16 C 193/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1.000 Kč – bankovní služby

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.000 Kč s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 1.000 Kč od 25.11.2021 do 23.02.2022, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 1.000 Kč od 24.02.2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.000 Kč od 25.11.2021 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč k rukám zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku. Předmětem řízení je zaplacení částky 1.000 Kč za přečerpaný kladný zůstatek běžného účtu č. [bankovní účet], vedeného pro žalovaného právním předchůdcem žalobce, a to společností [právnická osoba] na základě Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb. Žalovaný byl oprávněn bezúročnou rezervu (služba [anonymizována dvě slova]) průběžně čerpat, avšak nesměl přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a zavázal se vrátit poskytnuté peněžní prostředky vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaný své povinnosti ze Smlouvy nedodržel, neboť se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. Z uvedených důvodů právní předchůdce žalobce přistoupil dne 24.11.2021 k zesplatnění dlužné částky. Sporná pohledávka byla postoupena původním věřitelem na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.08.2018 ve spojení se smlouvou z 21.12.2021. Ke dni podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil, ačkoli byl o zaplacení opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 24.03.2022. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 03.10.2022. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce s navrhovaným postupem souhlasil. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 21.10.2022. Ve věci byly předloženy listinné důkazy, a to Smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 10.06.2019 včetně produktových a obchodních podmínek, výpisu a mimořádného výpisu z účtu žalovaného, akceptace návrhu Smlouvy o službě [anonymizována dvě slova], prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 24.11.2021, rámcová smlouva a smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobcem, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10.01.2022, předžalobní výzva ze dne 24.03.2022 s dokladem o odeslání. <i>Podle § 2662 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.</i> Předloženými důkazy bylo prokázáno, že na základě smlouvy ze dne 10.06.2019 o poskytování bankovních a dalších služeb právní předchůdce žalobce [právnická osoba] vedl pro žalovaného běžný účet. Žalobce akceptoval žádost žalovaného a poskytl mu službu [anonymizována dvě slova] s čerpáním povoleného úvěrového rámce 1.000 Kč. Žalovaný se však dostal do nepovoleného záporného zůstatku. S ohledem na tuto skutečnost banka dne 24.11.2021 okamžitě zesplatnila dlužnou částku a vyzvala žalovaného k zaplacení, a to včetně ve Smlouvě stanovené úrokové sazby pro službu povolený debet ve výši 21,90 % ročně dle úrokového lístku. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobcem byla pohledávka za žalovaným z tohoto titulu postoupena žalobci, žalovanému bylo odesláno písemné oznámení o postoupení pohledávek. Žalobce je tak v tomto řízení aktivně legitimován. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil, že se do nepovoleného přečerpání bezúročné rezervy nedostal, ani že by dlužnou částku s příslušenstvím uhradil. Soud proto žalobě vyhověl. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 200 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 900 Kč. Daň činí 189 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 1.489 Kč S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou splatné dle § 149 odst. l o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá postoupené pohledávky soudní cestou ve větším množství případů. Skutkové vymezení a právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. Nárok žalobce na zaplacení bankovních poplatků na běžném účtu, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli § 14b advokátního tarifu. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud ani takové důvody neshledal.