16 C 202/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 75 140,77 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 74.343,77 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do poplatků ve výši 797 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.436,74 Kč, úroku ve výši 19,92 % ročně z částky 74.343,77 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky 74.343,77 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19.123,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeného soudu dne 5. 8. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 75.140,77 Kč s příslušenstvím, uvedeným vedle poplatků ve výši 797 Kč ve výroku II rozsudku shora. K odůvodnění žaloby (návrhu) uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dále jen„ banka") a žalovaným byla dne 08.01.2015 uzavřena smlouva o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky banky a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 75.000 Kč, který mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 19,92 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální měsíční splátkou z čerpaných prostředků a současně hradit veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše poplatků byla stanovena Ceníkem. Právní předchůdce žalobce své smluvní povinnosti splnil, avšak žalovaný nikoli, když čerpaný úvěr nesplácel. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné a v souladu s těmito podmínkami také banka dopisem ze dne 8. 2. 2021 přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MV ČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila.

2. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši 74.343,77 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3.436,74 Kč a z poplatků ve výši 797 Kč. Žalobce se dále domáhá zaplacení smluvního úroku ve výši 19,92 % ročně z nesplacené jistiny 74.343,77 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z nesplacené jistiny od 14. 4. 2022 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2022 postoupena původním věřitelem na [právnická osoba] a. s. a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2022 na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.

3. Před jednáním samým byl žalobce soudem písemně poučen o nutnosti doplnit tvrzení, zda byla prověřována úvěruschopnost žalovaného a k těmto tvrzením označit důkazy. Žalobce byl soudem poučen pro případ nedoplnění tvrzení a neoznačení důkazů v tom smyslu, že může být nárok za takové situace posouzen podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, když žalobcem předložená listina označená jako Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, připojená k návrhu na vydání EPR je zcela obecná a nekonkrétní, navíc nepodložená důkazy. Žalobce v podání ze dne 5. 10. 2022 zopakoval svá tvrzení, uvedená v návrhu na vydání EPR a předložil vyjádření banky a přehled dat CBL.

4. Žaloba společně s předvoláním k jednání dne 15. 11. 2022 byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště dne 21. 10. 2022 postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. Žalobce a jeho zástupkyně omluvili svou neúčast při jednání soudu a souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Soud projednal s ohledem na shora uvedené věc v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Soud v tomto řízení vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že dne 25. 10. 2010 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dále jen banka) a žalovaným uzavřena Smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb. Dne 8. 1. 2015 banka uzavřela se žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] jako smlouvu o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly též [ulice] podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky banky a Ceník. Před uzavřením smlouvy byla k osobě žalovaného bankou získána data CBL a banka vydala Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta. Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 75.000 Kč a na druhé straně závazek žalovaného čerpaný úvěr v souladu se smlouvou splácet. Žalovaný prostřednictví kreditní karty úvěr čerpal, avšak řádně jej nesplácel. V důsledku jeho jednání banka dopisem ze dne 8. 2. 2021 okamžitě zesplatnila žalovaným čerpaný úvěr a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Ke dni podání žaloby dlužnou částku žalobce vyčíslil tak, že sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 74.343,77 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3.436,74 Kč a poplatků ve výši 797 Kč. Dále se žalobce domáhal zaplacení sjednaného smluvního úroku do budoucna a dále i zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny do zaplacení. Sporná pohledávka byla písemnou smlouvou postoupena nejprve na [právnická osoba] a.s. a dále na žalobce, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 27.06.2022.

6. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, z Obchodních podmínek, z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, z protokolu o převzetí kreditní karty/PINu, ze sdělení banky o datech CBL, z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, ze souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty, z oznámení o zesplatnění úvěru ke dni 08.02.2022, ze smluv o postoupení pohledávky s přílohami, z oznámení o postoupení pohledávek a z předžalobní upomínky. <i>7. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>9. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 11. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná zčásti. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože sporná pohledávka mu byla písemnou smlouvou řádně postoupena. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě spotřebitelské smlouvy o úvěru (Smlouva o vydání kreditní karty) úvěrový rámec až do výše 75.000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný je v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, jež banka akceptovala, ve spojení se smlouvou označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem telefonu, e-mailovou adresou a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce netvrdil, že před poskytnutím úvěru jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, respektive jeho tvrzení byla nedostatečná a neúplná. Žalobce byl proto soudem ještě před jednáním samým vyzván ke sdělení, zda byla prověřována úvěruschopnost žalovaného a pokud ano, k předložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Soud dokonce výslovně s ohledem na § 13 o. z. odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 47 Co 216/2021-80 ze dne 4. 1. 2022, v němž se odvolací soud podrobně k otázce prokázání ověřování úvěruschopnosti vyjadřuje a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp zn. 33 Cdo 3675/2021. Žalobce následně zopakoval svá tvrzení, týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného shodně jako v návrhu na vydání EPR.

12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne 8. 1. 2015, který byl žalobcem předložen k prokázání řádného ověřování úvěruschopnosti žalovaného bankou, byl úvěr schválen, neboť na základě uvedených informací nebyly pochybnosti o schopnosti klienta úvěr splácet. Protokol však neobsahuje žádné konkrétní informace, ze kterých by bylo zřejmé, z jakých dat (konkrétních údajů jako je výše příjmů a výdajů žalovaného, osobní a rodinné poměry apod.) banka při ověřování žalovaného vycházela. Jde o zcela obecná sdělení ohledně toho, co se zohledňuje a vyhodnocuje a v tomto smyslu byl žalobce soudem před jednáním ve věci písemně vyrozuměn. Z protokolu je konkrétně zřejmé pouze to, že byly bez záznamu kontroly v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů, v interním Black listu a v externích úvěrových registrech. Vzhledem k nepřítomnosti žalobce a jeho zástupkyně při jednání ve věci dne 15. 11. 2022, nemohlo mu být soudem dáno poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného. V tomto směru tak žalobce neunesl ani břemeno tvrzení ani břemeno důkazní.

13. Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva 8. 1. 2015 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

14. Vzhledem k tomu, že má soud z listinných důkazů za prokázáno, že žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty úvěrový rámec, jež ke dni podání žaloby nebyl splacen na jistině v rozsahu částky 74.344,77 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2022, kterou mu byla pohledávka postoupena dřívějším oprávněným právním nástupcem žalobce (bankou) [právnická osoba] a. s., o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.

15. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyčerpané úvěrové částky 74.344,77 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaný neprokázal, že na tuto jistinu cokoli zaplatil. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobce umožnil čerpat žalovanému prostřednictvím kreditní karty celkem částku 74.344,77 Kč, ze které žalovaný do podání žaloby nezaplatil ničeho, zbývá tak vrátit jistinu v této výši. Žalovanému byla proto uložena povinnost zaplatit žalobci uvedenou částku.

16. Pokud jde o příslušenství, tedy poplatky, sjednaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení pak soud i v tomto rozsahu žalobu zamítl, když dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ustanovení § 87 zák. o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru.

17. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení téměř úspěšný, když ze žalované částky 75.140,77 Kč mu nebylo přiznáno toliko 797 Kč na poplatcích a dále požadované příslušenství. Soud tedy uzavřel, že jeho neúspěch byl zcela zanedbatelný a má proto právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, když splnil povinnost předžalobní výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobce v tomto řízení učinil prostřednictvím své zástupkyně 3 úkony právní služby, a to převzetí zastoupení, sepis a zaslání předžalobní výzvy a sepis žaloby. Žalobci byla proto přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 3.006 Kč, odměna advokáta ve výši 12.420 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 4.140 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 300 Kč. Zástupkyně žalobce doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně přísluší rovněž daň z přidané hodnoty. Právní služby jsou službami podléhajícími základní sazbě daně. Základní sazba DPH činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 13.320 Kč. Daň činí 2.797,20 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 19.123,20 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

18. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud ani takové důvody neshledal.