16 C 26/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 917 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 5 917 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 3. 8. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 889,10 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 17 917 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru s poplatky dle Smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným dne 2. 4. 2025 pod č. 9948445001, na základě které byl žalovanému poskytnut téhož dne úvěr ve výši 12 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Úvěr měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách, sjednaných ve smlouvě. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 2. 8. 2025 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč a smluvního úroku ve výši 5 917 Kč, nejpozději spatných ke dni 2. 8. 2025.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu dne 26. 2. 2026 postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 25. 3. 2026.

3. V tomto řízení vzal soud na základě předložených důkazů za prokázané, že dne 2. 4. 2025 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. 9948445001, kterou byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem částka 12 000 Kč a v této výši převedena na účet žalovaného. Žalovaný však nesplatil sjednanou částku řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve znění dodatku postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 14. 9. 2025.

4. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze Smlouvy o úvěru, z výpisu z účtu, ze Smlouvy o postoupení pohledávek s dodatkem, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy s potvrzením o jejím odeslání.

5. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1, 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Soud na základě předložených důkazů dovodil, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože sporná pohledávka jí byla písemnou smlouvou postoupena původním věřitelem, společností , právnická osoba, Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě Smlouvy o revolvingovém úvěru částku ve výši 12 000 Kč, a to bezhotovostním převodem. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, číslem telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, avšak současně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v předmětných databázích a tvrzených příjmech a výdajích.

10. Současně soud dospěl k závěru, že řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru právním předchůdcem žalobkyně prokázáno nebylo. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Tím spíše věřitel shora uvedenému požadavku nedostojí za situace, kdy neposuzuje úvěruschopnost dlužníka vůbec, respektive ke svým tvrzením nepředloží žádné důkazy. Nelze mít tedy za to, že úvěr byl poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.

11. Protože právní předchůdce žalobkyně neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 2. 4. 2025 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

12. Protože právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku 12 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 12 000 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaný neprokázal (a ani netvrdil), že by na jistinu cokoli zaplatil. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému celkem částku 12 000 Kč, ze které žalovaný do podání žaloby nezaplatil ničeho. Žalovanému byla proto uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč.

13. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku, byla žaloba zamítnuta, protože tento nárok měl základ v neplatné smlouvě o úvěru, přičemž žalobkyně se nemůže domáhat (nad rámec vydání shora uvedeného bezdůvodného obohacení) plnění, které bylo sjednáno v neplatné smlouvě.

14. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, pak soud v tomto rozsahu žalobu zamítl s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že částečně úspěšné žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala částku 17 917 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 12 000 Kč (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy 67 % ku 33 % ve prospěch žalobkyně). Žalobkyně tak má právo na náhradu 34 % nákladů, které musela v řízení vynaložit. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 400 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Celkem tak žalobkyně na nákladech vynaložila 2 615 Kč a žalovaný je povinen ji nahradit již zmíněných 34 % z nich, tj. 889,10 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

16. Žalobkyně se domáhala, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně vymáhá zaplacení dlužných částek z úvěrů (event. půjček či zápůjček) z postoupených pohledávek ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy o úvěru (případně o zápůjčce) a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. V případě, kdy by se žalovaný v konkrétním řízení bránil, a žalobkyně na procesní obranu reagovala, bylo by již postavení obou účastníků v řízení z hlediska nákladů právního zastoupení shodné (viz § 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Ministerstvo spravedlnosti přistoupilo k novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. na základě zákonného zmocnění obsaženého v zákoně o advokacii (§ 2 odst. 3). V této souvislosti nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností ust. § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv. „formulářovou“ žalobu, když uvedl, že „v takovém řízení, jež je zahájeno „formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z poskytnutého úvěru, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli ust. § 14b advokátního tarifu.

17. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.