16 C 36/2018

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení ulice a číslo , PSČ obec proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalobkyně a žalované , zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem ideální 1 -) pozemku p. č. St. [anonymizováno] v obci [obec], [katastrální uzemí], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, stojící na pozemku p.č. St. [anonymizováno] v obci [obec], části [územní celek], [katastrální uzemí], -) pozemku p. č. St. [anonymizováno] v obci [obec], [katastrální uzemí], jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, garáž, stojící na pozemku p. č. St. [anonymizováno] v obci [obec], části [územní celek], [katastrální uzemí], -) pozemku p. č. St. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, garáž stojící na pozemku p. č. St. [číslo], v obci [obec], části [územní celek], [katastrální uzemí] -) pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] vše zapsané u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Trutnov pro [územní celek], kat. území [část obce] u [obec] na [list vlastnictví], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 64.432 Kč k rukám jejího zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15.02.2018 domáhala určení, že je vlastníkem nemovitostí, specifikovaných ve výroku I tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně uvedené nemovitosti jako předmět darování darovala darovací smlouvou ze dne 19.02.2003, uzavřenou mezi ní a jejím již zesnulým manželem coby dárci a žalovanou coby obdarovanou do jejího výlučného vlastnictví. Darování však žalobkyně přípisem ze dne 19.09.2017, který byl žalované doručen dne 26.09.2017, odvolala pro nevděk žalované a současně ji vyzvala k vrácení daru. Nevděk žalované, jenž byl důvodem pro odvolání daru, se projevoval opakovaným stupňujícím se hrubým chováním žalované vůči žalobkyni, jakož i vulgárními slovními, ale i fyzickými výpady vůči ní. Tento nevděk pak dosáhl zejména při událostech, k nimž došlo ve dnech 25.09.2016, 29.09.2016 a 09.10.2016 takové intenzity, že nešlo a nelze mít pochyb o tom, že založil právo žalobkyni na odvolání daru pro nevděk. Dále žalobkyně doplnila žalobní tvrzení tak, že již v minulosti podala návrh na určení vlastnického práva z důvodu odvolání daru žalobkyně, a to společně s jejím tehdy ještě žijícím manželem proti žalované. Tento návrh byl projevem svobodného rozhodnutí, pramenícího z chování dcery dárců, tedy žalované, vůči nim, které se všemi myslitelnými způsoby příčilo dobrým mravům, jež by ve vztahu mezi dcerou a rodiči měly panovat. Nevděk žalované žalobkyně spatřuje zejména v dopise žalované ze dne 29.09.2016 a následný incident ze dne 09.10.2016, kterými žalovaná ublížila žalobkyni natolik (a současně definitivně stvrdila svůj nevděk), že již žalobkyně neměla jinou možnost než přistoupit k vrácení daru.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že na podkladě darovací smlouvy ze dne 19.02.2003 je doposud výlučnou vlastnicí nemovitých věcí označených v žalobě. Součástí této darovací smlouvy byla dohoda o zřízení práva z věcného břemene, na podkladě které měli rodiče žalované jako dárci právo užívat část těchto nemovitostí, označených v dohodě. Následně došlo ke změně rozsahu této dohody o zřízení práva z věcného břemene, a to v roce 2011. Žalovaná připustila, že mezi ní a rodiči docházelo k neshodám ohledně rozsahu věcného břemene, a to zejména proto, že se nemohli dohodnout na tom, jak se bude dům vytápět, na tom že otec žalované umístil na pozemku, který neměli právo užívat řezivo, bránil žalované v řádném užívání garáže, avšak to se vždy vyřešilo. Již v roce 2011 rodiče podali k soudu návrh na určení vlastnického práva z důvodu odvolání daru pro obdarovanou. Již v té době veškerá podání inicioval bratr žalované pan [jméno] [příjmení], protože se tak snažil dosáhnout změny rozhodnutí rodičů darovat nemovité věci pouze jeho sestře, nyní žalované. Nakonec mezi stranami došlo k dohodě o změně rozsahu užívání nemovitých věcí a řízení bylo soudem k návrhu rodičů zastaveno. Nově upravený rozsah věcného břemene je zapsán v katastru nemovitostí. Dne 26.09.2017 obdržela žalovaná od zástupce matky oznámení o odvolání daru, a to z darovací smlouvy ze dne 19.02.2003. Na toto oznámení žalovaná reagovala vyjádřením ze dne 10.10.2017. S tvrzením své matky jako žalobkyně žalovaná nesouhlasí, neboť žalobkyně je dlouhodobě nemocná a stejně tak i zemřelý otce byl dlouhodobě nemocen a veškerá péče tak dopadala na žalovanou a členy její rodiny, zejména pak na dceru [jméno] [celé jméno žalované]. Otec byl delší dobu na [anonymizováno] a byl proto terčem nevybíravých útoků ze strany své manželky. Dcera žalované o dědu pečovala i v roce 2016, když byla žalobkyně hospitalizovaná. V prosinci 2016 otec žalované spadl v domě ze schodů, přivodil si vážný úraz a první pomoc a veškeré kroky k záchraně jeho života zajistila žalovaná. Matka se o stav svého manžela naprosto nezajímala. Otec na následky zranění následně zemřel. Poté převzal veškerou aktivitu bratr žalované pan [jméno] [příjmení], žalovaná nebyla účastníkem dědického řízení po zemřelém otci a veškerý majetek, vyjma darovaných nemovitých věcí, zdědil právě bratr. Žalovaná nesouhlasí s odůvodněním návrhu na odvolání daru pro nevděk, neboť jak již uvedla, docházelo mezi ní a rodiči a následně i její matkou k neshodám, avšak vždy proto, že žalovaná matce vyčítala zanedbanou péči o otce a její vztah k otci, kdy byl vážně nemocen. Veškeré neshody iniciovala žalovaná, podporována ze strany bratra žalované [jméno] [příjmení], který sám podal ke zdejšímu soudu pod sp. zn. [spisová značka] žalobu o určení vlastnického práva k nemovitostem, ačkoli ze zákona nebyl ve věci aktivně legitimován a řízení bylo k návrhu žalobce zastaveno. Pokud jde o dopis, který žalovaná matce skutečně napsala, pak se jednalo o reakci žalované na rozhodnutí žalobkyně odstěhovat se z domu do domu s pečovatelskou službou, neboť matka na otci nevybíravým způsobem požadovala, aby se z domu vystěhovali společně, což však otec nechtěl. Matka reagovala tak, že tedy v domě nechá nemocného otce a odstěhuje se sama. Dopis však žalovaná neodnesla do bytu žalobkyně, ale nechala jej na zrcadle na chodbě v domě, kde se obvykle nechávaly navzájem listiny a pošta. Žalobkyně se z domu odstěhovala dne 12.09.2017. Pokud nyní tvrdí, že k odvolání daru došlo v přípise ze dne 19.09.2017, doručeného žalované dne 26.09.2017, pak není pravdivé tvrzení žalobkyně, uvedené v žalobě, že k protiprávnímu jednání vůči žalované mělo dojít ve dnech 25.09.2016, 29.09.2016 a 09.10.2016. Jedná se pouze o účelové, ničím nepodložené tvrzení žalobkyně a žalovaná má za to, že úkon směřující k odvolání daru, tedy doručení dopisu žalované dne 26.09.2017, byl učiněn v delší lhůtě, než jeden rok ode dne, kdy je tvrzeno, že jí bylo ze strany žalované ublíženo. Žalovaná tedy namítá, že odvolání daru nebylo ze strany matky učiněno v zákonem stanovené lhůtě pro odvolání daru pro nevděk a žalovaná navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Pokud jde o tvrzené chování žalované v rozporu s dobrými mravy, pak žalovaná jako fyzická osoba vždy chránila svá přirozená práva, vyplývající z jejího vlastnictví k nemovitým věcem a matce, resp. rodičům nikdy neublížila jak úmyslně, tak ani z nedbalosti. Rodičům vždy poskytla veškerou potřebnou pomoc, v domě měli zajištěné řádné a nezávadové bydlení. Dle žalované dále nelze kalkulovat s nevhodným titulováním matky, což bylo oboustranné. Ze strany žalované nebylo nikdy učiněno žádné„ šikanózní“ jednání vůči matce, nikdy žalovaná nepoužila fyzické násilí či útok. Žalovaná má za to, že iniciátorem sporu je její bratr, neboť po smrti otce zjistil, že přišel o svůj spoluvlastnický podíl. Do té doby o rodiče neprojevil pražádný zájem, nenavštěvoval je, žádným způsobem se o ně nestaral. Byl to bratr žalované, který matku z domu po smrti jejího manžela vystěhoval do domu s pečovatelskou službou v [obec] a začal činit kroky k vrácení daru. Vše potvrzuje ta skutečnost, že si bratr žalované nechal od žalobkyně pro svou osobu dne 04.10.2017 darovat nemovité věci, které jsou předmětem tohoto řízení a jsou doposud ve vlastnictví žalované.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že odmítá tvrzení žalované o tom, že snad syn žalobkyně pan [jméno] [příjmení] měl zdědit nebo si jinak přivlastnit jakýkoliv majetek po zemřelém otci panu [jméno] [příjmení]. Dědické řízení o pozůstalosti bylo zastaveno a pouze majetek nepatrné hodnoty byl vydán synovi zůstavitele coby vypraviteli pohřbu. Žalobkyně dále odmítá tvrzení žalované o tom, že veškerá péče o otce v době jeho nemoci dopadala na žalovanou a členy její rodiny, naopak to byl syn žalobkyně (a bratr žalované) a jeho rodina, kdo o rodiče celou dobu intenzivně pečovali a činí tak i dodnes. Tito také intenzivně a soustavně obstarávali pro oba rodiče ubytování v domě s pečovatelskou službou, aby je dostali pryč z prostředí domácnosti žalované, která již v minulosti dovedla své rodiče do tak zoufalé situace, že byli nuceni uplatňovat právo na vrácení daru. Žalobkyně detailně popisuje chování dcery vůči ní a především též okolnosti dopisu ze dne 29.09.2016, jakož i následného incidentu ze dne 09.10.2016 v čestném prohlášení s odůvodněním, že je nejisté, zda bude schopna účastnit se sama řízení u soudu. Pokud jde o incident ze dne 09.10.2016, pak žalobkyně byla svědkem emotivního výpadu žalované vůči jejímu manželovi, k čemuž došlo poté, co ten požádal žalovanou, zda by se v darovaném domě nemohlo začít topit. Následovalo ze strany žalované napadání výrazy jako„ parchante zasranej“,„ zasranče“, přičemž toto napadání mělo přerůst v bránění manželu žalobkyně v opuštění sklepa a vyhrožování ze„ zlámání nohou“ a zabití. To vše bylo vůči oběma zakončeno pronesením věty:„ Odtáhněte odtud, barák prodávám cikánům, ať si s nima užijete, už abyste chcípli,…“. Nevděk žalované spatřuje žalobkyně zejména v dopise žalované ze dne 29.09.2016 a následném incidentu ze dne 09.10.2016, kterým žalovaná ublížila žalobkyni natolik (a současně definitivně stvrdila svůj nevděk), že již žalobkyně neměla jinou možnost, než přistoupit k vrácení daru.

4. Nalézací soud ve věci rozhodl rozsudkem čj. 16 C 36/2018-75 ze dne 18.12.2018 tak, že žalobě vyhověl. Odvolací soud rozsudkem čj. 20 Co 135/2019-120 ze dne 09.07.2019 změnil prvoinstanční rozsudek a žalobu zamítl. Nejvyšší soud ČR rozsudkem čj. 33 Cdo 3820/2019-145 ze dne 31.03.2020 zrušil vydané rozsudky Okresního soudu v Trutnově a Krajského soudu v Hradci Králové a vrátil věc Okresnímu soudu v Trutnově k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu je zřejmé, že za situace, kdy právní poměr z darovací smlouvy vznikl před 01.01.2014, bylo založeno legitimní očekávání účastníků, že dárce může žádat dar nazpět jen, zachová-li se (v budoucnu) obdarovaný k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy (§ 630 obč. zák.). Okresní soud měl tedy věc znovu projednat, a to podle zákona účinného do 31.12.2013.

5. Žalovaná v rámci odvolacího řízení nesouhlasila se skutkovými zjištěními okresního soudu, když uvedla, že spory byly vzájemné. Především pak namítla, že žalobkyně nemá aktivní legitimaci, jelikož požaduje vrácení daru do svého výlučného vlastnictví, a to přesto, že předmět daru spadal do SJM žalobkyně a jejího manžela, kteří dobrovolně uvedené nemovité věci darovali žalobkyni společně. Uvedené nemovité věci nebyly předmětem dědického řízení po zemřelém otci žalované – manžela žalobkyně a ani bratr žalované neuplatnil v průběhu dědického řízení žádné námitky na neúčinnost darovací smlouvy ze dne 19.02.2003 z titulu nepominutelného dědice.

6. Po vrácení věci k novému projednání žalobkyně učinila změnu žaloby, kterou se domáhala určení, že je vlastníkem sporných nemovitostí, avšak pouze v rozsahu ideální 1 těchto nemovitostí, když žalovaná namítla, že žalobkyně nemůže požadovat vrácení daru i za zesnulého otce žalované, s nímž v době darování vlastnila žalobkyně v režimu společného jmění manželů uvedené nemovitosti. Dále žalobkyně poukázala na to, že k námitce žalované o nedostatku aktivní legitimace není možno přihlížet, protože byla učiněna až po prohlášení koncentrace řízení v průběhu prvního řízení před nalézacím soudem. Již v písemném vyjádření žalobkyně uvedla, že pokud zemřel jeden z dárců, pak mohlo zaniknout vlastnické právo maximálně ik ideální 1 nemovitostí a v tomto směru se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 21.06.2012 sp. zn. 33 Cdo 903/2011 a ze dne 30.11.2016 sp. zn. 33 Cdo 4193/2016. Pokud by tedy byla uplatněna námitka nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, pak nemohla způsobit více, než že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby ve vztahu k celku, ale stále je legitimována k podání žaloby minimálně ve vztahu k ideální 1 nemovitostí, protože v tomto rozsahu jí svědčilo právo vlastnické v rámci SJM. <b><i>7. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané následující skutečnosti:</b></i> 8. Žalovaná je vlastníkem nemovitostí, specifikovaných ve výroku I tohoto rozsudku, a to na základě darovací smlouvy ze dne 19.02.2003, uzavřené mezi žalobkyní a jejím již zemřelým manželem jako dárci a jejich dcerou – žalovanou, jako obdarovanou. Mezi účastníky byly již v minulosti spory ohledně rozsahu darovací smlouvou zřízeného věcného břemene a rodiče žalované se domáhali žalobou ze dne 18.07.2011 určení vlastnického práva ke sporným nemovitostem u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 60/2011. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci odvolali svůj dar vůči žalované, protože se společně se svým tehdejším partnerem [jméno] [příjmení] chovala k rodičům neurvale, křičela na ně, nadávala jim, vyčítala jim různé smyšlenosti a nepravdy a omezovala je v užívání předmětných nemovitostí. Její odsouzeníhodné chování pokračovalo a jeho intenzita a četnost se ještě stupňovaly, a to tím, že žalovaná k obdobnému chování nabádala i svého přítele a své dcery. V průběhu řízení byla mezi účastníky uzavřena mimosoudní dohoda (došlo k dohodě o změně rozsahu věcného břemene), žalobci v důsledku toho vzali žalobu zpět a řízení bylo zastaveno.

9. Uvedené skutečnosti soud zjistil z výpisu z katastru nemovitostí (čl. 12-13) a ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 7C 60/2011.

10. Z čestného prohlášení žalobkyně ze dne 18.09.2017 (čl. 23) a její účastnické výpovědi soud zjistil, že posledních osm let s dcerou spolu nepromluvily. Problémy začaly někdy v roce 2011, s dcerou se i soudili. V době, kdy dceři s manželem darovali dům s pozemky, byl jejich syn v armádě a nic nepotřeboval. Dcera k nim každou chvíli chodila, mluvila o autu, že manžel často řídí a aby se jim něco nestalo, že by si měli dát majetek do pořádku. Synovi dali nějaké peníze, o dům zájem neměl. Domluvili se s manželem, že tedy dům darují dceři, v té době měli normální vztah. Změna nastala, až když potkala svého třetího partnera. Spory s dcerou měli kolem domu. Manžel než zemřel, říkal dceři, že potřebují kolem domu pomoct, ona neměla čas a její druh taky ne. Dcera na ně byla sprostá, šeredně je oslovovala. Žalobkyně na ní také byla jednou šeredná, když měli konflikt kvůli muži, co před jejich domem seděl v autě a krvácel. Dceřino chování dosáhlo vrcholu v roce 2016, byl to pro ně„ horor“. Dcera byla hnusná hlavně na manžela, říkala mu, že je debil, despota a ať si ho někde matka zavře. Proč se tak dcera chovala, to žalobkyně neví, snad byla zklamaná svým životem. K zásadnímu incidentu, pro který byl nyní odvolán dar došlo 25.09.2016. Datum si žalobkyně pamatuje přesně, protože si o tom udělala poznámku v kalendáři. Nějaký pán v autě zastavil před jejich domem a krvácel, žalobkyně mu pomohla a dcera na ní pak křičela, že se stará o cizí lidi a na ně jako na rodinu„ sere“. Žalobkyně zavřela okno a řekla směrem k dceři:„ Starej se kurvo o sebe“. Dcera to asi i přes zavřené okno slyšela, protože najednou vyběhla k nim domů a začala matku honit, křičela, že dům prodá cikánům a že je tam nastěhuje. Manžel žalobkyni chránil a musel dceru odtrhnout. V té době si svůj byt v domě nezamykali, až později, když to začala dělat i dcera. K další události došlo v říjnu 2016, přesné datum je v kalendáři a v čestném prohlášení. Dcera měla konflikt s otcem ve sklepě. Manžel za dcerou šel s tím, ať jim pustí ventil k topení ve sklepě, že je jim zima. Dříve to s manželem dělali sami, ale dcera jim to pak zakazovala. Manžel jí o to prosil, ona ho začala škrábat a nadávala mu. To žalobkyně neviděla, pouze slyšela manžela ze sklepa. Když se tam šla podívat, začala dcera nadávat i jí, byly to vulgární nadávky; jaké přesně si žalobkyně již nepamatuje. Protože jí dcera nadávala, šla žalobkyně pryč. Dcera ale začala volat, že jí zabije, tak se žalobkyně bála a utekla na záchod. Nestihla se ale zamknout a dcera dveře otevřela a hrozila jí rukama, že jí zabije. Zabitím jí vyhrožovala častěji, ale dosud na ní nevztáhla ruku. Stejně tak opakovaně vyhrožovala, že dům prodá cikánům. Pokud jde o rukou psaný dopis (čl. 36), tak datum, kdy se to stalo, má žalobkyně v kalendáři a v čestném prohlášení. Přesná data si již nepamatuje, neboť jí je již 81 let. S manželem měli asi 6 let smlouvu v domě s pečovatelskou službou v [obec], kde si dojednávali bydlení. Vždy, když se něco uvolnilo, tak jim to dali vědět, ale s manželem to stále oddalovali. Pomáhala jim to zajistit bývalá manželka syna. Jednou se jeli do [obec] podívat, manžel řekl, že uvolněný byt se mu líbí a že se tedy přestěhují. Pak ale přijeli domů a on si to rozmyslel. V den, kdy dcera napsala ten dopis, tak volala bývalá snacha. Povídaly si o tom, že se uvolnil zase byt v [obec], ale podle bývalé snachy pro ně není vhodný, protože měl nějakou šikmou střechu. Do telefonu pak žalobkyně řekla bývalé snaše se smíchem, že to asi dopadne tak, že se nakonec odstěhuje sama a tatínka nechá doma dcerunce. Brala to jako legraci. Dcera ten hovor asi slyšela, protože asi po půl hodině přinesla ten dopis. Dala ho manželovi na stůl v kuchyni, žalobkyně byla vedle v pokoji. Do té doby jim nikdy nic takového nenapsala. O dopise řekla synovi a snaše a také bývalé snaše, co s ní měla ten den telefon. Dcera dost často pila, podle písma v dopise si žalobkyně myslí, že jej dcera psala pod vlivem alkoholu. Žalobkyně si nepamatuje, že by někdy řešili dceřino chování na nějakém úřadu či na policii. Jednou u nich policie byla, ale žalobkyně již neví kvůli čemu. Manžel trpěl [anonymizována dvě slova], chodila s ním na [anonymizováno], bylo to v počátku, takže žádnou pečovatelku nevyužívali. Když potřebovali do nemocnice nebo k lékaři, zjednali si přes pečovatelskou službu odvoz nebo taxi. V roce 2016 byla žalobkyně dvakrát za sebou na operaci. Nastoupila tam v listopadu a vrátila se až na vánoce. Pak ještě jezdila na [anonymizováno] do [obec]. Když byla v nemocnici, vnučka [jméno] si vzala manžela na týden k sobě domů, pak byl zase zpět doma a [jméno] mu zajišťovala jídlo, hezky se o něho starala. Po návratu z nemocnice jí manžel neříkal, že by na něj byla dcera nějak ošklivá. Hodně kvůli [anonymizováno] zapomínal, třeba jí také nechtěl kvůli nemoci zbytečně zatěžovat. Syn za nimi v té době také jezdil, bylo to tak 1x – 2x za měsíc, udělal větší nákup a třeba odvezl manžela k lékaři a ona šla ke svému. Dcera jim nikdy nenakoupila ani jim nic neuvařila. Po celou dobu posledních 8 let spolu nemluvili. Ani před tím jim nepomáhala, ale to nic nepotřebovali, sami jezdili autem a vše si sami zařizovali. Občas jí v minulosti dcera vzala na nákup do Polska. Dcera jí opakovaně nadávala, že je čarodějnice, a že když je nemocná, tak se jí to jenom vymstilo. Říkala jí, že:„ celý život dělala hovno a dělá to i teď, že jenom čumí na televizi“, což jsou přesně citovaná dceřina slova. U tohoto chování dcery nebyl nikdo další kromě manžela přítomen, nikdy to neříkala před někým třetím. O chování dcery pak žalobkyně říkala synovi a snaše. Druh dcery pan [příjmení] měl špatné vztahy s manželem žalobkyně, dokonce manželovi najel na nohu autem, řešila to pak policie. Když se druh dcery sešel s manželem ve sklepě, vždycky se pohádali, vlastně kvůli čemukoliv. K úmrtí manžela došlo po pádu v koupelně, kterou mají ve sklepě. Dcera manželovi opakovaně nadávala, že mu šlápne na krk, že je to debil, u toho byla žalobkyně i osobně přítomna. Volala na žalobkyni, ať si toho debila odtáhne do bytu. Tohle chování dcery se vyhrotilo někdy v březnu 2016, kdy po jednom z konfliktů manžel řekl, že až jednou umře, nechce, aby mu dcera šla na pohřeb. Do domu s pečovatelskou službou se žalobkyně odstěhovala až po smrti manžela. Byt v tomto objektu jim nabízeli s manželem asi 1x ročně, vždy když tam někdo zemřel. Obnovovali svou žádost o byt asi 6 let. Ačkoli se k nim dcera nechovala dobře, neodstěhovali se do [obec] dříve, protože jí manžel po návštěvě volných bytů vždy„ ukecal“, že ještě zůstanou v domě. Byl kutil, pracoval na zahradě a nechtěl pryč. Žalobkyně připustila, že šeredně oslovovala druha své dcery pan [příjmení].

11. Z účastnické výpovědi žalované (čl. 66) soud zjistil, že rodiči byla vychovávána přísně. Z toho co matka uvádí v žalobě a ve své výpovědi, není nic pravda. Nikdy by si k rodičům nic takového nedovolila. Nikomu nenadávala ani nikoho neškrtila. Již v roce 2001, když se vdávala, se chtěla odstěhovat od rodičů, ti jí však řekli, že jí v takovém případě vydědí. Aby byl klid, v domě zůstala. Začala dům rekonstruovat, udělala se garáž a plot. V roce 2001 byla gravidní s druhou dcerou a matka jí v jedné hádce řekla, že by bylo dobře, kdyby potratila. Hádky s matkou byly časté, vždy musela udělat vše podle matky. Za nepovedené vztahy s partnery mohou do určité míry i rodiče, protože proti všem prudili. Do roku 2009 bratr s rodiči nemluvil, ona se o ně starala, vařila jim a nakupovala, ale pořád to nebylo dost dobré. S rodiči to bylo soužití na nic. Od roku 1990 do roku 2008 rodiče trávili všechny Vánoce u ní, bratr za nimi nejezdil. Někdy po roce 2000 jí rodiče řekli, že když jim pomáhá a bratr za nimi nejezdí, ať si přepíše barák na sebe. V roce 2008 rodiče pozvali bratra na oslavu a on o darování domu nevěděl. Zjistil to až v roce 2010 a kvůli tomu s ní přestal mluvit a také s rodiči. V roce 2013 měla s rodiči u soudu spor, bylo to kvůli věcnému břemeni. Měli možnost užívat tři místnosti, ale užívali vše a ona nesměla nic. V souvislosti s tím se u soudu věcné břemeno upravilo a řízení se skončilo. Pak byl nějakou dobu klid do doby, než starší dcera dělala přijímací zkoušky na VŠ. Neřekla o tom babičce a ta se na ní pak osočila na zahradě a žalovaná se do toho vložila, ať je babička nechá být. Od té doby se s matkou spolu přestaly bavit a ta pro ni neměla kloudného slova. Žalovaná ani před soudem nemůže říci, jak jí matka titulovala. Po nastěhování pana [příjmení] se stal vztah s rodiči ještě horším. Pan [anonymizováno] byl první, kdo se jí před rodiči zastal. Hádali se s rodiči hlavně kvůli topení. Po soudě v roce 2013 či 2014 se spory znovu vyhrotily. Při práci na zahradě na ně otec z okna křičel a sprostě jim nadával. Protože nepřestal, volali na něho Městskou policii. Jim otec řekl, že je jeho bývalá dcera. Sama žalovaná se snažila na domě dělat vše, co bylo potřeba, a to na rozdíl od bratra, který neudělal nic. V roce 2015 potkala po dlouhé době otce ve sklepě, hrozně zhubnul a podepsala se na něm nemoc. Protože s ním nemluvila, volala dceři [jméno], aby se u nich zastavila. Ta to udělala a začala pak prarodičům pomáhat. Rozhodně jim nepomáhala rodina bratra, jak bratr tvrdí. V roce 2015 musela mamka do nemocnice kvůli [anonymizováno] a jediný kdo jí navštěvoval, byla právě [jméno]. Bratr se o matku nezajímal a odjel na dovolenou. Matce museli dělat druhou operaci a byla v nemocnici dlouho. V domě zůstal otec s těžkým [anonymizováno], běhal klidně před domem v pyžamu. Jeho zdravotní stav byl hrozný. Protože ho nešlo umístit hned do domu s pečovatelskou službou, vzala si ho dcera domů, protože žalovaná chodila do práce. U dcery to ale neznal a byl dezorientovaný a zmatený. Matka se před Silvestrem vrátila domů a otec mohl být s ní. Dne 13.12.2016 přišla domů z práce a asi po deseti letech slyšela, že na ni matka volá jménem. Bylo jí jasné, že se něco stalo. Běžela do sklepa, kde otec spadl ze schodů a s partnerem a mladší dcerou otci poskytovali první pomoc. Kdo volal záchranku neví, ale matka odešla a otec jí vůbec nezajímal. Kdyby otce škrtila, škrábala a chovala se k němu jak matka popisovala, těžko by mu poskytovala první pomoc. Matkou popsané události jsou smyšlené a nepravdivé. Nikdy jí nehonila po domě, otce nikdy neškrtila ani jim nenadávala. Je pravda, že se dohadovali kvůli topení, ale řádně jej platili. Rukou psaný dopis skutečně napsala, byla v té době zoufalá. Matka jí nadávala a pak jí řekla, že se odstěhuje a otce jí v domě nechá. Žalovaná se před tím snažila si sehnat podnájem, aby odešla, rodičům nabízela prodej domu s tím, že se koupí dva byty. Rodiče však s ničím nesouhlasili. V den, kdy dopis napsala, už nevěděla co dělat, bylo to v důsledku dlouhodobých neshod a jejich strašných vztahů, ve kterých navíc vyrůstaly obě dcery žalované. Dopis nechala na stolku v chodbě domu, tam si navzájem pokládali poštu. Rozhodně dopis nepřinesla do bytu rodičů. S matkou se víceméně nebavila, takže není pravda ani nic o incidentu s krvácejícím řidičem. Bratr jí žádnou zprávu ať se chová k rodičům slušně, neposlal. Poslal jedinou v roce 2014 po předchozím soudu s rodiči. Napsal, že lituje, že je jeho sestra a že pokud rodiče neměli peníze na to, aby se soudili o barák, tak on že ty peníze má. Navíc bratr jako vojenský pilot odešel ve 40ti letech do důchodu a klidně se mohl o rodiče starat. K žádnému konfliktu s otcem dne 09.10.2016 ve sklepě nedošlo, s ní se totiž otec o topení nebavil. Když se dohadoval, tak na chodbě a vždy s bývalým partnerem [jméno]. Otec se z domu nechtěl stěhovat, matka ano. Vše kolem pohřbu otce zařizovala dcera [jméno] a matka si to napsala i do poznámek v kalendáři. Není pravda, že to zařizoval bratr.

12. Z dopisu žalované (čl. 36) soud zjistil, že matce sděluje, že pokud se do konce roku 2016 neodstěhují, nabídne barák k prodeji s věcným břemenem, má jich plné zuby a pokud se sama odstěhuje a svého nemohoucího manžela nechá jí jako dcerunce, takto vypovídá o jejím hajzlovském charakteru. Žalovaná v dopise dále sděluje, že si nemíní další roky nechat zkazit od dvou lidí, kteří se nazývají rodiči a prarodiči. Jejich zloba je tak neskutečná, že ani ona je nepovažuje za své rodiče. Závěrem uvádí, že doufá, že přijde doba, kdy se již neuvidí.

13. Z usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 31.03.2017 (čl. 20) bylo zjištěno, že otec žalované a manžel žalobkyně [jméno] [příjmení] zemřel dne 15.12.2016 a pozůstalostní řízení bylo usnesením Okresního soudu v Trutnově čj. 10 D 63/2017-20 zastaveno, neboť majetek zůstavitele byl nepatrné hodnoty.

14. Žalobkyně si psala pro ni důležité denní poznámky do stolních kalendářů. Incidenty ze dne 25.09.2016, 29.09.2016 a 09.10.2016, o něž žalobkyně opírá svou žalobu, jsou poznamenány v těchto kalendářích, a to vedle dalších poznámek k chodu domácnosti žalované, pokud slyšela žalobkyně například hádky z jejího bytu, či běžné záležitosti chodu domácnosti žalobkyně (poznámky o převlečení peřin, mytí hlavy apod.).

15. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze stolních kalendářů (viz příloha a čl. 44 – 45).

16. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je synem žalobkyně a bratrem žalované. Se sestrou v minulosti vycházeli normálně. Se sestrou měli sice trochu odtažitý vztah, protože když bylo sestře 7 let, odešel k armádě, ale byl to normální sourozenecký vztah. Dělali společné rodinné oslavy, ještě v roce 2008 slavili otcovy sedmdesátiny. Ví o tom, že rodiče přepsali dům na sestru, neměl s tím žádný problém, protože tam sestra měla bydlet a o rodiče se starat. Po roce 2008 sestra vyměnila druha pana [příjmení] za nového druha pana [příjmení], který byl hrubián, zcela bez úcty ke komukoliv, hlavně k rodičům. V domě se začal roztahovat, choval se jako doma a pak jeho chování převzala i sestra. Zhruba po roce jejich soužití v roce 2009 se začal horšit vztah i mezi ním a sestrou a také mezi sestrou a rodiči. Sestřino chování s jejím druhem začalo po incidentu, k němuž došlo v roce 2010 či 2011, kdy pan [příjmení] najel do otce autem, protože ten s ním chtěl něco řešit kvůli popelnici. Rodiče mu po tom hned volali, řekl jim, ať jdou k lékaři a pak na policii. Pak dostal pan [příjmení] v přestupkovém řízení pokutu. Vše vyvrcholilo někdy kolem roku 2012, kdy sestra s panem [příjmení] vyhrožovali rodičům fyzickým násilím a jejich likvidací s tím, že dům prodají cikánům. U tohoto chování sestry a jejího druha nikdy nebyl osobně přítomen, ale matka mu po každém incidentu volala nebo psala SMS, byla z toho vždycky špatná. Dříve to bývalou jednou za čtvrt roku, pak se začaly intervaly zkracovat a bylo to 1x za 1 – 2 měsíce. Poslední události v roce 2016 již byly neúnosné, několik dní po osobě. Se sestrou o jejím chování k rodičům nemluvil, většinou mu volala matka a informace o chování sestry měl od ní. Jednou mu však matka předala do telefonu otce a ten začal brečet, že ho sestra strašně pozurážela a ponížila. Sestra mu někdy v roce 2012 řekla, že není jejich, že jí asi adoptovali, to také řekla prvně, že se jich zříká. Po tom jí poslal jedinou SMS zprávu s tím, že jí důrazně upozornil, ať nechá rodiče žít v klidu, nebo že do toho vstoupí. Nic dalšího ale neudělal. Asi 7 let před tím, než se matka po smrti otce z domu odstěhovala, nechala rodiče zapsat jako zájemce o byt v domě s pečovatelskou službou jeho bývalá manželka. S ní se svědek rozvedl v roce 2009 a od té doby spolu nekomunikují. Rodiče s ní však zůstali dál v kontaktu. Zhruba 1x ročně se v pořadníku uvolnil byt a rodiče se tam jeli podívat. Matka se chtěla přestěhovat, otec ale ne, byl to kutil, který dům postavil, respektive renovoval a nechtěl se z něj odstěhovat. Říkal matce, že se sestra určitě polepší. Matka raději v domě nevycházela z kuchyně, aby na chodbě nepotkala sestru nebo někoho od ní. Ví o dopise, který sestra rodičům napsala. Dopis četl osobně kolem dušiček 2016, rodiče ho obdrželi zhruba měsíc před dušičkami 29.

9. Vždy 30.10 před dušičkami vyzvedl autem rodiče a objížděl s nimi hroby příbuzných. Takto rodiče odvezl domů, ti mu pak volali, že jim sestra vyhrožuje, že je vystěhuje. V jaké době přesně to bylo, svědek neví, ale dopis byl napsán pár hodin po telefonátu jeho bývalé manželky s matkou kvůli uvolněnému bytu. Mamka jí v legraci měla říct, že jestli se táta stěhovat nechce, tak půjde sama. Nikdy by to však neudělala, protože s otcem spolu byli spojení. Sestra to asi slyšela, proto zřejmě ta reakce, kdy dle matky měla hodit dopis otci v bytě rodičů. Matka mu pak rozrušeně volala. Matka vulgárně označovala druha žalované, nikdy však nemluvila vulgárně o sestře. V roce 2017 svědek sám podal žalobu u zdejšího soudu o určení vlastnického práva, a to na základě přání rodičů. V říjnu 2016 se staly vůči rodičům 3 incidenty, bylo to napsání dopisu, fyzické napadení matky sestrou, kdy do ní bila pěstmi, respektive šlo o naznačení úderu, protože jí to nedovolili otec a sestřin druh. Již v roce 2016 se svědkem rodiče probírali možnost podat žalobu jako v roce 2011. Tehdy v roce 2011 to byla jenom iniciativa rodičů, k níž přistoupili po ultimátu od sestry k vyklizení věcí. Svědek se spoléhal na to, že sestra se o rodiče postará, proto neměl s darováním domu sestře žádný problém. Sám dostal od rodičů k padesátinám peněžitý dar. Když svědka v roce 2011 rodiče žádali o pomoc, řekl jim, že když sestře dům dali, ať si to s ní také sami řeší a nechtějí to po něm. Jediné co pro ně udělal, bylo, že jim vypsal jména advokátů. Na jednoho z nich se obrátili a ten je pak také zastupoval a skončilo to dohodou o věcném břemeni. Po návštěvě hrobů 30.10.2016 kdy mu rodiče řekli, jak se sestra celý měsíc chovala, dohodl se svědek se svým synem, že osloví advokáta [anonymizováno] [jméno], kterého syn zná a domluví se na tom, že rodiče znovu podají žalobu k soudu proti sestře. K tomu však už nedošlo, protože 15.12.2016 otec zemřel a matka zůstala sestře napospas v domě. Tři čtvrtě roku se pak před ní na noc zamykala, bála se, že pod vlivem alkoholu na ní dcera vlítne. Proto svědek v roce 2017 po poradě se synem podal žalobu sám, aby se to neobrátilo vůči matce. Od roku 2007 rodiče svědek navštěvoval cca 2x ročně a 2x ročně zase jezdili oni za ním. Od roku 2014, kdy otec již nemohl řídit auto, byly návštěvy častější, zhruba tak 1-2x za měsíc a poslední rok před otcovou smrtí každých 14 dní. Otce vozil k lékařům a také na nákupy. Těsně před napsáním dopisu byl další incident, kdy matka měla před domem ošetřovat nějakého krvácejícího řidiče a sestra na ní řvala, že je čarodějnice. Matka jí něco odpověděla a sestra pak za ní vběhla do bytu, útočila na ní pěstmi a musel tam přiběhnout sestřin druh. Po dopisu došlo ještě k nějakému napadení ve sklepě, bylo to někdy z kraje října. Mladí totiž bývali v práci a rodiče přes den v domě mrzli. Potřebovali zatopit a opakovaně se kvůli tomu dohadovali. Táta se potkal se sestrou ve sklepě, máma slyšela, že se dohadují a sestra na něj křičela, že je debil, zasranec, že mu šlápne na krk a zláme mu hnáty. To byly sestrou opakovaně používané fráze. Matka šla otci na pomoc a sestra změnila předmět zájmu a pustila se do matky, ta před ní utekla do bytu a schovala se na záchodě. Po každém incidentu mu matka volala a říkala, co se stalo. Matka je bývalou mzdovou účetní a všechno si psala do pracovního kalendáře již od svědkova dětství. Psala si třeba, kdy prala a o jiných denních činnostech a také poznámky o chování sestry. Svědek si myslí, že důvodem neshod mezi sestrou a rodiči byly spory o užívání domu a také drobné denní neshody, které se kupily. Také pan [příjmení] dělal rodičům drobné naschvály, matka byla puntičkářka a oni jí přesouvali boty a kytky na schodech, po domě se začali roztahovat. Když byla matka v nemocnici, stravu pro otce zajišťoval svědek s manželkou prostřednictvím pečovatelské služby a také vnučka [jméno] se o otce nějakou dobu starala. Čestné prohlášení na čl. 23 sepsala matka na žádost svědka po svém odstěhovaní se do [obec]. Bylo to vzhledem k věku matky, svědek jí řekl, ať napíše všechno, co si pamatuje.

17. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] čl. soud zjistil, že je snachou žalobkyně. S rodiči manžela [jméno] [příjmení] se poznala v roce 2011. Manželovi rodiče přijeli k nim domů do [obec] s úředně psaným dopisem na stroji či počítači od dcery k polovičnímu vystěhování, že mají vypadnout z domu. Oba rodiče popisovali chování dcery v domě, popisovali hrubé vulgarity, kterými je dcera častovala. Svědkyně to nikdy neslyšela na vlastní uši, vždy to měla od nich zprostředkované. Hádky byly kvůli každodenním věcem, kvůli poště, popelnici, spadaným jablkům a dalším hloupostem. Od té doby, kdy rodiče manžela poznala a potkávali se, vždy se rodiče jejímu manželovi omlouvali, že vůbec kdy dům dceři darovali. Svědkyně ví o tom, že v roce 2017 byla sepsána darovací smlouva na dům ve prospěch jejího manžela. Od roku 2011 do roku 2016 s manželem rodiče navštěvovali v [obec] tak 2x ročně, od roku 2016 častěji, třeba i 2x týdně, zajišťovali odvoz k lékaři a sama svědkyně pak sociální péči. Jinak k nim rodiče jezdili do [obec] na vánoce, na podzim, kdy hromadně slavili narozeniny a v létě, kdy se slavily svátky. Rodiče manžela se začali své dcery bát, intenzita jejich nadávek se stupňovala. Do koupelny chodili do sklepa, báli se při tom, že dceru potkají. Pokud se setkali, vždy ze strany dcery došlo k verbálnímu napadání rodičů. Svědkyně si pamatuje událost, k níž došlo 25.09.2016, kdy volala tchýně a popisovala, že jí dcera honila po domě a museli zasáhnout dceřin druh a manžel žalobkyně. Ani ne za týden došlo k dalšímu incidentu, kdy bývalá manželka [jméno] [příjmení] telefonovala se žalobkyní kvůli bytu pro rodiče v [obec]. Žalovaná asi tento telefonát vyslechla, protože večer volala žalobkyně, že dostala od žalované dopis s tím, že se mají z domu vystěhovat a že se rodičů zřekla. Po tomto telefonátu si svědkyně s manželem řekli, že už s tím musí něco udělat. Následovala však další potyčka, kdy šel tchán do sklepa kvůli zimě v jejich bytě, tam se potkal s dcerou. Dcera mu začala vulgárně nadávat, mamka to slyšela z kuchyně a běžela mu na pomoc. Pak se dcera pustila do ní a mamka ve strachu před ní utekla a schovala se na záchod. Nestihla se však zamknout. Takových potyček bylo v domě více, svědkyně o tom ví z doslechu od rodičů, tchýně vždy po tom volala synovi, bývalo to většinou hned po tom incidentu. Byly to hlavně potyčky kvůli topení. Když se do domu přistěhoval pan [příjmení], rodiče žalované odřízl od všeho v domě, nesměli sahat na ovládání topení, nemohli do ničeho mluvit. Rodiče často volali, že je jim zima a mladí netopí. V období Dušiček svědkyně s manželem objížděli hroby. V roce 2016 o Dušičkách si s manželem řekli, že už dál nejde, aby žalovaná rodičům v domě netopila a ti se před ní museli zamykat. Mamka jim ukázala i výhrůžný dopis, který dostala. Byl u toho i manželův syn [jméno], který začal mluvit o advokátovi panu [příjmení], že jim s tím pomůže. Tchýně se do domu s pečovatelskou službou v [obec] přestěhovala 12.09.2017, když se uvolnil byt. Do té doby se v domě dcery v [obec] zamykala a teď se jí ulevilo, je v pohodě a klidu. Svědkyně je s tchýní v kontaktu, každý den si píší SMS, jezdí za ní a ona k nim. Od incidentu ve sklepě v říjnu 2016 do odstěhování do [obec] dle svědkyně snad již nedošlo k tak intenzivnímu chování ze strany žalované vůči matce, aspoň jim nic takového mamka neříkala. Mamka si psala poznámky do stolního kalendáře, měla ráda pořádek a bylo to jako její deníček. Psala si ho několik let a poznamenávala si vše pro ni důležité, třeba kdy prala, kdy byla u holiče a kdy měla natáčky. Svědkyně s manželem u žalované neověřovali prapříčinu sporů s rodiči. Poslouchali jen dlouhodobě stesky rodičů, s manželovou sestrou o tom nemluvili. Manžel jí jen v roce 2012 poslal SMS s tím, že zdědila majetek rodičů a očekával, že se za to o ně bude starat a místo toho jim říká, že se jich zříká. Rodiče každý týden brečeli do telefonu, neměla důvod, proč by jim v tom věku nevěřila. Stěžovali si kvůli poště, že je dcera honí po bytě a nadává jim. Pokud jde o byt v domě v [obec], pak svědkyně ví o tom, že jim byl uvolněný byt nabízen vícekrát, ne však moc často, protože dům je malý a byt se uvolní, jen když někdo zemřel. Vše zařizovala manželova bývalá žena. Babička se vždy po návštěvě [obec] chtěla odstěhovat, děda při návštěvě řekl, že taky, pak se doma ale rozmyslel s tím, že chce v domě zůstat. Žalovaná věděla, že se rodiče chtějí odstěhovat, a to prostřednictvím vnučky Denisky, která byla s babičkou v kontaktu.

18. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že se s bratrem žalované rozvedla v září 2009, od té doby nejsou v kontaktu, dosud se viděli 2x. Se žalovanou i manželovými rodiči vycházela do roku 1994 dobře, pak měla s manželem rodinné problémy a k jeho rodičům nejezdila až do října 2007, kdy slavila maminka sedmdesátiny. To viděla manžela od rozvodu prvně. Ví o tom, že manželovi rodiče darovali jeho sestře dům, manželovi to nevadilo, protože s tím byl spojený závazek postarat se o rodiče a to by ona s manželem nezvládli. Podruhé viděla svědkyně bývalého manžela až na svatbě syna. Zůstala však po rozvodu v kontaktu s manželovými rodiči, protože jim hodně dlužila. Při krizi s manželem totiž stáli za ní. Svědkyně nebyla u žádného sporu mezi švagrovou a babičkou, jenom babičku vyslechla. Pamatuje si, že 15.12.2016 bývalý tchán zemřel. V listopadu 2016 byly s babičkou méně v kontaktu, protože svědkyně byla 3 týdny na dovolené. V říjnu 2016 už bylo chladno a babička jí 9. října do telefonu říkala, že je jí zima. Datum si svědkyně pamatuje přesně, protože ten den přála k narozeninám kamarádce a při volání jí přišla do babičky zpráva. Svědkyně jí potom volala a babička si stěžovala na zimu v domě. Ten večer pak měli nějaký konflikt kvůli topení, což jí říkala babička do telefonu. Babička říkala, že se s [jméno] nepohodli ve sklepě, hlavně táta. Ona tam za nimi doběhla, protože slyšela křik, [anonymizováno] nadávala. Od roku 2011 svědkyně pro manželovy rodiče zařizovala možnost přestěhování do domu s pečovatelskou službou v [obec] a ten rok si tam podali žádost o byt. Babička byla v domě v [obec] nespokojená. Týden před telefonátem, maximálně 8 dnů před 09.10.2016 svědkyně telefonovala s babičkou o uvolněném bytě s tím, že pro ně není vhodný. Babička říkala, že jde s telefonem nějak jinam, ať jí není slyšet. Pak říkala, že děda se nikam nestěhuje. Toto slyšela svědkyně přímo od dědy přes telefon. Pak babička s černým humorem říkala, že tam tedy dědu nechá. Podle svědkyně to babička nemyslela vážně, to poznala podle tónu hlasu a způsobu, jakým to říkala. Byla asi sama ráda, že svědkyně uvolněný byt v [obec] vyhodnotila jako nevyhovující. Asi dvě hodiny po skončení tohoto telefonátu volala babička znovu, že je zle, že dostala nehezký dopis od dcery, že asi slyšela ten předchozí telefonát. Dopis pak svědkyně četla. Babičku uklidňovala, že se nestane, aby [jméno] prodala dům cikánům, protože mají věcné břemeno a že by to nikdo nekoupil. Svědkyně si je jistá, že se babička opravdu bála, že chce žalovaná dům prodat cikánům. Opakovaně jí ujišťovala, že se to nestane a ověřovala na internetu, že je na domě zapsané věcné břemeno. Svědkyně si myslí, že babička o [jméno] nemluvila ošklivě, ale [příjmení] neměli rádi jejího partnera. Tedy na [jméno] byla babička často naštvaná, ale nemluvila o ní vulgárně. Děda 6 let odkládal stěhování z domu kvůli [jméno], protože jí miloval. Říkal, že ho bude potřebovat, až od ní odejde pan [příjmení]. Pak už tomu sám přestal věřit. Děda doufal, že se vše změní, ale pak jednou ve vzteku před svědkyní řekl, že nechce, aby mu šla [jméno] na pohřeb. To bylo ve svatební den svědčiného syna [jméno] v srpnu 2016. Děda říkal, že [jméno] babičce říká, ať si toho senilního dědka odveze, [jméno] ho častovala nadávkami. Babička svědkyni opakovaně říkala, že když jde na záchod na chodbu nebo do potravinové skříně, nejprve zpoza dveří vykukuje, jestli tam nikdo není. Prý proto, aby se nepotkala s dcerou a panem [příjmení]. Dále svědkyně uvedla, že si pamatuje, že si babička vždy dělala poznámky do diáře, je bývalá účetní a všechno si vedla podobně. Dělá to tak i teď v [obec].

19. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je vnukem žalobkyně, synem [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobkyně]. Pamatuje si na pro něj důležitý okamžik roku 2016, a to den 26.08, kdy se ženil. Svatbu měl v Krkonoších a pozval i babičku s dědou. Ti však kvůli svému věku nemohli přijet, tak je ráno s mamkou navštívil v [obec], protože obřad byl až odpoledne. Vzhledem ke svatbě s prarodiči bilancovali rodinné vztahy. Povídal hlavně děda, od kterého věděl, že mají delší dobu problémy se soužitím s [jméno]. Mluvili o tom, že na dědu najeli autem, oba se báli dceru i jejího přítele potkat a než vyšli z bytu, rozhlíželi se. Dle hodnocení svědka to nebyl normální vztah mezi rodiči a dětmi a byl už za hranou. Děda dokonce říkal, že nechce, aby mu šla [jméno] na pohřeb. Krátce po této návštěvě viděl svědek dědu s babičkou znovu, jeho otec je bral na hřbitovy na Dušičky a pak byl u otce společný oběd. Přesné datum svědek neví, ale byla to neděle před Dušičkami. Před jednáním svědek datum dohledal v kalendáři a bylo to 30.10.2016. U tohoto oběda svědek od prarodičů vyslechl 3 nedávné kolize, které se v domě staly. Prarodiče uváděli přesná data, ale ty si svědek již není schopen přesně vybavit, bylo to v celkem krátké době za sebou, tak do 30 dnů. První se týkala nějakého pána, co krvácel před domem, pak byl nějaký incident ve sklepě kvůli topení. Svědek si pamatuje, že v domě babičky se nikdy moc netopilo. Pak babička u oběda ukazovala dopis, který si svědek přečetl. Z dopisu si pamatuje, že [jméno] psala, že si přeje, aby se už odstěhovali a těší se, až tady nebudou. Co se stalo, ví jen od prarodičů a děda řekl, že chce znovu obnovit kvůli chování [jméno] spor o odvolání daru. Svědek jim nabídl pomoc v tom smyslu, že zná ze svého podnikání advokáta Mgr. [ulice] a může je zkontaktovat. Svědek ví, že jeho mamka se asi šest až sedm let snažila v [obec] zajistit pro babičku s dědou byt v domě s pečovatelskou službou. Důvodem proto byly neshody prarodičů s [jméno] a svědek si myslí, že poslední byly i fyzické potyčky. Svědek si není vědom toho, že by mu někdy babička s dědou lhali. Babička a dříve i děda měli obrovského„ pamatováka“, babička si taky všechno psala tzv. od vždycky, co svědek pamatuje, do kalendáře. Děda měl zase lístečky. O potyčkách a hádkách mezi prarodiči a [jméno] svědek slyšel vždy z doslechu, a to buď od rodičů, když volali, co se zase stalo v [obec] nebo přímo od prarodičů. S prarodiči se vídal tak 2x ročně. Ti říkali, že je [jméno] vulgární a nadává jim. Děda také říkal, že mu vyhrožovala, že mu snad šlápne na krk. Děda z toho byl smutný, měl [jméno] rád a hodně ho její chování zasáhlo. Když o tom mluvila babička, cítil z ní, že má strach. Když před smrtí ležel děda v nemocnici, potkal tam také sestřenici [jméno], dceru [jméno]. Říkala, že ví o tom, že jsou v domě špatné vztahy a mamka jí bránila, aby se s dědou a babičkou vídali. Je pravda, že otec se s rodiči nějakou dobu nepotkával, proto také bez problémů přijal, že rodiče dům dali [jméno] s tím, že ona se za to o ně postará. Tátovi to tak vyhovovalo, protože [jméno] tam s nimi žila a otec by péči o staré rodiče z [obec] nebyl schopen zajistit. Ví, že byla nedávno uzavřena darovací smlouva na dům mezi babičkou a otcem, myslí, že to bylo proto, že děda v srpnu 2016 před svědkovou svatbou říkal, že chce všechno vrátit zpátky a v té době se o rodiče staral táta. Babička teď tedy naplnila vůli dědy.

20. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] bylo zjištěno, že je dcerou žalované a vnučkou žalobkyně. V domě u babičky s mamkou bydlela od malička. V letech 2009 – 2012 studovala vysokou školu a domů jezdila jen na víkendy. Od roku 2012 do roku 2014 bydlela střídavě u mamky a u přítele a od roku 2014 žije sama s přítelem a dětmi. V domě mamka bydlí v 1. patře a děda s babičkou bydleli v přízemí. Asi před rokem se mamka rozešla s panem [příjmení], který v domě taky bydlel po odchodu bývalého partnera matky pana [příjmení] v roce 2007. Asi dva roky před odstěhováním se pana [příjmení] se mamka s ním doma hádala, býval tam křik, ale nic mimo normu. Když byla svědkyně malá, babička jí často hlídala a vztahy byly v pořádku. Do devatenáctých narozenin svědkyně se mamka o babičku s dědou starala, vozila je k doktorům, nakupovala jim a pomáhala s mytím oken. Pak se mamka s babičkou pohádaly v době, kdy svědkyně dělala přijímací zkoušky na vysokou školu a jak svědkyně, tak její matka se s rodiči nebavili. Svědkyně se znovu začala s prarodiči stýkat až v roce 2015, když byl její dceři rok. Máma jí volala, že viděla dědu a vypadá hrozně. Svědkyni to trápilo, tak chtěla dát vztahy s prarodiči do pořádku. Řekla mamce, ať jde s ní, ale její partner pan [příjmení] nesouhlasil, tak šla sama. Svědkyně ví o hádkách mezi prarodiči a [jméno], většinou kvůli topení. Topení bylo stoleté. Nahoře u mámy v bytě byla taky zima. Svědkyně si myslí, že máma prarodičům neškodila, soužití dvou generací je prostě složité. Svědkyně si pamatuje, že babička často stávala za dveřmi a schovávala se v bytě a čekala, až projdou po společné chodbě, jinak se do svého bytu nemohli dostat. Slyšela také, jak se Petr hádal s dědou ve sklepě, bylo to slyšet až nahoru do bytu. Co přesně říkali, však nerozuměla. Babička taky sprostě křičela na [jméno]. Babička několikrát také vynadala svědkyni, třeba že nemá srovnané boty. Babička byla pedant a všechno muselo být přesné. Máma se jí zastala a řekla, ať je babička nechá a nevšímá si jich. Když svědkyně v roce 2015 za prarodiči přišla, měli radost a ptali se, proč nepřišla taky máma. Od té doby svědkyně prarodiče navštěvovala minimálně jednou týdně. Jednu dobu byla babička v nemocnici, tak svědkyně chodila každý den za dědou. [příjmení] [jméno] s manželkou dědovi zařídili dovoz obědů, ale děda zůstal v domě sám. Při jedné z návštěv u dědy svědkyně potkala i [příjmení] bývalou manželku [jméno] a společně i s [jméno] řešili, jak dědovi dávkovat léky, protože začínal mít pokročilého [anonymizováno], zapomínal je brát. Mamka říkala, že jim děda pořád šteluje topení a kvůli věcnému břemeni to nemohli zamknout. Protože babičku museli operovat znovu, vzala si před Vánoci 2015 svědkyně dědu k sobě domů. Moc to nefungovalo, v cizím prostředí byl děda zmatený a dezorientovaný. Mamka za dědou, když byl ještě v domě, nechodila na návštěvy ani se o něj nestarala, protože spolu nekomunikovali. Babička s dědou pořád na [jméno] nadávali, neslyšela, že by nadávali nebo ošklivě mluvili o mamce. Bývalá žena strýce [jméno] [jméno] zařizovala prarodičům přestěhování do bytu. Babička by šla hned, děda nechtěl, pořád něco v domě kutil. Mamka mívá deprese, že by nějak moc pila alkohol, to si svědkyně nemyslí. Babička s dědou pana [příjmení] nenáviděli a pak byl i z jeho strany nezájem s nimi vycházet. [jméno] měl snad na dědu najet autem, ale to ví svědkyně jen z doslechu. Svědkyně před mamkou nikdy netajila, že chodí k prarodičům. [jméno] s mamkou asi půl roku nemluvila, cca v době půl roku před tím, než děda umřel. Nebylo to však kvůli prarodičům. Svědkyně ví o hádkách kvůli topení a kvůli zahradě. Od roku 2009 pak mamka přestala s rodiči mluvit, v té době svědkyně dělala přijímací zkoušky na VŠ. Asi do svých sedmnácti let svědkyně vůbec neregistrovala strýce [jméno], k prarodičům nejezdil. Začal jezdit až později a to tak jednou za 3 měsíce. Poznala to i z návštěv u babičky. Svědkyně ví, že když [jméno] přijel, vozil babičku po doktorech, bral prarodiče na nákup a stavili se na poště. Také s manželkou zařizovali ten pečovák, do kterého chtěla babička jít. Chtěla mít klid a teplo, nechtěla řešit vztahy v domě. Dědovi se z domu pryč nechtělo, pořád něco šudlal ve sklepě, asi chtěl v domě dožít. Děda věřil, že se jejich vztahy dají do kupy. Je to domněnka svědkyně, protože děda měl mamku i svědkyni rád. Nemyslí si, že by v domě kdokoli cíleně provokoval hádky. Babička byla pedant, zlobily jí třeba nesrovnané boty. Od roku 2009 matka k rodičům nechodila. Až když se dědovi stal úraz ve sklepě, volali s [jméno] záchranku, babička se na něj asi nechtěla dívat a tak odešla ze sklepa pryč. Mamku mrzelo, že když byla těhotná se sestrou, měla jí babička říct, že doufá, že potratí. Babička se k tomu svědkyni později přiznala. Účast matky na pohřbu dědy zakázal strýc [jméno]. Babička si vždycky psala poznámky do stolního kalendáře, a to od malička, co si to svědkyně pamatuje. Byla puntičkář, psala si třeba, že jdou na nákup a takové pro svědkyni běžné věci.

21. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se do bytu žalované přistěhoval v roce 2008 a odstěhoval se v květnu 2017. Už při stěhování mu [jméno] říkala, že soužití nebude s jejími rodiči jednoduché. Asi 2 až 3 měsíce se snažil, aby s nimi vyšel, ale [příjmení] pořád něco řešili. V podstatě všechno, co udělali. Hlavně to dělal pan [příjmení], vadilo mu všechno a jeho chování se stupňovalo. Zpočátku topení v domě obsluhoval pan [příjmení], topilo se maximálně na 20 stupňů. Svědek byl z paneláku zvyklý na 25 stupňů. Pan [anonymizováno] mu udělal školení o obsluze topení. Po nějaké době se dělala úprava věcného břemene a pak přišel pan [příjmení] tím, ať se tedy o celý dům starají oni. Dohady pak byly kvůli vyúčtování, [příjmení] je napadli, že je okradli. Paní [celé jméno žalobkyně] potkával minimálně, ta spíš jen nadávala za dveřmi, třeba že:„ kréten zase jde“. Konflikty míval svědek spíše s panem [příjmení]. Je pravda, že na Městské policii v [obec] se řešilo, že měl panu [příjmení] najet autem na nohu, ale bylo to tak, že mu při vyjíždění z parkovacího místa přirazil nohu ke dřevu, respektive sám pan [příjmení] přistoupil k autu, otevřel si dveře a tím si přirazil nohu. Rozhodně na něj nenajížděl. Aby byl klid, tak svědek po domluvě s úředníkem zaplatil pokutu 500 Kč. Tak do roku 2010 se [anonymizováno] komunikovali, do bytu k nim nechodili. Nechodila tam ani sama [jméno], v tom byli jako partneři za jedno. Nijak jim nepomáhali, nevozili je na nákupy či k lékaři. Když měl pan [příjmení] třeba rozbité auto, snažil se mu svědek pomoci. Ke konci soužití s [jméno] v létě 2016 byli na zahradě a z okna na ně křičela paní [celé jméno žalobkyně], že jim to osladí, zmizí z domu a dědka jim tam nechá. On byl v té době nějak nemocný. Co bylo příčinou chování paní [celé jméno žalobkyně], to svědek neví, stačilo nechat průvan v domě. Ten den večer se doma usnesli, že jí napíší dopis, a tak ho napsali. Co přesně v něm bylo, už neví, něco v tom smyslu, jak špatně se paní [celé jméno žalobkyně] chová a proč by tam dědu nechávala. Nešlo to řešit osobně, ani nešlo sáhnout na dveře u bytu, proto to druhý den [jméno] položila na chodbě na toaletku, což bylo obvyklé místo pro nechávání pošty. Než odešla paní [celé jméno žalobkyně] do nemocnice, byl svědek přítomen tomu, jak pan [příjmení] držel [jméno] pod krkem. Nikdy se nestalo, že by byl přítomen tomu, jak [jméno] honila matku po domě a chtěla jí bít. Pokud to paní [celé jméno žalobkyně] říká, není to pravda. Paní [celé jméno žalobkyně] většinou jen nadávala a viděli jí málo. Když byla paní [celé jméno žalobkyně] v roce 2015 v nemocnici, vzala si dědu domů [anonymizováno] dcera [jméno]. Neviděl nikoho jezdit do domu starat se o [příjmení]. Bratra [jméno] [jméno] viděl svědek za celou dobu 2x nebo 3x, [příjmení] nenavštěvoval. Ani když byla babička v nemocnici, tak dědu nenavštěvoval ani nikdo z jeho rodiny. Neví nic o tom, že by panu [příjmení] někdo vozil obědy nebo jiné jídlo, ani že by tam docházela pečovatelská služba, byl přes den v práci. Svědek má za to, že všechno vymýšlela paní [celé jméno žalobkyně], naočkovala pana [příjmení] a pak ho za nimi poslala. To soudí z toho, že když jednu dobu pracoval v [obec], navštívil ho [jméno] a sám říkal, že on s rodiči nevycházel, že s tátou by to ještě šlo, ale máma že je hrozná. Pokud jde o odstěhování [anonymizováno] z domu, tak jim sami nabízeli, že by se dům prodal a jim se z prodeje zařídilo jiné bydlení. S tím ale nesouhlasili. Nesouhlasili ani s rozdělením domu na dvě samostatné jednotky.

22. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se od malička kamarádí se žalovanou, jsou sousedky přes zahradu, domy nesousedí. Jako dítě [jméno] nemohla po škole moc ven, musela se učit nebo uklízet. Od [jméno] ví o tom, že soužití s rodiči nebylo jednoduché. Cca před 6 až 7 lety byli na zahradě a od [jméno] slyšeli křik. Paní [celé jméno žalobkyně] na [jméno] křičela:„ ty svině, kurvo, nejsi dcera“. Pak se o tom s [jméno] bavila, nepamatuje si, co mělo být důvodem. Jednou svědkyně také slyšela, jak paní [celé jméno žalobkyně] to samé volala na vnučku [jméno]. Podle svědkyně tak 10 let jsou vztahy [jméno] s jejími rodiči vyhrocené. Vše začalo dle vyprávění [jméno] žabomyšími válkami. Ať mladí chtěli cokoli, staří s ničím nesouhlasili. Svoje udělalo i obvinění pana [příjmení], že chtěl přejet pana [příjmení] autem. Jednou v létě společně s [jméno] na zahradě opékali a paní [celé jméno žalobkyně] z okna křičela, ať toho nechají a vypadnou, že se dusí. Svědkyně nebyla nikdy osobně přítomna hádkám mezi [anonymizováno] a panem [příjmení]. Než se před 10ti lety vztahy zhoršily, [jméno] pro rodiče vařila a jezdila s matkou na nákupy. V posledních deseti letech svědkyně neví nic o tom, že by se [jméno] o rodiče starala. Nikdy neslyšela [jméno] vulgárně oslovovat rodiče, nebo na ně křičet. Renátina bratra [jméno] svědkyně zná, ale asi 20 let se [anonymizováno] nemluvil. Je pravda, že v posledních letech vídala u domu [jméno] auto s pardubickou poznávací značkou, ale není schopna říci, jak často, protože nesousedí přímo, jen zahradou. Když měl pan [příjmení] úraz a spadl ze schodů, [jméno] mu volala záchranku a pak jí mrzelo, že jí bratr zakázal jít na pohřeb.

23. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 19 C 290/2017 soud zjistil, že bratr žalované [jméno] [příjmení] dne 12.10.2017 podal ke zdejšímu soudu návrh na určení vlastnického práva k nemovitostem, které jsou předmětem nyní projednávaného sporu mezi žalobkyní [celé jméno žalobkyně] a žalovanou [celé jméno žalované]. K odůvodnění žalobce uvedl, že matka žalované paní [celé jméno žalobkyně] uzavřela se svým synem [jméno] [příjmení] dne 04.10.2017 darovací smlouvu, kterou sporné nemovitosti darovala synovi, a to poté, co dopisem ze dne 19.09.2017, doručeného žalované dne 26.09.2017, odvolala dar vůči dceři pro její chování v rozporu s dobrými mravy. Po poučení soudu o tom, že žalobce není v daném řízení aktivně legitimován k podání žaloby, vzal žalobce žalobu zpět a poté bylo řízení zastaveno. <b><i>24. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádná relevantní skutková zjištění.</b></i> 25. S ohledem na to, že darovací smlouva, kterou žalobkyně a její manžel darovali sporné nemovitosti žalované je ze dne 19.02.2003 a s přihlédnutím k závaznému právnímu názoru dovolacího soudu, soud nyní posuzoval zákonné podmínky pro vrácení daru dle zákona účinného v době uzavření darovací smlouvy, tedy podle zák. č. 40/1964 Sb. (obč. zák.) <i>26. Dle § 630 odst. 1 obč. zák. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny ta, že tím hrubě porušuje dobré mravy.</i> <b><i>27. Po zhodnocení všech provedených důkazů samostatně a ve vzájemných souvislostech soud učinil následující právní závěry.</b></i> 28. Prvoinstanční soud si je vědom, že v případě prvého rozhodnutí, kdy věc posuzoval podle ust. § 2072 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (o. z.) a podle ust. § 2075 odst. 1 o.z. žalobě vyhověl. Nyní však při hodnocení skutkových závěrů a právního posouzení vycházel z úpravy, uvedené v ust. § 630 obč. zák. a dospěl k závěru, že žalobu je na místě zamítnout.

29. Předně soud uvádí, že nesprávně již v prvém nalézacím řízení neřešil otázku nedostatku aktivní věcné legitimace. O tomto nedostatku měl soud rozhodnout sám, a to i bez pozdější námitky žalované tak, jak uvedl odvolací soud. Pokud se žalobkyně odvolává na to, že námitku relativní neplatnosti odvolání daru učinila žalovaná až po koncentraci prvého nalézacího řízení, pak soud uvádí, že žalobkyni by bylo v případě vyhovění dle původního žalobního petitu (určení, že je výlučným vlastníkem sporných nemovitostí) i dle nyní změněného žalobního petitu (určení, že je vlastníkem ideální 1 sporných nemovitostí) přiznáno více, než kdy vlastnila. Jestliže žalobkyně s jejím již zemřelým manželem v roce 2003 darovali žalované sporné nemovitosti a tyto vlastnili ve společném jmění manželů, pak nebylo možno rozhodnout tak, že sama žalobkyně se po smrti manžela stává výlučným vlastníkem sporných nemovitostí, neboť v úvahu by za situace, že by byly splněny hmotněprávní předpoklady pro odvolání daru, přicházel pouze návrat ve stejný právní stav, jaký zde byl v době, kdy byly nemovitosti darovány ze SJM. O tom byla žalobkyně soudem při dalším jednání dne 22.09.2020 také poučena. Přes toto poučení žalobkyně upravila žalobní petit tak, že se domáhá určení, že je vlastníkem ideální 1 sporných nemovitostí, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.06.2012 sp. zn. 33 Cdo 903/2011 a ze dne 30.11.2016 sp. zn. 33 Cdo 4193/2016. Tato dvě judikatorní rozhodnutí však řeší otázku, zda byly splněny podmínky pro aplikaci ust. § 630 obč. zák. a jak je posuzován vliv intenzity jednání, vedoucího k vrácení daru. <i>30. Podle ustanovení § 764 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (o. z.) platí, že zanikne-li manželství smrtí manžela, posoudí se majetkové povinnosti a práva bývalých manželů v rámci řízení o dědictví podle toho majetkového režimu, který existoval mezi manžely, popřípadě i podle pokynů, které zemřelý manžel ještě za svého života ohledně svého majetku pro případ smrti učinil; jinak se použijí pravidla uvedená v § 742, s výjimkou § 742 odst. 1 písm. c), ledaže se pozůstalý manžel dohodne s dědici o vypořádání jinak.</i> 31. Pokud by soud žalobě vyhověl po změně žalobního petitu a určil, že žalobkyně je vlastníkem ideální 1 sporných nemovitostí, nedošlo by k obnovení takového právního stavu, jaký ve vztahu ke sporným nemovitostem byl v době uzavření darovací smlouvy. Jak v případě původního žalobního petitu, tak i ve znění zamítavého rozsudku shora by v opačném případě došlo k porušení základní zásady občanského práva, podle které nikdo nemůže převést na jiného více práv, než kolik sám má a nemůže tak ani následně požadovat vrácení více práv při vrácení daru, než kolik převedl a kolik mohl převést. Již z těchto důvodů tedy byla žaloba zamítnuta.

32. Pro případ, že by tento právní názor soudu neobstál, soud uvádí, že dle skutkových zjištění a jejich právního hodnocení ve světle zák. č. 40/1964 Sb. nebyly splněny předpoklady pro vrácení daru ani pouze jen u žalobkyně.

33. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák. Předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.01.2008 sp. zn. 33 Cdo 98/2006). Pojem dobrých mravů činí u ustanovení § 630 obč. zák. právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení hypotézy právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, je věcí zhodnocení konkrétní situace. Je tedy třeba, aby úvaha soudu, zda byla naplněna skutková podstata § 630 obč. zák., se vždy odvíjela od posouzení všech zvláštností konkrétního případu individuálně (nelze ji„ objektivizovat“). Důvodem k odvolání daru mohou být nejen protiprávní skutky postihované trestním či přestupkovým právem, ale i nemorální jednání nižší intenzity, a to za předpokladu, že se zjevně příčí dobrým mravům. Dobrými mravy se dle judikatury rozumí souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a času, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 26.2.1998 sp. zn. II. ÚS 249/97). Právní úprava dle obč. zák. podmiňuje vrácení daru hrubým porušením dobrých mravů. Podle dosavadní soudní praxe bylo rozhodujícím především objektivní hledisko, teprve na místě druhém nastupovala úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě k revokaci nepostačí; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. K platnosti právního úkonu dárce, směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák. nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávní úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc – okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne sp. zn. 33 Cdo 936/2006).

34. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi účastníky a rovněž mezi žalovanou a dříve jejím otcem docházelo několik let k neshodám a vztahy v rodině včetně rodiny žalované nebyly dobré. Tyto neshody však byly vzájemné. Ostatně ještě za života manžela žalobkyně došlo k odvolání daru, a to v podstatě pro obdobné konflikty – věc byla vyřešena změnou rozsahu věcného břemene (viz spis zdejšího soudu sp. zn. 7 C 60/2011). Manžel žalobkyně jako druhý z dárců však dne 15.12.2016 zemřel. Dědické řízení týkající se pozůstalosti po něm bylo zastaveno a majetek nepatrné hodnoty byl vydán pozůstalému synovi (bratru žalované) [jméno] [příjmení]. Ten následně podporován žalobkyní (viz rukou psané potvrzení žalobkyně č. l. 23 spisu) zahájil u soudu řízení o určení, že vlastníkem předmětných nemovitostí je on, neboť po smrti otce matka (tedy nyní žalobkyně) odvolala dar (č. l. 6 - 7 spisu) a vlastnické právo k předmětným nemovitostem převedla na něho (viz spis zdejšího soudu sp. zn. 19 C 290/2017). Tento postup hodnotí nalézací soud (shodně jak učinil i odvolací soud ve svém prvém rozhodnutí) jako zřetelnou snahou žalobkyně a jejího syna (bratra žalované) o to, vyhnout se řádnému projednání dědictví po manželu žalobkyně a snahu o nabytí výlučného vlastnictví k předmětným nemovitostem mimo řádného projednání dědictví (i se všemi dědici, tedy včetně žalované). Jak poznamenal i odvolací soud, takové jednání nemůže požívat právní ochrany, neboť by tím bylo obejito krom jiných i citované ustanovení § 764 o. z. Projednání SJM zaniklého smrtí jednoho z manželů nebylo možné se v tomto případě vyhnout. Námitka žalobkyně, že dosud nenastala tzv. fikce vypořádání podle § 741 o. z., a proto že ona sama je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí po odvolání daru, není správná. V případě zániku manželství smrtí manžela se toto ustanovení neuplatní nikdy a majetek je tedy třeba vždy vypořádat v rámci dědického řízení. Tak se však v projednávané věci nestalo.

35. Soud při posuzování toho, zda byl či nebyl dar odvolán důvodně, je vázán skutkovým vymezením důvodů, pro které tak dárce učinil. Žalobkyně odvolala dar pro tvrzené chování žalované v souvislosti s událostí ze dne 25.09.2016, kdy měla žalobkyně poskytovat pomoc jiné osobě a žalovaná se měla chovat nevhodně, pro dopis, který nebyl datován a který měl být žalobkyni podle jejích tvrzení doručen dne 29.09.2016 (dopis č. l. 9 spisu), pro spor žalované zejména s jejím otcem (manželem žalobkyně) ohledně topení dne 09.10.2016 (odvolání daru č. l. 6 -7 spisu). Odvolání daru bylo žalované doručeno dne 26.09.2017 (č. l. 8 spisu).

36. Pokud jde o skutková zjištění ohledně doručení dopisu, který napsala žalovaná žalobkyni, pak sama žalobkyně ve své výpovědi neuvedla konkrétní datum, kdy k předání dopisu mělo dojít, žalovaná a ostatní svědci zařazují sepis a předání dopisu do jiného časového období, byť důvod sepisu dopisu - výhrůžka ohledně odstěhování se žalobkyně z domu a ponechání nemocného manžela v domě popisují shodně (viz výpověď svědka [jméno] [příjmení] č. l. 55). Důkazem o tom není ani kalendář žalobkyně, do kterého si psala důležité okamžiky, tedy i závažné hádky, neboť sama žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že si uvedenou událost do kalendáře nenapsala a až následně kalendář s příslušnou poznámkou předložila soudu. Nebylo tak bez pochybností prokázáno, kdy přesně mělo dojít k sepisu a předání dopisu žalobkyni. Nicméně z pohledu úpravy občanského zákona není okamžik doručení dopisu právně významným, neboť oproti novému občanskému zákoníku neběží lhůta pro odvolání daru ve smyslu ust. § 2075 o. z.

37. Odstoupení od darovací smlouvy je vyžadováno v případech, kdy dosud nebyl předmět darování odevzdán obdarovanému. Při odstoupení od smlouvy zanikají práva a povinnosti stran ze smlouvy s účinky ex nunc. Pokud již byl předmět darování obdarovanému odevzdán, má dárce specifické právo požadovat vydání daru. V těchto případech je nezbytné, aby dárce obdarovanému oznámil, že se domáhá vydání daru. Takové právní jednání žalobkyně bez jakýchkoliv pochybností učinila, a to písemně, když žalované zaslala prostřednictvím svého zástupce dne 19.09.2017 dopis, v němž odvolává dar pro nevděk a současně vyzvala žalovanou k vrácení daru, přičemž mezi účastníky je nesporné, že byl dopis doručen žalované dne 26.09.2017. Ve výzvě musí dárce skutkově vymezit důvod, který ho vede k odvolání daru. Musí tedy uvést, v čem spatřuje porušení dobrých mravů ze strany obdarovaného. Dopis žalobkyně ze dne 19.09.2017 popis jednání, jímž mělo dojít k porušení dobrých mravů ze strany žalované, obsahuje. Soud má za to, že právní jednání, jímž žalobkyně uplatnila právo na vrácení daru, nevykazuje obsahové či formální vady, ze kterých by bylo možno dovozovat, že jde o právní jednání neplatné. Žalobkyně specifikovala, že k vytýkaným jednáním mělo dojít dne 25.09.2016, 29.09.2016 a 09.10.2016.

38. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyní vytčené porušení dobrých mravů ze strany žalované dosahuje intenzity, která zakládá právo obdarovaného na vydání daru a dospěl k závěru, že takové intenzity, aby bylo založeno právo na vydání daru, nebylo dosaženo.

39. Pro posouzení otázky, zda došlo ke kvalifikovanému porušení dobrých mravů, je významná též časová posloupnost jednotlivých událostí. Z provedených důkazů, zejména z obsahu spisu zdejšího soudu sp. zn. 7 C 60/2011 a výpovědi žalobkyně soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly v minulosti spory, které již v roce 2011 vedly dárce k odvolání daru pro hrubé porušení dobrých mravů ze strany obdarované. Takto vyzvali dárci paní [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení] svou obdarovanou dceru k vrácení daru dopisem ze dne 09.06.2011, přičemž specifikovali v této výzvě, v čem spatřují hrubé porušení dobrých mravů ze strany obdarované. V průběhu řízení mezi účastníky probíhala mimosoudní jednání a došlo ke změně dohody o rozsahu věcného břemene, jež byla původně zřízena současně s darováním nemovitostí (viz čl. V darovací smlouvy), a to ve prospěch dárců. V důsledku změny rozsahu věcného břemene pak žalobci jako dárci vzali žalobu o určení vlastnického práva zpět a řízení bylo zastaveno. Vzhledem k dlouholetým sporům v rodině, kdy žalobkyně po léta neměla dobré vztahy nejprve se synem (do roku 2009 s ním rodiče nemluvili) a posléze s dcerou – žalovanou (sama žalobkyně ve výpovědi uvedla, že s žalovanou 8 let nekomunikuje), lze usuzovat na celkové narušení rodinných vazeb v celé širší rodině. Mezi žalobkyní a jejím manželem a žalovanou s jejím tehdejším přítelem docházelo téměř denně ke konfliktům, zejména kvůli vytápění nemovitosti, využití zahrady či ohledně dalších záležitostí spojených s běžným provozem domácnosti. Tyto konflikty byly dlouholeté a bylo tomu tak prakticky po celou dobu vzájemného soužití. Konflikty mezi panem [příjmení] (např. jeho najížděním vozem na otce žalované, ukončené uznáním viny z přestupku), bývalým druhem žalované, pak nebyly ani nemohly být důvodem pro odvolání daru, pouze dokreslují celkovou dlouhodobou atmosféru v rodině, která nebyla dobrá a i dárci, tedy rodiče žalované, měli na této atmosféře svůj podíl (viz poznámky žalobkyně v kalendáři a označování žalované i jejího druha v něm), což vyplývá i z výpovědi svědkyně [příjmení] a svědka [příjmení]. [jméno] žalobkyně nezpochybňovala, že se vyjadřovala zcela nevhodně a vulgárně vůči tehdejšímu druhu její dcery panu [příjmení], což se nepochybně na vzájemných vztazích a vnímání žalované projevovalo. Pokud jde o obsah dopisu, jehož existenci a autorství žalovaná nepopírá, pak s ohledem na vyhrocenou situaci v rodině obsah dopisu jako ojedinělý listinný důkaz nedosahuje intenzity požadovaného narušení dobrých mravů. Navíc bylo prokázáno, že dopis napsala žalovaná po emočně vypjatém hovoru její matky se třetí osobou, v němž uvedla, že„ ona se odstěhuje sama a tatínka nechá doma dcerunce“. Byť sama žalobkyně uvedla, že se takto vyjádřila v legraci, žalovaná to tak zjevně nevnímala a nelze odhlédnout od toho, že soužití s otcem žalované nemohlo být již jen z důvodu objektivně prokázaného onemocnění závažnou chorobou ([anonymizována dvě slova]) snadné. Žalovaná celou situaci popsala tak, že byla zoufalá, že jí matka chce v domě nechat otce a sama se odstěhovat. Obsahem dopisu bylo fakticky deklarováno, jak se k sobě účastníci navzájem dlouhodobě chovali a komunikovali spolu. Ačkoli se v obvyklém životě může jevit chování žalované jako rozporné s dobrými mravy, pak je třeba stejným způsobem hodnotit i chování žalobkyně jako matky žalované a v intencích prokázaného chování všech zúčastněných šlo o jakousi„ obvyklou normu chování“. Za této situace je tedy dle soudu z objektivního hlediska takové chování v normě rodiny žalobkyně a nevybočuje z obvyklého vzorce chování. Jestliže žalobkyně subjektivně vnímala chování své dcery v jí zmíněných třech případech, vyjmenovaných v odvolání daru jako hrubě rozporné s dobrými mravy, pak z objektivního hlediska toto chování nedosahuje intenzity hrubého porušení dobrých mravů požadované zákonem. Pokud se ve stejném smyslu vyjádřili svědci, podporující tvrzení žalobkyně, pak nikdo z nich nebyl nikdy osobně přítomen konfliktům mezi žalobkyní, jejím manželem a žalovanou a jejich výpovědi vycházejí ze zprostředkovaných informací.

40. Dle soudu tedy žalobkyní tvrzené chování žalované není možno kvalifikovat jako hrubě rozporné porušení dobrých mravů ve smyslu ust. § 630 obč. zák., proto nedošlo k naplnění podmínek pro odvolání daru a soud žalobu zamítl.

41. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Zástupce žalované v tomto řízení učinil v řízení před nalézacím soudem celkem 10 úkonů právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 27.03.2018 a účast při jednání soudu dne 18.09.2028, dne 23.10.2018 (jednání přesahující 4 hodiny – tj. 3 úkony), dne 01.11.2018 (jednání přesahující 2 hodiny – tj. 2 úkony), dne 16.12.2018 a dne 22.09.2020.

42. Paušální odměna za zastupování v tomto řízení podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění z předmětu sporu činí 31.000 Kč (odměna za 1 úkon právní služby činí 3.100 Kč). Dále má žalovaná nárok na přiznání paušální náhrady hotových výloh za 10 úkonů právní služby po 300 Kč. Konečně bylo přiznáno cestovné za použití cesty motorovým vozidlem k jednání soudu ve výši 1.920 Kč (1x cesta Praha – Trutnov a zpět dne 22.09.2020, celkem 316 km při kombinované spotřebě 5,9 l /100 km, cena PHM NM 31,80 Kč, náhrada za amortizaci 4,20 Kč/km) a náhrada za čas promeškaný cestou k jednání 800 Kč (celkem 8 x 30 minut po 100 Kč). Dřívější právní zástupce žalované [příjmení] [příjmení] (zastupoval při prvních 9 úkonech právní služby – tj. mimo jednání dne 22.09.2020) doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH), přičemž současný právní zástupce [anonymizováno] [příjmení] není plátcem DPH. Dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně přísluší rovněž daň z přidané hodnoty. Právní služby jsou službami podléhajícími základní sazbě daně. Základní sazba DPH činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady (za prvých 9 úkonů právní služby), tj. částka 30.600 Kč. Daň činí 6.426 Kč. Za řízení před okresním soudem tak náleží žalované odměna ve výši 43.146 Kč.

43. Žalovaná má dále nárok i na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odměna advokáta za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení v odvolacím řízení, sepis odvolání, replika k vyjádření žalobkyně ze dne 03.07.2019 a jednání odvolacího soudu ze dne 09.07.2019) činí 4 x 3.100 Kč podle § 9 odst. 4. písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. k tomu náleží 4 x 300 Kč paušálních náhrad výdajů § 13 odst. 3 cit. vyhlášky, dále náhrada za čas promeškaný cestou k jednání u odvolacího soudu 800 Kč (celkem 8 x 30 minut po 100 Kč). Dále bylo přiznáno cestovné za použití cesty motorovým vozidlem k jednání odvolacího soudu ve výši 1.885,51 Kč podle vyhlášky č. 333/2018 Sb. (sazba základní náhrady 4,10 Kč, motorová nafta 33,60 Kč) za 310 km na trase Hýskov – Hradec Králové a zpět. Soud dále přiznal náhradu žalované za soudní poplatek z odvolání ve výši 5 000 Kč. Celkově byly žalované přiznány náklady řízení za odvolací řízení ve výši 21.285,51 Kč, když nynější zástupce žalované není plátcem DPH.

44. Celkové náklady řízení žalované proto po zaokrouhlení činí 64.432 Kč, jež jsou splatné dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce.

45. Lhůty k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.