16 C 55/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky / Anonymizováno , Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 71 502,54 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 287,70 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 64 214.84 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 828,57 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 71 502,54 Kč představující nesplacený úvěr s příslušenstvím, poskytnutý žalovanému žalobkyní (pod dřívějším označením , právnická osoba, .) na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 7. 2024. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě shora uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 33 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v souladu se smlouvou. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Úvěr byl žalovanému vyplácen bezhotovostně, a to dne 29. 8. 2024 v částce 18 046 Kč, dne 15. 7. 2024 v částce 11 700 Kč, dne 27. 11. 2024 v částce 283 Kč a dne 15. 7. 2024 v částce 5 300 Kč. První splátka byla splatná dne 14. 8. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 26. 4. 2026. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 28. 2. 2025 a žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 1. 3. 2025. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 71 266,23 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 34 993,34 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 591,87 Kč, smluvního úroku ve výši 35 437,66 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 98,82 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 144,54 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 236,31 Kč v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy, když se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením splátky splatné dne 29. 11. 2024. Žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dnů prodlení. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž dal žalovaný svůj souhlas. Žalovaný byl o zaplacení upomenut, naposledy předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k jednání dne 18. 5. 2026 bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. Žalobkyně omluvila neúčast při jednání a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Soud vzal na základě účastníky předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně s obchodním názvem , právnická osoba, . uzavřela dne 15. 7. 2024 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. 25086177, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem částku 35 329 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky vrátit v pravidelný denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 14. 8. 2024 a konec kreditního rámce měl nastat dne 26. 4. 2026. Žalovaný neuhradil na smlouvu o úvěru sjednanou částku, ačkoli byl o zaplacení upomenut, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 19. 6. 2025.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 35 329 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na poskytnutý úvěr vrátil více, než částku 28 041,30 Kč, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu úvěr nebyl poskytnut.

10. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, avšak s vágním odkazem na shromáždění a kontrolu informací uvedených žalovaným, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků. Nicméně ani k výzvě soudu nedoplnila v tomto směru nedostatečná skutková tvrzení ani neoznačila žádné důkazy (vyjma neúplného výpisu z běžného účtu prostřednictvím systému Kontomatik) k tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.

11. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 15. 7. 2024 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

12. Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 35 329 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaný uhradil toliko 28 041,30 Kč, je tak povinen žalobkyni vrátit částku 7 287,70 Kč.

13. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 64 214.84 Kč (sestávající z poplatků za volitelné služby, smluvní pokuty a smluvního úroku) a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 828,57 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.

14. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (výrok II.).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala částku 71 502,54 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 7 287,70 Kč, byla tedy úspěšná pouze v minimálním rozsahu. Právo na náhradu nákladů řízení tak svědčí žalovanému, který byl však v řízení nečinný. Z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, soud proto náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení.