16 C 65/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 18 300 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 240,60 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 18 300 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku shora, a to z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 12. 3. 2024. Žalobkyní požadovaná částka se skládala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, částky 4 000 Kč (kapitalizovaného) smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně a částky 4 300 Kč jako smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou jistiny za období od 15. 8. 2024 do 19. 10. 2025. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz, na níž žalovaná vyplnila registrační formulář, odsouhlasila smluvní dokumentaci a dokončila svou registraci zadáním verifikačním SMS kódem v žádosti o úvěr. Zároveň poskytla fotokopii svého dokladu totožnosti a uhradila ověřovací platbu, když variabilním symbolem bylo její rodné číslo. Žalované byla vyplacena na základě této smlouvy částka 10 000 Kč, avšak žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, když neuhradila na úvěr ničeho. O zaplacení byla upomínána, naposledy předžalobní výzvou.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 11. 4. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 28. 5. 2026.

3. Na základě předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a potvrzení o platbě soud zjistil, že dne 12. 3. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala dle čl. 2.1.6 smlouvy o úvěru uhradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalované byl úvěr poskytnut na dobu neurčitou, přičemž žalovaná měla splácet dle odst. 2.1.7. smlouvy o úvěru vždy k 11. dni v měsíci úrok z jistiny přirostlý za uplynulé období a jistinu zcela či částečně kdykoliv za trvání smlouvy. Ve smlouvě byla sjednána možnost úvěr zesplatnit v případě prodlení žalované po dobu dvou měsíců či v případě porušení smluvní povinnosti. Podle odst. 4.2. písm. c) smlouvy o úvěru byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaná v prodlení. Žalované bylo vyplaceno dne 12. 3. 2024 bezhotovostním převodem celkem 10 000 Kč na účet , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, , který odpovídal rodnému číslu žalované, uvedeném ve smlouvě.

5. Z poštovních ústřižků soud zjistil, že žalované byl v listopadu a prosinci 2023 vyplacen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 15 886 Kč, v lednu 2024 pak ve výši 16 246 Kč, a to včetně doplatku za valorizaci za období 1. 1. -11. 1. 2024.

6. Z dopisu ze dne 11. 8. 2024 soud zjistil, že předmětný úvěr byl zesplatněn dne 11. 8. 2024.

7. Z výzvy k úhradě ze dne 19. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla upomenuta k úhradě dluhu.

8. Z dalších účastníky předložených listin soud nezjistil pro posouzení věci žádné významné skutečnosti.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 10 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutý úvěr vrátila, netvrdila, že by smlouvu neuzavřela nebo že by jí úvěr nebyl poskytnut. Žalovaná v rozporu se smluvním ujednáním nehradila sjednané platby a tím došlo k realizaci práva žalobkyně na zesplatnění úvěru.

15. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala, avšak s vágním odkazem na shromáždění a kontrolu informací uvedených žalovanou, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků. Pokud jde o příjmy žalované, pak vycházela žalobkyně z poštovních poukázek od ČSSZ o výplatě důchodu. Pokud jde o výdaje žalované, ty zkoumány nebyly vůbec. Žalobkyně vycházela ze sdělení a dokladů klienta. Ani k výzvě soudu žalobkyně nedoplnila v tomto směru nedostatečná skutková tvrzení ani neoznačila žádné důkazy k tvrzení (vyjma poštovních poukázek), že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované.

16. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 12. 3. 2024 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

17. Protože žalobkyně vyplatila žalované částku 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaná neuhradila ničeho, je tak povinna žalobkyni vrátit částku 10 000 Kč.

18. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 300 Kč (sestávající z částky 4 000 Kč (kapitalizovaného) smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně a částky 4 300 Kč jako smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou jistiny za období od 15. 8. 2024 do 19. 10. 2025) a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že částečně úspěšné žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala částku 18 300 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 10 000 Kč s příslušenstvím (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy 54,60 % ku 45,40 % ve prospěch žalobkyně). Žalovaná je tak povinna žalobkyni hradit 9,20 % nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 400 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Celkem tak žalobkyně na nákladech vynaložila 2 615 Kč a žalovaná je povinna ji nahradit již zmíněných 9,20 % z nich, tj. 240,60 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

20. Při určení odměny za úkon právní služby soud vycházel z toho, že mu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá pohledávky z úvěrových smluv ve větším množství případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy, ve vymezení dlužného období a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti.

21. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.