16 C 7/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 145.344,56 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50.472 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 31.990 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31.990 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení, vše 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Co do částky 113.354,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.810 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 7. 12. 2019 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 145.344,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky Kč 60.800 ode dne 6. 12. 2019 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50.472 ode dne 6. 12. 2019 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 22. 9. 2019 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 122411, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši Kč 74.083 Kč (40.000 Kč jistina a 34.083 Kč úroky) a měla být žalovaným uhrazena v 72 splátkách ve výši 1.029 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako úroková sazba roční ve výši 23 % p.a. a RPSN činila 38,71 % p.a. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly žalobcem poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou inkasní službu a doplňkovou služba„ [anonymizováno]“. Podmínky této služby byly vždy upraveny samostatnou smlouvou. Doplňková inkasní služba a doplňková služba [anonymizováno] byla součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. V rámci sjednaných podmínek (článek II. smlouvy o inkasní službě a smlouvy o doplňkové službě [anonymizováno]) si smluvní strany sjednaly nároky, které může žalobce jako věřitel uplatňovat po žalovaném za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě stane splatným. Doplňkový balíček„ [anonymizováno]“ zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 10. 2019. Nezaplatil splátku 1.730 Kč (splátka úvěru a splátka za výkon inkasní doplňkové služby doplňkové služby [anonymizováno]). Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 10. 2019, v níž vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky a dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. 1 ve výši 300 Kč, následně zaslal žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 11. 2019, kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky a sankce za zaslání upomínky č. 2 ve výši 500 Kč. I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobce nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru splatná dne 15. 10. 2019. Proto žalobci nezbylo, než přistoupit dle ustanovení V. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného k úhradě částky 145.442,29 Kč. Při vyčíslení dluhu žalobce vycházel z toho, že jistina úvěru 40.000 Kč měla být uhrazena 72 splátkami, přičemž byla sjednána sazba úroku z úvěru 23 %. Výše splátky činila 1.730 Kč. Žalovaný zaplatil 0 splátek. Žalobce zohlednil jako přeplatek verifikační platbu 10 Kč. Žalobce tak požadoval zbývající část jistiny 40.000 Kč, zbývající část úroků 34.082,56 Kč, zbývající část inkasní služby 11.808 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] - odklad 8.712 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] - nemoc 14.976 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] - práce 14.976 Kč, náklady na upomínkování 800 Kč, smluvní úroky za prodlení se splácením úvěru 81,01 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby 6,72 Kč a smluvní pokuta 20.000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že úvěr, ke kterému byla tato doplňková inkasní služba a služba [anonymizováno] ze strany věřitele pro spotřebitele na jeho žádost sjednána, byl pro neplnění smlouvy zesplatněn, došlo i k zesplatnění zbývající části těchto doplňkových služeb. Obě doplňkové služby byly sjednány na žádost žalovaného jakožto nepovinná doplňková služba k samotnému úvěru. Cena sjednané služby byla žalovaným řádně odsouhlasena. Smluvní strany sjednaly, že úhradou dosud neuhrazené části inkasní doplňkové služby a doplňkové služby [anonymizováno] v plné výši spotřebitel uhradí poskytovateli škodu způsobenou porušením této smlouvy spotřebitelem. S takto vyčíslenou výší způsobené škody obě smluvní strany shodně souhlasily. Výše smluvní pokuty nepřevyšuje 50 % z dosud nesplacené výše jistiny (§ 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru). Zesplatňovacím dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 5. 12. 2019. Žalobce tak požadoval částku 145.442,29 Kč, dále zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, tedy ve výši 10 % ročně, z dlužné částky 60.800 Kč (zbylá část jistiny, náklady za upomínky a smluvní pokuta) od 6. 12. 2019 do zaplacení, dále smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 50.472 Kč (zbylá část ceny inkasní doplňkové služby 11.808 Kč a zbylá část ceny doplňkové služby [anonymizováno] ve výši 38.664 Kč) od 6. 12. 2019 do zaplacení (viz článek II .2.11 smlouvy o inkasní službě a článek II. [číslo] ve spojení s článkem II. [číslo] smlouvy o zřízení doplňkové služby [anonymizováno]). Podáním ze dne 19. 7. 2023 vzal žalobce žalobu z části zpět, a to v rozsahu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50. 472 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště do vlastních rukou dne 28. 7. 2023 postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce se k navrhovanému postupu soudu rovněž nevyjádřil, má se tedy za to, že s navrhovaným postupem souhlasil. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 22. 8. 2023.

3. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby před jednáním ve věci samé soud postupoval dle § 96 odst. 2 o. s. ř. a ve výroku I řízení co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50.472 Kč od 6. 12. 2019 řízení zastavil, když souhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby se nevyžaduje. <i>4. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 5. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>6. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>10. Podle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.</i> 11. Soud vzal na základě předložených důkazů (Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru s přílohami, tabulka umoření, občanský a řidičský průkaz žalovaného, výplatní pásky, výpisy z účtu a potvrzení o platbě, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z výpisů z registrů) za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 22. 9. 2019 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy se žalobce jako poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč. Žalovanému měla být konkrétně poukázána částka 11.145 Kč do pěti pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy, když na úhradu předchozího závazku žalovaného u věřitele CFIG bude vyplaceno věřitelem 20.855 Kč. Částka ve výši 8.000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele dle čl. 4 smlouvy. Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 72 měsíců. Úvěr tak byl splatný do 15. 9. 2025. Byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 23 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 1.029 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Pro případ prodlení spotřebitele s úhradou dlužné částky vznikl poskytovateli nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele, dále nárok na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. V případě prodlení měl poskytovatel zaslat spotřebiteli první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou doručení 10 kalendářních dnů od jejího podání poskytovateli poštovních služeb a se lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Upomínka byla zpoplatněna částkou 300 Kč. V případě, že spotřebitel dlužnou částku neuhradí, měl poskytovatel zaslat druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se stejnými lhůtami, přičemž tato upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč. Pro případ, že ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě dluhu, byl poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. V takovém případě se sjednané úroky stávaly součástí jistiny. V souvislosti s uzavřením smlouvy provedl žalobce lustraci žalovaného v registrech. Žalobce dále získal od žalovaného doklad o výši mzdy, jakož i výpisy z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] za dobu 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019 a [právnická osoba] ze dne 12. 7. 2019, 13. 8. 2019. Z těchto listin byla zjištěna výše mzdy žalovaného (22.376 Kč v červnu 2019, 21.151 Kč v červenci 2019, 21.270 Kč v srpnu 2019). Součástí smlouvy o úvěru byl dále přehled předepsaných splátek (listina nazvaná Tabulka umoření). Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. V rámci procesu uzavření smlouvy žalovaný žalobci dne 23. 9. 2019 poukázal částku 10 Kč jako tzv. verifikační platbu. Částka 11.145 Kč byla poukázána na účet žalovaného dne 23. 9. 2019 a částka 20.855 Kč na předchozí závazek žalovaného u žalobce byla poukázána na účet žalobce dne 23. 9. 2019.

12. Přílohu [číslo] smlouvy o spotřebitelském úvěru představovala smlouva inkasní službě. Tato služba byla hrazenou nepovinnou službou, pro niž žalovanou souhlasil s inkasem ze svého bankovního účtu vedeného u [právnická osoba] a za jejíž výkon se žalovaný zavázal uhradit po dobu trvání úvěru částku ve výši celkem 11.808 Kč v měsíčních splátkách po 164 Kč. Pro případ prodlení spotřebitele a zesplatnění úvěru bylo dohodnuto, že je spotřebitel povinen uhradit rovněž zbývající část ceny sjednané inkasní služby. Pro případ prodlení spotřebitele bylo dále dohodnuto, že poskytovatel má nárok na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z žádosti o zřízení inkasní služby a ze Smlouvy o inkasní službě.

13. Přílohu [číslo] smlouvy o spotřebitelském úvěru představovala smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]. Tato služba zahrnovala možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o 1 kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, dále možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, konečně pak možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Za první z uvedených služeb se žalovaný zavázal hradit 121 Kč měsíčně, za další 2 služby po 208 Kč měsíčně. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou 22. 9. 2019 do 15. 9. 2025 (na dobu platnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Pro případ prodlení spotřebitele a zesplatnění úvěru bylo dohodnuto, že je spotřebitel povinen uhradit rovněž zbývající část ceny sjednané Doplňkové služby [anonymizováno]. Pro případ prodlení spotřebitele bylo dále dohodnuto, že poskytovatel má nárok na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze žádosti o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno] a ze smlouvy o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno].

14. Dne 20. 10. 2019 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši 1.730 Kč, která byla splatná dne 15. 10. 2019, dále pak k úhradě částky 300 Kč jako nákladů na upomínku. Dalším dopisem ze dne 5. 11. 2019 (2. upomínka) vyzval žalobce žalovaného k úhradě téže dlužné splátky, včetně nákladů na upomínání, tedy k úhradě celkové částky 2.530 Kč. Dopisem ze dne 21. 11. 2019 pak žalobce úvěr zesplatnil a současně zaslal žalovanému předžalobní upomínku o zaplacení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 145.442,29 Kč ve lhůtě do 14 dnů od data vystavení výzvy (jistina 40.000 Kč, zbývající část úroku 34.082,56 Kč, zbývající část inkasní služby [číslo], zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] – odklad 8.712 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] – nemoc 14.976 Kč, zbývající část doplňkové služby podpora – práce 14.976 Kč, náklady na upomínky 800 Kč, smluvní úroky z prodlení 81,01 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby 6,72 Kč a smluvní pokuta 20.000 Kč). Tyto skutečnosti soud zjistil z upomínek o zaplacení a ze zesplatňujícího dopisu s podacími lístky.

15. Soud předně vycházel z toho, že žalobce v daném smluvním vztahu vystupoval v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, mimo obvyklé obchodní prostory žalobce. Na daný právní vztah je tak třeba aplikovat nejen obecná ustanovení o úvěrové smlouvě, ale i ustanovení upravující spotřebitelské smlouvy.

16. Soud dále dovodil, že ze strany žalobce byly splněny povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Žalobce před uzavřením smlouvy zjistil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, a to jednak z dokladu o mzdě, jednak z výpisu z účtu žalovaného vedeného společností [právnická osoba] Žalobce tak při posuzování úvěruschopnosti nevycházel pouze z neověřených tvrzení žalovaného. Údaje o příjmech žalovaného nevzbuzovaly žádné pochybnosti v tom smyslu, že by žalovaný nebyl schopen hradit splátky úvěru ve výši 1.029 Kč měsíčně.

17. Žalobcem předloženými listinami bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Na základě uzavřené smlouvy žalobce poukázal na účet označený žalovaným dne 23. 9. 2019 částku 11.148 Kč a stejného dne pak uhradil z úvěru částku 20.855 Kč na zaplacení předchozího závazku žalovaného u žalobce. Z celkové sjednané výše úvěru 40.000 Kč žalovaný neobdržel částku 8.000 Kč, když tato částka byla dle smlouvy použita na úhradu nákladů vynaložených na uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit 72 měsíčními splátkami po 1.029 Kč. Současně se smlouvou o úvěru byla uzavřena i tzv. smlouva o inkasní službě a smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]. Na základě těchto smluv měl žalovaný po dobu 72 měsíců platit rovněž částku v celkové výši 701 Kč (inkasní služba 164 Kč, služba [anonymizováno] 537 Kč), spolu se splátkami úvěru. Celkem tak měl žalovaný měsíčně platit 1.730 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaný nezaplatil splátku, která byla splatná dne 15. 10. 2019. Žalobce proto žalovaného o zaplacení uvedené částky v souladu s úvěrovou smlouvou dvakrát písemně upomenul. Protože k úhradě dlužné splátky ani poté nedošlo (opak nebyl žalovaným tvrzen ani prokázán), přistoupil žalobce k zesplatnění a žalovaného vyzval k zaplacení celkové částky 145.442,29 Kč ve lhůtě do 5. 12. 2019. Jde o částku více jak čtyřikrát převyšující výši prostředků, které byly žalovanému na základě úvěrové smlouvy skutečně poskytnuty. Soud se proto musel zabývat i tím, zda jsou žalobcem uplatněné nároky přiměřené, a to zejména se zřetelem k výše citovaným ustanovením § 588 o. z. a § 1815 o. z.

18. Po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy, jakož i souvisejících ujednání (smlouva o inkasní službě, smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno]) soud dovodil, že smlouva je neplatná z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, dále pak pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Pokud by soud odděleně hodnotil jednotlivá ujednání o dílčích plněních, k jejichž poskytnutí se žalovaný zavázal (náklady na vyřízení úvěru, smluvní úrok, cena za doplňkové služby, smluvní pokuta), nemohla by patrně být konstatována jejich neplatnost z důvodu neadekvátnosti jejich výše. Výjimkou je sjednaná výše smluvního úroku z prodlení vyplývajícího ze smlouvy o inkasní službě a smlouvy o zřízení doplňkové služby [anonymizováno]. Úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky denně je nepochybně nepřiměřený, nicméně v tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zčásti zpět.

19. Ustanovení § 122 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru připouští v rámci smluv o spotřebitelském úvěru sjednání úroků z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení. Byla-li smlouva o doplňkové službě uzavřena současně se smlouvou o spotřebitelském úvěru, jako její příloha, pak by měl zákonný limit pro výši úroku z prodlení platit i pro tuto smlouvu. Soud však při svém rozhodování vycházel z toho, že na posuzované právní jednání musí být nahlíženo jako na jeden celek, a to jak na práva a povinnosti sjednané v rámci samotné smlouvy o úvěru, tak i na práva a povinnosti sjednané v rámci„ doplňkových“ smluv, které tvořily formálně přílohy smlouvy hlavní. Je totiž nepochybné, že obsahově spolu veškerá práva a povinnosti účastníků přímo souvisí, neboť se vztahují k hlavnímu úvěrovému vztahu. Tento postup má oporu například v rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie („ SDEU“) ze dne 21. dubna 2016 ve věci C - 377/14 ([jméno] [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v. [právnická osoba]), v němž se SDEU zabýval výkladem směrnice Rady 93/13, o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulí) ve spotřebitelských smlouvách, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, jejichž právní úprava byla převedena do českého právního řádu zákonem č. 257/2016 Sb. a ustanoveními § 1810 a násl. občanského zákoníku. Podle Soudního dvora pro účely posouzení, zda je výše odškodnění požadovaná po spotřebiteli, který neplnil své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě a že vnitrostátní soudy musí vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající. Tyto zneužívající klauzule pak musí vyloučit tak, aby nebyly pro spotřebitele závazné.

20. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný v celkovém souhrnu zavázal na základě úvěrové smlouvy (včetně smlouvy o inkasní službě a smlouvy o zřízení doplňkové služby„ [anonymizováno]“), je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě smlouvy žalobcem. Dle soudu je proto namístě konstatovat neplatnost veškerých smluvních ujednání, neboť v celkovém kontextu se jedná o zjevně nepřiměřená ujednání. Dle soudu není možné připustit, aby žalovanému byl dne 23. 9. 2019 poskytnut úvěr ve faktické výši 32.000 Kč, a dne 21. 11. 2019 (zesplatňující dopis) bylo podle smlouvy nárokováno 145.442,29 Kč. Takové právní jednání žalobce nemůže požívat právní ochrany. Vzhledem k tomu, že neplatné části právního jednání nelze v daném případě ve smyslu § 576 o. z. oddělit od jeho ostatního obsahu, postihuje neplatnost smlouvu jako celek.

21. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy nemohl žalovanému z této smlouvy vzniknout žádný závazek. Současně však bylo prokázáno, že žalovanému byla v souvislosti s uzavřením neplatné smlouvy žalobcem poskytnuta částka 32.000 Kč. V tomto rozsahu tedy vzniklo žalovanému na úkor žalobce bezdůvodné obohacení. Z poskytnuté částky žalovaný dle tvrzení žalobce ničeho neuhradil. Soud dále zohlednil verifikační platbu zaplacenou žalovaným ve výši 10 Kč. Na základě uvedených skutečností pak soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 31.990 Kč (32.000 Kč po odečtení 10 Kč). Počátek prodlení žalovaného odvodil soud od marného uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v zesplatňujícím dopise žalobce. Úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak byl žalobci přiznán od 6. 12. 2019.

22. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta (viz výrok III.).

23. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěšnějším účastníkem tohoto řízení byl žalovaný, kterému tak vůči žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému vznikly jakékoli náklady řízení. Proto soud rozhodl, jak je ve výroku IV. uvedeno.