Okresní soud v Trutnově · Rozsudek

16 C 78/2026

č. j. 16 C 78/2026-154

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-05-28 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSTU:2026:16.C.78.2026.1

Citované zákony (5)

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky Anonymizováno . Anonymizováno . se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 22 620 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 020 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 22 620 Kč představující nesplacený úvěr s příslušenstvím, poskytnutý žalované žalobkyní na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1685529 ze dne 18. 12. 2025. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě shora uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v částce 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit nejpozději dne 15. 1. 2026 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen bezhotovostně, a to dne 18. 12. 2025. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, když na úvěr uhradila celkem toliko 2 400 Kč, které žalobkyně započetla na poplatek za poskytnutí úvěru. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč a zbytku poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 600 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 16. 1. 2026 do zaplacení. Podle čl. IX. 1. a smlouvy dále vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2026 do 24. 3. 2026 v celkové výši 1 020 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované výpisem z účtu (popř. výpisem z účtu/analýzou účtu obstaraným prostřednictvím služby Kontomatik), případně výplatními lístky žalované za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěru EUCB nebo CRIFG. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalované ke splacení úvěru. Žalovaná byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní výzvou.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého pobytu dne 7. 5. 2026. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 28. 5. 2026.

3. Soud vzal na základě účastníky předložených důkazů za prokázané (žádost o poskytnutí úvěru s vyhodnocením úvěruschopnosti, smlouva o spotřebitelském úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, občanský průkaz žalované, potvrzení o vyplacení úvěru, výpis Kontomatik, úvěrová historie, předžalobní výzva k úhradě), že žalobkyně uzavřela dne 18. 12. 2025 se žalovanou Smlouvu o úvěru č. 1685529, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem částku 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté prostředky vrátit nejpozději dne 15. 1. 2026 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč. Žalovaná však zaplatila pouze platby v souhrnné částce 2 400 Kč, které žalobkyně započetla na poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaná více neuhradila, ačkoli byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 20. 2. 2026.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 15 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutý úvěr vrátila, respektive vrátila více, než 2 400 Kč. Netvrdila, že by smlouvu neuzavřela nebo že by jí úvěr nebyl poskytnut.

10. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala, avšak s vágním odkazem na shromáždění a kontrolu informací uvedených žalovanou, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků. Uvedla, že žalobkyně očekávala, že informace poskytnuté žalovanou jsou úplné a pravdivé. Nicméně ani k výzvě soudu nedoplnila v tomto směru nedostatečná skutková tvrzení ani neoznačila žádné důkazy k tvrzení (vyjma neúplného výpisu Kontomatik z účtu žalované), že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Z výpisu účtu Kontomatik naopak vyplynulo, že v době uzavření úvěrové smlouvy splácela žalovaná další 3 spotřebitelské úvěry, dále 2 revolvingové úvěry, všechny poskytnuté nebankovními institucemi (spol. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , právnická osoba, ).

11. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 18. 12. 2025 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

12. Protože žalobkyně vyplatila žalované částku 15 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaná uhradila toliko 2 400 Kč, je tak povinna žalobkyni vrátit částku 12 600 Kč.

13. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 020 Kč (sestávající ze zbytku poplatku za poskytnutí úvěru, již splacené jistiny ve výši 2 400 Kč – žalobkyně tyto úhrady započtla na poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty) a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.

14. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (výrok II.).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala částku 22 620 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 12 600 Kč, poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy 55,70 % ku 44,30 %. S přihlédnutím k tomu, že žalobkyni nebyl přiznán požadovaný úrok ani zákonný úrok z prodlení, se ve shodě s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, a nálezem Ústavního soudu z 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 jeví jako spravedlivé nepřiznat žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, jelikož byl jejich úspěch ve věci téměř rovnocenný.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.