19 C 111/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žaloce: právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 116.401,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 51.929,26 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.780,36 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 27.955 Kč ve výši 8,25 % ročně od 29. 1. 2022 do zaplacení a dále částku 4.544,74 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níže se žalobce domáhal přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 2.401,19 Kč a úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 27.955 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. V části, v níž se žalobce domáhal přiznání částky 59.927,77 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 4.005,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10.803,66 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 39.914,99 Kč ve výši 8,25 % ročně od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 39.914,99 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 2. 2. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 51.929,26 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.780,36 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.401,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27.955 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení s úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 27.955 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení b) částku ve výši 64.472,51 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.005,49 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.803,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39.914,99 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 39.914,99 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], a žalovaným došlo dne 27. 12. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 283822360. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 31.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce rovněž částku 32.938 Kč. Tato částka představovala součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 15.760 Kč (úroková sazba 25,14 % p. a.) a částky za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 14.469 Kč a pojistného (bylo-li sjednáno). Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 3.045 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 27. 9. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka z jeho strany byla zaplacena dne 14. 5. 2020. Žalovaný ke dni 21. 10. 2020 dlužil na jistině 27.955 Kč a na poplatku 27.938 Kč. Žalovaný do postoupení pohledávky celkem uhradil 2.544,74 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno nic. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství (bez navýšení původního věřitele), které žalobce v řízení nepožaduje, 51.929,26 Kč (jistina 27.955 Kč a poplatky 23.974,26 Kč). Příslušenství pohledávky představoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 21. 11. 2020 do postoupení pohledávky žalobci a kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny za dobu od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře (28. 9. 2021) do postoupení pohledávky žalobci, dále zákonný úrok z prodlení a sjednaný úrok z dlužné jistiny za dobu do úplného zaplacení dluhu.

3. Dále mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], a žalovaným došlo dne 26. 2. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce č. 544622610. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 70.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce rovněž částku 60.237 Kč. Tato částka představovala součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 23.071 Kč (úroková sazba 29 % p. a.) a odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 25.441 Kč, a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11.725 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 5.427 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 26. 2. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka z jeho strany byla zaplacena dne 14. 5. 2020. Žalovaný ke dni 21. 10. 2020 dlužil na jistině 42.740,70 Kč a na poplatku 25.496,30 Kč. Žalovaný do postoupení pohledávky celkem uhradil 3.455,26 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno nic. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství (bez navýšení původního věřitele), které žalobce v řízení nepožaduje, 64.472,51 Kč (jistina 39.914,99 Kč a poplatky 24.557,52 Kč). Příslušenství pohledávky představoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 21. 11. 2020 do postoupení pohledávky žalobci a kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny za dobu od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře (27. 2. 2021) do postoupení pohledávky žalobci, dále zákonný úrok z prodlení a sjednaný úrok z dlužné jistiny za dobu do úplného zaplacení dluhu.

4. K výzvě soudu žalobce doplnil svá skutková tvrzení posuzování úvěruschopnosti žalovaného tak, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], jako poskytovatel zápůjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce (úvěru). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 27. 12. 2019, 25. 2. 2019 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Ze zákaznické karty ze dne 27. 12. 2019 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením Smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z výplatních pásek. Ze zákaznické karty ze dne 25. 2. 2019 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením Smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z výpisů z bankovního účtu. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako pletař ve [právnická osoba], [anonymizováno], jeho měsíční příjem činí 45 926 Kč resp. 20.259 Kč, žije v nájmu, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky (úvěru) dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku (úvěr) je dostatečná. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v Zákaznické kartě.

5. Žalovaný se vyjádřil tak, že v době uzavírání obou úvěrových smluv platil nájemné ve výši 8.500 Kč měsíčně (bez elektřiny). To uvedl při sepisování obou žádostí o úvěr. Neví, proč je v části o výdajích uvedeno jen 2.000 Kč, ale má za to, že by to mohly být další běžné výdaje, jako jsou hygienické potřeby apod. Další příjem domácnosti je vždy rodičovský příspěvek bývalé přítelkyně žalovaného. V době uzavírání první smlouvy měli jedno dítě a v době uzavírání druhé smlouvy již měli dvě děti. V době uzavírání první smlouvy měl exekuce srážkami ze mzdy. Oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvy žalovaný neobdržel, na adrese [obec a číslo], kam byly zasílány, protože tam nebydlí již asi 8 let. Bydlel na adrese uvedené v úvěrových smlouvách. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], a žalovaný uzavřeli dne 27. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 283822360. Právní předchůdce žalobce ověřil úvěruschopnost žalovaného, zjištěné údaje zaznamenal do tzv. zákaznické karty. Vycházel z toho, že příjmem žalovaného je mzda ve výši 35.326 Kč, což bylo ověřeno dle karty zákazníka p ověřeno dvěma výplatními páskami za listopad a prosinec 2019. Výši uvedeného příjmu žalovaný nesporoval, ani způsob jejich ověření při uzavírání smlouvy o úvěru. Celkové čisté příjmy domácnosti jsou v kartě zákazníka uvedeny ve výši 45.926 Kč, když částka 10.600 Kč byla dle vyjádření žalovaného rodičovský příspěvek bývalé přítelkyně. Dále žalovaný uvedl interní splátky ve výši 5.427 Kč a měsíční výdaje 2.000 Kč, dvě vyživované osoby a bydlení nájemní. Na základě smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 31.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 20 měsíčních splátkách po 3.045 Kč a poslední splátce 3.038 Kč, celkem tedy 63.938 Kč. Částka 32.938 Kč byla představována úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 15.760 Kč a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny a péče o zákazníka ve výši 14.469 Kč Smlouva byla uzavřena podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle článku 9.1. těchto podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvala ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Aktuální výše dluhu žalovaného a výše jím zaplacených splátek byla doložena tzv. tabulkou umoření. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru se smluvními podmínkami, ze zákaznické karty a z tabulky umoření.

7. Původní věřitel postoupil mj. i uvedenou pohledávku za žalovaným žalobci. K postoupení došlo smlouvou ze dne 28. 1. 2022 O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn v rámci oznámení ze dne 30. 1. 2022 a přežalobní upomínky ze dne 15. 11. 2022, které však byly žalovanému doručovány na adresu odlišnou od adresy bydliště uvedené ve smlouvě o úvěru, a to na adresu [adresa] Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s doklady o odeslání.

8. Soud vzal dále na základě provedených důkazů dále za prokázané, že společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], a žalovaný uzavřeli dne 26. 2. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru (smlouva o zápůjčce, zelená v hotovosti) č. 544622610. Právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného, zjištěné údaje zaznamenal do tzv. zákaznické karty. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 25. 2. 2019 vyplývá čistý příjem žadatele (tj. žalovaného) 12.659 Kč ze zaměstnaneckého poměru u [právnická osoba] [anonymizováno], čistý příjem domácnosti 20.259 Kč, přičemž dle žalovaného částka 7.600 Kč je rodičovský příspěvek bývalé přítelkyně žalovaného. Externí splátky zápůjček činí 6.700 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele 2.000 Kč, když současně je uvedeno, že žalovaný je nájemník. Dále ze zákaznické karty vyplývá jedna vyživovací povinnost. Z výpisu z běžného účtu žalovaného u [právnická osoba] za leden 2019 vyplývá příjem žalovaného od [právnická osoba] [anonymizováno] 14.290 Kč a nemocenská ve výši 536 Kč a splátka úvěru ve výši 3.504,89 Kč, dále úhrada exekuce ve výši 13.903,02 Kč. Na základě smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 70.000 Kč, přičemž šlo o refinancování zápůjčky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. 652517105, jejíž zůstatek činí 23.742 Kč a žalovanému byla proto vyplacena částka 46.258 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 23 měsíčních splátkách po 5.427 Kč a poslední splátce 5.416 Kč, celkem tedy 130.237 Kč. Částka 60.237 Kč byla představována úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 23.071 Kč, částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 25.441 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11.725 Kč Smlouva byla uzavřena podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle článku 9.1. těchto podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvala ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, případně prodloužené o udělené splátkové prázdniny. Aktuální výše dluhu žalovaného a výše jím zaplacených splátek byla doložena tzv. tabulkou umoření. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru se smluvními podmínkami, ze zákaznické karty a z tabulky umoření.

9. Původní věřitel postoupil mj. i uvedenou pohledávku za žalovaným žalobci. K postoupení došlo smlouvou ze dne 28. 1. 2022 O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn v rámci oznámení ze dne 30. 1. 2022 a přežalobní upomínky ze dne 15. 11. 2022, které však byly žalovanému doručovány na adresu odlišnou od adresy bydliště uvedené ve smlouvě o úvěru, a to na adresu [adresa] Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s doklady o odeslání. <i>10. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.</i> <i>Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>Dle § 87 odst. 1 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 11. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhané pohledávky byly postoupeny původním věřitelem. Postoupení pohledávky bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1 2022 se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2022 a předžalobní upomínkou ze dne 15. 11. 2022, které však nebyly žalovanému doručeny na poslední známou adresu (tj. adresu dle úvěrové smlouvy). Žalovaný by se mohl bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na postoupené pohledávky uhradil právnímu předchůdci žalobce či žalobci částky nad rámec částek zohledněných v žalobě.

12. Soud se dále v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smluv splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle soudu právní předchůdce žalobce zákonným povinnostem poskytovatele úvěru v případě poskytnutí úvěru ve výši 70.000 Kč dle smlouvy o zápůjčce-zelená v hotovosti ze dne 26. 2. 2019 nedostál, když poskytl žalovanému předmětný úvěr, ačkoli musel mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet již z informací a dokladů jím předložených. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V posuzovaném případě žalobce doložil zákaznickou kartu - žádost žalovaného o úvěr ze dne 25. 2. 2019 a výpis z běžného účtu žalovaného u [právnická osoba] za leden 2019, ze kterých věřitel vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného a ze kterých vyplývá následující. Žalovaný měl doložený příjem ze zaměstnání 1 měsíc před poskytnutím úvěru ve výši 14.290 Kč, když dle údajů v kartě zákazníka byl zjištěn z výplatních pásek žadatele za leden a únor 2019 čistý příjem žadatele 12.659 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční výdaje ve výši 6.700 Kč na externí splátky a odhadované měsíční výdaje ve výši 2.000 Kč, ačkoli v kolonce o druhu bydlení uvedl, že je nájemník. Je zcela zřejmé, že měsíční výdaje žalovaného jsou v žádosti o úvěru podhodnoceny a zjevně neodpovídají nejen realitě, ale ani částce životního minima, které v roce 2019 činilo pro jednu osobu v domácnosti 3.140 Kč, pro druhou a další osobu v domácnosti, která není nezaopatřeným dítětem 2.830 Kč a pro nezaopatřené dítě ve věku do 6 let 1.740 Kč. Z předloženého výpisu z účtu vyplývá dále úhrada exekuce ve výši 13.903,02 Kč, tj. existence dluhu po splatnosti. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že k právní předchůdce žalobce řádně nezjišťoval ani neověřoval výdaje žalovaného, zejména na bydlení (tj. alespoň na nájemné, elektřinu) a současně ani z jím zjištěných a doložených informací řádně neověřil úvěruschopnost žalovaného, neboť i z údajů, které měl právní předchůdce žalobce prokazatelně k dispozici, vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr s měsíčními splátkami ve výši 5.427 Kč. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že smlouva o zápůjčce-zelená v hotovosti, která je smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 26. 2. 2019 byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Z transakční historie předložené žalobcem vyplývá, že žalovaný na poskytnutý úvěr ve výši 70.000 Kč uhradil celkem částku 64.455,26 Kč, tj. zbývá uhradit částku 4.544,74 Kč. Soud proto přiznal žalobci tuto částku a žalobu v části o zaplacení zbývající uplatněné částky z dané smlouvy včetně příslušenství zamítl (výrok III.)

13. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se pak projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Soud má za to, že vzhledem k výši zbývající jistiny je odpovídající lhůta k plnění stanovená dle § 160 o.s.ř.

14. Ohledně smlouvy o úvěru ze dne 27. 12. 2019 soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, kdy se soud s kladným závěrem právního předchůdce žalobce o doložené schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet ztotožňuje. Předloženou smlouvou o úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a společností [právnická osoba] jako věřitelem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 31.000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit 63.938 Kč. Kromě dlužné jistiny se jednalo o poplatky, které zahrnovaly obchodní úrok z úvěru za dobu trvání smlouvy a sjednané poplatky. Zčásti šlo o sjednání úroku v souladu s platným ust. § 2392 o. z., ve zbývající části o sjednání poplatků za specifické činnosti věřitele. Sjednání takových poplatků dle soudu neodporuje platné právní úpravě. Celková výše poplatků se při sjednané lhůtě splacení (21 měsíců) může jevit jako nepřiměřeně vysoká. Na straně druhé výše poplatků byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Žalovaný si tak musel být bez jakýchkoliv pochybností vědom, jakou celkovou částku bude povinen věřiteli na základě smlouvy vrátit. Bylo pouze věcí žalovaného, zda za těchto podmínek smlouvu uzavře. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Soud tudíž neshledal důvod, proč by na nezaplacenou část tzv. poplatku neměl mít věřitel nárok. Žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že žalobci (či jeho právnímu předchůdci) zaplatil vyšší než jím zohledněné částky (viz tabulka umoření). Z dlužné jistiny byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce tento úrok částečně kapitalizoval (za dobu do postoupení pohledávky), současně požadoval jeho přiznání až do doby zaplacení dluhu. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 o.s.ř.

15. Soud naopak neshledal oprávněným požadavek žalobce na přiznání kapitalizovaného úroku z úvěru za dobu do postoupení pohledávky a úroku ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny do doby zaplacení. Dle soudu bylo ve smlouvě dohodnuto úročení obchodním úrokem pouze na dobu sjednaného trvání smlouvy, přičemž úrok za tuto dobu byl určen pevnou částkou a byl zahrnut do tzv. poplatku za úvěr. Ze smlouvy přitom nevyplývá, že se její účinnost v případě prodlení dlužníka prodlužuje až do doby uhrazení celé dlužné částky (jako tomu bývá v jiných smlouvách, které právní předchůdce žalobce s klienty uzavírá, což je soudu známo z úřední činnosti). Smluvní podmínky připouštěly prodloužení doby trvání smlouvy pouze v souvislosti s tzv. splátkovými prázdninami, které však poskytnuty nebyly. Soud proto žalobu ve vztahu k požadavku žalobce na přiznání obchodního úroku zčásti kapitalizovaného a zčásti požadovaného až do zaplacení dluhu, zamítl (výrok II.).

16. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení je přibližně stejný, soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení výrokem IV. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.