19 C 131/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C , narozený Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 4. Jméno advokáta C , narozená Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C 5. Jméno advokáta D , narozený Datum narození advokáta D bytem Adresa advokáta D o určení dědictví I. Určuje se, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, je dědičkou ze závěti ze dne 15. 6. 2020 po zůstaviteli , Jméno žalované B, , nar. 12. 6. 1945 a zemřelém dne 19. 9. 2022.II. Žalovaný č. 3 , Jméno žalované C, je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 32 207 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, .III. Žalobkyně a žalovaná č. 1, žalovaný č. 2, žalovaná č. 4, žalovaný č. 5 proti sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalovaný č. 3 , Jméno žalované C, je povinen nahradit České republice státem zálohované náklady řízení ve výši 27 575,50 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově, do tří dnů od právní moci rozsudku.V. Česká republika nemá vůči žalované č. 1, žalovanému č. 2, žalované č. 4 a žalovanému č. 5 právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobu doručenou soudu dne 7. 5. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalovaným určení, že je dědičnou po zůstaviteli , Jméno žalované B, zemřelém 19. 9. 2022 ze závěti ze dne 15. 6. 2020. K odůvodnění žaloby uvedla, že OS v Trutnově usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 12. 3. 2024 rozhodl , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou se sídlem v Trutnově coby soudní komisařkou pověřenou Okresním soudem v Trutnově k provedení úkonů v řízení o pozůstalosti po , Jméno žalované B, , r. č. , RČ, , posledně bytem , adresa, , zemřelém dne 19. 9. 2022 tak, že uložil pozůstalé manželce , jméno FO, (žalobkyni), aby podala u OS v Trutnově proti ostatním dědicům, a to pozůstalé dceři , Jméno žalované A, , pozůstalému synovi , Jméno žalované B, , pozůstalém synovi , jméno FO, , pozůstalé dceři , Jméno advokáta C, a pozůstalém synovi , Jméno advokáta D, (žalovaným) žalobu na určení, že je dědičkou zůstavitele ze závěti ze dne 15 .6. 2020. Zůstavitel zanechal závěť ze dne 15. 6. 2020, která je psána vlastní rukou a která je zůstavitelem i vlastnoručně podepsána. V poslední vůli ustanovil zůstavitel dědičkou nemovitého majetku a finančních prostředků svoji manželku (žalobkyni) a dále ji ustanovil i vedením chráněné dílny a rozhodováním o jejím setrvání. Pozůstalý syn , Jméno žalované C, (žalovaný č. 3) projevil pochybnosti, zda je poslední vůle zůstavitele psána jeho vlastní rukou a zda se jedná o zůstavitelův podpis. Pozůstalý syn , Jméno žalované C, uvedl, že závěť neuznává za pravou a platnou, když neuznává, že je psána vlastní rukou zůstavitele a že jde o podpis zůstavitele. Žalobkyně a stejně tak pozůstalá dcera , Jméno žalované A, – žalovaná č. 1, pozůstalý syn , Jméno žalované B, – žalovaný č. 2, pozůstalá dcera , Jméno advokáta C, - žalovaná č. 4 a pozůstalý syn , Jméno advokáta D, – žalovaný č. 5 uznali závěť zůstavitele za pravou a platnou. Závěť může být sepsána jako soukromá listina. V daném případě jde o prokázání pravosti, tedy zda taková listina pochází od zůstavitele, zda ji zůstavitel vlastnoručně napsal a podepsal. Žalobkyně byla odkázána k podání žaloby a z uvedeného důvodu tak činí.

2. Žalovaná č. 1 , Jméno žalované A, , žalovaný č. 2 , Jméno žalované B, , žalovaná č. 4 , Jméno advokáta C, a žalovaný č. 5 , Jméno advokáta D, nárok žalobkyně uznali s tím, že předmětnou závěť uznávají za pravou a vlastnoručně podepsanou zůstavitelem a žalobkyni jako dědičku z této závěti.

3. Žalovaný č. 3 se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává, neboť má za to, že listina označená jako „moje poslední vůle“ ze dne 15. 6. 2020 nebyla podepsána vlastnoručně , Jméno žalované B, . , jméno FO, , Jméno žalobkyně, je na této listině uvedená a podepsaná jako svědek, ale sama uvedla při jednání, že u jejího sepsání nebyla přítomna a nepamatuje si, zda ji podepsala.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

4. Z pozůstalostního spisu vedeného po zůstaviteli , Jméno žalované B, , nar. 12. 6. 1945, zemřelém dne 19. 9. 2022 soud zjistil, že jako zákonní dědicové přicházejí do úvahy žalobkyně a žalovaní č. 1-5, kteří dědictví neodmítli. V rámci řízení byla žalobkyní předložena ručně psaná listina s datem 15. 6. 2020 označená „Moje poslední vůle“, ve které byla dědičkou ustanovena žalobkyně a kterou měl dle jejího textu sepsat a podepsat zůstavitel. Dle protokolu sepsaného notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, jako soudní komisařkou pověřenou Okresním soudem Trutnově dne 6. 4. 2023 u uvedeného jednání téhož dne všichni účastníci prohlásili, že uznávají předmětnou závěť zůstavitele za pravou a platnou. Následně u dalšího jednání dne 27. 4. 2023 před soudní komisařkou k žádosti advokátky žalovaného č. 3 žalobkyně dle protokolu z jednání prohlásila, že závěť psal zůstavitel vlastní rukou a vlastnoručně ji podepsal. Ve vyjádření z 4. 5. 2023 advokátka žalovaného č. 3 uvedla, že z jeho strany přetrvávají pochybnosti o tom, zda listina z 15. 6. 2020 je psána vlastní rukou zůstavitele a jím podepsána. V emailu , tituly před jménem, , jméno FO, z 31. 8. 2023 žalovaný č. 3 potvrdil, že závěť z 15. 6. 2020 neuznává za pravou a platnou. Usnesením ze dne 12. 3. 2024 č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 4. 4. 2024, pověřená soudní komisařka , tituly před jménem, , jméno FO, uložila žalobkyni, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podala proti ostatním dědicům (žalovaným č. 1-5) žalobu na určení, že je dědičkou zůstavitele ze závěti ze dne 15. 6. 2020, a to s odkazem na ustanovení §§ 1672 a 1673 o.z. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26 5. 2022 sp. zn. , spisová značka, . Z odůvodnění usnesení se dále podává, že pozůstalý syn , Jméno žalované C, (žalovaný č. 3) zpochybňoval pravost podpisu zůstavitele, kdy zároveň pro svoje tvrzení doložil několik listin podepsaných zůstavitelem, které dle jeho názoru prokazují, že zůstavitel závěť nepodepsal. Ostatní účastníci uznali závěť zůstavitele za pravou a platnou.

5. Na shodný návrh žalobkyně a žalovaného č. 3 soud ustanovil ve věci znalce z oboru písmoznalectví , tituly před jménem, , jméno FO, k zodpovězení otázky, zda listina nazvaná „Moje poslední vůle“ datovaná dnem 15. 6. 2020 byla vlastnoručně napsaná a podepsaná zůstavitelem. Za účelem splnění úkolu znalce soud opatřil rozsáhlý srovnávací materiál, a to mimo jiné od MěÚ , adresa, , Úřadu práce , adresa, , Policie ČR, ÚSSZ - OSSZ , adresa, , , právnická osoba, -Katastrálního pracoviště , adresa, . Znalec vypracoval a předložil soudu znalecký posudek č. , č. účtu, , ve kterém dospěl ke kategorickému závěru, že listina nazvaná „Moje poslední vůle“ datovaná dnem 15. 6. 2020 je vlastnoručně napsaná a podepsaná zůstavitelem , Jméno žalované B, , zemřelým dne 19. 9. 2022. Ze znaleckého posudku soud dále zjistil, že znalec měl k dispozici srovnávací materiál opatřený soudem a dále i předložený žalobkyní a žalovaným č. 3 a dále originály listin z MěÚ , adresa, a skeny listin z Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Policie ČR, , adresa, , které byly zajištěny znalcem. Znalec zkoumáním originálu listiny z 15. 6. 2020 nezjistil žádné znaky, které by svědčili pro „technický padělek“. Současně jak text, tak podpis na listině byly zhodnoceny jako zpracovatelné, což je na stupnici zpracovatelnosti nejvyšší kvalita. Co se týče srovnávacího materiálu, znalec uvedl jako výhodu, že se ho podařilo zajistit větší množství z většího množství zdrojů, a to i z objektivního zdroje, dále i větší množství podpisů z delšího časového období včetně období blízkého dataci sporného podpisu. Srovnávací materiál znalec zhodnotil jako vyhovující. Znalec uvedl, že lze vyloučit, že by sporný podpis mohl být smyšleným padělkem. Možnost technického padělku byla vyloučena na počátku zkoumání. Znalec na základě svého znaleckého zkoumání uzavřel, že v daném případě lze stanovit kladný kategorický závěr, tj. že listina nazvaná „Moje poslední vůle“ datovaná dnem 15. 6. 2020 je vlastnoručně napsaná a podepsaná zůstavitelem p. , Jméno žalované B, .

6. K námitkám žalovaného č. 3 ke znaleckému posudku, soud provedl důkaz výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný č. 3 zpochybnil srovnávací podpisy zůstavitele obsažené na doručenkách. K tomu soud z výpovědi znalce zjistil, že z celého srovnávacího materiálu byly podpisy na doručenkách pouze u tří vzorků, a to č. 53, 58 a 62, přičemž využit byl pouze vzorek č. 53, neboť u něho jako jediného se vyskytl horizontální tah, který nebyl plynule napojený, ale samostatný, zatímco běžné je u srovnávaných podpisů psaní napojeného tahu na nacvičený úsek podpisu. Dle výpovědi znalce, pokud by uvedený vzorek vyloučil z porovnávacího materiálu (který čítal včetně sporného podpisu 99 vzorků), pak by odpadl jeden shodný parametr a při extrémní přísnosti posouzení by se kategorický závěr pozitivní, ke kterému znalec dospěl, posunul o jeden stupeň níže, což je vysoká pravděpodobnost pozitivní. Znalec však nezjistil nic, co by ho vedlo k závěru o důvodnosti vyloučení vzorku č. 53 ze srovnávacího materiálu. Dle názoru znalce je vzhledem k značné složitosti podpisu zůstavitele, jeho tvarové a přítlakové charakteristice v podstatě vyloučené, aby osoba odlišná od zůstavitele dokázala jeho podpis nacvičit a vyhotovit tak, aby se shodoval s podpisem zůstavitele. Znalec opětovně zhodnotil kvalitu srovnávacího materiálu nejvyšším hodnocením a stejně tak zpracovatelnost sporného textu a podpisu. Ohledně závěru, že zůstavitel napsal vlastnoručně text posuzované listiny, by znalec dle své výpovědi setrval na pozitivním kategorickém závěru vysloveném v znaleckém posudku i v případě vyloučení vzorku č. 53 ze srovnávacího materiálu. Tedy znalec i přes námitky žalovaného č. 3 setrval na svém pozitivním kategorickém závěru, že listina nazvaná „Moje poslední vůle“ datovaná dnem 15. 6. 2020 je vlastnoručně napsaná a podepsaná zůstavitelem p. , Jméno žalované B, a pouze hypoteticky, pokud by byl extrémně přísný a vyloučil by vzorek č. 53 ze srovnávacího materiálu, by se jeho kategorický závěr pozitivní, a to pouze ohledně pravosti podpisu, posunul o jeden stupeň níže na stupnici, což je vysoká pravděpodobnost pozitivní.

7. Soud po posouzení výše uvedeného dospěl k závěru, že znalecký posudek splňuje všechny náležitosti dle platné právní úpravy (§ 28 zákona č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech), jeho závěry jsou náležitě odůvodněny a jsou podloženy obsahem nálezu, znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán a přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat. Současně se v rámci poskytnuté znalecké výpovědi vypořádal s námitkami žalovaného č. 3 a závěry znaleckého posudku obhájil. Soud proto dospěl k závěru, že z výše uvedených závěrů znale lze vycházet a lze na ně v rámci závěru o skutkovém stavu plně odkázat. Tedy lze uzavřít, že listina označená jako „Moje poslední vůle“ ze dne 15. 6. 2020 byla vlastnoručně napsána a vlastnoručně podepsána zůstavitelem , Jméno žalované B, , přičemž v ní byla dědičkou ustanovena žalobkyně.

8. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci a další navržené důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost s ohledem na závěry znaleckého posudku a výpověď znalce.

9. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.Dle § 1672 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.Dle § 1673 odst. 1 o.z. proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do pravosti, se k podání žaloby odkáže každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný. Proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.Dle § 1494 odst. 1 věty první o.z. závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz.Dle § 1533 o.z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

10. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předně žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení, které je předmětem žaloby, neboť bez tohoto určení by se při projednání pozůstalosti k předmětné závěti nepřihlíželo. Podaná určovací žaloba je jediným relevantním právním prostředkem, jak v tomto směru dosáhnout ochrany jejích zájmů.

11. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že zůstavitel , Jméno žalované B, zanechal vlastnoručně sepsanou a podepsanou závěť, kterou ustanovil svojí dědičkou žalobkyni , Jméno žalobkyně, . Závěť splňuje všechny nezbytné náležitostí holografní závěti ve smyslu § 1494 ve spojení s § 1533 o.z. Jako svědek je v závěru závěti uvedena žalobkyně , Jméno žalobkyně, . K tomu soud uvádí, že možnost pořídit závěť beze svědků neznamená povinnost pořídit ji beze svědků. Pokud tedy zůstavitel za přítomnosti svědků (v tomto případě žalobkyně) pořídil závěť, která splňuje všechny náležitosti holografní závěti, stále se jedná o závěť holografní a podpis svědka je nadbytečný. Tedy lze uzavřít, že na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalobkyně je dědičkou z pravé a platné závěti ze dne 15. 6. 2020 po zůstaviteli , Jméno žalované B, , nar. 12. 6. 1945 a zemřelém dne 19. 9. 2022. Proto soud žalobě výrokem I. rozsudku vyhověl.

12. Žalobkyně nepožadovala náhradu nákladů řízení proti, v řízení neúspěšným, žalovaným č. 1, 2, 4 a 5. Současně žalovaní č. 1, 2, 4 a 5 nezavinili podání žaloby, neboť v pozůstalostním řízení pravost a platnost závěti zůstavitele , Jméno žalované B, výslovně uznali. Proto soud výrokem III. rozsudku rozhodl tak, že žalobkyně a žalovaná č. 1, žalovaný č. 2, žalovaná č. 4, žalovaný č. 5 proti sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

13. Výrok o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným č. 3 se opírá o § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.). Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a uplatnila proti žalovanému č. 3 právo na náhradu nákladů řízení. Náleží jí proto náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení proti žalovanému č.

3. Na náhradě nákladů řízení náleží žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Dále na náhradě nákladů řízení náleží žalobkyni náhrada nákladů za zastoupení advokátem v řízení dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT.), a to za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, podání žaloby, vyjádření ve věci samé ze dne 30. 9. 2024; obojí dle § 11 odst. 1 písm. d) z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. a) AT ve výši 35 000 Kč dle AT účinného do 31. 12. 2024, tj. 2 500 Kč za úkon; celkem tedy 7 500 (2 500 x 3). Dále náleží žalobkyni na náhradě za zastupování advokátem v řízení odměna advokáta za 2 úkony právní služby: účast na jednání soudu dne 25. 2. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT a písemný závěrečný návrh z 10. 3. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 AT ve výši 65 000 Kč dle AT účinného od 1. 1. 2025, tj. 3 700 Kč za úkon; celkem tedy 7 400 Kč (3 700 x 2). Celkem žalobkyni na odměně advokáta za zastupování v řízení náleží 14 900 Kč. Žalobkyni dále na nákladech řízení náleží náhrada hotových výdajů zástupce (režijní paušál) za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1,3 AT platného a účinného do 31. 12. 2024 a za 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1,3 § AT platného a účinného od 1. 1. 2025, tj. celkem 1 800 Kč. Zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto náleží žalobkyni na náhradě nákladů řízení též 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 16 700 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř v částce 3 507 Kč. Konečně žalobkyni na nákladech řízení náleží zaplacená záloha na znalecký posudek ve výši 10 000 Kč. Náklady řízení v celkové výši 32 207 Kč je žalovaný č. 3 povinen podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uhradit k rukám zástupce žalobkyně.Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

14. Podle výsledku řízení vznikla dle shora citovaného ustanovení občanského soudního řádu žalovaným povinnost nahradit státu jím zálohované náklady řízení. Soud přihlédl ke skutečnosti, že důvod k podání žaloby a k zadání znaleckého posudku zavdal z žalovaných výhradně žalovaný č. 3, který jako jediný v pozůstalostním řízení sporoval pravost předmětné závěti zůstavitele. Taktéž v tomto řízení setrvali žalovaní na svých postojích vyjádřených již v rámci pozůstalostního řízení. Tedy žalovaný č. 3 setrval na tvrzení, že předmětná závěť z 15. 6. 2020 nebyla podepsána vlastnoručně , Jméno žalované B, a shodně s žalobkyní navrhl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví k prokázání pravosti podpisu a textu uvedené listiny. Naproti tomu ostatní žalovaní výslovně uznali uvedenou závěť za pravou a žalobkyni jako dědičku z této závěti. Soud shora uvedené skutečnosti posoudil jako důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř. proto, aby nepřiznal státu právo na náhradu jím uhrazených nákladů řízení proti žalovaným č. 1, č. 2, č. 4 a č. 5 (k aplikaci § 150 o.s.ř. viz. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2005 sp. zn. IV. ÚS 221/04) a uložil nahradit státem hrazené náklady řízení dle výsledku řízení pouze neúspěšnému žalovanému č.

3. Tyto náklady pak představují znalečné znalce , tituly před jménem, , jméno FO, za vypracování znaleckého posudku ve výši 43 087,50 Kč a podání znalecké výpovědi v částce 4 488 Kč, tj. celkem 47 575,50 Kč. Žalovaný č. 3 a žalobkyně již zaplatili zálohu na znalečné po 10 000 Kč, tj. celkem 20 000 Kč. Proto soud uložil žalovanému č. 3 nahradit státu na nákladech řízení výrokem IV. rozsudku částku 27 575,50 Kč.

15. Lhůty k plnění byly ve výrocích II. a IV. stanoveny dle § 160 odst. l o.s.ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůt delších.