19 C 151/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce . Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno - Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Řízení se v části, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemkové parcely č. , číslo popisné, , číslo pozemku, (zahrada) o výměře 790 m2 v k.ú. , obec, , adresa, a obci , adresa, , vymezené geometrickým plánem č. , číslo, /2024 vypracovaným společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . a ověřeným dne 10. 12. 2024 autorizovaným zeměměřičským inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, , zastavuje.

II. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemkové parcely č. , číslo popisné, , číslo pozemku, o výměře 1516 m2 (zahrada) v k.ú. , obec, , adresa, a obci , adresa, , vymezené geometrickým plánem č. , číslo, /2024 vypracovaným společností Geodezie , právnická osoba, . a ověřeným dne 10. 12. 2024 autorizovaným zeměměřičským inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, , který je nedílnou součástí rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13 997 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, .

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 5. 2024 se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemkové parcely č. , číslo popisné, , číslo pozemku, nacházející se v katastrálním území , obec, , adresa, , obec , adresa, , zapsané na listu vlastnictví , list vlastnictví, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, . Po podání žaloby došlo k změně zápisu v katastru nemovitostí tak, že výše uvedený pozemek byl zapsán na LV č. , list vlastnictví, pro obec , adresa, , k.ú. , obec, , adresa, jako vlastnictví České republiky, a to s účinky zápisu k okamžiku 13. 5. 2024, přičemž zápis byl proveden dne 2. 7. 2024.

2. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že otec žalobce nabyl vlastnické právo k pozemku p.č. , číslo popisné, na základě kupní smlouvy datované 29. 4. 1969. Pozemek dostal otec žalobce do užívání již v roce 1965, ale zakoupen byl až v roce 1969. Pozemek je veden na jméno , jméno FO, . Pí , jméno FO, pozemky získala přídělem 4. 1. 1954 se svým manželem , jméno FO, a po smrti manžela na základě dědického řízení. Pí , jméno FO, následně po smrti manžela odešla, a to v roce , adresa, . Parcely č. , číslo popisné, , číslo pozemku, a , číslo popisné, , číslo pozemku, , v té době nerozděleno, získali manželé , jméno FO, na základě výše uvedeného přídělu. Po vystěhování p. , jméno FO, do SRN nebyly vyvlastněny. Byly převedeny na stát z důvodu opuštění. O uvedený pozemek se otec a rodina žalobce po celou dobu starala, starala se o oplocení a obecně udržovala pozemek v dobrém stavu. Pozemek rodina žalobce takto nepřetržitě užívala a považovala za vlastní od roku 1965. Pozemek měl být zanesen na základě kupní smlouvy z 29. 4. 1969 do pozemkových knih. Pracovník úřadu v , obec, tak však neučinil. Po zjištění, že pozemek není zanesen do katastru nemovitostí, se v roce 1974 a 1975 snažila rodina žalobce o nápravu. V celém procesu došlo k několika chybám a nedůslednosti ze strany úřadů. V roce 1975 na základě nové kupní smlouvy, která výslovně odkazuje na smlouvu z roku 1969 a uznává ji, byl alespoň zapsán dům na vedlejší parcele a vedlejší parcela na manžele , jméno FO, a , jméno FO, , kteří v té době již byli manželé. Pozemek č. , číslo popisné, , který v té době byl rozdělen na 4 díly v katastru, nebyl zapsán, byť byl součástí původní smlouvy a zaplacen. V kupní smlouvě z roku 1975 je uznána původní kupní cena i její zaplacení. Znovu se rodina žalobce pokusila o nápravu vadného stavu v roce 1983, kdy doložila opravený příděl č. , hodnota, , jméno FO, , znovu přerozdělený. Opět nedošlo, k zapsání jejich vlastnictví, i když smlouva z roku 1975 výslovně uznává, že v roce 1969 byl dům i s pozemky otci žalobce prodán a nově uzavřená smlouva na kupní smlouvu z roku 1969 výslovně odkazuje. Dále žalobce uvedl, že část majetku koupil otec žalobce za cenu , právnická osoba, Kčs - dům se zahradou. Dle kupní smlouvy ze dne 29. 4. 1969 se nemovitost prodává včetně zahrady – tj. pozemku č. , číslo popisné, a za oba pozemky č. , číslo pozemku, a , číslo popisné, je stanovena samostatná cena 1.987,20 Kčs. Oba pozemky jsou přiděleny do užívání a skutečně byly po celou dobu až do současnosti rodinou užívány. Po celou dobu se platila daň z obou pozemků. V roce 2000 rodina žalobce opět zjistila, že pozemek není zapsán na ně. Dům s vedlejším pozemkem následně darovali otec žalobce a jeho manželka žalobci. Po celou dobu se buď otec žalobce nebo žalobce snažili o nápravu, pozemek po celou dobu nepřetržitě užívali a považují za vlastní. Na základě kupní smlouvy z 29. 4. 1969 se žalobce přihlásil ke svému vlastnictví uvedené nemovitosti u místně příslušného , právnická osoba, , vzhledem k tomu, že otec již nežije. V prosinci 2023 byl však ÚZSVM odkázán na soud.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok zcela neuznává. Ke dni podání žaloby byla v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník pozemku „, jméno FO, , Německo“. V daném případě šlo tedy o nedostatečně identifikovaného vlastníka a žalovaný v souladu s § 65 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon prováděl šetření. V roce 2014 byly namísto současné jedné parcely č. , číslo popisné, , číslo pozemku, o výměře 2306 m2 vedeny dva pozemky, a to pozemek p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, o výměře 1.673 m2 a pozemek p.č. 633 m2. Dle dopisu KÚ , adresa, ze dne 27. 5. 2014 vznikla pozemková parcela č. , číslo popisné, , číslo pozemku, z původního pozemku PK č. , číslo popisné, , číslo pozemku, a pozemková parcela č. , číslo popisné, , číslo pozemku, z původních pozemků PK č. , číslo popisné, , číslo pozemku, , č. , číslo popisné, , číslo pozemku, , č. , číslo popisné, /4. Tyto nemovité věci byly součástí přídělu č. 61 dle přídělové listiny ONV v Broumově ze dne 11. 11. 1953. Přídělci byli , jméno FO, a , jméno FO, . Po úmrtí manžela se výlučnou vlastnicí nemovitých věcí stala , jméno FO, , která se v roce 1965 vystěhovala do SRN. Dle obsahu hospodářské smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 29. 1. 1974 byl majetek pí , jméno FO, považovaný za opuštěný, tedy za majetek připadlý státu v souladu s ust. 453 odst. 2 zákona č. 40/1964 v tehdy platném znění. Uvedenou hospodářskou smlouvou byla převedena správa k pozemku - stavební parcela č. , číslo pozemku, a k domu , číslo popisné, na MNV , obec, k zajištění realizace tohoto majetku, což bylo uskutečněno v případě domu , číslo popisné, prodejem do bezpodílového spoluvlastnictví , jméno FO, a , jméno FO, kupní smlouvou ze dne 28. 1. 1975. Ve vztahu ke stavební parcele č. , číslo pozemku, byla téhož dne uzavřena dohoda o zřízení práva osobního užívání. Oba smluvní dokumenty byly registrované Státní notářstvím v Trutnově dne 12. 3. 1975. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že jeho otec se stal vlastníkem pozemku p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, na základě kupní smlouvy s datem 29. 4. 1969, ohledně níž neproběhla registrace státním notářstvím, neboť na ni odkázal obsah kupní smlouvy ze dne 28. 1. 1975, která již registrována státním notářstvím byla, neboť v obou případech se úplatný převod týkal pouze domu , číslo popisné, v , obec, a nikoli i pozemku. Bylo zřízeno právo osobního užívání k pozemku č. , číslo pozemku, a , číslo popisné, /I. Jak vlastnické právo k domu , číslo popisné, , tak právo osobního užívání k pozemkům mělo vzniknout registrací smlouvy státním notářstvím, k čemuž nedošlo, čehož si byl otec žalobce vědom. Následně dle kupní smlouvy ze dne 28. 1. 1975 prodal MNV v , obec, dům p.č. , hodnota, v , obec, postavený na st. parcele č. , číslo pozemku, do BSM , Jméno žalobce, a , jméno FO, . Z textu kupní smlouvy ze dne 28. 1. 1975 nevyplývá odkaz na kupní smlouvu s datem 29. 4. 1969 a nikde není uvedeno, že předmětem kupní smlouvy je též stavební parcela č. , číslo pozemku, , natož předmětný pozemek p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, . Strany smlouvy navrhly zápis do evidence nemovitostí pouze ve vztahu k domu , číslo popisné, (od 2. 11. 1982 má dům číslo evidenční , číslo popisné, ). Otec žalobce ani žalobce tudíž nemohli být v dobré víře, že nabyli vlastnické právo k předmětnému pozemku p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, . Tuto skutečnost prokazuje i obsah dohody o zřízení práva osobního užívání k pozemku p.č. , číslo pozemku, ze dne 28. 1. 1975. Žalobce darovací smlouvou ze dne 30. 11. 2011 dle jejího textu nabyl darem od , Jméno žalobce, a , jméno FO, budovu č.e. , číslo popisné, na pozemku stavební parcela č. , číslo pozemku, s příslušenstvím a pozemek stavební parcelu č. , číslo pozemku, o výměře (tehdy uvedené) 213 m2. S ohledem na výměru stavení parcely nemohl být žalobce v dobré víře, že nabyl také tehdejší pozemek p. č. , číslo popisné, , číslo pozemku, a p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, , nebo jeho část. Co se týče tvrzeného užívání celého současného pozemku p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, , tak z leteckých snímků vyplývá sporadické užívání části pozemku až od roku 2011. Současně sám žalobce uvedl, že stejně jako jeho otec věděl o tom, že právní stav je takový, že jeho vlastnickému právu nesvědčí, a to po celou dobu, kdy podle jeho tvrzení předmětný pozemek užíval jeho otec i on sám. S účinností novely občanského zákoníku č 40/1964 Sb. zákonem č. 509/1991 Sb., dle § 872 pokud fyzické osobě svědčilo právo osobního užívání pozemku ke dni 31. 12. 1991, přeměnilo se přímo ex lege na vlastnické právo dnem 1. 1. 1992. Takto mohli nabýt do bezpodílového spoluvlastnictví , adresa, a , jméno FO, stavení parcelu č. , číslo pozemku, , nikoli však jiné pozemky, k nimž právo osobního užívání pozemku zřízeno nebylo. Pokud pozemek p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, žalobce, resp. , jméno FO, a , jméno FO, fakticky užívali, nemohlo jít o oprávněnou držbu ve smyslu § 130 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., neboť se zřetelem k všem popsaným okolnostem nemohli být v dobré víře, že jim patří vlastnické právo k pozemku p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, a tudíž nemohly být splněny podmínky vydržení ve smyslu § 134 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Totéž platí i dle současné právní úpravy v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalobce se sice chopil užívání předmětného pozemku, nejde však o řádnou, poctivou a pravou držbu a není možné vydržení vlastnictví pozemku žalobcem ve smyslu § 1090 o.z. Nejsou dány podmínky ani pro mimořádné vydržení dle § 1095 o.z. Manželé , jméno FO, nemohli být poctivými držiteli předmětného pozemku, tedy jejich vydržecí doba pro řádné ani mimořádné vydržení by nemohla být započtena do vydržecí doby žalobce., právnická osoba, podání ze dne 30. 1. 2025 žalovaný vyjádřil odmítavé stanovisko k možnosti smírného vyřešení sporu navrhovaného žalobcem, které žalovaný původně nevylučoval, s odůvodněním, že žalobce vlastní zastavěný pozemek stavební parcelu č. , číslo pozemku, v katastrálním území , obec, u Trutnova o výměře 245 m2, který nabyl v roce 2011 podle darovací smlouvy (ve které byla výslovně uvedena jeho výměra dokonce jen ve výši 213 m2). Musel si tak být vědom, že zároveň nenabývá do držby jako vlastník i více než 6x větší nezastavěný pozemek o výměře 2306 m2, resp. 1516 m2 podle geometrického plánu č. , číslo, /2024. Dále pak jednoznačné užívání nezastavěného pozemku, v současnosti zapsaného jako pozemková parcela č. , číslo popisné, , číslo pozemku, , vyplývá až z leteckého snímku z roku 2012, tedy z doby po nabytí zastavěného pozemku žalobcem. Hranice mimořádné držby by měly být přesně vymezené po celou dobu držby, z leteckých snímků, které již byly zařazeny do soudního spisu, vyplývá, že držba obou pozemků byla intenzivní až od roku 2012. Žalovaný dále argumentoval tím, že se žalobce se mohl postavením jedné stavby na pozemku č. , číslo popisné, , číslo pozemku, dopustit porušení stavebních předpisů platných do 31. 12. 2012 a lze dovodit, že pokud byly porušeny stavební předpisy, není nabytí držby v žalobě uvedeného pozemku v poctivém úmyslu, když s ním bylo spojeno porušování stavebních předpisů.

5. V podání ze dne 21. 3. 2025 žalovaný setrval na názoru, že žalobce nesplnil ani podmínky mimořádného vydržení, jak jsou uvedeny v § 1095 o. z. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. z. , SPZ, 210/2024 z 14. 10. 2024, sp. zn. , spisová značka, z 30. 1. 2024, sp. zn. , spisová značka, z 30. 10. 2024, sp. zn. , spisová značka, z 17. 12. 2024, sp. zn. , spisová značka, z 30. 12. 2024 a sp. zn. , spisová značka, z 28. 1. 2025 s tím, že „žalovaný nebyl nikdy držitelem pozemků nikoliv v nepoctivém úmyslu ve smyslu § 1095 o. z., neboť si už v okamžiku nabytí držby byl vědom, že pozemky nejsou v jeho vlastnictví. Resp. od počátku si byl žalovaný vědom, že užívá cizí pozemky, nadto posléze bez právního důvodu, tedy k újmě jejich vlastníka.“ Žalobce a evidentně také jeho právní předchůdci si byli vědomi, a to již od počátku užívání pozemku, který je nyní označený na listu vlastnictví č. , list vlastnictví, jako pozemková parcela č. , číslo popisné, , číslo pozemku, , že nejsou jeho vlastníky a jeho užívání se chopili svémocí, přičemž věděli, že vlastníkem je jiná osoba. Jednoznačné to je v případě žalobce, který v žalobě uvedl, že již v roce 1983 rodina věděla, že zapsaným vlastníkem je paní , jméno FO, . Pokud tedy kolem roku 2000 začal pozemek užívat sám, nešlo o užívání ve smyslu držby. Absentovala na jeho straně držební vůle (animus possidendi).

6. Po zamítavém stanovisku žalovaného k možnosti smírného vyřešení sporu se žalobce v podání ze dne 5. 3. 2025 vyjádřil tak, že dle něj došlo k vydržení vlastnického práva, a to velmi pravděpodobně ve formě mimořádného vydržení. Právní titul by tak nebyl zcela nezbytný. Žalobce nicméně odkázal na prvou smlouvu z roku 1969 a zasmluvnění osobního užívání parcely , číslo popisné, , číslo pozemku, . Rodina žalobce užívá pozemek nepřetržitě od 60. let, stará se o něj. Za právo osobního užívání pozemků právní předchůdci zaplatili, a to i za předmětný pozemek. Zákon k požadavku dobré víry držitele přistupuje negativním vymezením, když stanoví, že mimořádné vydržení bude vyloučeno pouze v těch případech, kdy se držiteli prokáže nepoctivý úmysl. Z důvodové zprávy k zákonu č. 89/2012 Sb. vyplývá, že mimořádné vydržení nesmí dát průchod ochraně „zjevné lsti a podvodu“, z čehož implicitně vyplývá, že „nepoctivý úmysl“ má pokrývat pouze případy jednoznačné zištnosti a krajní nepoctivosti při nabývání majetku. Mimořádně tedy může vydržet i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží. Nesmí však držet ve zlém úmyslu, což lze kvalifikovat zejména s ohledem na způsob nabytí držby. O to se v tomto konkrétním případě nejedná. Snaha argumentovat tím, že na leteckých snímcích má být užívání vidět až od roku 2012 nemůže obstát. Z výpovědí svědků , jméno FO, , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, jednoznačně plyne, že užívání pozemku minimálně k potoku (nová parcele , číslo popisné, , číslo pozemku, dle GP) zde bylo žalobcem, resp. jeho právními předchůdci po desetiletí. Žalobce poukázal přechodné ustanovení § 3066 o. z. o započtení doby dle § 1095. Okolnosti vybudování dřevěného přístřešku na sporném pozemku nepovažuje žalobce za relevantní pro rozhodnutí ve věci.

7. V návaznosti na provedení důkazu místním šetřením, na základě dohody účastníků řízení původně i s ohledem na možné smírné vyřešení věci došlo k rozdělení původní předmětné pozemkové parcely č. , číslo popisné, , číslo pozemku, o výměře 2306 m2 na dva pozemky na základě geometrického plánu č. , číslo, /2024 vypracovaného společností Geodezie , právnická osoba, ., a to na pozemkovou parcelu č. , číslo popisné, , číslo pozemku, (zahrada) o výměře 790 m2 a pozemkovou parcelu č. , číslo popisné, , číslo pozemku, o výměře 1516 m2 (zahrada).

8. V podání ze dne 5. 3. 2025 vzal žalobce žalobu zpět v části nároku o určení vlastnictví k pozemku p. č. , číslo popisné, , číslo pozemku, (zahrada) vymezeného geometrickým plánem č. , číslo, /2024 vypracovaným společností Geodezie , právnická osoba, . a ověřeným dne 10. 12. 2024 autorizovaným zeměměřičským inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný s tímto částečným zpětvzetím vyslovil souhlas. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí v souladu s ust. § 96 odst. 1,2 občanského soudního řádu výrokem I. rozsudku zastavil.

9. Předmětem řízení tedy zůstal nárok žalobce na určení jeho vlastnictví k pozemkové parcele č. , číslo popisné, , číslo pozemku, o výměře 1516 m2 (zahrada) v k.ú. , obec, , adresa, a obci , adresa, , vymezené geometrickým plánem č. , číslo, /2024.

10. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem žalobce na podané žalobě. Dle § 80 občanského soudního řádu v platném a účinném znění (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. je dán, jestliže žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí, není jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsán. Žalobce v řízení tvrdí, že zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečným vlastnickým vztahům k předmětné nemovitosti. Bez rozhodnutí soudu nelze provést zápis žalobce jako vlastníka předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí. Je tedy dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví. Proto se dále zabýval meritem věci.Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

11. Z výpisu z KN LV č. , list vlastnictví, pro k.ú. , obec, , adresa, , obec , adresa, (stav evidovaný k datu 2. 7. 2024) soud zjistil, že jako vlastnice pozemkové parcely č. , číslo popisné, , číslo pozemku, o výměře 2306 m2 (zahrada) byla zapsána v katastru nemovitostí paní , jméno FO, , Německo, přičemž jako nabývací titul byl zapsán návrh přídělu 61/knih. vl. 320, čd. 25/53-dle příděl. listiny OV v Broumově z 11. 11. 1953, čd.248/57-dle usnesení č.j. D9/57 ze dne 25. 3. 1957. Z výpisu z KN LV č. , list vlastnictví, pro k.ú. , obec, , adresa, , obec , adresa, (stav evidovaný k datu 9. 9. 2024 a stejně k 19. 3. 2025) soud zjistil, že jako současná vlastnice pozemkové parcely č. , číslo popisné, , číslo pozemku, o výměře 2306 m2 (zahrada) je zapsána Česká republika a příslušnost hospodařit s majetkem státu má , Jméno žalovaného, (ÚZSVM). Jako nabývací titul bylo zapsáno Prohlášení o nabytí vlast. práva státu k nem. podle § 65 odst. 9 KatZ č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 13. 5. 2024. Z textu uvedeného prohlášení o nabytí vlast. práva se pak podává, že se nepodařilo u majetku zjistit vlastníka a marně uplynula lhůta, po jejímž uplynutí se má podle zákona č. 89/2012 Sb. za to, že majetek je opuštěný. Zápis vlastnického práva státu k uvedené pozemkové parcele byl proveden dne 2. 7. 2024 s účinky zápisu k 13. 5. 2024. Žalobce je dle výpisu z KN vlastníkem sousedního pozemku p.č. st. , číslo pozemku, o výměře 245 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba , adresa, č.e. , číslo popisné, (dříve , číslo popisné, – viz. přehled změny v číslování domů ze dne 21. 10. 1982 č.j. 1255/82-613), a to na základě smlouvy darovací ze dne 3. 11. 2011. Dle této darovací smlouvy otec žalobce , Jméno žalobce, , nar. 23. 3. 1929 (dále jen „otec žalobce“) a paní , jméno FO, , nar. 26. 4. 1942 darovali žalobci budovu č.e. , číslo popisné, na stavební parcele č. St. , číslo pozemku, s příslušenstvím a pozemek – stavení parcelu č. St. , číslo pozemku, o výměře (tehdy evidované) 213 m2, kterou vlastnili v režimu SJM a nabyli kupní smlouvou ze dne 30. 4. 1974. , adresa, tohoto stavebního pozemku v podstatě kopíruje půdorys stavby č. e. , číslo popisné, a zápraží před stavbou (viz. místní šetření, ortofotomapy, geometrický plán). , adresa, šetřením dne 30. 9. 2024 soud zjistil, že aktuální pozemek č. , číslo popisné, , číslo pozemku, o výměře 1516 m2 (tj. část původního pozemku č. , číslo popisné, , číslo pozemku, o výměře 2306 m2) přímo navazuje a obklopuje pozemek p.č. St. , číslo pozemku, se stavbou č.e. , číslo popisné, a jeví jednoznačně známky dlouhodobého (letitého) užívání coby dvora a rekreační zahrady spolu se stavbou č.e. , číslo popisné, , což je rekreační chalupa. Na pozemku se nachází různé přístřešky, lavičky, pěstované stromy a keře, je částečně oplocen, částečně ohraničen potokem (vodotečí). Jde o pozemek, u kterého si lze jen těžko představit jiný způsob užívání, než jako dvůr a zahradu k rekreační chalupě č.e. , číslo popisné, . Má sklon k podmáčení. Naopak současný pozemek , číslo popisné, , číslo pozemku, (zahrada) o výměře 790 m2 je faktickou součástí rozsáhlejšího území luk bez jakýchkoli známek jeho užívání coby zahrady. Přirozenou hranici současného pozemku č. , číslo popisné, , číslo pozemku, o výměře 1516 m2 a současného pozemku , číslo popisné, , číslo pozemku, (zahrada) o výměře 790 m2 pak tvoří potok (vodoteč) probíhající mezi nimi. Z kopie mapy bývalého pozemkového katastru, knihovní vložky č. 320 pro katastrální obec , obec, II. a přídělové listiny ze dne 11. 11. 1953 bylo zjištěno, že manželům , jméno FO, a , jméno FO, bylo převedeno vlastnické právo k domu , číslo popisné, v , obec, a mimo jiné k následujícím pozemkům: stavení parcela č. , číslo pozemku, , zahrada č. , číslo popisné, , číslo pozemku, , louka č. , číslo popisné, , číslo pozemku, a louka č. , číslo popisné, /4. Jde o pozemky, ze kterých následně sloučením vznikl pozemek p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, , který byl původně předmětem žaloby (před oddělením pozemku p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, o výměře 790 m2). Následně na základě usnesení o dědictví ze dne 25. 3. 1957 čj. D-9/57 se , jméno FO, stala výlučnou vlastnicí těchto pozemků a domu , číslo popisné, v , obec, (viz. též upřesnění zápisů vlastnických vztahů v evidenci nemovitostí – Graf. příděl č. 61 č. 108/83 ze dne 14. 1. 1983). Celková výměra těchto pozemků měla činit 2484 m2. Dle přihlašovacího lístku pro trvalý pobyt a sdělení Správy pasů a víz MV č.j. 206531-402/65 se paní , jméno FO, legálně vystěhovala dne 3. 8. 1965 do (tehdejší) NSR. Hospodářskou smlouvou č. , Anonymizováno, ze dne 29. 1. 1974 byla MNV , obec, převedena správa národního majetku – příděl č. 61 v kat. úz. , obec, – stavení parcela č. kat. , číslo pozemku, o výměře 213 m2 s domem , číslo popisné, s tím, že jde o realizaci nabytého majetku státem jako věc opuštěnou z důvodu vystěhování , jméno FO, .

12. Kupní smlouvou ze dne 29. 4. 1969 , právnická osoba, v , obec, prodal otci žalobce chalupu (tehdy , číslo popisné, ) v , obec, postavenou na pozemku č. kat. , číslo pozemku, , a to včetně studní, plotu, drobných staveb, venkovní úpravy a porostů k nemovitosti příslušejících a nalézajících se na pozemku č. , číslo pozemku, , popřípadě na pozemku p. č. , číslo popisné, s tím, že vlastnictví k prodávané nemovitosti přechází na kupujícího registrací smlouvy státním notářstvím. Současně touto smlouvou MNV v , obec, zřídil za úhradu otci žalobce právo osobního užívání k pozemku č. , číslo pozemku, a , číslo popisné, /I o výměře 2484 m2 s tím, že právo osobního užívání vznikne registrací dohody u státního notářství. Kupní cena za dům činila 2 000 Kčs a úhrada za právo osobního užívání k pozemku č. , číslo pozemku, a , číslo popisné, /I o výměře 2484 m2 činila 1 987,20 Kčs. K registraci smlouvy dle nesporných tvrzení účastníků nedošlo, a tudíž ani k zápisu v evidenci nemovitostí. Kupní smlouvou ze dne 28. 1. 1975 uzavřenou mezi Čsl. státem zastoupeným MNV v , obec, jako prodávajícím a otcem žalobce a jeho manželkou , jméno FO, coby kupujícími prodal MNV v , obec, dům , číslo popisné, (nyní č.e. , číslo popisné, ) na stavení parcele č. , číslo pozemku, otci žalobce a paní , jméno FO, do BSM. Ve smlouvě se v čl. I výslovně uvádí, že: „Uvedený dům , právnická osoba, v , obec, prodává a touto smlouvou prodal a odevzdal se vším příslušenstvím, v těch mezích a hranicích, s těmi právy a povinnostmi, jak on sám jej užíval, nebo užívati byl oprávněn“. V čl. II. smlouvy strany prohlásily, že MNV v , obec, prodal kupujícím dům , číslo popisné, v , obec, již v r. 1965 a odevzdal klíče od domu p. , Jméno žalobce, st. a p. , Jméno žalobce, se dne 26. 7. 1965 ujal užívání domu a udržoval jej na své náklady jako svoje vlastnictví v dobrém stavu a jako vlastník s ním také nakládal. „Smluvní strany však neprovedly pořádek, ke kterému dochází teprve nyní z toho důvodu, aby stav skutečný byl uveden ve shodu se stavem právním“ a s tím, že právní závaznost smlouvy je závislá na registraci. K registraci smlouvy Státním notářstvím v Trutnově došlo dne 12. 3. 1975. Rozhodnutím o přidělení pozemků do osobního užívání ze dne 28. 1. 1974 byla otci žalobce a jeho manželce , jméno FO, přidělena v souvislosti s koupí domku za účelem rekreace stavební parcela č. , číslo pozemku, o výměře 213 m2 do osobního užívání. Dohodou o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 28. 1. 1975 Čsl. Stát zastoupený MNV v , obec, zřídil otci žalobce a jeho manželce , jméno FO, právo společného osobního užívání k stavební parcele č. , číslo pozemku, o výměře 213 m2 v , obec, za úhradu 171 Kčs. Dohoda byla registrovaná Státním notářstvím v Trutnově dne 12. 3. 1975. Z ortofotomap z období (dle žalovaného) od roku 2004 do roku 2023 vyplývá, že část původního pozemku , číslo popisné, , číslo pozemku, přímo navazující na stavební parcelu č. , číslo pozemku, , který je v současnosti na základě geometrického plánu č. , číslo, /2024 samostatným pozemkem č. , číslo popisné, , číslo pozemku, o výměře 1516 m2, byla po celou dobu znatelně ohraničená a udržovaná, přičemž postupně během času je zjevná vyšší intenzita užívání pozemku (zahrady). Např. od r. 2011 je zde patrný bazén, různé přístřešky, záhony apod. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že v místě v domě č.e. 4 bydlí trvale 21 let a před tím dům užívala rodina svědkyně jako chalupu. Od doby, co v místě svědkyně bydlí, tam bydlel i žalobce. Vídali se venku jako sousedi. Ohledně užívání chalupy otcem žalobce svědkyně moc neví, protože jako dítě a v mládí místo často nenavštěvovala. Část pozemku od domu p. , jméno FO, k potoku , jméno FO, užívali jako zahradu. Od potoka je oddělená vrbičkami. Část pozemku od domu p. , jméno FO, za potokem nebyla nikdy nijak obhospodařována. Žalobce chalupu se zahradou užívá dle vědomostí svědkyně od roku 2003 (j. od doby, co svědkyně v místě trvale bydlí). Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že v místě v domě č.e. , Anonymizováno, bydlí trvale asi 15 let, rekreačně jej užíval s rodiči od roku 1968. Otec žalobce užíval pozemek od své chalupy až k potoku. Měl tam přívěs s lodí. Dle vědomostí svědka, otec žalobce věděl, že pozemek je p. , jméno FO, , ale mysleli si, že by to mohlo dopadnout, že by ho získali, avšak p. , jméno FO, nebyla k dohledání. To ví od starousedlíků, kteří p. , jméno FO, znali a věděli, že p. , jméno FO, k chalupě měla zahradu a louku. S p. , jméno FO, starším ani s p. , jméno FO, mladším se o tom nebavil. O pozemek od chalupy k potoku se starali , jméno FO, . Je však hodně vlhký. O část pozemku od potoka dál se nikdo nijak zvlášť nestaral. Dle vědomostí svědka se zhruba roce 1998 do chalupy nastěhoval žalobce a od té doby ji užívá spolu se zahradou až k potoku. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že chalupu v místě č.e. 116 začali s manželem opravovat od r. 2004 a od r. 2006 tam bydlí trvale. Ještě před rokem 2004 na chalupu jezdili za babičku. Pokud ví, tak žalobce v chalupě bydlel a obhospodařoval pozemek od chalupy k potoku. Bydlel tam s přítelkyní.

13. Z výpisů z KN ohledně LV č. , list vlastnictví, pro k.ú. , obec, , adresa, , obec , adresa, vyhotovených dne 24. 3. 2014 a 21. 7. 2015, dle jejich obsahu, na žádost , právnická osoba, (dále jen „ÚZSVM“), žalovaný měl informace, že vlastnické právo k (mimo jiné) pozemku p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, je zapsáno na „, jméno FO, , Německo“, když minimálně od roku 2014 prováděl šetření. , právnická osoba, sdělil ÚZSVM k jeho dotazu sdělením ze dne 27. 10. 2014, že (mimo jiné) k tehdejším pozemkovým parcelám , číslo popisné, , číslo pozemku, a , číslo popisné, , číslo pozemku, v k.ú. , obec, , adresa, nebyly uplatněny restituční nároky.

14. Usnesením ze dne 13. 8. 2015 č.j. , spisová značka, bylo zastaveno řízení o pozůstalosti po otci žalobce , Jméno žalobce, , zemřelém 29. 12. 2014 dle § 154 z.ř.s. a majetek zůstavitele, který je nepatrné hodnoty byl vydán vypravitelce pohřbu pozůstalé manželce , jméno FO, . Žalobou doučenou OS v Trutnově dne 20. 12. 2023 se žalobce domáhal proti , jméno FO, (nar. 20. 10.1898) určení vlastnického práva k pozemku č. , číslo popisné, v k.ú. , obec, , adresa, . Řízení bylo vedeno pod sp zn. , spisová značka, . Žaloba byla usnesením ze dne 16. 4. 2024 odmítnuta. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 5. 2024.

15. Dle § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném a účinném znění (dále jen o.z.) drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Dle odst. nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.Dle § 990 odst. 1 o.z. držbu lze nabýt bezprostředně tím, že se jí držitel ujme svou mocí. Bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal. Dle odst. 2 držbu lze nabýt odvozeně tím, že dosavadní držitel převede svou držbu na nového držitele, nebo tím, že se nový držitel ujme držby jako právní nástupce dosavadního držitele. Odvozeně se nabývá držba v rozsahu, v jakém ji měl dosavadní držitel a v jakém ji na nového držitele převedl. Dle § 992 odst. 1 o.z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Dle § 993 o.z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.Dle § 1091 odst. 2 o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.Dle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Dle § 1096 odst. 1 o.z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Dle odst. 2 při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.Dle § 3066 o.z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

16. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je v části, která zůstala předmětem řízení, důvodná. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda nedošlo k řádnému vydření vlastnického práva k předmětnému pozemku již právními předchůdci žalobce, tj. otcem žalobce a jeho manželkou, a dospěl k závěru, že nikoli. Z provedeného dokazování (ostatně i z vlastních tvrzení žalobce) vyplývá, že otec žalobce si byl minimálně od počátku roku 1974 vědom, že mu nesvědčí právo osobního užívání k předmětnému pozemku (ostatně ani vlastnické právo k domu a právo osobního užívání ke stavební parcele č. , číslo pozemku, ) dle platné právní úpravy, a to důsledku „úřední chyby“, kdy nedošlo k registraci kupní smlouvy (a v ní obsažené dohody o právu osobního užívání k pozemkům) ze dne 29. 4. 1969, státním notářstvím. Současně však právní předchůdci žalobce se v držbu domu a jak pozemku č. St. , číslo pozemku, , tak původního pozemku p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, o celkové výměře (tehdy uváděné) ve výši 2484 m2, zcela nepochybně nevetřeli svémocně nebo se ní nevloudili potajmu nebo lstí. Měli za to, že se po právu ujali držby pozemku, a to i , číslo popisné, , číslo pozemku, na základě zřízení práva osobního užívání k pozemku č. , číslo pozemku, a , číslo popisné, /I o výměře 2484 m2 z roku 1969 a od roku 1974 se snažili o nápravu, dle jejich názoru závadného (chybného) právního stavu. Výsledkem této snahy pak bylo platné zřízení práva osobního užívání ke stavebnímu pozemku č. St. , číslo pozemku, , nikoli však již k zahradě, čehož si museli být vědomi. Dle vlastního tvrzení žalobce se rodina o nápravu, z jejího pohledu závadného právního stavu, pokusila opětovně v roce 1983, kdy iniciovala upřesnění zápisů vlastnických vztahů v evidenci nemovitostí na základě přídělové listiny ze dne 11. 11. 1953, a následně dle tvrzení žalobce i v roce 2000. Tedy nebyly splněny zákonné podmínky pro řádné vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku právními předchůdci žalobce.

17. Osobní užívání pozemků podle § 198 až 221 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991 se podle § 872 odst. 1 transformovalo na vlastnické právo k pozemku. Vlastnické právo vzniklo ex lege okamžikem nabytí účinnosti zákona č. 509/1991 Sb., tedy k 1. 1. 1992. Pokud byla osobním uživatelem pozemku samostatná fyzická osoba, došlo ke změně osobního užívání na její individuální vlastnické právo. Osobní užívání pozemku vznikalo podle § 205 ve znění účinném do 31. 12. 1991 na základě několika na sebe navazujících právních skutečností (rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání, uzavření dohody o osobním užívání pozemku a registrace státním notářstvím). To, že si byli právní předchůdci žalobce vědomi toho, že výše uvedeným způsobem nabyli řádně vlastnické právo pouze ke stavení parcele č. , číslo pozemku, a domu č.e. , číslo popisné, , nikoli též k pozemku p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, , který byl původně předmětem žaloby, vyplývá i z darovací smlouvy ze dne 30. 11. 2011, kterou darovali žalobci pouze budovu č.e. , číslo popisné, na stavební parcele č. St. , číslo pozemku, a stavební parcelu č. St. , číslo pozemku, o výměře (tehdy evidované) 213 m2. Současně s ohledem na darovací smlouvu z 30. 11. 2011, a zejména úmrtí otce žalobce dne 29. 12. 2014 a rozsah řešené pozůstalosti po otci žalobce, zjevně nedošlo ze strany právních předchůdců žalobce ani k mimořádnému vydržení vlastnického práva k pozemku p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, dle § 1095 o.z. Dle ust. § 3066 zákona č. 89/2012 Sb. (účinného od 1. 1. 2014) vydržecí doba dle § 1095 u věcí nemovitých neskončí dříve, než uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. 1. 1. 2019.

18. Soud se proto dále zabýval otázkou tvrzeného mimořádného vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku přímo žalobcem. V řízení bylo prokázáno, že žalobce fakticky užíval (ujal se držby) předmětného pozemku spolu s pozemkem p. č. St. , číslo pozemku, a domem č.e. , číslo popisné, již v minimálně v roce 2000 (dle svědka , jméno FO, již cca v roce 1998), přičemž takto navázal přímo na držbu právních předchůdců (svého otce a jeho manželky) a vycházel z přesvědčení, že toto právo mu náleží a je odvozeno od práva držby těchto nemovitostí jeho právními předchůdci, kteří po řadu desetiletí nerušeně užívali nejen dům se stavební parcelou, ale taktéž přilehlou zahradu (dvůr), tj. současný pozemek p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, . Tomuto „poctivému“ přesvědčení žalobce dle názoru soudu zcela nepochybně svědčí i to, že původně zapsaná vlastnice p. , jméno FO, všechny tyto nemovitosti opustila již v roce 1965 a ani ona, ale ani stát si nečinili žádné nároky na pozemek p.č. , číslo popisné, , a to až do roku 2024. Žalobce s ohledem na prokázané konkrétní okolnosti věci shora popsané neměl důvod k přesvědčení, že užívá cizí pozemek bez právního důvodu k újmě jeho vlastníka. Dle názoru soudu není bez významu, že plnění účelu rekreace, ke kterému byl pozemek č. , číslo pozemku, státem výslovně právním předchůdcům žalobce přidělen do osobního užívání rozhodnutím z 28. 1. 1974, by bez možnosti užívání přilehlé zahrady (dvorku) v podstatně nebylo možné. Pokud by zahradu (dvorek) neužívali, byli by odkázáni užívat pouze dům a zápraží, což by zcela nepochybně nebylo smysluplným plnohodnotným užíváním nemovitosti k rekreačním účelům. Současně není bez významu, že kupní smlouvou z 29. 4. 1969 měl být dům tehdy , číslo popisné, prodán otci žalobce včetně studní, plotu, drobných staveb, venkovní úpravy a porostů k nemovitosti příslušejících a nalézajících se nejen na pozemku č. , číslo pozemku, , ale popřípadě na pozemku p. č. , číslo popisné, . Tedy lze zcela jednoznačně uzavřít, že ani právní předchůdci žalobce, ani žalobce se v držbu nevetřeli svémocně, ani se v ní nevloudili potajmu nebo lstí a žalobce neusiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou. Žalobce se fakticky ujal držby předmětného pozemku již minimálně v roce 2000, přičemž odvozoval své držební právo od domnělého vydržení vlastnického práva svými právními předchůdci, kteří měli jako právní laici za to, že paní , jméno FO, , tj. osoba, která se již v roce 1965 vystěhovala z republiky a nebyly žádné indicie o tom, že by se o své vlastnické právo po roce 1990 přihlásila, je zapsána jako vlastnice předmětného pozemku v katastru nemovitostí chybně. Právním předchůdcům žalobce, stejně jako následně žalobci v dlouhodobém užívání předmětného pozemku nikdo nebránil, k užívání či vlastnickému právo se nehlásil, o pozemek nejevil zájem. Současně v smlouvě kupní z 28. 1. 1975 se výslovně podává, že „Uvedený dům MNV v , obec, prodává a touto smlouvou prodal a odevzdal se vším příslušenstvím, v těch mezích a hranicích, s těmi právy a povinnostmi, jak on sám je užíval nebo užívati byl oprávněn“, z čehož lze dle názoru soudu v kontextu s textem kupní smlouvy ze dne 29. 4. 1969 dovodit, že MNV v , obec, měl vůli přenechat a přenechal právním předchůdcům žalobce do užívání i předmětnou zahradu. Ani právním předchůdcům žalobce ani žalobci samotnému nebylo nikým po dobu jejich držby až do roku 2024 namítnuto, že jim držba nesvědčí a že drží na úkor oprávněného vlastníka. Dle názoru soudu z uvedeného vyplývá a v řízení byl jednoznačně prokázán nedostatek nepoctivého úmyslu držitele, a to jak ze strany právních předchůdců žalobce, tak ze strany žalobce samotného, a to od počátku jejich držby, tj. od roku 1965 u právních předchůdců žalobce a následně minimálně od roku 2000 u žalobce samotného. Teprve v průběhu roku 2024 se k vlastnickému právu k předmětnému pozemku přihlásil žalovaný. Soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023 sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, které uvádí: „Pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby v zásadě zabránit mimořádnému vydržení jen žalobou napadající „držbu nebo její poctivost“, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ , list vlastnictví, ObčZ), nebo má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží (§ 80 OSŘ). Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu. Současně citované rozhodnutí k nedostatku nepoctivého úmyslu uvádí: „O pozitivní vymezení dobré víry jde v případě, kdy se předpokládá pozitivní přesvědčení držitele, že mu držené právo náleží, že je jeho subjektem (viz § 992 odst. 1 o. z., věta první, § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník); o negativní vymezení dobré víry jde, je-li držitel přesvědčen, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu, jedná tedy poctivě v obecném smyslu slova…… Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten se ujal držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu.“19. Dále též k naplnění podmínek mimořádného vydržení soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, který uvádí následující výklad: „Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 ObčZ) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 ObčZ), ani – pro dobu držby před 1. 1. 2014 – držba oprávněná (§ 130 odst. 1 ObčZ 1964), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby bylo úmyslně nepoctivé (nemorální) v obecném smyslu. Posouzení této otázky je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. V § 1091 až 1094 je upravena vydržecí doba potřebná k řádnému vydržení; na mimořádné vydržení se tato ustanovení neaplikují. Ustanovení § 1096 a násl. se týkají jak vydržení řádného, tak i mimořádného. Držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc „nikoliv v nepoctivém úmyslu“; není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým (§ 992 odst. 1 ObčZ), anebo oprávněným (§ 130 odst. 1 ObčZ 1964). Do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§ 1092, 1096 ObčZ) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení a nestal se tak vlastníkem věci.“ Shodně též na shora citovaný rozsudek navazující a pro danou věc dle názoru soudu případné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023 sp. zn. 22 Cdo 1796/2022, které prošlo přezkumem Ústavního soudu (viz. usnesení II. ÚS 3019/23 ze dne 13. 12. 2023), případně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023 sp. zn. 22 Cdo 290/2023.

20. Pokud žalovaný ve svých posledních vyjádřeních odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. z. 22 Cdo 210/2024 z 14. 10. 2024, sp. zn. , spisová značka, z 30. 1. 2024, sp. zn. 22 Cdo 210/2024 z 14. 10. 2024, sp. zn. , spisová značka, z 30. 10. 2024, sp. zn. , spisová značka, z 17. 12. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3195/2024 a sp. zn. 22 Cdo 3606/2024 z 28. 1. 2025, pak tyto odkazy jsou dle názoru soudu s ohledem na odlišné konkrétní okolnosti věcí ne zcela případné. Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích akcentuje, že při posuzování splnění podmínky pro mimořádné vydržení, tj. zejména nedostatku nepoctivého úmyslu držitele, je třeba hodnocení poctivosti úmyslu držitele provádět vždy individuálně v rámci konkrétních okolností věci. V daném konkrétním případě bylo prokázáno, že již v roce 1969 (resp. 1965) bylo jednoznačnou vůlí státu (resp. subjektu za něj jednajícího) poskytnout právnímu předchůdci žalobce právo osobního užívání nejen k stavebnímu pozemku zastavěnému chalupou tehdy , číslo popisné, , ale i k předmětné zahradě coby majetku opuštěnému původní vlastnicí, když dle tehdy platné právní úpravy nebylo možno převést vlastnické právo k pozemkům na fyzickou osobu. Po desetiletí právní předchůdce žalobce ani následně žalobce v užívání tohoto pozemku stát nijak neomezoval. O pozemek se stát nijak nestaral, nezajímal, ačkoli byl považován za majetek opuštěný a osoba, která jej opustila se o jeho vlastnictví ani následně nepřihlásila, nebyly uplatněny restituční nároky. Soud tedy zhodnotil v okolnostech dané věci, že jsou dány všechny zákonné podmínky pro mimořádné vydržení vlastnického práva žalobcem ve smyslu § 1095 o.z. k pozemku p.č. , číslo popisné, , číslo pozemku, , proto žalobě v této části vyhověl a určil, že žalobce je vlastníkem pozemkové parcely č. , číslo popisné, , číslo pozemku, o výměře 1516 m2 (zahrada) v k.ú. , obec, , adresa, a obci , adresa, , vymezené geometrickým plánem č. , číslo, /2024.

21. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Částečné zpětvzetí žalobce lze považovat za neúspěch ve věci. Částečné zpětvzetí se přitom týkalo části pozemku o výměře cca 1/3 pozemku, který byl původně předmětem řízení. Lze tedy dospět k závěru, že žalobce byl v řízení úspěšný v 2/3 a neúspěšný v 1/3. Náleží mu proto právo na 1/3 důvodně vynaložených nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by žalobci náležela na náhradě nákladů řízení náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Dále by na náhradě nákladů řízení náležela žalobci odměna advokáta dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT.) ve znění účinném do 31. 12. 2024, a to za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, účast na místním šetření 30. 9. 2024 a účast na jednání soudu dne 17. 10. 2024, obojí dle § 11 odst. 1 písm. g) z tarifní ve výši 50 000 Kč, tj. 3 100 Kč za úkon; celkem tedy 9 300 Kč (3 100 x 3). Dále by na náhradě nákladů řízení náležela žalobci odměna advokáta dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT.) ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to za 2 úkony právní služby: účast na jednání soudu dne 25. 3. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT a vyjádření ve věci samé z 5. 3. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč, tj. 5 620 Kč za úkon; celkem tedy 11 240 Kč (5 620 x 2). Celkem by žalobci na odměně advokáta za zastupování v řízení při plném úspěchu ve věci náleželo 20 540 Kč. Náhrada hotových výdajů zástupce (režijní paušál) pak činí za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1,3 AT platného a účinného do 31. 12. 2024 a za 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1,3 § AT platného a účinného od 1. 1. 2025, tj. celkem 1 800 Kč. Náhrada za ztrátu času advokáta dle § 14 odst. 1,3 AT účinného do 31. 12. 2024 za 2 půlhodiny strávené na cestě k místnímu šetření a zpět činí 200 Kč. Jízdné zástupce žalobce k místnímu šetření na trase Trutnov – Jívka a zpět (celkem 45 km) vozidlem s kombinovanou spotřebou 5,9 motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně nafty 38,70 Kč/l a sazbě základních náhrad 5,60 Kč/km činí 345 Kč. Soud s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci přiznal žalobci 1/3 z uvedených částek, tedy celkem 7 628,30 Kč. Zástupce žalobce je plátcem DPH, proto k přiznané odměně a náhradám náleží též 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši dle § 137 odst. 3 o.s.ř v částce 1 601,90 Kč. Konečně žalobce na důvodně vynaložených nákladech řízení vydal částku ve výši 9 300 Kč za geometrický plán, 1/3 činí 3 100 Kč. Po připočtení 1/3 zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 666,70 Kč činí náklady řízení, které je žalovaný povinen nahradit žalobci celkem po zaokrouhlení částku 13 997 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uhradit k rukám zástupce žalobce.

22. Lhůta k plnění byla ve výroku III. stanovena dle § 160 odst. l o.s.ř.