19 C 204/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce t.č. stát. instituce , ulice anonymizována dvě slova , PSČ obec proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalované obě zastoupeny advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o snížení výživného

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá snížení výživného na žalovanou č. 1 [celé jméno žalované], [datum narození] z částky 4.000 Kč měsíčně na částku 1.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2021, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá snížení výživného na žalovanou č. 2 [celé jméno žalované], [datum narození] z částky 4.000 Kč měsíčně na částku 1.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2021, se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 59.275,28 Kč, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 8. 2021 se žalobce domáhal snížení výživného na obě žalované vždy z částky 4.000 Kč měsíčně na částku na částku 1.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2021. K odůvodnění žaloby uvedl, že rozsudkem OS v [obec] ze dne 29. 1. 2016 č.j. 12 P 243/2007-196, který nabyl právní moci dne 30. 3. 2016, mu bylo stanoveno přispívat na výživu tehdy ještě nezletilých žalovaných, na každou částkou 4.000 Kč měsíčně. Žalobce v současně době vykonává trest odnětí svobody ve [stát. instituce], kde není pracovně zařazen a nemůže proto plnit vyživovací povinnost vůči žalovaným. V případě, že bude pracovně zařazen, mohl by svou vyživovací povinnost vůči žalovaným plnit, ale ne v dosud stanovené výši, proto navrhl snížení výživného na každou z žalovaných na částku 1.000 Kč měsíčně s účinností od nastoupení výkonu trestu.

2. K námitkám žalovaných žalobce uvedl, že nelze učinit závěr, že se úmyslně vzdal možnosti dosahovat nějakého příjmu. Až do nástupu do výkonu trestu vyživovací povinnost plnil řádně. Od 1. 6. 2021 je však bez možnosti plnit vyživovací povinnost z důvodu svého uvěznění. Žalobce nemá žádný příjem ani úspory, ze kterých by mohl čerpat. Veškerý majetek má od roku 2017 postižen exekucí. Obchodní společnosti, ve kterých žalobce figuruje, nevykonávají v současné době žádnou činnost, ze které by bylo možno čerpat výnosy ani v nich není žádný majetek, který by se dal použít na úhradu výživného. Žalobce se aktivně snaží o pracovní zařazení ve výkonu trestu, ale zatím pracovně zařazen nebyl. Pokud by byl žalobce pracovně zařazen, je ochoten hradit žalovaným výživné maximální možnou částkou ze svého výdělku, což by dle jeho vědomostí vycházelo na 1.600 Kč na každou z žalovaných.

3. Žalované se k žalobě vyjádřily tak, že s návrhem žalobce nesouhlasí, navrhly zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uvedly, že žalobce si pobyt ve věznici zavinil sám svým úmyslným protiprávním jednáním, za které byl následně odsouzen k odnětí svobody. Tím se svým úmyslným jednáním zbavil možnosti dosahovat dostatečného příjmu pro plnění jeho vyživovací povinnosti. To však nelze přičítat k tíži žalovaných, proto by soud měl ponechat výživné ve stejné výši jako před nástupem žalobce do výkonu trestu. Současně by soud měl přihlédnout k celkovým majetkových poměrům žalobce. Z rozsudku OS v [obec] č. j. 12 P 243/2007-196 ze dne 29. 1. 2016 se podává, že v roce 2013 žalobce zdědil po své matce jako jediný dědic jmění, jehož čistá hodnota činila [částka]. Dále krom čtyř obchodních společností, které byly, krom jiného majetku, předmětem dědictví, je žalobce ještě společníkem nebo jednatelem v dalších šesti obchodních společnostech. Má tedy majetek, ze kterého je možné hradit výživné.

4. Ke svým poměrům žalovaná č. 1 [celé jméno žalované] uvedla, že je studentkou 4. ročníku Gymnázia ve [obec]. Má běžné náklady spojené se studiem na školní pomůcky, učebnice, školní exkurze. Od matky dostává kapesné ve výši 2.000 Kč, ze kterých hradí volnočasové aktivity a potřeby nad rámec běžných životních nákladů, jako je např. návštěva kadeřníka. Celé letní prázdniny (tj. v červenci a srpnu 2021) byla na brigádě a vydělala si cca 10.000 Kč měsíčně, za což si chce koupit nový telefon, který potřebuje. Žalovaná č. 2 [celé jméno žalované] uvedla, že je studentkou 3. ročníku Krkonošského gymnázia a SOŠ [obec], obor sociální činnost. Krom běžných nákladů spojených se studiem má náklady na dojíždění ve výši, po studentské slevě, cca 400 Kč měsíčně. Nosí brýle. Od matky dostává kapesné ve výši 2.000 Kč, ze kterých si hradí volnočasové aktivity a potřeby nad rámec běžných životních nákladů, jako je např. návštěva kadeřníka. Celé letní prázdniny (tj. v červenci a srpnu 2021) byla na brigádě a vydělala si cca 10.000 Kč měsíčně, za což si chce koupit nový telefon, který potřebuje.

5. Matka žalovaných má příjem ze zaměstnání cca 16.000 Kč měsíčně. Má vyživovací povinnost k žalovaným a nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození], který trpí nedoslýchavostí. Otec na jeho výživu přispívá částku 4.250 Kč měsíčně a dále dostává nezletilý [jméno] příspěvek na péči ve výši 3.300 Kč měsíčně. Dále matka dostává příspěvek na bydlení ve výši 2.000 Kč, když celkové náklady na bydlení včetně energií činí cca 12.000 Kč měsíčně. Přídavky na děti činí celkem 3.600 Kč měsíčně. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

6. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 12P 243/2007 soud zjistil, že výživné na žalované bylo naposledy upraveno rozsudkem č.j. 12P 243/2007-196 ze dne 29. 1. 2016, kterým bylo žalobci uloženo přispívat na jejich výživu částkou 4.000 Kč měsíčně pro každou z žalovaných. Soud při určení výživného vyšel ze zjištění, že žalobce sice aktuálně dosahuje příjmu cca mezi 9.000 a 12.000 Kč, avšak bez důležitého důvodu se vzdal výhodnějšího zaměstnání u [právnická osoba] [anonymizováno] (odůvodňoval to péčí o pozůstalost matky a o psa), kde dosahoval průměrného výdělku ve výši 32.578 Kč čistého měsíčně, což nemůže jít k tíži nezl. dětí. Soud proto uzavřel, že je v možnostech a schopnostech otce (žalobce) dosahovat minimálně stejného výdělku, jaký pobíral u bývalého zaměstnavatele, a to [právnická osoba], [anonymizováno], ze kterého je tak třeba vycházet při určení výše výživného. Soud dále uzavřel, že pro účely určení výživného je rovněž třeba zohlednit rozsáhlý žalobcův majetek, který zdědil po své matce. V tomto směru soud z provedeného dokazování zjistil, že žalobce dle rozhodnutí [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 12. 1. 2015, které nabylo právní moci dne 20. 1. 2015, zdědil po své matce [jméno] [celé jméno žalované], zemřelé 25. 4. 2013, jako jediný dědic veškeré její jmění, když čistá hodnota dědictví byla určena na částku [částka]. Předmětem zděděného majetku byla ½ pozemků v obci [obec] v ceně 240.000 Kč, nemovitosti v obci [obec] (pozemky a budova) v ceně 1.500.000 Kč, členský podíl v Bytovém družstvu [ulice a číslo] se sídlem [adresa], práva a povinnosti k [anonymizována dvě slova] kontu ve výši odpovídající zůstatku na tomto účtu k datu úmrtí zůstavitelky, tj. 124.691,64 Kč, práva a povinnosti k běžnému devizovému účtu [právnická osoba] ve výši odpovídající zůstatku na tomto účtu k datu úmrtí zůstavitelky, tj. 405, 42 USD, tedy v přepočtu 8.027,31 Kč, práva a povinnosti k běžnému devizovému účtu [právnická osoba] ve výši odpovídající zůstatku na tomto účtu k datu úmrtí zůstavitelky, tj. 202,50 EUR, tedy v přepočtu 5.244,75 Kč, obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] v obvyklé hodnotě 600.000 Kč, obchodní podíl ve [právnická osoba] – [právnická osoba] v obvyklé hodnotě 2.000.000 Kč, obchodní podíl ve [právnická osoba] s.r.o. v obvyklé hodnotě 1.300.000 Kč, obchodní podíl ve [právnická osoba]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v obvyklé hodnotě 1.500.000 Kč, 2 akcie [anonymizováno] v hodnotě 13.260 Kč, 6 akcií ISIN, bytové zařízení v ceně 2.000 Kč, šperky v ceně 2.000 Kč, pohledávka u [právnická osoba] ve výši 1.121 Kč, pohledávka u [právnická osoba] ve výši 572 Kč, práva a povinnosti k účtu stavebního spoření u [právnická osoba] ve výši 256.296,27 Kč a pohledávka vůči [právnická osoba] vyplývající ze smlouvy o penzijním připojištění ve výši 14.000 Kč. Pasivem dědictví byla pohledávka [právnická osoba] z titulu poskytnutého spotřebního úvěru ve výši 381.440,03 Kč. K poměrům matky žalovaných soud zjistil, že byla na rodičovské dovolené s nezl. synem [jméno] [příjmení], [datum narození]. Její příjem byl rodičovský příspěvek ve výši 7.100 Kč měsíčně a přídavky na děti v celkové výši 1.710 Kč měsíčně, bydlela se svým partnerem (otcem nezl. [jméno]), dcerami a synem v bytě, který byl ve vlastnictví partnera, a přispívala na bydlení jednou polovinou. Ohledně poměrů žalovaných soud zjistil, že byly žákyněmi 7. třídy základní školy, navštěvovaly kroužek florbalu, [jméno] nosila brýle.

7. K současným poměrům žalovaných soud zjistil, že žalovaná [číslo] [celé jméno žalované] je studentkou 4. ročníku Gymnázia ve [obec] O letních prázdninách v červenci a srpnu 2021 si na brigádě vydělala celkem 20.422 Kč. Má běžné výdaje odpovídající jejímu věku a běžné výdaje spojené se studiem. Žalovaná č. 2 [celé jméno žalované] je studentkou 3. ročníku Krkonošského gymnázia a SOŠ [obec] O letních prázdninách v červenci a srpnu 2021 si na brigádě vydělala celkem 21.347 Kč. Má běžné výdaje odpovídající jejímu věku, nosí brýle. Krom běžných výdajů spojených se studiem má náklady na denní dojíždění ve výši 9 Kč za každou cestu. Obě žalované pobírají přídavek na dítě ve výši 1.380 Kč měsíčně. V současné době jim matka kapesné ve výši 2.000 Kč měsíčně již neposkytuje, a to z finančních důvodů. Toto soud zjistil z potvrzení o studiu, zprávy Úřadu práce ČR, výplatních lístků žalovaných a svědecké výpovědi matky žalovaných [jméno] [celé jméno žalované].

8. Matka žalovaných je samoživitelka, má příjem ze zaměstnání cca 16.000 Kč měsíčně. Má další vyživovací povinnost k nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození], na jehož výživu jeho otec přispívá částku 4.250 Kč měsíčně, dále nezl. [jméno] pobírá příspěvek na péči 3.300 Kč a přídavek na dítě 1.270 Kč. Matka vydá měsíčně za bydlení včetně energií částku11. 900 Kč a od listopadu 2021 částku 13.630 Kč z důvodu ukončení dodávek plynu [právnická osoba] [anonymizováno], kdy měla v souvislosti s tímto ještě mimořádný výdaj ve výši 8.940 Kč. Dále matka pobírá příspěvek na bydlení ve výši 1.645 Kč měsíčně do června 2021 a ve výši 2.971 Kč od července 2021. Tato skutková zjištění soud učinil z výplatního lístku matky žalovaných, rozsudku OS v Trutnově č.j. [číslo jednací] ze dne 19. 12. 2018, smlouvy o nájmu bytu ze dne 10. 3. 2021 s evidenčním listem nájemníka, platebního dokladu SIPO a svědecké výpovědi matky žalovaných.

9. K poměrům žalobce soud zjistil, že žalobce se nachází od 30. 5. 2021 ve výkonu trestu odnětí svobody nepodmíněně ve věznici Jiřice s výměrou 4 roky. Byl odsouzen pro úmyslný trestní čin podvodu dle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a úmyslný trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny dle § 348 ods.t 1, 3 písm. a) trestního zákoníku. Ve věznici není pracovně zařazen z důvodu nedostatku vhodných pracovních pozic, o pracovní zařazení má zájem, nemá žádné zdravotní omezení. Toto soud zjistil z potvrzení a zprávy Vězeňské služby ČR, [stát. instituce], výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob a účastnické výpovědi žalobce.

10. Z výpisů z Obchodního rejstříku a informací ze Sbírky listin a účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že krom společností, které byly předmětem dědictví, žalobce figuruje jako společník či jednatel v dalších obchodních společnostech, a to [právnická osoba], [IČO], [právnická osoba], [IČO], [právnická osoba], [IČO], [právnická osoba], [IČO], [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], která byla předmětem dědictví, je v úpadku. Všechny obchodní podíly žalobce ve shora uvedených společnostech jsou postiženy exekucí se zákazem jakkoli nakládat s podílem a společnosti dlouhodobě nevykazují žádnou činnost. Z výpisů z KN soud dále zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemkové parcely [číslo] jejíž součástí je bytový dům [adresa] v k.ú. [část obce], obci [obec] a podílu ve výši ½ k pozemkové parcele [číslo] v k.ú. a obci [obec]. Obě nemovitosti jsou postiženy exekucemi. Provedení dalších důkazů účastníci nenavrhli, ani jejich potřeba nevyšla v řízení najevo. <i>11. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle odst. 2 o.z. vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.</i> <i>Dle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>Dle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.</i> <i>Dle § 913 odst. 2 o.z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> 12. Soud po provedeném dokazování dovodil, že žaloba není důvodná. Žalobce jako důvod svého nároku na snížení výživného uplatnil skutečnost, že se od 1. 6. 2021 nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a dále taktéž zhoršení svých majetkových poměrů. V řízení bylo prokázáno, že žalobce se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody pro spáchání úmyslných trestných činů. Dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012:„ Výkon vazby nebo trestu odnětí svobody, jde-li o trestný čin zanedbání povinné výživy ve smyslu § 196 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, či úmyslný trestný čin, odůvodňuje závěr o potencialitě příjmů povinného, který po dobu trvání vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody nemá žádné příjmy. Povinnost hradit výživné ve výši odpovídající potenciálnímu příjmu povinného však soud nestanoví, bylo-li by to v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.“ Z citovaného Stanoviska vyplývá, že pobyt žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody není sám o sobě důvodem pro snížení výživného a je třeba vycházet z„ potenciálního“ příjmu žalobce. Soud k tomu dále uvádí, že v rozporu s nejlepším zájmem žalovaných by nevyhovění návrhu žalobce na snížení výživného mohlo být teoreticky v případě, že by v důsledku stanovené vyživovací povinnosti žalobce žalované přicházely o dávky státní sociální podpory, na které by měly nárok, pokud by výživné v dané výši stanoveno nebylo (resp. bylo by sníženo), a současně by reálně od žalovaného s ohledem na jeho aktuální pobyt ve věznici žádné výživné nepobíraly. Tato eventualita však odpadla přijetím zákona č. 588/2020 Sb., o náhradním výživném, kdy žalované v případě, že žalobce nebude aktuálně plnit svou vyživovací povinnost, mohou požádat o náhradní výživné hrazené„ zálohované“ státem. Lze tedy uzavřít, že v dané věci skutečnost, že se žalobce nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, není změnou poměrů, která by sama o sobě odůvodňovala snížení výživného. Současně z provedeného dokazování vyplynulo, že pokud došlo ke zhoršení majetkových poměrů žalobce oproti době, kdy bylo o výživném naposledy rozhodováno, toto nelze přičítat k tíži žalovaným, ale naopak žalobci, který dle pravomocného rozhodnutí soudu v roce 2015 zdědil majetek v čisté hodnotě 8.685.772,94 Kč. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že po skončení dědického řízení vyšly najevo nějaké dluhy, takže čistá hodnota dědictví neodpovídala rozhodnutí v dědickém řízení. Tomuto tvrzení žalobce však lze těžko uvěřit, když současně připustil, že si v rámci dědického řízení„ nechal provést soupis majetku“. Lze tedy uzavřít, že skutečnost, že žalobcem v roce 2015 zděděný rozsáhlý majetek (či majetek za dědictví pořízený), je v současné době vesměs postižen exekucemi, je bezcenný či je ztracen, je čistě důsledkem nehospodárných či nezodpovědných činů žalobce, které nelze přičítat k tíži žalovaných. Soud proto uzavřel, že ani žalobcem tvrzená a prokázaná změna majetkových poměrů na jeho straně neodůvodňuje snížení výživného. Současně se soud zabýval i změnou poměrů na straně žalovaných, kdy žalovaným nepochybně vzrostly jejich potřeby úměrně s věkem, a dále změnou poměrů matky žalovaných coby druhého rodiče s vyživovací povinností k žalovaným, kdy bylo prokázáno, že poměry matky se od posledního rozhodování o výživném zhoršily v tom směru, že nyní je matka samoživitelka a má značně vyšší náklady zejména na bydlení, které oběma žalovaným zajišťuje, neboť s ní žijí ve společné domácnosti. Soud tedy nespatřil důvody pro snížení výživného, a to ani částečného, proto žalobu výrokem I. rozsudku zamítl v plném rozsahu.

13. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalované byly ve věci plně úspěšné, náleží jim proto náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení. Na náhradě nákladů řízení náleží žalovaným náhrada nákladů za zastoupení advokátem v řízení, a to za 6 úkonů právní služby (vždy po jednom úkonu za zastupování každé z žalovaných dle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) z tarifní hodnoty dle § 8 odst. odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhl.), tj. pětinásobku ročního plnění ve výši 360.000 Kč, tedy 2 x 3.000 Kč, o které žádal žalobce snížení výživného na každou z žalovaných x 12 měsíců x 5 let). Žalovaným náleží na nákladech řízení odměna advokáta za 2 úkony za přípravu a převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl., 2 úkony za vyjádření k žalobě ze dne 7. 9. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. a 2 úkony za účast u jednání dne 12. 11. 2021 v dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. Odměna za 1 úkon právní služby činí v této věci dle § 7 bodu 6 vyhl. po snížení o 20 % podle § 12 odst. 4 vyhl. 7.792 Kč, celkem tedy 7.792 Kč x 6 = 46.752 Kč. Soud nepřiznal žalovaným odměnu za další dva požadované úkony zástupkyně za přípis soudu ze dne 11. 11. 2021, neboť v tomto podání byly pouze předloženy listinné důkazy vyžádané soudem z důvodu, že nebyly předloženy k prokázání tvrzení žalovaných již spolu s vyjádřením k žalobě, a dále upřesnění nepřesných tvrzení obsažených v tomto vyjádření, tj. nejde o další úkon ve smyslu § 11 vyhl., za který náleží zástupci odměna. Dále náleží žalovaným na nákladech řízení náhrada hotových výdajů zástupce (režijní paušál) za 6 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1,3 vyhl. a náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 1,3 vyhl. za celkem 2 půlhodiny strávené na cestě k jednáním soudu po 100 Kč ve výši 200 Kč. V souladu s předpisy o cestovních náhradách bylo vyúčtováno cestovné - 1x k jednání soudu na trase Dvůr Králové nad Labem - Trutnov a zpět částkou 235,84 Kč, celkem ujeto 40 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 5,5 l motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně nafty 27,20 Kč a sazbě základních náhrad 4,40 Kč/km. Zástupkyně žalovaných je plátcem DPH, proto náleží žalovaným na náhradě nákladů řízení též 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 10.287,44 Kč. Soud proto žalovaným na náhradě nákladů řízení přiznal celkem 59.275,28 Kč Náklady řízení je žalobce povinen podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uhradit k rukám zástupkyně žalovaných.

14. Lhůta k plnění ve výroku III. byla stanovena na jeden měsíc, když soud má za to, že žalobci je třeba poskytnout s ohledem na jeho aktuální osobní situaci, kdy se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, delší lhůtu než je třídenní lhůta dle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., aby měl vzhledem ke své aktuální osobní situaci reálnou možnost zajistit prostředky pro úhradu nákladů řízení v rámci stanovené lhůty.