19 C 209/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 94 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50 000 Kč, do 6 měsíců právní moci rozsudku.

II. Co do částky ve výši 20 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 70 000 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení a co do smluvní pokuty ve výši 24 500 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 7. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 70 000 Kč, a to částky 50 000 Kč jakožto nezaplacené jistiny poskytnutého úvěru, částky 20 000 Kč jakožto kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru a částky 24 500 Kč jakožto kapitalizované smluvní pokuty z prodlení ve výši 0,1 % denně s úhradou jistiny ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 10. 2. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy, tj. do data 14. 6. 2025.

2. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobci částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobce vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobci výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Ze strany žalobce nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu (70156), který žalovaný vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobce a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 7. 10. 2023, 9. 10. 2023, 10. 10. 2023 a, 14. 10. 2023 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 147773. Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne 7. 10. 2023, 9. 10. 2023, 10. 10. 2023, 14. 10. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se dle odst. 2.1.

6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.

7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 6. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy o úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobcem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 6. 2. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru v souladu s čl. VI smlouvy o úvěru, a to ke dni 9. 2. 2024 a byl vyzván k jeho úhradě, avšak bezvýsledně. Nereagoval platbou ani na předžalobní upomínku odeslanou dne 14. 6. 2025.

3. V případě, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.

4. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 9. 2. 2024. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 denně z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 10. 2. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 14. 6. 2025. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 24 500 Kč.

5. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. Ve vyjádření k odporu potvrdil, že dne 7. 10. 2023 byla mezi účastníky distančním způsobem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s výší uvěrového limitu 30 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, tedy ve výši 480 % ročně. Pro případ prodlení s vrácením poskytnutého úvěru nebo s placením sjednaného smluvního úroku, je dle smlouvy o úvěru úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu také účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením úvěrovaného, zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je úvěrovaný, tedy žalovaný v prodlení. Žalovanému však byla žalobcem zaslána dne 7. 10. 2023 částka ve výši 10 000 Kč, dne 9. 10. 2023 částka ve výši 20 000 Kč, dne 10. 10. 2023 částka ve výši 10 000 Kč a dne 14. 10. 2023 částka ve výši 10 000 Kč, tedy celkem částka ve výši 50 000 Kč, nikoli částka ve výši 30 000 Kč.

6. Žalovaný má za to, že Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 10. 2023 uzavřená mezi účastníky (dále i „Smlouva“) je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Žalovaný v březnu roku 2023 úspěšně ukončil oddlužení, kdy na pohledávky nezajištěných věřitelů po dobu oddlužení uhradil 96,63 %. Bohužel poté, co se měla finanční situace žalovaného zlepšit, propadl hazardním hrám. V době uzavření Smlouvy již nutně potřeboval finance na úhradu nákladů na bydlení a dalších závazků, avšak s ohledem na proběhlé oddlužení nebyl schopen získat zápůjčku s výhodnějšími podmínkami. Tíživá životní situace žalovaného, která byla důsledkem jeho závislosti na hazardních hrách eskalovala do té míry, že v březnu roku 2024 nastoupil na několikaměsíční ústavní léčbu. U jednání soudu žalovaný doplnil, že problém se závislostí na sázkách měl již řadu let před uzavřením smlouvy o úvěru, ale nebyl schopen si to přiznat. V prosinci 2023 se rozhodl pro léčbu závislosti a nechal se zapsat do registru vyloučených osob, který zablokuje vyloučené osobě jakékoli sázení přes internet. Následně nastoupil léčbu závislosti. Předmětný úvěr u žalobce si vzal proto, aby splatil stávající závazek u jiného subjektu, kde jistina činila něco mezi 50 a 60 tisíci korun. Chtěl také vyhrát nějaké peníze. Žalobce po uzavření Smlouvy v pravidelných intervalech žalovaného kontaktoval s výzvou ke hrazení splátek a následně také výzvou k úhradě pohledávky včetně sjednaných úroků. Žalobce požadoval po žalovaném úhradu úroků ve výši 480 % ročně, kdy ke dni 7. 11. 2023 vyčíslil celou dlužnou částku na 68 756,50 Kč, ke dni 14. 11. 2024 na 72 984 Kč, ke dni 15. 1. 2024 na 121 442,99 Kč. V emailové zprávě ze dne 11. 1. 2024 vyčísluje žalobce dluh ve výši 118 492,99 Kč, v emailové právě vyčísluje žalobce dluh ke dni 7. 2. 2024 na částku 137 738,81 Kč, v emailové zprávě ze dne 18. 3. 2024 vyčísluje žalobce dluh ke dni 22. 3. 2024 ve výši 140.572,15 Kč.

7. Dle ustanovení § 1796 občanského zákoníku je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozsušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ve vzájemném nepoměru. Úrok ve výši 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně je zcela jistě ve vzájemném nepoměru s ohledem na poskytnuté plnění ze strany žalobce žalovanému. Žalovaný poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Dle statistiky úrokových sazeb pro měsíc říjen 2023 byl obvyklý úrok pro spotřebitelské úvěry ve výši 10,01 % ročně. Žalovaný má za to, že Smlouva je neplatná i ohledem na ustanovení § 580 občanského zákoníku, neboť úrok byl sjednán ve výši odporující dobrým mravům.

8. Pro žalobce je poskytování úvěrů s takto vysokými úrokovými sazbami běžnou podnikatelskou aktivitou, a to i přesto, že si je s ohledem na znění žalobního návrhu, kdy na rozdíl od emailové komunikace s žalovaným již nepožaduje úrok v celé výši, ale pouze „kapitalizovaný úrok“ ve výši 20 000 Kč, vědom nemorálnosti, a tedy i neplatnosti výše úrokové sazby. Je nepochybné, že v daném případě není naplněn předpoklad, že by v tomto případě byla uzavřena smlouva o úvěru bez úroku odporujícímu dobrým mravům, tedy bez neplatné části smlouvy. Je tedy neplatná celá, nikoli pouze její část upravující výši úroků. Žalovaný má za to, že si je žalobce této skutečnosti ostatně vědom, když sám v žalobním návrhu uvádí: „V případně, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný požaduje žalobkyně, aby jsou tento nárok v části jistiny žalované částky posoudily jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.“ Žalovaný také poukazuje na zcela přiléhavé rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové v řízení vedeném pod sp. zn. 47 Co 87/2023, ze dne 29. 6. 2023, ve kterém Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, shledal, že pokud jsou smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednávány úvěrujícím zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti, je absolutně neplatná celá smlouva a nikoli jen oddělitelné ujednání o nemravných úrocích. Ustanovení § 576 občanského zákoníku dle předmětného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové nelze na takové případy aplikovat.

9. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy má žalobce nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaný dále navrhl, aby o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to i za případného užití § 150 občanského soudního řádu.

10. Žalobce se k odporu žalovaného vyjádřil tak, že Úvěruschopnost ověřoval věřitel mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru klient prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. Na základě této lustrace a prohlášení klienta původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti klienta úvěr splatit. Úvěruschopnost klienta ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. S odkazem na Všeobecné obchodní podmínky VOP čl. 10.1., registrací na webových stránkách žalobce klient prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v Insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči společnosti. K ověření výše příjmu klient poskytl žalobci tři výpisy ze svého bankovního účtu za období od května do července 2023. Žalovaný čerpal úvěr následovně: dne 7. 10. 2023 částku 10 000 Kč, dne 9. 10. 2023 částku 2 x 10 000 Kč, dne 10. 10. 2023 částku 10 000 Kč, dne 14. 10. 2023 částku 10 000 Kč, vše na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Smlouvu sjednal věřitel platně řádně v mezích smluvní volnosti stran, úvěrové finanční prostředky žalovaný čerpal z titulu platně sjednané smlouvy o úvěru, přičemž tyto je nesplatil a vzniknul tak dluh.

11. K nařízenému jednání se žalobce omluvil. S ohledem na nepřítomnost žalobce na jednání mu nemohl soud dát poučení dle § 118a občanského soudního řádu o potřebě doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.

12. Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázané, že dne 7. 10. 2023 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva č. 147773, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 30 000 Kč. Reálně však byly žalovanému ze strany žalobce poskytnuty ve dnech 7. 10. 2023, 9. 10. 2023, 10. 10. 2023, 14. 10. 2023 peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na níž žalovaný vyplnil registrační formulář, odsouhlasil smluvní dokumentaci a dokončil svou registraci zadáním verifikačním SMS kódem v žádosti o úvěr. Zároveň poskytl fotokopii svého dokladu totožnosti a uhradil ověřovací platbu, když variabilním symbolem bylo jeho rodné číslo. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v domácnosti o jednom členovi, bydlí v pronajatém bytě, je zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, -, Anonymizováno, jako , Anonymizováno, od září 2022 a má měsíční příjem 30 881 Kč. Měsíční výdaje uvedl žalovaný na 13 000 Kč bez jakékoli bližší specifikace. Žalobce dle svého tvrzení ověřil schopnost žalovaného úvěr splácet v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a současně vyžádáním bankovních výpisů z účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal dle čl. 2.1.6 smlouvy o úvěru uhradit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Žalovanému byl revolvingový úvěr poskytnut na dobu neurčitou, přičemž žalovaný měl splácet dle odst. 2.1.7. vždy k 6. dni v měsíci úrok z jistiny přirostlý za uplynulé období a jistinu zcela či částečně kdykoliv za trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dle úvěrové smlouvy a byl opakovaně upomínám, přičemž upomínkou ze dne 6. 2. 2024 informoval žalobce o zesplatnění úvěru k témž dni.

13. Uvedená skutková zjištění soud učinil z žádosti o spotřebitelský úvěr č. 147773, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 10. 2023 s Všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, potvrzení o provedených platbách na účet žalovaného, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvy a podacího poštovního lístku. Ostatně uvedené skutečnosti žalovaný v řízení učinil nespornými.Anonymizovaný odstavecZ ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

15. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ZSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1, 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Dle § 2991 odst. 1, o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp. zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí pouze „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady.

17. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Úvěrovou smlouvu soud posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků. Ostatně smlouva sama je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že úvěrová smlouva je neplatná, neboť žalobce řádně nesplnil povinnost prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet; splnění této povinnosti dané ZSÚ je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jako podklady, z nichž žalobce ověřil příjmové a výdajové poměry žalovaného, byly soudu předloženy pouze výpisy z bankovního účtu žalovaného za měsíce 5,6,7/2023. Z těchto výpisů vyplývá, že před sjednáním úvěru byl zůstatek na účtu na konci každého měsíce prakticky nulový. Vyplývá z nich pravidelný měsíční příjem žalovaného od , Anonymizováno, . v průměrné výši 30 830 Kč. Z výdajových položek na výpisech však nelze zjistit, jaké jsou běžné měsíční výdaje žalovaného na živobytí, jako jsou náklady na bydlení, energie, stravu, léky apod. Z ničeho nevyplývá, že by žalobce zjišťoval výši nájemného, nákladů na teplo, energie, pojistné a další běžné životní výdaje. S přihlédnutím k tomu, že žalovaný v žádosti uvedl, že žije sám v nájemním bytě, tj. logicy hradí sám veškeré náklady na bydlení, je výše výdajů 13 000 Kč nereálná. Současně pokud žalobce vycházel pouze z uvedených výpisů z účtu žalovaného, musel nutně při zachování potřebné profesionální obezřetnosti dojít k závěru, že žalovaný není schopen úvěr splácet. Takto žalobce nemohl vyhodnotit, že žalovaný je úvěruschopný. Při posuzování úvěruschopnosti nebylo tedy postupováno řádně a ve smyslu zákona, když žalobce si počínal velmi neobezřetně až lhostejně ve vztahu ke zjištění a ověření pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Žalovaný nebyl dotazován na své případné stávající závazky (alespoň ze žádného žalobcem předložených důkazů toto nevyplývá), ani na takový rizikový faktor, jako jsou sázky. Rovněž není dokladováno, jaké údaje žalobce zjistil z veřejných registrů. Ze shora uvedených důvodů tedy nelze považovat povinnost žalobce danou ustanovením § 86 ZSÚ za řádně splněnou. Úvěrová smlouva je tedy neplatná, soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti, přičemž plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.

18. Nadto je třeba konstatovat, že hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutých na základě téhož smluvního ujednání žalobce. Tato zjevná disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který je způsobilý založit rovněž neplatnost smlouvy podle ust. § 580, § 588 občanského zákoníku. Fakticky sjednané poplatky a úrok 40 % měsíčně a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně představují tak vysoké částky, že lze předjímat, že při jejich absenci by úvěr nebyl poskytnut. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný uzavíral smlouvu o úvěru v tísni, kdy ho patologická závislost na sázení již existenčně ohrožovala.

19. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 50 000 K, a to ve dnech 7. 10. 2023, 9. 10. 2023, 10. 10. 2023, 14. 10. 2023. Žalovaný na tuto částku neuhradil ničeho. V této výši tak na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci vydat. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobce domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části, tj. v části požadovaného kapitalizovaného úroku a sjednané smluvní pokuty soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, kterého se žalobce nemůže platně domáhat. Soud zamítl žalobu též v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.

20. S ohledem na dobu, kdy žalovaný částku, resp. částky, převzal, s přihlédnutím k výši bezdůvodného obohacení a sdělení žalovaného, že je ze svého příjmu schopen dlužnou jistinu uhradit do 6 měsíců, soud stanovil lhůtu k zaplacení dlužné jistiny na 6 měsíců od právní moci rozsudku, kdy takto stanovenou lhůtu považoval za přiměřenou možnostem žalovaného (viz § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ).

21. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení úspěšný co do částky 50 000 Kč a neúspěšný co do částky 44 500 Kč a úroku z prodlení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 70 000 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení je proto téměř shodný, resp. rozdíl je jen nepatrný. Proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků.