19 C 215/2019

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem

I. Spoluvlastnictví účastníků k nemovité věci – k pozemku parc. č. St. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), k pozemku p. [číslo] (ostatní plocha) a k pozemku p. [číslo] (zahrada), zapsaných na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek] a [katastrální uzemí], se zrušuje.

II. Soud nařizuje prodej nemovitých věcí - pozemku parc. č. St. 242 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), k pozemku p. [číslo] (ostatní plocha) a k pozemku p. [číslo] (zahrada), zapsaných na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek] a [katastrální uzemí], ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi účastníky každému jednou polovinou.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši, která bude stanovena v písemném vyhotovení rozsudku, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

IV. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 12.829 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 18. 7. 2019 se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že účastníci jsou bývalí manželé, kteří předmětné nemovitosti nabyli do SJM. Dne 7. 4. 2015 uzavřeli písemnou dohodu o vypořádání zaniklého SJM. Žalovaný však nedostál svých povinností v dohodě uvedených, tedy po skončení manželství nadále nehradil veškeré dluhy, které vznikly za trvání manželství, ačkoli se k tomu písemně zavázal. Žalobkyně proto odstoupila dne 4. 9. 2018 od dohody uzavřené 7. 4. 2015 pro podstatné porušení dohody, neboť dluhy, které se zavázal hradit žalovaný, byly vymáhány exekuční cestou po žalobkyni. I kdyby od dohody odstoupeno nebylo, nebyla mezi účastníky platně uzavřena dohoda ohledně vypořádání předmětných nemovitostí, nemovitosti nebyly v rámci dohody vypořádány a po uplynutí zákonné tříleté lhůty přešly na základě nevyvratitelné zákonné domněnky do podílového spoluvlastnictví účastníků, ačkoli tato skutečnost není zaznamenána v katastru nemovitostí. Žalobkyně je vyloučena z užívání nemovitostí, které obývá bezplatně výlučně žalovaný, přičemž mu tak vzniká majetkový prospěch na úkor žalobkyně. Žalovaný nečiní žádné kroky k vypořádání spoluvlastnictví účastníků, není ochoten poskytnout součinnost k prodeji nemovitostí a rozdělení výtěžku. Na výzvu právního zástupce žalobkyně k řešení situace nereagoval. Žalobkyně nechce nadále setrvávat ve spoluvlastnictví, dohodu s žalovaným shledává nemožnou. Žalobkyně má za to, že žalovaný nemá dostatečné prostředky k poskytnutí přiměřené náhrady za spoluvlastnický podíl, ty nemá ani žalobkyně, přičemž nemá o výlučné vlastnictví nemovitostí zájem. Navrhuje proto, aby soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem a nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku mezi účastníky podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.

2. K námitkám žalovaného se žalobkyně vyjádřila tak, že i kdyby odstoupení žalobkyně od dohody účastníků bylo neplatné, nezakládá tato vada nemožnost zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (viz. § 1140 o.z.). Tvrzení žalovaného o splácení závazků je nepravdivé. Pokud by byly řádně spláceny, nebyly by exekučně vymáhány. Není pravdou, že by nemovitost obsahovala dvě samostatně bytové jednotky a že by ji takto bylo možno rozdělit, spoluužívání nemovitostí účastníky není s ohledem na jejich vzájemné vztahy možné. Děti účastníků o nemovitosti nemají zájem, proto není důvod je pro ně zachovávat.

3. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že by porušoval povinnosti z dohody ze dne 7. 4. 2015 a že by od ní platně odstoupila, když žalovaný úvěry, k jejichž splácení se v dohodě zavázal, splácí. Platí tedy nadále vypořádání dle této dohody. I kdyby žalovaný své povinnosti z dohody porušoval, odstoupení žalobkyně ze dne 4. 9. 2018 je neplatné, neboť k němu nedošlo bez zbytečného odkladu v souladu s § 2002 odst. 2 o.z. Exekuce na majetek žalobkyně byla vedena dávno před tím, než žalobkyně zaslala odstoupení od dohody. Žalovaný nesouhlasí s prodejem nemovitostí, chce je zachovat pro děti. Současně žalovaný žalobkyni nikdy nebránil v užívání nemovitostí, kde jsou v podstatě 2 samostatné bytové jednotky. Navrhl zamítnutí žaloby. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, navrhl jeho vypořádání vyčleněním bytových jednotek v domě, které je dle jeho názoru snadno proveditelné. Současně nařízený soudní prodej nemovitostí nemá smysl za situace, kdy na nich vázne předchozí exekuce, neboť předchozí exekuční příkaz k prodeji nemovitostí bude mít z hlediska pořadí přednost před exekucí případně nařízenou na základě soudního rozhodnutí.

4. Soud účastníkům poskytl opakovaně časový prostor pro mimosoudní řešení, kdy řízení bylo dvakrát přerušeno na společný návrh účastníků za účelem pokusu o mimosoudní vyřešení věci společným prodejem nemovitostí, a to od 2. 12. 2019 do 29. 10. 2020 a následně od 29. 7. 2021 do 20. 6. 2022, avšak ke společnému prodeji nemovitostí nedošlo, když žalovaný v obdobích, po která bylo řízení přerušeno, opakovaně činil obstrukce při pokusech o prodej nemovitostí. Nedošlo ani k jiné dohodě o vypořádání spoluvlastnictví účastníků. U jednání dne 7. 11. 2022 žalovaný změnil svůj postoj v řízení tak, že s ohledem na změny ve své osobní situaci již má zájem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků na předmětných nemovitostech a souhlasí s ním. Současně nemá zájem o přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, ani nemá prostředky na vyplacení vypořádacího podílu. V domě již nebydlí a má zájem se ho„ zbavit“. Na nemovitostech dle žalovaného již neváznou žádné dluhy.

5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce a žalovaná jsou spoluvlastníky nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], Katastrálním pracovištěm Trutnov pro [územní celek] a [katastrální uzemí], a to konkrétně pozemku parc. č. St. 242 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), k pozemku p. [číslo] (ostatní plocha) a k pozemku p. [číslo] (zahrada). Nemovitosti jsou zapsány v katastru nemovitostí coby nemovitosti ve společném jmění účastníků. Účastníci nabyli nemovitosti na základ kuní smlouvy ze dne 18. 3. 1998, vklad do KN je ze dne 15. 4. 1998; kupní smlouvy ze dne 29. 10. 2001, vklad je z 25. 1. 2022; a na základě kolaudačního rozhodnutí MÚ [obec] ze dne 5. 3. 2022, právní moc ke dni 8. 3. 2022. Uvedené skutečnosti vyplývají z informace z katastru nemovitostí (vlastnické právo účastníků k nemovitostem je zde zapsáno v SJM). Ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 30 C 144/2013 soud zjistil, že účastníci byli manželé od 31. 7. 1993 do 12. 11. 2013, kdy bylo jejich manželství pravomocně rozvedeno. Z dohody o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ze dne 7. 4. 2015 soud zjistil, že účastníci touto dohodou hodlali vypořádat své zaniklé SJM. V článku IV. dohody se žalovaný zavázal uhradit veškeré dluhy, které vznikly za trvání manželství a které byly dále specifikovány. Pro případ, že dojde z jeho strany k prodlení se splácením úvěru na dům o více než dva měsíce, se účastníci dohodli, že následující měsíc zahájí kroky k případnému prodeji domu za účelem doplacení zbytku úvěru. V článku V. se účastníci zavázali převést darem nemovitosti, které získali za trvání společného jmění manželů rovným dílem svým dvěma dětem [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], a to do 1 měsíce poté, co bude zcela uhrazen dluh na nich váznoucí a na LV nebude žádné omezení či zápis, který by jim bránil v užívání nemovitostí. Přípisem ze dne 4. 9. 2018 žalobkyně odstoupila od dohody ze 7. 4. 2015 dle § 2002 odst. 1 o.z. pro neplnění závazků žalovaného z dohody k úhradě dluhů. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] [číslo] ze dne 31. 3. 2021 zadaného soudem soud zjistil, že obvyklá cena nemovitostí zjištěná znalcem ke dni podání znaleckého posudku činila 6.250.000 Kč [adresa], který je součástí stavební parcely [číslo] v k.ú. [část obce], obci [obec] není bez vysokých finančních nákladů vertikálně reálně dělitelný, je v něm umístěna jedna bytová jednotka o velikost 1+6 a dům nebyl navržen ani postaven jako stavba se dvěma prostorově oddělenými částmi, které by bylo možno považovat za jednotky ve smyslu ustanovení § 1158 a § 1159 o.z. Žalobkyně se se závěry znaleckého posudku ztotožnila, žalovaný se k němu nijak nevyjádřil. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. <i>6. Dle § 741občanského zákoníku (dále jen o.z.) nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.</i> <i>Dle § 1140 odst. 1, 2 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Dle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Dle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Dle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.</i> 7. Soud na základě provedeného dokazování v prvé řadě dospěl k závěru, že účastníci se stali podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí na základě nevyvratitelné domněnky ve smyslu § 741 písmene b) o.z., neboť jejich dohodou ze dne 7. 4. 2015 nedošlo k vypořádání zaniklého SJM účastníků k těmto nemovitostem a ve tříleté lhůtě od rozvodu manželství nedošlo k uzavření žádné jiné dohody ani zahájení řízení o vypořádání SJM. Článek V. dohody, který se předmětných nemovitostí týká a účastníci se jím zavazují za popsaných okolností darovat nemovitosti svým dětem, je jakýmsi (navíc podmíněným) příslibem darování, kterým účastníci ve smyslu § 2056 o.z. nejsou vázáni. Současně nejde o smlouvu o smlouvě budoucí mezi účastníky a jejich potomky, kteří měli být obdarováni. Uzavření žádné takové smlouvy o budoucí smlouvě darovací ani darovací smlouvy, která by dle § 2057 odst. 1 o.z. musela být uzavřena v písemné formě, účastníci netvrdili ani neprokazovali. Soud proto dospěl k závěru, že do tří let od zániku společného jmění účastníků, tj. od právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků dne 12. 11. 2013, nedošlo k jeho vypořádání dohodou ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, proto se účastníci stali podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí s velikostí podílu každý ve výši ideální ½.

8. V posuzované věci žalobkyně nadále nehodlá setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu, z něhož fakticky nemá žádný užitek. V souladu s výše citovaným ustanovením § 1140 o.z. tak žalobkyně požádala o zrušení spoluvlastnictví. Žalovaný v průběhu řízení změnil svůj původně zamítavý postoj a se zrušením spoluvlastnictví u jednání dne 22. 8. 2022 vyslovil souhlas. Soud proto návrhu na zrušení spoluvlastnictví vyhověl (viz výrok I.).

9. Účastníci se v průběhu řízení lišili v názoru, jakým způsobem by mělo být zrušené spoluvlastnictví vypořádáno. Žalobkyně od počátku řízení navrhovala nařízení prodeje předmětu spoluvlastnictví ve veřejné dražbě a rozvržení výtěžku tohoto prodeje mezi účastníky podle výše jejich podílů. Žalovaný naproti tomu požadoval reálné rozdělení nemovitostí na dvě samostatné jednotky ve smyslu ustanovení § 1158 a § 1159 o.z. Ani jeden z účastníků nežádal přikázání nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví s tím, že o ně nemají zájem a současně ani jeden z účastníků nemá finanční prostředky na vyplacení vypořádacího podílu.

10. Zákonem preferovaným způsobem vypořádání je rozdělení společné věci. V daném případě jsou předmětem spoluvlastnictví pozemky s rodinným domem. Jak vyplývá ze znaleckého posudku vypracovaného pro potřeby daného řízení, dům není bez vysokých finančních nákladů vertikálně reálně dělitelný, je v něm umístěna jedna bytová jednotka o velikost 1+6 a dům nebyl navržen ani postaven jako stavba se dvěma prostorově oddělenými částmi, které by bylo možno považovat za jednotky ve smyslu ustanovení § 1158 a § 1159 o.z. Není-li tedy rozdělení věci ve smyslu ust. § 1147 věty prvé o.z. dobře možné, přicházejí v úvahu jiné způsoby vypořádání. Žalobkyní navržený prodej společné věci je dle ust. § 1147 věty druhé o.z. možný, pokud věc nechce žádný ze spoluvlastníků. V posuzované věci nemá o přikázání věcí tvořících předmět spoluvlastnictví zájem řádný z účastníků. Soud tudíž rozhodl o nařízení prodeje společných věci ve veřejné dražbě. Toto rozhodnutí však bez dalšího neznamená, že k prodeji společných věcí musí nutně dojít právě ve veřejné dražbě. Účastníkům nic nebrání v tom, aby prodej realizovali i jiným způsobem. Konání dražby je vázáno až na zvláštní další návrh kteréhokoli z účastníků řízení. Případně se účastníci v budoucnu mohou dohodnout o jiné formě vypořádání. Soud současně rozhodl, že výtěžek prodeje bude mezi účastníky rozdělen v poměru odpovídajícím jejich spoluvlastnickým podílům.

11. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, když její žalobě o zrušení spoluvlastnictví bylo vyhověno. Žalobkyně navíc již v žalobě navrhovala jako možný způsob vypořádání prodej ve veřejné dražbě. Soud proto žalobkyni na nákladech řízení přiznal 7 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení advokátem v řízení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhl.“). Tarifní hodnotu soud určil podle § 8 odst. 5 vyhl.. Vycházel přitom z obvyklé ceny předmětných nemovitostí určené znalcem [celé jméno znalce] na 6.250.000 Kč, od ní odečetl cenu podílu žalobce 3.125.000 Kč. Předmětný posudek je třeba považovat za jediný hodnověrný doklad o ceně předmětu spoluvlastnictví. Tarifní hodnota tak činí 3.125.000 Kč. Odměna za úkon právní služby z této tarifní hodnoty činí dle § 7 bodu 6 vyhlášky 20.820 Kč. Tato odměna náleží za 7,5 úkonů právní služby, a to 1 úkon za přípravu a převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl., 1 úkon za sepis žaloby, 1 úkon za sepis vyjádření ze dne 23. 9. 2019, 1úkon za sepis vyjádření ze dne 29. 6. 2021, ½ úkonu za písemný závěrečný návrh - vše dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl.; dále 1 úkon za účast u jednání dne 21. 6. 2021, 1 úkon za účast u jednání dne 29. 7. 2021 a 1 úkon za účast u jednání dne 22. 8. 2022; vše dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky. Soud nepovažuje email zástupce žalobkyně ze dne 10. 4. 2019 za výzvu k plnění se skutkovým a právním rozborem ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhl., proto náhradu odměny za tento další požadovaný úkon žalobkyni nepřiznal. Dále byla přiznána paušální náhrada hotových výloh za uvedené úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), tj. 2.400 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, proto k odměně a nákladům zastoupení náleží dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 158.550 Kč, daň činí 33.295,50 Kč Celkem bylo žalobkyni na nákladech řízení přiznáno 198.845,50 Kč.

12. I kdyby soud vycházel z právního názoru, který je uváděn v některých rozhodnutích Ústavního soudu, že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem je tzv. iudicium duplex, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval a je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o.s.ř, podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám, má soud za to, že v daném konkrétním případě jsou dány důvody pro přiznání plné náhrady nákladů řízení žalobkyni i dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť chování žalovaného v řízení lze označit za dlouhodobě obstrukční a bez zájmu o konstruktivní vyřešení věci. V dané věci z důvodu chování žalovaného došlo k zásadnímu prodloužení řízení, a to minimálně o 22 měsíců, kdy bylo řízení opakovaně (a marně) přerušeno za účelem pokusu o mimosoudní vyřešení věci společným prodejem nemovitostí, ke kterému nedošlo (ač šlo o období obecně extrémního zájmu o koupě nemovitostí) a ani nemohlo dojít v důsledku obstrukčního chování žalovaného ve vztahu ke krokům nutným a potřebným k realizaci prodeje nemovitostí (viz. sdělení realitní makléřky čl. 37). Žalovaný se navíc bez omluvy nedostavil k prvnímu nařízenému jednání a svůj postoj ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví změnil až v důsledku změny jeho osobní situace, kdy se mu přestalo„ hodit“, že dům ve spoluvlastnictví účastníků výlučně užívá. Soud proto uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení v plné výši. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

13. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát proti účastníkům podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V daném případě bylo znalci [celé jméno znalce] ze státních prostředků zaplaceno 12.829 Kč za znalečné. Tuto částku soud uložil zaplatit ve věci neúspěšnému žalovanému. Lhůta k plnění ve vztahu k nákladům řízení byla stanovena rovněž podle § 160 odst. 1 o.s.ř.