19 C 225/2016

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 908.500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 100.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 11. 2015 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 807.700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 11. 2015 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Česká republika nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 26. 11. 2015 a doplněnou podáním ze dne 10. 6. 2016 domáhal po žalovaném zaplacení částky celkem 2.760.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 11. 2015 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v bytovém domě ve [obec] na stavební parcele [číslo] parcele [číslo] bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], v bytovém domě ve [obec] na st. parcele [číslo]. Žalovaný je soudním exekutorem, který byl dne 6. 2. 2012 usnesením OS v [obec] č.j. [číslo jednací] pověřen provedením exekuce k vymožení povinnosti žalobce zaplatit oprávněné [jméno] [příjmení], [datum narození] dluh ve výši 400.000 Kč s příslušenstvím. Exekuce byla žalovaným vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Při této exekuci byly žalovaným vydány exekuční příkazy k prodeji výše uvedených nemovitostí a zřízení zástavního práva exekutorského k výše uvedeným nemovitostem. Exekuce byla zastavena usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 15. 7. 2014. Přes pravomocné rozhodnutí soudu o zastavení exekuce a skutečnost, že usnesení žalovaného o udělení příklepu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a č.j. [číslo jednací] nenabyla právní moci, neboť byla shledána pro pochybení žalovaného při jejich doručování žalobci neúčinnými, žalovaný opatřil usnesení o příklepu doložkou právní moci ke dni 8. 1. 2014, čímž umožnil vydražitelům bytových jednotek, aby byli jako noví vlastníci zapsáni do katastru nemovitostí. Ti se pak svého domnělého vlastnictví ujali za situace, kdy jednotky byly obsazeny nájemníky žalobce. Žalobce se musel svého vlastnictví k bytovým jednotkám následně domáhat u soudu podáním žalob na určení vlastnictví proti vydražitelům. Vlastnické právo žalobce k bytové jednotce [číslo] bylo na základě rozhodnutí OS v [obec] opětovně zapsáno dne 11. 1. 2016 s právními účinky ke dni 11. 12. 2015 a k bytové jednotce [číslo] dne 24. 9. 2015 s právními účinky ke dni 1. 9. 2015. Jednáním žalovaného, který svým pochybením při činnosti exekutora vyloučil žalobce z úkonů exekučního řízení a s vědomím probíhajícího řízení o zastavení exekuce svými rozhodnutími připravil žalobce o jeho nemovitosti, došlo k zásahu do přirozených práv žalobce na soukromí, čest, důstojnost a zdraví a i ke způsobení duševních útrap. Žalobce je přesvědčen, že má nárok na náhradu nemajetkové újmy jak podle ust. § 2956 o. z., tak dle ust. § 2971 o. z., protože žalovaný porušil důležitou povinnost nejméně z hrubé nedbalosti. Peněžní kompenzace v požadované výši je jediným způsobem odstranění negativních důsledků jednání žalovaného. Uvedený nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil původně žalobce spolu s nárokem na náhradu majetkové škody.

2. Předmětný nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 2.500.000 Kč s příslušenstvím byl usnesením ze dne 12. 12. 2016 vyloučen k samostatnému řízení.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává, navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. K obraně proti žalobě uvedl, že v době vydání obou usnesení o příklepu nebyl žádný zákonný důvod, pro který by exekuce nesměla být provedena. Žalovaný doručil usnesení o udělení příklepu ze dne 19. 12. 2013 zmocněnkyni žalobce, neboť měl za to, že žalobce nadále zastupuje. Obě usnesení o příklepu opatřil doložkou právní moci, neboť mu ke dni vyznačení doložky nebyla známa žádná překážka, která by tomu bránila. Žalovaný nepochybil, provedl-li dražbu navzdory podanému návrhu žalobce na zastavení exekuce, neboť dle právní úpravy účinné v okamžiku provedení dražby neměl návrh povinného na zastavení exekuce odkladný účinek a o návrhu bylo exekučním soudem rozhodnuto teprve po udělení příklepu. Žalovaný dále uvedl, že byl coby soudní exekutor kontaktován žalobcem a oprávněnou se žádostí o sepsání exekutorského zápisu a tito následně před ním učinili souhlasné prohlášení o existenci dluhu, ohledně kterého vyjádřili svoji vůli zajistit jej exekutorským zápisem. Žalovanému neukládal žádný právní předpis povinnost ověřovat, zda tato tvrzení odpovídají skutečnosti, což ostatně v naprosté většině případů není ani fakticky možné. Ani za situace, kdy by oprávněná uvedla žalobce ohledně existence dluhu v omyl, by nebylo možné tuto skutečnost přičítat žalovanému k tíži. Ze zjištění konstatovaných v znaleckých posudcích zpracovaných ve věci se podává, že psychické problémy žalobce započaly mnohem dříve, než došlo k dražbě nemovitých věcí žalobce, ať se jednalo o rozvod rodičů žalobce, konflikty s bývalou partnerkou, či odebrání řidičského průkazu pro řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu. První [anonymizováno] vyšetření absolvoval žalobce dne 7. 8. 2012, kde mj. uvedl, že "si nabral úvěry kvůli bydlení a občas si šel zahrát," což nikterak nesvědčí o vlivu jednání žalovaného na jeho zdravotní stav k uvedenému datu. Při následných vyšetřeních žalobce rovněž zmiňoval jednání oprávněné, která "o něm roznáší drby a chce po něm půl milionu," přičemž by jednání oprávněné a jeho vliv na psychický stav žalobce mělo být předmětem zkoumání, protože právě jednání oprávněné vedlo k nařízení exekuce na majetek žalobce. Dle obsahu znaleckého posudku absolvoval žalobce poslední kontrolu před první dražbou nemovitých věcí dne 17. 12. 2013, načež na další vyšetření se dostavil teprve dne 19. 4. 2016, tedy až poté, co byly byty žalobce prodány v exekuci vedené žalovaným pod sp.zn. [spisová značka], přičemž v rámci této exekuce byl postup žalovaného opakovaně přezkoumáván odvolacím soudem, jenž veškerá rozhodnutí žalovaného shledal správnými a veškeré opravné prostředky podané žalobcem byly odvolacím soudem zamítnuty. Zde se tedy naskýtá otázka, zda psychický stav žalovaného nebyl ovlivněn prováděním této nebo jiné exekuce, nebo například tím, že exekuční soud potřeboval k tomu, aby se začal zabývat návrhem žalobce na zastavení exekuce, dobu více než jeden a půl roku, a pokud ano, v jaké konkrétní míře. Tyto otázky však nebyly ustanovenými znalci ani zčásti zodpovězeny.

4. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 25. 2. 2019 č.j. 19 C 225/2019-144 tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 908.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 11. 2015 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu v části o zaplacení částky 1.591.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 11. 2015 do zaplacení zamítl (výrok II). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III), že Česká republika nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV) a že žalovaný je povinen nahradit České republice státem zálohované náklady řízení ve výši 18 294 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

5. Soud ve svém rozhodnutí předně vyšel ze zjištění, která učinil již v řízení vedeném mezi účastníky pod sp. zn. [spisová značka], tedy že k návrhu oprávněné [jméno] [příjmení] byla usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] nařízena exekuce pro částku 400 000 Kč dle exekutorského zápisu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který sepsal žalovaný soudní exekutor, jenž byl současně pověřen provedením exekuce. Usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci dne 21. 3. 2012. Podáním ze dne 12. 4. 2012 podal žalobce návrh na zastavení exekuce s tím, že vymáhaná pohledávka oprávněné fakticky neexistuje. Podáním ze dne 30. 4. 2013 podal žalobce návrh na odklad exekuce do doby pravomocného skončení řízení o návrhu na zastavení exekuce. Žalovaný návrh žalobce na odklad exekuce odmítl usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne 25. 5. 2013. Žalovaný následně provedl dražbu obou v žalobě označených bytových jednotek žalobce a dne 19. 12. 2013 vydal usnesení o udělení příklepu č. j. [číslo jednací] a č. j. [číslo jednací], která opatřil doložkou právní moci ke dni 8. 1. 2014. Usnesení o příklepu doručoval [jméno] [příjmení] coby zmocněnkyni žalobce v plné moci. Dne 11. 11. 2013 došlo žalovanému e-mailem oznámení zmocněnkyně, že žalobce již nezastupuje, které nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem. Zmocněnkyně byla telefonicky vyzvána k zaslání řádné výpovědi plné moci, které přislíbila. Vypovězení plné moci s uznávaným elektronickým podpisem zaslala žalovanému dne 5. 2. 2014 [stát. instituce], [stát. instituce] provedl na základě usnesení o příklepu zápis, jímž zapsal vydražitele coby vlastníky předmětných bytových jednotek. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o povolení odkladu exekuce, usnesení nabylo právní moci dne 6. 3. 2014. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o zastavení exekuce na majetek žalobce, usnesení nabylo právní moci dne 15. 7. 2014, když bylo ve výroku o zastavení exekuce potvrzeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] Okresní i krajský soud shodně ve svých rozhodnutích konstatovaly, že dluh povinného (žalobce) vůči oprávněné ke dni sepsání exekutorského zápisu (exekučního titulu) neexistoval a oprávněná tak neměla na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok. K průběhu exekuce a k důsledkům rozhodnutí o zastavení exekuce krajský soud konstatoval, že v důsledku nesprávného doručení usnesení o příklepu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a [číslo jednací] dřívější zmocněnkyni povinného po tom, co exekutorovi došlo oznámení o vypovězení plné moci, namísto povinnému, nemohla tato usnesení nabýt právní moci, a tudíž nemohly nastat důsledky s tím spojené dle § 336l odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl jako vlastník dotčených bytových jednotek v katastru nemovitostí opětovně zapsán na základě rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 12. 11. 2015 a na základě rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 19. 8. 2015.

6. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud po právní stránce dle ust. § 32 odst. 1 a 2a § 46 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) ve znění do 21. 12. 2013 a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen ex. ř.) a dle ust. § 28 odst. 2, § 42 odst. 1 a 2, § 336k odst. 1 a § 336l odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a s přihlédnutím k rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3029/2009 dospěl k závěru, že žalovaný exekutor porušil právní povinnost, neboť v rozporu s ustanoveními § 28 odst. 2 a § 42 odst. 2 o. s. ř. doručoval písemnosti, a to zejména usnesení o stanovení termínu dražebního jednání a předmětná usnesení o příklepu osobě, která žalobce v předmětném exekučním řízení sice po nějakou dobu zastupovala, avšak ještě před doručováním shora uvedených usnesení písemně sdělila žalovanému, že žalobce již nezastupuje. Po obdržení oznámení [jméno] [příjmení], že již žalobce nezastupuje, měl žalovaný bez ohledu na chybějící uznávaný elektronický podpis na oznámení jednat přímo s žalobcem a doručovat mu písemnosti, neboť dle § 42 odst. 2 o. s. ř. se nepřihlíží jen k těm podáním, která jsou učiněna elektronicky a nejsou řádně podepsána a doplněna do tří dnů originálem, která obsahují návrh ve věci samé. Oznámení o ukončení zastupování není podáním ve věci samé, proto z něj měl žalovaný vycházet. Usnesení o příklepu, která žalovaný nedoručil žalobci, tak nemohla nabýt právní moci. Tím, že žalovaný vyznačil doložku právní moci na usneseních o příklepu, která ve skutečnosti právní moci nenabyla, umožnil zapsání vydražitelů coby vlastníků předmětných exekuovaných nemovitostí do katastru nemovitostí, a je tudíž odpovědný za případnou újmu, která žalobci v příčinné souvislosti s tímto jednáním žalovaného vznikla. Současně soud nezjistil v řízení žádné okolnosti svědčící o existenci liberačního důvodu uvedeného v ustanovení § 32 odst. 2 ex. ř.

7. Soud se proto dále zabýval otázkou existence tvrzené nemajetkové újmy a příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti žalovaného a vzniklou újmou, když při právním posouzení postupoval dle právní úpravy účinné po 1. 1. 2014, tedy dle § 2956 a § 2971 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V tomto směru dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný v části ve výši 908.500 Kč s příslušenstvím, když v řízení byla provedenými důkazy prokázána existence tvrzené nemajetkové újmy, tedy tvrzených duševních útrap žalobce a s tím související poškození [anonymizováno] zdraví žalobce a příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti žalovaného a touto nemajetkovou újmou. Znalkyně určila výši celkové nemajetkové újmy v závislosti na poškození psychiky žalobce na částku 1.297.857 Kč dle„ Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku)“ kterou vzalo na vědomí dne 12. 3. 2014 pod sp. zn. Cpjn 14/2014 občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu a která byla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/ 2014. Znalecký ústav pak podíl žalovaného na tomto poškození stanovil na 70 %, proto soud přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 70 % ze znalkyní určené částky, žalobě tedy vyhověl v částce 908.500 Kč s příslušenstvím a ve zbytku, tj. v částce 1.591.500 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl.

8. K odvolání žalovaného [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] rozsudek okresního soudu ve výrocích I, III, IV a V zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil závazný právní názor, že je třeba věc po právní stránce posuzovat dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tj. dle § 32 odst. 1 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013, § 444 odst. 1,2 občanského zákoníku č. 40/1964 a prováděcí vyhlášky č. 440/2001 Sb., neboť protiprávní jednání žalovaného se upíná k datu 19. 12. 2013, kdy žalovaný exekutor konal dražbu a udělil příklep, třebaže neměl náležitě povinnému doručeno usnesení o stanovení termínu dražebního jednání, a současně doručil usnesení o příklepu osobě, jež v té době povinného nezastupovala; a to pokud nebudou dány mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ust. § 3079 odst. 2 o.z. pro užití právní úpravy účinné po 1. 1. 2014, tedy nového občanského zákoníku, které nebyly v rozhodnutí okresního soudu uvedeny, ostatně ani žalobcem v žalobě tvrzeny. V této souvislosti odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2017 sp. zn. 25 Cdo 1965/2016. Dále odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení uvedl, že okresní soud vydal rozsudek v řízení zahájeném žalobou, která nebyla dostatečně určitá, neboť žalobce vyjádřil svůj požadavek na náhradu nemajetkové újmy jako jeden celistvý nárok na zaplacení částky 2.500.000 Kč, kterým měla být utrpěná nemajetková újma odčiněna, přičemž dle judikatury NS ČR (viz. zejména usnesení NS ČR ze dne 1. 11. 2017 sp. n. 25 Cdo 2245/2017) je třeba uvést, v jaké výši žalobce nárokuje jednotlivá plnění z důvodu ublížení na zdraví (náhrada za bolest, náhrada za ztížení společenského uplatnění, náhrada za další majetkovou újmu) a v jaké výši požaduje náhradu za zásah do dalších přirozených práv (soukromí, čet, důstojnost) s tím, že pokud se žalobce spokojí s tím, že o jeho nárocích bude rozhodováno dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, pak nechť uvede, v jaké výši požaduje náhradu škody na zdraví, a to zvlášť bolestné a zvlášť ztížení společenského uplatnění. Dále odvolací soud uvedl, že dosud provedené dokazování k otázce existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem újmy na zdraví žalobce a na ně navazující skutková zjištění okresního soudu nejsou dostatečná, reps. neodpovídají pravidlům vytyčeným konstantní judikaturou NS ČR k této otázce, tedy zásadě umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti. Konečně odvolací soud vyslovil, že okresní soud dospěl v řízení ke správnému závěru, že žalovaný exekutor se při výkonu exekuční činnosti dopustil protiprávního postupu, který spočíval jednak v konání dražby a v udělení příklepu v situaci, kdy neměl náležitě doručeno usnesení o nařízení dražebního jednání povinnému (žalobci), a jednak v doručení usnesení o příklepu osobě, která již povinného nezastupovala, a v následném vyznačení doložky právní moci. Nelze tedy souhlasit s žalovaným, že jeho jediné pochybení spočívá v nesprávném doručení usnesení o příklepu.

9. Ve výroku II. nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci a žaloba v části o nároku na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 1.591.500 Kč byla proto pravomocně zamítnuta a tento výrok představuje překážku věci pravomocně rozsouzené. Předmětem řízení zůstal nárok na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 908.500 Kč s příslušenstvím.

10. Okresní soud v dalším řízení v souladu s vysloveným závazným právním názorem odvolacího soudu vyzval žalobce k doplnění žaloby. Žalobce k doplnění žaloby uvedl, že bude-li o jeho nárocích rozhodováno dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, pak s ohledem na definice bolesti a ztížení společenského uplatnění ve vyhl. č. 444/2001 Sb., ze které je třeba vycházet, kdy za bolest se považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla a ztížení společenského uplatnění přestavuje následky na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti a s přihlédnutím k tomu, že újma způsobená žalobci je přestavována újmou na psychickém stavu a psychickém zdraví žalobce, uplatňuje žalovanou částku z titulu nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Jednání žalovaného mělo prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění žalobce v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném. Žalobce dále uvedl, že spatřuje mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 3079 odst. 2 o.z. pro užití právní úpravy účinné po 1. 1. 2014 v tom, že jednání žalovaného má prokazatelně dlouhodobý nepříznivý vliv na uplatnění žalobce v životě a ve společnosti, neboť jak vyplývá ze zn. posudku Znaleckého institutu pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii s.r.o. ze dne 10. 11. 2017 se žalobce dostal v důsledku finanční situace do dluhové spirály, v důsledku psychických potíží není schopný najít si trvalé zaměstnání, není schopný kontaktu s lidmi, přišel o kontakty s rodinou a kamarády, rozpadl se mu dlouhodobý partnerský vztah. Pociťuje nespravedlnost, osamocenost a bezvýchodnost. Dále pak poukázal na to, že k jednání žalovaného došlo bezprostředně před účinností nové právní úpravy a k dopadům na psychický stav a psychické zdraví žalobce, které z jednání žalovaného vyplynuly, musel žalobce prokazatelně čelit až od března 2014, kdy se dozvěděl, že došlo k protiprávnímu vydražení jeho bytů žalovaným. Použitím právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 by došlo k výkladu a použití právního předpisu v rozporu s dobými mravy (§ 2 odst. 3 oz – požadavek vyšší spravedlnosti), neboť plnění poskytnuté žalobci podle právní úpravy účinné v době, kdy došlo k porušení práva žalovaným, nicméně nikoli k újmě na zdraví žalobce, by neodpovídalo smyslu zákonné úpravy odškodnění nároku újmy na zdraví, která primárně váže vznik nároku na odškodnění na okamžik vzniku újmy na zdraví poškozeného. De facto pouhým uplynutím necelých dvou týdnů se v důsledku změny právní úpravy nárok žalobce navýšil více než 7 x, přičemž žalobce čelí důsledkům jednání žalovaného právě až od roku 2014 do současnosti. Dále postoj žalovaného, kdy tento odmítal dlouhodobě uznat své pochybení a tím nedůvodně a vědomě prodlužoval intenzivní zásah do psychiky žalobce, lze považovat za přinejmenším bezohledný.

11. Dále uvedl, že pro případ užití právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 není schopen určit, kolik v rámci nároku na kompenzaci nemajetkové újmy požaduje za bolest, kolik za ztížení společenského uplatnění a kolik za další nemajetkovou újmu. V tomto směru navrhl doplnění dokazování doplněním znaleckého posudku [celé jméno znalkyně], případně novým znaleckým posudkem, kterým by byly stanoveny dílčí, samostatné nároky na náhradu nemajetkové újmy na zdraví na náhradu za bolest, za ztížení společenského uplatnění a za další nemajetkovou újmu.

12. K poukazu odvolacího soudu na zásadu umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti žalobce uvedl, že dle této zásady pachatel způsobí následek, jestliže jeho protiprávní jednání je v řetězu příčin takovou složkou, bez které by k následku nedošlo nebo bez které by se jeho nebezpečí alespoň snížilo. Jednání pachatele má povahu příčiny i tehdy, když kromě něj k následku vedlo jednání další osoby nebo jiná skutečnost, jež spolupůsobila při vzniku následku, pokud jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. I když je jednání pachatele jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou následku také tehdy, pokud by následek nenastal bez dalšího jednání třetí osoby, avšak jednání pachatele tu musí být dostatečně významnou příčinou. V tomto směru navrhl doplnění znaleckého posudku Znaleckého institutu pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii s.r.o. ze dne 10. 11. 2017, o vyjádření zpracovatele, zda prokázané protiprávní jednání žalovaného je v průběhu celého procesu exekuce takovou složkou, bez které by k následku tj. újmě na psychickém zdraví žalobce nedošlo nebo bez které by se jeho nebezpečí alespoň snížilo a zda by mohla exekuce vedená žalovaným proti žalobci poškodit psychické zdraví žalobce v rozsahu, který byl blíže popsán v závěrech znaleckého posudku dne 10. 11. 2017, pokud by nedošlo k prokázanému protiprávnímu jednání žalovaného.

13. Žalovaný k doplnění své obrany proti žalobě po zrušovacím rozhodnutí [název soudu] uvedl, že akceptuje závěr odvolacího soudu, že se dopustil pochybení při doručování usnesení o příklepu bývalé zmocněnkyni žalobce, nicméně v průběhu řízení nebylo prokázáno ani zkoumáno, jakou měrou se toto pochybení projevilo na psychickém stavu žalobce a jak se projevilo na výši újmy, kterou žalobce utrpěl. Dle žalovaného ani jeden ze zpracovaných znaleckých posudků na tuto otázku neposkytuje odpověď a dle vyjádření znalců ji ani poskytnout nelze. Žalovaný má proto za to, že nelze dospět k závěru o jeho odpovědnosti za újmu žalobce, neboť jiného porušení právní povinnosti si žalovaný není vědom ani žádné takové nebylo tvrzeno ani prokázáno a úkony, které žalovaný provedl v souladu s právními přepisy a procesně správně, nemohou jeho odpovědnost za škodu zakládat. Znalecké posudky, a to i po doplnění na pokyn odvolacího soudu, zcela postrádají informaci, které konkrétní jednání a které konkrétní skutečnosti se na duševním stavu žalobce projevily, a jakou jednotlivou měrou. Ze zpráv ustanovených znalců vyplývá, že újma žalobce byla hodnocena en bloc bez ohledu na to, jakým konkrétním faktorem, jakou osobou, jakým úkonem a v jakém časovém období byla zapříčiněna, a že jednotlivé úkony provedené ve věci nelze separovat od hodnoceného celku. Žalovaný proto považuje zpracované znalecké posudky včetně jejich doplnění pro posouzení jeho případné odpovědnosti za újmu žalobce za procesně nepoužitelné. Současně má žalovaný za to, že žalobce ani po doplnění žaloby neodstranil vady žaloby dle pokynu odvolacího soudu. Z doplněného dokazování k existenci tvrzené nemajetkové újmy (škody) na zdraví žalobce a příčinné souvislosti mezi újmou a prokázaným protiprávním jednáním žalovaného soud zjistil následující.

14. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že před předmětnou„ první“ exekucí vedl řádný život, chodil do zaměstnání, měl přátele, sportoval, měl stálou partnerku. Ta odešla, když se exekuce rozjela. Přišel o přátele. Narušilo to vztahy žalobce v rodině. Nikdo mu nevěřil, protože exekutorský zápis podepsal. On však byl ze strany exekutora ujištěn, že jde jen o formální věc, pojistku pro paní [příjmení], že je to běžná praxe a že se nic neděje. Pak přišel papír, že se byty prodají a také se prodaly. Žalobce si ve snaze sehnat peníze začal různě půjčovat, i od lichvářů, a zkusil také automaty a ruletu. To nevyšlo, tak začal pít. Rodina ho odvrhla. Než se vše vyřešilo, nakupily se další problémy. Před první exekucí možná nějaký dluh měl, ale ne exekuci. Kvůli tomu, že měla být dražba, kradl doma, potřeboval rychle peníze. Bratr ho poté lstí odvezl k psychiatričce. Žalobce tehdy utekl, ale později, když se problémy stupňovaly a on začal pít, šel k psychiatričce ze své vlastní vůle. Na počátku s ním ještě komunikoval bratr a šel s ním za exekutorem vysvětlit si situaci. Řekl exekutorovi, že musí vědět, že dělá protiprávní věc a měl by udělat vše proto, aby exekuci zrušil. On mu však řekl, že ho to nezajímá. Nezajímaly ho ani peníze, které hodlal bratr do měsíce sehnat, chtěl prodat ty byty. I když soud exekutorovi řekl, že má vyčkat, tak ty byty stejně prodal.

15. Ze svědecké výpovědi [jméno] [celé jméno žalobce], bratra žalobce, která byla provedena k doplnění dokazování, soud zjistil, že ve snaze vyřešit předmětnou exekuci, např. přímou úhradou dluhu, navštívil svědek s bratrem (žalobcem) exekutora (žalovaného), avšak bezvýsledně, neboť bez plné moci od bratra se s ním exekutor nechtěl bavit a svědek se zalekl odpovědnosti plynoucí z plné moci. Dále kontaktoval s bratrem oprávněnou p. [příjmení], se kterou byl sepsán exekutorský zápis, na základě kterého proběhla exekuce. Ani s exekutorem ani s p. [příjmení] nebyla žádná řeč o nějakém smírném vyřešení exekuce v tom smyslu, že by dlužná částka byla uhrazena. Svědek dospěl k závěru, že exekutor má zájem byty prodat v dražbě a p. [příjmení] snad chce bratra nějak trestat, když následně se ukázalo, že dluh bratra vůči p. [příjmení] uvedený v exekutorském zápisu v době jeho sepisu reálně ještě neexistoval. Před předmětnou exekucí bratr pracoval, měl přítelkyni, neměl žádné zvláštní problémy s alkoholem ani nějaké závažné psychické problémy. Vztahy v rodině (tedy s matkou a s ním) byly v pořádku. Na bratrovi se nejvíce podepsalo to, že exekuce byla nestandardní, a to už od počátku a to, že exekuci nezabránil, ačkoli se jí řádně dle zákona bránil u soudu a měl i soudní rozhodnutí, ale byty byly stejně prodány. V souvislosti s exekucí začal bratr, po počáteční nedůvěře, navštěvovat psychiatričku, kterou mu svědek doporučil. V době exekuce přestala s bratrem komunikovat matka, přišel o partnerku a ztrácel kamarády. Začal víc pít alkohol a mít problémy s hazardem. Bratr za svědkem na začátku přišel s danou exekucí jako s nějakým standardním problémem, ale následně situace gradovala, když selhaly snahy o řešení. Za zlomový okamžik celé záležitosti svědek označil okamžik, kdy bratr reálně přišel o byty a stal se bezdomovcem, když před předmětnou exekucí v jednom z bytů bydlel.

16. Žalovaný ve své účastnické výpovědi vypověděl, že exekutorský zápis sepsal dle požadavku žalobce a paní [příjmení]. Bratr žalobce spolu s žalobcem žalovaného navštívil někdy velmi brzy poté, co byla exekuce zahájena, určitě do června 2013. Žalovaný se s ním odmítl bavit s tím, že není účastník řízení ani nemá plnou moc k zastupování. O zaplacení dluhu nebyla řeč. Bratr žalobce pouze uváděl, že je exekuce neoprávněná a že se chce dohodnout. Předmětné exekuční řízení trvalo několik let. Žalobce podával opravné prostředky prakticky proti všem rozhodnutím žalovaného. Krajský soud je všechny zamítal. Proto žalobce pokračoval v exekuci, ačkoli si byl vědom, že byl podán návrh na zastavení exekuce. Neexistoval žádný zákonný důvod, proč by nepokračoval v exekuci.

17. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu z oboru zdravotnictví odvětví psychologie a psychiatrie - Znaleckého institutu pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii s.r.o. ze dne 10. 11. 2017, z doplňku ze dne 25. 2. 2020 k tomu znaleckého posudku a výslechu znalce znaleckého ústavu k námitkám účastníků soud zjistil, že se protiprávní postup žalovaného v podobě konání dražby a udělení příklepu v situaci, kdy žalobce sice věděl o nařízení exekuce, avšak neměl náležitě doručeno usnesení o nařízení dražebního jednání a tedy o konání dražby nevěděl, čímž se jí nemohl aktivně a zákonnými prostředky bránit ve spojení s tím, že žalovanému nebylo řádně doručeno usnesení o příklepu a navzdory tomu byla vyznačena doložka právní moci usnesení o příklepu, což bezprostředně vedlo k násilnému vyklizení bytů žalobce bez jeho vědomí a následně k potřebě podání soudních žalob žalobcem za účelem navrácení vlastnictví bytů či finanční újmě v podobě výpadku přijmu z nájemného, se projevilo a nadále projevuje na psychickém stavu žalobce tak, že došlo k dekompenzaci osobnostních rysů žalobce a propadu afektivity do depresivní hloubky. Na základě tohoto není žalobce schopný zapojit se do života tak, jak v něm fungoval před danými událostmi. Z opětovného psychodiagnostického vyšetření provedeného na počátku roku 2020 za účelem zpracování doplňku zn. posudku z 10. 11. 2017 vyplynulo, že u žalobce jednoznačně nedošlo v mezidobí od prvního vyšetření k žádným podstatným změnám a vyšetření potvrdilo závěry původního posudku, že žalobce trpí [anonymizována čtyři slova] [číslo]. Znalecký ústav vliv výše popsaného protiprávního jednání žalovaného a jeho následné důsledky na psychický stav žalobce posoudil jako zásadní s tím, že je v průběhu celého procesu exekuce (tj. v návaznosti na její nařízení) takovou složkou, bez které by k následku, tj. k újmě na psychickém zdraví žalobce nedošlo nebo bez které by se nebezpečí vzniku tohoto následku alespoň snížila. Pokud by tedy nedošlo ke shora pospanému protiprávnímu jednání žalovaného, neměla by samotná exekuce na zdraví žalobce takový dopad, jaký byl znaleckým ústavem zjištěn. Znalecký ústav uzavřel, že z 30 % lze vznik zjištěné diagnózy, [anonymizována tři slova], přičíst osobnostních rysům žalobce, když osobnost žalobce vykazuje určité anomální rysy (jeho osobnost je nezralá, [anonymizováno] anomálně s převládajícími rysy histrionskými, astenickými a sociálně [anonymizováno]), které však sami o sobě nejsou příčinou jeho současného psychického stavu. Přestavují pouze predisponující faktor. [anonymizována dvě slova] žalobce vykazuje rysy [anonymizována dvě slova]. Znalecký ústav konstatoval, že již v době [anonymizována dvě slova] žalobce před danou exekucí (viz. lékařská zpráva [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 7. 8. 2012) mu byla diagnostikována [anonymizována tři slova], která následně přešla do [anonymizována tři slova]. Znalecký ústav nezkoumal vliv jednotlivých konkrétních kroků žalovaného na psychický stav žalobce, neboť z pohledu znalců ani nelze konkretizovat (vytrhnout) specifické úkony žalovaného z celého komplexního dění kolem předmětné exekuce a nějak přesně kvantifikovat jejich vliv na duševní zdraví žalobce. Dle zjištění a názoru znalců velkou roli ve zhoršení duševního stavu žalobce hrálo, že to, co se mu stalo v souvislosti s oběma exekucemi (exekučním prodejem 2 bytů), se mu, jak se následně ukázalo, po právu vůbec nemělo stát. Žalobce věřil v hodnověrnost exekutorského úřadu, v čemž se zklamal. Na trvání nepříznivého psychického stavu žalobce se pak projevuje to, že se žalovaný ke konstatování soudu, že jednal nesprávně, nepostavil dle názoru žalobce čelem. Pokud má být vypíchnut nějaký moment, který žalobcem mimořádně otřásl v rámci celého dění, tak je to moment, kdy se najednou nemohl dostat do vlastního bytu, kdy ztratil své zázemí.

18. Jednání oprávněné p. [příjmení] se dle zjištění znaleckého ústavu na psychickém stavu žalobce mohlo podílet zejména v tom směru, že žalobce nyní nedůvěřuje lidem. Žalobce jí před předmětnou exekucí věřil, a proto informace, které mu podala o existenci a výši jeho dluhu vůči ní a které se následně ukázaly jako nepravdivé, neověřoval. Procentuálně by se dle názoru znalců dal vyjádřit podíl jednání oprávněné p. [příjmení] na zjištěné újmě na psychickém zdraví žalobce dvaceti procenty ku osmdesáti procentům žalovaného (již po odečtení 30 %, které lze přičíst osobnostním rysům žalobce, z celkových 100 %).

19. Znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví [celé jméno znalkyně] určila výši náhrady za škodu na zdraví žalobce, kterou zjistil a popsal ve svém znaleckém posudku a jeho doplnění znalecký ústav, dle zadání soudu dle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 440/2001 Sb., a to konkrétně za ztížení společenského uplatnění, částkou 180.000 Kč. Znalkyně vycházela z položky 016 přílohy 2 vyhlášky (vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací). Stupeň postižení určila v rozsahu [číslo] bodů, hodnota bodu činí 120 Kč, výsledná částka je tedy násobkem [číslo] bodů a 120 Kč. Pokud znalkyně v závěru znaleckého posudku uvádí [číslo] bodů namísto [číslo] bodů, jde o zjevnou chybu v psaní. <i>20. Dle § 32 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, (dále jen e.ř.) ve znění účinném do 31. 12. 2013 nestanoví-li zvláštní zákon jinak, odpovídá exekutor za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor odpovídá za škodu i tehdy, byla-li škoda způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná odpovědnost této osoby podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Dle odst. 2 téhož ustanovení exekutor se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.</i> <i>Dle § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku platného a účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Dle § 444 odst. 2 obč. zák. Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.</i> <i>Dle § 1 vyhl. Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. platné a účinné do 31. 12. 2013 touto vyhláškou se stanoví výše, do které se poskytuje náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo jiným poškozením zdraví (dále jen "škoda na zdraví"), a určování výše této náhrady v jednotlivých případech (dále jen "odškodnění").</i> <i>Dle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku účinný od 1. 1. 2014 (dále jen o.z.) právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Dle § 3079 odst. 2 o.z. nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.</i> 21. Soud v prvé řadě neshledal důvody pro užití právní úpravy účinné po 1. 1. 2014, kterou navrhl žalobce. Podmínkou pro užití pozdějšího předpisu podle přechodného ustanovení § 3079 odst. 2 o. z. je krom toho, že soud pravomocně nerozhodl o náhradě škody ke dni nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., tj. 1. 1. 2014 a krom návrhu poškozeného, aby byla přiznána náhrada nemajetkové újmy podle o. z. (obě tyto podmínky byly splněny), existence mimořádných důvodů hodných zvláštního zřetele, kdy setrvání na dosavadní úpravě by ve výsledku znamenalo rozpor s dobrými mravy vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení příkladmo uvádí případy, kdy škůdce způsobil škodu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné. Za zvlášť zavrženíhodnou pohnutku lze považovat takovou pohnutku, která je v příkrém rozporu s morálkou občanské společnosti a svědčí zpravidla o morální bezcitnosti, zvrhlosti, o bezohledném sobectví, o pohrdavém postoji k základním lidským hodnotám, zejména k lidskému životu ([příjmení] P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 731 s.). V dané věci nepochybně nelze uzavřít, že prokázaným protiprávním jednáním popsaným výše způsobil žalovaný úmyslně újmu na zdraví žalobce, natož že jednal ze zvlášť zavrženíhodných pohnutek. Současně pouze z faktu, že k protiprávnímu jednání žalovaného došlo bezprostředně před ukončením účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. a jeho faktické důsledky a následně tvrzené následky na zdraví žalobce se (logicky) projevily až za účinnosti nové právní úpravy tj. zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku (o.z.), nelze vyvozovat mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele pro užití nové právní úpravy. To, že právě v průběhu předmětné exekuce prodejem nemovitostí žalobce, došlo ke změně právní úpravy, je objektivní skutečnost mimo sféru vlivu účastníků, kterou spravedlivě nelze přičítat k tíži ani ve prospěch žádného z účastníků, a to ani za dané konkrétní situace, kdy se změnou právní úpravy došlo k podstatnému navýšení náhrad za nemajetkovou újmu na zdraví. Ani další žalobcem výše uváděné důvody pro užití nové právní úpravy dle názoru soudu nesplňují intenzitu mimořádnosti hodné zvláštního zřetele vyžadovanou ust. § 3079 odst. 2 oz. Lze tedy uzavřít, že v dané věci výklad a užití předchozího právního předpisu není v rozporu s dobrými mravy ani nevede ke krutosti a bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění,„ neboť i právní úprava účinná do 31. 12. 2013 umožňovala spravedlivou náhradu za ztížení společenského uplatnění postupem podle § 444 odst. 1, 2 obč. zák. a prováděcí vyhlášky č. 440/2001 Sb.“ – viz. rozhodnutí NS ČR ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 25 Cdo 1965/2016, na které odkázal již odvolací soud a ze kterého se dále podává, že ani:„ Okolnost, že škůdce, který poškozenému způsobil újmu na zdraví před 1. 1. 2014, byl za toto jednání pravomocně odsouzen v trestním řízení, nezakládá sama o sobě mimořádný důvod zvláštního zřetele hodný, pro který by poškozenému měla být přiznána náhrada nemajetkové újmy podle zákona č. 89/2012 Sb.“ K tomu soud dodává, že ve věci posuzované citovaným rozhodnutím NS ČR šlo navíc o úmyslný trestný čin ublížení na zdraví, tedy úmysl pachatele přímo směřoval k způsobení škody na zdraví poškozeného, což zcela jistě není tento případ.

22. S ohledem na výše uvedený závěr soud neprovedl pro nadbytečnost žalobcem navržené doplnění dokazování doplněním znaleckého posudku [celé jméno znalkyně], případně novým znaleckým posudkem, kterým by byly stanoveny dílčí, samostatné nároky na náhradu nemajetkové újmy na zdraví na náhradu za bolest, za ztížení společenského uplatnění a za další nemajetkovou újmu pro případ užití právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, kterým žalobce podmiňoval doplnění žaloby dle pokynů odvolacího soudu.

23. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku. Na základě provedeného doplněného dokazování lze uzavřít, že je dána příčinná souvislost mezi, v řízení prokázaným protiprávním jednáním žalovaného, a újmou (škodou) na psychickém zdraví žalobce, a to i při respektování judikatury NS ČR ve vztahu k umělé izolaci jevů a gradaci příčinné souvislosti, na kterou odkazoval odvolací soud ve svém zrušovacím rozhodnutí. Z doplněného dokazování jednoznačně vyplývá, že prokázané protiprávní jednání žalovaného bylo hlavní příčinou znaleckým zkoumáním zjištěné a prokázané újmy na zdraví žalobce. Právě to, že žalobce svým protiprávním jednáním spočívajícím v konání dražby a udělení příklepu v situaci, kdy neměl náležitě doručeno usnesení o nařízení dražebního jednání žalobci a v doručení usnesení o příklepu osobě, která žalobce již nezastupovala a v následném vyznačení doložky právní moci, zbavil žalobce možnosti řádně a včas se prodeji bytů v předmětné exekuci ubránit (bylo konstatováno, že dluh žalobce vůči oprávněné ke dni sepsání předmětného exekutorského zápisu neexistoval a oprávněná neměla na vymáhané plnění dle hmotného práva nárok), bylo hlavní příčinou rozvoje zjištěné protrahované depresivní reakce, tj. újmy na psychickém zdraví žalobce. Jak z účastnické výpovědi žalobce, tak zejména z výpovědi svědka a závěrů ústavního znaleckého posudku včetně jeho doplnění shodně vyplynulo, že pokud by nedošlo v rámci předmětné exekuce k výše popsanému porušení právní povinnosti žalovaným, nedošlo by ke znaleckým ústavem zjištěné újmě na psychickém zdraví žalobce. Laicky řečeno, pokud by žalobce prokázaným protiprávním jednáním žalovaného nebyl zbaven možnosti se této konkrétní exekuci prodejem bytů právními prostředky včas ubránit, tak by nedošlo k újmě na psychickém zdraví žalobce, která byla znaleckým ústavem zjištěna. Vědomí jakéhosi bezpráví v této konkrétní exekuci bylo zásadní pro dopad na psychické zdraví žalobce. Dle názoru soudu pak nelze uměle odtrhnout konkrétní protiprávní jednání žalovaného od jeho praktických důsledků. Nebylo-li by totiž popsaného protiprávního jednání žalovaného, žalobce by měl možnost se této konkrétní exekuci řádnými zákonnými prostředky ubránit a nemuselo by dojít (a s největší pravděpodobností by ani nedošlo) na základě této konkrétní exekuce k násilnému vyklizení bytů žalobce a žalobce by se nemusel domáhat obnovení svého vlastnictví žalobami u soudu, což dle provedeného dokazování u něj vedlo k rozvoji protrahované depresivní reakce, která nadále trvá. Soud k poukazu žalovaného na to, že žalobce navštěvoval psychiatričku již před danou exekucí, uvádí, že znalci znaleckého ústavu dle obsahu znaleckého posudku pracovali i s lékařskou dokumentací žalobce z doby před předmětnou exekucí (viz. výše) a jeho psychický stav předcházející protiprávnímu jednání žalovaného při svém posuzování daného případu tedy vzali v úvahu, tj. včetně diagnózy zjištěné psychiatričkou v roce 2012.

24. Současně z doplněného dokazování, zejména svědecké výpovědi bratra žalobce ve spojení se znaleckým posudkem znaleckého ústavu a s výpovědí znalkyně znaleckého ústavu vyplynulo, že částečně se na újmě na psychickém zdraví žalobce podílelo jednání oprávněné [jméno] [příjmení], která podala návrh na exekuci za situace, když dluh žalobce vůči oprávněné ke dni sepsání exekutorského zápisu, který byl exekučním titulem v dané exekuci, ještě neexistoval a oprávněná tak neměla na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok. Ovšem popsané jednání oprávněné nemělo dle zjištění znaleckého ústavu na psychické zdraví žalobce zdaleka takový vliv jako protiprávní jednání žalovaného, neboť ten byl jednak pro žalobce autoritou, která má jednat vždy v souladu se zákonem a současně právě až důsledkem jeho protiprávního jednání byla ztráta vlastnictví bytů žalobce. Dle znalkyně znaleckého ústavu lze podíl oprávněné [jméno] [příjmení] na zjištěné újmě na psychickém zdraví žalobce stanovit na cca 20 % (ze 70 % po odečtení 30 %, které lze přičíst osobnostním rysům žalobce).

25. Znalkyně z oboru stanovení nemateriální újmy na zdraví určila výši celkové náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobce na základě zjištění a závěrů obsažených ve znaleckém posudku Znaleckého institutu pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii s.r.o. včetně jeho doplňku na částku 180.000 Kč. Soud pak při rozhodování o výši nároku žalobce vyšel z výše uvedených skutkových zjištění a závěrů a promítl do výše přiznané částky jednak zjištěný vliv abnormálních osobnostních rysů žalobce na vznik a rozvoj jeho psychického onemocnění (újmy na psychickém zdraví) a jednak vliv jednání oprávněné [jméno] [příjmení]. Z částky 180.000 Kč tedy nejdříve odečetl 30 % (vliv anomálních osobnostních rysů žalobce) a z výsledné částky 126.000 Kč pak odečetl dalších 20 % (vliv jednání oprávněné [jméno] [příjmení]). Soud proto výrokem I. rozsudku žalobě vyhověl v částce 108.000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku, tj. v částce 807.700 Kč s příslušenstvím žalobu výrokem II. rozsudku zamítl. <i>26. Dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle § 142 odst. 3 o.s.ř. když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.Dle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.</i> 27. Žalovaný byl ve věci úspěšný cca z 96 % a neúspěšný ze 4 %. Náležela by mu proto náhrada 92 % případně 100 % (za užití ust. § 142 odst. 3 o.s.ř.) důvodně vynaložených nákladů řízení. Soud však shledal důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř. pro odepření náhrady nákladů řízení žalovanému. Za takový důvod soud považuje okolnost, že v řízení bylo prokázáno porušení právní povinnosti žalovaného exekutora při exekuční činnosti, které vedlo k tomu, že žalobce byl neoprávněně zbaven svého vlastnictví, což bylo esenciální příčinou podání žaloby. Dále pak soud shledává coby důvod hodný zvláštního zřetele pro odepření náhrady nákladů řízení žalovanému i sociální situaci žalobce, pro kterou mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a k ochraně jeho zájmů mu byl ustanoven zástupce. Konečně věc bylo možno po právní stránce posoudit buď dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, nebo za určitých okolností, dle právní úpravy účinné po 1. 1. 2014, jak uzavřel odvolací soud ve svém zrušovacím rozhodnutí. Se změnou právní úpravy pak došlo k podstatnému navýšení náhrad za nemajetkovou újmu na zdraví. Žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy na zdraví dle právní úpravy účinné po 1. 1. 2014 a tvrdil důvody, které dle jeho názoru odůvodňují její užití na základě ust. § 3079 odst. 2 o.s.ř. Ve věci pak bylo na posouzení soudu, zda shledá tyto žalobcem tvrzené důvody za mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 3079 odst. 2 o.z. To vše mělo zásadní vliv na výši přiznané částky žalobci, a tedy na poměr úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci. Soud má za to, že za okolností shora popsaných by přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci bylo nepřiměřeně tvrdé a nebylo by spravedlivé, a proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K tomu srovnej též usnesení NS ČR ze dne 29. 8. 2018 sp. zn. 33 Cdo 1529/2017.

28. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný, úspěšný byl pouze v poměrně nepatrné části nároku, zároveň však byl osvobozen od soudních poplatků. Žalovaný byl naopak v řízení převážně úspěšný, neúspěch měl v poměrně nepatrné části (cca ve 4 %), proto soud výrokem IV. rozsudku rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že stát nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.

29. Lhůta k plnění ve výroku I. rozsudku byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

30. Odměnu za zastupování žalobce, hotové výdaje a náhradu za daň z přidané hodnoty ustanoveného zástupce žalobce bude v souladu s § 140 odst. 2 občanského soudního řádu platit stát. Bude o nich rozhodnuto v samostatném usnesení po pravomocném skončení věci, kdy bude zřejmý konečný počet úkonů ustanoveného zástupce ve věci.