19 C 226/2018

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované a žalovaného 2. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 102.380 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 51.896 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 51.896 Kč od 31. 5. 2012 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 50.484 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 6. 2018 se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 51.896 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 51.896 Kč od 31. 5. 2012 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 50.484 Kč. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce jako věřitel uzavřel se žalovanými jako dlužníky dne 25. 5. 2011 smlouvu o úvěru č. 22011 - 1610. Na základě této smlouvy byl žalovaným poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 50.000 Kč, a to za úplatu a úrok. Úvěr byl žalovaným poskytnut za úrok ve výši 20 % z jistiny, tj. 10.000 Kč a úplatu ve výši 21.250 Kč. Úrok a úplata byly ve smlouvě společně označeny jako celkové náklady spotřebitelského úvěru. Měsíční náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly ve smlouvě v souladu s počtem splátek sjednány na 2.404 Kč. Žalovaní se ve smlouvě zavázali uhradit věřiteli celkem 81.250 Kč ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 6.250 Kč. První splátka byla splatná desátý den po uzavření smlouvy, každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná třicátý den od splatnosti předchozí splátky s tím, že úrok a úplata byly splatné v prvních pěti měsíčních splátkách. Žalovaní převzali sjednanou jistinu při podpisu smlouvy. Žalovaní na svůj závazek ze smlouvy zaplatili částku 29.354 Kč, kterou žalobce započetl ve výši 21.250 Kč na úplatu a ve výši 8.104 Kč na úrok. Dne 3. 10. 2011 se žalovaní dostali do prodlení se splácením svého závazku, neboť řádně a včas neuhradili 5. splátku splatnou dne 2. 10. 2011. V souladu s bodem 3. obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, jsou žalovaní povinni platit smluvní pokutu ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru, tj. ve výši 2.404 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení se zaplacením jistiny, včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Žalobce však požaduje smluvní pokutu nikoli od počátku prodlení, nýbrž za posledních 21 měsíců prodlení před datem podání žaloby. Žalobce má nárok na smluvní pokutu ve výši 194.724 Kč, avšak s ohledem na výši již uhrazené částky požaduje smluvní pokutu pouze ve výši 50.484 Kč.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 31. 5. 2021. K jednání dne 31. 5. 2021 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaní se k jednání bez omluvy nedostavili, ačkoli žalované č. 1 bylo předvolání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou dne 21. 4. 2021 a žalovanému postupem dle § 49 odst. 2,4 o.s.ř. dne 3. 5. 2021. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků na základě listinných důkazů předložených žalobcem.

4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že dne 25. 5. 2011 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru číslo 22011-1610. Věřitelem byla společnost právnická osoba, se sídlem adresa žalobkyně. Dlužníky (spoludlužníky) byli žalovaní. Smlouva byla uzavřena podle § 497 a následujících obchodního zákoníku. Na základě smlouvy poskytl věřitel žalovaným úvěr ve výši 50.000 Kč. Úvěr byl poskytnut za úplatu a dále úrok ve výši 20 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut. Tyto částky celkem činily 31.250 Kč a byly dále označovány jako celkové náklady spotřebitelského úvěru. Výše měsíčních nákladů činila 2.404 Kč. Žalovaní stvrdili podpisem smlouvy převzetí hotovosti ve výši 50.000 Kč. Žalovaní se zavázali věřiteli zaplatit 50.000 Kč (jistina), dále náklady spotřebitelského úvěru 31.250 Kč, celkem tedy 81.250 Kč. Tato částka měla být zaplacena ve 13 měsíčních splátkách po 6.250 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. V čl. 3 těchto podmínek bylo dohodnuto, že pokud dlužník nesplní svůj závazek řádně splácet úvěr, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi navíc smluvní pokutu ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny, včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru a zákonného úroku z prodlení. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy s obchodními podmínkami.

5. Podle přehledu předepsaných a zaplacených úhrad žalovaní z částky 81.250 Kč nezaplatili celkem 51.896 Kč, naopak zaplatili 29.354 Kč.

6. Dopisy ze dne 17. 5. 2018 vyzval žalobce oba žalované k úhradě částky 51.896 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 2.404 Kč za každý měsíc prodlení. Předžalobní upomínky byly žalovaným odeslány dne 22. 5. 2018.

7. S ohledem na dobu uzavření smlouvy je třeba je věci aplikovat právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, tj. občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) a obchodní zákoník (dál je obch. zák.)

8. Dle § 262 odst. 1, 2 obch. zák. si mohou strany dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. Dohoda podle odstavce 1 vyžaduje písemnou formu. Dle § 301 cit. zák. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl. Dle § 265 obch. zák. výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany. Dle § 369 odst. 1 obch. zák. (ve znění účinném do 1. 7. 2013) je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. Dle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Soud na základě shora uvedených zjištění dovodil, že žaloba je důvodná pouze částečně. Bylo prokázáno, že se účastníci smlouvy v souladu s ust. § 262 odst. 2 obch. zák. písemně dohodli na tom, že se jejich smluvní vztah bude řídit obchodním zákoníkem. Při porovnání uzavřené smlouvy se smluvními typy upravenými v obchodním zákoníku odpovídá sjednaný závazkový vztah smlouvě o úvěru. Přitom je nepochybné, že věřitel společnost právnická osoba smlouvu uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti, naproti tomu žalovaní smlouvu uzavírali jako fyzické osoby – nepodnikatelé. V souladu s ust. §§ 52 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. je tudíž třeba na věřitele pohlížet jako na dodavatele, na žalované jako na spotřebitele. Tento závěr je významný zejména pro posouzení uplatněných sankčních nároků.

10. Žalobce žalovaným poskytl částku 50.000 Kč. Převzetí této částky žalovaní stvrdili svými podpisy. Žalovaní se zavázali částku 50.000 Kč věřiteli vrátit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 31.250 Kč. Tuto částku lze dle soudu považovat za určitou formu úroku. Žalovaní se tak celkem zavázali věřiteli zaplatit 81.250 Kč. Částka, kterou se žalovaní zavázali věřiteli za úvěr uhradit, představuje 62,5 % z hodnoty předmětu půjčky. Byť by bylo možno uvažovat o tom, že při porovnání dlužné jistiny ve výši 50.000 Kč, nákladů úvěru v celkové výši 31.250 Kč, a při sjednané době splácení 13 měsíců je úrok nepřiměřeně vysoký, soud neshledal důvod, proč by na uvedené částky neměl mít věřitel nárok. Při uzavření smlouvy muselo být žalovaným zcela nepochybně zřejmé, že věřiteli budou muset po poskytnutí částky 50.000 Kč vrátit 81.250 Kč. Bylo tedy pouze věcí žalovaných, zda za těchto podmínek smlouvu uzavřou. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Žalovaní byli v řízení nečinní. Netvrdili ani neprokázali, že žalobci zaplatili více, než v žalobě zohledněných 29.354 Kč. Ze sjednané částky 81.250 Kč tak nebylo zaplaceno 51.896 Kč. Z uvedených důvodů soud žalobci tuto částku přiznal. Z této částky byl žalobci přiznán rovněž zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

11. K odlišným závěrům dospěl soud ve vztahu k nároku na smluvní pokutu. Pro rozhodnutí o nároku na smluvní pokutu bylo významné, že právní předchůdce žalobce smlouvu uzavíral jako dodavatel, žalovaní jako spotřebitelé. Proto bylo třeba zkoumat, zda podřízením smlouvy režimu obchodního zákoníku nedošlo ke zhoršení právního postavení žalovaných. Soud v tomto směru dospěl ke kladnému závěru. Pro smluvní pokutu platí, že ve vztazích podléhajících režimu obchodního zákoníku může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu pouze snížit. Naproti tomu v občanskoprávních vztazích je sjednání nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty kvalifikováno jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Právní úkon odporující dobrým mravům je absolutně neplatný. V občanskoprávních vztazích proto soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu nepřizná vůbec. Soud tudíž posuzoval ujednání o smluvní pokutě podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Žalobce na smluvní pokutě požadoval celkem 50.484 Kč, byť by měl vzhledem k délce prodlení právo na smluvní pokutu 194.724 Kč. Ročně činí sjednaná smluvní pokuta 28.848 Kč (12 měsíců po 2.404 Kč), přičemž tato částka představuje 57,69 % z dlužné jistiny. Dle soudu si sám žalobce byl vědom nepřiměřenosti smluvní pokuty, proto ji při podání žaloby„ moderoval“. Soud považuje smluvní pokutu sjednanou v rámci spotřebitelské smlouvy v této výši za nepřiměřeně vysokou. Proto soud žalobu ve vztahu ke smluvní pokutě co do částky 50.484 Kč zamítl.

12. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci pouze částečný úspěch. Míra úspěchu a neúspěchu žalobce je přibližně stejná. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.