19 C 265/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného číslo popisné Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vyklizení

I. Žalovaný je povinen vyklidit dům čp. , číslo popisné, stojící na pozemku p.č. St. , číslo pozemku, a dále pozemek p.č. , číslo pozemku, – zahrada, to vše v obci , adresa, , kat. území , jméno FO, a vyklizené nemovitosti předat žalobkyni, do tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13.250 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2024 domáhala proti žalovanému vyklizení ve výroku rozsudku uvedených nemovitostí. K odůvodnění žaloby uvedla, že je výlučnou vlastnicí domu čp. , číslo popisné, stojícího na stavební parcele č. , číslo pozemku, a zahrady parc. č. , číslo pozemku, , to vše v kat. území , jméno FO, v obci , adresa, . Nemovitosti a vlastnictví k nim jsou zapsány u , právnická osoba, pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a kat. území , jméno FO, . Žalovaný je bratrem žalobkyně a ve shora uvedených nemovitostech bydlel jen na základě souhlasu žalobkyně, který mu však žalobkyně odňala a vyzvala jej, aby předmětné nemovitosti vyklidil, ve lhůtě do 31. 8. 2024. Žalovanému výzvy k vyklizení žalobkyně adresovala ústně několikrát a naposledy to bylo písemně dopisem ze dne 29. 7. 2024. Žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval a nemovitosti nevyklidil. K předmětným nemovitostem nesvědčí žalovanému žádný právní titul. Žalobkyně s ním nemá uzavřenou žádnou nájemní ani podnájemní smlouvu a žalovaný není ani vlastníkem, či spoluvlastníkem nemovitostí. Navíc o nemovitosti nijak nepečuje a žalobkyně jako vlastník s nimi má své plány. Nikdo nemůže užívat nemovitost bez právního důvodu. Žalovanému nesvědčí žádné právo předmětné nemovitosti užívat. Dobrovolně se žalovaný z nemovitostí nevyklidil, a proto žalobkyni nezbylo, než podat předmětnou žalobu.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává, navrhnul zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Žalovaný zcela zásadně nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že by nemovitosti užíval výlučně na základě souhlasu žalované, který byl odňat a nyní tak užívá nemovitosti bez právního důvodu, a to z níže uvedených důvodů. Žalobkyně nabyla nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne 5. 1. 1981 od matky účastníků řízení , jméno FO, , nar. 2. 1. 1930, naposledy bytem , adresa, , číslo popisné, , adresa, , zemř. dne 17. 12. 2013 a otce účastníků řízení , Jméno žalovaného, st., nar. 6. 12. 1930, naposledy bytem , adresa, , číslo popisné, , adresa, , zemř. dne 8. 2. 2006. Při uzavření uvedené kupní smlouvy však byla zároveň mezi účastníky řízení a jejich rodiči uzavřena ústní dohoda, na základě které bylo dohodnuto, že rodiče účastníků řízení a žalovaný mají právo doživotního bezplatného užívání nemovitostí s tím, že však budou provádět a hradit veškerou běžnou údržbu, drobné opravy, ale budou provádět a hradit i veškeré rekonstrukce nemovitostí. Mezi rodiči účastníků řízení a účastníky řízení bylo rovněž dohodnuto, že předmětná dohoda může být změněna či zrušena výlučně dohodou všech účastníků dohody. Po převodu nemovitostí na žalobkyni nemovitosti nebyly způsobilé k užívání, byly v žalostném stavu vyžadujícím rozsáhlé rekonstrukce, a nikdo je proto neužíval. Otec a matka účastníků řízení a žalovaný zajišťovali provedení těchto rozsáhlých rekonstrukcí, aby byly nemovitosti obyvatelné, a to ať už prostřednictvím třetích osob nebo svépomocí, přičemž náklady na tyto rekonstrukce nesli výlučně rodiče účastníků řízení a žalovaný. Žalobkyně se na těchto nákladech žádným způsobem nepodílela a ani s prováděním rekonstrukcí nijak nepomáhala. Teprve po provedení rozsáhlých rekonstrukcí začali v roce 1994 nemovitosti natrvalo užívat rodiče účastníků řízení a žalovaný. Žalobkyně se teprve v roce 2013 začala o nemovitosti nějakým způsobem zajímat, avšak z jejího chování měl žalovaný, ale i matka účastníků řízení dojem, že žalobkyně nechce dodržovat výše specifikovanou dohodu a zřejmě chce nemovitosti užívat jiným způsobem, potažmo nemovitosti prodat. Matka účastníků řízení proto dne 19. 10. 2013 vyhotovila písemné prohlášení, ve kterém uvedla, že žalovaný je oprávněn i po její smrti nadále užívat nemovitosti až do smrti žalovaného. V tomto prohlášení zároveň matka účastníků řízení odkázala žalovanému pozemek p.č. , číslo pozemku, v katastrálním území , adresa, . Matka účastníků řízení následně zemřela. Usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 22. 9. 2014 č.j. , spisová značka, byla schválena dohoda účastníků řízení jakožto dědiců po zemřelé matce, na základě které mj. pozemek p.č. , číslo pozemku, v katastrálním území , adresa, připadl žalovanému, a to na základě obsahu výše specifikovaného prohlášení matky účastníků řízení. Je zcela evidentní, že žalobkyně si byla a je velmi dobře vědoma toho, že žalovanému svědčí právo doživotního bezplatného užívání nemovitostí, jelikož obsah prohlášení matky účastníků řízení žádným způsobem v předmětném dědickém řízení nezpochybňovala. Žalovaný považuje za zásadní také obsah dopisu žalobkyně ze dne 21. 3. 2024, který byl adresován právě žalovanému. Žalobkyně v tomto dopise uvádí, že žalovanému vypovídá nájemní smlouvu uzavřenou konkludentně po úmrtí maminky účastníků řízení v prosinci 2013. V tomto dopise žalobkyně zároveň uvádí, že „nájem“ skončí k datu 30. 6. 2024. Podle názoru žalovaného je z obsahu dopisu zcela evidentní, že žalobkyně si byla a nadále je velmi dobře vědoma toho, že žalovanému svědčí právo nemovitosti užívat. Žalobkyně však zcela nesprávně uvedený právní vztah kvalifikovala jako nájem, který snad měl začít v roce 2013, ačkoliv právo žalovaného nemovitosti užívat vyplývá z výše uvedené dohody, která byla uzavřena již v roce 1981. Pravdivost tvrzení žalovaného pak potvrzuje i skutečnost, že žalobkyně až do roku 2023 (tj. po dobu více než 40 let, po kterou je výlučnou vlastnicí nemovitostí) nikdy nenamítala, že by snad žalovaný, případně v minulosti rodiče účastníků řízení užívali nemovitosti bez právního důvodu. Žalovaný po smrti matky účastníků řízení v roce 2013 nemovitosti v souladu s uzavřenou dohodou užíval a zároveň prováděl veškerou údržbu, drobné opravy či drobné rekonstrukce nemovitostí, hradil náklady spojené s užíváním nemovitostí v podobě výdajů na dodávky elektřiny a vodné. Žalobkyně v této době pouze zajistila provedení rekonstrukce komínů. Je sice pravdou, že žalobkyně hradila daň z nemovitosti a pojistné za pojištění nemovitostí, avšak k tomu žalovaný uvádí, že žalobkyně po žalovaném nikdy nechtěla, aby tyto náklady hradil. Podle názoru žalovaného žalobkyně nyní podanou žalobou sleduje jediný cíl, a to je zbavit se nepohodlného (ale oprávněného) uživatele nemovitostí, aby mohla nemovitosti prodat. Žalovaný je tedy přesvědčen, že jednání žalobkyně je v zásadním rozporu s dobrými mravy a zásadami slušnosti. Žalovaný dále ve svém vyjádření ze dne 9. 1. 2025 sporoval níže uvedená tvrzení žalobkyně, že se za života rodičů účastníků nepodílel na provozních nákladech nemovitosti a domácnosti a nepečoval o nemovitost a o dům se nestará, kdy dle jeho tvrzení přispíval částkou cca 500 - 1.000 Kč měsíčně a prováděl drobné opravy, nátěry střechy a údržbu, jako je sekání trávy, odklízení sněhu a běžnou údržbu provádí i nadále. Potvrdil, že ohledně užívání nemovitosti žalovaným nebyla uzavřena žádná písemná dohoda ani nebylo zřízeno věcné břemeno, neboť dle žalovaného matka účastníků nikdy nepředpokládala, že by žalobkyně ústní dohodu o užívání nemovitostí zpochybňovala a snažila se dosáhnout vyklizení nemovitostí žalovaným.

3. Žalobkyně se k námitkám žalovaného vyjádřila tak, že žádná ústní dohoda o tom, že rodiče a žalovaný mají právo doživotního bezplatného užívání nemovitosti, uzavřena nebyla. Nemovitost byla určena jen k rekreačním účelům a dlouho také měla jen č. evidenční a teprve dávno poté, co se stala žalobkyně vlastníkem, došlo k tomu, že rodiče opustili služební byt otce a se souhlasem žalobkyně se nastěhovali do předmětné nemovitosti, která také později dostala č. popisné. Žalovanému nabízeli rodiče jinou nemovitost, kterou tehdy vlastnili, a to na adrese , adresa, , což však žalovaný odmítl s tím, že se nechtěl o žádnou nemovitost starat a nedokázal se osamostatnit. Proto následně rodiče nemovitost prodali. Není taktéž pravdou, že by se žalovaný podílel finančně na provozních nákladech v době, kdy žili rodiče. Pokud se žalovaný odkazuje na písemné prohlášení matky ze dne 19. 10. 2013, tak toto prohlášení je zcela právně nevýznamné, protože v té době nebyla matka již vlastníkem předmětných nemovitostí, a tudíž ani později v dědickém řízení nebyla tato nemovitost předmětem řízení. V katastru nemovitostí není evidováno žádné věcné břemeno či jiná právní závada a matka žalobkyně toto ani nikdy nepožadovala. Zcela lživé považuje žalobkyně i další tvrzení žalovaného o tom, že až do roku 2013 se o nemovitost nijak nestarala. Byla to žalobkyně, kdo uskutečnil řadu zásahů do nemovitosti včetně přikoupení zahrady, oplocení celé nemovitosti, údržby střech, opravy komínů a okapů, či odvodnění mokrého sklepa, a to i před odpor žalovaného. V dalších úpravách žalobkyně již nepokračovala, protože žalovaný se choval velmi nepřátelsky a hystericky, takže mnohé firmy zakázky odmítly. Žalobkyně však hradí pojištění nemovitosti, daň z nemovitosti i veškeré revize (komíny, kotel, hromosvod). Žalovaný se naopak o dům vůbec nestará. Více jak 10 let jej nevytápí, topí pouze v jedné místnosti, čímž došlo k poškození topení a vnitřních omítek. Na zdech se tvoří plísně, nejsou prováděny potřebné nátěry a v domě je nepořádek a špína. Žalobkyně se snažila nabídnout žalovanému pomoc se zajištěním náhradního bydlení či ubytování, což ale razantně odmítl. Dopisem ze dne 21. 3. 2024 žalobkyně coby právní laik zamýšlela sdělit žalovanému, že chce, aby nemovitost opustil. Přítomnost žalovaného zcela znemožňuje žalobkyni její nemovitosti řádně užívat, proto žalobkyně na žalobě trvá.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Soud vzal na základě provedeného důkazu výpisem z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro katastrální území , jméno FO, a obec , adresa, za prokázané, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí rodinného domu č.p. , číslo popisné, , který je součástí pozemku p. č. St. , číslo pozemku, , pozemku pč. St. , číslo pozemku, - zastavěná plocha a nádvoří a pozemku p.č. , číslo pozemku, – zahrada v k. ú. , jméno FO, , obci , adresa, . Jako nabývací tituly a jiné podklady zápisu je ve výpisu z katastru nemovitostí uvedena Smlouva o převodu nemovitostí RI 10/1981 – Kupí smlouva ze dne 5. 1. 1981, Smlouva o převodu vlastnictví (zák. č. 95/1999 Sb.) ze dne 10. 3. 2008 a Kolaudační rozhodnutí ze dne 24. 2. 1997-hospodářský objekt, to vše pro žalobkyni. Na nemovitostech nevázne žádné věcné právo ve prospěch žalovaného. Z dědického spisu po zůstavitelce Věře , jméno FO, , nar. 2. 1. 1930, zemřelé 17. 12. 2013, vedeného u OS v Trutnově pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že šlo o matku účastníků. Zůstavitelka žádnou závěť nebo listinu o vydědění nezanechala. Z protokolu sepsaného notářem , tituly před jménem, , jméno FO, dne 23. 9. 2014 vyplývá, že žalovaným byla předložena otevřená listina datovaná 19. 10. 2013, která měla být dle obsahu uvedeného protokolu (dle údaje předkládajícího) předepsána žalovaným a zůstavitelkou jen podepsána. Jde o prohlášení zůstavitelky, kterým prohlašuje, že její syn (žalovaný) s trvalým bydlištěm stejným jako u zůstavitelky (, adresa, , číslo popisné, , adresa, ) bude po její smrti toto užívat i nadále včetně hospodářské kolny a garáže až do jeho smrti. Dále je zde uvedeno, že mu zůstavitelka odkazuje pozemek v , adresa, . Dle protokolu o jednání konaném dne 22. 9. 2014 před notářem JUDr , jméno FO, účastníci prohlásili, že se platností prohlášení ze dne 19. 10. 2013, které předložil žalovaný, nebudou zabývat, protože na vypořádání dědictví se stejně ve smyslu předložené listiny dohodnou. Tj. z výše uvedeného vyplývá, že tvrzení žalovaného, že uvedené prohlášení sepsala matka účastníků a dále, že žalobkyně toto prohlášení žádným způsobem v předmětném dědickém řízení nezpochybňovala, je zavádějící a nepravdivé. Usnesením Okresního soudu v Trutnově č.j. , spisová značka, ze dne 22. 9. 2014, který rozhodl notářem , tituly před jménem, , jméno FO, coby soudním komisařem, byla schválena dohoda účastníků o vypořádání dědictví. Usnesení nabylo právní moci dne 23. 9. 2014. Dle usnesení připadl žalovanému pozemek p.č. , číslo pozemku, v k.ú. , adresa, a ostatní majetek zůstavitelky žalobkyni. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že byla předložena listina ze dne 19. 10. 2013, ve které byl jako dědic pozemku v , adresa, ustanoven pozůstalý syn a vzhledem k tomu, že se dědicové na vypořádání dědictví dohodli, soud se platností této listiny nezabýval. V dopise žalobkyně žalovanému ze dne 21. 3. 2024 nazvaném „Výpověď nájmu“ žalobkyně uvedla, že vypovídá žalovanému nájemní smlouvu uzavřenou konkludentně po úmrtí matky účastníků v prosinci 2013 s tím, že důvodem je neplacení nájemného od vzniku nájemního vztahu do současnosti. Dále uvedla, že aby nedošlo k pochybnostem, dopisem ze dne 20. 11. 2023 vyměřila žalovanému nájemné ve výši 10.000 Kč měsíčně a vyzvala jej k jeho úhradě vždy do 15. dne v měsíci počínaje dnem 15. 12. 2023, přičemž žalovaný ničeho na nájemném neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení nemovitostí výzvou zástupkyně žalobkyně ze dne 29. 7. 2024 ve lhůtě do 31. 8. 20204 s tím, že odnímá souhlas s bydlením žalovaného v předmětné nemovitosti, avšak bezvýsledně.

5. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že její rodiče nemovitost užívali k bydlení s jejím souhlasem a ona do nemovitosti za jejich života jezdila za účelem rekreace a na návštěvu rodičů. Potvrdila, že původně neobyvatelnou nemovitost rodiče zrekonstruovali tak, aby se dala užívat k bydlení. Následně ještě za života matky účastníků další rekonstrukce jako je oprava komínů či odvodnění sklepa zajistila žalobkyně, další rekonstrukci jako je výměna elektroinstalace zamezil svým chováním žalovaný. Žalovaný ve své účastnické výpovědi potvrdil, že žalobkyni za užívání nemovitostí k bydlení ničeho neuhradil a na její dopis z listopadu 2023 nereagoval. Uvedl, že stabilně vytápí pouze jednu místnost. Dále uvedl, že prvotní rekonstrukci nemovitosti zajišťovali rodiče účastníků, přičemž on vypomáhal.

6. Z dalších provedených důkazů (doklady SIPO za období od 7. 2023 do 10. 2024, emailová objednávka z 29. 8. 2011 a fotodokumentace exteriéru domu) soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. To, že žalovaný platí elektřinu a televizní a rozhlasový poplatek v dané nemovitosti nijak neprokazuje, že má právní titul k užívání nemovitosti.

7. Dle § 1011 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.Dle § 1012 o.z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.Dle § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

8. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí. Žalovaný tyto nemovitosti nadále užívá, ačkoli k jejich užívání mu nesvědčí žádný právní titul. Prohlášení matky účastníků ze dne 19. 10. 2013, kterým žalovaný v řízení argumentoval, zcela nepochybně nemůže být takovým titulem a ani nijak neprokazuje, že žalovanému nějaký jiný právní titul k užívání nemovitostí svědčí. Matka účastníků v době jeho podpisu (sepisoval jej žalovaný) nebyla vlastnicí ani spoluvlastnicí předmětných nemovitostí, ani jí nesvědčilo jiné právo, kterým by mohla právní titul doživotního užívání nemovitosti žalovanému založit. Nebyla prokázána ani existence nějakého platného trvajícího nájemního vztahu účastníků. Dle názoru soudu přípis žalobkyně ze dne 21. 3. 2024 neprokazuje, že byla mezi účastníky uzavřena nějaká konkrétní nájemní smlouva o užívání předmětných nemovitostí v roce 2013, nýbrž pouze existence konkludentního souhlasu žalobkyně s užíváním předmětných nemovitostí žalovaným k bydlení i po úmrtí matky účastníků, který však mohl být a následně také byl žalobkyní odvolán. Z obsahu dopisu žalobkyně se taktéž jednoznačně podává, že i pokud by se v něm tvrzený dopis žalobkyně ze dne 20. 11. 2023 o vyměření nájemného mohl považovat za nabídku k uzavření nájemní smlouvy, žalovaný nabídku k uzavření nájemní smlouvy neakceptoval a žalobkyni za užívání nemovitosti ničeho nehradil, resp. nezapočal hradit, což potvrdil ve své účastnické výpovědi. Ostatně žalovaný existenci nějakého nájemního vztahu z roku 2013 ani netvrdil a setrval na tvrzení, že mu právo užívání nemovitosti svědčí na základě ústní dohody z roku 1981. K tomu soud uvádí, že považuje za zcela nevěrohodné, že by natolik zásadní omezení vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch žalovaného, jaké tvrdí žalovaný, nebylo ošetřeno v rámci kupní smlouvy ze dne 5. 1. 1981, např. zřízením věcného břemene pro žalovaného. Případnou dohodu žalobkyně s rodiči o bezplatném doživotním užívání nemovitostí k bydlení ve prospěch rodičů účastníků, kterou žalobkyně nepopírala, nelze vztahovat automaticky i na žalovaného. To, že si toho byl žalovaný dobře vědom, dle názoru soudu prokazuje právě i sepis prohlášení matky účastníků ze dne 19. 10. 2013. Tedy ze všeho výše uvedeného vyplývá dřívější neformální souhlas žalobkyně s užíváním předmětných nemovitostí žalovaným spolu s rodiči a následně po nějakou dobu i samotným žalovaným, který však byl odvolán, k čemuž má žalobkyně coby výlučná vlastnice nemovitosti plné právo. Soud uzavírá, že žalovanému nesvědčí žádný titul k užívání předmětných nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalobkyně, když svůj předchozí neformální souhlas žalobkyně prokazatelně odvolala, o čemž žalovaného opakovaně vyrozuměla. Současně žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že nemovitosti vyklidil. Proto soud žalobě výrokem I. rozsudku vyhověl v plném rozsahu.

9. Soud dodává, že žaloba není v rozporu s dobrými mravy, resp. nejde o zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o.z.. Žalobkyně jako výlučný vlastník nemovitostí má právo s nimi libovolně nakládat, tedy je např. i prodat. Žalovaný nijak nezpochybňuje, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí, a to již od roku 1981. Současně žalovaný nesporuje, že nemovitosti užíval po dlouhou řadu let k bydlení a užívá je i nadále, a to minimálně posledních deset let sám, aniž by za toto užívání žalobkyni cokoli hradil. Hrazení vlastní spotřeby elektřiny, vody a hrazení televizního a rozhlasového poplatku nelze v žádném případně považovat za platbu za užívání nemovitosti. I v případě pravdivosti tvrzení žalovaného, že rodiče účastníků s pomocí žalovaného zajistili a financovali veškeré prvotní základní rekonstrukce nezbytné k užívání nemovitosti k bydlení, pak s ohledem na délku užívání nemovitosti (u žalovaného jde o období minimálně 30-ti let) nepochybně došlo k jejich „odbydlení“. Odvolání souhlasu žalobkyně s dalším užíváním nemovitosti žalovaným, a to např. i z důvodů jejich zamýšleného prodeje nelze za daných konkrétních okolností věci posoudit jako rozporné s dobrými mravy a zásadami slušnosti, resp. nejde o zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o.z.. K tomu viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. 22 Cdo 3047/2020: „Při posouzení, zda argumentem rozporu s dobrými mravy má být odepřen výkon práva, musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje ten, kdo má povinnost nemovitost vyklidit, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá. Oněmi rozhodnými okolnostmi jsou pak ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se ochrana jeho práva podmínila či odložila.“10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci plný úspěch a náleží jí proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 6.750 Kč dle § 7 bodu 4 ve spojení s § 9 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhl.), a to za 4 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ve věci samé ze dne 21. 11. 2024, 1 x účast na jednání soudu) po 1.500 Kč a 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) po 750 Kč. Dále náleží žalobkyni na náhradě nákladů řízení 5 x paušální náhrada hotových výdajů advokátky po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. Po připočtení soudního poplatku ve výši 5.000 Kč činí celkové náklady řízení 13.250 Kč. Soud žalovanému dle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby náklady zaplatil zástupkyni žalobkyně.

11. Lhůty k plnění uložených povinností byly stanoveny dle § 160 odst. l o.s.ř. Lhůtu k vyklizení dle výroku I. soud stanovil s výslovným souhlasem žalobkyně na 3 měsíce od právní moci rozsudku, když má za to, že tato lhůta je dostatečná pro to, aby žalovanému umožnila uloženou povinnost bez potíží v této prodloužené lhůtě splnit. Lhůtu k náhradě nákladů řízení soud stanovil na 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.