19 C 288/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 104.002,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 90.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 14.002,69 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9.203,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12.477,23 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 90.900 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 90.000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 28.029,60 Kč k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , tituly za jménem, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 30. 5. 2024 po částečném zpětvzetí a částečném zastavení řízení se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky ve výši 104.002,69 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9.203,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12.477,23 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 90.900 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 90.000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne 2. 2. 2023 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 5620927 (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Při uzavření Smlouvy bylo žalovanému přiděleno specifické číslo 8487846. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzal právní předchůdce žalobce v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále právní předchůdce žalobce zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, když zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného za období od 4. 7. 2022 do 24. 1. 2023. Z údajů o příchozích a odchozích platbách právní předchůdce žalobce získal ucelené informace o finanční situaci žalovaného a zjistil, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 90.000 Kč. V článku 3. Smluvních podmínek žalovaný potvrdil, že veškeré informace a doklady o příjmech, o výdajích a o finanční situaci žalovaného, které žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobce, jsou úplné a pravdivé a že jeho finanční situace mu umožňuje uzavřít předmětnou Smlouvu a plnit povinnosti z ní vyplývající. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému možnost čerpat bezhotovostní bezúčelový úvěr až do sjednané výše 90.000 Kč, který žalovaný čerpal úvěr v souladu se Smlouvou. Žalovaný se zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobce minimální měsíční platby do data splatnosti dle rozpisu plateb, vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému dostupný online na účtu , Anonymizováno, www., Anonymizováno, .cz, o vystavení rozpisu plateb byl žalovaný vyrozuměn e-mailem. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právnímu předchůdci žalobce smluvní úrok ve výši sjednané ve Smlouvě. V souladu se Smlouvou a čl.

8. Smluvních podmínek byl žalovaný povinen hradit také poplatky a náklady. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas dle Smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky (čl. 11.1 písm. c) Smluvních podmínek). Na základě této skutečnosti právní předchůdce žalobce v souladu s čl. 11.3 Smluvních podmínek zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a úvěr byl v souladu se Smlouvou a s čl. 11.3 Smluvních podmínek zesplatněn ke dni 31. 5. 2023. Žalobce je nadále oprávněn požadovat po žalovaném smluvní úrok z jistiny úvěru až do zaplacení. Žalobce je rovněž oprávněn požadovat po žalovaném také zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru a poplatků až do zaplacení. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 žalobci s účinností ke dni 29.01.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, avšak bezvýsledně.

3. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání spolu s žalobou mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu jeho trvalého bydliště dle evidence obyvatel dne 28. 11. 2024. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, došlo dne 2. 2. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 5620927. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 90.000 Kč, a to bezhotovostně na účet uvedený žalovaným ve smlouvě dne 2. 2. 2023 částku 4.000 Kč a dne 4. 2. 2023 částku 86.000 Kč. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal platit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné úrokově sazbě 48 % ročně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v minimálních měsíčních platbách, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku s tím, že informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které je povinen hradit, mu bude sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který bude dostupný online na účtu online na účtu , Anonymizováno, www., Anonymizováno, .cz. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na úvěr nesplatil ani jednu splátku, a proto byl úvěr dle Smlouvy a s čl. 11.3 Smluvních podmínek právním předchůdcem žalobce zesplatněn ke dni 31. 5. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným žalobci. O postoupení pohledávek byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 1. 2024. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani na předžalobní výzvu žalobce ze dne 30. 4. 2024. Uvedená skutková zjištění vyplývají ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 5620927 ze dne 2. 2. 2023, včetně smluvních podmínek ke smlouvě a standardní informace o spotřebitelském úvěru, historie úvěru, výzvy k úhradě ze dne 16. 5. 2023 s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 se seznamem postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky z 29. 1. 2024 s dokladem o odeslání a předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2024 s dokladem o odeslání.

5. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávek bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2024, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávek rovněž informován.

7. Soud se dále v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě žalobce doložil výpis transakcí na běžném účtu žalovaného za období od července 2022 (co se týče výdajů) a od října 2022 (co se týče příjmů) do konce ledna 2023, ze kterého dle svého tvrzení vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného a ze které vyplývá následující. Žalovaný měl v období října 2022 do ledna 2023 příjem ze mzdy v průměrné výši cca 26.120 Kč měsíčně. Dále mu byla opakovaně poskytnuta zápůjčka od společnosti , právnická osoba, Žalovaný měl v daném období od července 2022 do konce ledna 2023 značné výdaje na gambling, dne 31. 12. 2022 se ocitl v nepovoleném debetu. Současně z předložené listiny nelze identifikovat, jaké měl žalovaný náklady na běžné životní výdaje jako je zejména bydlení, energie, strava, další nezbytné výdaje atd. Z listiny není možné seznat, jaký je rodinný stav žalovaného, zda má nějakou vyživovací povinnost apod.

8. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je konstatováno, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, přičemž Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. V posuzovaném případě právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru v rozporu se svým tvrzením zjevně neposoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Jednak listina, kterou předložil žalobce jako podklad pro vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného je pro toto vyhodnocení nedostatečná, současně však již z této samotné listiny vyplývají skutečnosti, které vzbuzují důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného jako je nepovolený debet, další nebankovní půjčky v krátké době před poskytnutím předmětného úvěru apod. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalovaný byl v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy zatížen závazky z předchozích úvěru či zápůjček, např. od společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . ze smlouvy ze dne 25. 12. 2022, kdy na poskytnutou částku neuhradil ničeho, dále od společnosti , právnická osoba, . ze smlouvy ze dne 1. 2. 2023, kdy na poskytnutou částku opět neuhradil ničeho. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobce zjišťoval osobní a rodinné poměry žalovaného a ověřoval běžné životní výdaje žalovaného, případně osob s ním žijících ve společné domácnosti. Ostatně skutečnost, že žalovaný nebyl schopný poskytnutý úvěr splácet, vyplývá i ze skutečnosti, že na něj, stejně jako na předchozí úvěry výše uvedené, neuhradil ničeho. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 90.000 Kč Soud proto žalobci přiznal částku 90.000 (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.).

9. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se současně projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu v části o požadovaný úrok z prodlení ve výroku II. rozsudku zamítl. Žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.

10. V posuzované věci byl žalovaný nečinný. Netvrdil a neprokázal, jaké jsou jeho možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když současně vzal v úvahu, že od poskytnutí částky 90.000 Kč uplynula již dostatečně dlouhá doba na to, aby ji žalovaný vrátil.

11. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl v řízení převážně úspěšný, neúspěšný byl pouze v nepatrné části předmětu řízení, a to v částce 900 Kč a v příslušenství. Soud proto přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 3.636 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále náleží žalobci náhrada nákladů za zastupování advokátem v řízení. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen vyhl.), konkrétně podle ust. § 7 bodu 5 vyhl. Odměna za zastupování byla přiznána za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast u jednání soudu) z tarifní hodnoty sporu bez příslušenství 90.900 Kč po 4.740 Kč dle § 7 bodu 5 vyhl., tj. celkem ve výši 18.960 Kč a paušální náhrada hotových výdajů za tyto úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 1,4 vyhl. ve výši 1.200 Kč. Soud nepřiznal žalobci požadovanou odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za další požadovaný úkon, a to doplnění žaloby ze dne 4. 11. 2024, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady, nýbrž jsou důsledkem neúplnosti a nedostatečnosti žalobních tvrzení, která měla být obsažena již v žalobě. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH od 1. 1. 2013 činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 20.160 Kč. Daň činí 4.233,60 Kč. Celkově má žalobce právo na náklady řízení ve výši 28.029,60 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

12. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.