19 C 31/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalované o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k nemovité věci: -) pozemku parc. č. St. [číslo], druh pozemku – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. St. [číslo], v části [územní celek], - pozemku parc. č. St. [číslo], druh pozemku – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če – jiná stavba, stojící na pozemku parc. č. St. [číslo] - pozemku parc. [číslo] druh pozemku – zahrada, všech zapsaných v katastru nemovitostí u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Trutnov, na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], se zrušuje. <b>II. Nemovitá věc:</b> - pozemek parc. č. St. [číslo], druh pozemku – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. St. [číslo], v části [územní celek], - pozemek parc. č. St. [číslo], druh pozemku – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če – jiná stavba, stojící na pozemku parc. č. St. [číslo] - pozemek parc. [číslo] druh pozemku – zahrada, vše zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Trutnov, na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na vzájemné vypořádání podílů částku 1.881.250 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 11.296,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Česká republika nemá vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 1. 2023 domáhala proti žalované zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic na nemovitostech uvedených ve výroku rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že se žalovanou jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, tedy pozemku parc. č. St. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. St. [číslo], v části [územní celek], pozemku parc. č. St. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če – jiná stavba, stojící na pozemku parc. č. St. [číslo] a pozemku parc. [číslo] zahrada, všech zapsaných v katastru nemovitostí u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Trutnov, na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres]. Žalobkyně je vlastnicí podílu ve výši ideálních tří čtvrtin (¾) a žalovaná je vlastnicí podílu ve výši ideální jedné čtvrtiny (¼) nemovitostí. Podíl, který s účinností ode dne 22. 12. 2022 vlastní [země] - žalovaná, byl původně vlastnictvím bratra žalobkyně, pana [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ] [obec]. Vlastnictví podílu ve výši ideální jedné čtvrtiny (¼) pozbyl bratr žalobkyně nedobrovolně, v důsledku pravomocného Rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 5. 2022, čj. 1 T -2/2022-356, v rámci kterého mu byl vysloven mimo jiného i trest spočívající v propadnutí majetku. K převodu původně bratrovy ideální jedné čtvrtiny (¼) došlo dne 23. 1. 2023, s účinností ke dni 22. 12. 2022. Ohledně užívání předmětných nemovitostí žalobkyně neměla s bratrem nikdy žádné větší neshody. Nemovitosti pravidelně navštěvovala a též i užívala v rámci dohody spoluvlastníků pro svoje potřeby a pro potřeby své rodiny. K nemovitostem měla vždy hluboký vztah, neboť jde o rodinné dědictví. V budoucnu měla žalobkyně zájem nemovitosti sama zrekonstruovat a zachovat je i do budoucna. Změnou osoby spoluvlastníka z bratra žalobkyně na [anonymizována dvě slova] žalobkyně ztratila zájem ve spoluvlastnickém vztahu pokračovat. Předmětné nemovitosti chce převzít do svého výlučného vlastnictví a užívat je nerušeně nadále sama. Nemovitosti nejsou reálně dělitelné. Jakékoli jejich rozdělení dle výše podílů, by je zcela znehodnotilo. Podle zákonem předvídaného postupu při vypořádání spoluvlastnictví pak tedy přichází možnost přikázání předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků, pokud o ně projeví zájem. Žalobkyně splňuje předpoklady, které jsou zásadně relevantní pro přikázání nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví, na výplatu vypořádacího podílu má dostatek peněžních prostředků a nemovitosti do svého vlastnictví výslovně přikázat požaduje.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že [anonymizováno 7 slov] (dále jen„ [anonymizováno]“) je s podílem o velikosti ¼ předmětného majetku příslušný hospodařit podle prohlášení o příslušnosti hospodařit s majetkem státu ze dne 19. 12. 2022, právní účinky zápisu ke dni 22. 12. 2022 [země] se stala vlastníkem podílu o velikosti ¼ předmětného majetku na základě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 1 T 2/2022 – 356 ze dne 20. 5. 2022, pravomocného dne 20. 10. 2022, když rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 2 To 63/2022 ze dne 20. 10. 2022 bylo mimo jiné zamítnuto odvolání původního vlastníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Jmenovaný však podal v lednu 2023 proti tomuto rozhodnutí dovolání, proto [anonymizováno] s podílem o velikosti ¼ předmětného majetku dosud nijak nenakládal. Žalovaná nesporuje vlastnické právo žalobkyně podílu o velikosti ¾ předmětného majetku. Není sporu o tom, že podle § 1140 odst. 1 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Žalovaná předmětné nemovitosti ke své činnosti neužívá a nikdy ani nezačala užívat. Ke své činnosti je nepotřebuje, proto nemá námitek proti zrušení podílového spoluvlastnictví k předmětnému nemovitému majetku, případně k jeho přikázání do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalovaná však má nárok, aby jí byla ze strany žalobkyně zaplacena za spoluvlastnický podíl řádně stanovená náhrada, odpovídající ceně obvyklé v daném místě a čase. Mezi účastníky řízení nemohlo dojít k mimosoudní dohodě o její výši, neboť žalobkyně žalovanou před podáním žaloby nijak nekontaktovala a její úmysl zrušit spoluvlastnictví předmětného majetku se žalovaná dozvěděla až z doručené žaloby. Žalovaná souhlasí s tím, aby výše vypořádacího podílu byla určena soudem ustanoveným znalcem. Žalovaná současně nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na přiznání práva na náhradu nákladů řízení, neboť vznik sporu nijak nezpůsobila. V řízení o zrušení spoluvlastnictví je třeba na procesní úspěch obou účastníků pohlížet jako na stejný a zásadně by nemělo být právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V této souvislosti žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu zn. I. ÚS 262/20. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí pro obec a k. ú. [obec], [list vlastnictví] soud zjistil, že účastnice jsou podílovými spoluvlastníky na předmětných nemovitostech, kdy podíl žalobkyně činí ideální ¾ a podíl žalované ideální ¼, přičemž příslušnost hospodařit s majetkem státu má [anonymizováno 7 slov]. Žalovaná se stala vlastníkem svého ideálního podílu o velikosti ¼ na nemovitostech na základě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. 1 T 2/2022-356 ze dne 20. 5. 2022, který nabyl právní moci dne 20. 10. 2022. Účastnice v řízení tyto skutečnosti ani nijak nesporovaly. Mezi účastnicemi dále panovala shoda na tom, že obě mají zájem na zrušení a vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví na nemovitostem tak, že bude přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně oproti uhrazení vypořádacího podílu žalované. Ke stanovení obvyklé ceny předmětných nemovitostí byl ke společnému návrhu účastnic ustanoven znalec, a to [celé jméno znalce], znalec z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] ze dne 5. 7. 2023 č. 1520/10/ 2023 soud zjistil, že současnou obvyklou cenu předmětných nemovitostí dle jejich stavu, v jakém se v současné době nachází, znalec odhadl na částku 7.525.000 Kč. Jedna čtvrtina této částky činí 1.881.250 Kč. Dále ze znaleckého posudku soudu zjistil, že nemovitost nelze vertikálně rozdělit, tj. ze stavebnětechnického hlediska nelze provést rozdělení domu na 2 samostatné domy bez vyšších finančních nákladů. Znalec posupoval metodou zjištění ceny v místě a čase obvyklé porovnávacím způsobem, a to srovnáním cen předmětných nemovitostí s nemovitostmi obdobnými, jejichž ceny byly v nedávné minulosti na trhu realizovány a jsou známé, a to zvlášť pro pozemky, garáž a rodinný dům.

4. Schopnost žalobkyně uhradit žalované vypořádací podíl vyplývající z ocenění nemovitosti dle znaleckého posudku (tj. ve výši 1.881.250 Kč) byl prokázán výpisem z účtu spoření s bonusem žalobkyně u [právnická osoba] [bankovní účet] za období od 1. 8. 2023 do 31. 8. 2023, ze kterého vyplývá zůstatek v konečné výši 969 657,02 Kč, výpisem pohybu na účtu žalobkyně č. [bankovní účet] u [anonymizováno] bank za období od 1. 8. 2023 do 31. 8. 2023, kdy z tohoto účtu vyplývá konečný stav 514 655,38 Kč a výpisem pohybu na účtu žalobkyně č. [bankovní účet] u [anonymizováno] bank za období od 1. 8. 2023 do 31. 8. 2023, kdy z tohoto účtu vyplývá konečný stav 488 625,76 Kč. <i>5. Dle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Dle § 1144 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Dle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.</i> 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že chtějí své podílové spoluvlastnictví na předmětných nemovitostech zrušit a vypořádat. Nebylo sporu ani o způsobu vypořádání, když obě shodně navrhly, aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, přičemž současně ze znaleckého posudku vyplynulo, že nemovitosti nejsou prakticky reálně dělitelné. Soud proto v souladu se shodným návrhem účastnic výrokem I. rozsudku rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví účastnic na předmětných nemovitostech a výrokem II. o jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalobkyně. Vypořádací podíl pak soud stanovil na základě závěrů znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce], který stanovil současnou obvyklou cenu nemovitostí na částku 7.525.000 Kč, tedy podílu o velikosti ¼ odpovídá částka 1.881.250 Kč. Účastnice cenu nemovitostí určenou znalcem [celé jméno znalce] v jeho znaleckém posudku nesporovaly, naopak ji shodně respektovaly.

7. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení v plné výši s odkazem na to, že žalobě bylo vyhověno a současně žalobkyně podání žaloby nezavinila. Žalovaná náhradu nákladů nepožadovala, přičemž navrhla, aby žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů řízení přiznána s ohledem na povahu daného řízení, kdy jde o iudicium duplex, tj. civilní soudní řízení, ve kterém mají účastníci na obou stranách sporu zároveň postavení žalobce i žalovaného. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení vzal v úvahu skutečnost, že ani jedna z účastnic svým jednáním nebo opomenutím nezavinila vznik daného sporu. Současně ani jedna z účastnic nezapříčinila žádné průtahy ve věci. Na tom, že podílové spoluvlastnictví účastnic má být zrušeno a i na způsobu vypořádání se účastnice v rámci řízení shodly. Současně dané řízení má povahu sporu iudicium duplex a v tomto směru soud odkazuje na níže citované rozhodnutí Ústavního soudu, kdy dle názoru soudu procesní postup žalované v řízení nelze hodnotit jako šikanózní výkon práv, nebo obstrukční jednání, a to i s ohledem na její povinnosti dle § 14 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 404/22:„ Zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého spoluvlastníka.“. Z uvedených důvodů soud náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě lze považovat míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované za stejnou, jak je odůvodněno shora, tj. měla by každá hradit polovinu nákladů zaplacených (zálohovaných) státem. V daném případě bylo znalci [příjmení] [celé jméno znalce] ze státních prostředků zaplaceno 25.593 Kč (znalečné činilo celkem 28.593 Kč, částka 3.000 Kč byla zaplacena ze zálohy složené žalobkyní v této výši). Soud proto rozhodl výrokem V. rozsudku o povinnosti žalobkyně nahradit státu polovinu znalečného po odečtení zálohy na znalečné hrazené žalobkyní, tj. částku 11.296,50 Kč. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je organizační složkou státu, přičemž žalovaná [země] je dle § 11 odst. 2 písmene a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném a účinném znění osvobozena od soudních poplatků. Soud proto rozhodl výrokem VI. rozsudku tak, že [země] nemá vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení.

9. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když lhůta k úhradě vypořádacího podílu žalované byla v souladu se shodným návrhem účastnic stanovena na 30 dnů od právní moci rozsudku.