19 C 312/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 68 432,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 39 925 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky ve výši 28 507,10 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 10 743,70 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 65 388,64 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 220,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 68 432,10 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 051,60 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta 1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2025 se žalobce domáhá po žalované částky ve výši 68 432,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 743,70 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 65 388,64 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 220,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 68 432,10 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacením na základě smlouvy o revolvingovém úvěru.

2. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalobce se žalovanou uzavřel dne 7. 10. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením smlouvy žalovaná mimo jiné stvrdila, že se s úvěrovými podmínkami seznámila, všechna jejich ustanovení jsou jí srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované. a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná byla dle smlouvy oprávněna čerpat revolvingový úvěr vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky (např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce). Splatnost pravidelné měsíční splátky byla 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 109 687 Kč a na splacení úvěru uhradila částku 69 762 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v odst. 7.

1. úvěrových podmínek a úvěr zesplatnil ke dni 18. 6. 2025. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na předžalobní výzvu žalobce. Dlužná částka ve výši 68 432,10 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 65 388,64 Kč, poplatků za pojištění ve výši 643,46 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 500 Kč. Dále žalobce požaduje příslušenství, a to úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 10 743,70 Kč a dále úrok ve výši 12 % ročně (v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) z dlužné jistiny 65 388,64 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 68 432,10 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení, ke dni 13. 10. 2025 v žalobě již kapitalizovaný.

3. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení a označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný.

4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 16. 12. 2025, ve kterém odkázal na Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a Kartu klienta. Žalobce postupuje podle Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, v rámci karty klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel. V rámci Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta je podrobně popsáno, jakým způsobem žalobce získal informace o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, v rámci Karty klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých žalobce vycházel při posouzení schopnosti žalované předmětný úvěr splácet. Žalobce provedl výpočty hodnoty MLS pro smlouvu žalované. MLS je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Zákon o spotřebitelském úvěru ve svém novelizovaném znění od 1. 1. 2024 dává věřiteli výslovně možnost ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů. Tuto možnost využívá i žalobce, kdy pomocí výpočtu tzv. credit scoringu, dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. K tomu dále žalobce odkázal na Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2025, č. j.: 106 VSPH 186/2025-88. Žalobce v rámci uzavírání smlouvy č. , hodnota, provedl lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Dále žalobce zjistil, zda má žalovaná v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných institucionálních věřitelů. V daném případě byly předchozí závazky a měsíční splátky na ně zjištěny, a to ve výši 13 685 Kč u ryze osobních závazků, kdy byly následně zahrnuty do výpočtu MLS. O úvěruschopnosti žalované svědčí i to, že hradila na smlouvu o úvěru, než došlo k zesplatnění úvěru, a to od 11/2023 do 3/2025, tedy po dobu téměř jednoho a půl roku.

5. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo spolu s žalobou doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 15. 1. 2026 na adresu jejího bydliště dle evidence obyvatel. Žalobce se z jednání soudu omluvil a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho přítomnosti. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal bez přítomnosti účastníků.

6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy metodikou žalobce ohledně posuzování úvěruschopnosti klienta (Ověření bonity MLS), potvrzením oddělní rizik žalobce ze dne 13. 10. 2025 (Karta klienta) s úvěrovou zprávou, úvěrovou smlouvou ze dne 7. 10. 2023 (, Anonymizováno, , Anonymizováno, – revolvingový úvěr č. , hodnota, ), úvěrovými podmínkami žalobce, výpisem čerpání, splátek a úhrad, výzvou žalobce žalované ke splacení celého úvěru ze dne 18. 6. 2025 včetně poštovního podacího archu a předžalobní výzvou zástupce žalobce ze dne 7. 10. 2025 včetně poštovního podacího archu.

7. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 7. 10. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě, které žalobce poskytl žalované bezúčelový revolvingový úvěr do celkové výše úvěrového rámce 60 000 Kč. Žalovaná je ve smlouvě o úvěru označena jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem průkazu totožnosti. Splatnost úvěru byla ve smlouvě sjednána v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky (minimálně 400 Kč). V části smlouvy přehled služeb, poplatků a odměn byly sjednány poplatky za služby. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splátek, přičemž měsíční úhrada za pojištění byla sjednána na 5,9 % z minimální splátky úvěru bez úhrady pojištění. V části smlouvy důsledky nesplácení úvěru bylo sjednáno hrazení účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání a pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč (max ve výši dlužné částky). Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované způsobem popsaným v přílohách k žalobě, a to Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta a Kartě klienta. Podle potvrzení oddělení řízení rizik žalobce vycházel z toho, že zdroj příjmu klienta (žalované) je zaměstnanecký poměr a výše příjmu je 28 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti je 0, stav klienta rozvedená, počet dětí 0, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 1 460 Kč. Žádné doklady k výši příjmů žalované a k výši jejích běžných životních nákladů nebyly doloženy, ač byl žalobce k jejich předložení soudem vyzván. Podle žalobce žalovaná načerpala na základě úvěrové smlouvy celkem částku 109 687 Kč a na poskytnutý úvěr zaplatila celkem 69 762 Kč, což odpovídá výpisu čerpání, splátek a úhrad. Zároveň z výpisu vyplývá, že žalované byla účtována smluvní pokuta a náklady vymáhání již v únoru a březnu 2024. Přípisem ze dne 18. 6. 2025 vyzval žalobce žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě předmětné smlouvy. Naposledy vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy předžalobní výzvou ze dne 6. 8. 2025, která byla žalovaná odeslána dne 7. 8. 2025, jak vyplývá z poštovního podacího archu. Žalovaná je v řízení nečinná, netvrdí a neprokazuje, že na úvěr uhradila více, než tvrdí žalobce.

8. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru uzavřené 7. 10. 2023 částku v celkové výši 109 687 Kč a na tuto poskytnutou částku žalovaná uhradila 69 762 Kč. S ohledem na označení žalované ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil jiné důkazy než potvrzení oddělní rizik žalobce s úvěrovou zprávou, a to ani za situace, kdy byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Dle předložených dokladů žalobce vyšel co do příjmů žalované pouze z údajů od žalované, které nebyly žádným způsobem doloženy a ověřovány. Při výpočtu MLS klienta a domácnosti pak žalobce vycházel z těchto neověřených příjmů. Žádným způsobem nebyly dokládány výdaje žalované, kromě jejích nemalých výdajů na stávající splátky jiným společnostem včetně žalobce ve výši 13 685 Kč. Nebyl zjišťován ani druh bydlení žalované a tudíž ani zjišťovány a ověřovány náklady na bydlení. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad současně vyplývá, že žalovaná se dostávala opakovaně do prodlení se splácením úvěru, a to již od února 2024, za což jí byla účtována smluvní pokuta a náklady za vymáhání.

10. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Tak tomu bylo v případě žalované. Takovýto závěr rozhodně není v rozporu se závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, na který odkazuje žalobce a který hovoří právě o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. I v bodě 37., na který žalobce konkrétně odkazuje, Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval příjmy a konkrétní výdaje ani samotné žalované. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované.

11. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 7. 10. 2023 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě. Protože žalobce poskytl žalované částku 109 687 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat.

12. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 109 687 Kč bylo vráceno pouze 69 762 Kč, když žalovaná netvrdila a neprokázala, že by zaplatila více, než tvrdí a prokazuje žalobce. Proto žalobci z titulu bezdůvodného obohacení soud přiznal částku 39 925 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalované, byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.

13. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaná z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky 28 507,10 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 10 743,70 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 65 388,64 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 220,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 68 432,10 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.

14. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 39 925 Kč (58,30 % ze žalované částky bez příslušenství), neúspěšný byl co do částky 28 507,10 Kč (41,70 % ze žalované částky bez příslušenství). Tzv. čistý úspěch žalobce tak činí 16,60 % (58,3 % - 41,70 %). Ve věci takto úspěšný žalobce zaslal žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 2 738 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta soud postupoval podle § 7 bodu 5vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) ve znění účinném od 1. 1. 2025. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby částku 3 860 Kč. Paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby činí dle § 13 odst. 4 AT částku 450 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a představují celkem 12 930 Kč. Za účelně vynaložený náklad řízení nepovažuje soud odměnu za doplnění tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované, neboť tato tvrzení měla být v potřebném rozsahu uvedena již v žalobě. Na nákladech zastoupení by tak žalobci při plném úspěchu ve věci náleželo 12 930 Kč. Soud žalobci přiznal 16,60 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 454,50 Kč a na nákladech zastoupení 2 146,40 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Daň činí 450,70 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 3 051,60 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k náhradě nákladů řízení byla s ohledem na nečinnost žalované, která neuvedla důvody pro lhůtu delší, stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.