19 C 53/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 36.624,88 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 36 624,88 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 46 606,93 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 567,37 Kč, s úrokem ve výši 13,72 % ročně z částky 36 624,88 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 624,88 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 12. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 36 624,88 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 46 606,93 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 567,37 Kč, s úrokem ve výši 13,72 % ročně z částky 36 624,88 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 624,88 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], s.r.o. uzavřel se žalovanou dne 13. 3. 2008 smlouvu o úvěru č. 9100497625. Na základě smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru Obchodní podmínky [právnická osoba] a Sazebník poplatků. V souladu se smlouvou o úvěru byl žalované poskytnut úvěr ve výši 120.000 Kč. Žalovaná byla na základě smlouvy o úvěru povinna platit sjednané náklady na úvěr sestávající z úroku, poplatků (zejména za správu a vedení úvěrového účtu), a případného pojistného, bylo-li ve smlouvě o úvěru sjednáno. Výše poplatků a pojistného je uvedena ve smlouvě o úvěru nebo v sazebníku poplatků. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku z úvěru a dalších plateb splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.095 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 15. 4. 2008. Žalovaná se v průběhu trvání smluvního vztahu dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek a neplnila tak řádně a včas své povinnosti ze smlouvy o úvěru. V důsledku porušení smluvních ujednání ze strany žalované byl právní předchůdce žalobce dle obchodních podmínek oprávněn odstoupit od smlouvy a pozastavit další čerpání úvěru a požadovat okamžité splacení dlužné částky, což učinil, smlouvu předčasně ukončil ke dni 30. 3. 2010 a uplatnil vůči žalované své právo na okamžité splacení celé dlužné částky, která k tomuto dni činila celkem 126.571 Kč. Žalovaná ani přes výzvu k úhradě dlužnou částku zcela neuhradila. V souladu s obchodními podmínkami ukončením smlouvy o úvěru nezaniká povinnost žalované k úhradě dlužné částky včetně úroků. Úroková sazba úroku z úvěru ve výši 13,72 % odpovídá obvyklé výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých klientům bankami ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Z důvodu prodlení žalované vznikl právnímu předchůdci žalobce nárok rovněž na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Pohledávka za žalovanou vyplývající z úvěrové smlouvy byla ze strany [právnická osoba] [anonymizováno] postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2017 s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Za období od zesplatnění pohledávky na žalobce do dne sepisu žaloby žalovaná uhradila celkem 79 382,12 Kč. Žalobce proto požaduje zaplacení dlužné částky ve výši 36 624,88 Kč představující jistinu, kapitalizovaného úroku ve výši 46 606,93 Kč, úroku ve výši 13,72 % p.a. z částky 36 624,88 Kč ode dne 27. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 567,37 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 36 624,88 Kč ode dne 27. 5. 2021 do zaplacení. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu odeslanou doporučeně dne 19. 12. 2022, avšak bezvýsledně.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včasný odpor. K obraně proti žalobě uvedla, že nesouhlasí s výší požadované částky k zaplacení, neboť exekutor po dobu 5 let nevyvíjel žádnou aktivitu a současně dluh byl součástí insolvence. Celkový dluh byl něco přes 200.000 Kč. Exekuce byla vedena neoprávněně, neboť na základě rozhodčí doložky byla exekuce zrušena. U jednání soudu žalovaná uvedla, že namítnutím dlouhodobé nečinnosti exekutora v exekučním řízení a následného zrušení neoprávněné exekuce vedené na základě rozhodčí doložky mínila vznést námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku a tuto výslovně vznáší. Dále uvedla, že již při prvním řešení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy nahlédnutím do transakční historie žalovaná zjistila, že byla vedena právním předchůdcem žalobce jako dlužník již od první splátky, což dle žalované neodpovídalo realitě. Současně pokud dle žalobce jeho nárok vůči žalované nemohl být promlčen, protože na něj bylo plněno v rámci insolvenčního řízení manžela žalované, pak je s podivem, že to, co manžel na dluh v rámci insolvenčního řízení uhradil, nebylo nijak zohledněno. Navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Žalobce se k námitkám žalované vyjádřil tak, že na pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 9100497625 ze dne 13. 3. 2008 započetl všechny přijaté platby od žalované, všechny platby vymožené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Jeseník v rámci dnes již zastaveného exekučního řízení vedeného vůči žalované pod sp.zn. [spisová značka], jakož i všechny platby obdržené v rámci insolvenčního řízení vedeného na spoludlužníka žalované [jméno] [příjmení] u [název soudu] pod sp.zn. [insolvenční spisová značka]. Žalovaná byla dle zaslaného zesplatnění ze dne 30. 3. 2010 povinna hradit dlužnou částku 126 571 Kč, která sestávala z dlužných splátek ve výši 10 372 Kč (tj. součet předepsaných a neuhrazených splátek, tedy celkem 4 splátky, z čehož 1 byla uhrazena částečně), dlužné jistiny ve výši 105 635 Kč a dlužného příslušenství 10 564 Kč představující poplatky za zaslání upomínky, za zesplatnění, případně za pojištění, úroky z prodlení z dlužných částek do zesplatnění a smluvní pokuty, přičemž úhradu této částky (10.564 Kč) žalobce žalobou nepožaduje. Od zesplatnění byly na žalovanou pohledávku započteny platby v celkové výši 79 382,12 Kč, z toho v rámci původní exekuce bylo vymoženo a na žalovanou pohledávku započteno celkem 8.662,85 Kč Tyto platby byly poté v plné výši započteny na dlužnou jistinu a neuhrazené splátky, které po započtení plateb činily 36 624,88 Kč (10 372 Kč + 105 635 Kč – 79 382,12 Kč). Kapitalizovaný úrok ve výši 46 606,93 Kč byl vypočtený do dne poslední platby, tj. ke dni 26. 5. 2021 z dlužné jistiny, stejně jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 567,37 Kč. K námitce promlčení vznesené žalovanou žalobce uvedl, že nárok není promlčen s ohledem na skutečnost, že exekuce byla vedená až do 8. 12. 2022. Dále uvedl, že nelze rozdělit promlčení ve vztahu k žalované a jejímu spoludlužníku, kdy spoludlužník žalované řádně plnil v rámci insolvenčního řízení až do července 2021, ačkoli už v té době byla známa rozhodnutí Ústavního soudu týkající se rozhodčích doložek a eventuálně promlčení nároku.

4. Na základě provedeného dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 9100497625 vzal soud za prokázané, že mezi žalovanou, [jméno] [příjmení], [datum narození] (ve smlouvě označen jako spolužadatel) a [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] byla dne 13. 3. 2008 na žádost žalované uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 9100497625. Dle smlouvy byla maximální výše úvěru 120.000 Kč, počet měsíčních splátek 60, výše měsíční splátky bez pojištění 2.855 Kč, výše pojištění 240 Kč a výše splátky k úhradě 3.095 Kč. Datum splatnosti 1. měsíční splátky byl 15. den měsíce následujícího po datu odeslání peněz na účet klientky. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla dle smlouvy s pojištěním 20,11 % a bez pojištění 15,85 %. Žalovaná coby„ klientka“ ve smlouvě svým podpisem potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty a sazebníkem poplatků, souhlasí s nimi, nemá k nim žádné výhrady a žádá o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených v žádosti, jejíž součástí jsou obchodní podmínky a sazebník. Dále vyjádřila souhlas s pojištěním. Žalovaná v řízení nenamítala, že by jí úvěr ve sjednané výši nebyl poskytnut. [jméno] [příjmení] coby„ spolužadatel“ svým podpisem na smlouvě potvrdil, že souhlasí s žádostí o úvěr, obchodními podmínkami a sazebníkem, a že se zavazuje, že po akceptaci žádosti ze strany [právnická osoba] jako spoludlužník ve smyslu čl. II. OP uhradí veškeré závazky ze spotřebitelského úvěru.

5. Dle čl. VI. odst. 7 obchodních podmínek [právnická osoba], které jsou dle textu smlouvy o úvěru součástí smlouvy o úvěru, [právnická osoba] [anonymizováno] a klient se dohodli, že majetkové spory, které vzniknou ze smlouvy nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení s tím, že spory budou rozhodovány jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeném [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] („ SPRR“) podle Jednacího řadu pro rozhodčí řízení SPRR. Dle tvrzení žalobce, které žalovaná nesporovala, byla smlouva předčasně ukončena v souladu se smluvním ujednáním účastníků ke dni 30. 3. 2010 a právní předchůdce žalobce uplatnil vůči žalované právo na okamžité splacení celé dlužné částky, která činila dle žalobce ke dni ukončení smlouvy 126 571 Kč Smlouva byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2017.

6. Soud dále s ohledem na žalovanou vznesenou obranu proti žalobě a vyjádření žalobce k této obraně provedl dokazování spisem vedeným u OS v Trutnově pod sp. zn. [spisová značka], ze kterého zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] návrhem ze dne 3. 10. 2012 podal návrh na nařízení exekuce proti žalované a jejímu spoludlužníku [jméno] [příjmení] dle vykonatelného rozhodnutí [právnická osoba], které vydal rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – rozhodčího nálezu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] pro částku 108.654 Kč s úrokem z prodlení ve výši 17.628,60 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 7 % ročně z částky 108.654,40 Kč ode dne 27. 7. 2012 do zaplacení a náklady řízení 35.949,60 Kč. Z rozhodčího nálezu ze dne 4. 10. 2012 rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sp. zn. E [číslo] soud zjistil, že rozhodčí řízení bylo zahájeno k žalobě [právnická osoba] doručené rozhodci prostřednictvím [právnická osoba] dne 3. 4. 2012. Usnesením OS v Trutnově ze dne 18. 10. 2012 č.j. [číslo jednací] byla na základě uvedeného rozhodčího nálezu nařízena exekuce na majetek žalované a [jméno] [příjmení], [datum narození]. Usnesením soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Jeseník ze dne 29. 3. 2017 č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto, že v exekučním řízení bude pokračováno se žalobcem coby právním nástupcem původního oprávněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2017. Usnesením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Jeseník ze dne 23. 8. 2021 č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o zastavení exekuce proti povinnému [jméno] [příjmení] z důvodu, že povinný [jméno] [příjmení] splnil podmínky oddlužení a byl osvobozen od placení zbytku pohledávek. Usnesením OS v [obec] ze dne 11. 11. 2022, které nabylo právní moci dne 7. 12. 2022, byla exekuce nařízená usnesením OS v Trutnově ze dne 18. 10. 2012 č.j. [číslo jednací] zastavena pro absolutní neplatnost rozhodčí doložky pro obcházení zákona s odkazem na usnesení velkého senátu občanského a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, dle kterého:„ Neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák.“. Dle odůvodnění uvedeného rozhodnutí OS v Trutnově je důsledkem neplatnosti rozhodčí doložky okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem, přičemž všechny subjekty si musely být již od vydání usnesení Nejvyššího soudu sp zn. 31 Cdo 1945/2010 vědomy, že rozhodčí doložky nenaplňující vymezené podmínky jsou neplatné, a proto nikdy nemohou založit pravomoc rozhodce k vydání exekučního titulu.

7. Vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, posuzoval soud rozhodovanou věc podle dosavadních předpisů, tj. podle zákona č. 513/1991 Sb. (dále jen obch. zák.) a zákona č. 40/1964 Sb, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). <i>Dle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Dle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.</i> <i>Dle § 524 odst. 1obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.</i> <i>Dle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.</i> <i>Dle § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.</i> 8. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou je důvodná. Žaloba byla podána k soudu dne 28. 12. 2022. Promlčecí doba začala běžet den následující po zesplatnění úvěru, ke kterému došlo dne 30. 3. 2010 a marně uplynula uplynutím čtyřleté promlčecí lhůty dle § 397 obch. zák. Zahájením rozhodčího řízení nedošlo v dané věci ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 obch. zák., jak je odůvodněno níže. Dle usnesení velkého senátu občanského a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011:„ Neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák.“.

9. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uplatnil neplatnou rozhodčí doložku žalobou doručenou rozhodci prostřednictvím Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. dne 3. 4. 2012, tedy bezmála jedenáct měsíců po vydání shora citovaného sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu k neplatnosti rozhodčích doložek. Podle nálezu Ústavního soudu II. ÚS 996/18 ze dne 4. 6. 2019„ Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011 (tzn. před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), činili tak v období neustálené změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavění promlčecí lhůty. Protiústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu a nemůže s ním být spjato stavění promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.“ 10. Stejně dle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 1091/19 ze dne 17. 7. 2019:„ Z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, vyplývá požadavek ve vztahu k zákonné úpravě soukromoprávních vztahů, že jejich vznik musí vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů. Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní a může být proporcionálně omezena, ať už s ohledem na jiný ústavní princip nebo za účelem ochrany základního práva jednotlivce či určitého ústavně aprobovaného veřejného zájmu. Jedním z omezení autonomie vůle, jež lze dovodit z ústavního principu rovnosti podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod, je požadavek ochrany slabší strany, jejímž typickým příkladem je ochrana spotřebitele. <i>Rozhodčí smlouva, která neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, nýbrž pouze odkazuje na rozhodčí řád, je pro obcházení zákona smlouvou absolutně neplatnou. Jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a je v ní pokračováno, je nutné ji v každé fázi zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, a to i tehdy, jestliže povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. Není přitom podstatné, že samotný rozhodčí nález nebyl formálně zrušen.</i> Zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. S takovýmto postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.“ Srovnej též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 47 Co 51/2023-105 ze dne 11. 4. 2023.

11. Soud s ohledem na výše uvedené shledal námitku promlčení vznesenou žalovanou za důvodnou a žalobu v plném rozsahu zamítl.

12. K námitce žalobce, že nárok není promlčen, neboť nelze rozdělit promlčení ve vztahu k žalované a jejímu spoludlužníku, soud uvádí, že žalovaná a její spoludlužník [jméno] [příjmení] uzavřeli smlouvu o úvěru v postavení solidárních dlužníků ve smyslu § 511 obč. zák. (viz. čl. II. Obchodních podmínek). Každý ze solidárně žalovaných dlužníků přitom jedná v řízení sám za sebe a jeho procesní úkony nezavazují ostatní žalované (§ 91 odst. 1 o. s. ř.), nejde o nerozlučné společenství. Promlčecí doba běží ve vztahu ke každému ze spoludlužníků zvlášť. Rovněž přerušení a stavení promlčení, k němuž došlo ve vztahu k jednomu ze spoludlužníků, nepůsobí vůči ostatním. Splatnost závazků jednotlivých solidárních dlužníků tedy nemusí být totožná a závazek každého z nich se také zvlášť promlčuje; z toho vyplývá, že i přerušení a stavení promlčení, k němuž došlo ve vztahu k jednomu ze spoludlužníků, nepůsobí vůči ostatním. Srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 529/2003 nebo sp. zn. 33 Odo 716/2002.

13. Soud s ohledem na výše uvedený závěr o promlčení žalobou uplatněného nároku z důvodu procesní ekonomie nevyzýval žalobce ve smyslu § 118a o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů k výši uplatněného nároku a příslušenství, zejména k částečným úhradám na dlužnou částku ze strany žalované a jejího spoludlužníka a k jejich započtení, ačkoli tato tvrzení dosud v řízení uplatněná shledal naprosto nedostačujícími a nepřezkoumatelnými. Ze stejného důvodu pak zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování v tomto směru o transakční historii a výpis plateb.

14. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.). Žalovaná měla ve věci plný úspěch, žalobce je proto povinen nahradit jí vynaložené náklady řízení. Žalovaná se však náhrady nákladů řízení výslovně vzdala, proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.