19 C 54/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: Anonymizováno Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 77 741,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 21 501,22 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 800 Kč a poslední splátce ve výši 1 701,22 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 54 633,54 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 36 455,16 Kč od 7. 8. 2025 do zaplacení a co do částky 1 607,08 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu 26. 2. 2026 se žalobce domáhal po žalované zaplacení celkem částky 76 134,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 36 455,16 Kč od 7. 8. 2025 do zaplacení, sestávající z jistiny ve výši 34 728,23 Kč, smluvního úroku ve výši 39 679,60 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 645,57Kč, poplatku za službu „Presto“ 1 081,36 Kč, a smluvní pokuty ve výši 1 607,08 Kč. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi účastníky byla dne 9. 2. 2025 uzavřena distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25241716, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 34 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a dále s poplatky za zvolené služby. První splátka byla splatná dne 11. 3. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 3. 8. 2026. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil u žalované informace o celkovém počtu členů žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaná nenachází v registrech - centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob. Opatřil výpis katastrálního rejstříku pro kontrolu platnosti adresy a z registru „sankční seznamy“ a interních registrech historie klienta. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalované podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu s požadavky vyplývajícími ze zák. č. 257/2016 Sb. Žalobce takto nahlédl do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden a ni v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč a umožňovala bezproblémové splácení úvěru. Smlouva se žalovanou byla uzavřena elektronicky, přičemž se žalovaná jednoznačně identifikovala. Úvěr byl žalované vyplacen na účet č., č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu, a to dne 9. 2. 2025 v částce 8 000 Kč, dne 12. 3. 2025 v částce 2 059 Kč, dne 13. 3. 2025 v částce 3 074 Kč, dne 13. 3. 2025 v částce 3 898 Kč, dne 14. 3. 2025 v částce 5 164 Kč, dne 15. 3. 2025 v částce 9 054 Kč a v dne 19. 3. 2025 v částce 3 560 Kč. Žalovaná se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázala zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Dále se žalovaná se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. K výzvě soudu žalobce doplnil, že žalovaná na úvěr uhradila dne 12. 3. 2025 částku 2 548,46 Kč, dne 20. 3. 2025 částku 508,58 Kč, dne 30. 3. 2025 částku 4 162,61 Kč, dne 14. 4. 2025 částku 1 795,80 Kč, dne 6. 5. 2025 částku 718,30 Kč, dne 9. 5. 2025 částku 1 077,48 Kč, dne 1. 9. 2025 částku 500 Kč, dne 20. 10. 2025 částku 1 000 Kč a dne 10. 11. 2025 částku 1 000 Kč. Žalovaná tak dle žalobce celkem uhradila 13 311,23 Kč, z toho 80,77 Kč bylo započteno na jistinu a 13 230,46 Kč na příslušenství. Částky zaplacené žalovanou byly dle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení žalované nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy žalobce vypověděl Smlouvu, o čemž žalovanou informoval emailem ze dne 6. 8. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne 7. 8. 2025.

2. Žalobce tak požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši jistiny ve výši 34 728,23 Kč, smluvního úroku ve výši 39 679,60 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 645,57 Kč, poplatku za službu „Presto“ 1 081,36 Kč. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. VIII. odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a žalobce ji požaduje pouze za dobu od 13. 5. 2025 do 11. 8. 2025, celkem ve výši 1 607,08 Kč. Žalované byla odeslána předžalobní výzva ze dne 1. 2. 2026.

3. Pokud by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

4. Žalobce se k nařízenému jednání omluvil. Žalovaná se k jednání dostavila a k dotazu soudu ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované ze strany žalobce uvedla, že v době poskytnutí úvěru měla 1 vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, které má ve střídavé péči (na což nebyla žalobcem dotazována), žila ve společné domácnosti s přítelem. Její výdaj na bydlení nebyl 1 000 Kč, jak vyplývá z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, ale činil ve skutečnosti polovinu částky 11 750 Kč, které činilo nájemné spolu s inkasem, jak vyplývá z výpisu z běžného účtu žalované (druhá polovina připadala na přítele žalované). Žalovaná však v době poskytnutí úvěru nebyla schopna hradit ani tuto svou polovinu nákladů na bydlení kvůli problémům se splácením stávajících půjček, proto celou částku 11 750 Kč hradil její přítel. V době poskytnutí předmětného úvěru již měla žalovaná vícero půjček od , právnická osoba, . a jednu půjčku od „Zaplo“, které již v té době nebyla schopna splácet ani když náklady na bydlení hradil v plné výši v té době přítel žalované. Výdaje na půjčky ve výši 3 000 Kč žalovaná pouze odhadla, zřejmě neodpovídaly skutečnosti. Úvěry od , právnická osoba, . řádně a včas neuhradila, proto došlo k jejich zesplatnění. V současné době je žalovaná splácí na základě mimosoudní dohody se společností , právnická osoba, . Žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu s tím, že pro případ, byť částečného, vyhovění žalobě požádala o povolení splátek ve výši maximálně po 1 800 Kč měsíčně.

5. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. 25241716 ze dne 9. 2. 2025, včetně informací pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, předpisu denních splátek, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Všeobecných obchodních podmínek platných od 27. 5. 2024, dále autorizací ověření totožnosti, pravidly pro prověřování úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, listinou označenou „Identifikované příjmy“, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výpisem z běžného účtu žalované u , právnická osoba, č. , č. účtu, za období únor 2024 až 10. 2. 2025, zprávou , právnická osoba, . ze dne 16. 3. 2026, výzvou k úhradě ze dne 6. 8. 2025 a předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2026 včetně dokladu o odeslání.

6. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 9. 2. 2025 distančním způsobem úvěrovou smlouvu, na základě které žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr s postupným čerpáním do výše 34 800 Kč za úrok ve výši 1,016 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky dle čl. VI a VII smlouvy. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou. Smlouva je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru a jsou k ní připojeny informace o spotřebitelském úvěru. Splatnost první splátky úvěru byla 11. 3. 2025 a konec doby platnosti kreditního rámce (doba trvání smlouvy) byl sjednán na 3. 8. 2026. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a zprávy , právnická osoba, . žalovaná z úvěru vyčerpala dne 10. 2. 2025 částku 8 000 Kč, dne 12. 3. 2025 částku 2 059,33 Kč, dne 13. 3. 2025 částku 3 074,84 Kč, dne 13. 3. 2025 částku 3 898,70 Kč, dne 14. 3. 2025 částku 5 164,68 Kč, dne 17. 3. 2025 částku 9 054,90 Kč a dne 19. 3. 2025 částku 3 560 Kč (tj. celkem 34 812,45 Kč).

7. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované. Podle interních podkladů žalobce vycházel z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované je 21 986 Kč. K prokázání ověření úvěruschopnosti žalované předložil žalobce výpis o posouzení úvěruschopnosti a výpis z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 7. 2. 2024 do 10. 2. 2025. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti měla žalovaná pravidelné měsíční výdaje 3000 Kč na půjčky. Výdaje na bydlení uvedla žalovaná ve zcela nereálné výši 1 000 Kč, stejně jako další nezbytné výdaje v částce 2 000 Kč, přičemž z výpisu z účtu žalované, které měl žalobce k dispozici před uzavřením smlouvy o úvěru jednoznačně vyplývá položka nájemné ve výši 11 750 Kč měsíčně. Současně z ničeho nevyplývá, jak žalobce dospěl k výši čistého měsíčního příjmu žalované 21 986 Kč, když současně žalovaná uvedla dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti částku 18 000 Kč. Současně nebyly doloženy žádné doklady k rodinným poměrům žalované, k vyživovacím povinnostem (žalovaná měla dle svého tvrzení vyživovací povinnost k nezletilému dítěti), ani k výdajům na splátky stávajících úvěrů žalované, přičemž z předloženého výpisu z běžného účtu žalované vyplývá žalovanou tvrzená celá řada úvěrů a mikroúvěrů od , právnická osoba, . a splátky řady těchto úvěrů (půjček). Ze samotného předloženého výpisu z běžného účtu žalované je zřejmé, že příjmy žalované nepokrývají její výdaje a že žalovaná si opakovaně brala úvěry (a mikroúvěry) od , právnická osoba, .. Dle tvrzení žalobce žalovaná na úvěr uhradila celkem 13 311,23 Kč Toto tvrzení žalobce žalovaná v řízení nesporovala. Předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2026 vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky 79 592,39 Kč a nákladů právního zastoupení.

8. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru uzavřené 9. 2. 2025 celkem částku 34 812,45 Kč. S ohledem na označení žalovanou ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení předložil shora uvedený výpis o posouzení úvěruschopnosti a výpis z běžného účtu žalované. Z uvedených listin nelze učinit závěr o řádném prověření úvěruschopnosti žalované, resp. z výpisu z účtu, který měl žalobce před poskytnutím úvěru žalované k dispozici, lze dle názoru soudu dojít k zcela jednoznačnému závěru, že žalovaná není schopna poskytnutý úvěr splácet.

10. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalobce řádně nesplnil povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Nelze mít za prokázané, že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím finančním možnostem žalované ani že žalovaná byla schopna úvěr řádně splácet. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, zejména na rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022441 ze dne 9. 2. 2023, rozsudek ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a rozsudek ze dne 20. 3. 2019 ve věci sp. zn. 33 Cdo 201/2018, dospěl soud k závěru, že žalobce neprovedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Jelikož tato povinnost byla zanedbána, je smlouva ze dne 9. 2. 2025 podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě, nýbrž pouze vydání bezdůvodného obohacení, které odpovídá rozdílu mezi žalované poskytnutou částkou a částkou vrácenou žalovanou. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaná z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto v rozsahu nad nárok na bezdůvodné obohacení byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta.

11. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 34 812,45 Kč bylo vráceno celkem 13 311,23 Kč. Proto žalobci z titulu bezdůvodného obohacení soud přiznal částku 21 501,22 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaná požádala o povolení splátek v maximální výši po 1 800 Kč, které bude schopna splácet. Soud proto povolil žalované splácet žalobci přisouzenou částku ve splátkách po 1 800 Kč, když s ohledem na její výši bude uhrazena ve lhůtě cca jednoho roku, přičemž současně je žalovaná dle svého tvrzení splátky v této výši schopna hradit. Pokud žalovaná nezaplatí ve stanoveném termínu byť i jedinou ze splátek, stane se do splatnosti následující splátky rozsudek vykonatelným co do celé zbývající částky.

12. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že hodnota plnění, k němuž se žalovaná zavázala na základě úvěrové smlouvy je v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutých na základě téhož smluvního ujednání žalobce. Tato zjevná disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který je způsobilý založit rovněž neplatnost smlouvy podle ust. § 580, § 588 občanského zákoníku. Sjednaný úrok v sazbě 1,016 % denně představuje tak vysokou částku, že lze předjímat, že při jeho absenci by úvěr nebyl poskytnut. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě převyšující 370 % p. a. (denní sazba vynásobená počtem dnů v kalendářním roce), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Takový úrok je dle soudu zjevně nepřiměřený. K tomu soudu odkazuje např. na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023 se uvádí: „Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že podnikatelská aktivita žalobkyně se dlouhodobě a stabilně vyznačuje sjednáváním nepřiměřeně vysokých úroků a je na sjednávání takových úroků založena. Žalobkyně pravidelně poskytuje úvěry za riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr včetně vysokého úroku splácet. Žalobkyně pokračuje ve sjednávání nemravně vysokých úrokových sazeb i poté, co byla prostřednictvím rozsudků v mnoha jiných věcech jako účastník řízení a poskytovatel úvěrů s neplatností takto vysokých úroků seznámena. Žalobkyně smlouvy s nemravně vysokým úrokem uzavírá záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Není proto naplněn předpoklad, že by v tomto konkrétním případě uzavřela smlouvu i bez nemravně vysokého úroku, tedy bez této její neplatné části. Jelikož žalobkyni neplatnost jí sjednávaných úroků musí být obecně známa a jelikož jí musela být známa i v tomto konkrétním, nyní přezkoumávaném případě, nejsou splněny předpoklady ani pro úvahu, zda by smlouvu uzavřela bez neplatné části, kdyby o její neplatnosti věděla. Žalobkyně si totiž neplatnosti smlouvy v době jejího uzavření musela být vědoma. Je tedy z principu vyloučena úvaha, zda by uzavřela smlouvu i bez neplatné části, pokud by si byla neplatnosti vědoma (§ 576 obč. zák.).“ K obdobnému závěru dospěl i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112. Uvedené závěry jsou použitelné i v projednávané věci. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce v rámci své podnikatelské činnosti běžně poskytuje úvěry za stejných či obdobných podmínek, které byly sjednány v posuzované věci.

13. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla z větší části úspěšná. Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka (77 741,84 Kč) s částkou, která byla žalobci přiznána (21 501,22 Kč), lze dovodit, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu cca 27,7 %, neúspěšný v rozsahu cca 72,30 % z hodnoty předmětu sporu. Žalovaná by tak měl právo na 44,60 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Žalovaná však žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovala. Proto soud rozhodl výrokem III. rozsudku tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.