19 C 6/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 426.217,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 405.201,38 Kč s úrokem výši 6,9 % ročně z částky 397.289,26 Kč od 20.11.2019 do 29.11.2019, s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 391.289,26 Kč od 30.11.2019 do 30.12.2019, s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 386.289,26 Kč od 31.12.2019 do 29.1.2020, s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 382.289,26 Kč od 30.1.2020 do 26.2.2020, s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 377.289,26 Kč od 27.2.2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 397.289,26 Kč od 20.11.2019 do 29.11.2019, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 391.289,26 Kč od 30.11.2019 do 30.12.2019, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 386.289,26 Kč od 31.12.2019 do 29.1.2020, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 382.289,26 Kč od 30.1.2020 do 26.2.2020, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 377.289,26 Kč od 27.2.2020 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 6.800 Kč splatných vždy ke každému 10. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Řízení se v části o zaplacení částky 20.000 Kč, o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 151,80 Kč a o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 863,93 Kč zastavuje.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18.292 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 11. 2019 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 426.217,11 Kč s úrokem z úvěru ve výši 6,9 % ročně z částky 397.289,26 Kč od 20. 11. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 397.289,26 Kč od 20. 11. 2019 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 31. 1. 2018 smlouvu o úvěru č. [bankovní účet], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 414.888 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a zároveň zaplatit sjednaný úrok z úvěru ve výši 6,90 % ročně a další ceny za případné služby, dle aktuálního sazebníku. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami po 5.210 Kč splatnými ke každému 17. dni daného kalendářního měsíce. Žalovaná porušila smluvní podmínky tím, že dojednané splátky neplnila řádně a včas, ačkoliv o to byla písemně i telefonicky upomínána. Jelikož došlo k prodlení s úhradou tří splátek, případně prodlení jedné splátky v době delší než tři měsíce, využila žalobkyně svého práva a prohlásila úvěr za splatný, a to upomínkou ze dne 29. 1. 2019, ve které žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu a upozornila na to, že neuhradí-li žalovaná dlužné částky, dojde k zesplatnění zbylé dlužné částky ke dni 2. 3. 2019. O zesplatnění úvěru žalobkyně žalovanou informovala dopisem ze dne 2. 3. 2019. Naposledy žalobkyně žalovanou upomínala o zaplacení předžalobní výzvu ze dne 18. 10. 2019. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 397.289,26 Kč, kapitalizovaný řádný úrok ve výši 20 102,34 Kč a úrok z prodlení ve výši 8 825,51 Kč, tj. je celkem 426.217,11 Kč. Od 20. 11. 2019 žalobkyně dále nárokuje smluvní úrok z úvěru v sazbě 6,90 % ročně a zákonný úrok z prodlení, obojí z jistiny dluhu ve výši 397.289,26 Kč.

2. Ve věci byl vydán dne 24. 2. 2020 rozsudek pro zmeškání č.j 19 Co 6/2020-29, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2020 č.j. [číslo jednací]. Rozsudkem NS ČR ze dne 30. 3. 2021 č.j. 33 Cdo 514/2021-123 byly rozsudky okresního i krajského soudu zrušeny a věc byla vrácena k dalšímu řízení s tím, že z uvedených tvrzení žalobkyně nevyplývají všechny okolnosti, které jsou významné pro právní posouzení věci podle hmotného práva; žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná úvěr řádně nesplácela a byla v prodlení se třemi splátkami, resp. s jednou splátkou po dobu delší tří měsíců, aniž konkrétně toto prodlení blíže specifikovala (tedy v jaké výši a zejména od kdy); dále uvedla, že úvěr tzv. zesplatnila s tím, že požaduje úhradu jistiny, řádného úroku a úrok z prodlení, u nichž uvedla toliko jejich kapitalizovanou výši, aniž blíže specifikovala, co tyto jednotlivé nároky představují - tedy z čeho se skládá (co tvoří)„ jistina úvěru“ (zda jde pouze o nesplacenou část úvěru nebo jestli ji tvoří například i zmíněné„ další ceny za případné služby“ apod.), k čemu se vztahuje a co tvoří„ řádný úrok“, a konečně - k čemu a za které období se vztahuje požadovaný„ úrok z prodlení“. V žalobě uvedená tvrzení nejsou pro hmotně právní posouzení všech žalobou uplatněných samostatných nároků dostačující.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobní tvrzení jsou nedostatečná. Konkrétně žalobkyně nespecifikuje dostatečně po skutkové stránce takzvaný řádný úrok ve výši 29.982,20 Kč, který má být součástí nárokované jistiny ve výši 397.289,26 Kč. Z žaloby a jejího doplnění je pouze patrné, že řádný úrok měl být mezi stranami sjednán jako úrok z poskytnutého úvěru ve výši 6,9 % ročně. Už však absentuje specifikace toho, od kdy do kdy měl tento úrok nabíhat a z jaké částky. Kromě řádného úroku mají být součástí jistiny nesplacené poskytnuté finanční prostředky (zřejmě ve zbývající výši 367.307,06 Kč). Ve výpisu z účetní evidence však je uvedena rovněž cena za vyřízení úvěru, cena za pojištění a rovněž náklady spojené s prodlením. Není tedy jasné, jestli jsou tyto položky součástí jistiny. Dále namítla, že část žaloby obsahující popis výpočtu řádného úroku neodpovídá žalobnímu petitu, tedy výši požadovaného úroku. Totožná situace je u úroku z prodlení. Žalobní tvrzení ohledně skutečností rozhodných pro výpočet kapitalizovaného řádného úroku a úroku z prodlení jsou rozporu s jejich konkrétním vyčíslením. Žalovaná dále ve svém podání ze dne 2. 11. 2021 v reakci na tvrzení žalobkyně o posuzování úvěruschopnosti žalované uvedla, že žalobkyně porušila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Dle vlastního tvrzení žalobkyně měly být z předmětného úvěru doplaceny celkem 4 úvěry, a to včetně revolvingového úvěru s limitem 120.000 Kč a splátkou 2.160 Kč měsíčně. Tento revolvingový úvěr však předmětným konsolidujícím úvěrem splacen nebyl ani částečně. Příjem žalované činil 13.193 Kč měsíčně, toho měla splácet předmětný úvěr částkou 5.210 Kč měsíčně, pojištění ve výši 260 Kč měsíčně; dále pak splátku revolvingového úvěru 2.160 Kč měsíčně s úhradou pojištění ve výši 193 Kč měsíčně. Konečně žalovaná sdělila žalobkyni, že její náklady na nájem bytu činí 8.435 Kč dle nájemní smlouvy, kdy uvedla, že byt si ve dvou pronajímá společně se spolubydlícím. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně porušila povinnost řádně přezkoumat úvěruschopnost žalované coby spotřebitele a poskytnout úvěr jen tehdy, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

4. Žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení shora uvedená v souladu s vysloveným právním názorem NS ČR tak, že žalovaná se ocitla v prodlení se splácením úvěru dne 20. 11. 2018, když neuhradila splátku splatnou do 19. 11. 2018, na což byla upozorněna upomínkami ze dne 24. 11. 2018 a ze dne 8. 12. 2018. Ke dni 29. 1. 2019 výše dluhu po splatnosti činila 16.069 Kč a žalovaná byla upomínkou z téhož dne upozorněna na možnost zesplatnění úvěru v případě neuhrazení dluhu. Z důvodu neuhrazení tří dlužných splátek žalobkyně dne 2. 3. 2019 úvěr zesplatnila a dopisem z téhož dne oznámila žalované, že dlužná částka k tomuto dni činí 398.709 Kč a nadále se úročí řádným úrokem a úrokem z prodlení. Nárok žalobkyně se skládá z jistiny 397.289,26 Kč, kdy ji tvoří nesplacená část poskytnutých finančních prostředků ve výši 367.307,06 Kč a řádných úroků ve výši 29.982,20 Kč které byly do dne zepslatnění připisovány k jistině v souladu s čl. 3 smlouvy o úvěru. Dále žalobkyně provedla v rámci doplnění skutkových tvrzení detailní specifikaci (výpočet v souladu se smluvními ujednáními metodou act /360) požadovaného řádného úroku z úvěru a úroku z prodlení. Dále žalobkyně specifikovala dle smluvních ujednání účtovaný poplatek za vyřízení úvěru viz. čl. 4 smlouvy ve výši 2.000 Kč splatný ke dni uzavření smlouvy, náklady spojené s prodlením ve výši 900 Kč k 29. 12. 2018 (40. den prodlení s řádnou úhradou splátky úvěru splatné dne 17. 11. 201 a ve výši 900 Kč k 28. 1. 2019 (70. den prodlení s řádnou úhradou splátky úvěru splatné dne 17. 11. 2018) viz. čl. 1 smlouvy o úvěru a odst. 5.3 ceníku pro soukromou klientelu žalobkyně, cenu za pojištění sjednanou ve výši 260 Kč měsíčně v čl. 7 smlouvy o úvěru s tím, že tyto částky se nestaly součástí jistiny. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru deklarovala měsíční příjem ve výši 13.193 Kč měsíčně, který byl ověřen potvrzením o příjmu. Žalovaná dále v žádosti neuvedla žádné životní výdaje, proto žalobkyně určila dle svého interního ekonomického modelu její měsíční životní výdaje na 5.792 Kč. Žalobkyně ověřila splátky žalované na základě dat z CCB, který je správcem Bankovního registru klientských informací, dále z Nebankovního registru klientských informací a interních systémů a zjistila poskytnuté úvěrové produkty žalované ke dni podání žádosti, když šlo o následující úvěry: úvěr se splátkami 1.020 Kč a 1.752 Kč měsíčně, revolvingový úvěr s limitem 120.000 Kč a splátkou 2.160 Kč měsíčně a kontokorentní úvěr s limitem 5.000 Kč, které měly být doplaceny (refinancovány) z předmětného úvěru, jehož splátka činila 5.210 Kč měsíčně. Dle žalobkyně žalovaná v žádosti o úvěr neuvedla tvrzený výdaj na nájem bytu. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna předmětný úvěr splácet.

5. V podání ze dne 6. 5. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do jistiny dluhu ve výši 20.000 Kč s tím, že žalovaná po podání žaloby provedla částečné úhrady, které byly započteny na jistinu dluhu, a to dne 29. 11. 2019 ve výši 6.000 Kč, dne 30. 12. 2019 ve výši 5.000 Kč, dne 29. 1. 2020 ve výši 4.000Kč a dne 26. 2. 2020 ve výši 5.000 Kč. V podání ze dne 4. 10. 2021 pak vzala žalobkyně žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 151,80 Kč a úroku z prodlení ve výši 863,93 Kč, a to po revizi jejich výpočtu metodou act /360 dle čl. 4 smlouvy o úvěru. Soud proto výrokem II. řízení v rozsahu uvedených zpětvzetí v souladu s §96 odst. 1,2 o.s.ř. zastavil.

6. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 1. 2018 soud zjistil, že účastnice uzavřely téhož dne smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 414.888 Kč. Úvěr byl dle článku 2. smlouvy o úvěru v částce 164.888 Kč určen na splacení celkem tří konsolidovaných úvěrů žalované u [právnická osoba], konkrétně úvěru ze dne 30. 9. 2016 s částkou určenou ke splacení 111.183 Kč, úvěru ze dne 19. 4. 2017 s částkou určenou ke splacení 48.455 Kč a kontokorentu ze dne 30. 9. 2016 s částkou určenou ke splacení 5.250 Kč, když u čtvrtého v článku 2. jmenovaného úvěru - revolvingového je jako částka určená ke splacení uvedeno 0,00 Kč. Ve zbytku byl úvěr poskytnut jako neúčelový. V článku 2. a) smlouvy se žalovaná zavázala, že splatí všechny konsolidované dluhy včetně doplňkových služeb a ukončí všechny smluvní vztahy, na základě kterých takové dluhy vznikly. Dále se žalovaná zavázala článku 2. b) smlouvy, že před pracovníkem žalobkyně vyplní příslušná oznámení o předčasném splacení konsolidovaného dluhu či výpověď příslušné smlouvy, kdy budou obsahovat vymezení každého konsolidovaného dluhu včetně částky ke splacení, přičemž za správnost jí uvedených údajů nese odpovědnost žalovaná. V čl. 5 e) smlouvy se žalovaná zavázala zdržet se opakovaného čerpání jakéhokoli úvěru uvedeného v čl.

2. V článku 1.1 a 4.1 byl sjednán úrok z úvěru s pevnou úrokovou sazbou 6,9 % ročně s tím, že denní se stanoví z roční úrokové sazby s předpokladem kalendářního roku trvajícího 360 dní. Žalovaná se v čl. 3 úvěr zavázala splácet v měsíčních splátkách po 5.210 Kč ke každému 17. dni v měsíci počínaje 19. 2. 2018. Žalovaná úvěr vyčerpala v plné výši. S jeho splácením se však ocitla dne 20. 11. 2018 v prodlení, když neuhradila splátku splatnou do 19. 11. 2018. Toto soud zjistil z výpisu z úvěrového účtu a výpisu z účetní evidence ZUV 235. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě splátky 5.210 Kč po splatnosti dopisy ze dne 24. 11. 2018 a 8. 12. 2018. Dopisem ze dne 29. 1. 2019 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu po splatnosti, který ke dni 29. 1. 2019 činil 16.069 Kč, a to do 2. 3. 2019 s upozorněním na možnost zesplatnění dluhu. Dopisem ze dne 2. 3. 2019 žalobkyně oznámila žalované rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu v souladu s čl. 8 a 8.2 s tím, že ke dni zesplatnění 2. 3. 2019 činí dlužná částka 398.709 Kč a je úročena od 3. 3. 2019 sazbou řádného úroku a úroku z prodlení. Naposledy žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou z 18. 10. 2019. Žalovaná úvěr v plné výši nesplatila a dluží tak žalobkyni částku 405.201,38 Kč (po započtení částečných úhrad po podání žaloby) spolu s příslušenstvím uvedeným ve výroku rozsudku, což je prokázáno výpisem z úvěrového účtu, výpisem z účetní evidence ZUV 235 a seznamem splátek úvěru. Účtovaný poplatek za vyřízení úvěru, úhrady nákladů spojených s prodlením a cena za pojištění vyplývají ze smlouvy o úvěru (čl. 4, 7.1, čl. 8), Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně – Soukromá klientela a Ceníku žalobkyně pro soukromou klientelu účinných ke dni uzavření smlouvy o úvěru, které jsou dle čl. 1 o úvěru její součástí. Úvěruschopnost žalované žalobkyně ověřila na základě informací poskytnutých žalovanou, když tyto informace si současně ověřila prostřednictvím potvrzením zaměstnavatele o příjmu žalobkyně a výpisem dat z CCB, který je správcem Bankovního registru klientských informací. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 23. 1. 2017 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou a na jejím základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr ve výši 120.000 Kč. Dle nájemní smlouvy ze dne 28. 6. 2016 uzavřené mezi [právnická osoba] a.s a žalovanou, měla žalovaná spolu s dalším nájemcem za užívání bytu specifikovaného v nájemní smlouvě hradit měsíčně nájemné 14.000 Kč a zálohy na služby 2.870 Kč.

7. Soud neprovedl navrhovaný výslech žalobkyně k otázce smluvních ujednání účastnic a posuzování úvěruschopnosti žalované pro nadbytečnost v souladu s § 131 odst. 1 o.s.ř., neboť k nim bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. <i>8. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Dle § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 9. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba, ve znění částečných zpětvzetí, je důvodná. V řízení byla prokázána existence smluvního vztahu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastnicemi, kdy žalovaná vystupovala v tomto vztahu jako spotřebitel a tudíž se na něj vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalované byl poskytnut úvěr v celkové výši 414.888 Kč, který byl v části 164.888 Kč účelově vázán na splacení celkem tří shora uvedených úvěrů. Žalovaná nesplnila své povinnosti ze smlouvy, dostala se do prodlení se splacením tří splátek, proto žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila ke dni 2. 3. 2019 a vyzvala žalovanou k jeho okamžitému splacení. Žalovaná úvěr v plné výši nesplatila, proto je povinna žalované uhradit ve výroku rozsudku uvedenou dlužnou částku a příslušenství, jejichž výše vyplývá ze skutkových tvrzení žalobkyně a dokazování listinnými důkazy, jak je popsáno shora. Žalovaná ostatně výši požadované dlužné částky a příslušenství po detailním doplnění jejich výpočtu žalobkyní nesporovala.

10. Žalovaná v řízení namítla neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu, že žalobkyně nesplnila povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované coby spotřebitele. K tomu soud uvádí následující. Soudu předně neuniklo, že žalovaná namítla nedostatečné zkoumání její úvěruschopnosti ze strany žalobkyně až ve svém podání ze dne 2. 11. 2021, tedy až po té, co otázku posuzování úvěruschopnosti žalované zmínila v řízení sama žalobkyně v podání ze dne 11. 10. 2021 a současně po třech letech a devíti měsících od uzavření smlouvy o úvěru. Ve světle této skutečnosti se jeví výše uvedená námitka žalované coby účelová. Soud má dále za to, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované dostála požadavkům § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když informace získané od žalované, které měla žalovaná povinnost dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout úplné a pravdivé, žalobkyně ověřila z dalších zdrojů (potvrzení o příjmu, dotaz na příslušný registr úvěrů). Současně z provedeného dokazování se podává, že od první splátky úvěru 19. 2. 2018 do 19. 11. 2018, kdy se žalovaná ocitla poprvé v prodlení se splátkou úvěru, uplynulo 9 měsíců, tedy žalovaná úvěr řadu měsíců řádně splácela. Z toho je zcela zřejmé a lze učinit jednoznačný závěr, že žalovaná byla ke dni uzavření smlouvy schopna úvěr splácet a závěr žalobkyně o její úvěruschopnosti byl tudíž správný. Pokud žalovaná argumentovala tím, že nebyly brány v potaz splátky dalšího úvěru (revolvingový úvěr s pojištěním s měsíčními splátkami v celkové výši 2.353 Kč), pak soud odkazuje na skutková zjištění shora uvedená, ze kterých vyplývá, že ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru měl být zůstatek revolvingového úvěru nulový, úvěr neměl být nadále čerpán, smluvní vztah měl být ukončen a opak by bylo porušením smluvních ujednání žalovanou. Pokud žalovaná tvrdila, že jako laik si nevšimla, že částka ke splacení revolvingového úvěru je nula, pak soud uvádí, že smlouva o úvěru je v článku 2.2 a i jako celek koncipována tak, aby byla naprosto srozumitelná a jednoznačná, a to i pro naprostého laika. Pokud je tedy jako částka ke splacení u revolvingového úvěru uvedeno 0,00 Kč, pak si to nelze vykládat jinak, než, že zůstatek dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru je ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy nulový. Soud na základě výše uvedeného žalobě ve znění částečných zpětvzetí výrokem I. rozsudku vyhověl v plném rozsahu.

11. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, neúspěšná byla pouze v poměrně nepatrné části, a to v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 151,80 Kč a o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 863,93 Kč, o které vzala žalobu zpět po přepočtení svého nároku. Proto bylo rozhodnuto o povinnosti žalované nahradit žalobkyni požadované náklady řízení, které jí důvodně vznikly; a to ve výši zaplaceného soudního poplatku za řízení 15.892 Kč a paušální náhrady nákladů řízení v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb. (dále jen vyhl.) ve výši 2.400 Kč, tj. 8 x 300 Kč za 8 úkonů dle § 1 vyhl. (předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast u jednání před soudem 24. 2. 2020, vyjádření ve věci samé ze dne 6. 5. 2021, vyjádření ve věci ze dne 17. 6. 2021, vyjádření ve věci samé ze dne 4. 10. 2021, účast u jednání pře soudem dne 11. 10. 2021, účast u jednání před soudem dne 29. 11. 2021). Náklady řízení, které je žalovaná povinna nahradit žalobkyni, tak činí celkem 18.292 Kč.

12. Lhůty k plnění byly v obou výrocích stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud na žádost žalované s ohledem na výslovný souhlas žalobkyně povolil splácení dluhu ve splátkách po 6.800 Kč měsíčně. Pokud žalovaná nezaplatí ve stanoveném termínu byť i jedinou ze splátek, stane se do splatnosti následující splátky rozsudek vykonatelným co do celé zbývající částky. Lhůtu k náhradě nákladů řízení soud stanovil na 3 dny, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.