19 C 64/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení částky 39.357,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p. a. za dobu od 2. 8. 2025 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 38 057,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 318,35 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 224,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 760,80 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky 15 348,78 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2025 po částečném zpětvzetí a částečném zastavení řízení se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 39 357,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 318,35 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 224,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 760,80 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky 15 348,78 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

2. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se , adresa, , došlo dne 22. 12. 2022 k uzavření Smlouvy o úvěru č. 0423872. Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek, který tvoří její přílohu č.

1. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 22. 2. 2024 se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 1 522 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru, a to úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 55 776 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 18. 7. 2023 ve výši 5 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 15 348,78 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 412,02 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 6 538 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 077,20 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 700 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k 22. 2. 2024, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 15 348,78 Kč od 23. 2. 2024 dále úrokem se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně a dále má žalobce právo požadovat zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě, a to že v případě porušení povinnost žalovaného jakoukoliv splátku řádně a včas, žalovaný je povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Smluvní pokuta vyčíslená ke dni 20. 2. 2025 činí celkem 12 281,24 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z předmětné Smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 s účinností ke dni 25. 3. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky nebylo uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 15 348,78 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 412,02 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 6 538 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077,20 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, smluvní pokuty vyčíslené ke dni 20. 2. 2025 ve výši 12 281,24 Kč, úroku vyčísleného od 23. 2. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny (15 348,78 Kč) ve výši 1 224,54 Kč, zákonného úroku z prodlení (ze součtu nesplacené jistiny a nesplacené pevné části úroku 15 348,78 + 412,02 Kč) vyčísleného za prodlení od 23. 2. 2024 do 20. 2. 2025 na částku 2 318,35 Kč a dále sjednaného úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, avšak bezvýsledně.

3. K prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, . jako poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 22. 12. 2022 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně výplatními páskami. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V Žádosti žalovaný uvedl, že je od 31. 12. 2020 zaměstnán jako stavební dělník u společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , že výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 19 191 Kč, že výše jeho měsíčních výdajů činí 7 050 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 12 141 Kč. Žalovaný dále v Žádosti uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobce ověřil z dohody o změně pracovní smlouvy a výplatních pásek. Příjmy žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobce dle výplatních pásek a pracovní smlouvy a výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný v Žádosti prohlásil a svým podpisem stvrdil, že údaje, které právnímu předchůdci žalobce před uzavřením Smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, a které si právní předchůdce žalobce ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 30 000 Kč s měsíční splátkou 3 984 Kč je dostatečná. Žalobce ani k výzvě soudu výpisy z bankovních účtů žalovaného nepředložil a nepřeložil ani výstupy z tvrzeného nahlédnutí do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku.

4. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu trvalého pobytu dle evidence obyvatel dne 4. 5. 2026. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne 22. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 0423872. Žalobce v řízení tvrdil, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí ověřil úvěruschopnost žalovaného z dokumentů, které si od žalovaného vyžádal a které se mu žalovaný za účelem ověření úvěruschopnosti zavázal poskytnout v souvislosti s podáním žádosti o poskytnutí úvěru. Bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , Dle předložených výplatních pásek za září, říjen a listopad 2022 žalovaný vykázal průměrný čistý příjem 19 191 Kč. Dále byly vykázány výdaje 1 000 Kč na bydlení a energie a 4 250 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 1 800 Kč za měsíční splátky stávajících půjček. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí u rodičů. Soud z úřední činnosti zjistil, a to z věci vedené u OS v Trutnově pod sp. zn. 11 C 332/2025 mezi týmiž účastníky, že v době poskytnutí předmětného úvěru byl žalovaný zatížen úvěrem ve výši 300 000 Kč od společnosti Moneta Money bank a.s.na základě smlouvy o úvěru ze dne 26. 10. 2022 s měsíčními splátkami ve výši 5 382,24 Kč, tj. nikoli 1 800 Kč, jak uvedl žalovaný v žádosti.

6. Na základě smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou vrátit částku ve výši 25 776 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 1 522 Kč (dle stránky 2 smlouvy šlo o úrok v sazbě 8 % p. a.), částku ve výši 14 700 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částku ve výši 4 154 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částku 5 400 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště. Celkem tak mělo být splaceno 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Aktuální výše dluhu žalovaného a výše jím zaplacených splátek byla doložena tzv. tabulkou umoření. Žalovaný na úvěr uhradil od 23. 12. 2022 do 18. 7. 2023 celkem částku 28 700 Kč. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze žádosti o poskytnutí úvěru, dohodě o změně pracovní smlouvy, výplatních pásek, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru se smluvními podmínkami a z tabulky umoření.

7. Původní věřitel postoupil uvedenou pohledávku za žalovaným žalobci. K postoupení došlo smlouvou ze dne 12. 3. 2025. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn v rámci oznámení ze dne 2. 4. 2025. V něm je specifikována výše pohledávky na 47 334,37 Kč. V předžalobní výzvě ze dne 17. 7. 2025 žalobce požadoval částku 48 003,79 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy k plnění s doklady o odeslání.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Dle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 až 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

9. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem EC Financial Sevices, a.s. Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek, částí seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.

10. Předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a právním předchůdcem žalobce jako věřitelem. Nebylo však doloženo dostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Věřitelem byly zjištěny a ověřeny údaje o příjmech žalovaného, avšak nikoli o jeho výdajích. Soudu je z úřední činnosti známo, ž v době podání žádosti o úvěr měl již žalovaný uzavřenu smlouvu o úvěru se společnosti , právnická osoba, . na částku 300 000 Kč s měsíční splátkou 5 382,24 Kč, tedy úvěrové zatížení nemohlo činit 1 800 Kč, jak je uvedeno v jeho Žádosti o úvěr, přičemž tato skutečnost jistě musela být patrná nahlédnutím do příslušného veřejného registru, které sice žalobce tvrdil, ale nijak nedoložil. Současně žalobce žádným způsobem neprokázal, že byly ověřovány další, zejména běžné životní výdaje, žalovaného. Výpisy z bankovního účtu žalovaného, ze kterých měly být tyto výdaje ověřeny, žalobce ani na výzvu soudu nedoložil.

11. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je konstatováno, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, přičemž Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. V posuzovaném případě právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval výdaje ani samotného žalovaného, natož osob případně s ním žijících ve společné domácnosti. Právní předchůdce žalobce zjevně nijak nezjišťoval a neověřoval náklady na bydlení žalovaného uváděné navíc ve zcela nereálné částce 1 000 Kč. Současně právní předchůdce žalobce zjevně neověřoval tak zásadní věc pro otázku úvěruschopnosti žalovaného, jako je stávající úvěrové zatížení klienta. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla neplatným právním jednáním.

12. Bylo-li právním předchůdcem žalobce plněno na základě neplatné smlouvy, pak se žalobce může úspěšně domáhat pouze nároku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému na úkor právního předchůdce žalobce vzniklo. Žalovanému bylo celkem poskytnuto 30 000 Kč. Se zřetelem k částečnému plnění žalovaného, které dle žalobce a jím předloženého přehledu plateb činilo 28 700 Kč, soud žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku 1 300 Kč. Co do částky 38 057,24 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou 39 357,24 Kč a přisouzenou částkou 1 300 Kč) byla žaloba zamítnuta. V případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení ze zákona nevyplývá lhůta splatnosti. Obohacený je proto povinen plnit poté, kdy je k tomu ochuzeným vyzván. V posuzované věci byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025, a to ve lhůtě do 1. 8. 2025. Soud tudíž dovodil, že splatnost nastala dne 1. 8. 2025 a od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak byl přiznán od 2. 8. 2025. V druhém pololetí 2025 činila sazba úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11,50 % ročně. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

13. V části, v níž se žalobce domáhal přiznání dalších částek (ve smlouvě sjednané poplatky, úrok z úvěru, smluvní pokuta) byla žaloba zamítnuta. Zamítavě soud rozhodl rovněž o zákonném úroku z prodlení, pokud byl uplatněn za delší dobu, z vyšší částky a ve vyšší sazbě, než byl žalobci jako důvodný přiznán výrokem I. rozsudku.

14. Soud nad rámec výše uvedeného dodává, že se zabýval rovněž otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Podle názoru soudu je třeba za takové ujednání považovat ujednání o úhradě za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč a o nákladech na vyhodnocení úvěru ve výši 4 154 Kč, které v souhrnu představují téměř 63 % poskytnutých prostředků. Soud samozřejmě nezpochybňuje právo věřitele na pokrytí nákladů spojených s poskytnutím úvěru. Výše požadovaných nákladů však nesmí překročit přiměřenou míru, přičemž soud v projednávaném případě shledal, že ujednané náklady již nelze považovat za akceptovatelné, přičemž soud do této úvahy nezahrnul tzv. inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného, neboť tento poplatek je spojen se sjednanou specifickou volitelnou službou poskytovanou původním věřitelem žalovanému. Nicméně nárok věřitele na náklady vznikající podle smlouvy již jejím uzavřením považuje soud (v části úhrady za poskytnutí úvěru a nákladech na vyhodnocení úvěru) za ujednání o skrytých úrocích, které je zneužívající a nelze k němu přihlížet. Zmíněné nepřiměřené ujednání podle soudu působí neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, neboť není oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy.

15. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení úspěšnější nežli žalobce, žádné náklady řízení mu však nevznikly. Soud proto o nákladech rozhodl, jak uvedeno ve výroku III.