19 C 66/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 51.000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části o zaplacení částky 2.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 1. 5. 2019 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 49.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 49.000 Kč ve výši 8 % ročně od 1. 5. 2019 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12.753,70 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou původně k Okresnímu soudu v Příbrami dne 26. 9. 2023 po částečném zpětvzetí a částečném pravomocném zastavení řízení se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 51.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 51.000 Kč ve výši 8 % ročně od 1. 5. 2019 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný vylákal z žalobce, jeho maminky , jméno FO, a jeho přítelkyně , jméno FO, v období od 12. 6. 2018 do 6. 6. 2019 postupně částku 91.000 Kč. Žalobce žalovanému osobně poslal na účet určený žalovaným č. , č. účtu, dne 12. 6. 2018 částku 5.000 Kč poštovní složenkou, dne 3. 7. 2018 částku 5.000 Kč poštovní složenkou, dne 11. 3. 2019 částku 20.000 Kč vkladem na účet, dne 14. 3. 2019 částku 5.000 Kč vkladem na účet, dne 24. 4. 2019 částku 2.000 Kč vkladem na účet, dne 25. 4. 2019 částku , právnická osoba, Kč vkladem na účet. Přítelkyně žalobce , jméno FO, poskytla žalovanému převodem na uvedený účet dne 9. 4. 2019 částku 5.000 Kč a dne 6. 6. 2019 dalších 5.000 Kč. Další částku 16.000 Kč žalovaný získal od maminky žalobce paní , jméno FO, , kterou osobně spolu s žalobcem a pí , jméno FO, odvezl dne 9. 4. 2019 do pobočky , právnická osoba, . , jméno FO, vybrala ze svého účtu 15.000 Kč a přidala dalších 1.000 Kč, které měla doma v hotovosti. Takto celkem půjčila žalovanému 16.000 Kč. V únoru 2019 žalobce půjčil žalovanému v hotovosti dalších 18.000 Kč a v březnu 2019 dalších 8.000 Kč, vždy za přítomnosti paní , jméno FO, a paní , jméno FO, jako svědkyň půjčky. Celkovou zapůjčenou částku 86.000 Kč se žalovaný zavázal splatit do 30. 4. 2019, což neučinil a následně navíc od paní , jméno FO, vylákal výše uvedených 5.000 Kč dne 6. 6. 2019. Žalobce uhradil za žalovaného v průběhu léta 2019 své matce paní , jméno FO, částku 16.000 Kč a paní , jméno FO, částku 10.000 Kč, aby nebyly jednáním žalovaného poškozeny, proto podal předmětnou žalobu pouze on. Přes opětovné výzvy žalobce žalovaný půjčku v plné výši nesplatil. Pouze v období od cca října 2019 do října 2022 poslal v několika splátkách celkem 40.000 Kč na účet č. , č. účtu, , který je veden na matku žalobce , jméno FO, , avšak žalobce s ním je oprávněn disponovat a přicházely na něj i finanční prostředky žalobce, např. od zaměstnavatele nebo z Úřadu práce. Následně žalovaný přestal peníze posílat a už z jeho strany přicházely pouze výmluvy a s nimi odklady plateb. Žalobce opakovaně dával žalovanému možnost dluh uhradit ve splátkách, několikrát se domluvili, ale žalovaný dohodu nikdy nedodržel a opět přišly výmluvy. Ještě na počátku roku 2023 žalovaný sliboval žalobci, že zbytek dluhu uhradí z půjčky, kterou si vezme od zaměstnavatele, ale následovaly opět výmluvy a žalovaný na dluh už nic neuhradil, proto se žalobce obrátil s žalobou na soud.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s žalobou tak, jak mu byla doručena, nesouhlasí. Dále uvedl, že žalovaný nepopírá, že v minulosti byly žalobcem žalovanému určité prostředky zapůjčeny. Nicméně vše bylo žalovaným vráceno. Žalobce též časově lokalizuje údajné zápůjčky v časovém rozmezí od 12. 6. 2018 do 6. 6. 2019. Dle ustanovení § 609 občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Dle ustanovení § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dále žalovaný v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ve ze dne 27. 11. 2002, sp.zn. 33 Odo 665/2002, dle kterého: „Za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby v případě, že doba splnění nebyla dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí je třeba považovat den bezprostředně následující po dni, ve kterém dluh vznikl; nikoliv den, kdy došlo ke splatnosti dluhu.“ „V souladu s ustálenou soudní praxí nese možnost vyvolání splatnosti závazku s sebou současně i právo věřitele vymáhat splnění závazku; pak (objektivně posuzováno) může své právo také vykonat. První objektivní možnost výkonu práva je dána okamžikem, kdy věřitel nejdříve mohl o splnění požádat. V těchto případech je třeba považovat za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby den bezprostředně následující po dni, ve kterém dluh vznikl, a nikoliv až den, kdy došlo ke splatnosti dluhu.“ Dále žalovaný odkázal na rozsudek ze dne 29.07.2003, sp.zn. 33 Odo 345/2002: „Pokud jde o počátek běhu promlčecí doby, vychází se zásadně z toho, že možnost uplatnit nárok u soudu nastává právě splatností dluhu, avšak v případě, že splatnost dluhu nebyla dohodnuta ani jinak určena, začíná promlčecí doba plynout dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh. Vyplývá to z toho, že věřitel může již následujícího dne po vzniku dluhu vyvolat splatnost dluhu, a tedy své právo i vykonat.“ Žalovaný tedy vznesl námitku promlčení uplatněného nároku a navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Dále se žalovaný k uplatněnému nároku žalobce nevyjádřil, pouze obecně sporoval nárokovanou částku, když zástupce žalovaného opakovaně uváděl nedostatečnou komunikaci a neposkytování informací ze strany žalovaného.

3. K námitkám žalovaného se žalobce vyjádřil tak, že žalovaný je zcela nekonkrétní ve svém tvrzení, že půjčku vrátil. K námitce promlčení pak uvedl, že žalovaný částečným plněním dluh vůči žalobci uznal a uplatní se tedy § 2054 občanského zákoníku a promlčecí doba se prodloužila na deset let. Žalovaný na dluh částečně plnil v průběhu let 2019 až 2021, k čemuž žalobce předloží výpisy z účtu.

4. Žalobce v podání ze dne 20. 6. 2024 vzal žalobu zpět v části o zaplacení částky 2.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že z výpisů z účtu zjistil, že ještě před podáním žaloby žalovaný tuto částku žalobci uhradil nad rámec toho, co bylo zohledněno v podané žalobě. Žalovaný s částečným zpětvzetím vyslovil souhlas. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 1,2 o.s.ř. výrokem I. rozsudku zastavil.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce k žádosti žalovaného zapůjčil žalovanému dne 12. 6. 2018 částku 5.000 Kč, a to prostřednictvím poštovní složenky, dne 3. 7. 2018 částku 5.000 Kč taktéž prostřednictvím poštovní složenky, dne 11. 3. 2019 částku 20.000 Kč vkladem na účet, dne 14. 3. 2019 částku 5.000 Kč vkladem na účet, dne 24. 4. 2019 částku , právnická osoba, Kč vkladem na účet, dne 25. 4. 2019 částku 2.000 Kč vkladem na účet, ve všech případech na účet č. , č. účtu, určený žalovaným. Tato skutková zjištění se opírají o poštovní poukázky A ze dne 12. 6. 2018 a 3. 8. 2018, doklady o vkladu na účet ze dne 11. 3. 2019, ze dne 14. 3. 2019, ze dne 24. 4. 2019 a ze dne 25. 4. 2019. Dále žalobce na žádost žalovaného zapůjčil žalovanému v hotovosti v únoru 2019 částku 18.000 Kč a březnu 2019 částku 8.000 Kč, vždy za přítomnosti přítelkyně žalobce , jméno FO, , což bylo prokázáno její svědeckou výpovědí. , jméno FO, ve své svědecké výpovědi uvedla, že byla přítomna opakovaně situaci, kdy žalobce žalovanému poskytl půjčku v hotovosti kolem 20.000 Kč, a to jednou v hospodě, kde pracoval, ve výplatní den, předtím v „přípravně“. Dle názoru svědkyně žalobce žalovanému půjčil více, než je předmětem žaloby, neboť ten nežaluje některé půjčky, které nemá, jak prokázat a doložit. Žalovaného svědkyně poznala coby kamaráda žalobce, se kterým se znal již od dětství a dospívání. Žalobce započal se zápůjčkami žalovanému již v únoru 2018. Žalovaný vždy sliboval, že zapůjčenou částku splatí v krátké době (do 14 dnů), ale naopak žádal o další půjčky z různých důvodů, aniž tu předchozí splatil. Nakonec měl zapůjčené peníze vrátit během léta 2019, ale neučinil tak. Neustále se vymlouval, nedodržoval ústně sjednané dohody, proto žalobce nakonec v roce 2023 vyzval žalovaného k vrácení peněz písemnou výzvou. Dle vědomostí svědkyně žalovaný pár splátek od roku 2019 na zápůjčku uhradil, naposledy v roce 2022. Svědkyně osobně půjčila žalovanému 2 x 5.000 Kč, vždy převodem na účet. Byla přítomna tomu, kdy poté, co žalovaný oslovil maminku žalobce, ji odvezli do Spořitelny na náměstí a ona tam vybrala 15.000 Kč z účtu, přidala 1.000 Kč, které měla již u sebe a půjčila je žalovanému. Žalovaný svědkyni ani paní , jméno FO, nic nesplatil, i když ho paní , jméno FO, telefonicky a přes SMS upomínala. Jak svědkyni, tak své mamince žalobce tyto částky vrátil namísto žalovaného s tím, že je bude požadovat po žalovaném osobně. To napsal žalovanému v SMS, kterou svědkyně četla. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, na majitele , jméno FO, vyplývá dne 9. 4. 2019 výběr hotovosti „ČS, Náměstí Arnoš , adresa, “ ve výši 15.000 Kč. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, na majitele , jméno FO, soud zjistil, že dne 23. 12. 2019, dne 24. 8. 2020, dne 14. 9. 2020, dne 9. 12. 2020 a dne 21. 6. 2022 na něj byl vložen vklad v hotovosti vždy ve výši 5.000 Kč s popisem „, Jméno zainteresované osoby 1/0, “ nebo „, jméno FO, “. Dne 8. 12. 2021 na něj byl vložen vklad v hotovosti ve výši 10.000 Kč s popisem „, Jméno zainteresované osoby 1/0, “. Dále dne 30. 5. 2022 došla platba z účtu č. , č. účtu, (, jméno FO, ) ve výši , právnická osoba, Kč s popisem , Jméno zainteresované osoby 1/0, a dne 2. 9. 2022 platba ve výši 5.000 Kč ze stejného účtu bez popisu. Z přepisu SMS korespondence účastníků z období od 21. 11. 2022 do 19. 9. 2023 soud zjistil, že žalobce ve zprávě z 21. 11. 2022 žalovanému píše, že mu žalovaný uhradil na dluh 40.000 Kč, a od dubna měl posílat po pěti tisících měsíčně, avšak dohodu nedodržel a poslal jen 10.000 Kč, kdy od doby splatnosti již uplynulo 43 měsíců a zbývá uhradit 51.000 Kč. Dále žalobce uvedl, že již dal žalovanému dost šancí a čeká tento týden peníze na účtu. Ve zprávě z 28. 11. 2022 žalobce uvedl č. účtu k úhradě 2917253113/0800. V dalších zprávách žalobce žalovaného upomíná o uhrazení dluhu. Ve zprávám např. z 16. 5. 2023, 18. 5. 2023 a 26. 5. 2023, 19. 6. 2023, 22. 6. 2023, 30. 6. 2023 žalovaný sliboval zaslání peněz, které získá od zaměstnavatele a ve zprávě z 30. 8. 2023 žádá o posečkání. V dopise žalobce ze dne 27. 2. 2022 adresovaném paní , jméno FO, (bývalá manželka žalovaného) žalobce uvádí, že žalovaný dluží ze zápůjček celkovou sumu 91.000 Kč, kdy částku 86.000 Kč se zavázal uhradit do 30. 4. 2019, což neučinil a následně vylákal dalších 5.000 Kč.

6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Na svědecké výpovědi matky žalobce , jméno FO, žalobce z důvodu jejího vysokého věku a dále zdravotního stavu netrval a soud ji nepovažoval, s ohledem na výsledky dalšího provedeného dokazování, za nezbytnou.

7. Dle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2393 odst. 1 o.z neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Dle § 2393 odst. 2 o.z. nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle §2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Dle §639 o.z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanému poskytl v období od 12. 6. 2018 do 25. 4. 2019 peněžní prostředky jako zápůjčku, kdy zápůjčky byly ve všech případech poskytnuty bezúročně, resp. nebyly ujednány úroky. Žalobce takto zapůjčil žalovanému v době od 12. 6. 2018 do 25. 4. 2019 celkem částku 65.000 Kč. Dále pak žalovanému dne 9. 4. 2019 zapůjčila matka žalobce paní , jméno FO, částku 16.000 Kč. Konečně žalovanému zapůjčila přítelkyně žalobce paní , jméno FO, ve dnech 9. 4. 2019 a 6. 6. 2019 2 x 5.000 Kč. Ani v jednom případě nebyl sjednán úrok ze zápůjčky. Žalobce následně , jméno FO, a , jméno FO, v průběhu léta 2019 dluh žalovaného z uvedených zápůjček splatil. Žalobce je proto v řízení aktivně legitimován, v části o zaplacení částky 65.000 Kč z titulu věřitele nesplacené zápůjčky a ve zbytku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. K tomu soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023 sp. zn. 28 Cdo 1214/2023, dle kterého: „Nesjedná-li si dlužník s věřitelem zákaz plnění dluhu třetí osobou, může třetí osoba věřiteli splnit i bez souhlasu dlužníka…. Obohacený tak není sám příjemce plnění, nýbrž dlužník. Proto při plnění za jiného stíhá povinnost k vydání majetkového prospěchu osobu, jejíž dluh je zapraven.“ V řízení bylo dále prokázáno zejména přepisem SMS komunikace účastníků, dále svědeckou výpovědí svědkyně , jméno FO, Šcibranové a dopisem žalobce pí , jméno FO, , že souhrnnou dlužnou částku ze zápůjček se žalovaný zavázal uhradit do 30. 4. 2019. Následně však žalobce opakovaně vyhověl žádosti žalovaného o posečkání, a to až do roku 2022, kdy měl žalovaný zbylý dluh uhradit ve splátkách po 5.000 Kč, které však žalovaný nedodržel a žalobce v SMS zprávě z 21. 11. 2022 žádal uhradit zbytek dluhu ve výši 51.000 Kč do týdne z důvodu nedodržení splátek. Za uvedených prokázaných konkrétních okolností lze dle názoru soudu posoudit vznesenou námitku žalovaného za rozpornou s dobrými mravy (k tomu viz. např. rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 643/04). Současně však bylo prokázáno, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky částečně splatil, poskytl tedy částečné plnění, a to ve dnech ve dnech 23.12. 2019, 24. 8. 2020, 14. 9. 2020, 9. 12. 2020, 8. 12. 2021, 30. 5. 2022, 21. 6. 2022 a 2. 9. 2022, přičemž lze z okolností usoudit (viz. přepis SMS komunikace účastníků), že tímto plněním žalovaný uznal i zbytek dluhu. Uplatní se tak desetiletá promlčecí doba dle ustanovení §639 o.z. Soud tedy shledal námitku promlčení uplatněného nároku vznesenou žalovaným nejen za rozpornou s dobrými mravy, ale současně za nedůvodnou a žalobě po částečném zastavení řízení pro zpětvzetí, ve zbylém rozsahu vyhověl a uložil tak žalovanému zaplatit žalobci částku 49.000 Kč. Protože je žalovaný se zaplacením svého závazku v prodlení, přiznal soud žalobci v souladu s ustanovením § 1970 o.z. rovněž právo na úrok z prodlení v požadované výši, která je nižší, než výše úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný pouze částečně, neboť jeho částečné zpětvzetí žaloby nemělo původ v chování žalovaného po podání žaloby. Soud proto při rozhodování o nákladech řízení porovnal míru úspěchu a neúspěchu žalobce v tomto řízení. Porovná-li se původně vymáhaná částka 51.000 Kč s částkou, která byla žalobci přiznána (49.000 Kč), nelze než dovodit, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 96 %, neúspěšný v rozsahu 4 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobce tak má právo na 92 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měl žalobce právo na náhradu za uplatněný zaplacený soudní poplatek 2.550 Kč a jízdné ke třem jednáním soudu z Příbrami do Trutnova a zpět, tj. 3 x 460 km v souladu s předpisy o cestovních náhradách tj. vyhláškou č. 398/2023 Sb. Celkem by tedy měl žalobce při plném úspěchu ve věci právo na náhradu jízdného za celkem ujeto 1.380 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 6,8 l benzínu na 100 km při vyhláškové ceně benzínu 38,20 Kč/l a sazbě základních náhrad 5,60 Kč, tj. na částku 11.312,70 Kč. Dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal 92 % zaplaceného soudního poplatku, tj. 2.346 Kč a 92 % jízdného, tj. 10.407,70 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení celkem částku 12.753,70 Kč.

10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.