19 C 79/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o zaplacení částky 12 423,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 7 042,03 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5 584,33 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení a co do částky 81,92 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu 26. 2. 2026 se žalobce domáhal po žalované zaplacení celkem částky 12 342,03 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5 584,33 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení a částky 81,92 Kč, sestávající z jistiny ve výši 5 300 Kč, smluvního úroku ve výši 6 757,70 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 105,47Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ 10,98 Kč, poplatku za službu „Presto“ 165 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ 2,88 Kč a smluvní pokuty ve výši 81,92 Kč. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi účastníky byla dne 13. 3. 2025 uzavřena distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 15019156, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 5 300 Kč s možností postupného čerpání, žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a dále s poplatky za zvolené služby. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil u žalované informace o celkovém počtu členů žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaná nenachází v registrech - centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a interních registrech historie klienta. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalované podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu s požadavky vyplývajícími ze zák. č. 257/2016 Sb. Žalobce takto nahlédl do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč a umožňovala bezproblémové splácení úvěru. Smlouva se žalovanou byla uzavřena elektronicky, přičemž se žalovaná jednoznačně identifikovala. Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. , č. účtu, , a to dne 13. 3. 2025 ve výši 5 300 Kč. Žalovaná se dle smlouvy zavázala zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacení tranše a dále smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná si při sjednávání smlouvy dále zvolila v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy následující volitelné služby: služba „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 10,98 Kč, služba „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 2,88 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobce smlouvu vypověděl, o čemž žalovanou informoval emailem ze dne 14. 7. 2025. Žalovaná se tak ocitla v prodlení s úhradou celého úvěru 15. 7. 2025. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. VIII. odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a žalobce ji požaduje pouze za dobu od 13. 4. 2024 do 12. 7. 2025, celkem ve výši 81,92 Kč. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva ze dne 18. 11. 2025.

2. Pokud by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena.

3. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 13. 3. 2025 č. 15019156, včetně informací pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, předpisu denních splátek, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Všeobecných obchodních podmínek žalobce, dále autorizací ověření totožnosti, pravidly pro prověřování úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, listinou označenou „Identifikované příjmy“, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, zprávou společnosti , právnická osoba, . ze dne 24. 4. 2026, a předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2025, včetně podacího lístku.

4. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 13. 3. 2025 distančním způsobem úvěrovou smlouvu, na základě které žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr s postupným čerpáním do výše 5 300 Kč za úrok a poplatek dle čl. VI smlouvy. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou. Smlouva je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru a jsou k ní připojeny informace o spotřebitelském úvěru. Splatnost první splátky úvěru byla 12. 4. 2025. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a zprávy , právnická osoba, . A.s. ze dne 24. 4. 2026 žalovaná z úvěru vyčerpala dne 13. 3. 2025 částku 5 300 Kč. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované Podle interních podkladů žalobce vycházel z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované je 43 349 Kč, vypočítané minimální výdaje 18 297 Kč. K prokázání ověření úvěruschopnosti žalované předložil žalobce pouze listina nazvaná „Identifikované příjmy“. Z této listiny však nelze seznat o jaké příjmy se má jednat, zda např. nejde o příjmy z nějakých dalších úvěrů apod. Současně ani na výzvu soudu nebyla doplněna skutková tvrzení ani důkazní návrhy k prověřování výše výdajů žalované. Současně nebyly doloženy žádné doklady k rodinným poměrům žalované, k případným vyživovacím povinnostem, ani k výdajům na bydlení a dalším závazkům žalované. K tomu taktéž nebyla ani doplněna skutková tvrzení. Předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2025 vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky 13 090,76 Kč a nákladů právního zastoupení. Žalovaná je v řízení nečinná, netvrdí a neprokazuje, že na poskytnutou částku cokoli uhradila.

5. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru uzavřené 13. 3. 2025 částku 5 300 Kč. S ohledem na označení žalované ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil jiné důkazy než výše uvedený výpis o posouzení úvěruschopnosti a sjetinu nazvanou Identifikované příjmy.

7. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Takovýto závěr není v rozporu ani se závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, který hovoří právě o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. I v bodě 37., na který žalobce konkrétně odkazuje, Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce netvrdil ani neprokázal, že před poskytnutím úvěru řádně ověřil běžné životní výdaje samotné žalované, její rodinné a majetkové poměry, případné vyživovací povinnosti apod. Nedoložil ani řádné prověření příjmů žalované. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované.

8. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 5 300 Kč nebylo vráceno ničeho. Proto žalobci z titulu bezdůvodného obohacení soud přiznal částku 5 300 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalované, byla lhůta k plnění stanovena v souladu s § 160 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.

9. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaná z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto ve zbylém rozsahu byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta.

10. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla z větší části úspěšná Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka (12 423,95 Kč) s částkou, která byla žalobci přiznána (5 300 Kč), lze dovodit, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu cca 42,70 %, neúspěšný v rozsahu cca 57,30 % z hodnoty předmětu sporu. Žalovaná by tak měla právo na 14,60 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Žalovaná byla však v řízení nečinná, žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovala. Proto soud rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.