19 C 87/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 49.070,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35.218,48 Kč do 18 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 13.852,29 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3.959,66 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 505,76 Kč, co do úroku ve výši 11,90 % ročně z částky 48.566,77 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48.566,77 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.609 Kč k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částky ve výši 49.070,77 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.959,66 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 505,76 Kč s úrokem ve výši 11,90 % ročně z částky 48.566,77 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48.566,77 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že účastníci uzavřeli dne 23. 7. 2021 Smlouvu o úvěru k účtu č. , Anonymizováno, /0100, na základě které byl žalovanému poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 60.000 Kč. Žalovaný se na základě čl. Úroková sazba a náklady na Úvěr Smlouvy zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 11,90 % ročně, a to v 72 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 1.182 Kč počínaje dnem 15. 9. 2021 splatných vždy k 15. dne kalendářního měsíce. V čl. Volitelné kolektivní pojištění schopnosti splácet Smlouvy žalovaný souhlasil se zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet Úvěr (dále jen „Pojištění“). Za zařazení do Pojištění byl povinen hradit dle Smouvy a Sazebníku žalobkyně cenu 60 Kč měsíčně (0,10 % z poskytovaného úvěru) a s účinností od 1. 11. 2022 ve výši 72 Kč měsíčně (0,12 % z poskytovaného úvěru), splatných společně se splátkou úvěru, a to po celou pojistnou dobu. Dále byl žalovaný povinen hradit poplatky a ceny za bankovní služby dle Sazebníku žalobkyně, konkrétně v daném případě 350 Kč za zaslání 1. upomínky a 500 Kč za zaslání 2. a každé další upomínky při neprovedení pravidelné splátky. Žalovaný se dostal do prodlení počínaje splátkou splatnou dne 15. 3. 2023, která nebyla uhrazena ani částečně. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neplnil podmínky Smlouvy, především nehradil splátky Úvěru řádně, žalobce uplatnil v souladu s ustanovením čl. 9.1 písm f) Podmínek Smlouvy své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze Smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem-upomínkou ze dne 16. 8. 2023. Jelikož žalovaný do dne stanoveného ve výzvě dlužné splátky neuhradil, byl Úvěr prostřednictvím zesplatňujícího dopisu zesplatněn ke dni 4. 10. 2023. Žalobci v důsledku zesplatnění úvěru vznikla pohledávka ze Smlouvy (dále jen „Pohledávka“), která byla ke dni 19. 10. 2023 vyčíslena na částku ve výši 53.536,19 Kč, přičemž se skládá z jistiny ve výši 48.566,77 Kč, poplatků úvěru výši 504 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 3.959,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 505,76 Kč. Příslušenství představuje obchodní úrok z úvěru ve výši 11,90 % p.a. z jistiny ode dne 20. 10. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z jistiny ode dne 20. 10. 2023 do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení tak, že žalovaný uhradil na jistinu celkově částku 11.433,23 Kč, na obchodním úroku částku 10.279,10 Kč, na poplatcích částku 2.948 Kč a na úroku z prodlení 121,19 Kč, jak vyplývá z transakční historie. Po dni zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení k posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru tak, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází; dále příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model). Z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné další dluhy mimo žalobkyně. Ze své interní databáze žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. Žalobkyně následně prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrání evidenci exekucí s výsledkem bez záznamů. Z živnostenském rejstříku žalobkyně zjistila, že žalovaný není veden v živnostenském rejstříku. Dále žalobkyně ověřila, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů a z evidence adres obecních/městských úřadů ověřila, že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla dále posouzena a vyhodnocena na základě Prohlášení o příjmu v Návrhu na poskytnutí úvěru ze dne 23. 7. 2021, v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti je ve výši 25.000 Kč. Žalovaný v Návrhu uvedl rovněž i ostatní příjmy, mezi které zahrnul Ostatní prokazatelné příjmy ve výši 25.000 Kč a Příjmy rodinných příslušníků v domácnosti ve výši 2.500 Kč. Žalobkyně po posouzení příjmu žalovaného provedla vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného. Posuzovala přitom nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontovala je také s částkou životního minima a s částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a bezdětný. Podpisem žádosti žalovaný potvrdil, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně si také vyžádala Prohlášení o zdravotním stavu žalovaného, v němž žalovaný čestně prohlásil, že mu v současné době není přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení. Žalobkyně i v návaznosti na výdaje sdělené žalovaným v jeho žádosti v rámci provedení řádného posouzení úvěruschopnosti následně vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 23.651 Kč, přičemž tato částka se skládá z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 1.500 Kč, výdajů na bydlení ve výši 15.890 Kč, částky představující životní minimum ve výši 3.860 Kč a výdajů žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 2.401 Kč. Žalobkyně následně porovnala částku celkových příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima. Žalobkyně tak s odbornou péčí zjistila, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 52,70 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela zjevně dána.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřenictvím prostředků komunikace na dálku dne 23. 7. 2021 Smlouvu o úvěru. Žalovaný při uzavření smlouvy byl v postavení spotřebitele, ve smlouvě je označen jménem, příjmením, bydlištěm a datem narození a úvěr je označen jako spotřebitelský – Osobní úvěr. Žalobkyně byla v postavení podnikatele. Věc je tedy nutno posuzovat rovněž podle ustanovení upravujících spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.).

4. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut dne 23. 7. 2021 úvěr ve výši 60.000 Kč bezhotovostně převodem na bankovní účet žalovaného vedený u žalobkyně. Byl sjednán úrok z úvěru ve výši 11,90 % ročně. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet a žalovaný se zavázal platit měsíční pojistné ve výši 60 Kč měsíčně (0,10 % z poskytovaného úvěru) a s účinností od 1. 11. 2022 ve výši 72 Kč měsíčně (0,12 % z poskytovaného úvěru), splatné společně se splátkou úvěru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 72 měsíčních splátkách po 1.182 Kč, přičemž první splátka byla splatná 15. 9. 2021. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru počínaje splátkou splatnou dne 15. 3. 2023. Žalobkyně dopisem ze dne 16. 8. 2023 vyzvala žalovaného k okamžitému splacení dluhu na splátkách úvěru s tím, že pokud nebude dluh uhrazen, nastane splatnost celé pohledávky z úvěru, a to k 4. 10. 2023. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 53.858,64 Kč předžalobní výzvou ze dne 31. 10. 2023. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o úvěru k účtu č. , Anonymizováno, /0100 ze dne 23. 7. 2021 se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, z periodického výpisu z účtu (čerpání úvěru), historického výpisu úvěru, z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 16. 8. 2023 s dokladem o odeslání, z předžalobní výzvy ze dne 31. 10. 2023 s dokladem o odeslání.

5. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy splnila povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle soudu žalobkyně zákonným povinnostem poskytovatele úvěru nedostála. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V posuzovaném případě žalobkyně doložila k posuzování úvěruschopnosti žalovaného návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení, výpis z registrů BRKI/NRKI a prohlášení o zdravotním stavu žalovaného. Nebylo nijak doloženo, že by žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřila uvedenou výši příjmů žalovaného, například z dokladů o mzdě či jiném příjmu apod., zejména za stavu, kdy žalovaný uvedl v návrhu na poskytnutí úvěru v kolonce Příjmy žadatele příjem ze závislé činnosti ve výši 25.000 Kč měsíčně a v kolonce Ostatní prokazatelné příjmy opět 25.000 Kč měsíčně, přičemž obojí mělo být dle textu návrhu na poskytnutí úvěru doloženo jen čestným prohlášením (stejně jako uvedený příjem rodinných příslušníků v domácnosti). Žalobkyně tedy zjevně při ověřování příjmů žalovaného pro potřeby posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z objektivně nepodloženéhoosobního prohlášení žalovaného o jeho poměrech. Stejně tak nebylo nijak doloženo, by žalobkyně ověřila uvedenou výši výdajů žalovaného, např. nájemní smlouvou, dokladem o platbách za elektřinu, topení apod. Žádné takové doklady nebyly pro potřeby tohoto řízení ani na výzvu soudu doloženy. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným byla neplatným právním jednáním. Žalobkyně tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena, z titulu bezdůvodného obohacení. Konkrétně jde o částku 35.218,48 Kč, která představuje rozdíl mezi výší poskytnutého úvěru tj. 60.000 Kč a součtem veškerých plateb žalovaného na poskytnutý úvěr tj. 24.781,52 Kč. Tuto částku proto soud žalobkyni přiznal (výrok I.), když žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokázal, že na poskytnutý úvěr uhradil více, než tvrdí žalobkyně. Ve zbylé části uplatněného nároku na jistinu, poplatky a obchodní úrok soud žalobu zamítl.

7. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se současně projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu v části o požadovaný úrok z prodlení ve výroku II. rozsudku zamítl. Žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.

8. V posuzované věci byl žalovaný nečinný. Netvrdil a neprokázal, jaké jsou jeho možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to s přihlédnutím k výši požadované jistiny a celkovým okolnostem věci, když soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uzavřela se žalovaným i řadu dalších úvěrových smluv. Konkrétně šlo o smlouvu ze dne 22. 3. 2021 na částku 100 000 Kč, o smlouvu ze dne 18. 9. 2021 na částku 15 000 Kč, o smlouvu ze dne 23. 9. 2021 na částku 10 000 Kč, o smlouvu ze dne 29. 9. 2021 na čásktu 15 000 Kč, o smlouvu ze dne 3. 10. 2021 na částku 10 000 Kč, o smlouvu ze dne 11. 10. 2023 na částku 14 000 Kč, o smlouvu ze dne 16. 10. 2021 na částku 10 000 Kč, os smlouvu ze dne 19. 10. 2021 na částku 10 000 Kč, o smlouvu ze dne 26. 10. 2021 na částkou 10 000 Kč, o smlouvu ze dne 22. 11. 2021 na částku 35 000 Kč a o smlouvu ze dne 2. 4. 2022 na částku 34 000 Kč a nároky ze všech těchto smluv jsou předmětem řízení vedených u zdejšího soudu. Soud má tedy za to, že lhůta splatnosti 18 měsíců od právní moci rozsudku je za daných okolností přiměřená možnostem žalovaného.

9. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Porovná-li se původně vymáhaná částka (53.536,19 Kč Kč) s částkou, která byla žalobkyni přiznána (35.218,48 Kč), nelze než dovodit, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 65,80 %, neúspěšná v rozsahu 34,20 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobkyně tak má právo na 31,60 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měla žalobkyně právo na zaplacený soudní poplatek 1.964 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, konkrétně podle ust. § 14b a § 7 odst. 5 vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobkyně vymáhá dlužné částky z nesplacených spotřebitelských úvěr v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 500 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby). Dále náleží žalobkyni odměna advokáta za 1 úkon právní služby (účast u jednání) po 3.100 Kč dle § 7 odst. 5 vyhlášky a paušální náhrada výdajů za tento úkon ve výši 300 Kč dle § 13 ods.t 1,4 vyhl., celkem tedy 5.200 Kč. Soud žalobkyni přiznal 31,60 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 621 Kč a na nákladech zastoupení 1.643 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Daň činí 345 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2.609 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.