19 C 93/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o vzájemném návrhu žalovaného na ochranu výkonu práva z věcného břemene

I. Vzájemný návrh žalovaného, kterým se domáhá, aby soud uložil žalobci povinnost umožnit žalovanému výkon věcného břemene odpovídajícího právu žalovaného užívat nemovitost, pozemek [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba [adresa], vše v k.ú. [část obce], [územní celek] [obec], okres [okres], zapsaný na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]; dále povinnost zdržet se jakýchkoliv činností vedoucích k omezení práv žalovaného plynoucích z tohoto věcného břemene a povinnost předat žalovanému dva sety klíčů od stavby [adresa] v k.ú. [část obce], [územní celek] [obec], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice státem zálohované náklady řízení ve výši 1.019 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit České republice státem zálohované náklady řízení ve výši 1.019 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2020 se žalobce domáhal vůči žalovanému zrušení věcného břemene, jemuž odpovídá právo žalovaného na bezplatné doživotní bydlení v domě [adresa], stavbě stojící na pozemku p. [číslo] v obci [část obce] - [obec], [katastrální uzemí] č. [list vlastnictví], a to bez náhrady. K odůvodnění uvedl, žalobce pořídil předmětnou nemovitost v roce 2008. K zřízení předmětného věcného ve prospěch žalovaného došlo na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 22. 12. 2014 v době, kdy účastníci byli již 10 let životními partnery a žalobce považoval tento vztah za pevný a perspektivní do budoucnosti a jeho motivací ke zřízení věcného břemene bylo zajistit pro případ své smrti žalovanému možnost užívat dál předmětnou nemovitost. Partnerský vztah účastníků však skončil, pro žalobce neočekávaně, v srpnu 2015. Žalobce má za to, že došlo k podstatné změně poměrů mezi účastníky ve smyslu § 1299 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), pro hrubý nepoměr mezi zatížením služebné nemovitosti a výhodou oprávněné osoby (žalovaného), neboť účastníci se jako partneři rozešli a nejsou schopni spolu jakkoli komunikovat a je tedy nemožné, aby společně užívali nemovitost, a současně žalovaný předmětné nemovitosti nikdy neužíval. Věcné břemeno bylo zřízeno z toho důvodu, že žalobce chtěl žalovanému jakožto svému životnímu druhovi dopřát pocit komfortu a určitých životních a existenčních jistot. Tento důvod rozchodem účastníků odpadl. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí.

2. Před zahájením prvního jednání ve věci samé dne 24. 9. 2020 vzal žalobce úkonem učiněným do protokolu soudu žalobu v plném rozsahu zpět. Řízení bylo proto v části o návrhu žalobce na zrušení věcného břemene, jemuž odpovídá právo [celé jméno žalovaného], [datum narození] na bezplatné doživotní bydlení v domě [adresa], stavbě stojící na pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce], č. [list vlastnictví], a to bez náhrady, usnesením ze dne 24. 9. 2020 č.j. [číslo jednací] zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 10. 2020. Předmětem řízení zůstal vzájemný návrh žalovaného viz. níže.

3. V podání ze dne 8. 6. 2020 doručeném soudu téhož dne vznesl žalovaný vzájemný návrh, kterým se domáhá, aby žalobci byla uložena povinnost umožnit žalovanému výkon věcného břemene odpovídajícího právu žalovaného užívat nemovitost, pozemek [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba [adresa], vše v k.ú. [část obce], [územní celek] [obec], okres [okres], zapsaný na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]; dále povinnost zdržet se jakýchkoliv činností vedoucích k omezení práv žalovaného plynoucích z předmětného věcného břemene a povinnost předat žalovanému dva sety klíčů od stavby výše uvedené. K odůvodnění uvedl, že účastníci byli od roku 2004 do 18. 8. 2015 životními partnery, kdy žalovaný po déle trvajících partnerských neshodách opustil společnou domácnost. Předmětnou nemovitost žalobce s žalovaným užívali na víkendové pobyty. Žalovaný se podílel společně s žalobcem na její kompletní rekonstrukci s cílem, aby sloužila k celoročnímu bydlení. V rámci společného hospodaření účastníků s financemi poskytoval žalovaný žalobci vydělané peněžní prostředky, a to i na užití na rekonstrukci nemovitosti. Po dokončení rekonstrukce žalobce odmítl převést žalovanému přislíbený podíl na předmětné nemovitosti a namísto toho bylo zřízeno věcné břemeno spočívající v doživotním právu užívat předmětnou nemovitost (chalupu). Po rozpadu vztahu v roce 2015 však žalobce začal bránit žalovanému v užívání chalupy a tento stav trvá. Z důvodu útoků žalobce, které vedly k psychickému zhroucení žalovaného a vylučovaly možnost setkat se s žalobcem, nebyl žalovaný schopen bránit se jednání žalobce. V průběhu roku 2018 se stav žalovaného stabilizoval, a tak se obrátil na žalobce, aby mu umožnil výkon jeho práva, a to předáním klíčů od chalupy, které žalobce nechal vyměnit, aby žalovanému znemožnil ji užívat a vykonávat tak jeho právo. Žalobce byl vyzván prostřednictvím přípisu právního zástupce žalovaného ze dne 14. 3. 2019 a 23. 8. 2019 k zpřístupnění chalupy, zejména předáním klíčů od chalupy, ale bezvýsledně. Žalobce aktivně bránil žalovanému v užívání předmětné nemovitosti, ačkoli se o něj žalovaný fakticky pokoušel, a to i za přítomnosti policie, např. 4. 3. 2020 či 28. 4. 2020. Žalovaný se domáhal svého práva i vůči [celé jméno žalobce], synovi žalobce, kdy dočasně byla chalupa i v jeho vlastnictví, a to např. výzvou ze dne 13. 9. 2016.

4. Žalobce se k vzájemnému návrhu žalovaného vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí, navrhl jeho zamítnutí. Uvedl, že žalovaný měl klíče od předmětné nemovitosti od rozchodu účastníků v roce 2015 až do podzimu roku 2018 a mohl ji tedy do té doby užívat. Nikdy tak však neučinil, žádný faktický zájem o užívání nemovitosti nejevil, pouze demonstrativně zasílal výzvy prostřednictvím různých právních zástupců k umožnění užívání nemovitosti. Zájem žalovaného o nemovitost narostl až po té, kdy mu byla zaslána výzva k dohodě o zrušení věcného břemene. Dle názoru žalobce jde o účelové jednání s cílem získat finanční prospěch z případné náhrady za zrušení věcného břemene. Je pravdou, že žalobce v roce 2018 vyměnil u předmětné nemovitosti zámky, neboť se obával nepředvídatelného chování ze strany žalovaného s ohledem na jeho psychický stav. Žalobce měl vůli klíče k domu žalovanému předat, avšak řada takových pokusů selhala z důvodu na straně žalovaného.

5. Následně žalobce vznesl námitku promlčení věcného břemene dle ust. § 633 odst. 1 o.z. K odůvodnění uvedl, že žalobce z důvodu svého špatného psychického stavu po náhlém rozchodu účastníků daroval předmětnou nemovitost darovací smlouvou ze dne 16. 10. 2015 svému synovi (stejně tak i svoji firmu) a přenechal mu tak starosti o majetek a obchodní záležitosti. Žalobce nemovitost užíval i nadále na základě dohody se synem. Po převodu nemovitosti na syna došlo k výměně zámku a syn žalobce žalovanému klíče od nemovitosti nepředal, tedy výkon práva žalovaného plynoucí z věcného břemene neomezoval v době, kdy nemovitost vlastnil syn žalobce, sám žalobce, nýbrž syn žalobce coby vlastník nemovitosti. Na základě darovací smlouvy ze dne 3. 9. 2018 převedl syn žalobce nemovitost zpět na žalobce. Žalobce krátce po opětovném nabytí nemovitosti vyměnil znovu zámky a klíče žalovanému nepředal. Na výzvy žalovaného k umožnění užívání a předání klíčů nereagoval, neboť je považoval za provokaci. Žalobce ve snaze realizovat osobní setkání za účelem jednání o zrušení věcného břemene sdělil žalovanému, že klíče mu předá sousedka, což však zmařil telefonátem sousedce a požádal žalovaného, aby vyčkal jeho příjezdu, ten tak však neučinil. K předání klíčů žalovanému od září 2015 do současnosti nedošlo. Žalobce (resp. předtím jeho syn) tak počínaje rozchodem účastníků 18. 8. 2015 do současnosti kontinuálně brání žalovanému ve výkonu jeho práva odpovídajícího věcnému břemeni užívání nemovitosti. Žalovanému byla tato skutečnost od počátku známa, nejpozději mu však musela být prokazatelně známa dne 26. 1. 2016, kdy synovi žalobce zaslal první z několika výzev k umožnění výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni. Žalovaný své právo plynoucí z předmětného věcného břemene uplatnil poprvé až 8. 6. 2020 podáním vzájemného návrhu v této věci. S ohledem na výše uvedené nejdříve 16. 10. 2018, nejpozději však dne 29. 1. 2019 došlo k promlčení předmětného věcného břemene.

6. Žalovaný se k vznesené námitce promlčení vyjádřil tak, že účastníci v průběhu roku 2016 aktivně řešili dohodu o způsobu užívání nemovitosti a žalobce projevoval vlastní iniciativu směřující k řádnému užívání služebnosti ze strany žalovaného, jak plyne z SMS komunikace účastníků. Z této komunikace plyne i to, že žalovaný neměl a nemohl mít jakoukoli pochybnost o tom, že by mu ze strany žalobce mělo být v užívání chalupy bráněno. Tvrzení a taktéž účastnická výpověď žalobce, že od roku 2015 bránil žalovanému v užívání předmětné nemovitosti, jsou nepravdivé a účelové. Žalovanému nebylo bráněno v užívání nemovitosti až do roku 2018, resp. do roku 2019. Žalovaný zjistil, že mu žalobce znemožnil užívání chalupy výměnou klíčů od vstupních dveří až v roce 2018. Až posléze žalovaný zjistil, že žalobce mu nehodlá nové klíče vydat a že začal aktivně bránit žalovanému v užívání služebnosti. Od roku 2019 se tedy žalovaný domáhá užívání nemovitosti a následně se obrátil na soud podáním předmětného vzájemného návrhu. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že v letech 2015 až 2018, kdy vlastníkem předmětné nemovitosti byl syn žalobce [celé jméno žalobce] mladší, mu tento bránil v užívání nemovitosti. Pokud žalobce odkazuje na výzvu žalovaného ze dne 29. 1. 2016 a 13. 9. 2016, pak jimi žalovaný pouze oznámil novému vlastníkovi zájem o výkon svého práva, tedy nevyplývá z nich, že by mu v užívání předmětné nemovitosti bylo bráněno. Žalovaný klíče od nemovitosti měl a k žalobcem tvrzené výměně zámků v roce 2015 nedošlo, a pokud ano, žalobci to nebylo a ani nemohlo být známo. Žalovaný se v letech 2015 až 2018 potýkal se zdravotními (psychickými) problémy. Až po zlepšení jeho stavu na podzim roku 2018 se začal o své právo odpovídající věcnému břemenu aktivně zajímat, do té doby mu tedy ani nemohlo být bráněno v jeho výkonu. Z emailové a SMS komunikace účastníků vyplývá, že ještě v květnu 2019 žalobce nijak nebránil žalovanému v užívání dotčené nemovitosti a žalovaný tak byl v dobré víře, že může chalupu kdykoliv navštívit. Právě v květnu 2019 měl žalobce v úmyslu předat žalovanému klíče, které na podzim roku 2018 vyměnil. Nakonec si však jejich předání rozmyslel a klíče nepředal, čímž započal bránění výkonu práva z věcného břemene ve smyslu § 633 o.z. Pouhou výměnu klíčů, kdy povinný má, resp. dává najevo zájem klíče osobě oprávněné předat, nelze považovat za bránění ve smyslu ust. § 633 o.z. Současně má žalovaný za to, že syn žalobce jakožto formální vlastník, nebyl objektivně způsobilý žalovanému ve výkonu jeho práva plynoucího z věcného břemene bránit, neboť takovým objektivně způsobilým byl pouze žalobce, skutečný uživatel nemovitosti, který dle svého vlastního vyjádření začal bránit žalovanému ve výkonu jeho práva až v roce 2018.

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Existence předmětného věcného břemene byla prokázána smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 22. 12. 2014 a výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro [územní celek] [obec] a k.ú. [část obce]. Ze svědecké výpovědi [celé jméno žalobce] mladšího (syna žalobce) a výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že od konce roku 2015 do 13. 9. 2018 byl jako vlastník nemovitosti zapsán v katastru nemovitostí na základě darovací smlouvy výše uvedený svědek, který ji následně převedl darovací smlouvou ze dne 3. 9. 2018 zpět na žalobce. Tuto skutečnost žalovaný v řízení ani nesporoval. Z dopisu právní zástupkyně žalovaného [celé jméno žalobce] mladšímu (synovi žalobce) ze dne 29. 1. 2016 (čl. 94) vyplývá, že ho žalovaný vyzývá coby aktuálního vlastníka nemovitosti v k.ú. [část obce] a nemovitosti v k. ú. [část obce] k poskytnutí součinnosti při zahájení užívání těchto nemovitostí s tím, že zejména žádá o sdělení, kdy si může převzít klíče k užívání nemovitostí. V SMS zprávách žalobce žalovanému z února 2016 (čl. 98-99) žalobce uvádí, že žalovaný klíče od chalupy má. Z SMS komunikace účastníků z listopadu a prosince 2016 a ledna 2017 (čl. 100-103) vyplývá, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o užívání předmětné nemovitosti a žalovaný ji reálně neužívá (viz. zpráva z 26. 1. 2017) Z dopisu právní zástupkyně žalovaného [celé jméno žalobce] mladšímu (synovi žalobce) ze dne 13. 9. 2016 (čl. 40) vyplývá, že ho žalovaný opakovaně vyzývá coby aktuálního vlastníka předmětné nemovitosti na adrese [adresa], aby mu poskytl součinnost při zahájení užívání nemovitých věcí s tím, že se žalovaný dostaví dne 22. 9. 2016 na adresu [část obce] [adresa], aby zahájil užívání předmětné nemovitosti a následně se mohou přesunout k druhé nemovitosti. Z výzvy ze dne 14. 3. 2019, 23. 8. 2019 a 30. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný s ohledem na to, že neměl do předmětné nemovitostí přístup a nemá k dispozici klíče od nemovitosti vyzýval žalobce k předání klíčů od nemovitosti a umožnění užívání nemovitosti, přičemž ve výzvě z 23. 8. 2019 a 30. 7. 2019 uvádí, že dle SMS zprávy žalobce z 23. 12. 2018 si mohl vyzvednout klíče u sousedky pí [příjmení]. Ta mu však řekla, že o ničem neví a klíče mu nevydala. Taktéž z dopisu právního zástupce žalovaného ze dne 20. 6. 2019 vyplývá, že žalovaný dlouhodobě nedisponuje klíči od předmětné nemovitosti. V SMS zprávě z 12. 12. 2018 sděluje žalovaný žalobci, že byl na chalupě a byl vyměněn zámek, v SMS zprávě ze dne 23. 12. 2018 žádá o klíče a žalobce mu odpovídá, že si je může vyzvednout u sousedky [jméno]. V SMS korespondenci z ledna až května 2019 je řešena otázka užívání chalupy žalovaným a žalovaný žádá žalobce o osobní schůzku za účelem vyřešení užívání chalupy, přičemž z komunikace vyplývá, že žalovaný nadále nemá vlastní klíče od předmětné nemovitosti a fakticky ji neužívá.

8. Z výpovědí svědka [celé jméno žalobce] mladšího (syna žalobce) soud zjistil, že v den, kdy došlo k rozchodu žalobce s žalovaným, došlo mezi svědkem, manželi [příjmení] a žalovaným ke konfrontaci, kde bylo žalovanému sděleno, že si žalobce ani svědek nepřejí, aby žalovaný užíval předmětnou nemovitost (chalupu) ani byt ve vlastnictví svědka. Bylo to v srpnu 2015. Krátce po této konfrontaci svědek vyměnil zámky u chalupy i svého bytu. V té době byl vlastníkem chalupy ještě žalobce. Na konci roku 2015 žalobce převedl vlastnické právo k chalupě v [obec] (a také k obchodní společnosti žalobce) na svědka (syna), neboť pro nedobrý psychický stav nebyl aktuálně schopen se o ně starat. Chalupu nadále užíval žalobce jako své hlavní zázemí k bydlení. V roce 2018, po zlepšení psychického stavu žalobce, došlo dle předchozí dohody k opětovnému převodu chalupy na žalobce. Svědek se setkal s žalovaným po rozchodu účastníků ještě později náhodou v [obec] na křižovatce, kdy mu zopakoval, že si nepřeje, aby chalupu užíval. Toto setkání řešila na oznámení žalovaného policie. Žalovaný průběžně bezvýsledně naléhal na svědka i žalobce s požadavkem na užívání chalupy. Na písemné výzvy žalovaného k poskytnutí součinnosti k užívání chalupy svědek nereagoval. K výměně zámků došlo po roce 2015 opakovaně, dle svědka z bezpečnostních důvodů. S žalovaným se pak svědek setkal na chalupě až někdy po roce 2018, a to tehdy, kdy se žalovaný pokoušel dostat do chalupy za asistence policie. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek byl přítomen dramatickému rozchodu účastníků v roce 2015. V den rozchodu žalobce požadoval po žalovaném odevzdání klíčů od bytu, kde společně s žalovaným bydleli a od chalupy v [obec]. Žalovaný je však nevydal a následně tuto událost řešila policie a městský úřad, když žalovaný asi 4 měsíce po ní podal podnět na policii pro údajné napadení. Svědek byl následně přítomen výměny zámků od chalupy, kdy žalobci 6 ks stejných vložek s klíči sám věnoval. Bylo to krátce po rozchodu účastníků. Z výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], sousedky žalobce v obci [obec] soud zjistil, že žalovaný jezdil na chalupu s žalobcem poté, co ji žalobce koupil. Před několika lety žalovaný na chalupu přestal jezdit. Žalobce se tam naopak zdržoval často. Svědkyně má klíče od chalupy žalobce, a to cca posledních pět let. Zalévá mu květiny, když není přítomen. Při předání klíčů žalobce svědkyni výslovně řekl, že pokud by ji o poskytnutí klíčů požádal žalovaný, ať mu je nevydá. Žalovaný se od ní poskytnutí klíčů domáhal jednou, cca před dvěma lety, ale svědkyně mu je nevydala.

9. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalovaným ze dne 19. 12. 2015 soud zjistil, že žalovaný před policejním orgánem vypověděl, že se dne 22. 8. 2015 po rozchodu účastníků se [anonymizována tři slova] žalovaného v [obec] dostavil žalobce a následně i jeho syn a manželé [příjmení] a žádali zrušení věcného břemene na rodinném domě u [příjmení] [příjmení] a na bytě v [obec] a po jeho odmítnutí ho omezili na svobodě a vyhrožovali mu fyzickým násilím. Dále vypověděl, že dne 24. 11. 2015 ho napadl v [anonymizována dvě slova] [příjmení] žalobce a syn žalobce [celé jméno žalobce] mladší a dne 28. 11. 2015 v [obec] při náhodném setkání opět syn žalobce [celé jméno žalobce] mladší. Snaží se, aby zrušil svá věcná břemena na nemovitostech, a v této souvislosti mu vyhrožují. Dle úředního záznamu ze dne 26. 4. 2016 o doplnění podaného vysvětlení žalovaný před policejním orgánem vypověděl, že nemůže užívat chalupu, protože se bojí žalobce. Žalobce v listopadu 2015 převedl všechny nemovitosti včetně chalupy na syna. Dále žalovaný zopakoval svá tvrzení výše uvedená o dění ze dne 22. 8. 2015. Dle úředního záznamu o podaném vysvětlení u Okresního státního zastupitelství [okres] ze dne 5. 1. 2016 žalovaný před OSZ vypověděl, že je po rozchodu účastníků vystaven opakovaným útokům ze strany žalobce, dle žalovaného mimo jiné zřejmě v souvislosti s věcným břemenem, který zmínil žalovaný v předchozích oznámeních. Z potvrzení Policie ČR, OO [obec] o provedeném úkonu ze dne 6. 3. 2020 a ze dne 28. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaný se ve dnech 4. 3. 2020 a 28. 4. 2020 pokusil za asistence policie zjednat si přístup do předmětné nemovitosti s tím, že ačkoli mu svědčí věcné břemeno užívání nemovitosti, je mu žalobcem v tomto bráněno. Ve věci oznámení pro podezření ze spáchání přestupku žalobcem z důvodu neumožnění užívání předmětné nemovitosti žalovanému byla věc usnesením MÚ [obec] ze dne 24. 6. 2020 odložena z důvodu, že došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení.

10. Po posouzení výše provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobce a syn žalobce (v době, kdy byl přechodně vlastníkem předmětné nemovitosti), žalovanému od rozchodu účastníků v srpnu 2015 do současnosti kontinuálně bránili a brání v užívání předmětné nemovitosti, tj. ve výkonu jeho práva odpovídajícímu předmětnému věcnému břemeni, a to jak neposkytnutím klíčů od domu [adresa] v obci [obec] (chalupy) a tím faktickým znemožněním přístupu do chalupy, tak tím, že mu dali opakovaně důrazně najevo, že si nepřejí, aby žalovaný chalupu užíval a že si přejí zrušení věcného břemene a to dokonce takovým způsobem, že vzbudili v žalovaném obavy, pro které se obrátil na policii, a dále fakticky bojkotovali pokusy žalovaného o zahájení užívání chalupy. Při posouzení věrohodnosti výpovědí svědků [celé jméno žalobce] mladšího a [jméno] [příjmení] soud vzal v úvahu jejich značně negativní vztah k žalovanému, který svědci ani nijak neskrývali, a taktéž skutečnost, že zejména [celé jméno žalobce] mladší může mít vzhledem k výše uvedeným okolnostem věci určitý zájem na výsledku řízení. Nicméně po porovnání obsahu jejich svědeckých výpovědí zejména s vlastními tvrzeními žalovaného učiněnými před policejním orgánem (viz. úřední záznamy shora) soud dospěl k závěru, že výpovědi svědků v tom směru, že žalovanému bylo od rozchodu účastníků v srpnu 2015 aktivně bráněno ze strany žalobce i jeho syna v užívání chalupy v [obec] a ti nehodlali dopustit, aby žalovaný chalupu reálně užíval a dále, že žalovaný o této skutečnosti od počátku věděl, jsou věrohodné a lze z nich vycházet. Pokud žalovaný označuje jejich svědectví za křivé, neboť se v podrobnostech rozcházejí vzájemně i s tvrzeními žalobce, pak soud uvádí, že svědci vypovídali o dění posledních cca pěti až šesti let, a proto je pochopitelné, že si toto dění nepamatují přesně. Lze předpokládat, že pokud by hodlali záměrně křivě vypovídat ve prospěch žalobce, své výpovědi by mohli coby blízcí rodinní příslušníci či přátelé žalobce předem„ sladit“ vzájemně i s tvrzeními žalobce tak, aby zcela korespondovaly, což však zjevně neučinili. Co se týče SMS komunikace účastníků provedené k důkazu, tuto soud zhodnotil tak, že z ní nelze dojít k jednoznačnému závěru o skutečných záměrech účastníků. Z ostatních provedených důkazů vyplývá naopak to, že obsah komunikace (zejména deklarace žalobce, že žalovaný chalupu může užívat) neodpovídá tomu, jaká byla faktická situace ohledně užívání chalupy. Ostatně nelze přehlédnout, že až do 13. 9. 2018 byl vlastníkem nemovitosti a tedy zavázanou osobou syn žalobce, což bylo žalovanému známo. Celkově soud zhodnotil předloženou SMS komunikaci jako poměrně rozporuplnou, ze které nelze dojít k nějakému jednoznačnému skutkovému závěru ohledně toho, zda žalovanému bylo nebo nebylo bráněno v užívání předmětné nemovitosti. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

11. K argumentaci žalovaného rozpornými tvrzeními a výpovědí žalobce v rámci řízení ohledně bránění či nebránění žalovanému v užívání chalupy, soud uvádí, že toto se týká obou účastníků, kteří zjevně upravovali svá tvrzení v řízení podle jejich aktuálních potřeb a procesního postavení. Soud zde ve vztahu k žalovanému odkazuje na jeho vyjádření ze dne 8. 6. 2020, kde uvádí, že po rozpadu vztahu účastníků v roce 2015 začal žalobce bránit žalovanému v užívání nemovitosti a jeho následná zcela rozporná tvrzení uplatněná v reakci na námitku promlčení vznesenou žalobcem.

12. Dle § 1259 o.z. kdo je oprávněn ze služebnosti, může se domáhat ochrany svého práva; § 1040 až 1043 se použijí obdobně. Dle § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. <i>Dle § 1042 o.z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Dle § 1043 odst. 1 o.z. na toho, kdo nabyl držby vlastnického práva poctivě, řádně a pravým způsobem, se hledí jako na vlastníka proti tomu, kdo mu věc zadržuje či ho jinak ruší, aniž k tomu má právní důvod, nebo pokud k tomu má právní důvod stejně silný či slabší.</i> <i>Dle § 633 odst. 1 o.z. brání-li osoba zavázaná z věcného břemene výkonu práva, promlčí se věcné břemeno, pokud oprávněná osoba neuplatní své právo do tří let. Dle odst. 2 právo na jednotlivé plnění z reálného břemene se promlčuje jako pohledávka. Dle § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.</i> Žalovaný se v řízení domáhá soudní ochrany oprávněného z věcného břemene proti žalovanému, coby osobě zavázané z věcného břemene, která mu brání ve výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni. Žalovaný vznesl námitku promlčení s odkazem na § 633 odst. 1 o.z. Právo na výkon věcného břemene, jemuž je zamezováno, se uplatňuje u soudu, nikoli u osoby, která je z věcného břemene zavázána. Je tomu tak proto, že věcné břemeno trvá (je dospělé) od svého počátku, nikoli až na základě výzvy oprávněného adresované zavázanému. Jediná tříletá promlčecí lhůta běží od okamžiku, kdy se oprávněný dozvěděl nebo měl a mohl dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek jejího běhu (tedy o rušebním konání nebo nekonání zavázaného) - viz § 619 odst.

2. Opačný výklad by vedl k tomu, že ten, kdo do výkonu práva protiprávně zasahuje, bude moci využít svojí vlastní nepoctivosti (§ 6 odst. 2) a svévolně zkrátit běh desetileté lhůty k promlčení věcného břemene podle § 632. Jestliže povinná osoba přestane oprávněnému bránit ve výkonu jeho práva z věcného břemene, již nastolená promlčecí lhůta podle § 633 se přerušuje a od tohoto okamžiku případně běží promlčecí lhůta podle § 632. (viz. ASPI – komentář k § 633). Dle rozsudku NS ČR ze dne 9. 4. 2014 sp. zn. 22 Cdo 1848/2013:„ Skutečnost, že oprávněný z věcného břemene se u povinného bezvýsledně mimosoudně domáhal, aby mu umožnil výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni, nemá za následek ani přerušení ani stavení běhu promlčecí lhůty.“ Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce a syn žalobce v době, kdy byl vlastníkem předmětné nemovitosti a tedy osoba zavázaná, od rozchodu účastníků v srpnu 2015 bránili žalovanému v užívání předmětné nemovitosti. Pokud žalovaný argumentuje tím, že syn žalobce jakožto formální vlastník nemovitosti nebyl objektivně způsobilý žalovanému výkonu jeho práva plynoucího z věcného břemene bránit, pak soud uvádí, že již ze samotného znění § 1257 o.z. vyplývá, že osobou zavázanou z věcného břemene je vždy vlastník nemovitosti zatížené služebností. To, že žalovanému nehodlají užívání chalupy (výkon předmětného věcného břemene) umožnit a současně si přejí zrušení tohoto věcného břemene, žalovanému prokazatelně žalobce a taktéž syn žalobce sdělili osobně opakovaně bezprostředně po rozchodu účastníků. Žalovaný způsob tohoto sdělení vnímal jako vyhrožování, které v něm vzbuzovalo obavy, a učinil proto oznámení před policejním orgánem, a to opakovaně v období od 19. 12. 2015 do 26. 4. 2016. Výše uvedené osobní sdělení žalobce a syna žalobce lze zcela jistě kvalifikovat jako bránění v užívání nemovitosti. Tj. žalovaný o tom, že je mu bráněno v užívání předmětné nemovitosti prokazatelně věděl již od 22. 8. 2015, kdy dle vlastní výpovědi žalovaného před policejním orgánem došlo k žádosti žalobce, syna žalobce a manželů [příjmení] o zrušení věcného břemene a současně dle vnímání žalovaného i výhrůžkám v této souvislosti. Od tohoto data tedy začala běžet tříletá promlčecí lhůta dle § 633 o.z. Současně žalovaný si byl vědom nejdéle od 29. 1. 2016 změny vlastnického práva k předmětné nemovitosti a tedy změny v osobě zavázané z věcného břemene a touto novou zavázanou osobou (synem žalobce) mu nebylo umožněno předmětnou nemovitost užívat, což vyplývá z výzvy ze dne 29. 1. 2016 k poskytnutí součinnosti k užívání chalupy, kterou žalovaný adresoval synovi žalobce [celé jméno žalobce] mladšímu coby aktuálnímu vlastníkovi předmětné nemovitosti. Tedy nejpozději mu promlčecí lhůta dle § 633 o.z. začala běžet dne 29. 1. 2016. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce (případně syn žalobce) žalovanému někdy v období od srpna 2015 do současnosti přestali bránit v užívání chalupy a umožnili mu tak reálně vykonávat jeho věcné břemeno. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by kdykoli v období od srpna 2015 do současnosti předmětnou nemovitost skutečně užíval. Lze tedy uzavřít, že promlčecí lhůta dle § 633 odst. 1 o.z. žalovanému marně uplynula nejpozději dne 29. 1. 2019, když vzájemný návrh, kterým se žalovaný domáhá vůči žalobci ochrany svého práva odpovídajícího předmětnému věcnému břemeni, byl doručen soudu až dne 8. 6. 2020. Námitka promlčení dle § 633 o.z. uplatněná žalobcem je proto důvodná a promlčenému právu odpovídajícímu věcnému břemeni žalovaného proto nelze poskytnout soudní ochranu – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 22 Cdo 431/2006:„ Promlčenému právu odpovídajícímu věcnému břemeni nelze poskytnout soudní ochranu.“ Soud proto žalobu zamítl v plném rozsahu.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobce vzal svoji žalobu, kterou se domáhal vůči žalovanému zrušení věcného břemene, jemuž odpovídá právo žalovaného na bezplatné doživotní bydlení v domě [adresa], stavbě stojící na pozemku p. [číslo] v obci [část obce] - [obec], [katastrální uzemí] č. [list vlastnictví], a to bez náhrady, zpět. Současně nelze dojít k závěru, že byl vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Proto lze učinit závěr, že žalobce byl ve vztahu k jím podanému žalobnímu návrhu neúspěšný. Žalovaný pak byl neúspěšný se svým vzájemným návrhem. Lze tedy učinit závěr, že poměr úspěchu a neúspěchu žalobce a žalovaného v řízení je shodný, a proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

14. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Podle výsledku řízení vznikla žalobci i žalovanému povinnost nahradit rovným dílem státu jím zálohované náklady řízení, a to svědečné svědka [jméno] [příjmení] v částce 2.038 Kč.