29 C 10/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Kolínovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 24 344 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 4 344 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 344 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 426 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 24 344 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru s poplatky dle Smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou dne 15. 11. 2022 pod č. 642389012, na základě, které byl žalovanému poskytnut téhož dne úvěr ve výši 12 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet. Dne 23. 11. 2022 byl úvěr navýšen na celkovou částku 20 000 Kč, kdy mu dne 23. 11. 2022 byla částka ve výši 8 000 Kč převedena, a to bezhotovostním převodem na účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytovateli úvěru jistinu ve výši 20 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 4 344 Kč do 30 dnů, splatnost byla stanovena dne 15. 12. 2022. Žalovaný však úvěr nesplatil.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena do datové schránky dne 20. 2. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně se na výzvu shodného obsahu rovněž nevyjádřila. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v projednávaném znění (dále jen „o.s.ř.“), nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 29. 4. 2025.

3. V tomto řízení vzal soud na základě předložených důkazů za prokázané, že dne 15. 11. 2022 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, kterou byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem částka 12 000 Kč a dne 23. 11. 2022 její změnou navýšení na celkovou částku 20 000 Kč (navýšení o 8 000 Kč). Tuto částku bezhotovostně poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 15. 11. 2022 a 23. 11. 2022. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr ve výši 20 000 Kč navýšený o smluvní úrok ve výši 4 344 Kč do 15. 12. 2022. Žalovaný však nesplatil sjednanou částku řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 11. 7. 2024. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru, jejího doplnění, výpisu z účtu, Smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy.

4. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle § 87 odst. 1, 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

6. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Soud na základě předložených důkazů dovodil, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože sporná pohledávka jí byla písemnou smlouvou postoupena původní věřitelkou, společností , právnická osoba, Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku ve výši 20 000 Kč, a to bezhotovostním převodem. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, číslem OP, telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně však ani netvrdila, že by před poskytnutím úvěru její právní předchůdce řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně byla soudem před rozhodnutím ve věci samé vyzvána k doplnění tvrzení, zda a jak byla prověřována úvěruschopnost žalovaného a pokud byla, k předložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení. Soud dokonce výslovně s ohledem na § 13 o. z. odkázal na rozsudek NSČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž se dovolací soud podrobně k otázce prokázání ověřování úvěruschopnosti vyjadřuje. Na výzvu soudu však žalobkyně pouze předložila obecné obchodní podmínky původní věřitelky a obecné sdělení k těmto podmínkám, sdělení o lustraci v registrech s tím, že žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích.

9. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Nelze mít tedy za to, že úvěr byl poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.

10. Protože právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 15. 11. 2022 a doplnění 23. 11. 2022 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

11. Protože právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 20 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 20 000 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaný neprokázal (a ani netvrdil), že by na jistinu cokoli zaplatil. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému celkem částku 20 000 Kč, ze které žalovaný do podání žaloby a ani později nezaplatil ničeho. Žalovanému byla proto uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč.

12. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku, byla žaloba zamítnuta, protože tento nárok měl základ v neplatné smlouvě o úvěru, přičemž žalobkyně se nemůže domáhat (nad rámec vydání shora uvedeného bezdůvodného obohacení) plnění, které bylo sjednáno v neplatné smlouvě.

13. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142a odst. 1 o. s. ř. Ze žalované částky 3 690 Kč byla žalobkyně neúspěšná ve zcela minimálním rozsahu, a proto jí náleží právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, když splnila povinnost předžalobní výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. Za účelně vynaložené náklady řízení soud považuje částku 974 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku 1 452 Kč za právní zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění do 31. 12. 2024). Dle tohoto ustanovení činí odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) a představují celkem 900 Kč. Zástupce žalobkyně doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21 % DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Celkově tak žalobkyně na nákladech řízení účelně vynaložila částku 2 426 Kč (974 + 1 200 + 252 Kč). S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobkyně.

14. Žalobkyně se domáhala, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně vymáhá zaplacení dlužných částek z úvěrů (event. půjček či zápůjček) z postoupených pohledávek ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy o úvěru (případně o zápůjčce) a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. V případě, kdy by se žalovaný v konkrétním řízení bránil, a žalobkyně na procesní obranu reagovala, bylo by již postavení obou účastníků v řízení z hlediska nákladů právního zastoupení shodné (viz § 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Ministerstvo spravedlnosti přistoupilo k novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. na základě zákonného zmocnění obsaženého v zákoně o advokacii (§ 2 odst. 3). V této souvislosti nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv. „formulářovou“ žalobu, když uvedl, že „v takovém řízení, jež je zahájeno „formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z poskytnutého úvěru, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli § 14b advokátního tarifu.

15. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.