29 C 115/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Kolínovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 088 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 998 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 10 090 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 178,06 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 088 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení, ve výši 1 736 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným dne 27. 5. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 30 088 Kč s příslušenstvím, z titulu úvěrové smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní, jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 24. 9. 2024. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částku ve výši 20 000 Kč. žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Částka 20 000 Kč byla žalovanému dne 24. 9. 2024 zaslána na jeho účet, uvedený ve smlouva. Žalovaný uhradil za trvání smlouva částku ve výši 2 Kč. Žalovaný nehradil splátka řádně a včas a úvěr byl ke dni 21. 3. 2025 zesplatněn. Požadovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 19 988 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti v celkové výši 3 960 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a dále příslušenství.

2. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr v souladu s příslušnými zákony, když vycházel mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, nebankovních registrů klientských informací, databáze SOLUS, insolvenčního rejstříku a centrální evidenci exekucí. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně rovněž komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného a dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Dále žalobkyně uvedla podrobný obecný postup (metodiku) posouzení úvěruschopnosti, a to kontroly bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátka (MLS).

3. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 15. 1. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 16. 3. 2026.

4. Z karty klienta soud zjistil, že byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, výše příjmu žalovaného je ve výši 26 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, splátky ostatním společnostem 0 Kč. Žalovaný neprocházel registry.

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrové smlouvy ze dne 23. 9. 2024 soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč bezhotovostně na účet, celková částky k zaplacení je ve výši 27 520 Kč, hrazení ve 24měsíčních splátkách, RPSN ve výši 49,2 %. Výše poplatku za poskytnutí úvěru byla sjednána ve výši 660 Kč.

6. Z výpisu účtu žalobkyně soud zjistil, že žalovanému byla zaslána částka ve výši 20 000 Kč dne 24. 9. 2024.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil 2 Kč. Celkový dluh činí 30 266,06 Kč.

8. Žalovanému byla v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne 25. 4. 2025, kdy ani poté nebylo ze strany žalovaného plněno.

9. Žalobkyně pro účely prokázání tvrzení o tom, že řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného předložila výpočet , jméno FO, , kdy příjem klienta z žádosti byl ve výši 31 000 Kč, životní minimum dospělých členů domácnosti ve výši 4 860 Kč, buffer žadatele ve výši 100 Kč, výše splátky schváleného úvěru ve výši 1 814 K, zbývající MLS klienta 24 226 Kč. Minimální výdaje na bydlení ve výši 8 840 Kč, zbývající MLS domácnosti 15 486 Kč.

10. Z karty klienta vyplývá příjem žalovaného ve výši 26 000 Kč, z doplnění žalobkyně příjem ve výši 31 000 Kč. Žalobkyně tak udává odlišné údaje o příjmech žalovaného, žádné další listiny k potvrzení příjmu žalovaného však nepřeložila. Žádost klienta o úvěru rovněž předložena nebyla, ačkoli na ni žalobkyně odkazuje. V řízení tedy nebylo ze shora uvedených důvodů prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného, když k daným tvrzením nepředložila listiny.

11. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy platné a účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.

12. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaného závazku. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 9. 2024 je neplatná, neboť žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se spolehnula nejspíše pouze na prohlášení žalovaného o výši jeho příjmů, které však nebyly patřičným způsobem ověřeny a dokumentovány. Z uvedeného je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo provedeno v souladu se zákonnými požadavky.

20. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

21. Protože žalobkyně poskytnula žalovanému částku 20 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení dospěl soud k závěru, že na dluh bylo žalovaným poskytnuto pouze částečné plnění a tento nadále dluží žalobkyni částku 19 998 Kč, když procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na předmětnou pohledávku poskytnul jakékoliv další plnění. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 19 998 Kč jako neuhrazené jistiny. V této části soud žalobě výrokem I. vyhověl a ve zbývající části žalobu výrokem II. zamítnul, neboť žalobkyně se nemůže domáhat nad rámec nevrácené jistiny plnění sjednaných v neplatné smlouvě.

22. Žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný s ohledem na svou procesní pasivitu nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti. Lhůta tak byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.

23. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci z větší části úspěšná (33 %). Ve věci takto úspěšná žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na plnou náhradu nákladů řízení podle výsledku sporu.

24. Žalobkyní účelně vynaložené náklady řízení tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 086 Kč a dále z odměny za zastupování dle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu) podle ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, celkem ve výši 2 100 Kč, režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem ve výši 300 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a režijních paušálů. Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 1 316,70 Kč (33 % z částky 3 990 Kč), splatnou k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.