29 C 157/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Kolínovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 654 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 8 654 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 654 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení, ve výši 653,28 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným dne 10. 11. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 22 654 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným dne 28. 2. 2024. Ta dne 28. 2. 2024 poskytla žalovanému částku ve výši 14 000 Kč, a to bezhotovostně na účet. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek. Požadovaná částka se skládá z nesplacené jistoty ve výši 14 000 Kč a smluvního úroku ve výši 8 654 Kč.

2. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr v souladu s příslušnými zákony, když vycházel mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, nebankovních registrů klientských informací, databáze SOLUS, insolvenčního rejstříku, interních registrů atd.

3. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 11. 12. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 16. 3. 2026.

4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Smlouvou o revolvingovém úvěru kimbi č. 9988303001, včetně obchodních podmínek, bylo prokázáno, že dne 28. 2. 2024 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku způsobem popsaným v žalobě uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s ujednanými úroky z úvěru ve výši 80 % ročně s tím, že doba trvání úvěru je na dobu neurčitou.

6. Výpisem z běžného účtu bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovanému částku ve výši 14 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení ze dne 12. 12. 2024 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky žalovaného je ze dne 15. 1. 2025.

8. Předžalobní výzvou ze dne 15. 1. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby.

9. Žalobkyně pro účely prokázání tvrzení o tom, že její předchůdkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného uvedla, že žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splácením dluhu vůči třetí osobě, nenachází se v exekuci či insolvenci. Úvěruschopnost byla prověřována formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných. Žalobkyně nedisponuje dalšími listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli.

10. V řízení tedy nebylo ze shora uvedených důvodů prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného, kdy nebyly uvedeny žádné konkrétní údaje o příjmech a výdajích žalovaného a nebyly předloženy ani žádné listiny o nich.

11. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy platné a účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.

12. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaného závazku. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 28. 2. 2024 je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žádné konkrétní údaje o příjmech a výdajích žalovaného nebyl tvrzeny ani nebyly předloženy žádné listiny o nich Z uvedeného je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo provedeno v souladu se zákonnými požadavky.

20. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

21. Protože právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalovanému částku 14 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení dospěl soud k závěru, že na dluh nebylo žalovaným ničeho uhrazeno a tato nadále dluží žalobkyni částku 14 000 Kč, když procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni na předmětnou pohledávku poskytnul jakékoliv další plnění. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 14 000 Kč jako neuhrazené jistiny. V této části soud žalobě výrokem I. vyhověl a ve zbývající části žalobu výrokem II. zamítnul, neboť žalobkyně se nemůže domáhat nad rámec nevrácené jistiny plnění sjednaných v neplatné smlouvě.

22. Žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný s ohledem na svou procesní pasivitu nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, proto byla lhůta stanovena dle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v projednávaném znění (dále jen „o.s.ř.“).

23. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z větší části (24 %). Ve věci takto úspěšná žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na plnou náhradu nákladů řízení podle výsledku sporu.

24. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyně vymáhá své pohledávky z titulu postoupených dlužných úvěrů žalobami formulářového typu v řadě případů, přičemž skutkové vymezení uplatněných nároků, jakož i jejich právní odůvodnění je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem.

25. Žalobkyní účelně vynaložené náklady řízení tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 907 Kč a dále z odměny za zastupování dle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu) podle ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, celkem ve výši 1 200 Kč, režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem ve výši 300 Kč, a DPH ve výši 21 % z odměny a režijních paušálů v celkové výši 315 Kč. Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 653,28 Kč (24 % z 2 722 Kč), splatnou k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.