29 C 162/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Kolínovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 34 086,06 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 11 089,16 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 892,99 Kč od 3. 5. 2025 do zaplacení a co do částky 2 996,90 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení, ve výši 670 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným dne 24. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky celkem 34 086,06 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 25072209, uzavřené mezi žalobkyní, jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným dne 30. 6. 2024. Součástí Smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky platné ke dni uzavření Smlouvy. Smlouva byla mezi stranami uzavřena za použití prostředků elektronické komunikace na dálku prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz. Žalovaná prostřednictvím této internetové služby požádala elektronickým podepsáním návrhu Smlouvy žalobkyni o její uzavření a žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením Smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka žalobkyně. , právnická osoba, stran byly učiněny v souladu se zák. č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Úvěr byl sjednán až do výše 80 000 Kč, kdy byl vyplácen na bankovní účet žalované dne 3. 1. 2025 ve výši 4 000 Kč, dne 31. 12. 2024 ve výši 15 000 Kč, dne 30. 6. 2024 v částce 35 000 Kč a dne 4. 1. 2025 v částce 1 000 Kč (v celkové výši 55 000 Kč). Žalovaná splatila na jistinu celkem 35 000 K4. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradami denních splátek a úvěr tak byl zesplatněn. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dlužila žalobkyni na jistině částku 20 000 Kč, poplatek ve výši 398 Kč, smluvní úrok ve výši 10 196,17 Kč a poplatek za službu Presto 494,99 Kč. Dále žalobkyně požadovala příslušenství a smluvní pokutu ve výši 2 996,90 Kč.

2. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy ověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr v souladu s příslušnými zákony, když vycházela mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, nebankovních registrů klientských informací, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr žalobkyně rovněž vycházela z předložených výpisů účtu a výplatních pásek, kdy ověřená výše příjmu žalovaného činila 31 805 Kč. Následně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru žalobkyně dospěla k závěru, že úvěr žalované lze poskytnout.

3. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25072209, včetně Všeobecných obchodních podmínek, bylo prokázáno, že dne 30. 6. 2024 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku způsobem popsaným v žalobě uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 80 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s ujednanými úroky z úvěru ve výši 0,85 % denně a ujednaných poplatků v pravidelných denních splátkách dle čl. 5 podmínek, tj. 311,52 Kč.

4. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 1 000 Kč, na bydlení 1 500 Kč, ostatní nezbytné výdaje ve výši 1 500 K4, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 31 805 Kč, rezerva 600 Kč, vypočítané minimální výdaje 6 955 Kč, disponibilní příjem ve výši 24 800 Kč.

5. Předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalobkyně v souladu s § 142a o. s. ř. vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby, a to dopisem ze dne 29. 8. 2025.

6. Žalobkyně pro účely prokázání tvrzení o tom, že řádně ověřila úvěruschopnost žalované předložila rovněž výstup z běžného účtu žalované, ze kterého vyplývají příjmy a výdaje žalované naprosto odlišně než ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Ohledně příjmu z daného výpisu účtu vyplývá, že žalovaná od úřadu práce pobírala dávky, příjem v tvrzené výši prokázán nebyl. Příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně, v měsíci květen 2024 příjem ve výši 15 310 Kč od zaměstnavatele. Dále z předloženého výpisu vyplývá, že žalobkyně obchodovala z podílovém fondu a výdaje žalované dle výpisu byly několinásobně vyšší. V březnu 2023 obdržela žalovaná dle výpisu částku ve výši 25 000 Kč, půjčka od , Anonymizováno, , pozn. , právnická osoba, .

7. V řízení tedy nebylo ze shora uvedených důvodů prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované a že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalované, když údaje z předloženého výpisu z účtu neodpovídají výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované.

8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy platné a účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.

9. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaného závazku. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 6. 2024 je neplatná, neboť žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně se spolehnula na prohlášení žalované o výši jejich příjmů, které však nebyly patřičným způsobem ověřeny a dokumentovány. Z výpisu předloženého žalobkyní zjevně nevyplývá žalovanou deklarovaná výše příjmu a příjem není dokladován ani jiným způsobem (např. výplatními páskami či potvrzením zaměstnavatele). Z uvedeného je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo provedeno v souladu se zákonnými požadavky.

17. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

18. Protože žalobkyně poskytnula žalované částku 55 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení dospěl soud k závěru, že na dluh bylo žalovanou poskytnuto pouze částečné plnění ve výši 35 000 Kč a tato nadále dluží žalobkyni částku 20 000 Kč, když procesně pasivní žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni na předmětnou pohledávku poskytnula jakékoliv další plnění. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 20 000 Kč jako neuhrazené jistiny. V této části soud žalobě výrokem I. vyhověl a ve zbývající části žalobu výrokem II. zamítnul, neboť žalobkyně se nemůže domáhat nad rámec nevrácené jistiny plnění sjednaných v neplatné smlouvě.

19. Žalovaná se doposud neocitnula v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaná s ohledem na svou procesní pasivitu nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, proto byla lhůta k plnění stanovena i s ohledem na dobu, kdy žalovaný částku převzala dle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v projednávaném znění (dále jen „o.s.ř.“).

20. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci z větší části (17,4 %). Ve věci takto úspěšná žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na plnou náhradu nákladů řízení podle výsledku sporu.

21. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyně vymáhá své pohledávky z titulu postoupených dlužných úvěrů žalobami formulářového typu v řadě případů, přičemž skutkové vymezení uplatněných nároků, jakož i jejich právní odůvodnění je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem.

22. Žalobkyně účelně vynaložené náklady řízení tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 956 Kč a dále z odměny za zastupování dle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu) podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, celkem ve výši 2 100 Kč, režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem ve výši 300 Kč, a DPH ve výši 21 % z odměny a režijních paušálů v celkové výši 504 Kč. Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 17,4 % z 3 860 Kč, tj. 670 Kč splatnou k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.