29 C 29/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Kolínovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o určení výživného zletilého dítěte

I. Výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně, stanovené rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 15. 10. 2019, č. j. , právnická osoba, , kterým byla naposledy upravena vyživovací povinnost žalované vůči žalobkyni, se zvyšuje- s účinností od 4. 3. 2021 do 31. 8. 2021 o částku ve výši 2 000 Kč měsíčně (tj. na částku celkem ve výši 3 000 Kč měsíčně),- s účinností od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022 o částku 1 000 Kč měsíčně (tj. na částku celkem ve výši 2 000 Kč měsíčně),- s účinností od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2024 o částku 1 500 Kč měsíčně (tj. na částku celkem ve výši 2 500 Kč měsíčně),- s účinností od 1. 9. 2024 do 30. 4. 2025 o částku ve výši 1 000 Kč měsíčně (tj. na částku celkem ve výši 2 000 Kč měsíčně) a- s účinností od 1. 5. 2025 do 30. 9. 2025 o částku ve výši 2 500 Kč měsíčně (tj. na částku celkem ve výši 3 500 Kč měsíčně).

II. Žaloba, aby výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně, stanovené rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 15. 10. 2019, č. j. , právnická osoba, , , Anonymizováno, , kterým byla naposledy upravena vyživovací povinnost žalované vůči žalobkyni, se zvyšuje s účinností od 1. 9. 2024 do 30. 4. 2025 o částku ve výši 1 000 Kč měsíčně, se zamítá.

III. Dluh žalované na výživném vzniklý zpětným zvýšením výživného podle výroku I. tohoto rozhodnutí za období od 4. 3. 2021 do 30. 9. 2025 v celkové výši 51 210 Kč je žalovaná povinna uhradit v pravidelných splátkách ve výši 3 500 Kč měsíčně, počínaje následujícím měsícem po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, nejpozději vždy do posledního dne příslušného měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Tím se mění rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 15. 10. 2019, č. j. , právnická osoba, ve výroku I. týkající se výše výživného , Jméno žalobkyně, .

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem podaným dne 4. 3. 2024 se žalobkyně jako zletilá dcera žalované domáhala vydání rozsudku, jímž by soud rozhodl o zvýšení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od roku 2019. Žaloba byla odůvodněna tím, že usnesením ze dne 14. 10. 2021, č. j. , spisová značka, byla zastavena exekuce na žalovanou ve věci dlužného výživného v částce 19 000 Kč na v té době nezletilou žalobkyni. Rozhodnutím soudu (Okresní soud ve , adresa, ) č. j. , právnická osoba, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, byla svěřena do péče otce. Žalobkyně byla v době podání návrhu studentkou 3. ročníku školy Gymnázia a střední odborné školy , adresa, oboru sociální činnost. Trvalý pobyt měla na adrese otce a přes týden bývala v Chotěbudicích u známých. Otec přispíval na bydlení částkou 2 582 Kč, která je určená na jídlo a bydlení. Otec ji dále přispíval na vlak, autobus a pohonné hmoty částkou 3 000 Kč měsíčně. Výdaje na pomůcky ke studiu a potřebné věci, drogerii, oblečení, na opravu auta apod. jsou v částce 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná na ni nehradila výživné od roku 2019. Nebyla nikde zaměstnaná a neživila se sama, neměla žádný výdělek a hodlala pokračovat ve studiu na vysoké škole, a proto žádala touto cestou o výživné od matky. Žalovaná ji již cca 5 let na její potřeby ani studium ničím nepřispívala. Výživné navrhla ve výši 5 000 Kč, případně nechává výživné na uvážení soudu podle příjmu matky. Požádala zpětně od roku 2019, od kdy žalovaná neplatila.

2. Žalovaná s návrhem nesouhlasila. Byla účastna insolvenčního řízení, které bylo vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR , spisová značka, , přičemž má za to, že v průběhu insolvenčního řízení insolvenční správce plnil vyživovací povinnost prostřednictvím přednostní pohledávky. Insolvenční řízení bylo ukončeno dnem 12. 2. 2024. Je zaměstnána u , právnická osoba, jako řidička nákladní automobilové dopravy. Je nemajetná, bydlí v nájemním bytě, kdy nájemné se souvisejícími službami činí 9 500 Kč měsíčně. Vlastní motorové vozidlo, náklady do zaměstnání činí 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně se od ní odstěhovala, když jí bylo 15 let. Od té doby se nestýkají, neví, že studuje ani jaký obor, není jí známo bydliště. Žalovaná žádný kontakt se žalobkyní v současné době nemá, a to ani telefonicky, kdy původní číslo je nedostupné. Žalovaná má další vyživovací povinnost ke zletilé , jméno FO, . Žalobkyně jí neposkytuje žádné informace o jejím osobním stavu, potřebách a zájmech, neboť žalobkyně více než 4 roky se nedožaduje žádného styku se žalovanou jakožto rodičem. Nerozumí, proč žalobkyně nebydlí u svého otce, kam se původně přestěhovala, a bydlí u známých, kde je nucena vynakládat náklady na bydlení. Návrh žalobkyně na určení výživného zpětně od roku 2019 není v souladu s právní úpravou. K výživnému zpětně uvedla, že dlužné výživné nemá představovat sankční charakter. Soud by měl dle jejího názoru zkoumat, zda nárok, kterého se žalobkyně domáhá, s ohledem na neutěšené vztahy mezi účastníky není v rozporu s dobrými mravy. Navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobkyně doplnila skutečnosti ohledně rozhodnutí opatrovnického soudu, včetně rozhodnutí v roce 2019, kdy byla se sestrou svěřena do péče otce a matce (žalované) bylo stanoveno výživné. Dále se vyjádřila k podrobnostem a důvodům přetrhání vzájemných kontaktů. Jako podstatné změny poměrů od posledního rozhodnutí uvedla například nástup na střední školu, uvedla náklady spojené se školou, náklady autoškoly, brýle. Výživné nebylo hrazeno v plné výši, ani prostřednictvím insolvenčního správce. Upravila svůj návrh tak, že požaduje výživné zpětně 3 roky, tj. od 24. 4. 2021. Odkázala na rozhodnutí, že požadavek zvýšení výživného zpětně je obecným pravidlem, a že výjimečný by měl být naopak postup opačný. Vyjádřila se k námitce žalované ohledně jednání v rozporu s dobrými mravy. Dále uvedla důvody, proč ji mají být přiznány náklady řízení a odkázala na judikaturu. Žalobkyně je o 5 let starší, výdaje spojené se školou, zdravím a zálibami se rapidně zvýšily, již není žákyní základní školy, po dokončení střední školy má v úmyslu studovat na vysoké škole.

4. Při jednání soudu se žalovaná vyjadřovala ke svým příjmům. Byla vyslechnuta svědkyně , jméno FO, , u které žalobkyně bydlí. Byl vyslechnut otec žalobkyně. Žalobkyně shrnula, že od posledního rozhodnutí o výživném (v roce 2019) se podstatným způsobem změnily její poměry, kdy její náklady na živobytí a studium významně vzrostly. Nastoupila oproti základní škole na střední školu. V mezičase měla žalovaná příjem vyšší, i když pracovní poměr ukončila ze zdravotních důvodů. Postupně ji zanikly další vyživovací povinnosti a bylo ukončeno insolvenční řízení. Žalobkyně není schopna se samostatně živit, studuje, soustavně se připravuje na budoucí povolání. Dále se vyjádřila k možnostem žalované, kdy by soud měl přihlédnout k případné neochotě nebo nedostatečnému úsilí pracovat. Dále by měly být zohledněny cestovní náhrady žalované. Žalovaná prostřednictvím svého zástupce uvedla, že s ohledem na poslední judikaturu ústavního soudu ze září roku 2024 vždy automaticky připadá vyhovění nároku na dlužné výživné. Přiznání dlužného výživného by neměl být pro účastníka likvidační. Zvýšení výživného by tak mělo nastat až od dubna 2024 nikoli zpětně. Žalobkyně od otce dostává 6 000 Kč měsíčně, má naspořeno v rámci stavebního spoření 73 000 Kč, vlastní motorové vozidlo, na které získala od otce finanční prostředky ve výši 60 000 Kč. Má za to, že její náklady jsou navyšovány bydlení i třetí osoby. Dále se vyjádřila ke konkrétní škole, která není v místě trvalého bydliště žalobkyně. Nebyla informována o výsledcích ve škole za celé období posledních tří let. Namítala, že žalobkyně ji měla písemně informovat a požádat před podáním návrhu. Dále navrhla, o jakou případnou částku by mělo být výživné navýšeno, pokud vůbec s tím, že od prosince 2024 by mělo být ponecháno ve výši 1 000 Kč měsíčně s ohledem na ukončení pracovního poměru žalované. Navrhla, aby žádnému účastníku nebyl nárok na náhradu nákladů řízení přiznán.

5. Rozsudkem ze dne 13. 1. 2025, č. j. , spisová značka, soud rozhodl, že žalovaná je povinna platit na výživu žalobkyně výživné s účinností od 1. 3. 2021 do 31. 8. 2021 částku ve výši 3 000 Kč, s účinností od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022 částku 2 000 Kč, s účinností od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2024 částku 2 500 Kč a s účinností od 1. 9. 2024 částku ve výši 3 000 Kč. Dluh na výživném byl ve výši 68 000 Kč, a soud umožnil žalované jej splácet po částce ve výši 2 000 Kč spolu s běžným výživným. Soud žalobkyni přiznal náklady ve výši 23 998 Kč. Proti danému rozhodnutí se žalovaná odvolala, kdy žalovaná nesouhlasila, že změna poměrů nastala ke dni 1. 3. 2021. Nedisponuje žádným majetkem, je vedena na úřadu práce. Náklady na bydlení má ve výši 9 500 Kč měsíčně. Dále uvedla, že má exekuci na základě dlužného výživného pro žalobkyni. Žalobkyně je vlastníkem motorového vozidla, bydlí v nájmu , jméno FO, . Namítla, že soud nezohlednil její náklady na její potřeby. Vyjádřila se k životní úrovni dítěte a obou rodičů, kdy uvedla, že žalobkyně jako zletilé dítě by měla mít zaopatřenou životní úroveň od toho z rodičů, který je movitější. Otec žalobkyně má vyšší životní úroveň než žalovaná, odkázala na jeho příjmy, kdy by se měl podílet na životních nákladech žalobkyně vyšší částkou, než žalobkyni poskytuje tak, aby byla dodržena zásada podílení se na stejné životní úrovni rodičů. Namítala, že přiznat výživné zpětně automaticky nelze. Soud má přistupovat k návrhu zdrženlivě. Je vhodné, aby návrh na zvýšení byl podán co nejdříve od změny poměrů. Žalovaná tak nesouhlasila se zpětným stanovením výživného. Ohledně nákladů řízení namítla, že soud měl aplikovat § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v projednávaném znění (dále jen „o.s.ř.“), zároveň zpochybnila účelnost některých úkonů. Žalobkyně k odvolání žalované se vyjádřila ke zpětnému určení výživného, poměrům účastníků včetně životní úrovně. Žalobkyně navrhla, aby rozhodnutí bylo potvrzeno.

6. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 4. 2025, č. j. , spisová značka, rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Mimo jiné okresní soud zavázal k tomu, aby žalobkyni vyzval k odstranění vad žaloby, kdy v rámci civilního řízení výživné zletilého dítěte není projednávána v režimu zákona č. 292/2019 Sb., o zvláštních řízeních soudních v projednávaném znění (dále jen „z.ř.s.“) a soud nemůže překročit návrh a přisoudit něco jiného nebo více, než se navrhovatel domáhá. Dále uvedl, že předmětem řízení je zvýšení výživného tedy rozdíl mezi stanoveným výživným a žalobkyní nyní požadovanou platbou. Dále zavázal okresní soud se zaobírat obranou žalované s ohledem na její zdravotní stav, kdy musela ukončit pracovní poměr u svého posledního zaměstnavatele. Dále uvedl, z jaké tarifní hodnoty ohledně nákladů řízení má soud vycházet a dále se vypořádat s obranou žalované ohledně uplatnění § 150 o.s.ř.

7. Podáním ze dne 13. 5. 2025 žalobkyně změnila svůj žalobní návrh tak že požadovala výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně, stanovené rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 15. 10. 2019, č. j. , právnická osoba, , Anonymizováno, , kterým byla naposledy upravena vyživovací povinnost žalované vůči žalobkyni, zvýšit s účinností od 4. 3. 2021 do 31. 8. 2021 o částku ve výši 2 000 Kč měsíčně (tj. na částku celkem ve výši 3 000 Kč měsíčně), s účinností od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022 o částku 1 000 Kč měsíčně (tj. na částku celkem ve výši 2 000 Kč měsíčně), s účinností od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2024 o částku 1 500 Kč měsíčně (tj. na částku celkem ve výši 2 500 Kč měsíčně), s účinností od 1. 9. 2024 o částku ve výši 2 000 Kč měsíčně (tj. na částku celkem ve výši 3 000 Kč měsíčně). Požadovala platit výživné do každého 15. dne příslušného měsíce. Dluh na výživném žádala, aby žalovaná uhradila ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných s běžným výživným. Soud následně usnesením ze dne 12. 6. 2025, č. j. 29 C 29/2024-163 připustil změnu žaloby. Upozornila na velmi krátkou dobou mezi vydáním exekučního příkazu k odebrání řidičského oprávnění dne 25. 3. 2025 a informováním exekutora dne 17. 4. 2025 o novém zaměstnání žalované, kdy dle jejího sdělení má pochybnosti o skutečné závažnosti zdravotního stavu žalované. Žalovaná je schopna vykonávat stejné zaměstnání, které předtím považovala za nemožné provádět kvůli svému zdravotnímu stavu.

8. Podáním ze dne 25. 9. 2025 žalobkyně sdělila, že bude zkoušku z matematiky opakovat příští rok. Zatím tedy nebude pokračovat ve studiu na vysoké škole.

9. Na jednání konaném dne 29. 9. 2025 žalovaná prostřednictvím zástupce sdělila, že uzavřela nový pracovní poměr u předchozího zaměstnavatele , právnická osoba, Pracovní smlouva byla uzavřena na pozici údržbář, řidič motorových vozidel. Pozice údržbář je hlavní pracovní činností a řidič motorových vozidel je činností doplňkovou. Žalovaná je pod lékařským dohledem a v současné době není pracovně omezena (její pracovní schopnost není snížena na základě sdělení lékaře). Nejvyšší dosažené vzdělání žalované je střední vzdělání s výučním listem v oboru dámská krejčová.

10. Žalovaná sdělila podáním ze dne 9. 10. 2025, že žalobkyně je výdělečně činná, odjela v rámci pracovních příležitostí do Irska. Má za to, že výživné by měl soud stanovit do září 2025, neboť od následujícího měsíce je již žalobkyně schopna se sama živit a vyživovací povinnost žalované vůči žalobkyni zanikla. Má za to, že žalobkyně netvrdila a tudíž neprokázala, kdy u ní nastala změna poměrů, jejímž výsledkem je domáhání se nároku na zvýšení výživného. Změna poměrů nenastává pouze plynutím času u zletilého dítěte, ale žalobkyně musí tvrdit a předložit k nim důkazy. Žalobkyně zcela nedůvodně vynakládá nájemné, navzdory tomu, že může bydlet u svého otce, vlastní motorové vozidlo, otec ji přispívá částkou 6 000 Kč, má blíže neurčený příjem z brigád, disponuje stavebním spořením, kde má naspořenou částku cca 70 000 Kč. Ona naproti tomu nedisponuje žádným majetkem, vyjma motorového vozidla. Pracuje na pozici údržbáře, doplňkově jako řidič. Je stále léčena pro depresivní potíže. Po odpočtu sražené částka na exekuční řízení a výdajů na bydlení disponuje částkou cca 15 000 Kč. Navrhla, aby výživné bylo určeno od 1. 9. 2024 do 31. 9. 2025 v částce 2 000 Kč měsíčně se zohledněním již provedených plateb, neboť od října 2025 je žalobkyně samostatně výdělečně činná, a tudíž vyživovací povinnost žalované vůči žalobkyni tak zanikla. V ostatním navrhuje návrh žalobkyně zamítnout.

11. Podáním ze dne 23. 10. 2025 žalobkyně sdělila, že nepokračuje ve studiu na vysoké škole. Žalobkyně změnila svůj žalobní návrh tak že požadovala výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně, stanovené rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 15. 10. 2019, č. j. , právnická osoba, , Anonymizováno, kterým byla naposledy upravena vyživovací povinnost žalované vůči žalobkyni, zvýšit s účinností od 4. 3. 2021 do 31. 8. 2021 o částku ve výši 2 000 Kč měsíčně (tj. na částku celkem ve výši 3 000 Kč měsíčně), s účinností od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022 o částku 1 000 Kč měsíčně (tj. na částku celkem ve výši 2 000 Kč měsíčně), s účinností od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2024 o částku 1 500 Kč měsíčně (tj. na částku celkem ve výši 2 500 Kč měsíčně), s účinností od 1. 9. 2024 do 30. 4. 2025 o částku ve výši 2 000 Kč měsíčně (tj. na částku celkem ve výši 3 000 Kč měsíčně) a s účinností od 1. 5. 2025 do 30. 9. 2025 o částku ve výši 2 500 Kč měsíčně (tj. na částku celkem ve výši 3 500 Kč měsíčně). Požadovala platit výživné do každého 15. dne příslušného měsíce. Dluh na výživném ve výši 88 500 Kč žádala, aby žalovaná uhradila do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Dále sdělila, že úhrady od žalované považuje za úhradu běžného výživného ve výši 1 000 Kč měsíčně podle původního rozhodnutí a dále za částečnou úhradu dlužného výživného, které je v současné doně exekučně vymáháno u soudního exekutora. Soud následně usnesením při jednání konaném dne 27. 10. 2025 připustil změnu žaloby.

12. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že výživné pro žalobkyni bylo naposledy upraveno rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 15. 10. 2019, č.j. , právnická osoba, , Anonymizováno, . Tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů žalobkyně o svěření obou tehdy nezletilých , jméno FO, a , Jméno žalobkyně, s tím, že počínaje dnem 16. 7. 2019 byly obě svěřeny do péče otce. Výživné matce (žalované) pro žalobkyni bylo stanoveno ve výši 1 000 Kč měsíčně. Matka měla čtyři vyživovací povinnosti, nejdříve byla vedena na úřadu práce, pak zaměstnána s měsíčním čistým příjmem ve výši 12 257 Kč, byla v insolvenci, kdy jí bylo povoleno oddlužení. Otec měl 5 vyživovacích povinností, příjem ve výši 25 000 Kč čistého měsíčně jako OSVČ. O úpravě péče o nezletilé děti uzavřeli rodiče dohodu, která se zájmům dětí nepříčila a se kterou souhlasil opatrovník. Soud ji proto schválil. Dohoda rodičů o výživném byla uzavřena v souladu s ustanoveními § 910 a násl. o. z., soud ji proto rovněž schválil. Uvedené skutečnosti soud zjistil z opatrovnického spisu.

13. Z potvrzení o studiu vystaveného dne 1. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně je ve školním roce 2023/2024 žákyní třetího ročníku Gymnázia a , právnická osoba, v , adresa, .

14. Ze sdělení , právnická osoba, , adresa, soud zjistil, že žalobkyně vlastní osobní automobil značky , jméno FO, , rok první registrace 2010.

15. Ze sdělení Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Jihlavě soud zjistil, že žalovaná v období od 1. 7. 2023 do 30. 6. 2024 nepobírala žádné dávky. Ze sdělení ČSSZ soud zjistil, že žalovaná nepobírá důchod.

16. Na základě potvrzení o studiu ze dne 6. 8. 2024 soud zjistil, že vyživovací povinnost žalované vůči , jméno FO, skončila ke dni 31. 8. 2024. Na základě potvrzení o studiu ze dne 16. 9. 2021 soud zjistil, že vyživovací povinnost žalované vůči , jméno FO, skončila ke dni 31. 8. 2021. Na základě potvrzení o studiu ze dne 23. 6. 2022 soud jistil, že vyživovací povinnost žalované vůči , jméno FO, skončila ke dni 31. 8. 2022.

17. Ze sdělení insolvenčního správce soud zjistil, že během insolvenčního řízení žalované bylo na výživném uhrazeno 9 340 Kč. Na dítě , Jméno žalobkyně, bylo vyplaceno 3 625 Kč běžného výživného, za období od srpna 2021 do listopadu 2021. Dlužné výživné ve výši 18 000 Kč nikdy uhrazeno nebylo.

18. Z potvrzení zaměstnavatelů matky soud zjistil, že její průměrný příjem za období od 1. 3. 2021 do 31. 8. 2021 činil 23 644 Kč, za období od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022 činil 13 893 Kč, za období od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2024 činil 15 557 Kč tzv. čistého měsíčně.

19. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že u ní žalobkyně bydlí asi od roku 2017. První rok střední školy byla žalobkyně na internátu, kdy během týdne dojížděla ke svědkyni a o víkendu k otci. Následně začala žalobkyně u ní v létě mezi prvním a druhým ročníkem bydlet nepřetržitě. Otec přispívá na bydlení částkou 2 500 Kč měsíčně. Sdělila, že obě dcery si u ní matka prakticky odložila, mezi 6. a 7. třídou nezletilých. Na vyzvání přijela žalovaná děti pouze navštívit. Matka finančně nepřispívala. Přestup školy byl dohodnut se žalovanou. Sdělila podrobnosti ohledně bydlení její rodiny a místa pro žalobkyni. Žalobkyně pracuje v létě na brigádách. Žalobkyně ji bere jako matku. Potřeby žalobkyně jsou adekvátní k jejímu věku. Svědkyně neměla žalobkyni v péči na základě rozhodnutí a dle sdělení úřadu práce a ČSSZ vyplývá, že na ni nepobírá žádné dávky.

20. Z výslechu svědka , jméno FO, , který je otcem žalobkyně soud zjistil, že matka od 1. 3. 2021 na žalobkyni ničeho nepřispívala, neplatila výživné, styk prakticky neprobíhal. Žalobkyně bydlí u , jméno FO, , domů jezdí téměř každý víkend, o prázdninách různě. Od 1. 3. 2021 (a i dříve) posílá žalobkyni na její účet částku 6 000 Kč měsíčně. , jméno FO, platí nájem ve výši 2 500 Kč. V létě dceři přispívá jinak. Má 5 dětí, nepamatuje si přesně výdaje. Je OSVČ, jeho měsíční průměrný příjem je asi ve výši 40 000 Kč čistého. Dceři koupil automobil ve výši 60 000 Kč, pomůcky do školy, oblečení a vybavil pokojík. Dále má příjmy z nájmu ve výši 10 000 Kč měsíčně, dále z lihovaru ve výši 20 000 Kč ročně. Ohledně podílu ve společnosti uvedl, že se jedná o novou společnost, ze které příjmy zatím nemá. Dcera má stavební spoření.

21. Z lékařské zprávy ze dne 2. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaná se léči pro úzkostně depresivní potíže. Byla opakovaně v pracovní neschopnosti. Její stav je stále nestabilní, pro zhoršení zdravotního stavu rozvázala i pracovní poměr. Pacientka nemůže v současné době pracovat jako řidič z povolání.

22. Z potvrzení , právnická osoba, . soud zjistil, že na jméno žalobkyně je naspořeno na stavebním spoření částka 73 310,32 Kč.

23. Z usnesení exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 24. 4. 2025, č. j. , spisová značka, soud zjistil, že exekuční příkaz ze dne 25. 3. 2025, č. j. , spisová značka, se zrušuje, kdy dne 17. 4. 2025 obdržel soudní exekutor návrh povinného (žalované) na zrušení uvedeného exekučního příkazu s odůvodněním, že povinná je od 1. 5. 2025 zaměstnána u zaměstnavatele , právnická osoba, jako řidič, a tudíž řidičské oprávnění slouží k uspokojování jejich základní životních potřeb a rovněž i potřeb osob, ke kterým má vyživovací povinnost a nezbytně potřebuje své řidičské oprávnění.

24. Z potvrzení zaměstnavatele žalované soud zjistil, že její měsíční čistý příjem za květen až září 2025 činil 18 715 Kč. Cestovní náhrady, diety činili 1 848 Kč měsíčně.

25. Z pracovní smlouvy ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaná je od 1. 5. 2025 zaměstnána u , jméno FO, s.r.o., a to jako řidič, údržbář. , adresa, výkonu práce je v sídle zaměstnavatele. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Nástupní plat činí 21 300 Kč.

26. Z předložených poštovních poukázek soud zjistil, že žalovaná za měsíce červen, červenec, srpen a září 2025 uhradila měsíčně částku 2 000 Kč na výživném. Na těchto poukázkách je uvedeno „výživné a daný měsíc“. Soud tak má za to, že se jedná o platby výživného právě za tyto měsíce, kdy žalovaná i takto platby označila.

27. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2024, č. d. KŠBR , spisová značka, -B-32 insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalované a osvobodil ji od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny.

28. Dle § 910 odst. 1, 2 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se, popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Dle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Dle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

29. Hmotněprávní úprava účinná od 1. 1. 2014 možnost změny výživného v případě zletilých dětí výslovně neupravuje. Dle soudu však je třeba dovodit, že při změně poměrů se lze domáhat změny výživného i ze strany zletilých dětí. Opačný závěr by vedl k absurdním situacím. Dle soudu je třeba k závěru o možnosti změny výživného zletilého dítěte dospět na základě ustanovení § 163 odst. 1 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Změnu poměrů ve smyslu uvedeného ustanovení lze definovat jako stav odlišný od stavu, který byl rozhodující při původním (předchozím) rozhodování. Zásadně se musí jednat o změnu závažnějšího charakteru, tj. o změnu podstatnou (clausula rebus sic stantibus). Podmínkou úspěchu žalobkyň v tomto řízení tedy bylo prokázání skutečnosti, že se poměry rozhodné pro určení výše výživného v době od poslední úpravy výživného natolik změnily, že jsou důvody pro změnu výživného.

30. Soud předně dospěl k závěru, že v době od poslední úpravy výživného nastala na straně žalobkyně taková změna poměrů, která odůvodňuje zvýšení výživného. Poslední rozhodnutí o úpravě výživného nabylo právní moci dne 17. 10. 2019, tedy před více jak 5 lety. Za dobu 5 let se potřeby žalobkyně nepochybně zvýšily. Žalobkyně byla v té době žákyní základní školy. V době podání návrhu byla žalobkyně žákyní střední školy. Změnu stupně vzdělání má soud za významnou skutečnost, zejména kdy s nástupem na střední školu jsou zvýšené náklady. Dle soudu aktuální potřeby žalobkyně odůvodňují zvýšení výživného, které nastaly jak plynutím času, tak změnou stupně vzdělání, které dle ustálené soudní praxe se zohledňují při rozhodnutí, zda jsou tu poměry pro změnu výživného. Soud má za prokázané, že žalobkyně nebyla schopna se sama živit. Ohledně tvrzení žalované ohledně majetkových poměrů otce, který se má podíl vyšší měrou soud sděluje, že výživné pro otce nebylo předmětem řízení a otec dceři dobrovolně přispíval částkou, která je vyšší než byla stanovena matce. Soud zohlednil, že do 4. 9. 2021 měla žalovaná 4 vyživovací povinnosti (14 % z příjmu dle doporučující tabulky ministerstva ve výši cca 24 000 Kč), do 1. 9. 2022 měla 3 vyživovací povinnosti (16 % z příjmu cca 14 000 Kč), do 1. 9. 2024 měla 2 vyživovací povinnosti (18 % z příjmu cca 16 000 Kč) a od 1. 9. 2024 má jednu vyživovací povinnost (20 %). Žalovaná měla příjem do 31. 8. 2024 ve výši 15 557 Kč a od 1. 5. 2025 má žalovaná příjem ve výši 20 563 Kč (včetně tzv. diet). Matka soudu sdělila, že pracovní schopnost sníženou na základě rozhodnutí lékaře nemá. Žalovaná nedoložila, že by její pracovní schopnost byla snížena, pouze předložila, že v určité době nemohla vykonávat dosavadní činnost řidičku nákladní dopravy. Žalovaná je opětovně zaměstnána na pozici řidiče, i když jako doplňkové činnosti. Z pracovní smlouvy však nevyplývá, zda je nějaká činnost doplňkovou. Pracovní pozice je údržbář, řidič. Soud zohlednil, že matka nebyla zaměstnána od 1. 9. 2024 do 30. 4. 2025 a výživné stanovil s ohledem na potenciální příjem matky, který v té době mohl být mezi 15 a 20 tisíci korun dle její výše příjmu předchozí a současné pracovní pozice (tj. 17 500 Kč). S ohledem na to, že matka svým jednání nezavinila, že přišla dočasně o zaměstnání soud toto zohlednil a v daném období výživné zvýšil o 1 000 Kč. Výživné od 1. 5. 2025 vychází s příjmu žalované v celkové výši 20 563 Kč.

31. Zvýšení výživného na částky uvedené ve výroku ad I. tohoto rozsudku tedy nepochybně odpovídá aktuálním potřebám žalobkyně, skutečným příjmům žalované. Dle ustálené soudní praxe by z příjmů povinného rodiče měla být na výživné jeho dětí použita čtvrtina až třetina. Prostor pro případné zvýšení výživného byl v daném případě limitován možnostmi a schopnostmi žalované. Je třeba konstatovat, že i u žalované došlo ke změně poměrů. Průměrný čistý příjem se od doby poslední úpravy výživného zvýšil z částky přibližně 12 257 Kč na shora uvedené částky, kdy soud zohlednil i část cestovních náhrad žalované. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalované vznikla jakákoliv další vyživovací povinnost, naopak ji vyživovací povinnosti odpadly, probíhala insolvence žalované a byla následně i úspěšně ukončena (osvobození od zbytku pohledávek). To samo o sobě neznamená, že by žalovaná byla zproštěna povinnosti platit odpovídající výživné. Proto soud rozhodl o zvýšení výživného způsobem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Ohledně určení výživného zpětně a odkazovanou judikaturu ústavního soudu žalovanou soud uvádí, že určení výživného zpětně, zejména v případě nezletilých je pravidlem a nikoli výjimkou, jak bylo dříve. Soud samozřejmě bere v potaz okolnosti daného případu a je toho názoru, že není v daném případě proti dobrým mravům, aby žalobkyně požadovala výživné až tři roky zpětně (tj. i doby kdy byla ještě nezletilá). Navíc ze sdělení insolvenčního správce, předložených exekučních rozhodnutí má soud za prokázané, že žalovaná nehradila výživné ani ve výši 1 000 Kč měsíčně, tedy i v době, kdy měla příjmy. Probíhající insolvenční řízení nebránilo žalované výživné hradit.

32. Soud určil dluh na výživném pro žalobkyni za dobu od 4. 3. 2021 do doby skončení vyživovací povinnosti, tj. do 30. 9. 2025. Výživné bylo zvýšeno z částky 1 000 Kč. Za období od 4. 3. 2021 do 31. 8. 2021 činí nedoplatek na výživném činí 5 870 Kč (1 710 Kč + 5x 2 000 Kč), za období od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022 činí 12 000 Kč (12x 1 000 Kč), za období od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2024 činí 18 000 Kč (12x 1 500 Kč), za období od 1. 9. 2024 do 30. 4. 2025 činí 8 000 Kč (8x 1 000 Kč) a za období od 1. 5. 2025 do 30. 9 2025 činí 8 500 Kč (5x 2 500 Kč – 4x 1000 Kč, kdy žalovaná hradila za 4 měsíce výživné ve výši 2 000 Kč). Celkový dluh na výživném je tak 58 210 Kč. S ohledem na finanční situaci žalované umožnil soud žalované hradit dlužné výživné ve splátkách po 3 500 Kč. Pokud by některá ze splátek nebyla řádně a včas zaplacena, může se žalobkyně domáhat jednorázové úhrady zůstatku dluhu.

33. O nákladech účastníků soud rozhodl dle § 150 o.s.ř., kdy má za to, že žalobkyně před podáním žaloby měla žalovanou vyzvat předžalobní výzvou, což však neučinila. Soud se ztotožnil s tvrzením žalované, že jsou tu dány důvody hodné zvláštního zřetele, kdy jsou sice přetrhané vazby mezi žalobkyní a žalovanou, ale to neodůvodňuje to, že žalobkyně se ani nepokusila žalovanou o zvýšení výživného kontaktovat a podala žalobu, zejména kdy žádala stanovení výživného zpětně v maximální možné době a žalované vznikl dluh na výživném za uvedeném období v nemalé výši. Sama žalovaná nyní dobrovolně hradí žalované od června 2025 vyšší výživné.