29 C 30/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Kolínovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 20 431,97 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 431,97 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 272,14 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 867,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 450,66 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 16 450,66 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání shora uvedeného výroku I. s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo 238773015 ze dne 23. 5. 2022 žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se vedle zapůjčené částky zavázal zaplatit úrok ve výši 19 800 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a úhradu za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 166 Kč. Součet těchto částek se žalovaný zavázal uhradit ve 21měsíčních splátkách po 3 533 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 2. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Dlužná částka se skládá z dosud neuhrazené jistiny ve výši 16 450,66 Kč a poplatku ve výši 3 981,31 Kč a dále příslušenství uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí, s tím, že úroky byly částečně kapitalizovány.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 20. 4. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Výzva shodného znění byla dne 7. 4. 2026 doručena žalobkyni, která se na výzvu soudu rovněž nevyjádřila. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 18. 5. 2026.

3. Na základě předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěru soud zjistil, že žalovaný byl ženatý, podnikatel, jeho čistý příjem ve výši 41 104 Kč, další příjem domácnosti ve výši 10 000 Kč. Výše příjmu žalovaného byla ověřena fakturami za březen až květen.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238773015 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, uzavřela dne 23. 5. 2022 se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný téhož dne v hotovosti převzal částku 45 000 Kč. Ve smlouvě se zavázal kromě jistiny zaplatit úrok ve výši 19 800 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a úhradu za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 166 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 21měsíčních splátkách po 3 533 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 57 % ročně.

6. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil na smlouvu celkem částku 46 298,55 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 21. 10. 2025 pohledávky za žalovaným žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že o postoupení pohledávek byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn oznámením z 21. 10. 2025.

9. Z výzvy k plnění ze dne 16. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek s upozorněním, že nedojde-li k úhradě, bude žalobkyně vymáhat dluh soudní cestou.

10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba není důvodná. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Jak vyplývá ze současné judikatury k „novému“ zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., nebude každé dílčí pochybení v procesu posuzování úvěruschopnosti způsobovat neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, 33 Cdo 1819/2023). Avšak i posledně citované rozhodnutí 33 Cdo 1819/2023 předpokládá náležité zjištění příjmů úvěrovaného, což je nezbytnou a výchozí podmínkou pro řádné posouzení, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet (viz bod 33. odůvodnění citovaného rozhodnutí). Nutno dodat, že ani poskytovací skóringové modely používané bankovními společnostmi (jejichž relevanci a význam pro posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet soud nikterak nezpochybňuje) se bez věrohodného zjištění příjmů úvěrovaného neobejdou.

14. Doklady o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla náležitě ověřena, tj. ve smyslu výše uvedeného byly sice označeny ale nebyly předloženy a samotné faktury z podnikání případně jejich výši nelze bez zohlednění výdajů považovat za příjmy žalovaného. K výdajům se žalobkyně nevyjádřila vůbec, což soud má v případě podnikatele, který dle sdělení žalobkyně předložil pouze faktury a prohlásil je za příjem bez vyjádření k nákladům za nedostatečné. Co se týče výdajů žalovaného uvedené v zákaznické kartě ve výši 11 000 Kč není jasné, o jaké výdaje se jedná. Nejspíše osobní výdaje žalovaného. K výdajům se však žalobkyně nevyjádřila vůbec.

15. Za těchto okolností, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, kdy se spolehnula na jeho sdělení ohledně příjmů (bez ověření výdajů jak osobních, tak v rámci podnikatelské činnosti, aby byl posouzen skutečný příjem žalovaného) je nutno uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla náležitě posouzena. Zároveň se žalobkyně nevyjádřila k výpočtu použitelné částky a možnostem žalovaného splácet, kdy se zároveň ani nezmiňuje o zálohách žalovaného na povinné platby atd., tj. zvážení dalších výdajů žalovaného ke zjištění jeho skutečného příjmu. Protože žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o úvěru dle § 9 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

16. Protože právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy o úvěru, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši rovnající se částce poskytnutého úvěru, tj. 45 000 Kč, které byl žalovaný povinen vydat. Avšak vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil na neplatnou smlouvu o úvěru částku 46 298,55 Kč dle předložených listin (dle obsahu žaloby 52 278 Kč), která byla započítávána na jistinu a úroky, na něž ovšem nemá žalobkyně vzhledem k neplatnosti smlouvy nárok, žádné bezdůvodné obohacení na straně žalovaného k dnešnímu dni netrvá, neboť žalovaný jemu poskytnutou částku přeplatil. Z uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Toto právo by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. svědčilo žalovanému, který byl v řízení úspěšný, neboť žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Avšak žalovaný byl v řízení nečinný a žádné náklady, které by bylo třeba nahrazovat, mu nevznikly, a proto bylo na místě rozhodnout o nákladech řízení způsobem uvedeným shora.