29 C 91/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Kolínovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 43 488 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 13 488 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 488 Kč od 14. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, dále náklady řízení ve výši 1 857,60 Kč, tyto k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy do posledního dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 43 488 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru s poplatky dle Smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , název společnosti, ‘, Anonymizováno, , právnická osoba, ., a žalovanou dne 17. 8. 2023, na základě, které byl žalované poskytnut téhož dne úvěr ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytovateli úvěru jistinu ve výši 30 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 887,67 Kč a poplatky ve výši 12 600,33 Kč do 13. 1. 2024. Žalovaná však úvěr nesplatila. Pohledávka byla ze společnosti , název společnosti, ‘, Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025 postoupena na společnost , právnická osoba, . a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025 na žalobkyni.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého pobytu dne 29. 9. 2025 postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná písemně soudu sdělila, že žádá o splátkový kalendář ve výši 2 000 Kč měsíčně, s uznáním dluhu souhlasí. K přípisu doplnění žádosti se žalovaná nevyjádřila. Nařízeného jednání se žalovaná bez omluvy nezúčastnila, ačkoli ji předvolání bylo doručeno dne 12. ledna 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila. Rozsudek byl vyhlášen dne 23. 2. 2026.

3. V tomto řízení vzal soud na základě předložených důkazů za prokázané, že dne 17. 8. 2023 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , název společnosti, ‘, Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. FA6D3/629128, kterou byla žalované poskytnuta bezhotovostním převodem částka 30 000 Kč dne 17. 8. 2023. Doba splatnosti byla určena 30 dny. Celková částka k zaplacení byla ve výši 39 707,90 Kč, celková částky při překročení doby splatnosti byla sjednána ve výši 43 488 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 36 %. Výše poplatku za sjednání úvěru tak byla ve výši 8 820,23 Kč a v případě překročení doby splatnosti ve výši 12 600,33 Kč. Na základě dodatku ke smlouva ze dne 29. 12. 2023 byla splatnost ze dne 29. 12. 2023 prodloužena na 13. 1. 2024 za poplatek ve výši 6 035,41 Kč, úrok za prodloužení ve výši 402,59 Kč a sankce související s prodlením s půjčkou ve výši 4 713,41 Kč. Pohledávka byla ze společnosti , název společnosti, ‘, Anonymizováno, , právnická osoba, . na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025 postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení bylo žalované sděleno dopisem ze dne 19. 2. 2025. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 19. 2. 2025. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru, Smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy s podacím lístkem.

4. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle § 87 odst. 1, 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

6. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně provedla lustraci žalované registry, úvěruschopnost ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. S tím, že postup své předchůdkyně nemohla ovlivnit, jiné informace nemá a je srozuměna s postupem dle § 86 a 87 ZSÚ. Žádné listiny k posuzování úvěruschopnosti tak soudu předloženy nebyly.

9. Soud na základě předložených důkazů dovodil, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože sporná pohledávka mu byla písemnou smlouvou postoupena původním věřitelem, společností , název společnosti, ‘, Anonymizováno, , právnická osoba, . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru částku ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostním převodem. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou, číslem OP, telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně sice netvrdila, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované, avšak k tomu nebyly předloženy žádné listiny. Žalobkyně byla soudem před rozhodnutím ve věci samé vyzvána k doplnění tvrzení, zda a jak byla prověřována úvěruschopnost žalované a pokud byla, k předložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení. Soud dokonce výslovně s ohledem na § 13 o. z. odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 47 Co 216/2021-80 ze dne 4. 1. 2022, v němž se odvolací soud podrobně k otázce prokázání ověřování úvěruschopnosti vyjadřuje. Na výzvu soudu však žalobkyně nereagovala.

10. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Tím spíše věřitel shora uvedenému požadavku nedostojí za situace, kdy neposuzuje úvěruschopnost dlužníka vůbec. Nelze mít tedy za to, že úvěr byl poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované.

11. Protože právní předchůdce žalobkyně neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 17. 8. 2023 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

12. Protože právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované částku 30 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 30 000 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaná neprokázala (a ani netvrdila), že by na jistinu cokoli zaplatila. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované celkem částku 30 000 Kč, ze které žalovaná do podání žaloby nezaplatila ničeho. Žalované byla proto uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč.

13. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatků, smluvního úroku, byla žaloba zamítnuta, protože tento nárok měl základ v neplatné smlouvě o úvěru, přičemž žalobkyně se nemůže domáhat (nad rámec vydání shora uvedeného bezdůvodného obohacení) plnění, které bylo sjednáno v neplatné smlouvě.

14. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, pak soud v tomto rozsahu žalobu zamítl s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.

15. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Ze žalované částky 43 488 Kč byla žalobkyně úspěšná ve výši 70 % a žalovaná 30 %. Soud tak žalobkyni přiznal 40 % nákladů. Za účelně vynaložené náklady řízení soud považuje částku 1 740 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku 2 904 Kč (bez DPH) za právní zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za jeden úkon právní služby částku 700 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) a představují celkem 2 400 Kč. Zástupce žalobkyně doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21 % DPH z částky 2 400 Kč, tj. 504 Kč. Celkově tak žalobkyně na nákladech řízení účelně vynaložila částku 4 644 Kč (1 740 + 2 400 + 504 Kč). S ohledem na výsledek řízení je žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 857,60 Kč (40 % z 4 644 Kč), které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobkyně.

16. Žalobkyně se domáhala, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně vymáhá zaplacení dlužných částek z úvěrů (event. půjček či zápůjček) z postoupených pohledávek ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy o úvěru (případně o zápůjčce) a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalované, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. V případě, kdy by se žalovaná v konkrétním řízení bránila, a žalobkyně na procesní obranu reagovala, bylo by již postavení obou účastníků v řízení z hlediska nákladů právního zastoupení shodné (viz § 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Ministerstvo spravedlnosti přistoupilo k novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. na základě zákonného zmocnění obsaženého v zákoně o advokacii (§ 2 odst. 3). V této souvislosti nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhl.č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv. „formulářovou“ žalobu, když uvedl, že „v takovém řízení, jež je zahájeno „formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z poskytnutého úvěru, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli § 14b advokátního tarifu.

17. Soud umožnil žalované dluh splácet ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. Soud si byl vědom toho, že splátky v této výši umožní splacení dluhu včetně příslušenství a nákladů řízení až za několik let. Soud však vychází z toho, že žalobkyně je natolik silným ekonomickým subjektem, že její ekonomická situace dlouhodobým splácením nebude ohrožena. Soudu bylo zřejmé, že splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně jsou maximem možností žalované, a to přesto, že svou žádost nedoplnila. Stanovení splátek vyšších, které by žalovaná reálně nebyla schopna platit, by tak postrádalo smysl, protože by bez dalšího vedlo k nutnosti exekučního postihu. Žalobkyně je pak chráněna tím, že pokud některá ze splátek nebude řádně a včas zaplacena, je oprávněna domáhat se jednorázového zaplacení celého zůstatku dluhu.