30 C 137/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Gabriely Řezníčkové a přísedících Marie Trojanové a Libuše Blažkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru (částečným rozsudkem) o nárocích z neplatného okamžitého zrušení pracovního (mezitímním rozsudkem)

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni žalovanou dopisem ze dne 20. 4. 2020, doručené žalobkyni dne 27. 4. 2020, je neplatné.

II. Nárok žalobkyně na náhradu mzdy v důsledku neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru je co do základu dán.

III. O výši nároku na náhradu mzdy náležící žalobkyni a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

1. Žalobkyně dne 15. 6. 2020 podala žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. K odůvodnění uvedla, že je u žalované zaměstnána jako účetní od 1. 6. 2019. Dne 27. 4. 2020 žalobkyně obdržela dopis s datem 20. 4. 2020 obsahující okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem z důvodů porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinností žalobkyně bylo v okamžitém zrušení pracovního poměru specifikováno jednatelem žalované panem [jméno] [příjmení] v několika bodech. Žalobkyně na konkrétní důvody reagovala ve svém nesouhlasu s okamžitým zrušením pracovního poměru doporučeným dopisem ze dne 30. 4. 2020. Žalobkyně nikdy neobdržela ústní ani písemné upozornění o tom, že by řádně neplnila své povinnosti. Žalobkyně vyloučila, že by způsobem popisovaným žalovanou porušila své pracovní povinnosti a že by vytýkané porušení vůbec mohlo být označeno za zvlášť hrubé. Okamžité zrušení pracovního poměru žalovanou je neplatné, žalobkyně proto trvala na dalším zaměstnávání a požadovala náhradu mzdy.

2. K peněžitým nárokům v souvislosti s neplatným skončením pracovního poměru žalobkyně v podání ze dne 8. 7. 2020 uvedla, že od 21. 4. 2020 je v dočasné pracovní neschopnosti. Navrhla, aby žalované byla uložena povinnost k náhradě mzdy ve výši průměrného výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti žalobkyně a s účinností od 5. 5. 2020 do doby, kdy žalobkyni bude umožněno pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému ukončení pracovního poměru. Podáním ze dne 3. 8. 2020 upřesnila žalobkyně návrh na náhradu mzdy tak, že nárokuje od 5. 5. 2020 částku 24.632 Kč po dobu 12 měsíců, odpovídající průměrnému měsíčnímu čistému výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Požadavek na úrok z prodlení formulovala žalobkyně tak, že by jí měl být přiznán úrok z prodlení„ z této částky ode dne podání žaloby až do zaplacení“.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření z 29. 9. 2020 podrobně popsala okolnosti změny ve vedení společnosti [právnická osoba] z původního jednatele [jméno] [příjmení] na nového jednatele [jméno] [příjmení], k nimž došlo během měsíce dubna 2020. Žalovaná trvala na tom, že se žalobkyně ve dnech 14. – 17. 4. 2020 a dne 20. 4. 2020 dopustila jednání popsaného v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 20. 4. 2020 a že uvedené jednání žalobkyně dosáhlo intenzity hrubého porušení pracovních povinností [anonymizováno]. Pracovní poměr žalobkyně dle žalované platně skončil dne 20. 4. 2020. K plnému uspokojení mzdových nároků žalobkyně došlo dne 28. 9. 2020, kdy byl žalobkyni zaslán doplatek mzdy ve výši 9.389 Kč.

4. Na základě souhlasných prohlášení účastníků a pracovní smlouvy ze dne 3. 6. 2019 vychází soud z toho, že žalobkyně od 1. 6. 2019 nastoupila u žalované do pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou na pozici účetní. Práci vykonávala v místě výkonu práce v [obec a číslo].

5. Obsahem okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 20. 4. 2020 má soud za prokázané, že žalovaná s odkazem na § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s žalobkyní okamžitě zrušila pracovní poměr s odůvodněním, že žalobkyně v období od 14. 4. 2020 do 20. 4. 2020 po převzetí společnosti novým společníkem a jednatelem [jméno] [příjmení] opakovaně odmítala splnit příkazy resp. úkoly přímo vyplývající z pracovní náplně účetní. K opakovanému bezdůvodnému odmítnutí plnění pracovních povinností přitom došlo za situace, kdy proběhla zásadní personální změna ve vedení společnosti, během níž se žalobkyně vůči nabyvateli vyslovila, že má zájem ve své práci pokračovat. Stalo se tak těsně před termínem podání přiznání k DPH a kontrolního hlášení za měsíc březen 2020, tedy v období, které je s ohledem na dodržení zákonných lhůt klíčové. Z hlediska posuzování závažnosti porušení povinností žalobkyně je podstatné, že pozice účetní nabyla po změně vlastnictví žalované na důležitosti, neboť jediná žalobkyně se v rámci společnosti orientuje v administrativních a účetních záležitostech a v rámci pracovní náplně musí být k dispozici novému vedení společnosti, poskytovat vysvětlení potřebných souvislostí, na vyzvání předkládat potřebnou účetní a daňovou dokumentaci, jakož i řádně plnit své zcela běžné úkoly dané pracovní náplní. K tomuto ze strany účetní nedošlo, naopak se dopustila porušení svých pracovněprávních povinností zvlášť hrubým způsobem a to konkrétně tím, že -) 14. 4. 2020 bylo zjištěno, že za společnost nebylo podáno DPPO 2019 (daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob) včetně inventarizace aktiv a majetku s tím, že tak má žalobkyně učinit nejpozději do pondělí 20. 4. 2020 -) 15. 4. 2020 bylo zjištěno, že nejsou zaúčtovány a zařazeny přijaté faktury až šest týdnů zpětně, např. faktura č. 5132738096, 75020010349, 200203569, na což byla žalobkyně jednatelem společnosti písemně upozorněna a bylo poukázáno na neplnění jejích pracovních povinností. K urychlení daňové uzávěrky za rok 2019 přizval jednatel společnosti účetního poradce [jméno] [příjmení], z čehož žalobkyni vznikly povinnosti vůči vedení společnosti, které měla splnit do 20. 4. 2020, aby bylo možno za společnost podat DPPO 2019. -) 16. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně v rozporu se svými povinnostmi nevystavila a nezaslala vydané faktury až 14 dnů nazpět, čímž závažným způsobem ohrozila cash flow společnosti. Jednalo se zejména o faktury 200310, 200311, 200334, na což byla opět písemně upozorněna. -) 17. 4. 2020 nesplnila další přímý pokyn spočívající v podání dodatečného daňového přiznání k DPH za únor 2020 -) 20. 4. 2020 po zjištění jednatelem společnosti, že žalobkyně ani jeden jím zadaný úkol spadající do pracovní náplně nesplnila, dala žalobkyně zcela otevřeně najevo, že nehodlá být vůči novému vedení společnosti loajální. Popsaná pochybení jsou důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně, žalovaná v nich spatřuje útok na majetek zaměstnavatele, a to jednak opominutím řádné fakturace, jednak z hlediska hrozících sankcí z důvodu nesplnění daňových povinností. V důsledku jednání žalobkyně vznikla zaměstnavateli škoda, spočívající zejména v nákladech vynaložených na služby účetního poradce, který byl nucen urgentně pochybení a opominutí žalobkyně napravit. Projev neloajality žalobkyně vůči novému vedení společnosti byl označen za alarmující.

6. Dopisem žalobkyně ze dne 30. 4. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalované oznámila svůj nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru, které jí bylo doručeno dne 27. 4. 2020. Žalobkyně popsala důvody, proč považuje jednání žalované směřující k rozvázání pracovního poměru ze dne 20. 4. 2020 za neplatné. Vyjádřila se k jednotlivým dnům 14. – 20. 4. 2020 a zdůraznila, že v uvedeném období neobdržela od jednatele žalované žádné ústní či písemné upozornění o řádném neplnění povinností ani pokyn k odstranění konkrétních nedostatků v termínu do 20. 4. 2020.

7. Ze souhlasných prohlášení žalobkyně a jednatele žalované [jméno] [příjmení] vzal soud za zjištěné, že se v měsíci dubnu 2020 uskutečnila změna ve vedení společnosti [právnická osoba] Dosavadní jednatel a zároveň jediný společník žalované [jméno] [příjmení] ukončil dle údajů v obchodním rejstříku v žalované činnost dne 15. 4. 2020, novým jednatelem a společníkem se stal [jméno] [příjmení]. V souvislosti s převodem společnosti na nového majitele došlo ke snížení počtu zaměstnanců žalované z pěti na dva, kdy z původních zaměstnanců zůstali na svých pracovních místech pouze účetní (žalobkyně) a skladník.

8. Žalobkyně opakovaně popřela, že by od jednatele žalované v některém ze dnů 14. 4. – 17. 4. 2020 či v den 20. 4. 2020 obdržela v ústní či písemné formě výtku o neplnění pracovních povinností, případně pokyn, dokdy má vytýkaný stav napravit. Jednatel žalované připustil, že při ústním vytýkání pochybení a při neúspěšných pokusech o předání písemných výtek s příkazem k nápravě nebyl kromě něj a žalobkyně nikdo další přítomen (s výjimkou dne 20. 4. 2021, kdy dle jednatele mohl část rozhovoru mezi ním a žalobkyní vyslechnout účetní [jméno] [příjmení]). Zjišťování skutkového stavu se proto neobešlo bez účastnických výpovědí žalobkyně a jednatele žalované, jejichž obsah byl pak hodnocen s ohledem na další výsledky dokazování, kdy soud přihlédl především k výpovědi svědka [jméno] [příjmení]. 9. [příjmení] [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že pro pana [příjmení] jako pro fyzickou osobu zpracovává účetnictví cca 3 roky. Pan [anonymizováno] svědka před více než rokem oslovil, aby mu pomohl s účetní závěrkou firmy [právnická osoba] Svědek již dříve tuto činnost vykonával pro pana [jméno] [příjmení], proto souhlasil. Do žalované firmy se svědek dostavil někdy po Velikonocích 2020, nejpravděpodobněji ve středu 15. 4. 2020. Ještě před svým příchodem získal svědek určité informace dálkovým přístupem do firemního počítače [právnická osoba], který mu umožnil pan [příjmení]. Svědek byl požádán, aby u několika faktur, které mu pan [příjmení] předal den předtím v úterý večer, zhodnotil správnost účetní evidence. Svědek pana [příjmení] ihned po příjezdu do společnosti [právnická osoba] informoval, že zjistil nesrovnalosti a přišel na cca 10 nezaúčtovaných dokladů za různá zdaňovací období. Pan [anonymizováno] to vzal na vědomí a šli k paní účetní, kterou svědek v ten den viděl poprvé a seznámil se s ní. Předmětem jednání svědka s účetní bylo projednání postupu, co vše mu má připravit ke zpracování roční účetní závěrky za rok 2019. Svědek po účetní vyžadoval zejména přípravu inventur účtů. Žalobkyně měla požadované doklady připravit s tím, že až se tam svědek objeví, tak budou postupovat dále. Ještě v ten samý den, tedy ve středu 15. 4. 2020, se na pracovišti žalované zastavil u svědka pan [příjmení] a bavili se o problémech nezaúčtovaných dokladů a o závažnosti uvedených nedostatků. Z některých dokladů se zjistilo, že firmám bylo odesláno zboží (byly vystaveny dodací listy), k tomu však nebyly vystaveny příslušné faktury. Odběratelé tedy neměli faktury, které by za odebrané zboží [právnická osoba] uhradili. Těch zmíněných deset dokladů představovalo dodavatelské i odběratelské faktury. Nevystavené faktury pro odběratele se týkaly tak dvou případů. Na základě toho se pan [příjmení] dle svědka rozhodl, že paní účetní dá okamžité zrušení pracovního poměru. Ve středu 15. 4. 2020 proto napsal jednatel žalobkyni dopis o porušení pracovních povinností, dopis psal sám, se svědkem při tom vzájemně komunikovali. Svědek sice byl u přípravy vytýkacího dopisu, nedokázal se však vyjádřit k tomu, zda dopis obsahoval nějaký konkrétní termín pro nápravu chyb.

10. Podobná situace se odehrála ve čtvrtek 16. 4. 2020, kdy svědek ráno opět dálkovým přístupem nahlížel do účetnictví [právnická osoba] Zjistil nedostatky v účtování, které se týkaly roku 2019, za který měla být na žádost pana [příjmení] zpracována účetní závěrka. Prověřit rok 2019 v podstatě doklad po dokladu by představovalo značné množství práce. Svědek nevyloučil, že se s panem [příjmení] dívali i do faktur za rok 2020, označil to za pravděpodobné, protože se blížil termín podání daňového přiznání DPH za březen 2020. Úkolem svědka ale bylo ukončení roku 2019. Dne 16. 4. ani dne 17. 4. 2021 svědek [jméno] [příjmení] ve firmě [právnická osoba] nebyl, takže žalobkyni neviděl, k jeho setkání s ní došlo až 20. 4. 2020. Toto setkání nebylo s paní účetní přímo předem domluveno, dle svědka bylo nicméně nezbytné pokročit v činnosti, kterou měl pro firmu [právnická osoba] vykonat. Svědek vyloučil, že by on či pan [příjmení] měli informaci o tom, že by bylo možno podání daňového přiznání za rok 2019 odložit. Vycházeli z toho, že platí termín do 31. 3. 2020, takže byl nejvyšší čas. Pak stát odkládal termín přiznání kvůli covidu, což samozřejmě v té době nevěděli. Svědkovi nikdo nesdělil, že by snad měl daňové přiznání za žalovanou podávat daňový poradce. Svědek ani neměl důvod toto předpokládat, praxe minulých let byla taková, že daňové přiznání vždy podávala sama firma do 31.

3. Svědek zpracovával daňové přiznání za předchozí roky již od založení žalované, byl to připraven udělat i za rok 2019. Svědek následně upřesnil, že posun termínu daňového přiznání za rok 2019 byl prováděn několika nařízeními vlády. Dne 15. 4. 2020 svědek samozřejmě věděl, že termín 31. 3. 2020 byl odložen, délku odkladů si nevybavil, věděl ale, žalovanou tlačí čas. Svědek kontroloval pouze doklady, které mu dal pan [příjmení]. Určitě neměl v ruce doklad ze 7. 4. 2020, z něhož vyplývalo, že žalovaná k podání daňového přiznání oslovila daňového poradce, čímž došlo k odsunu termínu na 30. 6. 2020. Dle svědka to nebylo tak, že by pan [příjmení] dával paní účetní nějaké konkrétní pokyny či příkazy, po odborné stránce s ní situaci určitě neprobíral. O přípravě podkladů se s účetní bavil svědek pouze v jednom případě a to dne 15. 4. 2020. Toho dne nezazněl konkrétní termín, do kterého by účetní měla pro svědka podklady zpracovat. Dle domluvy k tomu ale mělo dojít pokud možno co nejdříve.

11. Své setkání s žalobkyní v žalované společnosti dne 20. 4. 2020 popsal svědek [jméno] [příjmení] tak, že se dostavil na pracoviště účetní a očekával od ní předání hotových inventur. Žalobkyně mu ale požadované inventury účtů nepředala, od středy předchozího týdne zjevně v této věci nic nepřipravila. Pokyn svědka doložit informace a podklady pro činnost svědka účetní v mezidobí nesplnila, svědkovi ani nevysvětlila, proč nepostupovala podle předchozí dohody. Svědek se účetní neptal, proč se takto zachovala. Pokud účetní nebyla schopna splnit ty nejzákladnější požadavky, nemělo smysl z pohledu svědka po ní nic chtít - takto svědek informoval pana [příjmení]. Dne 20. 4. 2020 svědek pobýval v přítomnosti účetní pouze chvilku. Nechtěl být totiž u toho, když pan [příjmení] začal s žalobkyní probírat zjištěné nedostatky. Svědek to popsal tak, že„ vzduch zhoustl“ a svědek neměl potřebu se rozhovoru mezi panem [příjmení] a žalobkyní účastnit. Když svědek dne 20. 4. 2020 pana [příjmení] informoval, že žalobkyně nepřipravila to, na čem se domluvili, tak pan [příjmení] se dle svědka prostě rozzuřil a účetní vyčinil. Sdělil jí, že jde o hrubé nedostatky v práci. Konkrétní slova si svědek s odstupem nevybavil, stejně tak se nedokázal vyjádřit, jakým způsobem paní účetní v tu chvíli reagovala. Když ale byl svědek na odchodu, tak se žalobkyně vyjádřila ve smyslu, že už nechce pro firmu pracovat. Nic dalšího pak již svědek neslyšel, protože opustil místnost a firmu. Svědek dne 20. 4. 2020 nebyl přítomen u sepisování žádného dopisu či výtek panem [příjmení].

12. K možnosti nápravy nedostatků a pochybení, které svědek v práci žalobkyně zjistil ve dnech 15. 4. 2020 a 16. 4. 2020 svědek [příjmení] konstatoval, že vše bylo odstranitelné. Právě kvůli možnosti nápravy pochybení, k nimž z různých důvodů může v účetnictví docházet, existuje možnost podávání dodatečných daňových přiznání. V tomto konkrétním případě svědek v součinnosti s paní [příjmení] (dcerou jednatele žalované) postupoval následně tak, že veškeré nedostatky byly odstraněny a opraveny, což se týkalo jak roku 2019, tak roku 2020. Nedostatky v práci žalobkyně dle svědka nebyly takového rázu, že by už nemohlo dojít k jejich dodatečné nápravě a že by reálně hrozil postih od finanční správy. Jednalo se především o faktury přijaté, kdy se platilo na DPH více, než se mělo, řešeno to pak bylo žádostí o vrácení daňového odpočtu. Daň tedy firma [právnická osoba] dostala zpět. Svědek vyjádřil přesvědčení, že k určitým výdajům u žalované došlo právě tím, že vykonával činnost společně s paní [příjmení] a byli za to firmou zaplacení. V rozhodné době působila ve firmě účetní, která měla vykonávat svou činnost kvalifikovaně. Pokud by účetní zůstala působit ve firmě, tak mohla dle svědka zjištěné nedostatky napravit, taková možnost je dána po celou dobu účetního období (tj. během celého roku 2020).

13. Z výpovědi [jméno] [příjmení] vyplynulo, že jako předchozí jednatel žalované sjednal s žalobkyní pracovní poměr. [jméno] [příjmení] vysvětlil, proč byly vyhotoveny dvě pracovní smlouvy, jedna s datem 28. 3. 2019 a druhá s datem 3. 6. 2019. Mezi žalobkyní a žalovanou nebylo sporu o tom, že žalobkyně začala jako účetní pro žalovanou pracovat od 1. 6. 2019 a že její pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. Soud má za prokázané a nic jiného účastnice ani netvrdily, že pracovní poměr žalobkyně s druhem práce účetní existoval ke dni 20. 4. 2020, kdy se žalovaná rozhodla jednostranně s žalobkyní ukončit pracovní poměr. Svědek [příjmení] se vyjádřil tak, že k práci žalobkyně neměl v době, kdy působil jako jednatel žalované, žádné negativní připomínky. Vycházel přitom z toho, že účetní vykonává svou činnost řádně na pozici, za kterou je zodpovědná, její kroky nekontroloval. [jméno] [příjmení] popsal svůj vztah k žalobkyni jako přátelský s tím, že se znají hodně dlouho. Soud z obsahu výpovědi předchozího jednatele neučinil žádná podstatná zjištění, která by měla význam pro rozhodnutí v projednávané věci.

14. Při svých výsleších setrvaly žalobkyně a žalovaná na svých zčásti rozporných tvrzeních. Skutkové verze žalobkyně a žalované se liší zejména v níže uvedených bodech: -) Žalobkyně trvá na tom, že nový jednatel žalované pan [příjmení] přišel poprvé na její pracoviště až dne 15. 4. 2020 (nikoli 14. 4.), že účetního [jméno] [příjmení] s sebou přivedl ve čtvrtek 16. 4. 2020 (nikoli již ve středu 15. 4.), a že jak jednateli žalované, tak jeho účetnímu [jméno] [příjmení] bezodkladně sdělila, že k podání daňového přiznání k dani právnických osob za rok 2019 byl zmocněn daňový poradce. Žalobkyně připustila, že některé faktury nemohla odeslat, byť je zavedla do účetního systému, jako důvod uvedla nefunkční kopírku a skenovací zařízení. Zaúčtování a zařazení faktur probíhalo dle žalobkyně vzhledem k množství její práce vždy dávkově při zpracování měsíčního daňového přiznání k dani z přidané hodnoty obvykle týden před podáním přiznání. Od 14. 4. 2020 nemohla žalobkyně vystavovat faktury proto, že nový vlastník žalované společnosti rozhodl o zdražení a o vytvoření nového ceníku, který jí však nedal k dispozici, dne 15. 4. 2020 jednatel pan [příjmení] výslovně souhlasil s odkladem fakturace. I kdyby v rozhodné době existovaly nějaké žalobkyní nezaúčtované faktury, mohlo to být zhojeno dodatečným daňovým přiznáním, což se také po odchodu žalobkyně z pozice účetní reálně stalo. Na případné nesrovnalosti by žalobkyni upozornil účetní systém, a to nejpozději při kontrole daňového přiznání za rok 2020, žalobkyně by neměla problém provést nápravu. Žalobkyni nebylo jednatelem [jméno] [příjmení] nikdy vytýkáno ústně ani písemně, že by porušila konkrétní povinnost vyplývající z její pracovní náplně, žalobkyně od zaměstnavatele nedostala žádný pokyn k nápravě v určené lhůtě. -) Žalovaná trvá na tom, že nový jednatel pan [příjmení] se poprvé dostavil do firmy již dne 14. 4. 2020. Žalobkyně při setkání s novým majitelem nekomunikovala, neodpovídala na dotazy, což přetrvávalo až do dne 20. 4. 2020. Jednatel žalované nabyl dojmu, že se může dít něco nekalého, že mu má být něco zatajeno, proto dne 14. 4. 2020 pověřil pana [jméno] [příjmení] kontrolou účetnictví vedeného žalobkyní formou dálkového přístupu. K setkání mezi účetním [jméno] [příjmení] a žalobkyní došlo již 15. 4. 2020. Jednatel žalované na základě informací sdělených [jméno] [příjmení] zpracoval písemné výtky určené žalobkyni, v nichž vždy uvedl její konkrétní pochybení a stanovil lhůtu k nápravě. V písemném upozornění z 15. 4. 2020 vytkl žalobkyni nezaúčtování a nezařazení přijatých faktur (jmenovitě tří) až šest týdnů zpětně s tím, že přikazuje odstranění těchto závad nejpozději do 20. 4. 2020, včetně splnění úkolů vzešlých z kontroly daňového přiznání k dani z právnických osob panem [příjmení]. V písemném upozornění z 16. 4. 2020 vytkl žalobkyni nevystavení a nezaslání tří faktur odběratelům až 14 dnů zpětně s tím, že pochybení má být napraveno okamžitě. Dne 17. 4. 2020 jednatel žalované upozornil žalobkyni na fakturu vydanou dne 20. 1. 2020, kdy následkem jejího nezaúčtování nebylo odvedeno DPH v únoru 2020. Žalobkyně byla ústně vyzvána k podání dodatečného přiznání k DPH ještě do konce dne 17. 4. 2020, což neučinila. Žalobkyně a jednatel žalované popisují odlišně rovněž události dne 20. 4. 2020. Žalobkyně uvádí, že jednateli [jméno] [příjmení] pouze prezentovala svou nespokojenost s chaotickými změnami ve firmě v souvislosti se změnou vedení a stěžovala si na nedostatečnou informovanost. Jednatel žalované chování žalobkyně vůči své osobě označil za projev neloajality a neochoty nadále pro žalovanou pracovat, čímž se dle něj žalobkyně hrubým způsobem dopustila porušení svých pracovních povinností.

15. Účastnice se shodují, že dopis s okamžitým zrušením pracovního poměru datovaný 20. 4. 2020 byl žalobkyni doručen dne 27. 4. 2020. Dle soudu je třeba posuzovat výhradně důvody, které žalovaná uvedla do dopisu z 20. 4. 2020 a v nichž spatřuje zvlášť hrubé porušení pracovních povinností žalobkyně. I kdyby se soud plně přiklonil ke skutkové verzi žalované, která je do určité míry podporována obsahem výpovědi [jméno] [příjmení], mohl by považovat za prokázané pouze následující skutečnosti:

16. Byť žalobkyně od začátku roku 2020 do poloviny dubna 2020 nezaúčtovala několik faktur (v množství jednotek), do 20. 4. 2020 ani později nezpůsobila zaměstnavateli žádnou škodu. Dle účetního [jméno] [příjmení] bylo prakticky jisté, že pokud by žalobkyně zůstala působit na pozici účetní, možnost vzniku škody mohla odvrátit za použití opravných mechanismů předpokládaných zákonem o účetnictví. O písemných pokynech jednatele žalované určených žalobkyni, které ve dnech 15. 4 a 16. 4. 2020 zpracovával [jméno] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení] sice věděl, neznal ale jejich přesný obsah. Svědek nepotvrdil, že by písemné výtky byly žalobkyni předány nebo že by se jednatel žalované pokoušel o jejich předání v přítomnosti svědka. Jeví se pravděpodobné, že s ohledem na nečekané personální změny na straně zaměstnavatele vázla mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] vzájemná komunikace. K přijetí rozhodnutí žalované o okamžitém zrušení pracovního poměru s žalobkyní došlo po pouhých čtyřech pracovních dnech od nástupu nového jednatele.

17. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

18. Okamžité zrušení pracovního poměru představuje krajní a mimořádný způsob skončení pracovního poměru. Komentář ASPI k ustanovení § 55 písm. b) mimo jiné uvádí, že zákoník práce opravňuje zaměstnavatele, aby okamžitým zrušením ukončil pracovní poměr pouze ve výjimečných situacích, kdy by bylo neúnosné jeho další trvání až do uplynutí výpovědní doby. Pracovní poměr končí v těchto případech ihned. Příkladem porušení povinností zaměstnance v takové intenzitě může být např. zaviněná dlouhodobá neomluvená absence (alespoň 1 týden, zpravidla 5 směn), hrubé slovní či fyzické bezdůvodné napadení zaměstnavatele, jednání v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele (např. provozování výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele bez jeho souhlasu a poškozování jeho zájmů v hospodářské soutěži), krádež majetku zaměstnavatele, požívání alkoholu v pracovní době apod. Před okamžitým zrušením pracovního poměru musí mít zaměstnavatel zjištěn důvod tohoto opatření; nestačí jen podezření, že je takový důvod dán. Zjištění důvodu pak není zpravidla možné bez vyjádření zaměstnance k důvodu, který zaměstnavatel uplatňuje.

19. V daném případě dospěl soud k závěru, že skutečnosti uváděné žalovanou, v nichž spatřovala důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru, nedosahují zákonem požadované intenzity hrubého porušení povinností žalobkyně vyplývajících z jejího pracovního poměru. Jednateli žalované se nepodařilo prokázat, že by žalobkyni vytknul závadné jednání, že by jí uložil sjednat nápravu v přiměřené lhůtě a že by žalobkyně v rozporu s jeho pokyny nápravu odmítla. Výhrady žalované zůstaly v tomto směru pouze v rovině tvrzení. Situaci vyvolanou změnou jednatele žalované se [jméno] [příjmení] rozhodl vyřešit během několika dnů. Postupoval přitom razantně a neadekvátně, když nařkl žalobkyni ze zanedbání pracovních povinností, ze zavinění škody a z neloajality vůči novému vedení, aniž by tyto závěry měl objektivně podložené.

20. Za podstatné pak považuje soud především to, že žalobkyně po dobu trvání pracovního poměru nezpůsobila zaměstnavateli žádnou škodu. Soud upustil od ustanovení znalce k zodpovězení odborné otázky, zda jednání (údajně) vytýkané žalobkyni ve dnech 15. – 17. 4. 2020 mohlo v budoucnu vést k určité konkrétní újmě na straně zaměstnavatele. Za zcela dostatečné totiž považoval soud vyjádření svědka [jméno] [příjmení], že svá případná pochybení mohla žalobkyně v podstatě bez obtíží zhojit během výkonu práce v roce 2020. Znalecké dokazování proto soud považoval za nadbytečné. Potencionální hrozba škody zaměstnavateli při výkonu práce zaměstnancem nemůže být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem. Zaměstnanec je dle příslušných ustanovení zákoníku práce povinen případnou škodu v odpovídajícím rozsahu zaměstnavateli nahradit. V projednávaném případě soud uzavřel, že jednáním žalobkyně škoda na majetku žalované nejen nevznikla, ale ani nehrozila.

21. Protože se žalobkyně ke dni 20. 4. 2020 (respektive ke dni 27. 4. 2020) nedopustila hrubého porušení pracovních povinností účetní, na které by mohl její zaměstnavatel reagovat okamžitým zrušením pracovního poměru, rozhodl soud o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a žalobě vyhověl.

22. Výrokem I. o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem bylo rozhodnuto pouze o části předmětu řízení. Nabude-li uvedená část rozsudku právní moci, bude tím postaveno najisto, že žalobkyni přísluší peněžité nároky stanovené v § 69 zákoníku práce. Účastnice by v zájmu nenavyšování nákladů řízení mohly a měly zvážit mimosoudní jednání o náhradě mzdy žalobkyně. Ke dni rozhodnutí soudu o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru nebyly peněžité nároky žalobkyně (a to včetně jejich splatnosti) dostatečným způsobem specifikovány. Soud proto o základu nároku na náhradu mzdy v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru rozhodl mezitímním rozsudkem (výrok II).