30 C 139/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Gabriely Řezníčkové a přísedících Ivany Reichové a Mgr. Jaroslava Macháčka ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Šenkýřem se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 za účasti vedlejšího účastníka Jméno zainteresované společnosti 1/0 , Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 1/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 zastoupený advokátkou Anonymizováno se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0 o zaplacení částky 1 695 600 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 195 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 12. 5. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 62 774 Kč k rukám zástupce žalované , tituly před jménem, , jméno FO, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 32 694 Kč k rukám zástupkyně vedlejšího účastníka , tituly před jménem, , jméno FO, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení odstupného v částce 195 600 Kč a částky 1 500 000 Kč jako náhrady utrpěné nemajetkové újmy. Žalobu odůvodnil tím, že byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 10. 2016 jako řidič nákladních vozidel. Dne 14. 5. 2019 byl při výkonu pracovních povinností účasten na dálnici A7 u města , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , autonehody, při níž utrpěl závažné zdravotní následky. Žalobce byl nárazem uvězněn v kabině řidiče, z níž musel být vystříhán. Největší zdravotní poškození utrpěly dolní končetiny, kvůli jejichž léčení byl žalobce několik měsíců hospitalizován a teprve dne 1. 6. 2022 podstoupil prozatím poslední operaci k extrakci podpůrného fixačního materiálu. Jeho léčení tak trvalo více jak tři roky. Větší část léčby byl žalobce upoután na lůžko či invalidní vozík, nyní se jeho stav zlepšil alespoň natolik, že se dokáže pohybovat s pomocí holí. Žalobce se musel po utrpěném pracovním úrazu podrobit více jak 20 operacím, které následovaly v rychlém sledu po úrazu, neboť narkózu vyžadoval dokonce i každý převaz silně poraněných nohou. V průběhu léčení se žalobce neobešel bez pomoci třetí osoby, neboť nebyl soběstačný ani v základních potřebách. O jak vážný pracovní úraz jde, vyplývá i z posudku o bolestném zpracovaném , tituly před jménem, , jméno FO, dne 30. 4. 2020, který v rámci předmětného posudku o bolestném dospěl k celkovému počtu bodů 4.635, tedy jen na bolestném byl vyčíslen nárok ve výši 1 158 750 Kč. Od data úrazu do 29. 1. 2020 byl žalobce v pracovní neschopnosti. Od 29. 1. 2020 mu pak byl přiznán invalidní důchod kvůli invaliditě III. stupně, tento stav je prozatím nezměněn. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 12. 11. 2022 k vyčíslení ztížení společenského uplatnění vyplývá, že žalobce trpí závažnými trvalými následky. Jeho zdravotní stav tak zřejmě nikdy nebude natolik zlepšen, aby nebyl doživotně invalidní.

2. Žalobce se prostřednictvím advokáta s uplatněním svých nároků na žalovanou obrátil poté, co byl schopen vzhledem ke svému zdravotnímu stavu řešit právní aspekty svého pracovního úrazu. Žalobce popsal průběh jednání o odškodnění s tím, že v rámci snahy o smírné vyřešení věci komunikoval žalobce téměř výhradně s pojišťovnou. Žalobci a pojišťovně se nakonec podařilo smírně vyřešit téměř všechny vznesené nároky, mezi něž patří plnění za bolestné, trvalé následky (ztížení společenského uplatnění), náhrada mzdy po dobu pracovní neschopnosti do 29. 1. 2020, náklady spojené s péčí o zdraví a plnění za snížení původního příjmu z důvodu pobírání invalidního důchodu (renta) a to od 29. 1. 2020 po dobu trvání invalidního důchodu. Poslední z těchto nároků byl dořešen teprve v březnu 2023. Žalobce i pojišťovna museli na přelomu let 2022 a 2023 několikrát žalovanou vyzývat ke spolupráci s tím, že ze strany žalobce bude jinak podána žaloba a ze strany pojišťovny bude odmítnuto pojistné krytí pro neplnění povinností pojištěnce. V průběhu této doby také pojišťovna vyzvala žalovanou, aby s žalobcem ukončila pracovní poměr, který i přes trvalou pracovní neschopnost žalobce následovanou uznáním invalidity III. stupně žalovaná neukončila. Ukončení pracovního poměru pojišťovna vyžadovala, aby mohla provést výpočet renty pro žalobce. Dne 10. 1. 2023 byl žalobce překvapivě bez předchozího ohlášení navštíven jednatelem žalované za účelem podpisů dokumentů pro pojišťovnu. Mezi dokumenty, které pojišťovna dlouhodobě po žalované požadovala, však byla i dohoda o ukončení pracovního poměru žalobce k 31. 1. 2023, a to v jednom vyhotovení. Žalobce ji bez většího zkoumání podepsal, neboť mu bylo řečeno, že jde jen o formalitu, aby mu mohla být vyplácena renta. Po podpisu mu však všechny dokumenty byly opět odebrány a jednatel žalované si je odnesl. Žalobci si dohodu o ukončení nestihl ani důkladně přečíst, a nebylo mu poskytnuto druhé vyhotovení. Žalobce ihned po obdržení dohody o rozvázání pracovního poměru od žalované rozporoval ustanovení o tom, že se údajně vzdává odstupného z důvodu plného zavinění dopravní nehody, která byla příčinou jeho pracovního úrazu. S tím žalobce naprosto nesouhlasí, protože i s pojišťovnou se v rámci smírného řešení nároků dohodl pouze na krácení z důvodu spoluúčasti. Policejní vyšetřování nehody uzavřelo, že nebyla dodržena bezpečná vzdálenost, detailními příčinami případu (např. možné oslnění sluncem, špatná viditelnost, brzdné dráhy okolních účastníků silničního provozu) se nicméně nezabývalo a vzhledem k dohodě žalobce s pojišťovnou na kompromisu ani nebylo potřebné dále závěry doplňovat. Žalobce zcela odmítá tvrzení žalované obsažené v dohodě o ukončení pracovního poměru, že by mělo dojít ke zproštění povinnosti platit odstupné z důvodů uvedených v § 270 zákoníku práce. Žalobce tak souhlasil s ukončením pracovního poměru k 31. 1. 2023, jak bylo obsahem dohody. Nadále nicméně požadoval po žalované odstupné v celkové částce 195 600 Kč jako dvanáctinásobek průměrné měsíční mzdy ve výši 16 300 Kč.

3. Vedle odstupného žalobce dále nárokoval další nemajetkovou újmu, tedy poslední z nároků, které nebyly v souvislosti s jeho úrazem vyřešeny. Nyní je žalobcův stav ustálen a může již učinit rekapitulaci za proběhlým léčením i zhodnocení současného stavu a svého budoucího života. Ze závažnosti úrazu je zřejmé, že žalobcův život ovlivnila utrpěná zranění zcela zásadně. V době dopravní nehody bylo žalobci 31 let. Byl tedy v produktivním věku, kdy mohl založit rodinu a žít aktivním životem. Ze dne na den přitom zůstal odkázán na pomoc druhých a po léta se také pohyboval pouze na invalidním vozíku. Do dneška chůze bez opory není možná. Žalobce proto zažívá každodenní útrapy, nemá děti ani partnerku a vyhlídky na založení rodiny při nynějším zdravotním stavu nejsou nadějné. Jeho duševní útrapy se tedy váží nejen k samotnému průběhu léčby a s ním spojenou extrémní psychickou zátěží, ale také k odnětí možností v budoucím životě. Strach o život a léta strávená v nejistotě dalšího vývoje zdravotního stavu nemohou být přitom zahrnuty do bolestného, které vyvažuje pouze utrpení za samotné prodělané zákroky a vytrpěnou bolest. Žalobce v letech 2019-2021 objektivně nemohl kvůli svému zdravotnímu stavu absolvovat žádné dovolené, oslavy, setkání s rodinou či přáteli, prakticky mu unikly veškeré možnosti volnočasových a sportovních aktivit. Doživotní omezení v chůzi, kdy žalobce pravidelně chodil patnáctikilometrové úseky v okolí Hronova a dalších měst, je pro něj velkým zásahem do dřívějšího aktivního životního stylu. Co se týče chůze jako pravidelné sportovní aktivity, nemohla být přitom v daném případě plně odčiněna v rámci trvalých následků. Při hodnocení ztížení společenského uplatnění jsou zohledňována budoucí omezení pouze tabulkově, avšak nikoliv s přihlédnutím k oblíbenosti či četnosti dané aktivity v životě konkrétního člověka. Uvedená omezení spadají do kategorie další nemajetkové újmy a nebyla odčiněna v rámci jiného nároku. Totéž platí pro duševní strádání žalobce týkající se „ztraceného života“, zejména v podobě nemožnosti založit rodinu, vykonávat plnohodnotnou práci, či dokonce budovat kariéru nebo aktivně sportovat. Veškerý průběh onemocnění a léčby může žalobce doložit detailními lékařskými zprávami, své duševní strádání a ušlé příležitosti pak osobní účastnickou výpovědí a výpověďmi svých blízkých. Žalobce ohodnotil svou další nemajetkovou újmu na částku 1 500 000 Kč, kterou požaduje uhradit po žalované.

4. Přes všechny nepříznivé okolnosti měl žalobce vždy zájem jednat o uplatněných nárocích smírně a neměl problém dohodnout se v rámci mimosoudních jednání na kompromisu. Nyní pro něj není možné domoci se zbylých nároků, neboť žalovaná nereaguje ani nespolupracuje na řešení s pojišťovnou. Žalobce proto zaslal žalované poslední předžalobní výzvu ze dne 3. 5. 2023 k úhradě odstupného a další nemajetkové újmy. Ani na tuto výzvu však nebylo ze strany žalované reagováno.

5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že uplatněný nárok neuznává. Předmětná dopravní nehoda byla způsobena výlučným zaviněním žalobce, který se řádně nevěnoval řízení, neboť v době dopravní nehody se věnoval mobilnímu telefonu. Těsně před nárazem vozidla řízeného žalobcem došla žalované od žalobce SMS zpráva, čímž došlo k naplnění porušení povinnosti zaměstnance. V rámci vyšetřování nehody byla žalobci kladena vina za její způsobení, mimo jiné mu též byla udělena pokuta policejním orgánem v Německu. Žalovaná obdržela od německé policie emailovou zprávu, z jejíhož obsahu vyplývá, že zavinění dopravní nehody způsobil výlučně žalobce. Žalované je velmi líto nepříznivých následků nehody v dalším životě žalobce, je však třeba vzít v potaz, že kdyby se žalobce řádně věnoval při řízení vozidla plnění pracovních povinností, k nehodě by nedošlo a žalobce by újmu neutrpěl. Žalovaná jednání žalobce, který se domáhá dalšího odškodnění, označila za účelové, neboť žalobci již byly nároky, které mu dle platných předpisů náleží, plně vyplaceny. Další námitky žalované směřovaly k tomu, že žalobce po ukončení pracovní neschopnosti nereagoval na výzvy žalované k nástupu do zaměstnání, nedostavil se k závodnímu lékaři a nereagoval na nabídku vhodné práce odpovídající jeho zdravotnímu stavu. Žalobce by si měl podle žalované uvědomit, že jí svým jednáním způsobil majetkovou škodu, bylo poškozeno i dobré jméno žalované v podnikatelském prostředí. Žalovaná popřela, že by jednatel žalované dne 10. 1. 2023 při jednání o dohodě o ukončení pracovního poměru uvedl žalobce v omyl a přiměl jej ke vzdání se nároku na odstupné. Žalovaná zpochybnila i tvrzení žalobce o vzniku a rozsahu další nemajetkové újmy. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

6. Vedlejší účastník na straně žalované učinil nesporným, že dne 14. 5. 2019 došlo při dopravní nehodě k závažnému zranění žalobce. Před podáním žaloby byly žalobci uhrazeny uplatněné nároky se zohledněním krácení nároků žalobce ve výši 40 % za jeho spoluzavinění, a to bolestné ve výši 624 750 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 1 020 000 Kč, náhrada nákladů spojených s léčením, náhrada za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Uplatněný nárok žalobce na odstupné v částce 195 600 Kč tj. ve výši dvanáctinásobku průměrné měsíční mzdy podle ustanovení § 67 odst. 2 zákoníku práce vůči žalované, jako zaměstnavateli, není kryt zákonným pojištěním. Ohledně uplatněného nároku na další nemajetkovou újmu ve výši 1 500 000 Kč vedlejší účastník na straně žalované uvedl, že negativní dopady na zdraví žalobce byly odčiněny v rámci uplatněných a zaplacených nároků na bolestné a ztížení společenského uplatnění, neboť omezená pohyblivost žalobce, psychická zátěž v průběhu léčby, prodělání více jak 20 operací jsou nároky, které již byly zohledněny a odškodněny. Vedlejší účastník na straně žalované uplatněné nároky označil za neoprávněné a navrhl zamítnutí žaloby.

7. Soud má na základě souhlasných tvrzení účastníků za prokázané, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 10. 2016 na pracovní pozici řidič nákladních vozidel. Dne 14. 5. 2019 došlo při řízení nákladního automobilu žalobcem na dálnici u města , Anonymizováno, v Německu k dopravní nehodě. Při výkonu pracovních povinností žalobce utrpěl zranění s vážnými zdravotními následky. Kvůli pracovnímu úrazu se žalobce dlouhodobě léčil, pozbyl způsobilost konat dosavadní práci a stal se invalidním. Žalobci bylo na odčinění újmy poskytnuto pojišťovnou zaměstnavatele (vedlejším účastníkem) peněžité plnění za vytrpěné bolesti a za ztížení společenského uplatnění, byla mu doplacena náhrada mzdy po dobu pracovní neschopnosti, byly mu uhrazeny náklady spojené s péčí o zdraví a přiznáno plnění za snížení původního příjmu ze zaměstnání z důvodu pobírání invalidního důchodu. Žalobce potvrdil, že s výjimkou odčinění další nemajetkové újmy a odstupného považuje své nároky v souvislosti s odškodněním pracovního úrazu uspokojené.

8. Příčinnou souvislost mezi úrazem při výkonu pracovních povinností a nepříznivými zdravotními následky, pro něž není žalobce schopen nadále vykonávat původní práci, považují všichni účastníci za nespornou. Sporné zůstává tvrzení žalované o plném zavinění dopravní nehody žalobcem, které je jádrem obrany žalované proti oběma uplatněným nárokům v tomto soudním řízení.

9. Podle § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce se zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.

10. Žalobce i žalovaná předložili soudu stejné oznámení o dopravní nehodě vyšetřované Policejním prezidiem , adresa, , Anonymizováno, , oddělení bezpečnosti silničního provozu/zvláštní služby, stanice dálniční policie , Anonymizováno, , ze dne 14. 5. 2019 čj. , Anonymizováno, . Textové části oznámení byly z originálu v německém jazyce úředně přeloženy do češtiny. Oznámení obsahovalo obecné informace o dopravní nehodě – šlo o nehodu dvou účastníků, s těžkým zraněním jedné osoby, bez přítomnosti omamných látek. K nehodě došlo dne 14. 5. 2019 v 9:41 hod. mimo obec na dálnici , Anonymizováno, na km: 298,064, v prvním jízdním pruhu, na vzestupném úseku. Nehoda byla typově charakterizována jako dopravní nehoda způsobená řidičem, srážka s jiným vozidlem, které jelo vpředu nebo čekalo. Nehoda se odehrála při denním světle na suché vozovce. Byly pořízeny fotografie i nákres nehody. Žalobce je v oznámení uveden jako účastník nehody s pořadovým číslem 01, který řídil nákladní vozidlo nad 3,5 t zn. Iveco reg. zn. , SPZ, , jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaná. Účastníkem nehody s pořadovým číslem 02 byl , jméno FO, , který řídil návěsový tahač Daimler – Benz s přívěsem.

11. Popis nehody v oznámení je následující: Svědek , jméno FO, , vozidlo č. 02 a vozidlo č. 01 jeli v tomto pořadí v pravém jízdním pruhu dálnice BAB 7 ze směru od , Anonymizováno, ve směru na , Anonymizováno, . Hned za přivaděčem na , Anonymizováno, (km 297,600) musel svědek , jméno FO, a řidič vozidla č. 02 kvůli dopravní situaci zabrzdit. Vozidlo č. 01 najelo prakticky bez brždění do vozidla č. 02, protože nedodrželo bezpečnou vzdálenost a řidič nevěnoval dostatečnou pozornost silničnímu provozu. Podle vlastních údajů stočil řidič vozidla č. 02 bezprostředně po nárazu vozidla č. 01 řízení svého vozu doleva, aby jej vozidlo č. 01 nenatlačilo na vozidlo svědka , jméno FO, . Místo nehody/vyznačení srážky se nacházelo na km 298,064. Osoba ve vozidle č. 01 byla v kabině svého vozidla zaklíněna a těžce zraněna.

12. Oznámení o dopravní nehodě obsahuje zprávu (hlášení/sdělení), že ve čtvrtek 14. 5. 2019 v 9.48 hod ohlásilo několik inspektorů služebny, že na spolkové dálnici kousek od přivaděče Luttenberg ve směru na , Anonymizováno, došlo k dopravní nehodě dvou nákladních vozidel. Na místo byla vyslána hlídka dvou policejních inspektorů, která dorazila na místo v 10.03 hod. Rám vozidla s blokem motoru vozidla č. 01 byl zaklíněný do návěsu vozidla č.

2. Kabina řidiče vozidla č. 01 byla silně posunutá dozadu, v ní byl zaklíněný řidič českého vozidla. Podle údajů účastníka nehody z vozidla č. 02 , jméno FO, musel tento řidič z důvodu dopravní překážky (kolona kvůli staveništi , Anonymizováno, ) za vozidlem svědka silně brzdit až téměř zastavit. Řidič vozidla 02 pocítil náraz a bylo mu jasné, že do návěsu jeho vozidla narazilo jiné vozidlo. Aby nebyl přitlačen na vozidlo svědka, které jelo před ním, stočil svoje vozidlo doleva a tak se po nárazu dostal do směru středního jízdního pruhu. Postavení vozidla č. 02 bylo zachyceno v souboru fotografií. Svědek , jméno FO, tyto údaje potvrdil s tím, že viděl vozidlo č. 01 přijíždět za vozidlo č. 02 a že toto vozidlo najelo, z pohledu svědka zřejmě bez brždění, do vozidla č.

2. Aby mohl být zraněný žalobce vyproštěn z kabiny, muselo se s vozidlem č. 02 pohnout směrem dopředu a vozidlo č. 01 bylo nadzvednuto pojízdným jeřábem. Analogový kontrolní přístroj (tachograf) respektive vložený záznamový kotouč nebylo možné z přístroje vytáhnout, protože přístroj se nárazem vzpříčil. Přístroj demontuje firma , Anonymizováno, . Po konzultaci s vrchním státním zástupcem ze zastupitelství v Göttingenu nebyl vyhotoven znalecký posudek. Bylo vyměřeno místo nehody a umístění vozidla žalobce.

13. Vyšetřovací zprávou o posouzení záznamu z tachografu (čl. 36 spisu), která byla předložena žalobcem jako součást spisu , Anonymizováno, /2019, vzal soud za prokázané, že policejní inspektor , Anonymizováno, obdržel dne 16. 5. 2019 analogový tachograf z havarovaného vozidla žalobce. Zásuvka pro záznamový kotouč byla poškozena, záznamový kotouč byl mechanicky demontován, na to byl záznamový arch podroben zkoumání. Bylo zjištěno, že krátce před rozhodným okamžikem, kterým byla doba příslušného záznamu v 9.40 hodin, vozidlo zpomalilo na 40 km/hod. Poté vozidlo zrychlilo na 90 km v hodině a o chvilku později opět brzdilo. Tady je záznam po krátké prodlevě přerušen (brzdné stopy viz fotografie). Podle zdejšího zjištění činila rychlost vozidla v okamžiku nárazu 80 km/hod., po tomto okamžiku již žádný další záznam nebyl proveden. Zpráva pokračuje popisem záznamů v záznamovém archu o průběhu jízdy vozidla žalobce dne 14. 5. 2019 od jejího započetí až do skončení včetně doby přestávek.

14. Na základě výsledků prošetření dopravní nehody byl žalobce dne 26. 7. 2019 příslušným orgánem v Německu postižen pokutou ve výši 35 EUR. Bylo mu kladeno za vinu, že se dne 14. 5. 2019 v 9:41 hod jako řidič tahače Iveco, , Anonymizováno, dopustil přestupku tím, že ignorováním péče potřebné v silniční dopravě poškodil jiné účastníky silničního provozu najetím na před ním jedoucí vozidlo. Pokutu za žalobce vzhledem k jeho vážnému zdravotnímu stavu v té době uhradil jeho otec. Žalovaná obdržela dne 5. 8. 2020 email od , jméno FO, ze zemského okresu v , Anonymizováno, , který rozhodoval o udělení pokuty žalobci, se sdělením, že příčinou nehody byl zaměstnanec žalované – žalobce.

15. Žalobce si dopravní nehodu a to, co jí přecházelo, vůbec nepamatuje, o průběhu a příčinách dopravní nehody proto nemohl vypovídat jako účastník řízení. Žalobce však jednoznačně odmítl tvrzení žalované, že se bezprostředně před nárazem nevěnoval řízení proto, že psal SMS zprávu svému zaměstnavateli. Žalobce se bránil tím, že v minulosti při řízení vozidla nikdy mobilní telefon pro SMS komunikaci nevyužíval, což platí i pro projednávaný případ. Žalovaná doložila existenci SMS zprávy ze dne 14. května 2019 od žalobce z mobilního telefonu č. , tel. číslo, ve znění „nemam adresu muhlhausen“ s údajem o času přijetí 9:41 hod. (podrobnosti zprávy čl. 68, text zprávy čl. 162 spisu). Žalobce nedokázal podat bližší informace, za jakých okolností byla tato SMS zpráva v mobilním telefonu, který měl v okamžiku nehody u sebe, vytvořena. Podle žalobce skutečnost, že dispečerka žalované od něj obdržela zprávu v 9.41 hod, neznamená, že zpráva byla nutně v tomto čase žalobcem i odeslána. Není vyloučeno, že doručení zprávy v roamingu může trvat i několik minut. Žalobce mohl zprávu napsat a odeslat v době, kdy jeho vozidlo stálo na některém z míst vyhrazených k zastavení nebo stání, které se na předmětné dálnici nacházejí zcela pravidelně každých několik (desítek) kilometrů.

16. Soud považoval ověření tvrzení, že příčinou nehody bylo psaní SMS zprávy žalobcem v době bezprostředně před nehodou, z důkazního hlediska za významné. Požádal proto operátora , Anonymizováno, o informaci, kdy byla z mobilního telefonu s číslem , tel. číslo, , tj. z telefonu žalobce, odeslána zpráva, kterou příjemce obdržel dne 14. 5. 2019 v 9 hodin, 41 minut. Společnost , Anonymizováno, Czech Republik a.s. sdělila, že stávající legislativní úprava jim umožňuje zálohovat provozní a lokalizační údaje k možnému pozdějšímu vydání po uplynutí retenčního období 6 měsíců, poté mají uloženou povinnost data smazat. Požadované údaje proto nemohly být soudu poskytnuty.

17. Soud ze zjištění učiněných ze spisu německé policie , Anonymizováno, /2019 dospěl následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce dne 14. 5. 2019 v 9:41 hodin narazil nákladním automobilem Iveco reg. zn. , SPZ, do tahače s návěsem, který jel před vozidlem žalobce, a protože se blížil ke koloně, zpomalil a bezpečně zabrzdil. V době nárazu tahač s návěsem stál případně se pohyboval ve směru jízdy pouze minimální rychlostí. Automobil řízený žalobcem narazil do vozidla rychlostí 80 km v hodině a po zaklínění tlačil vozidlo před sebou dalších cca 20 metrů. Tato skutečnost vyplývá z porovnání místa střetu, který byl změřen na 298,064 km a místem, kde se vozidlo žalobce nacházelo při ohledání policií - 298,084 km. Pohyb obou vozidel po nárazu dokládá fotografie č. 27, zachycující vzdálenost mezi nárazovou značkou a zadními pneumatikami vozidla žalobce, stejně tak situační náčrtek. Po skončení vyšetřování příčin nehody dospěla německá policie k závěru, že dopravní nehodu způsobil žalobce, a to v důsledku nepozornosti, protože narazil do vozidla jedoucího před sebou.

18. Žalobce se snažil zpochybnit závěr o tom, že plně zavinil dopravní nehodu svou nepozorností případně nedodržením bezpečné vzdálenosti odkazem na údaje zjištěné z analogového tachografu. Argumentoval tím, že vypovídají o zpomalení vozidla žalobce na 40 km v hodině, jeho následném zrychlení a že vozidlo podle záznamu tachografu před okamžikem nárazu v 9.40 hodin brzdilo. Žalobce proto zpochybnil výpověď svědka , jméno FO, , který uvedl, že z jeho pohledu najel žalobce do vozidla před ním téměř bez brždění. Policie z výpovědi svědka , jméno FO, nekriticky vycházela a založila na něm svůj závěr o plném zavinění žalobce na nehodě, pominula přitom z tachografu zjištěnou skutečnost, že žalobce před nárazem brzdil, což podle žalobce plyne jak z existence brzdných čar, tak ze záznamů z tachografu. Na základě uvedeného nelze žalobci přičítat 100% zavinění dopravní nehody, jelikož německá policie vycházela z neúplných zjištění a nezohlednila všechny skutečnosti.

19. K námitkám žalobce uvádí soud následující. Komentář k údajům v analogovém tachografu zmiňuje zpomalení vozidla na 40 km v hodině „krátce“ před rozhodným okamžikem tj. před časem 9:40 hodin. Poté mělo vozidlo zrychlit na 90 km v hodině, o chvilku později opět brzdilo. Specifikace časových údajů použitá osobou, která provedla vyhodnocení analogového tachografu, je značně neurčitá. Je třeba si uvědomit, že při rychlosti 90 km v hodině, na kterou vozidlo žalobce podle obsahu vyšetřovací zprávy zrychlilo před dovršením času 9 hodin, 40 minut, překonávalo vozidlo (při zjednodušující úvaze o jeho rovnoměrném pohybu) za 1 sekundu 25 m, za 4 sekundy 100 m a za 1 minutu bylo schopné urazit vzdálenost 1,5 km. Údaje „krátce před okamžikem“ či „o chvilku později“ jsou z tohoto pohledu nepřesné a ničeho nevypovídající. Za podstatný považuje soud údaj, který ani žalobce nečiní sporným, a sice že v okamžiku nárazu činila rychlost jeho vozidla 80 km/hod. I kdyby tedy krátce či přesněji bezprostředně před střetem došlo k mírné změně rychlosti vozidla žalobce z 90 na 80 km v hodině, což představuje snížení rychlosti z 25 m/sekundu na 22 m/sekundu, je soud přesvědčen, že pozorovatel by takové snížení během pár sekund před nárazem v podstatě nebyl schopen zaznamenat a pohyb přibližujícího se vozidla by popsal jako nebržděný či, jak sdělil svědek , jméno FO, , téměř bez brždění. Námitku žalobce, že svědek kamion žalobce viděl pouze ve zpětném zrcátku a na vzdálenost větší než 40 – 50 metrů, a jeho informace proto musí být zkreslené, nepovažuje soud za důvodnou. Řidiči na silnicích a dálnicích jsou v rámci provozu povinni sledovat situaci vzadu za svým vozidlem a přitom odhadovat a vyhodnocovat rychlost blížících se vozidel, neboť to potřebují pro rozhodování o vlastním způsobu jízdy. Svědek , jméno FO, popsal pohyb přibližujícího se vozidla žalobce, končící nárazem do vozidla vpředu, jako zřejmě bez brždění, přičemž soud nemá důvod výpověď tohoto svědka zpochybňovat. Žalobce tvrdí, že jeho brždění lze potvrdit existencí brzdných čar na povrchu silnice. Na fotografiích místa nehody jsou sice určité čáry viditelné, z fotodokumentace však nelze spolehlivě určit, zda jde o čáry vzniklé bržděním před nárazem či až při následném pohybu zaklíněných vozidel. Soud nevylučuje, že k brždění v určité míře došlo, jeho efektem však bylo snížení rychlosti automobilu žalobce o pouhých 10 km v hodině. Soud zdůrazňuje, že jak řidič , jméno FO, tak řidič , jméno FO, včas zareagovali na změnu v provozu, byli schopni přizpůsobit rychlost své jízdy a zachovat bezpečnou vzdálenost od vozidel před nimi. Žalobce oproti tomu narazil do vozidla před ním v rychlosti 80 km v hodině. Rychlost 80 km/hod je přitom nejvyšší povolenou rychlostí, kterou mohou kamiony v Německu jezdit po silnicích a dálnicích.

20. Podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 351/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále zákon o silničním provozu) je řidič povinen věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích.

21. Podle § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu řidič vozidla jedoucí za jiným vozidlem musí ponechat za ním dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním. Podle § 19 odst. 2 zákona řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti převyšující 3 500 kg, jízdní soupravy, jejíž celková délka přesahuje 10 m, a zvláštního vozidla musí mimo obec zachovávat za vozidlem jedoucím před ním takovou vzdálenost, aby se předjíždějící vozidlo mohlo před něj bezpečně zařadit.

22. Soud ze shora popsaných důvodů vyhodnotil otázku zavinění dopravní nehody shodně jako dálniční policie v Německu. Uzavřel, že žalobce porušil svou povinnost věnovat se řízení a sledovat situaci v okolním provozu, což bylo hlavní, podstatnou a rozhodující příčinou střetu s vozidlem jedoucím po dálnici před žalobcem. Ovládání vozidla v silničním provozu si vyžaduje maximální soustředění řidiče. Není až tak podstatné, co v okamžiku před nehodou žalobce rozptýlilo a vedlo k tomu, že se plně nezaměřil na řízení vozidla. Nebylo prokázáno, zda žalobce dne 14. 5. 2019 v rozhodné době skutečně psal SMS zprávu, kterou žalovaná obdržela v čase 9:41 hod. Neprokázání odesílání SMS bezprostředně před nárazem vozidel neznamená, že žalobce neporušil povinnost řidiče jinak. Nedostatečná pozornost žalobce pří jízdě a zanedbání jeho povinnosti věnovat se plně řízení jsou naprosto zřejmé z nastalého následku, kterým je náraz do vozidla vpředu v nejvyšší povolené rychlosti. V úvahu přichází i nedodržení bezpečné vzdálenosti, které mohlo (ale nemuselo) být jedním z projevů nepozornosti žalobce. Soud nezjistil nic, z čeho by měl vyplynout jiný závěr, než že žalobce porušil shora citovaná pravidla silničního provozu. K dopravní nehodě došlo výlučně jízdou žalobce v rozporu s předpisy, jiná příčina nebyla tvrzena ani prokázána. Míra zavinění žalobce přitom není ničím snižována, vznik škody tedy zavinil plně.

23. Pravidla stanovená zákonem o silničním provozu nepochybně představující právní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci řidiče, kterou žalobce pro žalovanou vykonával. V oblasti dopravních předpisů je (kromě jiného) obsah a rozsah požadovaných znalostí pravidel chování v silničním provozu a zásad bezpečné jízdy určován zejména zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Při zkoumání, zda se zaměstnavatel zprostil podle § 270 odst. 1 písm. a) zcela odpovědnosti za pracovní úraz zaměstnance, u něhož je řízení vozidla předmětem pracovního vztahu, osvědčuje seznámení zaměstnance s dopravními předpisy již zkouška z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Protože na bezpečnost a plynulost silničního provozu, včetně dodržování pravidel silničního provozu, dohlíží policie, není ani třeba zkoumat kontrolu znalostí a dodržování těchto pravidel zaměstnavatelem.

24. V projednávaném případě se žalovaná zcela zprostila povinnosti nahradit žalobci další nemajetkovou újmu. Prokázala totiž, že porušení pravidel provozu před nehodou dne 14. 5. 2019 žalobce zavinil v plném rozsahu a jeho opomenutí spočívající v nevěnování se řízení bylo jedinou příčinou škodní události.

25. Žalovaná po domluvě s pojišťovnou odsouhlasila pro účely smírného jednání snížení odškodnění z důvodu spoluúčasti žalobce v rozsahu 40 %. Jednatel žalované vysvětloval postup zaměstnavatele, který měl pojišťovně navrhnout snížení plnění s ohledem na míru zavinění zaměstnance. Jednatel se spojil se specialistou v oboru odškodňování v obdobných případech a na základě jeho doporučení odsouhlasil krácení právě o 40 %. Jednatel žalobce neměl zájem odškodnění žalobce pojišťovnou blokovat. Sdělil, nechť je míra krácení stanovena na 40 %, jelikož dle provedeného šetření policie byla shledána míra zavinění ve výši 100 % na straně řidiče (vyjádření zaměstnavatele čl. 133 spisu.) Soud je přesvědčen, že žalovanou navrhovaná míra spoluúčasti žalobce pro účely jednání s pojišťovnou a skutečný rozsah jeho zavinění jsou rozdílné veličiny. Úplné zavinění žalobce nelze považovat za vyloučené jen proto, že v minulosti byla uzavřena dohoda o odškodnění jiných nároků žalobce se zohledněním jeho částečné spoluúčasti.

26. Podle § 67 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů (tedy nemůže-li zaměstnanec konat práci pro pracovní úraz), přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší.

27. K nároku žalobce na odstupné soud uvádí, že podle shora citovaného ustanovení žalobci nepřísluší, neboť žalovaná se zcela zprostila povinnosti k náhradě nemajetkové újmy žalobci. Pro nadbytečnost proto neprováděl dokazování k okolnostem dohody o skončení pracovního poměru, jejíž částečnou neplatnost žalobce namítá.

28. Soud uzavřel, že žalobce neprokázal důvodnost uplatněného nároku na náhradu tzv. další nemajetkové újmy. Opodstatněný není ani jeho požadavek na vyplacení odstupného v souvislosti s ukončením pracovního poměru. Soud proto rozhodl o zamítnutí žaloby ve výrocích I. a II. rozsudku.

29. Výroky o nákladech řízení vycházejí z § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, proto žalované i vedlejšímu účastníkovi, který žalovanou v části předmětu řízení podporoval, vzniklo proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná i vedlejší účastník byli zastoupeni advokáty, kterým náleží odměna a náhrady podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokát žalované požadoval odměnu za úkon právní služby ve výši 15 100 Kč z tarifní hodnoty 1 695 000 Kč (tj. ze součtu nemajetkové újmy a odstupného). Advokátka vedlejšího účastníka výši požadované odměny za úkon právní služby neuvedla. Soud vyšel při stanovení výše odměny z již ustálené judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 ze dne 27. 5. 2021), která stanoví, že ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostního práva, není pro stanovení mimosmluvní odměny advokáta tarifní hodnotou částka požadované či přisouzené peněžité náhrady, nýbrž paušální tarifní hodnota 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu.

30. Advokátovi žalované náleží odměna z tarifní hodnoty 245 600 Kč (50 000 Kč + 195 600 Kč), výše odměny za úkon činí 9 300 Kč. Advokát žalované vykonal pět úkonů právní služby – převzetí zastoupení, vyjádření žalované k žalobě a účast na třech jednáních soudu ve dnech 11. 10. 2023, 15. 11. 2023 a 13. 3. 2024. Advokátovi žalované nebyla přiznána odměna za podání z 11. 12. 2023, v němž informoval soud o neúspěchu s obstaráním důkazu. Soud stručné sdělení advokáta nevyhodnotil jako úkon právní služby ve věci samé. Za pět úkonů právní služby náleží advokátovi odměna 46 500 Kč. Ke každému z úkonů přísluší paušální náhrada 300 Kč, tedy celkem 1 500 Kč. Advokát žalované v souladu s předpisy o cestovních náhradách vyúčtoval cestovné za jízdu osobním automobilem ke třem jednáním z Hradce Králové do Trutnova a zpět 895 Kč, 895 Kč a 889 Kč, celková výše cestovného činí 2 679 Kč. Za promeškaný čas cestami k soudu náleží náhrada za 3 x 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem 1 200 Kč. Advokát žalované je plátcem DPH, k odměně a náhradám (částka 51 879 Kč) je třeba připočíst DPH ve výši 21 %, což je po zaokrouhlení 10 895 Kč. Celková výše nákladů řízení žalované činí 62 774 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. se náklady řízení platí advokátovi žalované.

31. Advokátce vedlejšího účastníka náleží odměna z tarifní hodnoty 50 000 Kč, neboť vedlejší účastník podporoval žalovanou pouze v rozsahu nárokované nemajetkové újmy. Výše odměny za úkon advokáta vedlejšího účastníka činí 3 100 Kč. Advokátka vedlejšího účastníka vykonala pět úkonů právní služby – převzetí zastoupení, vstup do řízení včetně vyjádření k žalobě a účast na třech jednáních soudu ve dnech 11. 10. 2023, 15. 11. 2023 a 13. 3. 2024. Za úkony právní služby náleží advokátcei odměna 15 500 Kč. Ke každému z úkonů přísluší paušální náhrada 300 Kč, tedy celkem 1 500 Kč. Advokátka vedlejšího účastníka v souladu s předpisy o cestovních náhradách vyúčtovala cestovné za jízdu osobním automobilem ke třem jednáním z Prahy do Trutnova a zpět v celkové výši 7 620 Kč. Za promeškaný čas cestami k soudu náleží náhrada za 3 x 8 půlhodin po 100 Kč, celkem 2 400 Kč. Advokátka vedlejšího účastníka je plátcem DPH, k odměně a náhradám (částka 27 020 Kč) je třeba připočíst DPH ve výši 21 %, což je po zaokrouhlení 5 674 Kč. Celková výše nákladů řízení vedlejšího účastníka činí 32 694 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. se náklady řízení platí advokátce vedlejšího účastníka.

32. Lhůta k náhradě nákladů byla ve výrocích III. a IV. stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.