30 C 165/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Gabriely Řezníčkové a přísedících Marie Trojanové a Ivany Reichové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o odškodnění pracovního úrazu

I. Řízení se zastavuje co do částky 8.937,77 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 387.792,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 217.372,80 Kč od 25. 4. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25.160,60 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 145.258,70 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 224.368 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice náklady řízení 16.630 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově do tří dnů do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 10. 7. 2020 domáhala odškodnění pracovního úrazu, který utrpěla při výkonu práce pro žalovanou dne 28. 6. 2018. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že je u žalované zaměstnaná na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 3. 2018 na pozici vedoucí pobočky na dobu neurčitou. Žalobkyni se dne 28. 6. 2018 na jejím pracovišti v prodejně autodílů a auto příslušenství žalované ve [obec] stal pracovní úraz. Žalobkyně v žalobě popsala okolnosti vzniku svého zranění, způsob léčení i průběh pracovní neschopnosti v důsledku úrazu. Při úrazu došlo k podvrtnutí kotníku pravé nohy (pravého hlezna) a současně k poškození [příjmení] vazu v kotníku pravé nohy žalobkyně (dle operační diagnózy až k ruptuře LFTA I. dx, tedy přetržení vazu), což však bylo zjištěno až později v roce 2019. Žalobkyně úraz nenahlásila jako pracovní, neboť bezprostředně po lékařském ošetření informovala o úrazu svého vedoucího zaměstnance, který jí sdělil, ať úraz nehlásí. Zaměstnavatel měl ztrátu žalobkyně na mzdě v době její pracovní neschopnosti kompenzovat, což se stalo vyplacením odměny žalobkyni za červenec a srpen 2018. V uvedených měsících neodpracovala žalobkyně ani jeden den, za další období jí nebyla žalovanou slíbená kompenzace vyplacena. Žalobkyně v žalobě uplatnila nárok na bolestné stanovené lékařem ve výši 10.000 Kč a nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od července 2018 do ledna 2020, který vyčíslila na částku 213.716 Kč. Vzhledem k tomu, že ke dni podání žaloby dosud nedošlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně, nepožadovala prozatím náhradu za ztížení společenského uplatnění.

2. Žalovaná se vyjádřila tak, že uplatněný nárok v celém rozsahu neuznává. Žalobkyně podle žalované netvrdí a nedokládá, že k úrazu fakticky došlo v pracovní době, v provozovně žalované a v přímé souvislosti s plněním pracovních povinností žalobkyně. Žalovaná poukázala zejména na to, že žalobkyně údajný pracovní úraz řádně a včas zaměstnavateli neoznámila, byť k takovému postupu byla povinna. Žalobkyně tím znemožnila zaměstnavateli událost řádně prošetřit a objasnit, žalovaná byla rovněž zkrácena ve výkonu svého práva uplatnit záležitost jako pojistnou událost. Platby vyplacené zaměstnavatelem žalobkyni v měsících červenci a srpnu 2018 představovaly pohyblivou složku její mzdy, nikoli platby jakkoli související s údajným pracovním úrazem žalobkyně. Žalovaná disponuje informacemi a důkazy o tom, že žalobkyně měla kotník zraněný již v roce 2015, i o tom, že žalobkyně nedodržovala vnitřní předpisy zaměstnavatele včetně pravidel bezpečnosti práce. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Soud má na základě nesporných tvrzení žalobkyně a žalované a z obsahu pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2018 za prokázané, že žalobkyně od 1. 3. 2018 pracovala pro žalovanou v pracovním poměru na dobu neurčitou jako vedoucí pobočky. Pracovištěm žalobkyně byla prodejna autodílů a auto příslušenství žalované na adrese [adresa].

4. Žalobkyně se dne 28. 6. 2018 dostavila na pracoviště v 7 hodin ráno, což vyplývá z evidence pracovní doby žalobkyně za červen 2018. Přítomnost žalobkyně v tento den v provozovně žalované potvrdil její spolupracovník [jméno] [příjmení]. Z jeho výpovědi soud zjistil, že když se vrátil z rozvozu v cca 10 hodin dopoledne, žalobkyně jej informovala, že měla úraz, vyvrtla si nohu na schůdku mezi podlahami. Žalobkyně požádala kolegu pana [příjmení], aby ji odvezl na vyšetření do nemocnice ve [obec]. Po návratu z nemocnice, kde bylo zjištěno a ošetřeno pohmoždění nohy žalobkyně, odjela žalobkyně z práce domů svým vozem. Žalobkyně po úrazu zůstala na neschopence. Výpovědí svědka [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že dne 28. 6. 2018 byl v podstatě ihned po svém návratu z rozvozu zboží požádán žalobkyní, aby ji odvezl do nemocnice, neboť si vyvrtla kotník. Žalobkyně sama došla ke služebnímu autu před garáží, vzdálenost nebyla delší než 15 metrů, žalobkyně při chůzi kulhala. Po příjezdu do nemocnice svědek žalobkyni vyložil a vrátil se zpět do provozovny, nevybavil si již, zda ji vyzvedával po vyšetření v nemocnici a přivezl zpět na provozovnu. Svědek [příjmení] vnímal věc tak, že žalobkyně má pracovní úraz a že se po vyléčení do práce vrátí.

5. Účastnickou výpovědí žalobkyně vzal soud za prokázané, že dne 28. 6. 2018 byla na pobočce žalované sama, když se do provozovny dostavila paní [příjmení] z firmy [právnická osoba] a vracela žalované zpět brzdové kotouče a destičky. Žalobkyně vzala kotouče z pultu, kam je položila paní [příjmení], otočila se a chtěla je položit o kousek dál na zem. Neměla v úmyslu odnášet těžké zboží až do skladu, jenom je chtěla odklidit z pultíku, kdyby přišel další zákazník. Při manipulaci s kotouči žalobkyně šlápla na malý schůdek, zvrtla si přitom pravou nohu a odřela si ruku o vedle stojící sloup. Mechanismus podvrtnutí žalobkyně popsala tak, že ji v té chvíli tíha kotoučů táhla dopředu, žalobkyně dopadla v podstatě do pokleku, neležela úplně na zemi. Žalobkyni kotouče vypadly z rukou a zaduněly o podlahu. [příjmení] [příjmení] se žalobkyně od pultu ptala, jestli je v pořádku a nic nepotřebuje. Žalobkyni sice bolestí vyhrkly slzy, ale sdělila paní [příjmení], že nic nepotřebuje, ona pak odešla z provozovny ven. Žalobkyni kotník bolel a rychle otékal, žalobkyně si musela sednout za stůl. Po příchodu pana [příjmení] se s ním žalobkyně dohodla, že vyčkají na návrat pana [příjmení] a pan [příjmení] ji pak odveze do nemocnice Pan [anonymizováno] nechal žalobkyni v nemocnici a vrátil se zpět do provozovny. Žalobkyně se s ošetřením dostala na řadu někdy v 11:30 hod., rentgen ukázal, že kosti jsou v pořádku. Žalobkyně lékaři [anonymizováno] [jméno] [jméno] říkala, že k poranění kotníku došlo v práci, což také napsal do lékařské zprávy. Žalobkyně zatelefonovala panu [příjmení], který ji odvezl z nemocnice zpět na pracoviště. Tam vyčkala na návrat své dcery ze školy a i s bolestivou nohou odřídila cestu automobilem domů.

6. Přímou svědkyní děje vedoucího ke zranění kotníku byla podle žalobkyně paní [jméno] [příjmení]. Uvedená svědkyně ve výpovědi popsala, že dne 28. 6. 2018 přišla do provozovny žalované vrátit zboží, konkrétně kotouče, které od ní žalobkyně převzala a odepsala z účtu [právnická osoba] [anonymizováno], pro kterou svědkyně zásobuje sklad. Svědkyně se po vyřízení záležitosti s žalobkyní otočila k odchodu a přitom slyšela ránu, podle svědkyně žalobkyni asi vypadly kotouče z ruky. Na to se svědkyně ohlédla, viděla žalobkyni sbírat kotouče ze země. Svědkyně si nevybavila, zda žalobkyně zároveň s upuštěním kotoučů zakřičela, je pravděpodobné, že žalobkyně pád kotoučů nějak komentovala. Svědkyně nevěděla, zda žalobkyně při sbírání kotoučů ze země stála, zda a jakým způsobem se předkláněla apod. Svědkyně situaci nastalou po převzetí kotoučů žalobkyní popisovala značně vyhýbavě, bez konkrétních podrobností. Jistá si byla jen tím, že opravdu zřetelně slyšela pouze pád kotoučů, k ničemu dalšímu se podle svých slov vyjádřit nemůže.

7. Na otázku, zda žalobkyně podle svědkyně kulhala předtím, než si ke stolku přišla převzít kotouče, nedokázala svědkyně odpovědět. Nebyla schopna časově určit, v jaké části dne 28. 6. 2018 proběhla její návštěva v provozovně žalované za účelem vrácení zboží. Svědkyně neupřesnila, zda se v okamžiku pádu kotoučů na zem od žalobkyně nacházela ve vzdálenosti 3 metry, 5 metrů nebo delší. Trvala na tom, že kotouče položila před žalobkyni na pult, počkala na jejich odepsání ve skladovém systému. Když se svědkyně odebrala k odchodu a otočila se k žalobkyni zády, slyšela pád kotoučů na zem, bez dalších získaných poznatků ke stavu žalobkyně či spadené věci pak z prodejny odešla.

8. Soud provedl důkaz výpisem elektronické evidence skladu žalované ze dne 28. 6. 2018, do níž se každý zaměstnanec přihlašoval pod svými identifikačními údaji a zaznamenával do ní pohyby zboží v rámci skladu. Z evidence zjistil, že žalobkyně dne 28. 6. 2018 provedla do systému záznamy o rezervaci, o výdeji (o stornu výdeje) či fakturaci zboží v časech 7:21 hod, 7:34 hod., 8:06 hod, 8:13 hod, 8:39 hod, 8:43 hod, 8:44 hod, 8:46 hod, 9:23 hod, 9:48 hod, 9:50 hod a v 10:21 hod. Záznam o vrácení zboží„ storno výdejky“ ve vztahu k zákazníkovi [právnická osoba] byl žalobkyní učiněn v 8.39 hod.

9. Z knihy tras služebního vozidla žalované vyplývá, že dne 28. 7. 2018 bylo vozidlo na služební jízdě od 7:51 hod do 10:07 hodin. I když je v záznamu uveden jako řidič [jméno] [příjmení], ve skutečnosti výjezd uskutečnil [jméno] [příjmení], což vyplývá z výpovědí všech tří zaměstnanců, kteří se dne 28. 6. 2017 dopoledne pohybovali na provozovně žalované (tj. žalobkyně, pan [příjmení] a pan [příjmení]). Pan [anonymizováno] zaznamenal do skladové evidence v cca 9 hodin ráno údaje o rezervaci a výdeji zboží, nemohl tedy v uvedeném čase řídit služební vozidlo. Výkon zaměstnání pana [příjmení] mimo provozovnu do 10.07 hodin potvrdila i žalovaná v podání ze dne 3. 3. 2021 (čl. 57). Pan [anonymizováno] se nacházel se služebním vozidlem mimo provozovnu v době od 10:32 hodin do 10:52 hodin a v době od 12:33 hodin do 12.50 hodin. Délka každé z těchto cest činila 4 km.

10. Obsahem lékařské zprávy vystavené chirurgickou ambulancí zdravotnického zařízení [nemocnice], [anonymizováno] má soud za prokázané, že žalobkyně při příjmu uvedla, že si v práci podvrtla pravé hlezno. Ošetřující lékař [anonymizováno] [jméno] [jméno] popsal zjištěný rozsah otoku, bolestivost a omezení hybnosti v hleznu. Rentgenové vyšetření neodhalilo čerstvé traumatické změny. Žalobkyni byla doporučena chůze o berlích s odlehčením pravé dolní končetiny, elastická bandáž, kontrola na chirurgické ambulanci 4. 7. (eventuálně vystavení dočasné pracovní neschopnosti zítra tj. 29. 7.) Zpráva byla vyhotovena dne 28. 6. 2018 v 11.58 hodin.

11. Na základě shora provedených důkazů učinil soud jednoznačný závěr, že žalobkyně si způsobila zranění na svém pracovišti dne 28. 6. 2018 v cca 9:40 minut. Stalo se to při přenášení brzdových kotoučů, které vrátila na pobočku žalované paní [příjmení]. Žalobkyně se při přesunu zboží vychýlila z rovnováhy, nepřesně došlápla na schodek, sklouzla a podvrtla si přitom pravý kotník. Svědkyně [příjmení] vypověděla, že pád žalobkyně nezaznamenala, potvrdila pouze, že vnímala pád kotoučů na zem. Svědkyně uvedla, že se žalobkyně pro spadlé kotouče shýbala, takto se ale svědkyni mohl jevit i fakt, že se žalobkyně snažila nalézt rovnováhu, kterou ztratila v důsledku podvrtnutí končetiny. Nelze ani vyloučit, že svědkyně při svém otočení žalobkyni zahlédla až ve chvíli, kdy se již žalobkyni podařilo podvrtnutí zvládnout a skutečně se chystala se spadlými kotouči manipulovat. Soud mezi výpovědí svědkyně [příjmení] a účastnickou výpovědí žalobkyně neshledal žádný zásadní rozpor, a to především proto, že svědkyně [příjmení] nebyla schopna vyjádření k podstatným okolnostem. To, že svědkyně úrazový děj, jehož výsledkem bylo poškození kotníku žalobkyně, přímo neviděla a svědecky nepotvrdila, neznamená, že nebyl dostatečně prokázán. Soud vycházel především z výpovědi samotné žalobkyně, která hodnověrně popsala průběh a příčiny úrazového děje. S její výpovědí koresponduje výpověď svědka [jméno] [příjmení], kterého žalobkyně o svém zranění informovala ihned poté, co se dostavil na pracoviště. Společně čekali na návrat pana [příjmení], který přivezl služební automobil, v němž následně pan [příjmení] žalobkyni odvezl do nemocnice ve [obec]. Po skončení vyšetření se pro ni vrátil a odvezl ji zpět na pracoviště.

12. Soud nevzal za prokázané tvrzení žalované, že žalobkyně podvrtnutí kotníku utrpěla jindy a jinak, než je shora uvedeno. Žalovaná namítala, že žalobkyně podle elektronické evidence nepřerušila dne 28. 6. 2018 svou práci až do okamžiku, kdy se nechala odvézt do nemocnice, vytýkala jí rovněž to, že po návratu z ošetření odjela domů svým vozidlem. Žalovaná poukazovala na to, že papírový obal zboží nebyl nijak poškozen, což se týká i samotných kotoučů, nebylo dohledáno ani poškození podlahy v provozovně. Žalovaný z uvedených skutečností dovozoval nevěrohodnost výpovědi žalobkyně a dovolával se toho, že její úraz nemohl vzniknout na pracovišti. K tomu soud odkazuje na výpověď svědkyně [příjmení]. [příjmení], která jednoznačně pád kotoučů na zem potvrdila, a na výpovědi svědků [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení], kteří ačkoli přímo úraz žalobkyně neviděli, neměli žádné pochybnosti, že k němu došlo tak, jak jim žalobkyně vylíčila. Žalovaná zdůrazňovala, že žalobkyně dne 28. 6. 2017 jako důvod opuštění pracoviště uvedla pouze„ úraz“, nikoli„ pracovní úraz“. K tomu soud konstatuje, že podstatu zranění nemůže nijak ovlivnit skutečnost, zda je či není nazváno pracovním úrazem. Námitku žalované, že žalobkyně porušovala zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, považuje soud za zcela neurčitou. Žalovaná by musela tvrdit a prokazovat, které konkrétní ustanovení zákoníku práce, pracovní smlouvy či pracovního řádu žalobkyně při manipulaci se zbožím porušila.

13. Svědek [jméno] [příjmení] u soudu uvedl, že byl v rozhodné době přímým nadřízeným žalobkyně. O událostech dne 28. 6. 2018 byl svědek vyrozuměn zřejmě až následujícího dne panem [příjmení], který mu sdělil, že žalobkyni v pracovní době vezl do nemocnice. Svědek [příjmení]. [příjmení] připustil, že předtím přijal obdobnou informaci přímo od žalobkyně, která měla svědkovi dne 28. 6. 2018 telefonicky sdělit, že jela do nemocnice a druhý den proto nepřijde. Přesný obsah telefonátu s žalobkyní si svědek nebyl schopen vybavit, nevěděl, co mu žalobkyně v té době sdělovala ohledně svého zdravotního stavu a o důvodech návštěvy lékaře. Dne 29. 6. 2018 přijel pan [příjmení] na pobočku do [obec], aby tam nepřítomnou žalobkyni zastoupil. Žalobkyně trvala na tom, že při rozhovoru dne 28. 6. 2018 ji měl nadřízený pan [příjmení] přesvědčovat, ať pracovní úraz nehlásí, že jí pro ten případ zaměstnavatel poskytne adekvátní kompenzaci. Tvrzení žalobkyně se soudu jeví logické s ohledem na skutečnost, že žalovaná žalobkyni za první dva měsíce trvání její pracovní neschopnosti tj. za červenec a srpen 2018 vyplatila„ odměny“, ačkoli žalobkyně v té době nepracovala. Soud však považuje za podstatné, že předpokladem pro posouzení újmy na zdraví jako pracovního úrazu není, aby úraz byl zapsán do evidence v knize úrazů vedené zaměstnavatelem, anebo ohlášení úrazu příslušnému subjektu. I kdyby tedy žalobkyně pracovní úraz řádně a včas žalované nenahlásila (což ale v tomto případě podle názoru soudu prokázáno nebylo), nedošlo by tím k zániku odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz.

14. Podle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

15. Podle § 271k odst. 1 zákoníku práce se pracovním úrazem pro účely tohoto zákona rozumí poškození zdraví zaměstnance, došlo-li k němu nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).

16. Soud uzavřel, že ke zranění žalobkyně dne 28. 6. 2018 došlo působením vlastní tělesné síly žalobkyně, která křivě našlápla na schodek v provozovně žalované a podvrtla si nohu. Jednalo se o náhlý dopad zevních vlivů, který žalobkyně v danou chvíli nemohla odvrátit, působení násilných vlivů pro ni bylo překvapivé a neočekávané. Posouzení, zda určité poškození zdraví je pracovním úrazem, je otázkou právní. K jejímu posouzení bylo v projednávaném případě třeba zkoumat, zda zjištěné skutkové okolnosti, za nichž k poškození zdraví žalobkyně došlo, naplňují skutkovou podstatu § 271k odst. 1 zákoníku práce. Provedeným dokazování vzal soud za spolehlivě zjištěné, že posuzované zranění žalobkyně utrpěla při plnění pracovních úkolů.

17. Mezi žalobkyní a žalovanou je sporné, zda a jaké poškození zdraví žalobkyně nastalo v příčinné souvislosti s úrazem, k němuž došlo dne 28. 6. 2018. Žalovaná s odkazem na časovou souslednost jednotlivých lékařských zpráv a jejich obsah namítala, že tyto zcela vyvracejí souvislost dlouhodobé léčby kotníku žalobkyně s úrazem (ať již hodnoceným jako pracovní či nikoli) z června 2018. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně měla tentýž kotník operovaný již v roce 2015. V lékařské zprávě ze dne 28. 6. 2018 je jako mechanismus zranění uvedeno, že žalobkyně si podvrtla pravé hlezno. V následujících lékařských zprávách ze dne 4. 7. 2018, ze dne 11. 7. 2018 a ze dne 25. 7. 2018 je konstatováno postupné zlepšování zdravotního stavu žalobkyně. Až konečně dne 23. 8. 2018 je konstatováno„ bez známek nemoci“. První rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti bylo praktickým lékařem žalobkyně vystaveno dne 1. 7. 2018, a to na období od 1. 7. 2018 do 26. 8. 2018, tedy zjevně na základě popsaných lékařských zpráv. Pracovní neschopnost pak byla ukončena na základě konstatování ze dne 23. 8. 2018 o vymizení známek nemoci. Již dne 27. 8. 2018 bylo praktickým lékařem žalobkyně vystaveno druhé rozhodnutí o pracovní neschopnosti na období od 27. 8. 2018, podle žalované však zjevně z jiného důvodu, než je úraz či dokonce pracovní úraz. Až dne 30. 4. 2019 v 17.16 hod. se žalobkyně dostavila do ambulance chirurgie, tedy oddělení, které obvykle slouží k řešení akutního zdravotního stavu pacienta a nikoli pro dlouhodobou léčbu, a stěžovala si na bolest kotníku. Službu konající lékař učinil závěr o chronické zátěžové bolesti pravého hlezna, kdy tato diagnoza nevypovídala o objektivním poškození zdraví, ale pouze o subjektivním vnímání bolesti. V této zprávě, ani v lékařské zprávě ze dne 10. 5. 2019 se neobjevuje tzv. instabilita, tu konstatuje až zpráva ze dne 24. 5. 2019. Instabilita vzniká při opakovaných podvrtnutích kotníku a podle žalované je zřejmé, že pokud dosud nebyla instabilita jako příznak zdravotního stavu žalobkyně konstatována, musela vzniknout až v důsledku jiného úrazu, podvrknutí nebo podobného děje. K takto zachycenému zhoršení zdravotního stavu žalobkyně zcela jistě nemohlo dojít samo od sebe a nelze jej tedy klást do příčinné souvislosti s úrazem z června 2018. Žalovanou popsaná chronologie lékařských ošetření podle jejího přesvědčení odráží standartní léčbu poskytovanou až do vymizení příznaků (od 28. 6. 2018 do 23. 8. 2018), pak znovu obnovenou po osmi měsících, a to s výrazně vyšší intenzitou a závažností, která vyústila až v operaci žalobkyně. Podle žalované bylo před soudem prokazatelně doloženo plné zhojení úrazu ze dne 28. 6. 2018 a následné jiné podvrtnutí kotníku na pravé noze žalobkyně.

18. Žalovaná tedy popírala vliv úrazu z června 2018 na pozdější stav kotníku žalobkyně, který byl důvodem navazující pracovní neschopnosti žalobkyně zahájené dne 27. 8. 2018. Trvala na tom, že žalobkyně měla ke vzniku úrazu predispozice, dané dřívější zlomeninou pravého kotníku a jeho následnou operací. Posuzovaný úraz nebyl podle žalované příčinou invalidity žalobkyně, která u ní byla konstatována ke dni 14. 5. 2020 z jiných příčin (zejména kvůli obezitě), právě obezita žalobkyně podle názoru žalované zhoršovala nepříznivý stav kotníku žalobkyně. S ohledem na obranu žalované ustanovil soud k zodpovězení odborných otázek [anonymizováno] [celé jméno znalce], který je znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví orthopedie a odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání. Znalec jako příčinu újmy na zdraví žalobkyně, k níž objektivně došlo následkem mechanismu ze dne 28. 6. 2018, označil žalobkyní popisované sklouznutí. Objektivní nález byl podrobně popsán v lékařské zprávě ze dne 4. 7. 2018 - krevní výron v oblasti Chopartova kloubu, otok, citlivost předního FT vazu, bolestivá inverze se stanovenou diagnózou distenze LFTA. Z první a druhé lékařské zprávy je podle znalce možné vyloučit nebo učinit velmi nepravděpodobným, že došlo k ruptuře LFTA vpravo, nelze vyloučit a naopak je možno považovat za velmi pravděpodobné, že došlo k natažení nebo částečnému natržení vazu LFTA vpravo v distální části úponu. Poranění kotníku dne 28. 6. 2018 bylo podle znalce mimo jakoukoli pochybnost vyvolávající příčinou současného stavu pravého kotníku žalobkyně. Potíže žalobkyně byly úrazem ze dne 28. 6. 2018 vyvolány a kontinuálně přetrvávají do současnosti. Odborná povaha (příčina) potíží se významně nezměnila, proto úraz z 28. 6. 2018 znalec označil za příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Ze zdravotní dokumentace a jednotlivých nálezů lze předpokládat, že pokud by nedošlo k úrazu dne 28. 6. 2018, nedošlo by ke vzniku chorobného stavu, pro který se v současnosti posuzovaná léčí. Žalobkyně se pro potíže vyvolané úrazem z 28. 6. 2018 opakovaně podrobila operačním ošetřením a indikující lékaři měli nepochybně k operaci odborné důvody. Ze zdravotnické dokumentace je podle znalce zřejmé, že žádným z důvodů k operačnímu ošetření nebylo degenerativní obecné onemocnění, všechny operace byly provedeny pod diagnózou poúrazový chorobný stav.

19. K možnému vlivu zranění končetiny žalobkyně a její následné operaci prodělané v roce 2015 znalec uvedl, že následkem tohoto předchozího úrazu u žalobkyně nedošlo k takovým úrazovým poškozením a následkům, které by zvyšovaly (mohly zvyšovat) náchylnost k vyvrtnutí kotníku. Podle operačního protokolu se jednalo o zlomeninu [příjmení] [jméno] bez poškození LFTA. Nelze spekulovat o možné příčinné souvislosti operačních řešení následků poranění z roku 2015, a to zvláště když žalobkyně byla v období před druhým úrazem zcela bez potíží. Ve zdravotnické dokumentaci ani ve výpisu hrazené zdravotní péče nejsou v období od dokončení léčení prvního úrazu uvedeny žádné potíže ani zdravotní výkony směřující k ošetřování následků prvního úrazu. Časový interval dvou let považuje znalec za odborně dostačující průkaz přerušení případných potíží z následků po prvním úrazu. Znalec nevyloučil, že úrazovým mechanismem vedoucím ke zlomenině [příjmení] [jméno] nemohlo dojít i k poranění jiných anatomických struktur. Podíl úrazu na zdravotním stavu zjištěném při vyšetření posuzované určil znalec odborným odhadem jako nevýznamný, hodnocený maximálně 10 % (jako předcházející změny lehkého rozsahu)

20. Znalec při výslechu u soudu plně potvrdil závěry vypracovaného písemného posudku. Vysvětlil, jakým způsobem zohledňoval a posuzoval výkony zdravotní péče, které byly žalobkyni poskytovány v souvislosti s léčením následků úrazu z 28. 6. 2018. Znalec vyloučil, že by v říjnu 2018 u žalobkyně mohlo dojít k dalšímu vymknutí kotníku, neboť nebyly vykazovány tomu odpovídající výkony, např. rentgenové vyšetření, které se v těchto případech vždy provádí. Znalec se při výslechu vyjadřoval k otázce instability s ohledem na námitky žalované, že z lékařských zpráv lze dovozovat její vymizení. Soud má na základě výslechu znalce za prokázané, že míra instability se pouze nevýznamně snížila díky třítýdenní rehabilitaci, která přispěla k přechodnému zlepšení stavu pacientky (viz zpráva z 23. 8. 2018). Dotaz žalované, zda mohlo negativně ovlivnit léčebný proces, jestliže se dne 18. 8. 2018 žalobkyně pohybovala bez ortézy a v žabkách, znalec uvedl, že poranění tohoto typu je třeba zafixovat na 6 – 8 týdnů k dosažení klidu pro hojení, přičemž klíčové jsou první 3 týdny po úraze. Znalec uzavřel, že úraz žalobkyně z 28. 6. 2018 byl zřejmě podceněn, stav pacientky určitě nebylo možno považovat za doléčený, použití pouhé ortézy mohlo přispět k nástupu chronického bolestivého syndromu kloubu. Na to lze podle znalce usoudit právě z následného nepříznivého vývoje. První zmínku o chronické nestabilitě, která byla obsažena až v lékařské zprávě ze dne 24. 5. 2019, znalec vysvětlil tím, že na rozdíl u nestability akutní, která je důsledkem přetržení a potíže se nezmírňují, u nestability chronické se nález postupně vyvíjí – oslabený vaz se vytahuje a uvolňuje. U lékařských zpráv je zřejmé, že právě pro trvající potíže pacientky vzniklo podezření na tuto diagnózu. Znalec zdůraznil, že vymizení instability není možné, jde o nevratný stav. Obezita žalobkyně podle znalce vyvolává větší zátěž pohybového aparátu žalobkyně (kloubů, kotníků), nelze ji ale označit za původce zjištěného nálezu. Pokud je vhodně vyřešena stabilizace kloubu, nemá podle znalce obezita významný vliv na hojení úrazových následků. Znalec u posuzované pacientky tj. u žalobkyně označil za nepravděpodobné, že by její obezita ovlivňovala vytahování vazu. Zlomenina z roku 2015 u ní nezvýšila pravděpodobnost instability v budoucnu. Období od září 2018 do dubna 2019 znalec u žalobkyně popsal tak, že ačkoli pacientka očekávala zlepšení stavu, docházelo naopak ke zhoršování, její potíže i po skočení léčby přetrvávaly a progradovaly. To žalobkyni přivedlo k vyhledání konzultace s lékařem a zahájení dalšího léčení.

21. K otázce existence trvalých následků úrazu ze dne 28. 6. 2018 se [celé jméno znalce] vyjádřil v posudku i při svém výslechu tak, že v termínu znaleckého vyšetření (26. 4. 2022) byl zdravotní stav žalobkyně na trvalých následcích ustálen. S ohledem na zdravotní dokumentaci považoval znalec i poslední lékařský nález ze dne 29. 7. 2021 za odborný důvod pro ustálení zdravotního stavu na trvalých obtížích. K následkům úrazu z roku 2015 znalec uvedl, že z ničeho nevyplývá, že by u žalobkyně takové trvalé následky vznikly a byly odškodňované. Znalec stanovil odpovídající bodové ohodnocení ve výši 200 bodů za ztížení společenského uplatnění žalobkyně v důsledku zranění ze dne 28. 6. 2018 podle přílohy 3 k Nařízení vlády č. 276/ 2015 Sb. Kapitola IX, dolní končetina, položka 9.41 – omezení pronace a supinace nohy lehkého stupně. Bodové ohodnocení za bolest v důsledku poranění z 28. 6. 2018 znalec podle Nařízení vlády č. 276/ 2015 Sb. stanovil na celkem 215 bodů (bez doporučení dalšího navyšování odškodnění za bolest).

22. S ohledem na shora popsané výsledky znaleckého dokazování dospěl soud k jednoznačnému závěru o existenci příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem žalobkyně ze dne 28. 6. 2017 a tvrzenou újmou, kterou žalobkyně utrpěla na svém zdraví. Veškeré námitky žalované směřující ke zpochybnění příčinné souvislosti se ukázaly jako neopodstatněné. Soud po zjištění, že základ nároku žalobkyně na náhradu újmy následkem pracovního úrazu je dán, přistoupil k dokazování jednotlivých, v soudním řízení žalobkyní uplatňovaných dílčích nároků podle ustanovení § 271 a následujících zákoníku práce.

23. V průběhu řízení žalobkyně rozšířila žalobu v podání ze dne 2. 11. 2021 s tím, že pracovní neschopnost žalobkyně trvala až do 19. 4. 2020. Žalobní petit po změně části nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti zněl na zaplacení částky 251.471,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 206.301 Kč od 25. 4. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 45.170,17 Kč ode dne následujícího po doručení změny žaloby žalované. Změna žaloby ze dne 2. 11. 2021 byla žalované doručena dne 8. 11. 2021. S ohledem na závěry znaleckého posudku žalobkyně znovu rozšířila žalobu podáním ze dne 2. 1. 2023. Změna se týkala výše bolestného, které na základě znaleckého posudku a s přihlédnutím k novelizaci nařízení vlády č. 276/2015 Sb. požadovala žalobkyně ve výši 215 bodů x 393,06 Kč tj. 84.507,90 Kč. Oproti žalobě tak žalobkyně uplatnila nárok na bolestné vyšší o částku 74.507,90 Kč. Vzhledem k ustálení zdravotního stavu uplatnila žalobkyně v rozšíření žaloby ze dne 1. 2. 2023 ztížení společenského uplatnění ve výši 180 bodů (z důvodu právní jistoty přitom zohlednila znalcem zmiňované snížení v hodnotě maximálně 10 %) x 393,06 Kč což je 70.750,80 Kč. Žalobkyně tedy žalobu rozšířila o celkovou částku 145.258,70 Kč (bolestné navýšeno o 74.507,90 Kč, nově nárokováno ztížení společenského uplatnění 70.750,80 Kč) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení změny žaloby žalované. Žalovaná obdržela změnu žaloby při jednání dne 1. 2. 2023, při kterém soud následně změnu navrhovanou žalobkyní připustil.

24. Žalovaná k rozšíření žaloby ze dne 1. 2. 2023 uvedla, že vzhledem k celkovým pochybnostem o správnosti závěrů [celé jméno znalce] nepovažuje jím stanovené bodové ohodnocení bolestného žalobkyně na 215 bodů za dostatečně průkazné. Bodové ohodnocení trvalých následků úrazu mohlo být poprvé provedeno dne 28. 6. 2019. Od tohoto dne začala běžet subjektivní tříletá promlčecí doba, která skončila dne 28. 6. 2022. Žalobkyně nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění do konce promlčecí doby neuplatnila, žalovaná proto namítla promlčení této části nároku. Soud se při hodnocení důvodnosti námitky promlčení ztotožňuje se stanoviskem žalobkyně, že subjektivní běh tříleté promlčecí lhůty mohl započít až poté, co žalobkyně prodělala operace za účelem odstranění následků pracovního úrazu. Až do doby vyhodnocení a stabilizace výsledků operací nebylo zřejmé, že se u žalobkyně jedná o trvalé poškození zdraví způsobené pracovním úrazem. Znalec spojil ustálení zdravotního stavu žalobkyně na trvalých obtížích až nejdříve se zdravotní zprávou ze dne 11. 2. 2021. Žalobkyně mohla nejdříve považovat ze zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví až v okamžiku vyšetření dne 7. 2. 2020. U předchozí operace s cílem rekonstrukce vazu na podzim 2019 se předpokládalo, že dojde ke zlepšení stavu žalobkyně, což se však nestalo. Soud proto uzavřel, že nárok na ztížení společenského uplatnění žalobkyně uplatnila včas, k promlčení tohoto nároku nedošlo.

25. Žalobkyně při propočtu výše náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti vycházela ze svého průměrného výdělku před vznikem škody ve výši 29.645 Kč. Rozhodný výdělek s ohledem na nedostatky v komunikaci mezi účastnicemi stanovila žalobkyně z údajů, které měla před zahájením soudního řízení k dispozici, vycházela přitom z obsahu výplatnic. Žalovaná v podání ze dne 12. 4. 2023 doplnila tvrzení a doložila výpočet průměrného výdělku žalobkyně před vznikem škody tj. za předchozí kalendářní čtvrtletí na částku 30.086 Kč. V návaznosti na to upřesnila žalobkyně v podání ze dne 25. 4. 2023 výpočet požadované náhrady ztráty na výdělku za dobu pracovní neschopnosti trvající od 1. 7. 2018 do 19. 4. 2020 na částku 232.533,40 Kč. Vycházela přitom z celkové výše nemocenských dávek 412.677 Kč, jejichž vyplacení potvrdila Česká správa sociálního zabezpečení, přičemž dávky představovaly příjem žalobkyně po dobu pracovní neschopnosti.

26. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

27. Pracovní neschopnost žalobkyně byla určena dvěma rozhodnutími o dočasné pracovní neschopnosti, které na sebe bezprostředně navazovaly, a bylo o nich rozhodnuto z důvodu pracovního úrazu. První dočasná pracovní neschopnost trvala od 1. 7. 2018 do 26. 8. 2018 a druhá od 27. 8. 2018 do 19. 4. 2020. Pro výpočet náhrady byl podstatný týdenní pracovní úvazek žalobkyně: 40 hodin týdně (8 hod. denně), počet zameškaných pracovních směn: 470, průměrný hodinový výdělek: 172,99 Kč, náhrada dle § 192 zákoníku práce: 5 232 Kč (vyplaceno žalovanou v rámci mzdy za červenec 2018), nemocenská za uplatňované období: 412.677 Kč. Průměrný hrubý výdělek za uplatňované období: 470 * 8 * 172,99 = 650.442,40 Kč. Náhrada ztráty na výdělku činí 650 442,40 Kč – 412.677 Kč – 5.232 Kč, tedy žalobkyní nárokovaných 232.533,40 Kč.

28. Podle § 271c odst. 1 zákoníku práce se náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle prováděcího právního předpisu (tím je nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání).

29. Soud při odškodnění bolestného i ztížení společenského uplatnění vyšel z výsledku znaleckého dokazování, bolestné tedy stanovil na 84.507,90 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění na 70.750,80 Kč. Žalovaná sice měla výhrady k závěrům [celé jméno znalce], rozhodla se ale, že nebude navrhovat revizní znalecký posudek.

30. Žalobkyně v rozšíření žaloby z 2. 11. 2021 požadovala náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 241.471,17 Kč, po změně žaloby ji uplatňuje ve výši 232.533,40 Kč. S ohledem na ponížení této části nároku vzala žalobkyně v podání ze dne 25. 4. 2023 se souhlasem žalované žalobu zpět co do částky 8.937,77 Kč. Soud na základě zpětvzetí řízení zčásti zastavil podle § 96 o.s.ř. výrokem I.

31. Výrokem II. byla žalobkyni přiznána částka 387.792,10 Kč sestávající z dílčích náhrad za ztrátu na výdělku 232.533,40 Kč, za bolestné 84.507,90 Kč a za ztížení společenského uplatnění 70.750,80 Kč. V rozsahu těchto částek má soud nárok žalobkyně na náhradu škody způsobené pracovním úrazem ze dne 28. 6. 2018 za oprávněný. Úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl přiznán vždy s ohledem na rozsah předmětu řízení v okamžiku, kdy byly žalované oznámeny změny (rozšíření) žaloby. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

32. Žalobkyně byla ve věci v podstatě plně úspěšná, neboť k částečnému zpětvzetí přistoupila a zastavení řízení zavinila pouze v nepatrné části. Soud proto žalobkyni podle § 142 odst. 3 o.s.ř přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které vynaložila za právní zastoupení. Výše tarifní hodnoty ve vztahu k náhradě ztráty na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti byla určena podle výše peněžitého plnění a ve vztahu k uplatněnému nároku na bolestné a ztížení společenského uplatnění podle § 9 odst. 4. písm. a) advokátního tarifu (50.000 Kč), byla určena v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení NS č.j. 25 Cdo 3771/2020-194 ze dne 27. 5. 2021). Výše tarifní hodnoty pak byla určena vždy ve vztahu k době započetí úkonu právní služby. Do rozšíření žaloby z 2. 11. 2021 se stanovuje výše odměny z tarifní hodnoty 263.716 Kč (náhrada za ztrátu na výdělku 213.716, tarifní hodnota pro bolestné 50.000 Kč), výše odměny za úkon činí 9.380 Kč. Zástupkyni žalobkyně vznikl nárok na odměnu ve výši 9.380 Kč za úkony převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba, replika k vyjádření žalované, účast při jednání 3. 2. 2021, doplnění tvrzení žalobkyně, účast při jednání 17. 3. 2021, doplnění tvrzení žalobkyně s ohledem na průběh jednání, účast při jednání 25. 8. 2021, doplnění k výzvě soudu. Od prvního rozšíření žaloby se stanovuje výše odměny z tarifní hodnoty 291.471,17 Kč (náhrada za ztrátu na výdělku 241.471, tarifní hodnota pro bolestné 50.000 Kč). Zástupkyni žalobkyně vznikl nárok na odměnu ve výši 9.660 Kč za změnu žaloby z 2. 11. 2021 a doplnění k výzvě soudu. Od druhého rozšíření žaloby se stanovuje výše odměny z tarifní hodnoty 332.533,40 Kč (náhrada za ztrátu na výdělku 232.533,40 Kč, tarifní hodnota pro bolestné 50.000 Kč, tarifní hodnota pro ztížení společenského uplatnění 50.000 Kč). Zástupkyni žalobkyně vznikl nárok na odměnu ve výši 9.660 Kč za úkony změna žaloby z 1. 2. 2023, účast při jednání 1. 2. 2023, účast při jednání 28. 3. 2023, upřesnění žaloby a částečné zpětvzetí z 25. 4. 2023 a účast při jednání 3. 5. 2023. Ke každému z úkonů právní služby přísluší paušální náhrada 300 Kč tj. za 17 úkonů částka 5.100 Kč. Zástupkyně žalobkyně v souladu s předpisy o cestovních náhradách vyúčtovala jízdy k jednáním soudu z Prahy do Trutnova, při cestě jedním směrem vždy ujeto 155 km automobilem s průměrnou spotřebou benzínu 6,2 l na 100 km. Výše nákladů cestovného zástupkyně žalobkyně činí celkem 14.723,18 Kč, náhrada za ztrátu času stráveného cestami k jednání činí celkem 4.800 Kč.

33. Advokátka žalobkyně doložila že je plátcem DPH, částka daně ve výši 21 % z odměny a náhrad tj. z částky 185.428 Kč činí 38.940 Kč. Výše nákladů za zastoupení, na kterou advokátce žalobkyně v soudním řízení vznikl nárok, činí celkem 224.368 Kč Náklady řízení se podle § 149 odst. 1 o.s.ř. platí advokátce žalobkyně. Lhůta k náhradě nákladů byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

34. O nákladech řízení vynaložených státem rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Stát zálohoval náklady znalečného ve výši 16.630 Kč, které vyplatil [anonymizováno] [jméno] [celé jméno znalce], [anonymizováno]. Soud uložil neúspěšné žalované povinnost k náhradě těchto nákladů výrokem IV.