30 C 182/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem tituly před jménem Anonymizováno se sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta o ochraně proti rušení držby

I. Žalovaná je povinna zdržet se rušení užívacího práva žalobkyně k pozemku st. p. č. , stavební parcela, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – rodinný dům, v k.ú. a obci , adresa, , zapsaného na LV č. , list vlastnictví, pro , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, a vlastnického práva žalobkyně ke spoluvlastnickému podílu ve výši 2421/4685 na pozemku st. p. č. , stavební parcela, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – rodinný dům, v k.ú. a obci , adresa, , zapsaného na LV č. , list vlastnictví, pro , právnická osoba, pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

II. Žalovaná je povinna obnovit předešlý stav, a to tím, že odstraní zbudovanou zeď kolmě spojenou s jihovýchodní obvodovou stěnou stavby rodinného domu , adresa, , která je součástí pozemku st. p. č. , stavební parcela, , v k.ú. a obci , adresa, , zapsaného na LV č. , list vlastnictví, pro , právnická osoba, pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a dále odstraní na tuto zeď navazující skleněné tabule s plastovými rámy a venkovní žaluzie spolu s jejich vodícími lištami, do 3 dnů od právní moci usnesení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 22 956 Kč k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, do 3 dnů od právní moci usnesení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala držební ochrany k ve výroku uvedeným nemovitostem a obnovení stavu před narušením držby. Uvedla, že žalobkyně v rodinném domě č. p. , Anonymizováno, vlastní bytovou jednotku č. 8/1, žalovaná bytovou jednotku č. 8/2. Žalobkyně pak vlastní většinový spoluvlastnický podíl na pozemku st. p. č. , stavební parcela, . Ačkoliv obě účastnice uzavřely dne 13. 5. 2014 dohodu spoluvlastníků budovy, podle níž mj. žalobkyni náleží právo spoluužívat prostory ke společnému užívání a všechny společné části nemovitostí (přičemž toto pokojné užívání trvalo fakticky již od roku 2006), tak žalovaná nechala v období od 3. 6. 2025 do 6. 6. 2025, kdy byla žalobkyně na dovolené, postavit ve společném prostoru sádrokartonovou zeď. Tím dochází k rušení držby vlastnického práva žalobkyně ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti a rušení užívacího práva vyplývajícího z dohody, neboť zeď byla umístěna do společného prostoru bez souhlasu žalobkyně.

2. Podáním ze dne 22. 7. 2025 navrhla žalobkyně změnu žaloby, neboť žalovaná přistavěla k již zmíněné zdi skleněné tabule zasazené v plastových rámech a vnější venkovní hliníkové žaluzie ve vodících lištách, a to opět bez souhlasu žalobkyně. Soud tuto změnu žaloby připustil usnesením ze dne 30. 7. 2025.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji považovala za nedůvodnou. Občasná přítomnost žalobkyně v prostoru před vchodovými dveřmi žalované nezakládá žádnou právně relevantní držbu. Posledním pokojným stavem bylo naopak výlučné užívání tohoto prostoru žalovanou. Zakladatelský dokument domu – Dohoda spoluvlastníků z roku 2013 – uvedený prostor ve výčtu společných částí vůbec neuvádí. Žalovaná si zbudováním zdi, okem a žaluzií chtěla jednak chránit své soukromí, jednak chránit majetek před povětrnostními vlivy. Stavební záměr konzultovala žalovaná ústně se stavebním úřadem, který jí potvrdil, že se může tento záměr realizovat bez povolení. Jednání žalobkyně je šikanózní a zjevným zneužitím práva, neboť sama se dopustila obdobného jednání v mnohem větším rozsahu, když na pozemku nechala bez souhlasu žalované zbudovat pergolu a zahradní domek. Obě účastnice si různé stavební postupy na společném pozemku v minulosti tolerovaly.

4. Z listin založených ve spise soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z výpisů z katastru nemovitostí (č. l. 9-10, 13-14, 17-18) soud zjistil, že žalobkyně vlastní bytovou jednotku č. 8/1 v domě č. p. , Anonymizováno, , který stojí na pozemku p. č. St. , stavební parcela, v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , zapsaného na LV č. , list vlastnictví, pro , právnická osoba, pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Žalovaná vlastní v stejném rodinném domě jednotku č., Anonymizováno, , Anonymizováno, /2. K pozemku p. č. St. , stavební parcela, mají obě účastnice spoluvlastnická podíl – žalobkyně o velikosti 2421/4685, žalovaná o velikosti 2264/4685.

6. Z fotografií založených ve spise (č. l. 3, 4, 6, 11, 15, 16, 20, 21, 30, 32) soud zjistil, že stěna zbudovaná žalobkyní se nachází v prostoru před vchody do bytových jednotek, přičemž je směrována kolmo ke vchodu do bytové jednotky ve vlastnictví žalované a vodorovně ke vchodu do jednotky ve vlastnictví žalobkyně. Od jednotky žalobkyně je vzdálena (velmi) zhruba jeden až dva metry, kdy se za stěnou nachází i okno bytové jednotky žalobkyně. Z fotografií vyplývá, že žalobkyně předmětnou plochu užívala (dekorace, sezení apod.). Na fotografiích je dále zachycen muž, který zhotovuje sádrokartonovou zeď.

7. Z fotografií přiložených ke změně žaloby (č. l. 40-44) soud zjistil, že žalovaná nechala vodorovně k jihovýchodní obvodové stěně stavby rodinného domu přistavět skleněné tabule zasazené v plastových rámech a vnější venkovní hliníkové žaluzie ve vodících lištách. Totéž soud zjistil z fotografií přiložených žalovanou (č. l. 67-78).

8. Z e-mailové korespondence žalobkyně (č. l. 7-8) soud zjistil, že měla zarezervovaný pokoj v hotelu Lesana v termínu od 3. 6. do 6. 6. 2025.

9. Z ilustrativního schématu bytových jednotek (č. l. 12) soud zjistil, že nově zhotovená zeď je směrována jihovýchodním směrem a nachází se na společném pozemku (není součástí žádné bytové jednotky).

10. Z dohody spoluvlastníků budovy (č. l. 22-26) soud zjistil, že účastnice uzavřely dohodu, v níž mj. v čl. XI. odst. 3 ujednaly, že mají právo spoluužívat prostory určené ke společnému užívání a všechny společné části budovy a pozemku.

11. Z předžalobní výzvy, podacího lístku a zprávy (č. l. 27-29) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k odstranění předmětné zdi a uvedené celého prostoru před vstupy do bytových jednotek do původního stavu s upozorněním na možnost podání žaloby.

12. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že je přítelem žalobkyně a zná i její sestru (žalovanou). Před odjezdem na dovolenou žalobkyně dala žalované souhlas k legalizaci postavené pergoly. Po návratu z dovolené však zjistil, že je cca 90 cm před jejich oknem do koupelny zbudovaná zeď. Prostor před vchodovými dveřmi rodina žalobkyně běžně užívala. Přítel žalované uvedl, že už se na ně nechce dívat a že si to zadělá, protože chce soukromí. Po návratu z další dovolené byl prostor zasklen a před ním jsou stahovací žaluzie. Rodina žalobkyně má na pozemku postavenou pergolu a zahradní domek, které nevyžadují stavební povolení.

13. Z cenové nabídky , jméno FO, (č. l. 76) soud zjistil, že zhotovení venkovních žaluzií a hliníkové lamely mělo být provedeno dne 18. 7. 2025.

14. Ze zpráv mezi žalobkyní, žalovanou a (dle tvrzení žalobkyně) druhem žalované (č. l. 33-34) soud zjistil, že žalobkyně vyjádřila nesouhlas se zbudován zdi a požadovala její odstranění. Druh žalované sdělil, že je to normální, dělá na svém.

15. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil pro posouzení věci žádná významná skutková zjištění.

16. Podle § 178 o. s. ř. se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

17. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

18. Na základě zjištěných skutečností a uvedených ustanovení soud posoudil věc následovně:Žalobkyně se o rušebním činu žalované, který spočíval původně ve vybudování sádrokartonové zdi, dozvěděla 6. 6. 2025 při návratu z dovolené. Lhůta 6 týdnů ve smyslu § 1008 odst. 1 o. z. proto trvala do 18. 7. 2025, přičemž žaloba byla podána právě v tento den. Byla tedy podána včas. Změna žaloby pak byla podána v řádu jednotek dnů poté, co žalobkyně zjistila další rušební čin žalované, a proto i změna žaloby byla učiněna včas.

19. Žaloba je zároveň důvodná. Žalobkyně prokázala, že má spoluvlastnické právo k předmětnému společnému prostoru, na němž byla žalovanou vybudována sádrokartonová zeď a na tuto zeď navazující skleněné tabule s plastovými rámy a venkovními žaluziemi spolu s jejich vodícími lištami. Důkazy provedenými při jednání bylo prokázáno, že se jedná o společný pozemek účastnic (nejedná se o součást bytové jednotky žalované). Rovněž bylo prokázáno, že se účastnice výslovně dohodly na tom, že obě mají právo užívat společné části nemovitosti. Námitka žalované, že v dohodě není tento prostor výslovně určen, není případná. Jednak v dohodě o užívání spoluvlastníků budovy jsou společné části (zejm. položky základy a hlavní vodorovné a svislé konstrukce) vymezeny natolik vágně, že předmětný prostor je možné pod ně podřadit, jednak i pokud by na tuto část dohoda nedopadala, mohla by žalobkyně a její rodina tento prostor užívat vzhledem k existenci podílového spoluvlastnictví. Bylo také prokázáno (což ostatně ani žalovaná nesporuje), že v minulosti (před rušebními činy) žalobkyně uvedený prostor užívala – takový byl tedy poslední pokojný stav před rušebními činy žalované. Žalobkyně přitom souhlas se zbudování zdi, oken atd. na společném prostoru nedala, naopak prokázala, že jí tyto stavební úpravy provedené z vůle žalované významně ztěžují, v současnosti dokonce znemožňují užívání společných částí nemovitosti. Konečně názor žalované, že nárok žalobkyně je zneužitím práva či v rozporu s dobrými mravy, soud nesdílí. I pokud by žalobkyně zbudovala pergolu, zahradní domek nebo jinou stavbu neoprávněně, nezakládalo by touto žalobou uplatněného nároku zneužití práva. V tomto typu řízení totiž soud zjišťuje pouze, jaká byla poslední držba a kdo (a jak) ji svémocně narušil (§ 178 o. s. ř.).

20. Shrneme-li výše uvedené, tak žalobkyně své spoluvlastnické (resp. užívací) právo k předmětné části společného prostoru aktivně vykonávala (užívala), byla tedy držitelkou ve smyslu § 987 o. z. a žalovaná tuto její držbu svémocně narušila. Proto je na místě žalobkyni poskytnout v souladu s jejím žalobním návrhem držební ochranu. Podle § 1003 o. z. se ten, kdo je ve své držbě rušen, může domáhat toho, aby se rušitel rušení zdržel (výrok I. usnesení) a aby vše uvedl v předešlý stav (výrok II.). Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

21. Výrok I. tohoto usnesení o povinnosti žalované zdržet se rušení užívacího práva žalobkyně je vykonatelný doručením (§ 171 odst. 2 o. s. ř.). Lhůtu k plnění (a vykonatelnost) výroku II. stanovil soud (odchylně oproti návrhu žalobkyně) podle § 171 odst. 3 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci usnesení. Je pravdou, že smyslem řízení o žalobě z rušené držby je poskytnout žalobci rychlou ochranu proti svémocnému rušení jeho práva. To je nicméně naplněno už jen samotným uložením povinnosti narušiteli, aby se zdržel svémocného rušení (tj. je konstatováno, že rušení žalovaného je neoprávněné), přičemž tento výrok je vykonatelný doručením, jednak krátkými lhůtami stanovenými pro soudní rozhodnutí. Naproti tomu jde-li o uložení povinnosti vše uvést v předešlý stav, je soud přesvědčen, že pravidlem by mělo být ukládat tuto povinnost podle § 171 odst. 3 o. s. ř. od právní moci usnesení, neboť v něm zpravidla bude uložena povinnost, která bude spočívat v nevratném odstranění toho, co je výsledkem rušebního činu. Hrozila by tedy situace, kdy by v mezidobí do rozhodnutí odvolacího soudu žalobce tuto povinnost exekvoval, nicméně odvolací soud by následně dospěl k závěru, že se o svémocné rušení nejednalo a žalobu zamítl, i když by výsledek „domnělého“ rušebního činu byl již odstraněn. To by jistě nebylo žádoucí. Výrok ukládající žalovanému vše uvést v předchozí stav se svojí povahou více blíží klasickým rozhodnutím ve věci samé, v nichž je rozhodováno rozsudkem a lhůta k plnění určována od právní moci. Proto soud určil lhůtu k plnění od právní moci usnesení, nikoliv od jeho doručení.

22. Vzhledem ke krátkým lhůtám pro rozhodnutí o žalobě z rušené držby soud nemohl s vydáním rozhodnutí čekat do doby, než žalobkyně zaplatí soudní poplatek. Soud proto postupoval podle § 9 odst. 4 písm. a), odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a povinnost k zaplacení soudního poplatku žalobkyni uložil ve výroku III. tohoto usnesení. Výše poplatku byla stanovena dle položky 4 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků a lhůta k jeho zaplacení podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. I když byla žalobkyně ve věci úspěšná, tak zákon o soudních poplatcích neobsahuje žádné ustanovení, které by upravovalo přechod poplatkové povinnosti na žalovanou. Správným postupem je proto uložit zaplacení soudního poplatku žalobkyni (ve vztahu soud – žalobkyně) a následně zohlednit tuto skutečnost při stanovení výše náhrady nákladů řízení (ve vztahu žalobkyně – žalovaná).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v:- soudním poplatku, který byl žalobkyni vyměřen výrokem III. usnesení, ve výši 5 000 Kč;- odměně advokáta, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, 2 návrhy ve věci samé, porada 21. 7. 2025 a účast na jednání) po 2 300 Kč, tj. 13 800 Kč spolu s 6 paušálními náhradami výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč, tj. 2 700 Kč;- cestovné na jednání z Hradce Králové do Trutnova a zpět o celkové vzdálenosti 100 km osobním vozidlem se spotřebou 7,7 l/100 km a cenou paliva 35,80 Kč/litr ve výši 856 Kč;- náhradu za promeškaný čas ve výši 600 Kč (4 půlhodiny á 150 Kč).Celkem je tedy žalovaná povinna žalobkyni nahradit náklady řízení částkou 22 956 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), protože nebyly shledány důvody pro stanovení lhůty delší (výrok IV.). Soud nepřiznal žalobkyni, resp. jejímu právnímu zástupci odměnu za dva jím nárokované úkony právní služby, a sice za poradu dne 12. 8. 2025 a na ni navazující vyjádření k procesnímu postupu soudu ze dne 18. 8. 2025. Nejednalo se (na rozdíl od porady před navrženou změnou žaloby) o úkony účelné, soudem vyžadované nebo pro posouzení věci nezbytné. Podání obsahuje pouze nesouhlas žalobkyně se zvoleným procesním postupem soudu, který, i když je účastník řízení oprávněn takový úkon učinit, neodpovídá uvedeným kritériím, které by odůvodňovaly uložení náhradové povinnosti za takovýto úkon (resp. takovéto úkony) k tíži žalované.