30 C 220/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , člen holdingu anonymizováno , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o náhradu škody a nemajetkové újmy

I. Žaloba o stanovení povinnosti žalované nahradit žalobkyni bolestné ve výši 73.335,50 Kč, hmotnou škodu ve výši 14.429 Kč, majetkovou újmu třetích osob ve výši 132.000,25 Kč, nemajetkovou újmu ve výši 1.710.000 Kč a povinnosti omluvit se žalobkyni za utrpěnou újmu a přislíbit jí zavedení odpovídajících opatření, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 68.500,52 Kč k rukám zástupkyně žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 35.428,80 Kč k rukám zástupce vedlejšího účastníka [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 8. 2021 domáhala po žalované náhrady škody (bolestného, hmotné škody, nemajetkové újmy, majetkové újmy vzniklé třetím osobám), omluvy a příslibu zavedení blíže neupřesněných odpovídajících opatření k zamezení stejného mechanismu úrazů. K odůvodnění uvedla, že žalovaná je provozovatelem lyžařského areálu [obec] [anonymizováno] a to včetně lyžařských vleků a lanovek, které v rámci areálu slouží k úplatné přepravě lyžařů. Žalobkyně utrpěla dne 8. 2. 2019 při jízdě na lyžařském vleku (kotvě) provozovaném žalovanou těžkou újmu na zdraví, neboť do dráhy vleku vjely z prostoru sjezdovky neřízené a nebržděné saně, taktéž ve vlastnictví žalované či žalovanou provozované, a to s takovou energií, že způsobily žalobkyni i přes lyžařskou botu komplikovanou zlomeninu lýtkové i holenní kosti. Žalobkyni zranily těžké kovové saně, které nejsou (či nejméně v době úrazu nebyly) opatřeny žádnou funkční zábranou proti nekontrolovatelnému ujetí v případě pádu řidiče nebo jiné jeho ztrátě kontroly např. při odložení. Jakkoliv byla v době úrazu a vzniku újmy provozovatelem půjčovny saní společnost [právnická osoba] ([IČO]), jednalo se a jedná se stále o společnost stoprocentně vlastněnou žalovanou společností; provozovatelem sjezdového areálu i určeného zařízení byla žalovaná. Žalovaná jako provozovatel určeného technického zařízení nepodnikla dostatečná, technicky i technologicky dostupná opatření, kterými bylo možné úrazu žalobkyně efektivně a snadno zabránit. Žalovaná jako provozovatel vleku bezprostředně sousedícího se sjezdovkou měla a musela vědět, že hrozí nebezpečí nedobrovolného vniknutí osoby užívající sjezdovku nebo části jejího vybavení do dráhy vleku. Rezignace žalované na bezpečnostní opatření spočívala podle žalobkyně v tom, že dráha vleku nebyla od sjezdovky oddělena jakoukoliv zábranou, osoby na vleku cestující tedy nebyly naprosto nijak chráněny proti vniknutí rychle se pohybujících předmětů do dráhy vleku. Žalovaná mohla fyzicky zamezit takovému protnutí trasy vleku například tím, že by osadila hranici trasy lanové dráhy (vleku) a s ní sousedící sjezdovky jednoduchou plastovou sítí, která je na lyžařských sjezdovkách zcela obvyklou, široce užívanou, levnou a účinnou zábranou. Žalovaná namísto toho považovala za dostatečné, že značkami u sjezdové trati varovala uživatele před střetem mezi lyžaři a sáňkaři. Takové varování není jakkoliv způsobilé zabránit střetům osob cestujících na lanové dráze s předměty a je tedy podle žalobkyně zcela nedostatečné.

2. Žalobkyně dovozovala odpovědnost žalované za újmu vzniklou žalobkyni rovněž s odkazem na § 2924 a na § 2927 zák. č. 89/2012 Sb. Žalovaná provozuje podnik – lyžařský areál – v jehož rámci toleruje a propaguje i provoz za úplatu půjčovaných saní. Zároveň v tomto areálu provozuje lanové dráhy a lyžařské vleky. Úraz žalobkyně nastal při kolizi jí jako pasažéra tohoto dopravního prostředku, určeného technického zařízení, se saněmi jako dalším prvkem komerčního provozu podniku žalované. Zároveň žalovaná mohla bez větších obtíží a nákladů učinit opatření, která by riziko takového úrazu v podstatě eliminovala, ovšem bez objektivních překážek tak neučinila, čímž zanedbala svou jasně danou preventivní povinnost.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu, neboť její odpovědnost za škodu není dána a ve věci není pasivně legitimována. Poukázala na rozpornost žaloby spočívající v tom, že žalobkyně na jedné straně tvrdí porušení právní povinnosti (prevenční povinnosti), na druhé straně tvrdí objektivní odpovědnost žalované za škodu z provozní činnosti či za škodu z provozu dopravního prostředku, což se vzájemně vylučuje. Žalobkyní popisovaná událost rozhodně nemá původ v provozní činnosti žalované, neboť příčinou vzniku škody nebylo provozování lyžařského areálu, ani provozování sjezdových tratí, ani půjčování saní, zranění žalobkyně nezpůsobily tyto činnosti ani ve vzájemné souvislosti. Škoda nebyla vyvolána povahou provozu lyžařského vleku, činnost žalované spočívající v provozování vleku sama o sobě zranění žalobkyně nezpůsobila. K tvrzení žalobkyně ve vztahu k půjčování saní žalovaná namítla, že půjčování saní nepatří mezi její činnost, kterou by v lyžařském areálu vyvíjela, žalovaná žádnou půjčovnu saní neprovozuje. Žalovanou nelze činit jakkoli odpovědnou za jednání jiné právnické osoby tj. společnosti [právnická osoba], která má samostatnou právní subjektivitu a její jednání není přičitatelné žalované. Žalovaná namítala, že nemůže být dána ani její odpovědnost za škodu z provozu dopravního prostředku, neboť o takové škodě lze uvažovat, jen když byla vyvolána zvláštní povahou provozu dopravního prostředku. To, že žalobkyně jela na lyžařském vleku, nebylo příčinou vzniku škody. Škoda neměla původ v žádných projevech ani vlastnostech vleku, jako dopravního prostředku, ani v jeho konstrukčních prvcích.

4. Žalovaná ve vyjádření zdůvodnila, proč není dána její odpovědnost za škodu ani jako subjektivní odpovědnost pro porušení její zákonné povinnosti. Žalovaná dodržuje platnou normu ČSN 01 8027 Značení a zabezpečení v zimním středisku, která popisuje doporučené způsoby značení a zabezpečení zdrojů typického a atypického nebezpečí v zimním středisku, a pravidla chování pro lyžaře. Žalovaná svoji prevenční povinnost respektováním normy splnila, učinila ještě více, než jí norma ukládala. Provedla opatření k tomu, aby před křížením sáňkařské cesty s vlekem a sjezdovkou zpomalila pohyb osob a upozornila je na křížení. Nelze dovozovat, že by žalovaná měla činit ještě další opatření k zamezení toho, aby věc, nad kterou její uživatel ztratil kontrolu, nezpůsobila někomu či na něčem škodu. Požadavek žalobkyně na osazení hranice trasy vleku a s ní sousedící sjezdovky plastovou sítí je nemožný a nerealizovatelný v místě, kde se trasa vleku a sjezdovka kříží se sáňkařskou cestou, která veřejně přístupnou komunikací. Opatření v podobě sítí podél trasy vleku by bylo nebezpečné pro osoby jedoucí na vleku, protože by se jím zamezilo případnému potřebnému úniku osob z trasy vleku, jakož i vjezdu záchranných složek do prostor okolo vleku v případě potřeby. Požadavek na instalaci sítí podél trasy vleku se podle žalobkyně vymyká zvyklostem soukromého života.

5. V žalobě uplatněný nárok na omluvu či příslib učinění opatření označila žalobkyně za neopodstatněný již jen z toho důvodu, že § 2958 o. z. zakládá pouze nárok na peněžité plnění. Požadovaný příslib zavedení bezpečnostních opatření, které zamezí opakování stejného mechanismu úrazů, je petitem neurčitým, který postrádá vykonatelnost. Stran omluvy a příslibu opatření navíc v žalobě absentují jakákoliv žalobní tvrzení.

6. Vedlejší účastník neuznal uplatněný nárok ani co do důvodu ani co do výše. Plně se přitom ztotožnil s vyjádřením žalované.

7. Žalobkyně s ohledem na námitku nedostatku pasívní legitimace žalované ve vztahu k tvrzené odpovědnosti za stav sání, které dne 8. 2. 2019 způsobily úraz žalobkyně, navrhla přistoupení dalšího účastníka do řízení na stranu žalovanou. Usnesením ze dne 19. 4. 2022 čj. 30 C 220/2021 – 131, které nabylo právní moci dne 17. 5. 2022, rozhodl soud tak, že nepřipustil přistoupení společnosti [právnická osoba] jako další žalované.

8. Soud má za zjištěné, že žalobkyně dne 8. 2. 2019 kolem druhé hodiny odpoledne utrpěla zranění v areálu [obec] [anonymizováno] při jízdě na lyžařském vleku [jméno] provozovaném žalovanou. Do dráhy vleku vjely z prostoru sjezdovky neřízené kovové saně, narazily do žalobkyně a způsobily jí zlomeninu lýtkové i holenní kosti levé nohy. Saně se po sjezdovce pohybovaly bez kontroly v důsledku jejich ujetí nezletilé dceři občana Spolkové republiky Německo [jméno] [příjmení], který pro sebe a své dvě děti saně vypůjčil u společnosti [právnická osoba] za účelem jízdy po veřejné sáňkařské cestě. Na místě nehody zasahovala [ulice] služba České republiky, která po základním ošetření předala žalobkyni záchranné službě a zraněná žalobkyně byla převezena k poskytnutí lékařské péče do nemocnice v Trutnově.

9. Na shora uvedeném skutkovém stavu se účastnice shodly a soud z něj na základě jejich souhlasných prohlášení vychází. Popsané skutečnosti vyplývají i ze spisu Policie České republiky sp. zn. KRPH [číslo] [číslo], konkrétně ze záznamů o podaném vysvětlení žalobkyně ze dne 9. 2. 2019, ze záznamů o podaném vysvětlení svědkyně [jméno] [příjmení] ze dne 15. 4. 2019, která jela na kotvě společně s poškozenou, z protokolu o výslechu [jméno] [příjmení] ze dne 28. 6. 2019, ze záznamu o zásahu Horské služby ČR z 8. 2. 2019 a z hospitalizační zprávy Oblastní nemocnice Trutnov, a.s. z téhož dne.

10. Mezi účastnicemi přetrval rozpor v tom, na jakém místě nastal střet žalobkyně se saněmi i v tom, po jaké trajektorii se saně pohybovaly od chvíle, kdy přestaly být ovládány, do okamžiku nárazu. Žalobkyně i s přihlédnutím k vyjádření svědkyně [jméno] [příjmení] tvrdila, že saně přijely seshora po sjezdovce, zatočily vpravo do dráhy vleku a nějakou dobu v ní jely. Žalovaná naopak s odkazem na náčrtek svědkyně [příjmení] trvala na tom, že sáně jely dolů po sjezdovce nikoli v dráze vleku, teprve krátce před nárazem se stočily doprava a zasáhly poškozenou. Soud s ohledem na své níže uvedené závěry nepovažoval za potřebné vést dokazování k objasnění pohybu saní před jejich nárazem do žalobkyně ani ke stanovení přesného místa střetu žalobkyně se saněmi.

11. Zásadní argument, o který žalobkyně opírá uplatněný nárok, je ten, že žalovaná měla právní povinnost zabránit vhodným způsobem vniknutí volně ujíždějících saní do dráhy vleku. V průběhu řízení žalobkyně připustila a výslovně uvedla například v bodě (14) svého podání ze dne 24. 1. 2022, že samotné křížení sáňkařské cesty se sjezdovkou není možné osadit jakoukoli ochrannou bariérou. Tvrzení o porušení povinnosti žalovanou omezila žalobkyně na to, že žalovaná neohradila vlek (vyjma míst křížení vleku a sjezdovky s veřejnou cestou) po celé jeho délce ochrannými sítěmi, ač tak z preventivních důvodů učinit měla. <i>12. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.</i> 13. Shora citované ustanovení nemá být vykládáno jako bezbřehá norma chování, ale jako vymezení základní zásady pro jednání právních subjektů. Každému je uložena povinnost postupovat vzhledem ke konkrétním okolnostem tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku škody. V projednávaném případě řešil soud otázku, zda u žalované existovala povinnost umístit podél vleku z jeho pravé strany ochranné sítě za účelem zabránění vniknutí předmětů pohybujících se po sjezdovce do dráhy vleku. Žalobkyně instalaci sítí mezi vlekem a sjezdovkou označila za vhodný a v podstatě jediný možný způsob ochrany osob jedoucích na vleku. Dle názoru soudu by jiný způsob oddělení sjezdovky od dráhy vleku ani nepřicházel v úvahu. Po námitce žalované, že zahrazení trasy vleku sítěmi či jinými souvislými zábranami by bylo pro osoby jedoucí na vleku nebezpečné, žalobkyně doplnila, že ochranné sítě by měly být lehké a snadno rozebíratelné. Dle žalobkyně by i lehčí vymezovací sítě o délce cca 1 m pohyb sání významně zpomalily a zabránily následkům střetu s osobou na vleku.

14. Lyžařský vlak je pevné dopravní zařízení určené primárně k vlečení lyžařů na lyžích, snowboardistů či skibobistů přímo po zasněženém povrchu. Jedním ze základních pravidel bezpečnosti na vleku je, že po pádu z unašeče se přepravovaný musí pustit závěsu a opustit dráhu tak, aby nedošlo ke kolizi s dalšími osobami jedoucími na vleku. Pokud by se z jakéhokoli důvodu nepodařilo dráhu vleku uvolnit včas, musí mít další přijíždějící možnost adekvátně reagovat, což může spočívat nejen ve vyhnutí se překážce, ale i v možnosti včasného sestupu z unašeče a přesunu z dráhy vleku do prostoru sjezdovky. Ohrazení trasy vleku sítěmi by takové vyhnutí se překážce či opuštění trasy vleku znemožnilo. Limitovat uživatele vleku tím, že může dráhu vleku opustit pouze za současného odsunutí, přeskočení či rozevření podélné sítě (sítí), považuje soud za nepřípustné. Z logiky věci vyplývá, že aby byly sítě způsobilé zabránit vniknutí rozjetých předmětů ze sjezdovky, musely by vykazovat určitou pevnost a stabilitu. Masívnější sítě či jiné zábrany by znesnadnily či dokonce znemožnily opuštění dráhy vleku samotnými uživateli, stejně tak by ztížily a zpomalily příjezd záchranných složek k trase vleku. O prospěšnosti instalace pouze lehčích přenosných sítí lze mít podle názoru soudu důvodné pochybnosti. I takové sítě totiž představují bezpečnostní riziko v případě potřeby opuštění dráhy vleku. Při nárazu předmětů do neukotvených lehkých zábran nelze vyloučit vychýlení či pád sítí do dráhy vleku s možnými negativními následky. Za neefektivní pak považuje soud žalobkyní navrhované umisťování sítí s mezerami, neboť by zůstalo ponecháno náhodě, zda se osoba snažící se opustit dráhu vleku nebo předmět jedoucí po sjezdovce„ trefí“ do místa se sítí nebo do místa s mezerou.

15. Žalobkyně netvrdila, že by budování hranic mezi sjezdovkami a vleky bylo v obecné rovině v lyžařských areálech obvyklé a standartní. Trvala však na tom, že v posuzovaném případě byly na sáňkařské cestě křižující sjezdovku používány sáně, jejichž provoz žalovaná tolerovala, a proto byla povinna zajistit osoby jedoucí na vleku [jméno] proti nebezpečí vniknutí saní. Soud má za to, že žalovaná jako provozovatelka lyžařského areálu není a nemůže být osobou odpovědnou za všechny potenciální škody. Nenese odpovědnost za činnost jiných subjektů, které na území areálu provozují vlastní podnikání, ani za následky chování osob, které se ve veřejně přístupném areálu z rozličných důvodů pohybují. Soud s ohledem na své předchozí závěry vyhodnotil, že požadavek na oddělení sjezdovky od dráhy vleku [jméno] by byl v rozporu se zvyklostmi při zajištění bezpečnosti v zimním středisku provozovaném žalovanou. Toto zjištění soud učinil na základě dostatečných, shora uvedených podkladů a s přihlédnutím k okolnostem projednávaného případu.

16. V tomto řízení má soud za spolehlivě prokázané, že žalovaná žádnou svou právní povinnost neporušila. Z důvodu nadbytečnosti proto neprovedl výslech žalobkyně, výslech svědkyně [jméno] [příjmení], výslechy zasahujících záchranářů z Horské služby v [obec] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] ml. (důkazní návrhy žalobkyně) ani důkazy navrhované žalovanou (šlo zjm. o výslechy jmenovaných záchranářů, o výslech policisty, který provedl ohledání místa činu a vyhotovil náčrtek místa střetu a o ohledání na místě samém).

17. Soud neshledal ani objektivní odpovědnost žalované podle § 2924 o. z. (Kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí.). Nezbytnou podmínkou odpovědnosti za škodu z provozní činnosti je, že škoda byla vyvolána právě provozem samotným. Vlastní provozní činnost představuje samotné využití technologických postupů, jako je např. dodávka elektřiny, plynu, těžební, zemědělské a jiné výrobní postupy, při nichž se projevují mechanické, fyzikální, chemické a jiné obdobné účinky, způsobilé vyvolat újmu. O provozní činnost nepůjde tam, kde se sice vykonává určitá organizovaná činnost (případně i opakovaně), která však sama o sobě nemá potenciál negativních dopadů. Judikatura takto negativně vymezila např. organizaci sportovního utkání, provozování bankovní činnosti či poskytování zdravotní péče. V projednávaném případě absentuje škodní událost mající původ v provozní činnosti žalované a není zde ani příčinná souvislost, neboť provozní činnost žalované svou povahou vznik škody nezapříčinila.

18. Konečně soud neshledal ani objektivní odpovědnost žalované podle § 2927 o. z. (Kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu.) Úprava povinnosti k náhradě újmy způsobené provozem dopravy či dopravního prostředku není založena na porušení právní povinnosti ani nepočítá se zaviněním. Povinnost provozovatele nahradit újmu nastupuje, vznikla-li újma v příčinné souvislosti se zvlášť kvalifikovanou okolností, jíž je zvláštní povaha provozu dopravy či dopravního prostředku. Provoz obecně je spojen s činností technickou, s působením zpravidla motorické síly, s rychlým pohybem atd. a z tohoto důvodu u něj není vyloučeno selhání. Škoda vzniklá žalobkyni však neměla původ v povaze provozu lyžařského vleku provozovaného žalovanou, nebyla způsobena zvláštní povahou vleku jako dopravního zařízení.

19. Škoda byla způsobena nárazem saní do dolní končetiny žalobkyně proto, že nad saněmi ztratila kontrolu třetí osoba pohybující se po veřejné cestě nad místem následného střetu. S ohledem na skutečnost, že saně neměly žádnou spojitost s provozem lyžařského areálu ani s provozem vleku, chybí zde příčinná souvislosti mezi uvedenými provozy a škodou nastalou na zdraví žalobkyně.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná nenese odpovědnost za zranění, která žalobkyně dne 8. 2. 2019 utrpěla v lyžařském areálu provozovaném žalovanou. Jelikož podle soudu není dán základ nároku, nečinil soud žádné závěry ve vztahu k výši uplatněného nároku. Protože soud neshledal odpovědnost žalované za škodu na zdraví žalobkyně, rozhodl výrokem I. rozsudku o zamítnutí všech uplatněných nároků.

21. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k úspěchu žalované ve věci vznikl žalované i vedlejšímu účastníkovi, který žalovanou v řízení podporoval, nárok na náhradu nákladů právního zastoupení. Při stanovení tarifní hodnoty pro výpočet odměny advokátů žalované a vedlejšího účastníka podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. přihlédl soud k závěru Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, že ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví je pro stanovení mimosmluvní odměny advokáta tarifní hodnotou paušální tarifní hodnota 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající v náhradě za bolest ve výši 73.335,50 Kč, za ztížení společenského uplatnění ve výši 1.710.000 Kč a požadovala omluvu za způsobený úraz, tedy uplatnila nárok na ochranu osobnostního práva bez náhrady nemajetkové újmy. Vzhledem k tomu, že každý z nároků na náhradu nemajetkové újmy na zdraví dle § 2958 o. z. je třeba posuzovat samostatně, neboť samostatně vznikají i zanikají a samostatně se promlčují, je třeba každý ze tří takto uplatněných nároků ocenit zvlášť paušální tarifní hodnotou a to 2 x 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu za bolestné a za ztížení společenského uplatnění a 35.000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. d) za omluvu za poškození zdraví tj. celkem na 135.000 Kč. K této částce je třeba přičíst tarifní hodnoty žalobou uplatněných majetkových nároků 14.429 Kč (hmotná škoda vzniklá žalobkyni) a 132.000 Kč (vyčíslený ušlý příjem a náklady třetích osob). Sazbu odměny advokátů je tudíž třeba stanovit z tarifní hodnoty 281.429 Kč. Za úkon právní služby činí odměna 9.460 Kč.

22. Advokátce žalované byla za zastupování v tomto řízení přiznána odměna za úkony převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 29. 9. 2021, účast při jednání dne 7. 12. 2021, písemné podání ze dne 13. 1. 2022 a účast u jednání dne 26. 7. 2022 (5 úkonů právní služby po 9.460 Kč), a za odvolání proti rozhodnutí o připuštění vstupu dalšího žalovaného do řízení (úkon právní služby za poloviční odměnu 4.730 Kč. Ke každému z úkonů přísluší paušální náhrada hotových výloh 300 Kč, tedy 6 x 300 Kč tj. 1.800 Kč. Konečně bylo přiznáno jízdné za použití vozidla ke dvěma jednáním soudu ve výši 907 Kč a 1.075 Kč (trasa Hradec Králové – Trutnov a zpět v souladu s písemným vyúčtováním) a náhrada za čas promeškaný cestou k jednání 800 Kč (celkem 2 x 4 půlhodiny po 100 Kč). Zástupkyně žalované doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně přísluší rovněž daň z přidané hodnoty. Právní služby jsou službami podléhajícími základní sazbě daně. Základní sazba DPH činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 56.612 Kč. Daň činí 11.888,52 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 68.500,52 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. Konečně soud ve výroku III. rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované. Vzhledem k výsledku řízení má vedlejší účastník, který podporoval úspěšnou žalovanou, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Advokát vedlejšího účastníka vyčíslil náklady za právní zastoupení za 4 úkony právní služby po 9.460 Kč. Soud přiznal advokátovi vedlejšího účastníka podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměnu za tři úkony (příprava a převzetí zastoupení, účast na dvou soudních jednáních), celková výše odměny činí 28.380 Kč. Ke každému z úkonů přísluší paušální náhrada 300 Kč. Odměna a náhrady v celkové výši 29.280 Kč se navyšují o DPH ve výši 21 %, tedy o 6.148,80 Kč Náklady řízení vedlejšího účastníka celkem činí 35.428,80 Kč, a podle § 149 odst. 1 o.s.ř. se platí advokátovi vedlejšího účastníka.

24. Soud vedlejšímu účastníkovi nepřiznal vyúčtovanou odměnu za jeho vstup do řízení. Podání vedlejšího účastníka ze dne 3. 12. 2021 je pouze oznámením o vstupu včetně informace o právním zastoupení [právnická osoba], nejde tedy úkon ve věcí samé s nárokem na odměnu.

25. Lhůta k náhradě nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti či pro povolení splátek.