30 C 230/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce . Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované číslo popisné Datum narození žalované obecným zmocněncem Jméno zmocněnce se sídlem Adresa zmocněnce o vypořádání společného jmění manželů

I. Nařizuje se prodej bytové jednotky č. , číslo popisné, , číslo jednotky, v budově čp. , Anonymizováno, , , číslo popisné, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , k.ú. , adresa, , a spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 735/27282 na společných částech domu č. p. , Anonymizováno, , , číslo popisné, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavená plocha a nádvoří, zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a k.ú. , adresa, , ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude mezi žalobce a žalovanou rozdělen rovným dílem.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 659,50 Kč k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, do 3 dnu od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se v soudním řízení zahájeném dne 21. 8. 2024 domáhal vydání rozsudku uvedeného ve výroku. K odůvodnění uvedl, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Trutnove, č.j. , spisová značka, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2024. Vzhledem k tomu, že nedošlo k dohodě o vypořádání společného jmění manželu (dále jen „SJM“), domáhá se žalobce vypořádání SJM v soudním řízení. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní výzva k vypořádání SJM ze dne 4. června 2024, která se však vrátila odesílateli jako nedoručená - nevyzvednutá. Žalovaná se o vypořádání SJM nijak nezajímá, řízení o rozvodu manželství se neúčastnila a poštu si nepřebírá. Poslední společné bydliště manželu bylo na adrese , adresa, , číslo popisné, , adresa, . Součástí SJM je bytová jednotka č. , číslo popisné, , číslo jednotky, , včetně podílu na společných částech domu a pozemku, nacházející se v , Anonymizováno, , adresa, , jak je uvedeno ve výpisu z katastru nemovitostí (list vlastnictví č. , hodnota, ). S ohledem na popsané skutečnosti a nemožnost dohody účastníků žalobce navrhl, aby soud nařídil prodej bytové jednotky č. , číslo popisné, , číslo jednotky, , včetně podílu na společných částech domu a pozemku, nacházející se v , Anonymizováno, , adresa, ve veřejné dražbě a rozhodl o rozdělení výtěžku z prodeje rovným dílem mezi žalobce a žalovanou, po odečtení nákladu spojených s prodejem. Způsob vypořádání SJM prodejem bytové jednotky a rozdělením výtěžku je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. , spisová značka, , ze dne 25. 3. 2024), která umožnuje subsidiární použití ustanovení o vypořádání podílového spoluvlastnictví (§ 1147 občanského zákoníku) v případě, že není možné dosáhnout dohody o vypořádání SJM.

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nevyjádřila, ač jí žaloba s výzvou k vyjádření byla doručena uložením s účinností dne 16. 9. 2024, zásilka od soudu byla vhozena do schránky na adrese žalované dne 24. 9 2024. Žalovaná prostřednictvím zmocněného advokáta až po nařízení jednání sdělila, že se o konání řízení dozvěděla víceméně náhodou, žaloba jí dosud nebyla doručena, stejně tak, jako jí v minulosti nebylo doručeno předvolání k rozvodovému jednání. Ačkoli se žalovaná zdržuje na adrese svého trvalého bydliště, kde si přebírá poštu, soudní korespondence jí není doručována a vina je patrně na straně , právnická osoba, .

3. Při jednání dne 27. 11. 2024 zástupce žalované uvedl, že s hledem na nepříznivou majetkovou situaci žalované nepřichází v úvahu jiný způsob vypořádání, než prodej bytové jednotky a rozdělení výtěžku. Zástupce žalované poukázal na skutečnost, že žalovaná obývá společnou bytovou jednotku se syny účastníků, z nichž jeden je tělesně postižený. Žalovaná se bezúspěšně pokoušela obstarat prostředky, aby mohla žalobce vyplatit a v bytě zůstat. Zástupce žalobce zdůraznil potřeby svého klienta, jenž potřebuje vynakládat peníze na péči o svou osobu, které získá pouze z prodeje společného bytu.

4. Rozsudkem o rozvodu manželství účastníků a výpisem z katastru nemovitostí vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Trutnově, č.j. , spisová značka, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2024. Součástí společného jmění manželů je bytová jednotka č. , číslo popisné, , číslo jednotky, , včetně podílu na společných částech domu a pozemku, nacházející se v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, , jak je uvedeno ve výpisu z katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, . Účastníci popsaný stav nečinili sporným, z jejich souhlasných prohlášení vyplývá, že po rozvodu mezi sebou neuzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění manželů.

5. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

6. Podle § 712 o. z. není-li v této části zákona stanoveno jinak, použijí se pro společné jmění obdobně ustanovení tohoto zákona o společnosti, popřípadě ustanovení o spoluvlastnictví.

7. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

8. V projednávaném případě nebylo sporu o tom, jakým způsobem má soud po zániku společného jmění účastníků rozvodem jejich manželství rozhodnout o vypořádání bytové jednotky. Soud vycházel ze souhlasného návrhu žalobce a žalované a rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.

9. Žalobce požadoval, aby soud žalované uložil povinnost nahradit mu náklady řízení. V uvedené souvislosti žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024 III. ÚS 2148/23, z jehož textu vyplývá obecné východisko, že žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladu řízení o vypořádání SJM vůči druhému účastníku. Důvodem je specifická povaha řízení o vypořádání SJM (tzv. iudicium duplex), kde soud není vázán návrhy účastníku a má volnější ruku při rozhodování o způsobu vypořádání. Náhrada nákladu řízení muže být přiznána výjimečně, a to v případě, že existují důvody hodné zvláštního zřetele. Ústavní soud poukázal na to, že důvody hodnými zvláštního zřetele mohou být např. obstrukční chování některého z účastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci, šikanózní výkon práva nebo i jiné zvláštní okolnosti, jejichž nezohlednění by v konkrétní věci vedlo ke zjevné nespravedlnosti.

10. Hodlá-li se soud odklonit od primárního pravidla, tedy že každý účastník nese své vlastní náklady v řízení o vypořádání SJM sám, je třeba, aby dal v řízení účastníkům prostor se k náhradě nákladů vyjádřit, a aby své úvahy v rozhodnutí řádně odůvodnil.

11. Žalobce zdůvodnil svůj požadavek na náhradu nákladů řízení tím, že žalovaná byla zcela pasivní, nereagovala na předžalobní výzvu, nevyjádřila se k žalobě a s návrhem na řešení přišla dva dny před jednáním. Žalobce nepodával žalobu zbytečně, ovšem aby se domohl řešení, které žalovaná vůbec nenabízela, neboť byla nečinná. S tím měl žalobce spojeny náklady, které by jinak vynakládat nemusel. Jiný stav by byl tehdy, pokud by žalovaná řešení nabízela, ale strany by se na nich neshodly, a proto by byla žaloba podávána, což se nestalo.

12. Podle žalované v projednávaném případě nenastala žádná z okolností, která by odůvodňovala výjimku z pravidla, že v řízení o vypořádání SJM si každý účastníků nese vlastní náklady řízení. Trvala na tom, že se k ní (zřejmě pochybením , právnická osoba, ) nedostala předžalobní výzva, výzva soudu k vyjádření, neobdržela ani písemnosti v předešlém řízení o rozvod účastníků.

13. Soud provedl důkaz předžalobní výzvou ze dne 1. 7. 2024, ve které žalobce mimo jiné žalovanou upozornil, že nedojde-li k dohodě o vypořádání SJM do 14 dnů od doručení výzvy, či pokud se žalovaná alespoň věcně nevyjádří, bude žalobce nucen podat žalobu k soudu. Výzva byla doručována doporučeně prostřednictvím , právnická osoba, . na adresu , adresa, , číslo popisné, , adresa, . Protože adresátka nebyla při doručování zastižena, byla jí zanechána výzva a žalovaná měla možnost si v úložní době trvající 15 dnů zásilku vyzvednout na poště. Po marném uplynutí úložní doby se zásilka vrátila odesílateli (zástupci žalobce) jako nevyzvednutá. Žalovaná si v řízení o vypořádání nevyzvedla výzvu k vyjádření ani předvolání k jednání, tyto písemnosti jí byly vhozeny do schránky na adrese , adresa, , číslo popisné, , adresa, . Rovněž v řízení o rozvod účastníků byly písemnosti soudu žalované doručovány fikcí s následným vložením do schránky. Žalovaná byla v řízení rozvod zcela pasivní. Před zahájením řízení o vypořádání SJM si žalovaná nevyzvedla uloženou předžalobní výzvu, v průběhu řízení se nedostavila na poštu k převzetí výzvy k vyjádření k žalobě ani k převzetí předvolání k jednání.

14. V projednávaném případě měla žalovaná možnost ovlivnit, zda účastníci vstoupí do jednání, jehož výsledkem by byla dohoda o vypořádání SJM po rozvodu žalobce a žalované. K jednání o vypořádání byla žalobcem vyzvána dopisem ze dne 1. 7. 2024, na který nereagovala. Nebylo nijak osvědčeno tvrzení žalované, že se jí ze strany doručovatele nedostalo upozornění na uložení dopisu od žalobce na pobočce , právnická osoba, , což mělo být důvodem, proč si zásilku s výzvou k jednání o vypořádání nevyzvedla. Svým pasivním přístupem v řízení rozvod a následně ve vztahu k předžalobní výzvě ze dne 1. 7. 2024 vyslala žalovaná žalobci signál, že k uzavření dohody účastníků o vypořádání nedojde a že o vypořádání bude muset rozhodnout soud. Popsaný přístup žalované byl příčinou toho, že žalobce podal žalobu na vypořádání SJM, neboť dohodu o vypořádání považoval za vyloučenou. V případě aktivního chování žalované před zahájením řízení by k řízení o vypořádání SJM před soudem nedošlo. Žalobce by v probíhajícím řízení nemusel vynakládat náklady, které byly ve své podstatě zbytečné. V uvedených skutečnostech spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je za daných okolností na místě uložit žalované povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci.

15. Zástupce žalobce nárokoval odměnu podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby ve výši 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání dne 27. 11. 2024), ke každému z nich přísluší paušální náhrada 300 Kč. V souladu s předpisy o cestovních náhradách vyúčtoval cestovné k jednání z Kutné Hory do Trutnova a zpět v částce 1 835,92 za 2 x 106 km ujetých automobilem s průměrnou spotřebou 8 l benzínu na 100 km. Zástupci žalobce vznikl nárok na náhradu cestou promeškaného času za 6 půlhodin po 100 Kč. Advokát žalobce doložil, že je plátcem DPH, proto z odměny a náhrad (tj. z částky 9 635,92 Kč) byla přiznána DPH ve výši 21 % v částce 20 023,54 Kč. K nákladům řízení náleží soudní poplatek 7 000 kč, celkové náklady řízení žalobce tak činí 18 656,50 Kč. Náklady řízení se podle § 149 odst. 1 o.s.ř. platí advokátovi žalobce. Lhůta k náhradě nákladů byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.