30 C 234/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 32 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 16 500 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 31 000 Kč od 6. 5. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 31 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 5. 2024 do zaplacení. Ke zdůvodnění žaloby uvedl, že dne 21. 5. 2023 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 150467, smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 31 000 Kč, úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran. Úroky z úvěru měly být žalovaným žalobci hrazeny v měsíčních splátkách 3 100 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 11. 2023. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalovanému první upomínku ze dne 20. 11. 2023, kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobci své splatné závazky neuhradil. Žalobce proto zaslal žalovanému druhou upomínku ze dne 5. 12. 2023, kde opětovně vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru, a vyzval žalovaného s ohledem na porušení smlouvy k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení, jak je patrné ze zesplatnění ze dne 21. 4. 2024. Žalovaný ke dni zahájení řízení neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. Žalobce po žalovaném v soudním řízení požaduje částku 31 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, a náklady upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za dvě upomínky. Žalobce rovněž uvedl, že před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K prokázání této skutečnosti odkázal žalobce na přílohu smlouvy o úvěru s detailním rozborem dokládajícím splnění této zákonné povinnosti. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě nejpozději do 5. 5. 2024, do podání žaloby však svou povinnost dobrovolně nesplnil a dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nevyjádřil.

3. Úvěrovou smlouvou č. 150467 vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byl dne 21. 5. 2023 odsouhlasen návrh na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalobcem žalovanému. Výše úvěru byla sjednána na částku 31 000 Kč, celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, pak činila 68 200 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 12 měsíců, splátky úroků činily 3 100 Kč měsíčně, což odpovídá úrokové sazbě 10 % měsíčně (120 % ročně). S poslední 12. splátkou úroků byla splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. Z dokladů o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr byl v části 10 184 Kč vyplacen na účet žalovaného a částka 20 816 Kč byla na základě žádosti žalovaného vyplacena ve prospěch věřitele CFIG za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného. Žalovaný zaplatil 5 splátek ve výši 3 100 Kč ve dnech 14. 6. 2023, 14. 7. 2023, 14. 8. 2023, 14. 9. 2023 a 13. 10. 2023, od listopadu 2023 již neuhradil žalobci žádnou částku. Žalobce od žalovaného obdržel celkovou částku 15 500 Kč, kterou započetl na smluvní úroky.

4. V bodě II. smlouvy o úvěru je uvedeno, že poskytovatel před uzavřením smlouvy provedl posouzení úvěruschopnosti klienta (žalovaného), výsledek posouzení zpracoval do přílohy č. 1 smlouvy. Žalobce vycházel z toho, že žalovaný má průměrný příjem za poslední 3 měsíce ve výši 26 942 Kč. Do výdajů žalovaného žalobce zahrnul náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 50 Kč, sázky 4 766 Kč a splátku poskytovaného CFIG úvěru 3 100 Kč. Žalobce došel k tomu, že žalovaný má měsíční finanční rezervu ve výši 16 026 Kč, a že je tedy schopen úvěr splácet. Ohledně osoby žalovaného žalobce vycházel z toho, že žalovaný je svobodný, nemá vyživované děti. Vzdělání žalovaného ani způsob uspokojování jeho bytové potřeby nebyl zjišťován. Příjmy žalovaného žalobce podle svého tvrzení ověřoval a analyzoval na základě tří výpisů z účtu žalovaného. Interní skóringový systém vyhodnocující údaje spotřebitele i informace z externích a interních databází určil žalovaného jako bonitního klienta.

5. Soud žalobci sdělil názor, že ověřování úvěruschopnosti nepovažuje za dostatečné. Upozornil žalobce, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla zkoumána ke dni poskytnutí úvěru, aniž bylo zohledněno, že žalovaný bude podle smlouvy povinen s cca ročním odstupem dne 15. 4. 2024 jednorázově vrátit částku 34 100 Kč (jistina 31 000 + poslední splátka úroků 3 100 Kč). Žalobce k tomu uvedl, že ověřená finanční situace žalovaného umožňovala nejen hrazení pravidelných splátek a běžných životních nákladů, ale i tvorbu úspor na úhradu jistiny na konci splátkového kalendáře.

6. S požadavkem odborné péče podle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, souvisí i povinnost věřitele uchovávat podklady, z nichž před uzavřením smlouvy vycházel při prověřování bonity zájemce o úvěr. Plní-li totiž věřitel zákonem uloženou povinnost, musí být vůči dohledovému orgánu (zde soudu) schopen její plnění náležitě prokázat (viz např. rozsudek Nejvyššího správní soudu 9 As 127/2024 – 34 ze dne 13. 8. 2024). Soud však v projednávaném případě nevyzýval žalobce k doložení výpisů z účtu žalovaného ani dalších podkladů, z nichž žalobce zjišťoval příjmy a výdaje zájemce o úvěr a jeho způsob plnění dosavadních dluhů. Při posuzování obsahové stránky smlouvy totiž vyšel najevo další důvod její neplatnosti, a to sjednaný lichevní úrok v sazbě 120 % ročně. Další dokazování k otázce úvěruschopnosti proto považoval soud v dané situaci za nadbytečné.

7. Z Měnové statistiky ČNB VII/2023 soud zjistil, že výše úrokových sazeb revolvingových a kontokorentních úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v České republice v květnu 2023 činila 15,47 % ročně.

8. Podle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

13. Soud se z úřední povinnosti zabýval tím, zda dne 21. 5. 2023 vůbec došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, a to v celém rozsahu, případně v jednotlivých ujednáních. Bylo prokázáno, že výše úroku ve smlouvě výrazně přesahovala výši úrokových sazeb poskytovaných bankami, jež dosahovaly v květnu 2023 15,47 % (pro kontokorenty a revolvingové úvěry) ročně. Sjednaný úrok 120 % ročně představuje téměř osminásobek obvyklé úrokové sazby v dané době, což soud shledává v rozporu s dobrými mravy.

14. Žalobce staví své podnikání na vysokém úročení poskytovaných spotřebitelských úvěrů, nelze tedy očekávat, že bez ujednání o výši úroků by byla smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena. Soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, č.j. 35 Co 345/2022-56m, obsahující závěr o nepřípustnosti moderace neplatného ustanovení i konstatování, že důvod neplatnosti spočívající ve sjednání nepřiměřeně vysokých úroků nelze oddělit a zachovat v platnosti zbývající část obsahu úvěrové smlouvy. Soud uzavřel, že úrok sjednaný ve smlouvě č. 150467 z 21. 5. 2023 odporuje dobrým mravům a je tak ujednáním předvídaným § 1813 o. z. způsobujícím neplatnost celé smlouvy. Ujednání o vysokém úroku není od zbytku dané smlouvy o úvěru oddělitelné, neboť žalobce by k uzavření smlouvy bez ujednání o vysokém úročení s vysokou pravděpodobností nepřistoupil. Není přitom podstatné, že žalobce v soudním řízení (oproti předžalobní výzvě z 21. 4. 2024) netrval na úhradě zbytku sjednaných úroků, ale domáhal se již jen uložení povinnosti žalovanému zaplatit jistinu a upomínací náklady.

15. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebyla smlouva o úvěru uzavíraná mezi žalobcem a žalovaným dne 21. 5. 2023 platným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení částky, která byla žalovanému poskytnuta, rozsahu, v němž dosud nebyla vrácena, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Konkrétně jde o částku 15 500 Kč, která představuje rozdíl mezi výší poskytnutého úvěru 31 000 Kč a součtem veškerých plateb žalovaného na poskytnutý úvěr (částka 15 500 Kč). Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokázal, že na poskytnutý úvěr uhradil více, než tvrdí žalobce. Tuto částku proto soud žalobci přiznal (výrok I.), ve zbylé části uplatněného nároku na jistinu a poplatky za upomínání soud žalobu zamítl. Z důvodů uvedených v následujícím odstavci byla žaloba byla zamítnuta rovněž v části předčasně požadovaných úroků z prodlení (výrok II.).

16. Ohledně okamžiku splatnosti částky, která byla žalobci v této věci přisouzena, zdejší soud uvádí, že vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle něhož ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou částku 15 500 Kč nezaplatí v soudem stanovené lhůtě. V posuzované věci byl žalovaný nečinný. Netvrdil a neprokázal, jaké jsou jeho možnosti vrátit poskytnutou jistinu. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci nepatrně úspěšnější, než žalobce. Žalovanému vzhledem k jeho pasivitě v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů žádnému z účastníků.