30 C 241/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o určení výživného

I. Řízení o určení výživného ve výši 15.000 Kč měsíčně za období od 15. 9. 2018 do 31. 8. 2019 se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna platit žalobkyni výživné ve výši 11.000 Kč měsíčně vždy ke každému 5. dni v měsíci, za který je výživné placeno, a to počínaje měsícem září 2019.

III. Nedoplatek na výživném za dobu od 1. 9. 2019 do 31. 1. 2022 ve výši 174.000 Kč se žalované povoluje splácet ve splátkách ve výši 7.250 měsíčně splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem březnem 2022.

IV. V části nároku na výživné ve výši 4.000 Kč měsíčně od měsíce září 2019 se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem podaným soudu dne 13. 9. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž by soud rozhodl o povinnosti žalované platit žalobkyni výživné 15.000 Kč měsíčně tři roky zpětně. Dlužné výživné za období od 15. 9. 2018 do 15. 9. 2021 žalobkyně vyčíslila na celkovou částku 540.000 Kč. K odůvodnění návrhu žalobkyně uvedla, že žalovaná je její matka, rodiče žalobkyně jsou rozvedeni a žijí odděleně. Žalobkyně studuje na [obec] [anonymizováno 6 slov] – [anonymizováno], kde školné na akademický rok 2021 2022 činí 47.266 Kč. Žalobkyně žije sama a sama si hradí veškeré náklady spojené s chodem domácnosti, se zajištěním potřeb a svého studia. Uvedla, že její měsíční výdaje na uspokojení základních potřeb činí celkem 22.700 Kč a to 700 Kč za mobilní tarif, cca 4.000 Kč nákup potravin, cca 2.000 Kč nákup kosmetiky, 500 Kč pojištění, 3.000 Kč ošacení, 4.000 Kč pohonné hmoty, 4.000 Kč nájemné, 2.500 Kč pojištění vozidla, 2.000 Kč strava pro psa. Žalobkyně se od raného věku věnuje hobby jezdectví na koních a vynakládá nad rámec výše uvedených výdajů i další výdaje s tímto spojené – 7.000 Kč ustájení koní, 3.000 Kč strava pro koně, 2.000 Kč výdaje na služby veterináře, 1.000 Kč výdaje na služby kováře. Kromě výše uvedených výdajů vynakládá žalobkyně na další své koníčky, zejména na činnost dobrovolných hasičů, částku 3.000 Kč měsíce. Příjmy žalobkyně jsou tvořeny zejména příležitostnou výukou jezdectví na koních. Otec se zavázal žalobkyni přispívat na výživu dohodou ze dne 28. 3. 2021, dle které měl žalobkyni platit výživné 5.000 Kč měsíčně a po vzájemné dohodě přispívat i na další mimořádné výdaje žalobkyně. Otec však závazky z dohody s žalobkyní o výživném neplní. Žalobkyně v návrhu neuvedla žádná tvrzení k tomu, zda žalovaná na výživu žalobkyně v minulosti přispívala a zda žalobkyni aktuálně platí nějaké výživné.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Ve vyjádření doručeném soudu dne 30. 11. 2021 uvedla, že v současné době přispívá žalobkyni na provozní náklady cca 5.000 Kč měsíčně a příležitostně jí kupuje dárky. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že žalobkyně by si ve svém věku měla být schopna náklady na automobil vykazované ve výši 10.500 Kč měsíčně a náklady na sportovní záliby, spočívající v jízdě na koních a soutěžích v parkuru (13.000 Kč měsíčně), obstarat sama. Žalovaná připustila, že náklady na drezurní ježdění jsou značné a jde o sport náročný i z časového hlediska. Zdůraznila však, že této zálibě by se dcera měla věnovat výhradně ve volném čase a nad rámec studia, financovat by ji měla sama ze svých výdělků prostřednictvím brigád, případně z úspor. Žalovaná uvedla, se nebrání přispívat na přímé náklady spojené se studiem dcery, neboť má zájem na jejím budoucím uplatnění. Žalovaná ponechala na uvážení soudu, aby posoudil oprávněnost požadavků žalobkyně co do výše a zároveň i co do výchovného působení na její zdravý osobnostní růst s přihlédnutím k následnému uplatnění v životě.

3. Při jednání dne 5. 1. 2022 žalovaná uvedla, že k ukončení jejího soužití s otcem žalobkyně došlo koncem srpna 2019. V souvislosti s odstěhováním žalované z rodinné domácnosti začala žalovaná žalobkyni poskytovat výživné 5.000 Kč a dosud v tom pokračuje. Žalobkyně potvrdila, že jí matka pravidelně platí výživné ve výši 5.000 Kč. Zástupkyně žalobkyně s ohledem na uvedené skutečnosti omezila nárok na výživné až od zletilosti žalobkyně tj. počínaje měsícem září 2019. Upřesnění nároku na výživné zkrácením období, za něž má být výživné placeno, je ve své podstatě částečným zpětvzetím žaloby. Soud proto řízení podle § 96 odst. 1 o.s.ř. co do požadavku na výživné do konce srpna 2019 zčásti zastavil výrokem I. rozsudku.

4. K osobním a majetkovým poměrům žalobkyně vzal soud její účastnickou výpovědí za prokázané, že se osamostatnila až v březnu 2020, kdy se od svého otce odstěhovala do hřebčína v [část obce] u [obec]. Zde jí nájem bytu v plném rozsahu hradí děda, tj. otec matky. Žalovaná žalobkyni pravidelně hradí výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně, někdy jí matka na žádost vypomůže platbou nepřesahující 500 Kč. Výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně žalobkyni hradí i otec, který však nijak nepřispívá na mimořádné výdaje, i když se k tomu zavázal. Životní náklady si žalobkyně musí hradit z příležitostných brigád, kdy cvičí v hřebčíně děti na koních. Jde pouze o nárazový výdělek, který dosahuje cca 1.500 Kč měsíčně. Výdaje za mobil, potraviny, kosmetiku a ošacení, náklady svého životního pojištění i pojištění automobilu žalobkyně hradí sama. Žalobkyně vlastní auto, se kterým dojíždí 5 x v týdnu na prezenční studium do Prahy, náklady na pohonné hmoty činí cca 4.000 Kč měsíčně. Žalobkyně vynakládá na stravu pro psa 2.000 Kč měsíčně. Výdaje spojené s ustájením dvou koní, které žalobkyně vlastní, hradí společně s dědečkem, z toho na žalobkyni připadá polovina tj. částka 3.500 Kč měsíčně. Výdaje připadající na stravu koní, na veterináře a kováře hradí sama z našetřených brigád.

5. Ze zprávy [právnická osoba], [obec a číslo], bylo zjištěno, že školné za akademický rok splatné dne 31. 8. 2021, činilo 47.266 Kč. Na základě dohody o výživném pro zletilé dítě ze dne 28. 3. 2021, uzavřené mezi [jméno] [příjmení], [datum narození], a žalobkyní, měl otec své dceři platit výživné ve výši 5.000 Kč a zavázal se, že jí přispěje na další její mimořádné výdaje, a to po vzájemné dohodě. Rovněž se zavázal, že uhradí žalobkyni poplatek za studium na akademický rok 2021 2022 a polovinu poplatku za studium za akademický rok 2022 /2023.

6. Z účastnické výpovědi žalované soud zjistil, že má příjem pouze z pracovního poměru, kdy od června 2021 pracuje jako ošetřovatelka zvířat s průměrnou mzdou 17.000 Kč měsíčně. Ke svým majetkovým poměrům žalovaná uvedla, že je vlastnicí osobního automobilu zn. Audi z roku 2015, který si pořídila v loňském roce za částku 600.000 Kč a to zčásti ze zisku z prodeje předchozího automobilu, zčásti z prodeje rodinného majetku. V roce 2021 žalovaná společně se svou sestrou prodala společnou nemovitost, za kterou žalovaná získala částku 2.000.000 Kč. S bývalým manželem zadali do prodeje rodinný dům v [obec], žalovaná bude mít nárok na polovinu z výtěžku prodeje tohoto společného majetku. V rámci vypořádání zaniklého společného jmění manželů byl žalované v roce 2021 vyplacen podíl ve výši 500.000 Kč. Žalovaná vlastní dva koně v celkové hodnotě 200.000 Kč, loňském roce prodala hříbě za 70.000 Kč.

7. Z pracovní smlouvy mezi zaměstnavatelem [jméno] [příjmení] a žalovanou bylo zjištěno, že od 15. 6. 2021 začala žalovaná pracovat jako ošetřovatelka zvířat s nástupní mzdou 15.200 Kč měsíčně. Z pracovní smlouvy žalované ze dne 21. 1. 2019 uzavřené mezi žalovanou a zaměstnavatelem [ulice a číslo], [anonymizováno] [ulice a číslo], [obec] bylo zjištěno, že žalovaná byla přijata do pracovního poměru na pozici servírka, provozní pracovnice. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 1. 2020, měsíční mzda žalované byla sjednána ve výši 16.500 Kč měsíčně. Z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění z OSSZ Trutnov bylo zjištěno, že za období od 13. 9. 2019 do 31. 8. 2020 byly žalované vyplaceny dávky ve výši 135.706 Kč. Z potvrzení Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště [obec] bylo zjištěno, že žalovaná byla v evidenci uchazečů o zaměstnání od 13. 9. 2020 do 14. 6. 2021 a podpora v nezaměstnanosti jí byla poskytována ve výši 5.015 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 4.012 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 3.678 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu, která skončila dne 12. 2. 2021.

8. Z podání žalované ze dne 12. 2. 2022 vyplynulo, že mezi ní a žalobkyní proběhla po jednání soudu ještě před vyhlášením rozhodnutí komunikace o možném uzavření dohody o výživném. Žalovaná uvedla, že s ohledem na postoj k výchově dcery, vzhledem k povaze jejích výdajů i své aktuální majetkové situaci je ochotna přistoupit na placení výživného ve výši 11.000 Kč měsíčně i za dobu minulou, tedy od září 2019. Žalobkyně se vyjádřila tak, že by akceptovala dohodu s žalovanou, v níž by se jí matka zavázala platit výživné ve výši 13.000 Kč měsíčně. Výživné v uvedené výši by odpovídalo pokrytí 1/3 měsíčních výdajů žalobkyně, na pokrytí zbývajících 2/3 výdajů by se podílela sama žalobkyně a její otec. Žalobkyně zdůraznila, že přestože se účastnicím nepodařilo dospět k dohodě o výši výživného, očekává v soudním rozhodnutí zohlednění výsledků mimosoudního jednání mezi žalobkyní a žalovanou.

9. Dle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 913 odst. l o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle § 922 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

10. V projednávaném vycházel soud z nesporné skutečnosti, že žalobkyně má nárok na výživné, neboť není schopna se samostatně živit. Žalobkyně je studentkou vysoké školy, žije sama a musí hradit náklady na své potřeby, které vyčíslila na téměř 39.000 Kč měsíčně. Žalobkyně disponuje výživným od rodičů ve výši 10.000 Kč měsíčně, kdy matka i otec jí platí každý částku 5.000 Kč. Rodiče žalobkyně se nadto dohodnutým způsobem podílejí na nákladech jejího placeného vysokoškolského studia. Značnou část nákladů (16.000 Kč) vynakládá žalobkyně na zájmové aktivity, konkrétně na jezdecký sport a činnost dobrovolných hasičů. Žalobkyně uplatňovala nárok na výživné počínaje 15. 9. 2019, setrvala přitom na tvrzení o výši nákladů na bydlení, dojíždění a dalších, které popsala v účastnické výpovědi. Žalobkyně přes výzvu soudu nijak nezohlednila, že minimálně do března 2020 byla studentkou střední školy žijící v domácnosti s otcem, tedy její náklady musely být logicky v tehdejší situaci odlišné.

11. Co se týká příjmů žalované, ta od poloviny září 2019 do konce srpna 2020 pobírala nemocenské dávky v průměrné výši 11.800 Kč, od září 2020 do nástupu do současného zaměstnání byla vedena v evidenci úřadu práce s nárokem na podporu v nezaměstnanosti do skončení podpůrčí doby. Od června 2021 dosahuje žalovaná příjmů ze zaměstnání 17.000 Kč měsíčně. Pokud by pro účely vyživovací povinnosti byly brány pouze uvedené příjmy žalované, výživné pro žalobkyni přiznané soudem by nepřesáhlo částku 5.000 Kč měsíčně, kterou žalovaná žalobkyni dobrovolně platí. Za období nemoci a nezaměstnanosti žalované by pak nárok na výživné žalobkyně byl podstatně nižší. V řízení však vyšlo najevo, že majetkové poměry žalované ve smyslu jejich zlepšení podstatným způsobem ovlivňují další zdroje příjmů. Žalovaná v loňském roce (nikoli však v období předchozím) nabyla značné hodnoty z prodeje rodinného majetku a z vypořádání s bývalým manželem. O její životní úrovni vypovídá mimo jiné i to, že si zakoupila automobil za cenu 600.000 Kč a je schopna financovat chov koní, což jak připustila, není levnou záležitostí.

12. Žalobkyně vycházela z toho, že by soud měl pro účely stanovení výživného sečíst veškerá majetková aktiva na straně žalované, tedy nejen její příjmy ze zaměstnání, ale částku získanou prodejem nemovitostí, podíl z vypořádání společného jmění manželů, hodnotu zakoupeného automobilu, hodnotu dvou koní a zisk za prodané hříbě. Bez ohledu na to, že žalovaná uvedené hodnoty nabyla až v roce 2021, měl by soud dle názoru žalobkyně vycházet ze souhrnu těchto aktiv a vyměřit z něj žalované výživné za období dvou let zpětně. Žalobkyně uvedla, že požadované výživné je výrazně nižší, než činí 20 % ze základu pro výživné, který shora popsaným způsobem vyčíslila na částku 1.389.000 Kč ročně. Výživné ve výši 15.000 Kč měsíčně žalobkyně označila za přiměřené a odpovídající zákonným hlediskům.

13. Úvahy žalobkyně o způsobu výpočtu výživného soud nesdílí, neboť základem pro stanovení výživného bývá především pravidelný příjem osoby, která má vyživovací povinnost. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se žalovaná svévolně vzdala možnosti dosahovat vyšších příjmů ze zaměstnání či jiné výdělečné činnosti. Soud samozřejmě souhlasí s tím, že je třeba přihlížet k životní úrovni žalované, která je zjevně vyšší, než by jí mohla zajistit mzda za práci v pracovním poměru. Majetkové poměry pro účely stanovení výživného však nejsou definovány součtem jednorázově nabytých aktiv povinné. Žalovaná nepochybně bude muset vynaložit určité prostředky na udržení získaného majetku. Stejně jako žalobkyni vznikají i žalované náklady v souvislosti s provozem automobilu, náklady na bydlení, na péči o koně a další.

14. S ohledem na výše uvedené vycházel soud při stanovení výživného z prohlášení žalované, že její aktuální situace umožňuje platit výživné žalobkyni ve výši 11.000 Kč měsíčně a to i s přihlédnutím k možné nestabilitě budoucích majetkových poměrů žalované. Soud vycházel z výsledku jednání mezi žalobkyní a žalovanou včetně toho, že žalovaná projevila ochotu i ke zpětnému doplacení výživného od září 2019. Dle názoru soudu takto stanovené výživné odpovídá tomu, že žalovaná má vyživovací povinnost pouze k žalobkyni, a že se žalovaná hodlá podílet nejen na nezbytných nákladech dcery, ale zčásti i na nákladech její zájmové činnosti, ve které byla žalobkyně svými rodiči od dětství podporována. Soud tedy při respektování shora uvedených zákonných hledisek upřednostnil při svém rozhodování snahu účastnic dohodnout se o předmětu sporu. Po komplexním posouzení projednávaného případu dospěl k závěru, že žalobkyni lze přiznat jako přiměřené výživné částku 11.000 Kč měsíčně a rozhodl proto, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

15. Nedoplatek výživného za 4 měsíce v roce 2019, 12 měsíců v roce 2020, 12 měsíců v roce 2021 a za měsíc leden 2022 vyčíslil soud ve výroku III. na 174.000 Kč (29 měsíců x 6.000 Kč, když výživné 5.000 Kč bylo žalovanou po celou dobu placeno dobrovolně). Dluh na výživném umožnil soud žalované zaplatit v přiměřených splátkách tak, aby k jeho doplacení došlo do dvou let.

16. Výrokem IV. rozhodl soud o zamítnutí žaloby co do požadavku na výživné ve výši 4.000 Kč, neboť nárok na výživné v tomto rozsahu nebyl shledán důvodný.

17. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy výsledek řízení nelze hodnotit jako převážný úspěch ani jedné ze stran sporu. Žalobkyně navíc výslovně prohlásila, že žádné náklady v tomto sporu o určení výživného neúčtuje.