30 C 256/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 25.500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.500 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.500 Kč od 6. 4. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.500 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 23.540 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku uvedeného ve výroku s odůvodněním, že dne 1. 2. 2020 byla mezi žalobcem coby pronajímatelem a žalovaným coby nájemcem uzavřena smlouva o nájmu bytu č. 396040120, na základě které byl žalovanému přenechán k užívání byt č. 4 o dispozici 3+kk nacházející se v prvním nadzemním podlaží v budově [adresa], jež je součástí pozemku p. č. st. [anonymizováno], ulice [ulice], [katastrální uzemí], [územní celek], to vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov. Nájem byl sjednán na dobu určitou, a to od 1. 3. 2020 do 31. 5. 2020. V nájemní smlouvě se žalovaný mj. zavázal hradit žalobci nájemné za užívání bytu v dohodnuté výši 8.500 Kč měsíčně, které bylo splatné vždy do 5. dne kalendářního měsíce, za který nájemné náleží. Žalovaný následně zaslal dne 5. 2. 2020 žalobci dokument označený jako "Výpověď nájmu bytu ze strany nájemce“, přičemž dle nájemní smlouvy se zánik nájmu bytu řídí způsobem a za podmínek stanovených zákonem, čímž je myšleno občanským zákoníkem. Dle ustanovení § 2287 o.z. je možné vypovědět nájem sjednaný na dobu určitou pouze v případě, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. I přesto, že výpověď nájmu neobsahovala žádné popsání takovýchto okolností, které by vypovězení nájmu žalovaným zdůvodňovaly, byla výpověď nájmu ze strany žalobce akceptována. Výpovědní doba byla tříměsíční a běžela od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla pronajímateli. Výpovědní doba tedy počala běžet 1. 3. 2020 a skončila 31. 5. 2020, kdy jejím uplynutím došlo k zániku nájmu. Nájem tedy trval po celou dobu běhu výpovědní doby, tedy během měsíců března 2020, dubna 2020 a května 2020, přičemž i za tyto měsíce náleží žalobci nájemné v ujednané výši 8.500 Kč měsíčně. Žalovaný do podání žaloby ani z části neuhradil nájemné za měsíce březen 2020, duben 2020 a květen 2020, dluží tak žalobci na nájemném 25.500 Kč. Žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k úhradě dlužného nájemného, naposledy pak předžalobní výzvou ze dne 13. 7. 2020. Na předžalobní výzvu reagoval žalovaný odpovědí prostřednictvím svého zástupce, v níž žalobci sdělil, že předžalobní výzvě nevyhoví. Toto žalovaný odůvodnil tím, že mu nikdy nebyly předány klíče od bytu, následkem čehož žalovaný žalobci doručil výpověď nájmu. Žalobce však žalovanému klíče od bytu předal při podpisu smlouvy. Žalovaný navíc neobjasnil okolnosti, které by měly dle jeho slov vést k okamžité platnosti výpovědi z nájmu.

2. Žalovaný v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu sdělil, že považuje žalobu za nedůvodnou. Potvrdil, že skutečně ve svém bytě uzavřel s žalobcem nájemní smlouvu, jejímž předmětem měl být nájem bytu č. 4 o velikosti 3+kk v prvním nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], byt mu měl být pronajat od 1. 3. 2020 do 31. 5. 2020 Smlouva měla být uzavřena dne 1. 2. 2020, byla však uzavřena již dne 31. 1. 2020. Žalovaný totiž ve shodný den, jaký byla uzavřena nájemní smlouva, uhradil žalobci částku ve výši 5.000 Kč, která měla být platbou na nájemné. Žalovaný po podpisu nájemní smlouvy neobdržel klíče od bytu. Ty mu nebyly předány proto, neboť mu bylo sděleno, že je nezbytné provést opravu koupelny a WC, která se uskuteční do 10 dnů. Žalovaný si následně nájemní vztah rozmyslel a podal dne 5. 2. 2020 žalobci písemnou výpověď z nájmu bytu, neboť byt nezačal užívat a nebyly mu předány klíče od bytu a dále s poukazem na čl. 1 smlouvy, dle kterého sdělil žalobci, že mu osobní situace neumožňuje dostát ve smlouvě a tuto skutečnost žalobci sděluje výpovědí z nájmu bytu. Žalobce žalovanému potvrdil, že výpověď obdržel, nicméně upozornil jej na trvání výpovědní doby v délce tří měsíců. Zároveň žalovanému sdělil, že rezervační poplatek nevrátí, neboť slouží k úhradě služeb realitní kanceláře. Žalovaný ve svém vyjádření zdůraznil, že pokud mu byt nebyl předán do užívání, neběží mu povinnost platit nájemné. Nájemní smlouva v bodě 2.3 zmiňuje, že o odevzdání bytu musí být sepsán mezi stranami protokol. Byt žalovanému nebyl předán, nebyly mu předány ani klíče od bytu a nebyl sepsán předávací protokol. Žalovaný adresoval žalobci výpověď s okamžitou platností ke dni doručení, která byla žalobci doručena ještě v měsíci únoru 2020. Na takovou výpověď je možno pohlížet jako na výpověď ve smyslu § 2268 o. z. bez výpovědní doby, neboť užívání bytu brání právo třetí osoby a to právo pronajímatele, který byt nepřenechal k užívání, eventuálně dle § 2227 o. z. Žalovaný byt neužíval, nebyly mu předány klíče, nemá tedy povinnost za užívání bytu ničeho hradit, neboť povinnost hradit nájemné je podmíněna odevzdáním bytu. Žalovaný vedle toho uplatnil z uvedených důvodů nárok na slevu z nájemného ve výši 100 %.

3. Žalovaný kromě navrhovaného zamítnutí žaloby požadoval, aby soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému částku 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 9. 2020, kterou mu žalovaný zaplatil při uzavření nájemní smlouvy dne 31. 1. 2020. Platbu je možné považovat buď za zálohu na nájemné nebo jako první část jistoty dle bodu 5.1 smlouvy, v obou případech však má žalobce povinnost částku ve výši 5.000 Kč vrátit zpět. Mezi stranami nebylo ujednáno, že daná platba měla sloužit k úhradě služeb realitní kanceláři. Žalovaný není povinen hradit výdaje za služby, které si žalobce sjednal s třetí osobou. Plnění ve výši 5.000 Kč je okamžikem doručení výpovědi žalovaného z nájmu bytu plněním z právního důvodu, který odpadl.

4. Soud vycházel ze skutkového stavu, který byl mezi účastníky nesporný a vyplývá z obsahu smlouvy o nájmu bytu 396040120. Vzal tedy za prokázané, že žalobce a [jméno] [příjmení] jako pronajímatelé s žalovaným jako nájemcem uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu č. 4 o velikosti 3+kk v prvním nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou, a to počínaje dnem 1. 3. 2020 a konče dnem 31. 5. 2020. Nájemné bylo sjednáno dohodou smluvních stran ve výši 8.500 Kč měsíčně se splatností vždy ke každému 5. dni kalendářního měsíce. Nájemní smlouva je datována dnem 1. 2. 2020, žalobce a žalovaný se shodují, že smlouvu podepsali dne 31. 1. 2020.

5. Bod 1.4 smlouvy o nájmu bytu obsahuje prohlášení nájemce, že důkladně zvážil svou osobní situaci s tím, že mu úroveň této osobní situace umožňuje, aby dostál veškerým povinnostem, které mu mohou v souvislosti s uzavřením a trváním této smlouvy vzniknout a zavazuje se písemně vyrozumět pronajímatele do 7 dnů v případě, že nastane okolnost, která by mohla mít vliv na jeho schopnost těmto povinnostem dostát. Dle bodu 2.3 smlouvy měl být o odevzdání bytu sepsán předávací protokol, který se stane nedílnou součástí smlouvy. Předávací protokol obsahující popis vybavení a stavu bytu, stav měřidel médií, počet předaných klíčů a další skutečnosti měl být podepsán oběma smluvními stranami a datován. Soud vzal na základě souhlasných prohlášení účastníků za zjištěné, že předávací protokol nebyl nikdy vyhotoven a žalovaný nikdy nezačal byt fakticky užívat.

6. V ujednáních smlouvy o nájmu bytu týkajících se zániku nájmu je v bodě 7.1 uvedeno, že nájem bytu zaniká způsobem a za podmínek stanovených zákonem. Smlouva tedy co do úpravy zániku nájmu v plném rozsahu odkazuje na občanský zákoník. Dle bodu v 7.8. smlouvy vypoví-li nájemce smlouvu z důvodů, které mu umožňuje zákon, výpovědní doba je tříměsíční a běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla pronajímateli.

7. Obsahem dopisu nazvaného výpověď nájmu bytu s datem 5. 2. 2020 vzal soud za prokázané, že žalovaný pronajímatelům oznámil, že tímto vypovídá nájemní smlouvu uzavřenou dne 1. 2. 2020, a to s okamžitou platností dle ochranné lhůty vyplývající z bodu 1.4 smlouvy. Ve výpovědi je uvedeno, že v den podpisu smlouvy byl hotově uhrazen rezervační poplatek ve výši 5.000 Kč, který žalovaný žádá vrátit.

8. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

9. Podle § 2286 odst. 1 o. z. výpověď nájmu (bytu) vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.

10. Podle § 2287 nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.

11. Z právní úpravy zániku nájmu bytu ujednaného na dobu určitou vyplývá, že takový nájemní vztah by měl zásadně (se zákonem předvídanými výjimkami) skončit až uplynutím sjednané doby. Nájem tedy nelze ukončit z libovůle jedné ze stran nájemního vztahu, vždy k tomu musí být splněny zákonné důvody. V případě nájemce se možnost výpovědi řeší ve shora citovaném ustanovení § 2287 občanského zákoníku. Ve výpovědi nájemce musí být popsáno, o jakou konkrétní podstatnou změnu okolností po vzniku závazku ze smlouvy o nájmu se u něj jedná. Výpovědní doba je podle zákona tříměsíční, v projednávaném případě obsahuje shodné ujednání o délce výpovědní doby tři měsíce bod 7.8. smlouvy o nájmu.

12. Žalovaný nadepsal svůj dopis ze dne 5. 2. 2020 jako výpověď nájmu bytu. Z formulace textu„ vypovídám nájemní smlouvu… s okamžitou platností“ je nicméně zřejmé, že žalovaný se snažil dosáhnout ukončení smluvního vztahu bez výpovědní lhůty okamžikem doručení svého dopisu pronajímatelům. Při nájmu na dobu určitou od 1. 3. 2020 do 31. 5. 2020 by totiž výpověď nájemce doručená v únoru 2020 s tříměsíční výpovědní dobou nijak neuspíšila zánik nájmu, k němuž by tak jak tak došlo až dne 31. 5. 2020. Nový občanský zákoník v ustanoveních upravujících nájem bytu o možnosti odstoupit od smlouvy nehovoří, to však nevylučuje, aby si pronajímatel a nájemce sjednali právo odstoupit od smlouvy v nájemní smlouvě. K tomu však v posuzované smlouvě o nájmu bytu ze dne 1. 2. 2020 nedošlo (viz bod 7.1 smlouvy s odkazem na zákonnou úpravu zániku nájmu). Soud zkoumal, zda mohl žalovaný využít institut výpovědi bez výpovědní doby, což zákon umožňuje při konkretizovaném porušení povinností pronajímatele. U těchto výpovědních důvodů občanský zákoník nespecifikuje, zda je lze použít u nájmů na dobu určitou nebo na dobu neurčitou, lze tedy dovodit, že na době trvání nájmu nezáleží. U výpovědi bez výpovědní doby musí být podle § 2231 odst. 2 o. z. ve výpovědi uveden výpovědní důvod, přičemž v úvahu by mohl připadat pouze některý z níže uvedených případů: -) neodstraní-li pronajímatel poškození nebo vadu ani v dodatečné lhůtě a poškození nebo vada byly způsobeny okolnostmi, za které nájemce neodpovídá, a představuje-li prodlení pronajímatele při odstranění poškození nebo vady nebo samo poškození nebo vada hrubé porušení povinností pronajímatele (§ 2266 o. z.) -) brání-li užívání bytu právo třetí osoby a neodstraní-li jej pronajímatel ani v dodatečné lhůtě a představuje-li prodlení pronajímatele při odstranění práva třetí osoby nebo samo právo třetí osoby hrubé porušení povinností pronajímatele (§ 2268 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2266 o.z.) -) brání-li užívání bytu ustanovení zákona nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydané na základě zákona, a neodstraní-li pronajímatel tuto právní vadu ani v dodateční lhůtě a představuje-li prodlení pronajímatele při odstranění této právní vady nebo sama tato právní vada hrubé porušení povinností pronajímatele (§ 2268 odst. 2 o. z. ve spojení s § 2266 o.z) -) pokud je potřebná nezbytná oprava bytu, přičemž se jedná o takovou opravu, při níž není možné byt vůbec užívat (§ 2210 odst. 3 o. z.) -) stane-li se byt nepoužitelný k ujednanému účelu, nebo není-li účel ujednán, k účelu obvyklému, a to z důvodů, které nejsou na straně nájemce (§ 2227 o. z.) -) porušuje-li pronajímatel zvlášť závažným způsobem své povinnosti a tím způsobí značnou újmu nájemci (§ 2232 o. z.)

13. Žalovaný výslovně tvrdil existenci důvodů okamžité výpovědi podle § 2268 odst. 1 o. z., eventuálně dle § 2227 o. z. K tomu soud uvádí, že dle smlouvy o nájmu bytu měl nájemní vztah vzniknout až dne 1. 3. 2020. Pronajímatel proto nebyl povinen závazky vyplývající z nájemního vztahu, jako například odevzdání bytu nájemci s vyhotovením předávacího protokolu dle bodu 2. 3 smlouvy, předání klíčů od bytu a tak dále, splnit před započetím nájmu. Dne 5. 2. 2020 neexistoval žádný zákonný ani smluvní důvod, na základě kterého by byl žalovaný oprávněn ukončit nájemní vztah výpovědí bez výpovědní doby. Žalovaný pouze s odvoláním na bod 1.4 upozornil pronajímatele, že dle jeho názoru nastala okolnost, která by mohla mít vliv na jeho schopnost dostát povinnostem z nájemní smlouvy, aniž by takovou okolnost jakkoli specifikoval. Ve výpovědi se žalovaný omezil na odkaz na„ ochrannou lhůtu“ dle bodu 1.4 smlouvy, uvedené ustanovení však nijak nesouvisí s částí smlouvy týkající se zániku nájmu bytu. Soud uzavřel, že dopis žalovaného ze dne 5. 2. 2020 nebyl způsobilý vyvolat okamžité účinky zániku nájemního vztahu. Do 1. 3. 2020 se totiž pronajímatelé pro předčasnost (neboť nájem bytu ještě ani nevznikl) nemohli dopustit žádného z případů uvedených v předchozím odstavci, na které by mohl nájemce reagovat výpovědí bez výpovědní doby. Lze přisvědčit žalobci, že nájem bytu si nelze jednostranně„ rozmyslet“, uzavření smlouvy o nájmu bytu bylo závazným právním jednáním, zakládajícím sjednaná práva a povinnosti.

14. Soud se zabýval námitkou, že i kdyby nájem trval až do 31. 5. 2020, vzniklo žalovanému právo na slevu z nájemného ve výši 100 %, neboť žalovaný byt nikdy neužíval, byt mu nebyl žalobcem řádně odevzdán a nedošlo k sepsání předávacího protokolu. Žalovaný trval na tom, že neobdržel ani klíče od bytu. Soud považuje za podstatné, že žalovaný dopisem ze dne 5. 2. 2020 pronajímatelům sdělil, že nehodlá realizovat nájemní vztah a považuje závazky sjednané smlouvou o nájmu za zrušené. Z obsahu dopisu mohli pronajímatelé bez pochybností dovodit, že žalovaný se necítí být nájemní smlouvou vázán a nehodlá se do bytu vůbec nastěhovat. Žalobce reagoval na dopis žalovaného s (neplatnou) okamžitou výpovědí smlouvy dopisem ze dne 17. 2. 2020, v němž žalovaného upozornil, že v souladu s občanským zákoníkem a textem smlouvy je výpovědní lhůta 3 měsíce, nájemní smlouva tak skončí 31. 5. 2020. Žalovaný oznámil pronajímatelům, že ukončuje smlouvu o nájmu bytu okamžitou výpovědí. Dle názoru soudu nebyli pronajímatelé povinni za této situace činit kroky k odevzdání bytu, vyzývat žalovaného k sepsání předávacího protokolu, neboť žalovaný by jim s ohledem na obsah podané výpovědi k tomu stěží poskytl součinnost. Soud tedy dospěl k závěru, že nájemní vztah vznikl s účinností k 1. 3. 2020 a trval do 31. 5 2021. Skutečnost, že nájemce byt po dobu trvání nájemního vztahu neužíval, nelze klást k tíži pronajímatelů, neboť ti mu v užívání nijak nebránili. Pokud žalovaný změnil názor a hodlal byt po dobu trvání nájmu užívat, měl být vůči pronajímatelům v tomto směru aktivní. Pronajímatelé s ohledem na jednoznačné stanovisko žalovaného vyplývající z jeho dopisu ze dne 5. 2. 2020 neměli důvod předpokládat, že žalovaný by měl zájem o protokolární předání bytu ke dni 1. 3. 2020.

15. Ke sporné otázce předání klíčů od bytu se vyjádřil v účastnické výpovědi žalobce, který uvedl, že žalovanému předal klíče od bytu již při podpisu smlouvy dne 31. 1. 2020. Žalovaný tvrzení žalobce popřel a trval na tom, že klíče mu nebyly nikdy předány. Žalovaný výslovně uvedl, že po výpovědi smlouvy se předání klíčů po žalobci nedomáhal, neboť již do bytu nechtěl jít bydlet. K objasnění okolností týkajících se klíčů od bytu navrhl žalovaný výslech své neteře [jméno] [příjmení], kterou žalovaný pověřil jednání s pronajímateli ve věci okamžitého skončení nájmu bytu. Soud navrhovaný výslech svědkyně [příjmení] pro nadbytečnost neprovedl, neboť by nepřispěl ke zjištění skutečností podstatných pro rozhodnutí. I pokud by totiž pronajímatelé budoucímu nájemci nepředali klíče v okamžiku uzavření smlouvy o nájmu, po okamžité výpovědi ze strany žalovaného se otázka náležitého odevzdání bytu stala bezpředmětnou.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl nájemcem bytu č. 4 o velikosti 3+kk v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec] v době od 1. 3. 2020 do 31. 5. 2020. Nebylo zjištěno, že by nájemní vztah založený smlouvou ze dne 1. 2. 2020 zanikl dříve než 31. 5. 2020. Nebyl shledán žádný důvod, pro který by se žalovaný nájemce mohl domáhat slevy na nájemném. Žalovaný s ohledem na své přesvědčení o zániku nájmu ještě před 1. 3. 2020 nezaplatil žalobci sjednané nájemné za tři měsíce ve výši 8.500 Kč, které bylo splatné dne 5. 3. 2020, 5. 4. 2020 a 5. 5. 2020.

17. K tvrzení žalovaného, že žalobce má povinnost vrátit žalovanému částku 5.000 Kč přijatou od něj dne 31. 1. 2020, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

18. Dne 31. 1. 2020 žalovaný v hotovosti žalobci zaplatil částku 5.000 Kč. Za účelem potvrzení této platby vystavil žalobce příjmový pokladní doklad, který předal žalovanému. Příjem částky stvrdil žalobce na dokladu svým podpisem. V dokladu je uveden účel platby„ rezervace bytu [ulice a číslo]“.

19. Výpovědí Bc. [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že jako realitní makléř pro žalobce a pana [příjmení] zajišťoval pronájem jednotlivých bytů v bytovém domě v [anonymizováno] ulici v [obec]. Za výkon činnosti mu vznikal nárok na provizi, která byla vždy uspokojována z plateb zájemce o nájem bytu. Budoucí nájemce již z nabídkového inzerátu získával informace, jaké budou jeho vstupní náklady sestávající z předplaceného nájemného, kauce, záloh na služby a nároku makléře na provizi. V tomto konkrétním případě svědek realizoval s žalovaným a jeho manželkou prohlídku všech bytů v domě dne 22. 1. 2020, poté manželé [příjmení] projevili zájem o byt č.

4. V sms zprávě ze dne 28. 1. 2020 svědek sdělil manželce žalovaného, že před podpisem smlouvy bude třeba složit částku 27.000 Kč zahrnující nájem, zálohu na energie, provizi realitní kanceláře a první splátku kauce, která činí 3.000 Kč, celková kauce je 9.000 Kč. Následně stejnou formou upřesnil, že po domluvě s majiteli snižuje částku na 22.000 Kč, která je snížená o část z provize pro realitní kancelář (uvedené skutečnosti vyplývají z obsahu sms zpráv z 28. 1. 2020, které svědek předložil k nahlédnutí z telefonu při svém výslechu, obsah zpráv byl vytištěn a založen do spisu). Finanční otázky spojené s nájemním vztahem svědek probíral s žalovaným i jeho manželkou v průběhu prohlídky bytu. V tomto případě na sebe žalobce převzal některé úkony, které svědek jinak při pronájmech bytů běžně zajišťoval, konkrétně žalobce s žalovaným namísto svědka podepsal nájemní smlouvu a předal mu klíče od bytu. Protože svědek v tomto případě vykonal pouze prohlídku bytu se zájemci a předal jim informace o finančních podmínkách, došlo s žalobcem k dohodě o snížení provize makléře na 5.000 Kč tj. na polovinu. Částku 5.000 Kč svědek určitě od žalobce obdržel, bylo to při jejich setkání, kdy žalobce svědkovi sdělil, že byt je pronajatý.

20. Výpovědí žalobce má soud za prokázané, že se s žalovaným při podpisu nájemní smlouvy dne 31. 2. 2020 dohodli, že za zajištění prohlídky bytu panu [příjmení] žalovaný uhradí 5.000 Kč. Shodli se na tom, že by bylo„ nefér“, kdyby práce makléře vynaložená při prohlídce nebyla nijak ohodnocena. Za tím účelem žalobce od žalovaného přijal platbu 5.000 Kč a žalovanému přijetí potvrdil vystavením příjmového dokladu, jako účel platby byla v dokladu uvedena rezervace bytu.

21. Žalovaný v účastnické výpovědi dne 23. 2. 2021 uvedl, že mu žalobce při přijímání částky 5.000 Kč sdělil, že to je jistina, že se nastěhuje. O žádné platbě pro realitního makléře žalobce dle žalovaného nehovořil. Když byly doklad i smlouva podepsané, žalobce sdělil, že s penězi jede do [obec] zaplatit [příjmení] za ukázku bytu. Žalovaný to však bral jako platbu žalobci v souvislosti s nájmem, žalobce si najal makléře, nebyl proto důvod, aby jeho služby platil žalovaný. Dne 6. 4. 2021 žalovaný při výslechu zopakoval, že dne 31. 1. 2020 byla podepsána pouze nájemní smlouva…pan [celé jméno žalobce] pak spěchal, říkal, že musí do Trutnova za [příjmení] a těch 5.000 Kč mu předá.

22. Účel platby uvedený v příjmovém dokladu z 31. 1. 2020 není dle přesvědčení soudu dostatečně vypovídající a z textu„ rezervace bytu [ulice a číslo]“ nelze bez dalšího určit, zda platba směřovala na nájemné, na zálohy za služby, na jistotu či odměnu realitního makléře. Soud po přihlédnutí k obsahu sms zpráv zasílaných makléřem Bc. [příjmení] dne 28. 1. 2020 zájemcům o uzavření smlouvy a z bodů 4. 1. a 4.2 smlouvy o nájmu dospěl k závěru, že žalovaný měl k dispozici informace o vstupních nákladech nájemního vztahu, a to nejen o celkové částce 27.000 Kč (po snížení provize makléře o celkové částce 22.000Kč), ale o též jednotlivých dílčích položkách. Při uvažované provizi Bc. [příjmení] 10.000 Kč byly budoucímu nájemci sděleny náklady 27.000 Kč (měsíční nájemné dle smlouvy 8.500 Kč, zálohy spojené s užíváním bytu a společných prostor 5.500 Kč, splátka jistoty 3.000 Kč /jistota byla předběžně dohodnuta na 9.000 Kč + odměna realitní kanceláři 10.000 Kč. Po dohodnutém snížení provize Bc. [příjmení] na 5.000 Kč byly budoucímu nájemci upřesněny náklady 22.000 Kč (měsíční nájemné dle smlouvy 8.500 Kč, zálohy spojené s užíváním bytu a společných prostor 5.500 Kč, splátka jistoty 3.000 + odměna realitní kanceláři 5.000 Kč. Žalovaný byl v rozhodné době před uzavřením smlouvy informován, že určité jím zaplacené prostředky budou určeny na úhradu provize realitní kanceláři. Částka 5.000 Kč neodpovídá výši měsíčního nájemného 8.500 Kč, výši záloh na služby 5.500 Kč, výši celé jistoty požadované v té době v částce 9.000 Kč ani výši dohodnuté splátky jistoty 3.000 Kč. Z uvedeného soud dovodil, že účelem platby přijaté žalobcem ve výši 5.000 Kč od žalovaného byla snížená provize realitního makléře, nikoli některého z plnění souvisejících s nájmem bytu. Dle přesvědčení soudu byl žalovaný při zaplacení 5.000 Kč s použitím této částky k uvedenému účelu srozuměn a výhrady k adresátovi plnění začal uplatňovat až dodatečně. Soud proto uzavřel, že žalobce částku 5.000 Kč dne 31. 1. 2020 od žalovaného nepřijal pro sebe, ale pro Bc. [příjmení] za účelem úhrady provize, kterou se žalovaný zavázal zaplatit jako jeden ze vstupních nákladů v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy.

23. Žalobce v řízení prokázal uplatněný nárok na úhradu smlouvou sjednaného nájemného za březen, duben a květen 2020 ve výši 8.500 Kč měsíčně. Žalovaný dluží žalobci celkovou částku 24.500 Kč. Dle smluvního ujednání o splatnosti nájemného se žalovaný dostal do prodlení s platbou 8.500 Kč dne 6. 3. 2020, s platbou 8.500 Kč dne 6. 4. 2020 a s platbou 8.500 Kč dne 6. 5. 2020. Žalovanému se oproti tomu nepodařilo prokázat, že by měl proti žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 5.000 Kč. S uplatněnou obranou v řízení tedy žalovaný neuspěl. Soud proto rozhodl tak, že požadavku žalobce na zaplacení částky 25.500 Kč s konkretizovaným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v plném rozsahu vyhověl.

24. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, vzniklo mu proto právo na náhradu nákladů řízení spočívajících ve vynaloženém soudním poplatku 1.020 Kč a v nákladech právního zastoupení. Advokátovi žalobce náleží dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna za 7 úkonů po 2.140 Kč z tarifní hodnoty 25.500 Kč za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, podání žaloby, vyjádření žalobce na výzvu soudu k námitkám v odporu žalovaného, účast u jednání dne 23. 2. 2021 a účast u jednání dne 6. 4. 2021, jehož délka přesáhla 2 hodiny. Ke každému z úkonů právní služby přísluší paušální náhrada 300 Kč, celkem 2.100 Kč. Zástupce žalobce vyúčtoval náhradu za ztrátu času v celkové výši 1.400 Kč, za jednu zpáteční cestu k jednání soudu tedy požadoval nahradit promeškaný čas 3,5 hodiny, což k je kratší doba, než trvá cesta z Prahy do Trutnova a zpět. Z odměny a náhrad v celkové výši 18.480 Kč přísluší daň z přidané hodnoty 21 %, což je po zaokrouhlení 3.881 Kč. Za cestu vlakem k jednání soudu dne 6. 1. 2021 požadoval zástupce žalobce náklady jízdného ve výši 159 Kč, jednosměrná jízdenka z Prahy do Trutnova za cestu dne 6. 4. 2021 byla doložena. Celková výše nákladů řízení žalobce tak činí 23.540 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. se náklady řízení platí advokátovi žalobce.

25. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o.s.ř.