30 C 263/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o zdržení se imisí vodou, o zaplacení částky 50.000 Kč s příslušenstvím, o odstranění vodovodní přípojky

I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému odstranit nelegální vodovodní přípojku z pozemku parc. [číslo] v kat. území [ulice] [obec] se vylučuje k samostatnému řízení.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému, aby se voda stékající ze silnice do příkůpku podél domu žalovaného [adresa] v obci [obec], stojícího na st. [parcelní číslo], zastavila, a byla žalovaným odvedena ve vzdálenosti 1 metr před hranicí pozemku st. [parcelní číslo] a pozemku parc. [číslo] v kat. území [ulice] [obec], se zamítá.

III. Žaloba o zaplacení částky 50.000 Kč se zamítá.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 37.026 Kč k rukám zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen doplatit České republice soudní poplatek 2.000 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. V řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 56/2022 se žalobce žalobou doručenou soudu dne 21. 2. 2022, doplňovanou a upřesňovanou podáními ze dne 21. 3. 2022 a 10. 7. 2022, domáhal proti žalovanému [jméno] [celé jméno žalovaného] a žalovanému [jméno] [příjmení] ochrany pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] před imisemi vodou a uplatnil proti každému z žalovaných nárok na náhradu škody v částce 50.000 Kč. Výrokem IV. rozsudku čj. 30 C 56/2022 – 44 ze dne 13. 7. 2022 soud všechny nároky uplatněné proti žalovanému [jméno] [celé jméno žalovaného], tedy o zdržení se odvádění imisní povrchové vody na pozemek žalobce, o uložení povinnosti zaslepit část příkopu přivádějícího vodu na pozemek žalobce, o uložení povinnosti odvést odtok povrchové vody a o zaplacení částky 50.000 Kč, vyloučil k samostatnému řízení.

2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že je déle než 20 let společně se svou manželkou vlastníkem pozemku parc. [číslo] louka o výměře [anonymizováno] m² v [katastrální uzemí], jehož jižní hranici tvoří potok Dřevíč. Za optimálních podmínek by byl pozemek hezkou užitkovou zahrádkou coby květná nivní louka s pár ovocnými stromy a keři. Při každém dešti se však výjezdem z cesty z protilehlé strany silnice žene voda, pobere vše co unese, podstatná část se rozlije po silnici do šířky, steče k sousedům [celé jméno žalovaného] do rigolku a odtamtud na louku žalobce, obohacená velkou dávkou dešťovky z jejich odhadem 100 m² velké střechy. Jelikož je několikrát do roka louka pouhou lagunou imisí povrchových vod, požádal žalobce soud o vydání rozhodnutí o náhradě škody na majetku, kterou by mu žalovaný měl zaplatit v částce 50.000 Kč. Uvedená částka podle žalobce představuje kompenzaci za dlouholeté soustavné a vědomé znečišťování pozemku parc. [číslo]. Při stanovení výše škody žalobce vycházel z ceny pozemku 35 Kč za 1 m² v době jeho zakoupení s tím, že současná tržní hodnota pozemku je desetinásobná.

3. Žalovaný uplatněný nárok ani zčásti neuznal. Uvedl, že žalobci nikdo nebrání, aby si na svém pozemku vybudoval užitkovou zahrádku. Žalobce ze svého rozhodnutí celou dobu pozemek dlouhodobě nijak neudržuje, pouze dvakrát do roka zajistí posekání trávy. V minulosti udržoval pozemek žalobce žalovaný, neboť jejich pozemky nebyly nijak odděleny, to znamená, že když žalovaný sekal svůj pozemek, posekal také pozemek žalobce. Po vzájemných neshodách však žalovaný vybudoval na svém pozemku v roce 2021 plot a od té doby si žalobce seká trávu sám a posekanou trávou postupně zaváží příkop u silnice, čímž sám žalobce znemožňuje plynulý odtok vody. K požadavku žalobce, aby žalovaný skončil s odváděním imisní povrchové vody na pozemek žalobce parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], respektive aby zaslepil část příkopu a zajistil odtok nahromaděné vody po svém pozemku, žalovaný uvedl, že odvodňovací příkop podél silnice slouží k odvádění srážkových vod ze silnice s vyústěním do potoka [anonymizováno] a do tohoto příkopu je veden také dešťový svod z objektu [adresa] (tento objekt má žalovaný ve společném jmění manželů se svou manželkou), který je součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [ulice] [obec]. Tento svod zde byl vždy a voda tak stékala přímo do potoku [anonymizováno]. Poté, co žalobce provedl na svém pozemku parc. [číslo] nepovolené terénní úpravy, došlo k zabránění odvodu srážkových vod ze státní silnice. Paradoxně se tak veškerá voda vrací na pozemek ve vlastnictví žalovaného, tj. v žádném případě nedochází k tomu, že by srážkové vody skončily na pozemku žalobce. K nároku na zaplacení částky 50.000 Kč žalovaný namítal, že žalobce žádným způsobem neprokazuje, že by mu žalovaný způsobil nějakou konkrétní škodu. Žalovaný konstatoval, že k nároku na náhradu škody se proto ani není schopen nijak vyjádřit.

4. Žalobce u jednání dne 1. 11. 2022 a následně podáním doručeným soudu dne 9. 1. 2023 uplatnil nad rámec dosavadních nároků na zabránění imisí vodou a na náhradu škody další zcela samostatný nárok. Domáhal se, aby soud žalovanému uložil odstranit nelegální vodovodní přípojku vedenou napříč pozemkem parc. [číslo]. Popsal, v jakých místech má být přípojka odříznuta. Uvedl, že se jedná o načerno zbudovaný stavební prvek, který mu žalovaný od roku 2000 tajil. Žalobce se o přípojce dozvěděl na základě upozornění pracovníků [anonymizována dvě slova], kteří prováděli údržbu potoka [anonymizováno] v letech 2001 – 2002. Existenci přípojky žalovaného na pozemku parc. [číslo] žalobce označil za neoprávněné zneužívání svého majetku a protizákonné omezování jeho vlastnických práv.

5. Žalovaný k požadavku na odstranění přípojky namítal, že žalobce navrhl v řízení úplně novou skutečnost, která dosud nebyla předmětem řízení. Podle přesvědčení žalovaného by se měl žalobce odstranění přípojky domáhat samostatným návrhem. Žalobce byl žalovaným informován o existenci přípojky, která je vedena korytem potoka a viditelně odbočuje při pravém břehu na pozemek žalobce, ihned poté, co si žalobce pozemek koupil. Za celou dobu cca 20 let neměl žalobce s přípojkou jakýkoli problém. Žalovaný předeslal, že bude ohledně věcného práva vedení přípojky uplatňovat námitku mimořádného vydržení.

6. Soud souhlasí s žalovaným v tom, že při projednávání nároku na odstranění vodovodní přípojky budou posuzovány skutečnosti zcela odlišné od skutečností významných pro nároky na zabránění vnikání vody na pozemek parc. [číslo] na náhradu škody. Soud bude muset zjišťovat časové okolnosti vybudování přípojky a oprávněnost jejího umístění pod povrch pozemku žalobce, bude zkoumat naplnění podmínek pro žalovaným tvrzené mimořádné vydržení služebnosti. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 12. 2020 č.j. 22 Cdo 2550/2020 – 382 soud konstatuje, že v projednávaném případě došlo uplatněním nároku na odstranění přípojky nikoli ke změně (rozšíření) žaloby, ale k tzv. objektivní kumulaci nároků. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že nárok na odstranění přípojky se nehodí ke společnému projednání s dosavadním předmětem řízení, který zahrnuje nárok na zabránění imisí a nárok na náhradu škody. Rozhodl proto podle § 112 odst. 2 o.s.ř. tak, že věc vyloučil k samostatnému řízení výrokem I. rozsudku.

7. Podle tvrzení žalobce stéká dešťová voda na pozemek parc. [číslo] jednak z přilehlé silnice nad úrovní jeho pozemku (za imisi z tohoto zdroje žalobce žalovaného odpovědným nečinil), jednak přitéká příkůpkem od domu [adresa]. Do příkůpku vedoucího podél plotu žalovaného je v době srážek sváděna voda z povrchu silnice, zejména však do něj teče dešťová voda z celé plochy střechy stavby. Žalobce není v řízení právně zastoupen, možnost profesionální právní pomoci žalobce přes doporučení soudu opakovaně odmítl. Žalobce trval na petitu k zabránění vnikání vody ve znění:„ aby se voda stékající do příkůpku podél domu žalovaného [adresa] v obci [obec], stojícího na st. [parcelní číslo], zastavila, a byla žalovaným odvedena ve vzdálenosti 1 metr před hranicí pozemku st. [parcelní číslo] a pozemku parc. [číslo] v kat. území [ulice] [obec]“. Žalobce tedy po žalovaném požaduje aktivní konání, jehož výsledkem má být zajištění odvodu srážkové vody z příkůpku, aby se nedostala na pozemek žalobce.

8. Při jednání dne 1. 11. 2022 soud účastníky seznámil s názorem, že při posuzování imisí bude míra odpovědnosti žalovaného za vodu odvedenou ze střechy jeho domu do příkůpku podstatně vyšší, než za vodu plnící příkůpek z jiných zdrojů. Žalovaný v reakci na to v době přerušení řízení vybudoval svod dešťové vody z okapu domu [adresa] přímo do potoka. Provedení stavebních prací žalovaný doložil fotodokumentací (čl. 35 – 46 spisu). Žalovaný zdůraznil, že dešťová voda ze střechy domu již ani v malé míře nemůže vytékat na pozemek žalobce. Žalobce při jednání dne 2. 5. 2023 potvrdil, že žalovaný zajistil odvod vody ze střechy po obou stranách domu po vlastním pozemku do potoka. Žalobce připustil, že předmět sporu byl těmito stavebními úpravami zčásti vyřešen. Podle žalobce však při přívalových deštích problém s imisemi stále přetrvává a žalovaný nijak nezabránil tomu, aby se voda z příkůpku dále rozlévala na pozemek žalobce a znehodnocovala jej. Žalobce proto nadále trval na zasypání příkůpku nejméně 1 m směrem do sousedního pozemku.

9. K žalobcem tvrzenému vnikání vody na pozemek parc. [číslo] žalovaný v podáních ze 14. 5. 2023 a ze dne 1. 9. 2023 doplnil svou obranu sdělením, že pozemek tvořící kraj silnice a příkop je ve vlastnictví Správy silnic a slouží pro odvod dešťové vody. Žalovaný není vlastníkem pozemků s příkopem a tudíž není oprávněn provádět na něm jakékoli stavební úpravy. Žalovaný pouze v minulosti„ rigol“ nepravidelně čistil, zjm. když byl po zimním období zanesen, aby se z něj voda nepřelévala na pozemek žalovaného. Co se týká vody stékající z pozemní komunikace, tomuto není žalovaný schopen zabránit a není v této věci pasivně legitimován. Sám žalobce na svém pozemku situaci zhoršil tím, že u jeho okraje protizákonně vybudoval val směřující od silnice. I na pozemek žalovaného samozřejmě stéká voda ze silnice, nicméně není to nic, co by jeho pozemek nějak extrémně zatěžovalo, a to má žalovaný na pozemku postaven dům, zatímco u žalobce jde pouze o louku. Byť je žalovaný přesvědčen, že ani v minulosti voda z jeho střechy nestékala na pozemek žalobce v nepřiměřeném množství, rozhodl se žalovaný v zájmu zachování dobrých sousedských vztahů, resp. ukončení žaloby bez zadávání znaleckých posudků, vyřešit svod vody z okapu svého domu přímo do potoka trubkami přes svůj pozemek.

10. S ohledem na uplatněnou námitku nedostatku pasivní legitimace žalovaného soud v první řadě zjišťoval, kdo je vlastníkem pozemku s příkůpkem, jehož zaslepení se žalobce domáhá. Sdělením Správy silnic [územní celek] z 19. 9. 2023 a údaji v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (list vlastnictví [číslo] katastrální mapa + ortofoto) vzal soud za prokázané že pozemek parc. [číslo] s příkopem podél komunikace [spisová značka] v obci [obec] vedeným nad pozemky parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] je ve vlastnictví [územní celek]. Právo hospodaření se svěřeným majetkem kraje přísluší Správě silnic [územní celek].

11. Po nahlédnutí do mapových podkladů katastru, z nichž jsou zřejmé hranice dotčených pozemků v terénu, učinil žalobce nesporným, že vlastníkem silničního pozemku, na jehož části směrem k pozemkům účastníků se příkůpek nachází, je stát. Přestože žalobce souhlasil s tím, že voda ze silnice přitéká po pozemku jiného vlastníka (tj. nikoli z pozemku žalovaného), nadále požadoval, aby žalovanému byla uložena povinnost zbudovat trativod k zajištění odvodu vody z příkopu. Ze sdělení Správy silnic [územní celek] vyplývá, že dne 13. 9. 2023 proběhlo setkání s žalobcem za účasti pracovníků správy silnic a starosty obce a bylo dohodnuto pročištění příkopu podél komunikace [spisová značka] u objektu [adresa]. Na rozhraní pozemků parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] bylo dohodnuto osazení vpusti s tím, že se bude podél pozemku parc. [číslo] v kraji náspu pokračovat v zatrubení, aby se dešťové vody dostaly do potoka. Pan žalobce však následně dohodu o řešení odtoku dešťové vody odvolal.

12. Podle § 1013 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.) se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

13. Žalobce uplatňuje nárok na zabránění vnikání vody po žalovaném, který není vlastníkem sousedního pozemku parc. [číslo] na němž dochází k hromadění vody. V řízení bylo prokázáno vlastnictví pozemku jiným subjektem, který se své odpovědnosti za vodu ze silnice natékající do příkopu nezříká a snaží se situaci řešit. Negativní postoj žalobce k návrhům Správy silnic [územní celek] není v soudním řízení právně významný. Podstatné je, že žalobce trvá na nároku proti osobě, která není nositelem tvrzené povinnosti nepůsobit vnikání vody a není ani tím, kdo by vodu na pozemek žalobce přímo přiváděl. Námitka nedostatku pasivní legitimace žalovaného je důvodná a soud k ní přihlédl. Pro nadbytečnost nebylo třeba vést dokazování k tomu, zda voda na pozemek žalobce skutečně vniká či zůstává stát na pozemku žalovaného, zda je na pozemek žalobce přiváděna, zda jde o přivádění bezdůvodné atd.

14. Žaloba proti vnikání vody, kterou žalobce proti žalovanému podal a trval na ní i přes výsledky dokazování, není z důvodů popsaných v předchozím odstavci opodstatněná. Soud proto žalobu zamítl výrokem II. rozsudku.

15. K nároku na náhradu škodu 50.000 Kč soud uvádí, že se snažil v průběhu řízení žalobce vést ke konkretizaci uplatněného nároku, naposledy výzvou ze dne 19. 6. 2023. Žalobce v podání z 30. 6. 2023 uvedl, že při každých vodních srážkách jim rigolek žalovaného odvedl za rok celkem 185.000 litrů vody, které zaplaví cca třetinu pozemku tj. 80 – 90 m2. Zaplavení se týká nejhodnotnější části louky, která by byla velmi dobře využitelná pro pěstování zemědělských plodin – brambor, cibule, česneku, petržele, luštěnin, a to s pěknými výnosy. Na pozemku parc. [číslo] se však plodiny nedají pěstovat v neustálém zamokření. Žalobce spatřoval škodu v tzv. ztrátě na produkci za dobu 20 let. Výši celkové škody 116.000 Kč žalobce určil podle minimálních průměrných cen podle druhů a nejnižších hektarových výnosů jednotlivých plodin, údaje přitom podle svého vyjádření čerpal z veřejné databáze Českého statistického úřadu i z vlastních zkušeností. Žalobce v tomto řízení setrval na nároku na náhradu škody ve výši 50.000 Kč. Náhrady škody v celkové výši 100.000 Kč se v předchozím řízení 30 C 56/2022 domáhal z poloviny po žalovaném a z poloviny po starostovi obce, částku 16.000 Kč se žalobce rozhodl neuplatňovat.

16. Žalovaný k obsahu posledního zdůvodnění nároku na náhradu škody zdůraznil, že žalobce se na pozemku parc. [číslo] žádné plodiny nikdy ani nepokusil vypěstovat, tj. nemůže vědět, zda by tam cokoli rostlo, a to bez ohledu na to, zda by na pozemek stékala voda z pozemku žalovaného nebo ne. Není možné, aby plodiny žalobce za uplynulých 20 let oceňoval stále stejnou částkou. Pokud by již žalobce na pozemku něco pěstoval, měl by s tím také náklady, které by se musely samozřejmě zohlednit v celkovém výnosu. Žalobce tvrzené právo na„ odškodnění“ doložil pouze vlastními výpočty, což nelze považovat za důkaz. I přesto, že žalobce sám uznává, že vybudováním svodu z okapu domu ve vlastnictví žalovaného do potoka došlo ke značnému omezení vody, která stékala na pozemek žalobce, nezačal žalobce na pozemku nic pěstovat. Žalovaný je přesvědčený, že i když by došlo k zaslepení„ rigolu“ u cesty, bude pozemek na pěstování žalobcem zmiňovaných plodin nevhodný a žalobce tam tedy ani do budoucna nic vysazovat nebude. Jiná situace by byla, pokud by žalobce na pozemku v minulosti již něco pěstoval a prokázal by, že vinou žalovaného došlo k poškození plodin. Toto se však nikdy nestalo. Žalovaný z opatrnosti namítl promlčení nároků na náhradu škody starších tří let.

17. Soud vyžádal odborné vyjádření k charakteru pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], který se nachází v údolní nivě vodního toku [anonymizováno]. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky sdělila, že údolní niva je ze zákona významným krajinným prvkem, jehož ekologicko-stabilizační funkci je třeba zachovat z pohledu ochrany přírody. U údolních niv je nutné se zaměřit na udržení alespoň základní koridorové funkce a zachování možnosti rozlivu vodního toku podporujícího opětovný vznik typických společenstev a drobných mokřadů. Z toho vyplývá, že v pozemcích v údolní nivě, tedy i v pozemku [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], lze předpokládat zvýšenou vlhkost.

18. Spisem Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky S/05036 VC/21 má soud za prokázané, že proti žalobci bylo od října 2021 vedeno řízení pro přestupek nedovoleného navezení zeminy na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec]. Ze záznamu z místního šetření odboru životního prostředí - oddělení vodního hospodářství [stát. instituce] z 6. 12. 2021 čj. MUTN [číslo] [rok] mimo jiné vyplývá, že odvodňovací příkop podél státní silnice slouží k odvodňování srážkových vod ze silnice s vyústěním do potoka [anonymizováno]. Do tohoto příkopu je vyveden dešťový svod z objektu [adresa] manželů [příjmení]. Na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví manželů [příjmení] byly provedeny nepovolené úpravy, které zabránily odvodu srážkových vod ze státní silnice a současně odvodu srážek z objektu [adresa]. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky následně shledala pana [celé jméno žalobce] tj. žalobce vinného ze spáchání přestupku provedení škodlivého zásahu do významného krajinného prvku, kterého se z nedbalosti dopustil tím, že v týdnu od 6. 9. 2021 bez souhlasu orgánu ochrany přírody na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec] navezl větší množství zeminy, konkrétně zeminu v délce 11,8 m, v nejširším místě 5 m a výšky cca 1m do nivy potoka [anonymizováno]. Orgán ochrany přírody konstatoval, že před nedovoleným zásahem se jednalo o funkční údolní nivu s aluviální loukou se zachovalou možností rozlivu vodního toku. Navezená zemina změnila vlhkostní poměry lokality a v místech navezené zeminy nemohou vyrůstat žádné pro nivu typické rostliny. Za spáchání přestupku byla žalobci udělena pokuta. Náprava stavu spočívající v dostatečném odstranění navážky vyplývá z protokolu o kontrole z 26. 1. 2023 19. Na základě souhlasných prohlášení účastníků má soud za prokázané, že žalobce nikdy nevyužíval pozemek parc. [číslo] k pěstování plodin. Ve sporu 30 C 56/2022 žalobce v závěru svého podání z 10. 7. 2022 uvedl, že 5 let rozprostíral trávu na okraj jejich louky tvořící asi z 50 % součást silničního náspu. Travní pokryv úspěšně zachytával pevné částice splavované imisní vodou. Když se vyskytla příležitost, žalobce přivezl zeminu, rozprostřel ji a zhutnil na svahu náspu. Učinil tak v dobré víře opravit vodou devastovanou část svého pozemku i ve snaze chránit obecní majetek.

20. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

21. Škoda je občanským zákoníkem definována jako újma na jmění, tj. na souhrnu majetku a dluhů osoby. Za škodu se považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná penězi. Skutečnou škodou se pak rozumí zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, které vyžaduje vynaložení majetkových hodnot k uvedení věci do předešlého stavu. Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Vznik škody na straně poškozeného jako jeden z předpokladů povinnosti škůdce k náhradě škody musí být splněn nejpozději v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje. Škoda musí být vyčíslitelná v penězích a hradí se rozdíl mezi stavem před poškozením a po něm.

22. V projednávaném případě žalobce tvrdí vznik majetkové škody spočívající v tom, že kvůli vnikání vody na pozemek [číslo] na něm nemohl pěstovat plodiny. Ztrátu produkce za 20 let žalobce vyčíslil částkou 116.000 Kč, z toho po žalovaném žádá částku 50.000 Kč. Žalobce v řízení ani netvrdil, že nějaké plodiny v minulosti na pozemek vysel či vysadil a že došlo k jejich znehodnocení či poškození v důsledku vnikání vody. Žalobce údajný záměr pěstovat plodiny nikdy nerealizoval a ani navenek nijak neprojevil. Nemůže se proto dovolávat toho, že chtěl pozemek užívat k zahradničení, avšak zabránila mu v tom zhoršená kvalita pozemku zaviněná žalovaným. V řízení bylo prokázáno, že charakteristickou vlastností pozemku je jeho zvýšená vlhkost daná umístěním v údolní nivě. Jsou tak důvodné pochybnosti, že by mohl být pozemek (bez ohledu na natékání vody z výše položeného okolí) efektivně využíván jinak, než jako louka a že by byl vůbec vhodný k pěstování plodin. Žalobce sám uvedl, že několik let sypal na pozemku parc. [číslo] trávu směrem ve směru od příkopku k potoku podél silničního náspu. Vzhledem k následnému stanovisku Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky lze dovodit, že i tímto chováním žalobce negativně ovlivňoval odtokové poměry v lokalitě.

23. Za nejpodstatnější však soud považuje to, že se žalobci nepodařilo prokázat základní předpoklad nároku na náhradu škody, což je vznik újmy v jeho majetkové sféře. Žalobce se mylně domnívá, že k závěru o vzniku škody postačí jeho vyjádření:„ kdyby mi v tom nebránila nízká kvalita zavodněného pozemku, tak bych se samozřejmě věnoval pěstování plodin a získával tím konkrétní hodnoty“. Žalobce v podání z 30. 6. 2023 uvedl, že k pěstování zemědělských plodin využívá zahrádku na svém jiném pozemku a že je soběstačný. V textu žaloby žalobce nehovoří o nemožnosti pěstovat zeleninu, ale zmiňuje„ pár ovocných stromů a keřů (rybízů?)“. Za těchto okolností se hospodářské využití pozemku parc. [číslo] žalobcem jeví soudu jako čistě hypotetické a nelze dovodit, že by žalobci vznikla tvrzená škoda zaviněním žalovaného. Soud proto rozhodl tak, že nárok žalobce na zaplacení částky 50.000 Kč zamítl výrokem III. rozsudku.

24. Při rozhodování o nákladech řízení se soud řídil následujícími úvahami. Podle žalobce byly imise vodou způsobeny dvěma důvody, za prvé srážkami ze střechy domu žalovaného, za druhé nahromaděnou vodou v příkůpku podél silnice. Žalovaný po zahájení řízení dobrovolně zajistil samostatný odvod vody ze střechy, čímž (byť ne výslovně) připustil částečnou oprávněnost nároku žalobce. Oproti tomu s požadavkem na zaslepení příkůpku žalobce neuspěl, jeho nárok byl zamítnut. Soud z toho dovozuje, že v části předmětu řízení spočívajícím ve vnikání vody na pozemek parc. [číslo] je spravedlivé nepřiznat náklady řízení žalobci ani žalovanému.

25. Řízení o náhradě škody skončilo úspěchem žalovaného, neboť soud žalobu o zaplacení částky 50.000 Kč v plném rozsahu zamítl. Žalovanému podle § 142 odst. 1 o.s.ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, které spočívají v nákladech právního zastoupení. Advokátka žalovaného podle vyhlášky č. 177/196 Sb. důvodně vyúčtovala odměnu za převzetí věci a přípravu zastoupení, za vyjádření k žalobě z 19. 4. 2022, za účast u jednání 13. 7. 2022, při němž došlo ke skončení původní věci 30 C 56/2022, za vyjádření z 25. 7. 2022, za účast na jednáních 1. 11. 2022 a 2. 5. 2023, za vyjádření ve věci samé z 14. 5. 2023 a z 1. 9. 2023, za účast na jednání 4. 10. 2023 tj. za 9 úkonů právní služby. Z tarifní hodnoty 50.000 Kč činí odměna za úkon 3.100 Kč, ke každému z úkonů přísluší paušální náhrada 300 Kč. Odměna a náhrady tj. částka 30.600 Kč se navyšuje o DPH ve výši 21 % (6.426 Kč). Celkové náklady řízení činí 37.026 Kč, podle § 149 odst. se platí advokátce žalovaného. Lhůtu k náhradě nákladů soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

26. Žalobce zaplatil soudní poplatek 5.000 Kč pouze za část řízení o nároku na náhradu škody. Protože poplatek z nároku na zabránění imisí soud dosud nevyměřil a žalobce k zaplacení poplatku v průběhu řízení nevyzval, učinil tak podle § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb. v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé. Výše poplatku byla stanovena podle položky 4 bod 1 písm. c) sazebníku, splatnost poplatku vyplývá z § 7 odst. 1 poplatkového zákona (výrok V.).