30 C 277/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované a žalobkyně 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované a žalobkyně oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] o výměře 10 m² v [katastrální uzemí], obci [obec], odděleného geometrickým plánem pro rozdělení pozemku [číslo] vyhotoveným [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a ověřeným dne 10. 2. 2022 zeměměřičským inženýrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 45.919 Kč k rukám zástupkyně žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice náklady řízení 1.328 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem sporu je určení vlastnického práva žalobkyně ke konkretizované části pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], obci [obec], který je vlastnictvím žalovaných a v katastru nemovitostí je zapsán a evidován jako společné jmění manželů - žalovaných.

2. Žalobkyně podala dne 12. 10. 2021 žalobu s odůvodněním, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] který funkčně souvisí s pozemkem st. [parcelní číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa], který žalobkyně vlastní od 14. 3. 2007 a který užívá k bydlení. Žalovaní jsou spoluvlastníky (ve společném jmění manželů) sousedního pozemku [parcelní číslo] tj. zahrady funkčně související s pozemkem st. p. [číslo] jehož součástí je objekt bydlení [adresa], jehož jsou žalovaní spoluvlastníky od roku 1986 a který užívají k bydlení. [příjmení] mezi pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] tvořil starý drátěný plot, který v místě stál již v době, kdy žalobkyně v roce 2007 předmětné nemovitosti kupovala. Žalobkyně postupně nabyla na základě kupní a směnné smlouvy od jiných vlastníků pozemky nyní sloučené do pozemku [číslo], který sousedí se zahradou žalovaných. Podle žalobkyně nebylo nikdy v minulosti mezi účastníky sporu o to, že hranice mezi pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] vede v místě, kudy vedl drátěný plot. Pochybnosti o jiné hranici mezi sousedícími pozemky v žalobkyni nevyvolaly ani výsledky zaměřování v terénu, k němuž došlo v souvislosti s přikupováním pozemků žalobkyní. Žalobkyně zhruba deset let před zahájením soudního řízení vysázela na vlastním pozemku [parcelní číslo] ve vzdálenosti přibližně půl metru od drátěného plotu řadu stromů – habrů. V současnosti tvoří vzrostlé habry živý plot v délce asi deseti metrů, který zajišťuje soukromí uživatelů obou sousedních nemovitostí tedy rodiny žalobkyně i žalovaných. Žalobkyně živý plot úmyslně nevysadila přímo na hranici pozemků, ale mezi plotem drátěným a živým ponechala prostor, který by měl umožnit údržbu drátěného i habrového plotu. Prostor mezi habrovým a drátěným plotem pak žalobkyně až do dubna 2020 udržovala, tj. sekala trávu, stříhala živý plot.

3. Žalobkyně popsala jednání žalovaného, k němuž došlo v dubnu 2020, proti kterému se žalobkyně musela bránit podáním žaloby z rušené držby. V řízení proběhlém u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 30 C 93/2020 bylo žalovanému uloženo, aby se zdržel rušení držby žalobkyně odstraněním plotu mezi pozemky p. [číslo] p. [číslo] vybudováním nového plotu na pozemku p. [číslo] odstraněním stromů či jiných porostů na pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí]. V květnu 2020 byla žalobkyně přizvána na informativní schůzku žalovaných s geodety, kde byla informována o provedeném zaměření hranic mezi pozemky a o výsledku měření. Žalobkyně požádala o odborné stanovisko k přesnosti hranice [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], úředně oprávněného zeměměřického inženýra. Ze stanoviska Ing. [příjmení] ze dne 24. 8. 2020 žalobkyně zjistila, že sporná hranice mezi pozemky je vedena se střední souřadnicovou chybou 1,0 m a není možné průběh vlastnické hranice určit přesněji a že tedy poloha bodu přeneseného z obrazu mapy do terénu se může pohybovat v kružnici s poloměrem 2,83 m. Ing. [příjmení] tak došel k závěru, že v tomto případě je hranice mezi pozemky technickými prostředky nezjistitelná a pokud se vlastníci nedohodnou, může o průběhu hranice rozhodnout pouze soud. Dne 9. 11. 2020 podali žalovaní u zdejšího soudu proti žalobkyni žalobu, jíž se domáhají vyklizení pozemku [parcelní číslo]. Soud se v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 240/2020 nezabýval otázkou, kdo je vlastníkem sporné části pozemku a po zjištění, že žalobkyně nemá na této části pozemku umístěné žádné vlastní movité věci a nemá tedy co by z pozemku vyklízela, žalobu zamítl. Odvolacím soudem bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc se vrátila okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně označila vztahy mezi účastníky za dlouhodobě velmi napjaté. Žalovaný podle žalobkyně nerespektuje soudem vydaný zákaz zdržet se rušení držby žalobkyně ve vztahu k té části pozemku, kterou obě strany považují za vlastní. Žalovaný odstranil stávající drátěný plot a na spornou část pozemku vstupuje, tuto udržuje, seče na ní trávu. Podle žalobkyně je nejen na straně žalovaných, ale i na její straně dán naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby, když ta jediná může vést k narovnání sporu mezi účastníky a k zápisu vlastnických práv do katastru nemovitostí. Žalobkyně se od dubna 2020 opakovaně pokoušela s žalovanými domluvit na oboustranně přijatelném řešení. Přestože spornou část pozemku považovala za vlastní, nabízela žalovaným finanční vyrovnání či směnu sporné části pozemku za jiný díl jejího pozemku to vše tak, aby nedošlo k odstranění stávajícího živého plotu a aby nedošlo k omezení jejího jediného vjezdu na vlastní nemovitosti. Dohoda s žalovanými není možná. Žalobkyně je toho názoru, že žalovaní jsou vedeni pouze snahou žalobkyni co nejvíce poškodit, neboť spornou část pozemku žalovaní nikdy neužívali a k ničemu ji nepotřebují a naproti tomu žalobkyni by přesun hranice znemožnil příjezd na vlastní nemovitosti a vedl by k likvidaci vzrostlého živého plotu.

5. Dne 16. 8. 2021 provedla [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], k žádosti žalobkyně vytyčení hranic pozemku tak, aby byla vymezena sporná část pozemku pro potřeby tohoto řízení. Pod [číslo] [rok] byl [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] vyhotoven geometrický plán, jímž byl vymezen pozemek, jehož vlastnictví je mezi účastníky sporné jako pozemek [parcelní číslo], zahrada o výměře 17 m2. Žalobkyně geometrický plán přiložila k podané žalobě a domáhala se, aby soud určil její vlastnické právo k oddělenému pozemku [parcelní číslo].

6. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby, tvrzení žalobkyně označili za účelové polopravdy. Žalovaní popřeli, že by v minulosti nebylo nikdy sporu, kudy vede hranice mezi sousedními pozemky. Podle žalovaných bylo vždy jasno, že hranice vede ke kamennému mezníku v jižním rohu pozemku parc. [číslo]. Žalovaní svůj pozemek zakoupili od České republiky dávno předtím, než se účastníci stali sousedy. Žalovaní vždy pozemek drželi tak, jak věc koupili a zaplatili. Podle žalovaných není pravdou, že by žalobkyně neměla důvod pochybovat o tom, že hranice mezi pozemky vede v místě, kudy vedl plot. Žalobkyně si již v roce 2007 nechala vyměřit specielně hraniční bod [číslo] který byl osazen plastovým mezníkem a žalobkyně dobře věděla, že tento mezník leží jinde, než je trasa plotu. Žalobkyně nemohla sporný pozemek ani vydržet, neboť rozhodně nebyla v dobré víře, její držba nebyla řádná a je otázkou, zda-li vůbec držela. Žalobkyně přikupovala pozemky nyní sloučené do pozemku parc. [číslo] postupně a mohla je teoreticky začít držet až po jejich zakoupení. Žalovaní poukázali na přednes žalobkyně v řízení pod sp. zn. 16 C 240/2020, kdy žalobkyně opakovaně prohlásila, že na sporném pozemku nemá žádné movité věci. Neexistence dobré víry žalobkyně je podle žalovaných zřejmá již z předložených zaměření. Nejedná se o hranice neznatelné, ale o hranice v reálu stabilizované mezníky, hranice vícekrát zaměřované za přítomnosti samotné žalobkyně, dokonce z jejího popudu a žalobkyní potvrzované podpisem protokolů a vytyčovacích náčrtů. Žádné zaměření v minulosti nekopírovalo stav starého plotu a pozemek žalovaných parc. [číslo] má hranici jinde, než byl zmíněný drátěný plot. Žádný právní předpis vlastníkovi neukládá stavět plot přímo na hranici, je výsostným právem vlastníka, aby si na svém pozemku plot postavil kdekoli například z důvodů svahových poměrů a podobně. Žalovaní poukázali na existenci kamenného mezníku existujícího v roce 2005, kdy žalovaní kupovali od Pozemkového fondu ČR zahradu parc. [číslo] který již v době před nabytím pozemku žalobkyní vymezil hranici jinak, než vedl starý drátěný plot, což je pro posouzení dobré víry žalobkyně klíčové. Žalovaní vyložili vliv zaměření ze dne 13. 10. 2007, které bylo provedeno na žádost žalobkyně. Opětovně došlo k zaměření kamenného mezníku a především pak lomového bodu [číslo] který byl osazen plastovým mezníkem. Protože bod 1 ležel jinde než v trase plotu, a sice 32 cm od pletiva plotu a 2,5 od sloupku plotu, žalobkyně plastový mezník následně pokoutně odstranila. Nejméně od zaměření v r. 2007 tedy žalobkyně ví, kudy vede správná hranice, což vyvrací tvrzenou dobrou víru žalobkyně. Právě odstranění geodetického znaku žalobkyní svědčí nikoli o dobré víře, ale o nekalém záměru žalobkyně. Další zaměřování proběhlo v roce 2018, přičemž jak kamenný mezník tak plastový mezník byly brány jako řádný průběh vlastnické hranice. Žalovaní závěrem svého vyjádření konstatovali, že žalobkyně koná svévolně, když odstraňuje mezníky, podává trestní oznámení, křivá oznámení o přestupcích a nakonec i vykonstruovanou žalobu z rušení držby. Podle žalovaných žalobkyně eskalovala napětí mezi sousedy s úmyslem zmocnit se části pozemku žalovaných, která se jí hodila pro rozšíření vjezdu.

7. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že podle jejího názoru je potřeba nejprve určit, kudy hranice mezi pozemky skutečně vede, zda shodně s místem, kudy vedl původní drátěný plot, nebo jak tvrdí žalovaní. S odkazem na stanovisko Ing. [jméno] [příjmení] k přesnosti hranice žalobkyně tvrdila, že při vytyčování hranice a umisťování bodů do hranice postupovali geodeti tak, že pouze převzali souřadnice S-JTSK z databáze katastru nemovitostí, čímž došlo k nepřesnému zaměření bez kontroly. Pro případ, že by hranice mezi pozemky nevedla shodně s vedením původního drátěného plotu, požádala žalobkyně o připuštění změny žaloby a o určení svého vlastnictví k pozemku [parcelní číslo] o výměře 10 m2 v [katastrální uzemí], obci [obec], který vznikl na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Pozemek označený jako [parcelní číslo] je plně součástí té části pozemku p. [číslo] kterou žalobkyně vlastní od 29. 4. 2008 a kterou až do dubna 2020 nerušeně jako vlastní užívala a sama tedy splnila podmínky pro jeho vydržení. Pozemek [parcelní číslo] plně pokrývá tu část sporné hranice, která má pro žalobkyni význam z hlediska zachování vzrostlého živého plotu i z hlediska zachování stávajícího vjezdu na pozemky ve vlastnictví žalobkyně.

8. Z údajů z katastru nemovitostí a na základě nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. [číslo] trvalý travní porost o výměře 1 024 m² v [katastrální uzemí], [územní celek]. Nemovitost je zapsána na [list vlastnictví] vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov. Jedná se o pozemek funkčně související s pozemkem st. [parcelní číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa], který žalobkyně užívá k bydlení. Žalovaní jsou spoluvlastníky (ve společném jmění manželů) sousedního pozemku p. [číslo] zahrada o výměře 1 641 m² v [katastrální uzemí], [územní celek]. Nemovitost je zapsána na [list vlastnictví], vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov. Jedná se o pozemek funkčně související s pozemkem st. p. [číslo] jehož součástí je objekt [adresa], v němž žalovaní bydlí. Mezi zahradou žalovaných na pozemku p. [číslo] sousedními pozemky, které žalobkyně po zakoupení domu postupně nabývala do vlastnictví, se nacházel starý drátěný plot vybudovaný předchůdci žalovaných. Plot byl postaven před rokem 1987, žalovaní kupovali nemovitosti s již existujícím plotem.

9. Z kupní smlouvy ze dne 14. 3. 2007 uzavřené mezi žalobkyní a prodávající [jméno] [příjmení] vyplývá, že žalobkyně koupila s domem [adresa] pouze stavební pozemek st. [parcelní číslo] a pozemek [parcelní číslo]. V roce 2008 pak žalobkyně koupila od prodávajících [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pozemek parc. [číslo] který vznikl oddělením části pozemků p. [číslo] [parcelní číslo]. Základem pro nabytí vlastnického práva žalobkyně k pozemku parc. [číslo] byla kupní smlouva ze dne 17. 3. 2008. Teprve po nabytí právních účinků vkladu smlouvy do katastru (viz výpis z katastru [list vlastnictví] ve spise 30 C 93/2020) získala žalobkyně ke dni 29. 4. 2008 vlastnické právo k pozemku, který sousedil se zahradou žalovaných. V souvislosti s oddělením pozemku parc. [číslo] byl vypracován geometrický plán GP [číslo] 2007 ze dne 30. 11. 2007, ověřený [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobkyně byla přítomna zaměření, při kterém byl umístěn v terénu plastový mezník označený v geometrickém plánu jako [číslo]. Tento bod nacházející se podle údajů v geometrickém plánu na hranici mezi sousedními pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] určoval lom mezi části„ b“ nově vznikajícího pozemku parc. [číslo] (oddělenou z pozemku parc. [číslo]) a zbývající částí pozemku parc. [číslo]. Na základě směnné smlouvy ze dne 8. 5. 2019, uzavřené mezi žalobkyní a panem [jméno] [příjmení], došlo k rozšíření pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví žalobkyně o díly„ a“,„ b“ a„ c“, oddělené z pozemků p. [číslo] ve vlastnictví [jméno] [příjmení] do současné podoby pozemku [parcelní číslo]. Geometrický plán i v tomto případě zpracovával [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod [číslo] 2018.

10. Žalovaní předložili kupní smlouvu ze dne 18. 7. 2006, na základě které zakoupili od Pozemkového fondu České republiky pozemek parc. [číslo] (zahradu). Součásti smlouvy je geometrický plán zhotovený [anonymizováno]. [příjmení] a ověřený Ing. [jméno] [příjmení] dne 4. 4. 2005. Z plánu je zřejmé, že v té době spolu pozemky předchůdce žalobkyně a žalovaných nesousedily. Jediným styčný bodem mezi pozemkem parc. [číslo] parc. [číslo] ve vlastnictví [jméno] a [jméno] [příjmení] byl plastový mezník v bodě 23. Bod 10 (kamenný mezník) byl jedním z hraničních bodů mezi pozemkem žalovaných [číslo] sousedním pozemkem parc. [číslo] Jak bylo shora uvedeno, sousedství pozemků žalobkyně a žalovaných započalo až v roce 2008 a do roku 2019 tj. do doby navýšení rozlohy pozemku žalobkyně [číslo] končila společná hranice v úrovni bodu 1.

11. K umístění plastového mezníku označujícího bod 1 v terénu po zaměření v roce 2007 žalobkyně v žalobě uvedla, že se nacházel hned vedle sloupku stávajícího drátěného plotu. V účastnické výpovědi upřesnila, že to bylo malý kousek, tak asi 10 cm, od plotu žalovaných. Soud co do umístění plastového mezníku v roce 2007 má za prokázané, že se nacházel ve vzdálenosti 32 cm od linie plotu směrem do pozemku žalobkyně. Nejbližší železný kůl plotu stál cca 2,5 m od plastového mezníku. Soud přitom vycházel ze zaměření skutečného stavu mezi pozemky [číslo] ze dne 27. 5. 2020 Ing. [jméno] [příjmení]. Ten kromě sloupků plotu, živého plotu z habrů, krytého stání pro auto a boudy na pozemku žalobkyně zaměřil i bod [číslo] – 1 vytyčený pracovníky [právnická osoba] [obec] dne 13. 10. 2007. Z obsahu zaměření z 27. 5. 2020 i z výpovědi jeho zhotovitele Ing. [příjmení] u soudu má soud za osvědčené, že uvedený svědek žalobkyni bod ukázal a upozornil ji, že v místě byla provedena stabilizace hraničního bodu plastovým mezníkem. Žalobkyně reagovala prohlášením, že o mezníku věděla a že ho odstranila.

12. Účastnickou výpovědí žalobkyně vzal soud za prokázané, že při zakoupení domu s pozemkem parc. [číslo] se žádný geometrický plán nevyhotovoval, k tomu došlo až v souvislostí s koupí pozemku parc. [číslo]. Šlo o plán [číslo] 2007 připravovaný paní [příjmení], který se stal podkladem pro kupní smlouvu ze dne 17. 3. 2008. Žalobkyně a paní [příjmení] mluvily o tom, že plastový kolík určuje novou hranici pozemků, které bude žalobkyně kupovat. Žalobkyně si nevybavila, co konkrétního paní [příjmení] v terénu ještě přeměřovala, zda například vytyčovala nějaké jiné mezníky. Podle žalobkyně ale paní [příjmení] v terénu nenašla kamenný mezník. V roce 2008 a ani nikdy později žalobkyně nepochybovala o tom, že koupila pozemek až k drátěnému plotu sousedů [anonymizováno]. Vycházela z toho, že jejich plot navazuje na plot paní [příjmení] a jde o plot hraniční.

13. Bezprostředně po zakoupení začala žalobkyně nabytý pozemek [číslo] obhospodařovat. V té době to bylo s jejím tehdejším partnerem panem [příjmení], kdy na pozemku sekali trávu, protože tam byly původně nálety, keře, ostružiny, pozemek byl neudržovaný a zanedbaný. Také přistoupili k výsadbě habrového plotu podél hranic pozemku a to především kvůli zajištění soukromí mezi rodinou žalobkyně a sousedy. Podle žalobkyně se výsadba habrových keřů uskutečnila na jaře 2009. Způsob hospodaření žalobkyně na pozemku nebyl žalovanými nikdy komentován, nevyjadřovali se k výsadbě habrů, to se poprvé stalo až v roce 2020. Po dobu delší 10 let žalobkyně habry stříhala, udržovala, vyhrabávala listí v prostoru mezi habry a plotem. K vybudování krytého stání pro auto došlo v roce 2019. Žalovaní si následně stěžovali na stavebním úřadě, šetřením pracovnice stavebního úřadu bylo zjištěno, že přístřešek pro auto je postaven v souladu se stavebními předpisy a že před výstavbou ani v jejím průběhu nedošlo k porušení norem. Stavba označená jako bouda byla zhotovená v roce 2018, sousedé k ní neměli žádné výhrady, připomínky.

14. K plastovému kolíku umístěnému v bodě 289 – 1 žalobkyně vypověděla, že se na místě nacházel až do roku 2018. Když žalobkyně rozšiřovala pozemek [číslo] směnou s panem [příjmení], po konzultaci s geodety z [obec] přistoupila k odstranění plastového mezníku a jeho přesunu na roh zahrady. Pracovník, jehož jméno si žalobkyně nepamatovala, jí sdělil, že dojde ke sloučení pozemků, mezník už tam být nemusí a může být umístěn až v dalším lomu pozemku. Někdy v létě v roce 2019, když žalobkyně pracovala v zadní části zahrady na údržbě části pozemku odkoupeného od pana [příjmení], jí žalovaný sdělil, že má v plánu vybudovat nový plot. Nezmiňoval se však o tom, že by snad měl v úmyslu plot někam posunovat.

15. Žalovaná jako účastnice řízení uvedla, že žalovaní dům kupovali v roce 1987, té době se na místě již nacházel drátěný plot. Žalobkyně si nechávala v roce 2007 geometricky zaměřit pozemek v sousedství, geometrický plán žalovaným přišel poštou. Žalovaný se šel za žalobkyní podívat, jak je to vyměřené. Žalovaná viděla manžela mluvit s žalobkyní, která mu v terénu ukazovala, kde jsou vyměřené hranice. Byl tam plastový mezník, což odpovídá začátku pozemku žalobkyně, pak po 2,75 m byl kamenný mezník a po cca 20 m v blízkosti plotu se nacházel plastový mezník. Kamenný mezník byl na hranici pozemku paní [příjmení] a pozemku žalobkyně, tuto skutečnost manžel žalované potvrdil. Žalovaná viděla kamenný mezník při příležitosti odkoupení pozemku žalovaných od Státního pozemkového fondu ČR, kamenný mezník je na místě odjakživa a je viditelný. V době zakoupení pozemku [číslo] natloukl žalovaný ke kamennému mezníku železnou tyč, aby bylo vidět, že tam je hranice. [obec] železná tyč byla u kamenného mezníku podle žalované dva roky, žalobkyně pak začala dům opravovat, jezdili tam s kontejnery, přitom zřejmě došlo k odstranění železné tyče u kamenného mezníku. Žalovaná nebyla schopna upřesnit okamžik, kdy se již železná tyč u kamenného mezníku nenacházela, uvedla, že na místo nechodí a sousedy nehlídají.

16. K výsadbě habrů žalovaná uvedla, že podle přesvědčení žalovaných nebyly zasázeny dříve, než v roce 2011. Manžel žalované šel a upozornil žalobkyni, že habry vysazuje na jejich pozemku. Žalobkyně reagovala sdělením, že o tom ví a že až žalovaní budou dělat plot, dohodne se s nimi o tom. Informaci o obsahu vyjádření žalobkyně získala žalovaná od manžela. Žalovaný žalobkyni jasně řekl, že až budou žalovaní dělat plot, vysazené habry bude žalobkyně muset odstranit. Žalovaná popsala zhoršování vztahů mezi účastníky, k čemuž došlo někdy v roce 2018 v souvislosti s novým partnerem žalobkyně. Do té doby byly sousedské vztahy v pořádku, pak začaly ze strany žalobkyně a jejího přítele urážky, sprosté nadávky, vyhrožování a tak žalovaní dospěli k závěru, že mezi účastníky nemůže dojít k dohodě a žalovaní musí situaci řešit. Záměr opravovat plot začali žalovaní uskutečňovat někdy v roce 2018, kdy žalovaný koupil nové pletivo a materiál. Žalovaný v srpnu 2018 zašel k žalobkyni, která byla s partnerem panem [příjmení] na zahradě. Řekl, že žalovaní budou dělat plot a ať žalobkyně habry odstraní, protože plot povede na hranici. Žalobkyně se chtěla dohodnout, ale její přítel začal žalovanému vulgárně nadávat, až se z toho žalovanému udělalo špatně. Žalovaný se domů vrátil celý roztřesený a situaci žalované popisoval včetně reakcí žalobkyně a pana [příjmení]. Žalobkyně mu prý při této konfrontaci přinesla vodu, ptala se, jestli chce zavolat záchranku, žalovaný se ale vzpamatoval. Žalovaný se v té chvíli zajímal o to, kde je umístěný plastový mezník vyznačující bod 1, odpověď sousedů byla taková, že ho vyhodili. Žalovaná trvala na tom, že v mezidobí od vysázení habrů a oznámením, že žalovaní započnou s opravou plotu (srpen 2018) měli žalovaní připomínky k tomu, že žalobkyně zasahuje do jejich pozemku. K rozhovoru o hranicích pozemků došlo podle žalované několikrát, byla u toho i paní [příjmení]. Žalovaná přímo u rozhovorů nebyla, viděla ale manžela, který s žalobkyní mluvil u plotu. Doma pak manželce vždy sděloval, že s žalobkyní mluvili o hranicích pozemků, rozhovor s tímto obsahem manžel žalované popsal ve třech či čtyřech případech. K důvodům rozhovorů mezi svým manželem a žalobkyní o umístění plotu žalovaná uvedla, že se jen tak jako sousedi bavili i za účasti paní [příjmení], kde je správná hranice mezi pozemky. Rozhovory nebyly nijak ve zlém, byly to klidné sousedské hovory, problém nastal až v srpnu 2018 v souvislosti se sprostými nadávkami druha žalobkyně.

17. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], která je sousedkou žalovaných i žalobkyně, vzal soud za prokázané, že v domě [adresa] bydlí od roku 1981, pak se přistěhovali žalovaní do vedlejšího domu se zahradou a později se přistěhovala žalobkyně. Kolem zahrad vždy byly ploty a každý majitel pozemky užíval tak, jak byly oploceny. Svědkyně i žalovaní tedy každý užívali své zaplocené pozemky, s umístěním plotů se nikdy nehýbalo. Svědkyně si nevybavila žádné rozhovory, u kterých by byla přítomna a které by vedli účastníci o plotech a jejich umístění. Jedinou výjimkou bylo přeměřování pozemku před 3 nebo 4 roky v souvislosti s tím, že si žalovaní začali stěžovat, že žalobkyně má stavbu na jejich pozemku. Předtím se otázky hranic a umístění plotů neřešily. Svědkyně potvrdila, že žalobkyně vysazovala habry krátce poté, co se přistěhovala. Na postupně přikupovaných pozemcích si žalobkyně vybudovala stání pro auto, kůlnu na dříví.

18. Svědkyně uvedla, že více se baví s žalobkyní. S žalovaným měli v minulosti konflikt, spočívající v tom, že část pozemku u domu [adresa] si začali nárokovat žalovaní. Plot kolem zahrady svědkyně vždycky vedl po hranici mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] původně byl na hranici ještě dřevěný plot po Němcích, ten byl nahrazen po dožití novým plotem. V r. 2005 začali žalovaní tvrdit, že mají nárok na část pozemku za plotem směrem k domu svědkyně, což se ale ukázalo jako nepravdivé. Pozemkový fond ČR po přeměření prodal odpovídající část pozemku svědkyni s manželem, zároveň odprodal žalovaným zahradu. Umístění plotu mezi pozemkem svědkyně a pozemkem žalovaných je dlouhodobě beze změny. Neměnil se ani plot mezi pozemky účastníků a to až do doby, než ho žalovaný zboural. Svědkyně si nevzpomněla, že by někdy v minulosti s žalobkyní a žalovaným současně rozmlouvali o umístění plotu. Ke kamennému mezníku – bodu 10 se svědkyně vyjádřila tak, že kamenný patník byl původně pod terénem, svědkyně ho neviděla, mohl být zarostlý trávou. Svědkyně byla k rohovému kamennému mezníku přivolána v rámci sporu mezi žalovaným a žalobkyní o umístění plotu, nepamatovala si již zda mezník viděla a zda správnost jeho umístění potvrzovala.

19. Výpovědí svědka [jméno] [jméno] vzal soud za prokázané, že v létě 2019 byl u žalovaných velký hluk z ohňostrojů. Stalo se to večer už za tmy, svědkovi se plašily chované husy a kachny. Svědek se proto vydal směrem, odkud se ozýval hluk, po cestě potkal žalobkyni. Ta mu sdělila, že rány jdou od sousedu a že zavolala policii. Z výpisu použitých služeb žalobkyně u [právnická osoba] vyplývá, že žalobkyně dne 10. 8. 2019 ve 21.41 hodin telefonovala na pevnou linku spojovatelky Ministerstva vnitra, z čehož má soud za prokázané, že kontaktovala policii k řešení incidentu kvůli hluku ze sousedství. Žalobkyně doložila výpis s komunikace z messengeru s dcerou žalovaných, v níž jí dne 12. 8. 2019 sděluje, že konzultovala věc s pozemky na katastrálním úřadu. Vyjádřila přesvědčení, že pozemek, který žalovaný rozporuje, je v jejím vlastnictví, nikoli ve vlastnictví žalovaného.

20. Z obsahu spisu Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 30 C 93/2020 se podává, že v dubnu 2020 vlezl žalovaný dírou v plotě na pozemek p. [číslo] na tento pozemek do vzdálenosti přibližně 30 cm od stávajícího drátěného plotu zatloukl dřevěné kolíky a kovové tyče. Následně na dotaz žalobkyně sdělil, že si nechal pozemky přeměřit panem [příjmení] [příjmení] z [obec], přičemž zjistil, že hranice pozemku vede ve skutečnosti po pozemku, který užívá jako pozemek [parcelní číslo] žalobkyně a to ve vzdálenosti 30 cm až 150 cm od stávajícího drátěného plotu a že tedy žalobkyně neoprávněně užívá pás pozemku o šířce 30 až 150 cm po celé délce hranice mezi pozemky p. [číslo] p. [číslo] přičemž vlastníkem tohoto pásu pozemku jsou ve skutečnosti žalovaní. Dále žalovaný sdělil, že drátěný plot posune do míst, kde zatloukl kolíky a tyče a dále že pokácí habrový živý plot, neboť ten se nachází na jeho pozemku. Dne 28. 4. 2020 pak žalovaný drátěné pletivo stávajícího plotu skutečně odstranil a vstoupil na pozemek [parcelní číslo] s pilkou s tím, že jde kácet habry. Žalobkyně se nejprve obrátila na Policii ČR a následně pak dne 30. 4. 2020 podala u soudu žalobu z rušené držby. Soud vyhověl návrhu žalobkyně a dne 13. 5. 2020 vydal usnesení, kterým žalovanému uložil zdržet se rušení držby žalobkyně odstraněním plotu mezi pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], vybudováním nového plotu na pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] a odstraněním stromů či jiných porostů na pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí]. Usnesení bylo následně potvrzeno odvolacím soudem.

21. Z písemného stanoviska [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 24. 8. 2020, které předložila žalobkyně, se podává, že sporná hranice mezi pozemky [číslo] [číslo] v [katastrální uzemí] je vedena se střední souřadnicovou chybou 1,0 m a není možné průběh vlastnické hranice určit přesněji. [příjmení] bodu přeneseného z obrazu mapy do terénu se může pohybovat v kružnici s poloměrem 2,83 m. [anonymizováno] [příjmení] došel k závěru, že v tomto případě je hranice mezi pozemky technickými prostředky nezjistitelná a že bez dohody vlastníků nikdo není schopen průběh hranice v terénu přesně vyznačit. U místního šetření konaného dne 24. 8. 2022 [anonymizováno] [příjmení] vypověděl, že na žádost žalobkyně v roce 2021 přešetřoval průběh hranice mezi sousedními pozemky, při prováděném zaměření v terénu nalezl plastový mezník – bod 23, z něhož vycházel středový trn. Rovněž kamenný mezník – bod 10 byl odhalený. Kamenný mezník se na místě nacházel minimálně od roku 2005, což lze dovodit z měřičského záznamu [číslo] – geometrického plánu vypracovaného panem [příjmení]. [anonymizováno] [příjmení] uvedl, že jím vypracované geometrické plány na změnu hranice pozemků splňují kritéria přesnosti, neboť od zobrazení hranice v katastrální mapě by nově stanovená hranice nebyla dál, než je mezní polohová chyba. Jedním z argumentů pro posun hranice navrhovaný Ing. [jméno] [příjmení] byl odkaz na pravidlo, že historická hranice bývá tvořena přírodní hranicí v terénu, vede tedy buď pod mezí nebo nad mezí. V daném případě přímka hranice v katastrální mapě v terénu začíná pod mezí a končí nad horní hranou meze. I to vedlo zpracovatele Ing. [příjmení] k závěrům, které učinil.

22. Při prohlídce místa pořídil soud fotodokumentaci, která je přiložena k protokolu o ohledání. Fotografie stavu s ještě existujícím plotem (tj. s drátěným pletivem mezi jeho sloupky), je součástí spisů 30 C 93/2020. Žalobkyně při ohledání učinila nesporným, že provedla odkopání spodní hrany meze za účelem úpravy a rozšíření vjezdu automobilem na pozemek. Připustila, že část meze se původně mohla nacházet v pravé jízdní koleji ve směru příjezdu.

23. Soud má prokázané následující skutečnosti, které považuje za podstatné pro rozhodnutí ve věci Žalobkyně stala vlastnicí pozemku parc. [číslo] sousedícího se zahradou žalovaných dne 29. 4. 2008 a to v rozsahu části„ b“ geometrického plánu [číslo] 2007, která přiléhala k jejich pozemku [číslo]. Žalobkyně byla přítomna při zaměřování prováděném paní [jméno] [příjmení], která osadila znak bodu 289 – 1, jako hranici mezi žalobkyní zakupovaným pozemkem parc. [číslo] (odděleným z pozemku parc. [číslo]) a zbytkem rozdělovaného pozemku parc. [číslo]. Cílem zaměření v roce 2007 bylo připravit podklady pro kupní smlouvu mezi žalobkyní a vlastníky prodávaných pozemků. [příjmení] bylo právě umístění bodu 1, který určoval, kam až bude sahat pozemek nabývaný žalobkyní. V geometrickém plánu [číslo] 2007 jsou konstatovány stabilizační body 23 a 10, avšak jak potvrdil Ing. [příjmení], ty v roce 2007 nebyly předmětem zaměření, údaje o nich byly převzaty z katastrální mapy. Soud uvěřil žalobkyni v tom, že se v průběhu zaměřování zajímala především o to, kde bude její nově získaný pozemek hraničit s pozemky prodávajících. Vzhledem k existující zjevné hranici v terénu tvořené plotem žalovaných a na něj navazujícím plotem paní [příjmení], mohla žalobkyně důvodně předpokládat, že směrem k uvedeným sousedům kupuje pozemek až k hranici oplocení. Pochybnosti o přehlednosti terénu v roce 2007 v místě styku pozemků [číslo] (pozemek žalobkyně), [číslo] (pozemek žalovaných) a [číslo] (pozemek [anonymizováno]) vyvolává prokazatelné nedohledání kamenného mezníku [číslo] [jméno] [příjmení]. Tvrzení, že při zaměření paní [příjmení] bod [číslo] v terénu nenalezla, nezůstalo pouze v rovině prohlášení žalobkyně, ale vyplývá z vytyčovacího náčrtu z 13. 10. 2007 a rovněž z geometrického plánu [číslo] 2007, kde je bod 10 veden jako vyznačený plastovým mezníkem. V geometrickém plánu [číslo] Ing. [jméno] [příjmení] z roku 2005 byl přitom bod 10 ustaven kamenným mezníkem, přičemž trvalou stabilizaci tohoto bodu potvrdili všichni v řízení vyslechnutí geodeti.

24. Žalovaní namítali, že žalobkyně si vzhledem k bodu [číslo] který byl mezníkem vytyčen ve vzdálenosti 32 cm od plotu, musela být vědoma, že skutečná hranice vede jinak, než vede linie plotu. Soud zdůrazňuje, že žalobkyně v terénu neřešila vlastnickou hranici s žalovanými a [anonymizováno], byla důvodně přesvědčená, že odpovídá stavu zaplocení. Žalobkyně kolík sloužící pro vytyčení bodu [číslo] považovala za ukazatel hranice nově získávaného pozemku podle připravované kupní smlouvy. Podle přesvědčení soudu nemůže jít žalobkyni k tíži, pokud kolík umístěný v zanedbatelné vzdálenosti od prohýbajícího se drátěného plotu, navíc v zarostlém a neudržovaném terénu, nevyhodnotila jako skutečnost vedoucí k závěru o jiné hranici pozemku žalovaných. Za nejpodstatnější soud považuje skutečnost, že žalobkyně se ujala držby pozemku [číslo] v dubnu 2008, a to až k plotu žalovaných, který fakticky odděloval pozemky sousedních vlastníků. Žalobkyně nabytý pozemek začala užívat v celém rozsahu, udržovala jej, sekala a hrabala na něm trávu. V přiměřené hranici od plotu žalobkyně v roce 2009 (nejpozději v roce 2011, což tvrdí žalovaní) vysadila habry, o živý plot v průběhu jeho růstu řadu let pečovala. Soud vyhodnotil jako nevěrohodnou výpověď žalované, podle níž měli žalovaní žalobkyni v minulosti několikrát upozorňovat, že habry jsou na jejich pozemku a že je bude muset v případě realizace opravy plotu vykácet. Svědkyně paní [příjmení] nepotvrdila, že by hovory s tímto obsahem vyslechla, i když žalovaná uvedla, že svědkyně byla u sousedských rozhovorů o jiném průběhu hranice. Žalobkyně se nejen k pozemku [číslo] i k vedlejšímu úzkému pruhu zemského povrchu podél plotu žalovaných vždy chovala jako k vlastnímu majetku. Neměla důvod pochybovat o svém vlastnickém právu k pozemku, který který koupila a převzala do držby, a to až k plotu žalovaných. Někdy v roce 2019 pak žalobkyně odstranila plastový mezník, označený v geometrickém plánu z roku 2007 číslem 1. Učinila tak podle svého vyjádření proto, že plastový mezník vymezoval hranici mezi pozemkem [číslo] a dílem„ b“ pozemku [číslo] sloučeným do pozemku [číslo] (viz geometrický plán č. 416- 454/ 2018). Tato hranice uzavřením směnné smlouvy v roce 2019 zanikla a mezník tak ztratil opodstatnění. Podle názoru soudu postup žalobkyně při odstranění mezníku vyznačujícího bod 1 nebyl vhodný, neboť zbytečně vyostřil spor s žalovanými. Nicméně jak je shora uvedeno, v odstranění plastového mezníku žalobkyní nespatřuje soud úmysl směřující prioritně k zastření pravé hranice mezi pozemkem žalobkyně a pozemkem žalovaných.

25. Z výsledků dokazování vyplynulo, žalovaní poprvé vytkli žalobkyni, že užívá část jejich pozemku, nejdříve v létě 2019. Byla doložena časová souvislost mezi výhradami ze strany žalovaných a incidentem z 10. 8. 2019, kdy žalobkyně kvůli obavám z ohňostroje zavolala na žalované policii. Soud vyhodnotil jako nevěrohodnou výpověď žalované o průběžném přátelském upozorňování žalobkyně na to, že plot nevede po hranici sousedních pozemků a na to, že bude muset své habry v případě údržby plotu odstranit. Tvrzení žalovaných, že s žalobkyní jednali o nesprávném vymezení hranice již dříve než v létě 2019, vyhodnotil soud jako účelové. [příjmení] byl prokázán výpovědí žalobkyně, výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], výpovědí svědka [jméno], výpisy z telefonního účtu a z komunikace z messengeru ze srpna 2019.

26. Nabývací titul žalobkyně k pozemku parc. [číslo] je ze dne 17. 3. 2008 a žalobkyně se chopila držby pozemku až k plotu žalovaných dne 29. 4. 2008. Skutečnosti rozhodné pro započetí běhu lhůty pro vydržení nastaly před 1. 1. 2014, na daný případ se budou aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) (k tomu viz § 3028 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). <i>27. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.</i> <i>28. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.</i> 29. K posuzování právní otázky, zda je držitel v dobré víře, či nikoli, zaujal Nejvyšší soud ČR právní názor již v rozsudku ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99, podle kterého tuto otázku je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. K posuzování dobré víry oprávněného držitele lze odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, podle kterého při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu připouští vydržení vlastnického práva k části sousedního pozemku v situaci, ve které se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, v důsledku čehož se chopí i držby (části) sousedního pozemku, o němž se domnívá, že je součástí pozemku, který ve skutečnosti měl nabýt (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5962/2017). Rozhodnými pro posouzení objektivní dobré víry držitele jsou v tomto případě opět okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby části sousedního pozemku. Okolnosti se ale v tomto případě nebudou vztahovat k tomu, zdali sousední pozemek byl předmětem nabývacího titulu, nýbrž k tomu, zdali nabyvatel věděl či vzhledem k okolnostem vědět měl, kudy vede vlastnická hranice v terénu. Co se týká poměru výměry nabytého pozemku ke skutečně drženému pozemku, judikatura toleruje podle okolností případu i překročení ve výši až do 50 % výměry nabytého pozemku, výjimečně i více. Posuzován by měl být i postoj vlastníka sousedního pozemku k držbě části jeho pozemku. 30. [příjmení] při posouzení dobré víry vydržitele hraje především otázka znatelnosti vlastnické hranice v terénu, v tomto případě plotu. Bylo prokázáno, že když žalobkyně v roce 2007 nechala vytyčit hranice přikupovaného pozemku parc. [číslo] neměla po zaměření žádný důvod usuzovat, že z následné koupě bude vyloučen pruh pozemku o šířce 30 cm až cca 1 metr podél plotu žalovaných. Výměra sporné části pozemku činí 10 m², což je ve vztahu k výměře zahrady žalovaných zanedbatelné. Pozemek parc. [číslo] měl celkovou výměru 311 m² a užívala-li žalobkyně ve skutečnosti výměru pouze o 10 m² větší, nemohla mít žalobkyně ani při zachování náležité opatrnosti pochybnosti o tom, že výměra držených pozemků odpovídá ploše uvedené v katastru nemovitostí. V období od dubna 2008 do srpna 2019 nebylo prokázáno nic, co by nasvědčovalo nepoctivosti držby žalobkyně v rozhodném období. Žalovaní celou dobu snášeli užívání části svého pozemku [číslo] nacházející se vně oplocení jejich zahrady. Při obvyklé péči o majetek by skuteční vlastníci pozemku nepochybně přistoupili k řešení věci, pokud by měli za to, že sousedka užívá jejich pozemek. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně byla od dubna 2008 vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že jí část pozemku žalovaných patří, a proto ji nabyla do vlastnictví na základě vydržení ve smyslu § 134 odst. 1 obč. zák. Žalobkyně se po deseti letech tj. v dubnu 2018 z titulu vydržení stala vlastníkem pozemku [číslo] vyznačeném v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku [číslo] vyhotoveném [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v [katastrální uzemí], obci [obec]. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

31. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, podle § 142 odst. 1 o.s.ř. uplatnila právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně vynaložila soudní poplatek 5.000 Kč. Žalobkyně byla zastoupena advokátkou, která v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. požadovala odměnu za úkon právní služby z tarifní hodnoty 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) ve výši 3.100 Kč za úkon právní služby. Advokátce náleží odměna za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, účast na soudním jednání dne 25. 1. 2022, podání z 25. 2. 2022, účast na místním šetření 24. 8. 2022 - dva úkony, účast na soudním jednání dne 17. 1. 2023 – dva úkony, podání z 16. 2. 2023, účast na soudním jednání dne 25. 2. 2023 – dva úkony, závěrečný návrh, tedy za 12 úkonů právní služby (odměna 37.200 Kč). Ke každému z úkonů náleží náhrada 300 Kč, za 12 úkonů 3.600 Kč. Zástupkyně žalobkyně v souladu s předpisy o cestovních náhradách vyúčtovala v částce 119 Kč cestovné z [obec] do [část obce] a zpět za cestu automobilem k místnímu šetření. Celkové náklady řízení, které soud žalobkyni přiznal, činí včetně soudního poplatku 45.919 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. se náklady řízení platí advokátce žalobkyně. Lhůtu k náhradě nákladů určil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

32. Výrokem III. soud podle výsledku řízení rozhodl, že neúspěšní žalovaní jsou povinni nahradit náklady svědečného, které platil stát (§ 148 odst. 1 o.s.ř.).

33. Soud neshledal důvod k rozhodování podle § 1028 o. z., neboť se nejednalo o případ neznatelných či pochybných hranic. Z vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] vyplynulo, že jím zaměřená hranice mezi pozemky žalobkyně a žalovaných představuje„ jednu z možných“. Podle názoru soudu je třeba respektovat výsledky předchozích zaměření, při nichž bylo postupováno podle příslušných předpisů, a na jejichž základě byly provedeny zápisy do katastru nemovitostí.

34. Závěrem soud uvádí, že spravedlivé rozhodnutí by nemělo přehlížet skutečnosti zdůrazňované žalobkyní, které se v průběhu řízení potvrdily. Předmětem sporu mezi účastníky je pozemek velmi malý, nacházející se ve svahu, pro žalované nevyužitelný. Naproti tomu žalobkyni by ztráta možnosti užívat pozemek označený v geometrickém plánu [číslo] číslem p. [číslo] přinesla velké problémy. Jednak by v takovém případě žalovaní odstranili habry, které zajišťují soukromí rodiny žalobkyně při užívání nemovitostí a vedle toho by posunutím oplocení došlo k dalšímu zúžení již tak dost úzkého průjezdu na pozemky žalobkyně. V průběhu tohoto a zejména v průběhu předchozích dvou řízení se žalobkyně snažila vyřešit spor smírnou cestou, přičemž žalovaní všechna nabízená řešení (výměnu za jiný než požadovaný díl pozemku, vyplacení peněžité náhrady) odmítli. Soud je proto přesvědčen, že i kdyby žalobkyně neprokázala vznik svého vlastnického práva vydržením, nemělo by jednání žalovaných požívat právní ochrany.