30 C 29/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní tituly před jménem jméno FO ve věci žalobce: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupen advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o ochranu držby

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému odstranit jím vybudovanou kovovou bránu na mostu přes řeku , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, , vedoucí ze silnice , Anonymizováno, . třídy č. , hodnota, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, , ústící na pozemek parc. č. , hodnota, , to vše v k.ú. , adresa, , Anonymizováno, , obec , adresa, , a dále umožnit žalobci nerušený výkon užívacího práva odpovídajícího služebnosti stezky a cesty přes předmětný most a dále přes pozemek parc. č. , hodnota, až na hranici pozemku č. , Anonymizováno, , a uložení povinnosti žalovanému zdržet se vůči žalobci jakéhokoli dalšího rušení či znemožnění držby tohoto práva,eventuálně kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému umožnit žalobci nerušený výkon užívacího práva odpovídajícího služebnosti stezky a cesty přes předmětný most a dále přes pozemek parc. č. , hodnota, až na hranici pozemku č. , Anonymizováno, , a to prostřednictvím neomezeného čipového či jiného obdobného přístupu, a uložení povinnosti žalovanému zdržet se vůči žalobci jakéhokoli dalšího rušení či znemožnění držby tohoto práva, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 3.600 Kč k rukám zástupce žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalobce je povinen zaplatit soudní poplatek 5.000 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobce se žalobou z rušené držby doručenou zdejšímu soudu dne 30. 1. 2024 domáhal, aby soud postupoval podle § 176 o.s.ř. a rozhodl o uložení povinnosti žalovanému odstranit žalovaným vybudovanou kovovou bránu na mostu přes řeku , Anonymizováno, , který vede ze silnice č. , hodnota, a ústí na pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, , obci , adresa, . Rozhodnutím soudu měl být žalobci umožněn nerušený výkon užívacího práva odpovídajícího služebnosti stezky a cesty přes předmětný most a dále přes pozemek žalovaného parc. č. , hodnota, až na hranici pozemku č. , Anonymizováno, , a žalovanému uložena povinnost zdržet se vůči žalobci jakéhokoli dalšího rušení či znemožnění držby tohoto práva. K odůvodnění žalobce uvedl, že je výlučným vlastníkem nemovitých věcí v k. ú. , adresa, , Anonymizováno, , obec , adresa, , na LV č. , hodnota, , na nichž mj. stojí stavba, v níž žalobce provozuje ubytovací - rekreační zařízení „, Anonymizováno, “. V sousedství vlastní pozemky (nemovitosti) mj. také žalovaný, které jsou „položené níže“ u silnice , Anonymizováno, . třídy č. , hodnota, z/do , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (komunikace samostatně jako parc. č. , Anonymizováno, ). Pozemky žalovaného jsou na LV č. , hodnota, , klíčový pro další popis případu a podaného návrhu je zejména pozemek žalovaného parc. č. , hodnota, . Mezi silnicí a pozemkem žalovaného teče jako vodní tok řeka Úpa (samostatně jako parc. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví státu/ve správě , právnická osoba, ). Přes řeku , Anonymizováno, vede v inkriminovaném místě z předmětné silnice , Anonymizováno, . třídy most, ústící do krátkého pruhu několika metrů pozemku žalovaného parc. č. , hodnota, , dlouhé roky konstantně využíván nejen žalobcem a dalšími sousedy, ale široce a veřejně pro pěší i jízdní překonání. O tom svědčí mj. zřízené (veřejné) parkování na sousedním pozemku ve vlastnictví státu parc. č. , Anonymizováno, a dále také přímé propojení na obecní veřejnou účelovou komunikaci ve vlastnictví města , adresa, (parc. č. , Anonymizováno, ), z níž už žalobce, jeho sousedé i jiné osoby mají nerušený přístup na své pozemky a dále. Jedná se de facto o jediný způsobilý přístup na pozemky žalobce a dalších vlastníků v lokalitě a to tím spíše ve vztahu k účelu a činnostem tam provozovaným, tedy např. přístup hostů, zásobování atd. Žalovaný pan , jméno FO, bez jakékoli diskuse, přípravy, alternativ svévolně znemožnil žalobci, dalším sousedům, jejich hostům a všem dalším přístup na most a pak dále na jejich vlastní i veřejné pozemky a cesty. Nejprve došlo k vybudování neprůjezdné a masivní brány a to dokonce na začátku mostu směrem ke zmíněné silnici , Anonymizováno, . třídy, nikoli směrem do pozemku žalovaného. To bylo ještě řešeno předáním čipů dotčeným vlastníkům a umožněním takto bránu otevřít/používat. V prvních lednových dnech, konkrétně 5. 1. 2024 však došlo ke svémocnému odebrání a tím nadobro zamezení veškerého přístupu na most a pak dále pro žalobce, jeho zaměstnance, hosty i dodavatele se zásobováním.

2. Popisované znemožnění užívání věci/pozemku k přístupu k pozemku žalobce je učebnicovým příkladem předpokladu podané žaloby. Žalobce se musí domáhat ochrany proti žalovanému právě (a patrně jen) tímto prostředkem, což potvrzuje i v žalobě citovaná komentářová literatura. Žalobce podle svého přesvědčení vymezil veškeré nutné náležitosti a předpoklady podané žaloby jako soukromoprávního prostředku ochrany svých práv a vlastnictví proti konkrétnímu/aktuálnímu rušiteli. Zároveň v návrhu pro zesílení své argumentace poukázal žalobce na hrozbu vzniku škody, neboť vybudovaná brána se ve vztahu k mostu jeví jako předimenzovaná a může vést ke zboření mostu. Druhá rovina podle žalobce vychází z rozřešení otázky, zda most a cesta přes něj logicky včetně krátké části přes pozemek žalovaného je tzv. veřejně přístupnou účelovou komunikací. Žalobce s odkazem na obsah veřejné aplikace , adresa, a dálniční síť ČR vyjádřil přesvědčení, že tomu tak je.

3. Žalovaný se vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznává, a to ani z části. Poukázal na to, že žalobce neplní povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Žalobce v žalobě netvrdí (ani nedokazuje), že by mu držba jakéhokoliv práva svědčila a z žalobních tvrzení a označených důkazů ani není možné učinit závěr, že by ze strany žalovaného došlo k rušení držby jakéhokoliv práva. Podle žalovaného žalobce selhává již v samotném prokázání svého tvrzeného vlastnického práva k nemovitým věcem v k. ú. , adresa, , Anonymizováno, . obec , adresa, , zapsaných na LV č. , hodnota, . Žalovaný vyjádřil pochybnosti o samotné srozumitelnosti žaloby a považuje ji za neprojednatelnou. Z žaloby nelze dovodit, že by původní (pokojný) stav představoval stav, kdy by v žalobě specifikovaná brána neexistovala. Dále se v rámci tzv. posesorní ochrany nelze domáhat toho, aby žalovaný aktivně umožnil další výkon užívacího práva do budoucna (s výjimkou obnovy předchozího stavu). Žalobou uplatněné nároky tedy nemají oporu v hmotném právu. Sám žalobce podle žalovaného zpochybňuje pravomoc civilních soudů v dané věci, když uvádí, že by se mělo fakticky jednat o řízení o odstranění pevné překážky dle ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., zákon o pozemních komunikacích. Žalovaný namítl neexistenci jakékoliv držby práva žalobcem vůči žalovanému a současně i jakékoliv svémocné rušení či vypuzení žalobce z držby jakéhokoliv práva jeho osobou. Co do neexistence držby práva žalobce a z toho neexistence vypuzení z ní žalovaným, se jedná o negativní skutečnost, kterou nemůže žalovaný prokázat, ve vyjádření proto popsal skutečnosti alespoň nepřímo poukazující na zjevnou neexistenci držby práva žalobce. Zdůraznil, že nemovitosti ve vlastnictví žalovaného nabyté kupní smlouvou ze dne 9. 12. 2022 na LV. č. , hodnota, v kat. území , adresa, , tedy ani pozemek parc. č. , hodnota, , nejsou zatíženy žádným věcným právem žalobce. Žalovaný na svých pozemcích provozuje rekreační ubytovací objekt veřejně známý jako , Anonymizováno, . Již v době před nabytím pozemků žalovaným byla lávka na konci při pozemku parc. č. , hodnota, v kat. území , adresa, , Anonymizováno, opatřena uzamykatelnou závorou k zamezení přístupu širšímu okruhu osob. K odemknutí a zvednutí brány sloužily čipy, které byly poskytovány osobám ubytovaným v , Anonymizováno, na dobu jejich pobytu, případně na základě individuálních dohod též vlastníkům sousedních pozemků, to však výlučně po dohodě s právními předchůdci žalovaného a pro konkrétně určené osoby. Tento stav potvrdil pan , jméno FO, (bývalý spoluvlastník pozemků žalovaného), který společně s dalšími spoluvlastníky uvedenou závoru zřídil před více jak 15 lety.

4. Protože ze strany neznámých osob docházelo k neoprávněnému překonávání závory spojeného s jejím poškozováním, násilným otevíráním, či vytvořením neautorizovaných kopií přístupových čipů, byl nucen žalovaný přistoupit k výměně poškozené závory za robustnější řešení ve formě instalace ocelové uzamykatelné brány na lávku. K nahrazení závory bránou došlo dne 22. 10. 2023, k otevření brány opět slouží stejně jako v případě závory čip. I zde se uplatňuje stejný režim jako v případě závory, tj. že čipy k bráně jsou poskytovány ubytovaným hostům v , Anonymizováno, , případně dalším osobám na základě individuální dohody. K takové dohodě však v případě žalobce nedošlo. Pokud by byl snad žalobci kdy umožněn přístup skrze bránu, pak se tak jednalo jen na základě povolení výprosou, a nejedná se tak o pravou držbu práva ve smyslu ustanovení § 993 občanského zákoníku.

5. S ohledem na dlouholetou existenci závory nelze podle žalovaného přisvědčit tomu, že by lávka byla konstantně využívána žalobcem, ale i široce a veřejně pro jízdní překonání. Pokud k něčemu takovému docházelo, pak jen na základě svémocného překonání závory, a tedy na základě nepravé držby, u níž je posesorní ochrana vyloučena. Neobstojí ani podpůrný argument žalobce ohledně údajného veřejného parkování na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, . Uvedený pozemek je Státním pozemkovým úřadem dlouhodobě pronajímán panu , Anonymizováno, , jméno FO, a parkovat na tomto pozemku je možno jen s jeho souhlasem. , jméno FO, žalovanému potvrdil, že veřejně neumožňoval a ani neumožňuje parkování na pozemku parc. č. , Anonymizováno, . I kdyby měl žalobce kdy oprávněný přístup skrze závoru, nelze přisvědčit argumentaci žalobce, že by se v případě jeho přístupu jednalo o stav trvající desítky let, a to i se započtením vlastnictví předchozího vlastníka pozemků v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, , obci , adresa, zapsaných na LV č. , hodnota, . Žalobce jako právnická osoba vznikl dne 5. 6. 2020, ještě ke dni 1. 6. 2022 byli spoluvlastníky pozemků žalobce pan , jméno FO, , a , tituly před jménem, , jméno FO, , kteří pozemky nabyli s účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni 10. 6. 2020. I při započtení vlastnictví předchozích vlastníků by údajný pokojný stav trval nanejvýš 3,5 roku. Z tvrzení žalobce o desetiletém pokojném stavu je nutné proto též usuzovat na zjevnou šikanózní povahu žaloby. Žalovaný zdůraznil, že přístupová cesta k pozemkům žalobce je zajištěna jinak než přes pozemky žalovaného a sice přes pozemek parc. č. 78, , Anonymizováno, a dále jeho napojením na obecní stezku na pozemku parc. č. 1102/1 (vše v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, ) ústící přímo v centru obce , adresa, . Žalobce se snaží si žalobou vydobýt pro něj subjektivně patrně výhodnější spojení se svými pozemky.

6. Žalovaný rovněž namítal, že žaloba byla podána po uplynutí šestitýdenní prekluzivní lhůty podle § 1008 odst. 1 o. z. K vybudování brány došlo dne 22. 10. 2023, žalobce se jako provozovatel ubytovacího rekreačního zařízení s existencí brány seznámil v řádu jednotek dní po její instalaci. Nejpozději se tak stalo dne 7. 11. 2023, kdy žalobce s žalovaným ohledně brány komunikoval a vznesl požadavek na její otevření. Podle žalovaného žalobce žalobou zjevně sleduje dosažení stavu, kdy majetek žalovaného nebude ochráněn před svévolným zásahem třetích osob. Žalobce sám na internetových stránkách (např. https://www., Anonymizováno, ) vyzývá své potenciální klienty, aby parkovali svá osobní vozidla na pozemcích žalovaného. Žalovaný z žaloby dovozuje, že ve skutečnosti žalobce popisuje údajný pokojný stav, který zde mohl být pouze ještě před vybudováním závory, neboť podstatnou je zde patrně existence překážky zamezující vstupu na pozemky žalovaného jako takové, nikoliv její forma. Žaloba je proto podávána se zpožděním v řádech několika let. V závěru vyjádření žalovaný upozornil na některé veřejnoprávní aspekty, které vylučují pravou držbu práva žalobce. Zdůraznil zejména, že pozemky obou účastníků i pozemek parc. č. , Anonymizováno, se nacházejí ochranném pásmu národního parku. U pozemků žalobce neexistují žádné úředně povolené plochy k parkování motorových vozidel, a nelze se k nim ani motorovými vozidly (alespoň skrze pozemky žalovaného) dostat. Žalobce tedy nemohl reálně držet právo průjezdu přes pozemky žalovaného či právo příjezdu k pozemkům žalobce skrze pozemky žalovaného. Ostatně pokud ani nemůže zaparkovat vozidlo, jednalo by se o zcela samoúčelný průjezd. Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný v podaném vyjádření reagoval pouze na obsah žaloby datované dne 30. 1. 2024, která mu byla doručena prostřednictvím soudu dne 6. 2. 2024.

7. Žalobce dne 5. 2. 2024 požadavek na odstranění kovové brány doplnil a rozšířil o další petit, který označil jako eventuální, kterým se domáhal uložení povinnosti žalovanému umožnit žalobci nerušený výkon užívacího práva odpovídajícího služebnosti stezky a cesty přes předmětný most a dále přes pozemek parc. č. , hodnota, až na hranici pozemku č. , Anonymizováno, , a to prostřednictvím neomezeného čipového či jiného obdobného přístupu. Žalovanému by zároveň měla být uložena povinnost zdržet se vůči žalobci jakéhokoli dalšího rušení či znemožnění držby tohoto práva. Žalobce zdůraznil, že k odebrání čipového přístupu přes bránu a tedy k vypuzení z držby došlo dne 5. 1. 2024 a to ze strany pana , jméno FO, vůči ubytovaným hostům žalobce v jeho rekreačním objektu. Jedna skupina hostů bez čipu byla nucena se pokusit bránu přelézt, druhá ji po chvilce otevřela. , jméno FO, toho dne žalobci ústně potvrdil, že most a brána jsou jeho. Žalobce celý proces od vybudování brány, nainstalování čipového přístupu a pak jeho odebrání žalobci označil za jeden nedílný proces, teprve jeho ukončením započala běžet lhůta pro podání žaloby na ochranu držby. Doplnění žaloby o eventuální petit zdůvodnil žalobce tím, že nutně potřebuje získat alespoň nějaký přístup na své pozemky a k svému podnikání.

8. Žalobce k prokázání svých tvrzení doložil soudu výpisy z katastru nemovitostí osvědčující vlastnické poměry účastníků k dotčeným pozemkům. Předložil fotodokumentaci stavu před a po vybudování brány žalovaným s komentářem, že fotografie porovnávají původní pokojný stav trvající desítky let včetně předchozího vlastníka, jehož ochrany se žalobce domáhá, a stav nynější, který žalobce napadá (důkazy k žalobě z 30. 1. 2024). K doplňujícímu podání z 5. 2. 2024 přiložil žalobce SMS zprávy, kterými jednatel žalobce , jméno FO, ve dnech 6. 1., 11. 1. a 19. 1. 2024 vyzýval pana , jméno FO, k vrácení čipu k bráně, informativní email jednatele žalobce zaslaný starostce , Anonymizováno, ze dne 26. 1. 2024 a podněty zaslané žalobcem správním úřadů k prověření a řešení nastalých skutečností.

9. K vyjádření žalovaného byly přiloženy výpisy z katastru nemovitostí, nabývací titul žalovaného k nemovitostem – kupní smlouva ze dne 9. 12. 2022, fotodokumentace mostu před a po vybudování brány, čestné prohlášení pana , jméno FO, , nájemní smlouva o nájmu pozemku parc. č. , Anonymizováno, panem , jméno FO, , inzerce rekreačního zařízení „, Anonymizováno, “ žalobcem, seznam parkovacích ploch ve Velké Úpě.

10. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce je od 15. 6. 2022 vlastníkem pozemků v obci , adresa, , kat. území , adresa, , Anonymizováno, , zapsaných na LV , Anonymizováno, v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , adresa, . V době od 10. 6. 2020 do 15. 6. 2022 byli podílovými spoluvlastníky nemovitostí na LV , Anonymizováno, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , kteří jsou od 5. 6. 2020 jednateli žalobce. Součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, je stavba čp. , Anonymizováno, se zapsaným způsobem využití rod. rekreace. Žalobce nemovitost označovanou „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ využívá k podnikání, nabízí v ní zájemcům ubytování a rekreaci. Žalovaný nabyl nemovitosti v obci , adresa, , kat. území , adresa, , Anonymizováno, , zapsané na LV , Anonymizováno, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , adresa, dne 13. 12. 2022. Žádný z pozemků žalovaného, tedy ani pozemek parc. č. , hodnota, , není zatížen žádným věcným právem žalobce.

11. Z čestného prohlášení , jméno FO, ze 7. 2. 2024 vyplývá, že se vyjadřuje jako bývalý dlouholetý vlastník a spoluvlastník pozemků v kat. území , adresa, , Anonymizováno, , zapsaných na LV , Anonymizováno, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , adresa, (nyní pozemků žalovaného). Aby , jméno FO, zamezil nepovolaným osobám vstupu na své pozemky, zřídil před více než 15 lety na konci lávky při pozemku parc. č. , hodnota, uzamykatelnou závoru. V minulosti zřídil na základě ústních dohod několika vlastníkům sousedních pozemků přístup skrze čip sloužící k otevření závory, současně však tyto osoby byly povinny přispívat na údržbu mostu a pokud se tak nedělo, mohl jim být přístup odňat. Již v době, kdy p. , jméno FO, lávku a pozemky spoluvlastnil a užíval, zjistil, že vzhledem k jednoduchému systému zabezpečení závory docházelo ze strany neznámých osob, a to zřejmě ze strany majitelů, uživatelů okolních pozemků či hostů okolních ubytovacích zařízení ke svémocnému a nedovolenému překonávání závory a k jejímu poškozování či vyhotovování nelegálních kopií přístupových čipů. O pozemku parc. č. , Anonymizováno, pan , jméno FO, prohlásil, že je jeho dlouhodobým nájemcem, pozemek je ve vlastnictví státu. Na pozemku neexistuje žádné veřejné parkoviště, je na něm možné parkovat pouze na základě souhlasu pana , jméno FO, , který dává pouze v individuálních a ojedinělých případech a na velmi krátkou dobu. Společnosti žalobce takový souhlas nikdy nedal.

12. Na základě fotodokumentace a s přihlédnutím k nesporným tvrzením účastníků vzal soud za zjištěné, že před pořízením železné brány žalovaným byl most přes , Anonymizováno, ze silnice přístupný, na jeho konci se při pozemku parc. č. , hodnota, nacházela překážka ve formě závory. Žalovaný doložil , Anonymizováno, ze dne 22. 10. 2023 zachycující průběh instalace brány, soud má proto za potvrzené, že k vybudování brány došlo uvedeného dne.

13. Žaloba obsahuje tvrzení o dlouholeté, nerušené, veřejně dostupné možnosti žalobce, sousedů i dalších osob využívat most a část pozemku parc. č. , hodnota, pro pěší i jízdní překonání. Toto tvrzení bylo vyvráceno obsahem čestného prohlášení předchůdce žalovaného , jméno FO, . , jméno FO, před více než 15 lety začal bránit vstupu na svůj pozemek nepovolaným osobám zřízením uzamykatelné závory. V prohlášení , jméno FO, chybí údaj, zda žalobce či předtím , jméno FO, a , jméno FO, patřili mezi vlastníky sousedních pozemků, s nimiž se , Anonymizováno, . , jméno FO, dohodl a umožnil jim otevírat závoru prostřednictvím čipu za účelem přístupu na pozemek parc. č. , hodnota, . Ani žalobce se v této souvislosti nijak nevyjádřil, tedy neuvedl, zda , jméno FO, a , jméno FO, měli od předchozího vlastníka pozemku parc. č. , hodnota, k dispozici čip k odemykání závory. Soud proto nemohl učinit jednoznačný závěr, zda jednatelé žalobce získali od předchůdce žalovaného souhlas s průchodem a průjezdem po části pozemku parc. č. , hodnota, a měli oprávnění odemykat závoru bránící obecnému užívání pozemku, či zda patřili mezi majitele a uživatele okolních pozemků, kteří závoru překonávali bez dovolení vlastníka pozemku. Soud však má za spolehlivě prokázané, že tvrzení žalobce o širokém a dlouhá léta trvajícím volném přístupu přes most a část pozemku parc. č. , hodnota, není pravdivé.

14. Žalobci se nepodařilo prokázat, že by v době do 22. 10. 2023 držel právo průchodu/průjezdu po mostě a dále přes pozemek parc. č. , hodnota, . Vypovídající skutečností o existenci takového práva by bylo svěření čipu k závoře žalobci majitelem pozemku, nic takového však žalobce ani netvrdil. Po vybudování brány dne 22. 10. 2023 platilo, že žalobce měl po určitou dobu přístup na most a na pozemek žalovaného parc. č. , hodnota, , neboť mohl prostřednictvím čipu bránu ovládat. Žalovaný takovou možnost nevyloučil (viz bod 21 vyjádření k žalobě), nicméně zároveň prohlásil, že k dohodě mezi ním a žalobcem o užívání brány nedošlo. Možnost využití brány žalobcem tak byla zjevně pouze krátkodobá, což potvrzuje incident ze dne 5. 1. 2024 popisovaný žalobcem, kdy žalovaný odebral čip k bráně hostům rekreačního zařízení žalobce. Obsahem SMS zpráv jednatele žalobce z 6. 1. 2024 a pozdějších má soud za prokázané, že žalobce se opakovaně domáhal vrácení čipu umožňujícího ovládání brány. Nespornou skutečností je, že žalovaný požadavku žalobce nevyhověl.

15. Podle § 176 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále o. s. ř.) se ustanovení § 177 až 180 použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

16. Podle § 178 o. s. ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

17. Podle § 180 odst. 1 o. s. ř. soud ve věci samé rozhoduje usnesením.

18. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.), držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

19. Podle § 1007 odst. 1 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil.

20. Podle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

21. Podle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

22. Soud přednostně řešil otázku, zda žalobce podal žalobu na ochranu držby včas. Žalobci bylo znemožněno ovládání brány odebráním čipu žalovaným dne 5. 1. 2024, čímž žalobce pozbyl faktickou možnost průchodu či průjezdu přes most a přes pozemek parc. č. , hodnota, . Soud souhlasí s žalobcem v tom, že zákonem stanovená subjektivní šestitýdenní lhůta započala běžet dnem 5. 1. 2024, žalobce tedy podal žalobu na ochranu držby včas.

23. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k tomuto právnímu závěru: Shora citované ustanovení § 1003 občanského zákoníku poskytuje ochranu poslednímu stavu držby. Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu; proto soud nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Pro úspěšnost žaloby je nutné, aby žalobce prokázal, že je držitelem práva, které žalovaný ruší. Soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci (IV. ÚS 3074/17). Podle § 178 o. s. ř. platí, že v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. To znamená, že žalobce musí v řízení tvrdit a dokázat, že je držitelem práva, o jehož rušení v řízení jde a žalovaný jej ruší. Žalobce až po 22. 10. 2023 (nikoli dříve) získal od žalovaného oprávnění používat bránu za účelem přístupu na most a dále na pozemek žalovaného. Soud má vzhledem ke krátkosti doby, kdy žalobce bránu takto využíval, pochybnosti o tom, zda lze vůbec uvažovat o nastolení pokojného stavu. Za nejpodstatnější pro posouzení věci však soud v projednávaném případě považuje námitku žalovaného, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu (§ 1007 odst. 1 o. z.). Kdo tvrdí, že držitelova držba není pravá, musí to prokázat, tj. musí prokázat některou ze skutečností uvedenou v § 993 o. z. Na základě výsledků provedeného dokazování má soud za zjištěné, že užíval-li žalobce pozemek žalovaného v době před vybudování brány, činil tak na základě výprosy (to v případě, že by mu byl svěřen čip k odemykání závory), nebo že se vetřel v držbu svémocně nebo se v ni vloudil potajmu (to v případě, že žalobce patřil do skupiny majitelů okolních nemovitostí, kteří závoru bránící vstupu na pozemek parc. č. , hodnota, nerespektovali a bez souhlasu vlastníka pozemku ji překonávali). Po vybudování brány pak žalovaný umožnil žalobci její otvírání za účelem přístupu na most a pozemek pouze na krátkou dobu, což potvrzuje, že mezi účastníky nedošlo ke konsenzu o užívání. V období od 22. 10. 2023 do 5. 1. 2024 existoval přístup žalobce branou a přes pozemek žalovaného jen na základě povolení výprosou. Soud přisvědčil námitce žalovaného, že žalobce usiloval proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou. Obrana žalovaného spočívající v námitce nepravé držby žalobce byla soudem shledána jako důvodná. Soud proto žalobu zamítl výrokem I. rozhodnutí.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalobci. Jedná se o náklady právního zastoupení žalovaného, které tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě) po 1.500 Kč dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 4. vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhrada hotových výdajů přináležející ke každému úkonu po 300 Kč. Náklady řízení v celkové výši 3.600 Kč se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí advokátovi žalovaného. Lhůta k náhradě nákladů byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. Žalobce spolu s podáním žaloby nezaplatil soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení a soud jej vzhledem k povaze sporu k úhradě poplatku nevyzýval. Soud uložil žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek v souvislosti s rozhodnutím o věci samé. Výše poplatku byla stanovena podle položky 4 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Splatnost poplatku byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

26. Závěrem soud uvádí, že se nezabýval tvrzeními a námitkami účastníků z oblasti veřejného práva, ani tak činit nemohl, protože jejich posuzování nespadá do pravomoci soudu.