30 C 34/2012

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným:

1. Obec Horní Maršov, IČO se sídlem adresa 2. titul celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení se sídlem adresa 3. název žalované , IČO se sídlem adresa žalované 4. země anonymizováno 8 slov , IČO se sídlem adresa žalované o zdržení se zásahů do výkonu vlastnického práva I. Žaloba o uložení povinnosti žalovaným provést takovou úpravu opěrné zdi, která se nachází mezi vodním korytem řeky Úpy na pozemku [parcelní číslo] a ostatní plochou na pozemku p. [číslo] obojí v obci [obec] a [katastrální uzemí], která zabrání sesuvu půdy z pozemku st.p. [číslo] případně i porušení statiky domu [adresa] postaveného na pozemku st.p. [číslo] v obci [obec] a [katastrální uzemí], alternativně o uložení povinnosti žalovaným provést úpravu opěrné zdi přibetonováním železobetonového prahu tak, aby sanoval a v budoucnu i ochránil stávající betonový základ před účinky vodního toku a před účinky pohybujících se plavenin v toku v případě vyšších průtoků a současně řešil sanaci stávající kaverny, se zamítá. II. Žaloba o uložení povinnosti žalovaným zdržet se ohrožování nemovitostí - pozemku st. [parcelní číslo] a domu [adresa] postaveného na pozemku st. [parcelní číslo], zapsaných v katastru nemovitostí v listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], zanedbáváním údržby opěrné zdi, která se nachází mezi vodním korytem řeky Úpy na pozemku [parcelní číslo] a ostatní plochou na pozemku p. [číslo] obojí v obci [obec] a [katastrální uzemí], se zamítá. III. Žalobce je povinen nahradit žalované č. 1 náklady řízení 20.396 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V. Žalobce je povinen nahradit žalovanému č. 3 náklady řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. VI. Žalobce je povinen nahradit žalovanému č. 4 náklady řízení 1.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. VII. Žalobce je povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 97.085,50 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se v soudním řízení zahájeném dne 15. 3. 2012 domáhá, aby soud uložil žalovaným povinnost provést takovou úpravu opěrné zdi, která se nachází mezi vodním korytem řeky Úpy na pozemku [parcelní číslo] a ostatní plochou na pozemku p. [číslo] obojí v obci [obec] a [katastrální uzemí], která zabrání sesuvu půdy z pozemku st. [parcelní číslo] a případně i porušení statiky domu [adresa] postaveného na pozemku st. [parcelní číslo] v obci [obec] a [katastrální uzemí]. Žalobce podáním ze dne 2. 11. 2012 žalobu doplnil a rozšířil o požadavek, aby žalovaným byla uložena povinnost zdržet se ohrožování nemovitosti žalobce zanedbáváním údržby opěrné zdi, která se nachází mezi vodním korytem řeky Úpy na pozemku [parcelní číslo] a ostatní plochou na pozemku p. [číslo] v obci [obec] a [katastrální uzemí]. Soud navrhovanou změnu žaloby připustil usnesením ze dne 23. 1. 2014 čj. 30 C 34/2012 – 121.

2. Žalobce označil v žalobě čtyři žalované. Kromě žalovaných č. 1, č. 2 a č. 3 byla zažalována i [země] [anonymizováno] [stát. instituce] jako žalovaný č.

4. Účast tohoto žalovaného v řízení skončila usnesením o zastavení řízení ze dne 6. 6. 2013 čj. 30 C 34/2012 – 105, které nabylo právní moci dne 27. 6. 2013. S účinností od 20. 3. 2018 se řízení k návrhu žalobce účastní [země] [anonymizováno 8 slov] jako žalovaný č. 4.

3. K odůvodnění uplatněných nároků žalobce uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa]. Mezi vodním tokem řeky Úpy a nemovitostmi žalobce se nachází úzký pruh pozemkové parcely [číslo] jehož vlastníkem je 2. žalovaný. Podél břehu vodního toku stojí opěrná zeď, která je v havarijním stavu, je podemletá a vypadávají z ní části zdiva. Při zvýšeném tlaku vody je vysoká pravděpodobnost, že se zeď poničí nebo dokonce zbortí. V důsledku pokračující destrukce hrozí sesuv půdy do vodního toku, čímž by mohlo dojít jednak k poškození pozemku žalobce ale též k narušení statiky jeho rodinného domu. Žalobce vyjádřil obavy z toho, že v případě zborcení opěrné zdi dojde k sesuvu půdy, jeho dům popraská a poruší se jeho statika. Současně žalobce bude omezen v možnosti užívání pozemku v okolí domu stávajícím způsobem. Žalobci tak hrozí závažná škoda, jeho majetek je vážně ohrožen, pominout nelze ani ohrožení života a zdraví osob, nacházejících se v domě v okamžiku případného sesuvu. Nekonáním tj. zanedbáním údržby opěrné zdi její vlastník nečiní nic k tomu, aby vážně hrozící škodu odvrátil. Z listu vlastnictví není zřejmé, kdo je vlastníkem opěrné zdi. Dle judikatury by mělo platit, že opěrná zeď je součástí nemovité věci, totiž pozemku, jemuž slouží jako opora a ochrana. Vlastníkem pozemku [číslo] je 2. žalovaný, který však namítá, že v kupní smlouvě o koupi vodní elektrárny, jejímž je vlastníkem, nebylo ujednání o koupi opěrné zdi obsaženo. Žalovaný č. 3 žalobci sdělil, že stavbu zdi na pozemku [číslo] nevede jako majetek státu. Žalovaného č. 1 označil žalobce proto, že mohl být stavebníkem opěrné zdi v období kolem roku 1930. Opěrná zeď slouží jako opora a ochrana nemovitostí žalovaného [číslo] [číslo]. Žalobce označil více žalovaných subjektů, neboť jeho obava je akutní a žalobce nemůže ztrácet čas postupnými spory, ve kterých bude za vlastníka opěrné zdi označovat někoho jiného, než skutečného vlastníka.

4. Nárok žalobce na uložení povinnosti žalovaným provést úpravu opěrné zdi soud odmítl pro neurčitost svým usnesením ze dne 6. 3. 2013 čj. 30 C 34/2012 – 104. Usnesení o odmítnutí části žaloby, v níž se žalobce domáhal provedení opravy či úpravy opěrné zdi, bylo potvrzeno odvolacím soudem. Soud následně v řízení jednal o zdržení se ohrožování nemovitostí žalobce zanedbáváním údržby ochranné zdi a po provedeném dokazování rozhodl pouze o tomto předmětu řízení.

5. Rozsudkem čj. 30 C 34/2012 – 239 ze dne 21. 4. 2015 Okresní soud v Trutnově zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným zdržet se ohrožování pozemku a domu žalobcova v [část obce] – [adresa] se stavební parcelou [číslo] to zanedbáváním údržby opěrné zdi nacházející se mezi vodním tokem řeky Úpy na parcele [číslo] ostatní plochou na parcel [číslo] v [katastrální uzemí]. K odvolání žalobce rozsudek přezkoumal Krajský soud v Hradci Králové, který svým rozsudkem čj. 25 Co 280/2015 – 278 ze dne 10. 12. 2015 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (z důvodů, které budou ještě zmíněny níže).

6. Žalobce podal proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud České republiky odmítl usnesením čj. 25 Cdo 1743/2016-294 ze dne 22. února 2017. Dovolací soud konstatoval, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, že dům žalobce je založen na pevném podloží, nejeví známky statického poškození, opěrná zeď nezajišťuje statiku domu a ani samotné její zborcení by na statiku domu vliv nemělo. Pravděpodobnost ohrožení po zborcení zdi je zcela závislá na budoucích stavech vodní hladiny a na vyšších průtocích řeky v daném místě. Jestliže odvolací soud neshledal důvody k postupu podle § 2903 odst. 2 o. z., neboť reálné a vážné ohrožení majetku žalobce nehrozí a původcem tohoto ohrožení nejsou žalovaní, jeho právní názor není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovolání tak není podle § 237 o. s. ř. přípustné.

7. Žalobce napadl usnesení Nejvyššího soudu čj. 25 Cdo 1743/2016-294, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 280/2015-278 i rozsudek Okresního soudu v Trutnově č. j. 30 C 34/2012-239 ústavní stížností. Ústavní soud rozhodl nálezem čj. II. ÚS 1507/17 ze dne 5. 9. 2017 tak, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017 č. j. 25 Cdo 1743/2016-294, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2015 č. j. 25 Co 280/2015-278 a rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 4. 2015 č. j. 30 C 34/2012-239 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces a na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tato rozhodnutí se proto ruší.

8. Ústavní soud se v řízení o ústavní stížnosti zabýval především tím, zda byl v proběhlém řízení před soudy respektován dispoziční prostor stěžovatele – žalobce a tím i jeho řádný přístup k soudu. Soud prvního stupně odmítl žalobu stěžovatele v části, v níž se domáhal stanovení povinnosti žalovaným provést úpravu opěrné zdi a to„ takovou úpravu opěrné zdi, která se nachází mezi vodním korytem řeky Úpy na pozemku [parcelní číslo] a ostatní plochou na pozemku p. [číslo] obojí v obci [obec] a [katastrální uzemí], která zabrání sesuvu půdy z pozemku st. [parcelní číslo] a případně i porušení statiky domu [adresa] postaveného na pozemku st. [parcelní číslo], obě nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí pro [územní celek] a [katastrální uzemí], a to do tří měsíců od právní moci rozsudku.“ K odmítnutí této části žaloby pro neurčitost došlo usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 6. 2013, kdy soud v odůvodnění mimo jiné uvedl, že dle jeho názoru„ mohl žalobce např. sdělit, že konkrétní způsob opravy či úpravy upřesní podle výsledků dokazování“. Následovalo odvolání stěžovatele, odvolací soud však usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V řízení tak zůstal neprojednán petit žaloby v části, v níž stěžovatel žádal, aby byli žalovaní povinni zdržet se ohrožování nemovitosti v jeho vlastnictví.

9. Ústavní soud zdůraznil (dále citováno z odstavců 12. – 17. nálezu ústavního soudu), že žaloba, na jejímž základě má ohrožený právo požadovat, aby při vážném ohrožení (sc. osoby, majetku) soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy, má oporu ve zvláštním prevenčním ustanovení občanského zákoníku (§ 2903 odst. 2, dříve § 417 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.; historie této normy je ovšem bohatší), podle něhož se ohrožený může domáhat ke svému prospěchu aktivního konání jiné osoby. Aspekt vážné hrozby se tu interpretuje poměrně široce: ohrožení musí být reálné a pravděpodobné, nemusí však být bezprostřední. Varieta vhodných, resp. přiměřených opatření je podle okolností případů značně rozsáhlá; příkladmo jde o opravy či úpravy věci, vystavění podpěry, stržení zdi hrozící pádem. Procesní reflexe obsahu předmětného ustanovení napovídá, že formulace žalobního petitu v civilních sporech tohoto druhu není pro stranu žalující snadným úkolem. V některých případech sice může být přece jen relativně jednoduchá (výše zmíněné stržení zdi), v jiných však bude třeba zvýšené aktivity soudu při aprobování žalobcových procesních úkonů, ať již půjde o výchozí posouzení žalobního petitu, připuštění jeho změny nebo rozhodování o neúčinnosti jeho částečného zpětvzetí. Každopádně nelze v takových procesně náročných situacích bezvýhradně, okamžitě a jednostranně zatížit, co do definitivní verze (srov. § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ občanský soudní řád“) žalobních tvrzení i žalobního petitu, pouze žalobce. Ten totiž – nestačí-li petit„ jednoduchý“ – nemusí disponovat na počátku sporu všemi vědomostmi předurčujícími obsah povinnosti stanovené žalovanému. Skutkové podklady pro stanovení této povinnosti mohou být zjišťovány teprve postupně a přispět k tomu může i znalecké posouzení okolností věci.

10. Odmítl-li soud prvního stupně stěžovatelovu žalobu v petitorní části, v níž se domáhal stanovení konkrétní povinnosti všem žalovaným (zjevně především třetímu, eventuálně prvnímu žalovanému, vůči druhému žalovanému žaloba směřovala k zajištění jeho účasti jako vlastníka sousedícího pozemku), spočívající v „ úpravě opěrné zdi“ za účelem zamezení popsaných následků, pak tímto postupem byl, navíc s přitakáním ve formě potvrzujícího usnesení odvolacího soudu, protiústavně omezen dispoziční prostor stěžovatele v probíhajícím řízení a tím i řádný přístup k soudu. Stěžovateli totiž zbyla pouze ta část žaloby, podle níž měli být žalovaní povinní„ zdržet se ohrožování“ nemovitostí v jeho vlastnictví. Stěžovatelův nárok tak byl obsahově redukován – žalovaným již nemohla být uložena žádná povinnost, jejíž bezprostřední splnění by bylo pro odvrácení hrozící majetkové újmy účelné, ale mohlo jim být jen zakázáno stěžovatele ohrozit, což naplňuje pouze hypotézu rozhodného ustanovení § 2903 odst. 2 občanského zákoníku, nikoli již jeho dispozici. Za daných okolností bylo přitom zřejmé, že ohrozit vlastnictví stěžovatele nemůže ani tak někdo ze žalovaných, jako spíše říční tok při podstatném zvýšení stavu vody. Nedosti však na tom. Soud prvního stupně se sám usvědčil odůvodněním svého odmítavého usnesení z vadnosti svého postupu. Jestliže soudkyně tamtéž výslovně uvedla, podle obsahu nalézacího spisu bez relevantní předchozí komunikace se stranou žalující, že žalobce (stěžovatel) mohl například sdělit, že podle pozdějších výsledků dokazování upřesní konkrétní způsob úpravy či opravy zdi, vyjádřila tak současně nepřímo, že žalobní petit byl v době rozhodování o něm projednatelný. Ústavní soud tu samozřejmě ponechává stranou kontroverzní otázku nezbytnosti konkretizace petitu, musí však dodat, že k eventualitě takové konkretizace poskytl později znalecký posudek instruktivní návod a zástupce žalobce tu nevyužil zřejmě poslední možnost, jak vyhovět požadavku soudu. …Ostatně provedení znaleckého posudku, jenž mohl mít pro stěžovatele význam z hlediska zvážení změny obsahu žalobního petitu, nařídil soud prvního stupně až po odmítnutí podstatné části žaloby a znalcovy závěry tak již předem ztratily pro zbytek řízení do značné míry své opodstatnění.

11. Ústavní soud tedy uzavřel, že soud prvního stupně i odvolací soud porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces, konkrétněji jeho dílčí komponentu spočívající v právu na přístup k soudu. Jedná se o ústavní práva obsažená v čl. 36 odst. 1 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Stalo se tak odmítnutím žaloby stěžovatele v části, v níž žádal, aby soud stanovil žalovaným konkrétní povinnost, jejíž splnění mělo za účel ochranu stěžovatelova vlastnictví. Vzhledem k následnému pokračování v řízení, v němž bude teprve rozhodnuto o důvodnosti žaloby, neshledal Ústavní soud své oprávnění již nyní učinit závěr o porušení stěžovatelova práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny. Ke zrušení usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto, musel Ústavní soud přistoupit již z povahy věci.

12. Vydáním nálezu čj. II. ÚS 1507/17 Ústavním soudem pozbyla účinků nejen výslovně zrušená rozhodnutí uvedená v jeho výrokové části, ale též procesní rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 6. 2013 čj. 30 C 34/2012 – 104 o odmítnutí žaloby v části, kterou se žalobce domáhal provedení úpravy opěrné zdi. Soud tedy nadále jednal o petitu znějícím na uložení povinnosti žalovaným provést takovou úpravu opěrné zdi, která se nachází mezi vodním korytem řeky Úpy na pozemku [parcelní číslo] a ostatní plochou na pozemku p. [číslo] obojí v obci [obec] a [katastrální uzemí], která zabrání sesuvu půdy z pozemku st. [parcelní číslo] a případně i porušení statiky domu [adresa] postaveného na pozemku st. [parcelní číslo], obě nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí pro [územní celek] a [katastrální uzemí]. Žalobce opakovaně označil vymezení petitu tímto způsobem za zcela dostatečné (viz přednes žalobce u jednání dne 6. 12. 2017 i dne 17. 6. 2020). V podání ze dne 22. 12. 2017 žalobce s odkazem na odst. 15 nálezu Ústavního soudu II. ÚS 1507/17 změnil, respektive upravil návrh žalobního petitu na znění: žalovaní jsou povinni provést úpravu opěrné zdi, která se nachází mezi vodním korytem řeky Úpy na pozemku [parcelní číslo] a ostatní plochou na pozemku p. [číslo] obojí v obci [obec] a [katastrální uzemí], přibetonováním železobetonového prahu tak, aby sanoval a v budoucnu i ochránil stávající betonový základ před účinky vodního toku a před účinky pohybujících se plavenin v toku v případě vyšších průtoků a současně řešil sanaci stávající kaverny. Navrhovanou změnu žalobce učinil s vědomím toho, že může existovat řada dalších technických řešení, kterými lze dosáhnout téhož účinku. Žalobce proto nevyloučil, že svůj návrh na způsob opravy či úpravy opěrné zdi bude v závislosti na vývoji dokazování znovu měnit.

13. V podání žalobce ze dne 22. 12. 2017 žalobce zároveň navrhl, aby do řízení na stranu žalovanou přistoupil další účastník – [země] [anonymizováno 8 slov]. Návrh na přistoupení žalobce odůvodnil tím, že k vlastnictví sporné zdi se nehlásí žádný z dosavadních žalovaných. Po podání žaloby vyšlo najevo, že původním investorem sporné stavby opěrné zdi zřejmě byla Česká republika, která ji vybudovala po některé z předchozích povodní, zeď, o které je rozhodováno, může tedy být v jejím vlastnictví. O připuštění České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jako žalovaného č. 4 rozhodl soud usnesením ze dne 16. 1. 2018 čj. 30 C 34/2012 – 314. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 3. 2018 na základě potvrzujícího usnesení Krajského soudu v Hradci Králové čj. 17 Co 39/2018 – 326 ze dne 28. 2. 2018.

14. Soud tedy po pravomocném přistoupení žalovaného č. 4 do řízení znovu projednával a rozhodoval o dvou nárocích, které žalobce v řízení uplatnil a to jednak o nároku na úpravu opěrné zdi, která se nachází mezi vodním korytem řeky Úpy a ostatní plochou na pozemku p. [číslo] jednak o uložení povinnosti žalovaným zdržet se ohrožování nemovitostí žalobce zanedbáváním údržby této opěrné zdi. Předmět řízení soud řešil ve vztahu ke čtyřem žalovaným, přičemž všichni žalovaní důvodnost žalobcem uplatňovaných nároků popírali.

15. Z odůvodnění nálezu Ústavního soudu II. ÚS 1507/17 nevyplývá pouze skutečnost porušení práva stěžovatele – žalobce na přístup k soudu tím, že žaloba byla odmítnuta v části, v níž žalobce žádal, aby soud stanovil žalovaným konkrétní povinnost k ochraně vlastnictví stěžovatele. Přestože Ústavní soud odkázal na další pokračování v řízení, v němž teprve bude rozhodnuto o důvodnosti žaloby, lze z obsahu jeho rozhodnutí dovodit, že Ústavní soud má významné pochybnosti o průběhu a výsledcích dokazování v projednávané věci. V části odůvodnění nálezu, který shrnuje výsledky řízení před obecnými soudy (zjm. odst. 5), hodnotí Ústavní soud posudek i obsah výpovědi znalce [celé jméno znalce]. Ústavní soud zvlášť upozornil na vyjádření znalce před soudem, že„ aktuálně sesuv zdi nehrozí“, zároveň však tento znalec uvedl, že nemůže vyloučit,„ že se zeď zbortí letos“, vše je závislé na klimatických podmínkách. Rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 4. 2015 č. j. 30 C 34/2012-239 vycházel ze skutečností a zjištění, které vzal soud za prokázané z posudku a výslechu [celé jméno znalce]. K odborným závěrům uvedeného znalce neměl výhrady ani odvolací soud, který konstatoval, že okresní soud po provedeném dokazování dostatečným způsobem zjistil skutkový stav. Týká se to i zásadního závěru znalce ing. [celé jméno znalce], že opěrná zeď vodního koryta svým stavem bezprostředně neohrožuje žalobcův dům a netvoří jeho statiku.

16. Soud si vyložil obsah shora zmíněné části odůvodnění nálezu Ústavního soudu tak, že dosud provedené znalecké dokazování nelze považovat za dostačující a přesvědčivé. Z důvodu možných pochybností o správnosti posudku ing. [celé jméno znalce] nechal soud jeho znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

17. Soud po zrušení svého rozsudku neshledal důvod ke změně svých závěrů ohledně vlastnických poměrů dotčených pozemků ani ohledně závěru, že opěrná zeď není jako samostatná věc vedena v katastru nemovitostí. Níže uvedené výsledky dokazování nebyly stranami zpochybňovány:

18. Z výpisů z katastru nemovitostí vyplývá, že žalobce je vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa]. Žalovaný [číslo] je subjektem s právem hospodařit s majetkem státu ohledně pozemku [číslo], který je vodní plochou (korytem vodního toku Úpy). Žalovaný č. 2 je vlastníkem pozemku parc. [číslo]. Všechny pozemky se nacházejí v [katastrální uzemí]. Nespornou skutečností ověřenou rovněž z předložené fotodokumentace je, že mezi vodním korytem řeky Úpy na pozemku p. [číslo] ostatní plochou na pozemku p. [číslo] se nachází nábřežní opěrná zeď.

19. Zprávami Městského úřadu v Trutnově – odboru životního prostředí jako příslušného vodoprávního úřadu vzal soud za prokázané, že na pozemkové parcele druhého žalovaného [číslo] v kat. území [část obce] není zapsána žádná stavba. Pozemková parcela byla převzata z původních mapových podkladů, nebyla stanovena technickým zakreslováním v 70 – 80 letech 20. století, ani rozhodnutím státního orgánu (kolaudace apod.). Pro další postup vodoprávního úřadu musí být jasné vlastnictví nábřežní zdi, což není v kompetenci správního orgánu (zpráva z 22. 3. 2010 čl. 53). Ze zprávy vodoprávního úřadu z 11. 1. 2013 (čl. 101) vyplývá, že nejsou schopni posoudit technický stav opěrné zdi. Na zeď působí erozní činnost vodního toku, obecně se dno vodního toku prohlubuje. Technický stav není vyhovující. Vodoprávní úřad v průběhu deseti let nezaznamenal v daném úseku vodního toku žádné krizové situace. Nesdělil soudu žádné informace o opravách či provádění údržby, neboť pro to nejsou potřebné údaje. V písemném závěru kontroly vodoprávního úřadu ze dne 2. 4. 2013 se konstatuje, že malá vodní elektrárna je provozována v souladu s platným povolením k nakládání s vodami bez časového omezení. Vlastník jezu a malé vodní elektrárny je vlastníkem pouze části nábřežní zdi umístěné na p. p. [číslo] v kat. území [část obce] v délce 42,5m. Dle vizuální kontroly není tato část nábřežní zdi poškozena. Další části nábřežní zdi nemají jasného vlastníka.

20. Zprávou Českého hydrometeorologického ústavu vzal soud za prokázané, že od listopadu 1994 do podání zprávy dne 23. 5. 2015 byl na řece Úpě naměřen druhý či třetí stupeň povodňové aktivity ve dnech 7. a 8. 7. 1997, 19. a 20. 7. 1997, 21. 7. 2001, 1. 9. 2002, 7. 8. 2006 a 2. 6. 2013.

21. Ze zaměření skutečného umístění nábřežní zdi provedeného Geodetickou kanceláří [právnická osoba] vyplývá, že v šíři 25 až 78 cm stojí na pozemku [číslo] (koryto řeky Úpy), v tomto rozsahu tedy není na pozemku [číslo] ve vlastnictví žalovaného č.

2. Z dopisu 3. žalovanému z 14. 4. 2015 (čl. 217 spisu) se podává, že digitalizace [katastrální uzemí] neproběhla novým mapováním tj. měřením v terénu, ale přepracováním souboru geodetických informací (softwarovou digitalizací původních listinných map nebo map vedených na plastové fólii). V platné katastrální mapě jsou jednotlivé lomové body pozemkových parcel [číslo], [číslo] a st. parcely [číslo] tedy i hranice těchto pozemků vedeny v třídě (kódu) kvality 8. Z toho dle přílohy vyhlášky č. 357/2013 Sb. vyplývá, že chyba v přesnosti zobrazených hranic může být až 2,82 m a tedy podle katastrální mapy se nedá určit, na kterém pozemku předmětná zeď o šířce cca 1 m vlastně stojí.

22. Z posudku znalce v oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné, průmyslové, zemědělské a vodní [celé jméno znalce], jehož správnost nechal soud v řízení po zrušení nálezem ústavního soudu přezkoumat, vyplynulo, že posuzovaná nábřežní opěrná zeď navazuje na nábřežní zeď, která je součásti stavby betonového jezu a slouží k ochraně břehu v dosahu vzdutí vodní hladiny jezem v délce 42,5m. Tato zeď je provedena z opracovaných kamenných kvádrů. Posuzovaná zeď je provedena zčásti z neopracovaného kamene, zčásti z betonu a je postavena na základě, který je proveden z prostého betonu. Spáry mezi jednotlivými kameny jsou zaspárovány cementovou maltou, vrchní část nábřežní opěrné zdi není uzavřena. Ve spárách mezi jednotlivými kameny byl zjištěn výskyt náletových rostlin. Výška opěrné zdi nade dnem řeky je 325 cm. Znalec konstatoval, že v důsledku postupného zahlubování dna v tomto úseku řeky Úpy dochází k postupnému odhalování základu z prostého betonu a jeho postupné erozi. Byla zjištěna kaverna nad základem nábřežní opěrné zdi, výplň spár z cementové malty je v některých místech uvolněná a v některých místech chybí. [adresa] je podsklepený, výška líce podlahy v prvním podzemním podlaží je 189 cm. V místnosti skladu v prvním podzemním podlaží byla zjištěna kopaná studna do hloubky 236 cm. Prohlídkou vnějšího pláště budovy nebyly zjištěny žádné trhliny ani jiné známky statického poškození budovy. Znalec učinil závěr, že opěrná nábřežní zeď reguluje tok řeky v místě stavby domu [adresa], dále zajišťuje stabilitu úzkého pruhu půdy mezi budovou [adresa] a řekou, nezajišťuje však stabilitu domu [adresa]. Ze získaného měření je zřejmé, že základová spára domu [adresa] je v úrovni dna řeky v tomto místě. [adresa] je založen na pevném podloží, nikoliv na říčních sedimentech. Zjištění je podpořeno skutečností, že dům byl vybudován v první polovině minulého století a nejeví známek statického poškození. K porušení statiky domu by mohlo dojít ne přímo v souvislosti se zborcením zdi, ale následně v případě zborcení zdi a vyšších průtoků v daném místě, kdy by již opěrná zeď neregulovala tok řeky, ale došlo by k jejímu rozlivu a rozvodněná řeka by přímo ohrožovala dům [číslo]. K pravděpodobnosti vzniku škody na pozemku st. p. [číslo] domě [adresa] znalec uvedl, že tato je zcela závislá na budoucích stavech vodní hladiny a průtocích v řece v dané profilu řeky. Průběh průtoků je zcela závislý na budoucích srážkových poměrech v daném povodí, které lze pouze obtížné predikovat.

23. Při výslechu před soudem znalec [anonymizováno] [celé jméno znalce] stvrdil obsah písemného posudku. Potvrdil, že opěrná zeď nezajišťuje statiku domu žalobce, neboť základ zdi a základ domu je na sobě nezávislý. V době ohledání zeď stojí, není staticky narušena a plní svoji funkci. Znalec zjistil výskyt kaveren a erozi základů zdi. Dochází k postupnému odhalování základů zdi, což může v budoucnu vést k ohrožení statiky zdi. Znalec konstatoval, že ke skutečnému statickému narušení může dojít za rok, dvacet či více let, konkrétnější odhad nebyl schopen učinit. Zeď funguje 115 let, v poslední době převedla i velmi vysoké průtoky, aktuálně sesuv zdi nehrozí. Účinky proudící vody nelze předvídat, nelze vypočíst, jaká síla po jak dlouhou dobu by musela působit, aby nastala destrukce zdi. Samotné zborcení zdi by nemělo vliv na statiku domu, ohrožoval by jej zánik koryta a rozliv vody. Znalec doporučil provést opatření vedoucí k sanaci stavu, neboť aktuálně by bylo nutno vynaložit poměrně nízké náklady. Znalec náklady vyčíslil na cca půl milionu Kč.

24. Soud ustanovil znalecký ústav [název znalkyně], [anonymizována dvě slova], revizním znalcem z oboru stavebnictví – stavebně materiálové inženýrství, vodní hospodářství a vodní stavby, diagnostika staveb. Revizní znalec se k posudku [celé jméno znalce] i k jeho odborným závěrům prezentovaným při výslechu znalce soudem vyjádřil tak, že posudek považují za zpracovaný podle zadání soudu, s respektováním faktů, o které se opírá žaloba. Dle názoru revizního znalce je z uvedeného pohledu posudek jako celek věcně dobře zpracovaný. Část 3. -Nález považují revizní znalci za důkladný a správně hodnotící situaci. Postrádali pouze doložení tvrzení o zahlubování koryta dna. K části 4. posudku odpovídající na otázky související se stavem zdi, jejím účelem a souvislostí mezi stabilitou domu a vzájemné koexistence, revizní znalce uvedl, že postrádají zpracování povodňových plánů obcí [obec] a správcem toku Povodí Labe, s. p. Mezi odpověďmi znalce ing. [celé jméno znalce] a dotazy neshledal revizní znalec údaje, které by byly nesprávné nebo nějakým způsobem zavádějící.

25. S ohledem na cca čtyřletý časový odstup mezi zpracováním posudku a výslechem znalce [titul] [celé jméno znalce] a přezkoumáním posudku revizním znalcem má soud za rozhodující aktualizovaná zjištění, která učinil znalecký ústav. Ten na otázku soudu, zda je stav opěrné zdi takový, že hrozí sesuv půdy z pozemku st. [parcelní číslo] a případně i porušení statiky domu [číslo] který je součástí uvedeného pozemku odpověděl, že nelze říci, že k popisovanému stavu nemůže dojít, avšak je tu nízká pravděpodobnost. Vyšší pravděpodobnost vzniku škody nežli zborcením zdi s ohledem na aktuální stav zdi byla jednoznačně přiřazena jiným příčinám a sice sedimentaci kamenů z pravobřežního přítoku těsně nad mostem proti parcele st. [parcelní číslo], kdy např. extrémní srážky či tání sněhu by mohly uvést valouny a další kameny do pohybu. Při výslechu zpracovatelů revizního znaleckého posudku před soudem dne 17. 6. 2020 byla opětovně míra pravděpodobnosti hrozby sesuvu půdy a porušení statiky domu v závislosti na poškození opěrné zdi označena za poměrně nízkou. Důvodem je skutečnost, že z druhé strany domu žalobce se nachází zpevněná komunikace a parkoviště a před domem žalobce se přes řeku nachází mostek, který v případech tání, větších přívalových srážek působí jako určitá přehrada. Při zvýšení hladiny řeky Úpy na uvažovaných cca 160 cm, což odpovídá stoleté vodě, by se značnou pravděpodobností došlo k levobřežnímu vylití přebytečné vody z koryta a k jejímu odtoku po hladkých plochách parkoviště a komunikace. Stabilita zdi pod vlastním objektem (tj. domem žalobce) je z popsaného důvodu ohrožena s malou pravděpodobností destrukce. K vylití vody z koryta řeky Úpy by došlo podstatně dříve, než v blízkosti mostku před domem žalobce. Vybřežená voda by si pak již držela směr toku, přičemž z koryta by vyběhla již u domku nacházejícího se nad domem žalobce. K negativnímu působení na posuzovanou zeď by dle revizního znalce mohlo dojít pouze tehdy, když by se do koryta dostala ze svahu nějaká objemná kláda, která byl zapůsobila jako mimořádně objemné beranidlo. Skutečnost, že by taková situace nastala, označil znalec za pouze teoretickou a značně nepravděpodobnou. Na dotaz, jaký přínos by měl pro žalobce zásah spočívající v opravě či úpravě posuzovaného úseku zdi, aniž by byl zároveň řešen úsek koryta nad opěrnou zdí, znalec odpověděl, že bezpečnost nemovitosti žalobce by se zvýšila pouze nepatrně. S přihlédnutím k nízké pravděpodobnosti vzniku škody odhadl revizní znalec zvýšení bezpečnosti nemovitosti žalobce zpevněním zdi na cca 0,5 %. Sanace zdi by nijak nevyloučila a nepředešla nebezpečí vylití vody v úseku nad mostkem, což lze dovodit i z předchozích povodňových událostí. Oprava ojedinělé části koryta by byla bez pozitivního vlivu na správu celého vodního toku i na bezpečnost celého území dle povodňových plánů. Aktuální stavebně technický stav posuzované opěrné zdi je dle revizního znalce takový, že nevyžaduje nutně žádný okamžitý zásah.

26. Při místním šetření zjistili zpracovatelé revizního posudku únik vody v prostoru pod parkovištěm na levém břehu Úpy z netěsněného potrubí. Potrubí je vyústěné v levém břehu nad mostem a převádí vodu za silnicí do toku Úpy. Tento únik vody má negativní dopad na zvodnění prostor za zdí a může spolupůsobit při hydrostatickém vyplavování částic ze základu pod zdí, který se navíc jeví jako zvětralý. Vodotěsnost propustku by měla být zajištěna vyvložkováním potrubí plastem, přičemž správce vodního toku o problému ví. K uvedenému soud podotýká, že vyústění propustku do vodního toku je v místě mimo posuzovanou opěrnou zeď. Žalobce se nedomáhá, aby soud uložil některému z žalovaných povinnost opravy propustku. Uvedená zjištění o negativním vlivu netěsnícího potrubí jsou mimo okruh skutečností podstatných pro tento soudní spor.

27. Zpracovatel části revizního posudku týkající se vodohospodářských a stavařských záležitostí vypověděl, že přesnou situaci v místě nemovitosti žalobce v případě stoleté či tisícileté vody by bylo možné odhadnout a popsat na základě matematického modelování proudění a vodních stavů. Vyjádřil však přesvědčení, že téměř s jistotou by k vylití vody z koryta řeky Úpy v případě povodně došlo podstatně dříve, než v blízkosti mostu před domem žalobce. Revizním znalcem prováděné měření proběhlo v rozsahu zcela dostačujícím ke splnění znaleckého úkolu. Stav opěrné zdi byl posuzován pohledem, sondy do zdiva prováděny nebyly. Měřen a dokumentován byl skutečný stav zdi i zaměření styku zdi a dna u podstatných částí zdi. Pokud by měl revizní znalec zkoumat materiál pod zemí, vyžádalo by si to použití georadaru, který by byl schopen zjistit případné kaverny, zvenčí neviditelné podzemní prameny či proudění vody. Použití georadaru by si vyžádalo další značně vysoké náklady odborného zkoumání.

28. Zpracovatel revizního posudku v části obsahující výsledky geodetických a kartografických prací se zabýval posouzením průběhu hranice předmětné opěrné zdi a stanovením, zda a v jakém rozsahu se opěrná zeď nachází na pozemcích účastníků řízení. Uvedl, že revizní znalec provedl měření s výsledkem, že existuje určitý nesoulad mezi údaji v katastrální mapě a fyzickým stavem dotčených pozemků. Doporučil proto smírnou cestou provést tzv.„ zpřesnění“. Výslovně však potvrdil, že posuzovaná opěrná zeď se nachází na pozemku [číslo] ve vlastnictví žalovaného č. 2.

29. Žalobce se od roku 2012 domáhá ochrany svého vlastnického práva s tvrzením, že opěrná zeď podél břehu vodního toku nacházejícího se v sousedství jeho nemovitosti je podemletá a hrozí její zborcení. V důsledku toho dle žalobce reálně hrozí poškození jeho pozemku a domu. Soud zkoumal důvodnost uplatněných nároku ke dni vydání rozhodnutí, aplikoval proto zákon č. 89/2012 Sb., účinný od 1. 1. 2014 (dále občanský zákoník, o. z.). Na posuzovanou věc dopadají níže uvedená ustanovení občanského zákoníku. Správnost podřazení zjištěného skutkového stavu pod ustanovení § 2900 a § 2903 o. z. potvrdil i Krajský soud v Králové v rozsudku z 10. 12. 2015 čj. 25 Co 280/2015 – 278.

30. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

31. Podle § 2903 odst. 2 o. z. při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy.

32. Po provedeném dokazování znaleckým posudkem [celé jméno znalce] a především revizním posudkem znaleckého ústavu [název znalkyně], Fakulta stavební, který posudek [anonymizováno] [celé jméno znalce] zhodnotil jako důkladný a věcně dobře zpracovaný, soud uzavřel, že opěrná zeď koryta řeky Úpy svým stavem bezprostředně neohrožuje žalobcův dům, který má samostatné základy. Ani případnou destrukcí opěrné nábřežní zdi by statika domu žalobce nebyla ohrožena. Za nejdůležitější odborné zjištění pro rozhodnutí o uplatněných nárocích pak považuje soud závěr revizního znalce, že existuje pouze minimální pravděpodobnost zborcení opěrné zdi v úseku sousedícím s pozemky žalobce. Znalec k tomuto zjištění dospěl po odborné prohlídce stavu zdi především na základě skutečnosti, že zvýšené množství vody protékající korytem řeky v důsledku kombinace nepříznivých faktorů by opustilo říční koryto vylitím na levý břeh ještě předtím, než by se dostalo ke sporné opěrnou zdí. Úprava zdi bez současné realizace konkrétních návrhů a doporučení i v jiných místech vodního toku, by přispěla dle revizního znalce ke zvýšení bezpečnosti nemovitostí žalobce pouze o zanedbatelnou polovinu procenta.

33. Znalecký ústav pojal zpracování revizního posudku značně široce, když se podrobně věnoval určování průběhu posuzované opěrné zdi v terénu a pokoušel se systémově řešit povodňovou ochranu celého dotčeného území. Pouze komplexní přístup totiž dle revizního znalce povede ke zvýšení ochrany majetku žalobce proti nepříznivým účinkům vody. Samotná oprava opěrné zdi nemovitosti žalobce neochrání, respektive opravená zeď by stejně nijak nesnížila nebezpečí potenciální škody.

34. Revizní znalce nevybočil ze zadání znaleckého úkolu - soud vyzval revizního znalce k uvedení všech podstatných zjištění na základě jeho vlastní odborné úvahy. Soud však zdůrazňuje, že předmětem soudního řízení je soukromoprávní vztah mezi žalobcem a žalovanými. Soud projednává, zda jsou dány předpoklady pro postup podle § 2903 odst. 2 o. z., tedy zda jsou důvody pro uložení vhodných a přiměřených opatření k odvrácení hrozící újmy některému z žalovaných. Základním předpokladem postupu dle shora citovaného ustanovení je v prvé řadě existence škody nebo újmy, která přímo hrozí poškozenému. Každý má především chránit své zájmy a nikoli jen trpně přihlížet, jak vzniká nebo se zvětšuje újma. Hrozba újmy musí být vykládána velmi široce, vždy však v objektivním hledisku. Újma proto hrozí v případech, existuje-li reálné nebezpečí, že škoda nebo újma by mohly vzniknout, buď bezprostředně, nebo v reálně očekávatelné budoucnosti, nebude-li provedeno konkrétní jednání, které hrozbu újmy odvrátí. Riziko tak musí být bezprostřední a reálné z hlediska objektivního chápání rozumnou osobou a pouhý neodůvodněný strach nebo obava, že v budoucnu může dojít ke vzniku újmy, nepostačuje. Hrozba musí být posuzována vždy ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu a podobným případům z minulosti, jestliže k nim již došlo a potenciálně poškozený nebo třetí osoba s nimi má zkušenosti. Při posuzování, co je přiměřené a co vybočuje z úkonů nutných k zabránění vzniku újmy, bude třeba brát v úvahu především chráněný zájem a jeho hodnotu (blíže komentář ASPI k § 2903 odst. 2 o. z.).

35. Žalobce se snažil prokázat, že v méně či více vzdálené budoucnosti objektivně hrozí vážné poškození až zborcení opěrné zdi v korytě řeky Úpy nacházející se podél jeho pozemku, čímž dojde k sesuvu půdy z pozemku žalobce st. [parcelní číslo] a k narušení statiky na něm stojícího domu [adresa]. Uvedené tvrzení však v řízení prokázáno nebylo. Naopak vyšlo najevo, že vznik takové újmy reálně očekávat nelze. Revizní znalec svůj závěr o nízké pravděpodobnosti hrozby poškození opěrné zdi uvedl v posudku a stvrdil při výslechu před soudem. Dle revizního znalce by v případě nebezpečí extrémního průtoku vody nastal rozliv vody z koryta ještě nad nemovitostí žalobce. Nehrozí tedy, že by opěrná zeď byla vystavena průtoku, který by způsobil její poškození. Požadovaná oprava opěrné zdi podél pozemku žalobce by tak byla dle názoru soudu v samoúčelná a neodpovídající postupu předvídanému v § 2903 odst. 2 o. z.

36. Soud nevyhověl důkaznímu návrhu žalobce, na základě kterého by měl soud nad rámec provedeného znaleckého dokazování zkoumat, zda má posuzovaná opěrná zeď pevný základ, zda pouze nestojí na dně, případně je dokonce podemletá. Revizní znalec dle přesvědčení soudu provedl ohledně stavu zdi šetření v míře zcela dostatečné pro své odborné závěry, což při svém výslechu soudu potvrdil.

37. Protože po provedeném dokazování nebyly shledány zákonné podmínky pro vyhovění žalobě na úpravu zdi, považoval soud za nadbytečné vést žalobce k odstranění přetrvávající neurčitosti petitu. Dle žalobce Ústavní soud považuje žalobu v navrhovaném znění za projednatelnou. Žalobce proto výslovně setrval na uložení povinnosti žalovaným provést takovou úpravu opěrné zdi, která se nachází mezi vodním korytem řeky Úpy na pozemku [parcelní číslo] a ostatní plochou na pozemku p. [číslo] obojí v obci [obec] a [katastrální uzemí], která zabrání sesuvu půdy z pozemku st. [parcelní číslo] a případně i porušení statiky domu [adresa] postaveného na pozemku st.p. [číslo] v obci [obec] a [katastrální uzemí], alternativně o uložení povinnosti žalovaným provést úpravu opěrné zdi přibetonováním železobetonového prahu tak, aby sanoval a v budoucnu i ochránil stávající betonový základ před účinky vodního toku a před účinky pohybujících se plavenin v toku v případě vyšších průtoků a současně řešil sanaci stávající kaverny.

38. Co se týká petitu směřujícímu k uložení povinnosti žalovaným zdržet se ohrožování nemovitostí žalobce zanedbáváním údržby opěrné zdi, pak takovou povinnost by soud mohl uložit pouze tehdy, pokud by stav zdi jako takový ohrožoval nemovitost žalobce. Mezi opěrnou zdí a statikou nemovitosti žalobce však nebyla prokázána vzájemná souvislost. Nehrozí tedy reálné a vážné ohrožení majetku žalobce, původcem případného ohrožení ani nejsou žalovaní, ale říční tok při podstatném zvýšení stavu vody. Soud nadto připomíná podstatnou část odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 10. 12. 2015 čj. 25 Co 280/2015 – 2: Žaloba na ochranu vlastnictví musí směřovat proti tomu, z jehož jednání ohrožení vzniká, tj. proti tomu, kdo by odpovídal za škodu, pokud by k ní došlo. Opatření mohou být navíc požadována jen provedením na věci, kterou vlastní žalovaný (srovnej R 3/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Této ochrany se ovšem, jak správně uvádí třetí žalovaný, nelze domáhat proti činnosti, která je oprávněná, povolená správním orgánem a vykonávaná v souladu s úředním povolením a zákonem. Zároveň je nezbytné, aby ohrožení bylo způsobeno ovlivnitelným lidským jednáním a nikoliv okolnostmi majícími původ v přírodní povaze sousedního pozemku, jak správně zdůrazňuje opět třetí žalovaný. Žalobce se žalobou domáhá zdržení se ohrožování svého majetku zanedbáváním údržby, tedy chce předejít škodě, která by mu v budoucnu mohla vzniknout větším průtokem vody. Nepožaduje tedy odčinění nějaké již vzniklé újmy majetkové. V tomto směru lze přisvědčit okresnímu soudu, že je-li petit v rozhodované věci formulován na uložení povinnosti zdržet se ohrožování majetku žalobce žalovanými, jde ve svém důsledku o žalobu negatorní. Podle znalce opěrná zeď vodního koryta nezajišťuje žalobcův dům a netvoří jeho statiku. Podle krajského soudu nelze na rozhodovanou věc použít judikaturu o funkci opěrné zdi jako součástí pozemku, neboť slouží k regulaci a správě vodního toku řeky Úpy. Na druhém žalovaném nelze rozumně požadovat, aby opravil část zdi, navíc blíže neurčenou. Podle tohoto stanoviska by pak každý vlastník pozemku nacházejícího se na kraji vodního toku měl za úkol udržovat ve způsobilém stavu opěrné (regulační) zdi, které nebyly zbudovány proto, aby chránily pozemek, o nějž se opěrná zeď opírá. Na tyto případy dopadá zákon č. 254/2001 Sb., o správě vodních toků. Jde o povinnost tzv. veřejnoprávní, nikoliv soukromou, a proto plnění nelze vynucovat cestou žaloby v soukromoprávním občanském soudním řízení. Z vodního zákona nevyplývá povinnost prvého ani druhého žalovaného oznamovat příslušnému vodoprávnímu úřadu závady, které zjistí na vodním toku a jeho korytě způsobované přírodními vlivy a navrhovat opatření k nápravě, natož provádět stavební úpravy. Navíc pozemek, který tvoří říční koryto, není vlastnictvím třetího žalovaného ale státu. Žalovaný není vlastníkem řečiště a koryto řeky není jeho součástí. Druhý žalovaný ničím neohrožuje plynulý odtok povrchových vod ani v řečišti. Ohrožení domu žalobce může být způsobeno jedině okolnostmi, které mají původ v přírodní povaze vodního toku řeky Úpy a v důsledku zvýšeného průtoku vody v době povodňových stavů, nikoliv ovlivnitelným lidským jednáním. Lze tedy uzavřít, že reálné a vážné ohrožení majetku žalobce nehrozí a původcem tohoto ohrožení nejsou žalovaní. Správci vodního toku neplyne z tzv. vodního zákona povinnost zdržet se něčeho, přičemž„ zdržení se něčeho“ nemá v popisu své práce, ale má za úkol veřejnoprávní činnosti, jejichž plnění nelze vynucovat žalobou podle části třetí občanského soudního řádu. Přestože se v době vydání rozsudku odvolacího soudu řízení neúčastnil žalovaný č. 4, platí výše uvedené právní závěry i pro současný stav řízení.

39. Žalobce se nedomáhal určení, že některý z žalovaných je vlastníkem opěrné zdi. Soud dospěl k závěru, že je vyloučeno, aby žalobci kvůli opěrné zdi hrozila újma. Pro rozhodnutí ve věci proto není vůbec podstatné, kdo z žalovaných je vlastníkem opěrné zdi. Otázku vlastnického práva ke zdi okresní soud nevyřešil, neboť žalobu neshledává důvodnou. Ze všech popsaných důvodů soud žalobu zamítl výroky I. a II. rozsudku.

40. S výjimkou žalovaného č. 2 (výrok IV.) uplatnili všichni žalovaní nárok na náhradu vynaložených nákladů řízení. Soud žalovaným č. 1, 3 a 4, kteří byli ve sporu plně úspěšní, přiznal právo na náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

41. Žalovanému č. 1 náleží za část řízení, v níž byl zastupován advokáty, nárok na náhradu právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Za poskytování právních služeb [titul]. [jméno] [příjmení] vznikl nárok na odměnu za tři úkony právní služby po 1.000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne 2. 10. 2012), čtyři úkony po 1.500 Kč (účast na jednáních soudu dne 11. 2. 2015, 15. 4. 2015, 10. 12. 2015 a 6. 12. 2017) a sedm paušálních náhrad po 300 Kč. V souvislosti s jednáním u odvolacího soudu dne 10. 12. 2015 bylo advokátovi přiznáno cestovné 712 Kč a náhrada promeškaného času 400 Kč Náklady v částce 12.212 Kč se navyšují o 2.565 Kč (po zaokrouhlení), což je DPH ve výši 21 % Náklady za zastoupení [titul]. [příjmení] činí celkem 14.777 Kč Náklady zastoupení žalovaného č. 1 advokátem [titul]. [jméno] [jméno], Ph.D. sestávají z odměny 1.500 Kč za vyjádření k reviznímu znaleckému posudku a odměny 2 x 750 Kč za odvolání do znalečného, ke každému ze tří úkonů náleží režijní paušál 300 Kč. Po navýšení o DPH 21 % činí náklady řízení žalovaného č. 1 za zastoupení advokátem [titul]. [jméno] [jméno], [anonymizováno], 4.719 Kč. Za část řízení, v němž nebyl právně zastoupen, vznikl žalovanému č. 1 dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. nárok na paušální náhradu 3 x 300 Kč za účast u jednání soudu dne 17. 6. 2020 v délce přesahující 4 hodiny a za účast u jednání dne 18. 8. 2020. Celkové náklady řízení žalovaného č. 1 tak činí 20.396 Kč. Žalovaný č. 1 ve vyúčtování nákladů potvrdil, že žalobce mu již dříve část nákladů ve výši 12.599 Kč uhradil, což se stalo na základě později zrušených rozsudků a bez vydání nového rozhodnutí o nákladech by šlo plnění bez právního důvodu. Soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku III.

42. Žalovaný č. 3 účtoval náklady za účast u jednání soudu ve dnech 6. 12. 2017, 17. 6. 2020 a 18. 8. 2020, žádné jiné náklady nepožadoval. Soud proto žalovanému č. 3 přiznal dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. paušální náhradu 3 x 300 Kč, tedy náklady řízení v celkové výši 900 Kč.

43. Žalovaný č. 4 účtoval náklady za vyjádření ve věci po svém vstupu do řízení a účast u jednání soudu dne 17. 6. 2020 (jednání přesahovalo dvě hodiny) a dne 18. 8. 2020, žádné jiné náklady nepožadoval. Soud proto žalovanému č. 4 přiznal l dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. paušální náhradu 4 x 300 Kč, tedy náklady řízení v celkové výši 1.200 Kč.

44. V řízení vznikly státu náklady na znalečné, které je podle § 148 odst. 1 o.s.ř. povinen s ohledem na výsledek řízení nést žalobce, který nebyl v řízení úspěšný. Znalečné [anonymizováno] [celé jméno znalce] bylo vyplaceno v celkové výši 7.321,50 Kč, z toho částka 3.000 Kč byla hrazena ze zálohy žalobce. Stát tedy nesl náklady nepokryté zálohou v částce 4.312,50 Kč Náklady písemného revizního znaleckého posudku si vyžádaly částku 263.457 Kč, tyto náklady plně zálohoval stát. Jak již soud zmínil shora v odst. 33, znalecký ústav se zaměřil nejen na skutečnosti podstatné pro rozhodnutí soudu ve věci samé (tj. posouzení stavu zdi a zkoumání nebezpečí její destrukce), ale minimálně stejnou pozornost věnoval jednak geodetickým pracím v terénu, jednak zamyšlení a návrhům protipovodňových opatření a plánů v širším území. Tyto dvě části posudku revizního znalce však nebyly využitelné z hlediska předmětu řízení, o kterém soud rozhodoval. Soud proto dospěl k závěru, že náklady státu na revizní znalecký posudek by měl neúspěšný účastník (zde žalobce) nést pouze z jedné třetiny, tedy v rozsahu částky 87.819 Kč Náklady 4.954 Kč vyplacené jako znalečné za účast pracovníků revizního znalce u jednání soudu dne 17. 6. 2020 uložil soud žalobci k náhradě v plné výši. Soud proto výrokem VII. rozhodl, že žalobce je povinen nahradit státem zálohované náklady řízení v celkové výši 97.085,50 Kč.

45. Lhůtu k náhradě nákladů řízení soud žalobci stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro stanovení jiné lhůty k plnění.