30 C 347/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Gabriely Řezníčkové a přísedících Marie Trojanové a Jana Volkova ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobkyni dopisem ze dne 30. 9. 2022, který byl žalobkyni doručen dne 17. 10. 2022, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení 16.312 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 11. 2022 domáhala vydání rozsudku uvedeného ve výroku s odůvodněním, že účastnice uzavřely dne 3. 3. 2014 pracovní smlouvu, na základě které je žalovaná u žalobkyně zaměstnána jako manažerka nákupu/asistentka ředitele. Žalovaná dne 17. 10. 2022 prostřednictvím poštovních služeb doručila žalobkyni písemnost datovanou dnem 30. 9. 2022, ve které žalobkyni sdělila, že ukončuje pracovní poměr u žalobkyně ke dni 30. 9. 2022. Žalobkyně obsah písemnosti vyložila jako projev vůle žalované okamžitě zrušit pracovní poměr, a to ke dni doručení dopisu žalované zaměstnavateli. Okamžité zrušení pracovního poměru žalovanou je neplatné pro absenci důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru uvedeném v ustanovení § 56 zákoníku práce, žádný důvod nebyl žalovanou v okamžitém zrušení vůbec tvrzen a ani neexistuje. Žalobkyně proto dopisem ze dne 26. 10. 2022 žalované sdělila, že okamžité zrušení považuje za neplatné a oznámila jí, že trvá na tom, aby žalovaná dále vykonávala svou práci. Na tento dopis žalovaná nijak nereagovala a od 30. 9. 2022 má u zaměstnavatele nepřetržité neomluvené absence.

2. Žalovaná uplatněný nárok ani zčásti neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že její pracovní poměr byl založen pracovní smlouvou ze dne 3. 3. 2014. Dále uvedla, že dne 16. 9. 2022 seznámila zaměstnavatele se záměrem ukončit svůj pracovní poměr. Dne 27. 9. 2022 žalovaná předložila jednateli žalobkyně návrh na ukončení pracovního poměru dohodou, který nebyl akceptován a k dohodě nedošlo. Z tohoto důvodu žalovaná podala dne 30. 9. 2022 výpověď z pracovního poměru, kterou doručila v sídle zaměstnavatele do jeho rukou prostřednictvím paní [jméno] [příjmení] za přítomnosti další zaměstnankyně paní [jméno] [příjmení]. Převzetí písemnosti zaměstnavatelem nebylo žalované písemně potvrzeno. Žalovaná v návaznosti na to téhož dne vyhotovila osobní vysvětlující dopis, který dne 4. 10. 2022 zaslala zaměstnavateli doporučeně poštou. Dne 12. 10. 2022 byla žalovaná kontaktována zaměstnankyní žalobkyně paní [jméno] [příjmení], která ji požádala, aby informační dopis datovaný dne 30. 9. 2022 byl doplněn o informaci, že žalovaná žádá ukončení pracovního poměru ke dni 30. 9. 2022, čímž se věc měla urychlit. Z tohoto důvodu žalovaná doplnila inkriminovanou větu„ Tímto ukončuji svůj pracovní poměr ke dni 30. 9. 2020“ a dopis s původní datací 30. 9. 2022 znovu odeslala zaměstnavateli dne 14. 10. 2022. Z následné komunikace se zaměstnankyněmi žalobkyně se žalovaná dozvěděla, že zaměstnavatel popírá převzetí výpovědi z pracovního poměru dne 30. 9. 2022 a nehodlá ani přistoupit na jakoukoliv formu uzavření dohody o ukončení pracovního poměru. Vědoma si slabého důkazního postavení, když o doručení výpovědi dne 30. 9. 2022 nebylo vyhotoveno písemné potvrzení, zaslala žalovaná žalobkyni výpověď z pracovního poměru znovu dopisem ze dne 25. 10. 2022, který byl žalobkyni doručen 26. 10. 2022. Žalovaná tedy ukončila pracovní poměr výpovědí. Mezi stranami může být spor pouze o to, zda pracovní poměr žalované skončil dne 30. 11. 2022, prokáže-li žalovaná doručení výpovědi žalované dne 30. 9. 2022, či zda skončí až dne 31. 12. 2002 po uplynutí dvouměsíční výpovědní doby běžící od 1. 11. 2022. Z obsahu a jazykového vyjádření dopisu žalované s datem 30. 9. 2022, který byl žalobkyni doručen dne 17. 10. 2022, okamžité zrušení pracovního poměru podle názoru žalované nevyplývá.

3. Soud vychází z nesporné skutečnosti, dokládané pracovní smlouvou ze dne 3. 3. 2014 ve znění dodatků, že mezi účastnicemi byl sjednán pracovní poměr, v němž byla žalovaná pro žalobkyni zaměstnána na dobu neurčitou jako manažerka nákupu/asistentka ředitele. Žalovaná k dotazu soudu potvrdila, že ode dne 3. 10. 2022 do zaměstnání k žalobkyni nedocházela, v pracovní neschopnosti přitom nebyla. Nevykonávání práce od října 2022 žalovaná odůvodnila extrémně vyhrocenými vztahy na pracovišti, které nebyla schopna psychicky snášet.

4. Obsahem dopisu žalované s datem 30. 9. 2022 má soud za prokázané, že žalovaná oznámila žalobkyni, že její další fungování ve firmě již není možné a ukončuje proto svůj pracovní poměr ke dni 30. 9. 2022. Své rozhodnutí žalovaná odůvodnila tím, že v průběhu posledních dvou let docházelo ze strany ředitele žalobkyně ke stupňované agresivitě a slovním úrokům směrem k osobě žalované, které v posledních dvou měsících vyvrcholily až k bossingu. Vzhledem k tomu, že nedošlo k nápravě a situace se nadále zhoršovala, oznámila žalovaná dne 16. 9. 2022 svůj záměr co nejdříve opustit společnost zaměstnavatele, v průběhu následujících dvou týdnů postupně předala řediteli agendu související s prací, dokumenty, kontakty a postupy. Závěrem žalovaná uvedla, že nemá v úmyslu poškodit jméno zaměstnavatele.

5. Z dopisu žalobkyně ze dne 26. 10. 2021 doručeným žalované dne 1. 11. 2022 mimo jiné vyplývá, že žalovaná počínaje dnem 3. 10. 2022 přestala docházet do práce a svévolně a bez jakéhokoli vysvětlení nekonala práci ani ve v dnech následujících. Zameškané pracovní dny zaměstnavatel eviduje jako neomluvené absence a žalovaná tímto jednáním porušuje povinnosti zaměstnance vztahující se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Dopis žalované ze dne 30. 9. 2022 žalobkyně vyložila jako projev vůle zaměstnance okamžitě zrušit pracovní poměr. Okamžité zrušení pracovního poměru doručené žalobkyni dne 17. 10. 2022 je neplatné pro absenci důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru uvedeném v ustanovení § 56 zákoníku práce. Zaměstnavatel žalované ve smyslu § 70 zákoníku práce žalované oznámil, že trvá na tom, aby žalovaná nadále konala svou práci.

6. Žalovaná odeslala žalobkyni výpověď z pracovního poměru s datem 30. 9. 2022 zároveň s doporučeným dopisem ze dne 25. 10. 2022, v němž uvádí, že dne 30. 9. 2022 neobdržela potvrzení o osobním předání výpovědi zaměstnavateli. Výpověď žalovaná proto zasílá ještě jednou, trvá na ní a žádá o potvrzení zaměstnavatele o přijetí výpovědi.

7. Soud po skutkové stránce uzavřel, že žalovaná pracovala pro žalobkyni jako zaměstnankyně v pracovním poměru. Žalovaná naposledy přišla do práce v pátek 30. 9. 2022, počínaje pondělkem 3. 10. 2022 přestala vykonávat práci. V té době pracovní poměr žalované u žalobkyně trval a na straně žalované neexistovala žádná z osobních překážek v práci. Žalobkyně obdržela dne 17. 10. 2022 dopis žalované obsahující mimo jiné zvýrazněný údaj o tom, že tímto žalovaná ukončuje svůj pracovní poměr ke dni 30. 9. 2022.

8. Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (ust. § 555 odst. 1 občanského zákoníku). Každý projev vůle se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení druhé strany (ust. § 556 odst. 1 o. z.). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího se při výkladu projevu vůle přihlíží také k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (ust. § 556 odst. 2 o. z.). Pro oblast pracovněprávních vztahů navíc platí ustanovení §18 zákoníku práce, z něhož vyplývá, že je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější. Výklad projevu vůle může však směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou zaměstnanec neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného pracovněprávního jednání.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu má soud za to, že posuzované právní jednání žalované je z hlediska obsahu a smyslu naprosto jasné a jednoznačné. Žalovaná se v září 2022 neúspěšně pokoušela se zaměstnavatelem dohodnout na rozvázání pracovního poměru. Od 3. 10. 2022 přestala žalovaná vykonávat práci. Dne 17. 10. 2022 byl žalobkyni doručen dopis se sdělením, že tímto žalovaná ukončuje svůj pracovní poměr ke dni k 30. 9. 2022. Nevykonáváním práce pro žalobkyni od počátku října 2022 ve spojení s obsahem dopisu s datem 30. 9. 2022 žalovaná projevila vůli okamžitě ukončit pracovní poměr, a to výslovným způsobem.

10. K námitkám žalované uvádí soud následující. Žalovaná neprokázala, že by doručila písemnou výpověď zaměstnavateli dne 30. 9. 2022. Za rozhodující pak považuje soud skutečnost, že žalovaná se od října 2022 nechovala jako zaměstnanec ve výpovědní době, neboť neplnila základní povinnost zaměstnance konat práci podle pracovní smlouvy. Žalobkyně jako zaměstnavatelka žalované si za těchto okolností musela dopis doručený dne 17. 10. 2022 vyložit jako snahu o okamžité ukončení pracovního poměru ze strany žalované. Následná výpověď žalované odeslaná dne 25. 10. 2022 nebyla způsobilá účinky předchozího dopisu žalované nijak ovlivnit či změnit 11. Podle § 56 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže a) podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce, nebo b) zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

12. Žalobkyně uplatnila neplatnost rozvázání pracovního poměru ze strany žalované včas v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě. Jak bylo shora zdůvodněno, žalovaná dne 17. 10. 2022 učinila ve vztahu k žalobkyni projev vůle směřující k okamžitému ukončení pracovního poměru. Žalovaná v řízení neuspěla se svou obranou, že neměla v úmyslu pracovní poměr okamžitě zrušit, ale že směřovala k jeho skončení výpovědí. Takový závěr z provedeného dokazování nevyplynul. Dopis žalované datovaný 30. 9. 2022 neobsahuje důvod okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 56 zákoníku práce. Žalovaná ani netvrdila, že by takový důvod v projednávaném případě existoval. Bez rozhodnutí soudu o (ne) platnosti by sporné jednání vyvolalo účinky skončení pracovního poměru žalované, čemuž se žalobkyně v soudním řízení po právu brání. Žalobkyní uplatněný nárok soud shledal důvodným a proto mu vyhověl.

13. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, žalovaná je povinna nahradit jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení. Ty spočívající ve vynaloženém soudním poplatku 2.000 Kč a nákladech právního zastoupení. Advokátovi žalobkyně vznikl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. nárok na odměnu za 4 úkony po 2.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření - reakce na obranu žalované a účast u jednání). Ke každému z úkonů přísluší paušální náhrada 300 Kč tj. 1.200 Kč. Advokát žalobkyně v souladu s předpisy o cestovních náhradách uplatnil jízdné osobním automobilem za cestu k soudu ze Dvora Králové do Trutnova a zpět v částce 328 Kč, (celkem ujeto 42 km při paušální náhradě 5,2 Kč/Kč, průměrné spotřebě benzínu Natural 6,3 l/100km a ceně benzínu 41,20 Kč) Za čas promeškaný cestou k jednání náleží advokátovi náhrada za 3 půlhodiny po 100 Kč. Celková výši odměny a náhrad činí 11.828 Kč. Advokát žalobkyně doložil, že je plátcem DPH, byla mu proto navíc přiznána 21 % DPH z odměny a náhrad tj. daň po zaokrouhlení 2.484 Kč Náklady řízení v celkové výši 16.312 Kč se podle § 149 odst. 1 o.s.ř. platí advokátovi žalobkyně. Lhůtu k náhradě nákladů stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyl zjištěn důvod pro stanované delší lhůty k plnění.