30 C 55/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 424,35 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 990,74 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 9 433,61 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 463,06 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 330,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 463,06 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení a částky 93,58 Kč. Nárok odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25276496 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 29. 3. 2025 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz. Žalobkyně se po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr (žalobkyně v žalobě způsob ověřování úvěruschopnosti podrobně popsala) na základě smlouvy zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 10 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit se sjednaným příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 28. 4. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 9. 2026. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostních převodů z bankovního účtu žalobkyně dne 29. 3. 2025 v částce 4 000 Kč a dne 1. 4. 2025 v částce 4 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu „, Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 3,66 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 9,26 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně proto smlouvu vypověděla ke dni 13. 8. 2025, o čemž žalovaného informovala emailem z téhož dne. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 14. 8. 2025. Dluh žalovaného v celkové výši 17 330,77 Kč se skládá z dlužné jistiny 7 990,74 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 152,76 Kč, smluvního úroku 8 867,71 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 3,66 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 315,90 Kč. Žalobkyně nárokovala úrok sjednaný ve smlouvě, který se žalovaný zavázal platit ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny.

2. Soud nepřistoupil k vydání elektronického platebního rozkazu, neboť měl pochybnosti o platnosti smluvního ujednání o úrocích ve výši 1,02 % denně i o tom, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy splnila zákonnou povinnost ověřit schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně nereagovala na výzvu soudu k předložení výpisu z účtu žalovaného, který byl údajně podkladem pro vyhodnocení jeho úvěruschopnosti.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do datové schránky dne 17. 4. 2026, nevyjádřil. K jednání soudu dne 5. 5. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou účast na jednání omluvila. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Z doloženého výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl svůj čistý měsíční příjem 20 000 Kč, výdaje na půjčky 4 000 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje 1 000 Kč. Žalobkyně učinila závěr o výši ověřeného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 11 099 Kč měsíčně z tzv. identifikovaných příjmů, které měly být připisovány na účet žalovaného. Soud žalobkyni vyzval k předložení výpisu z účtu žalovaného, z nějž by byly patrné (a ověřitelné) nejen jeho příjmy, ale i výdaje za konkrétní období. Žalobkyně na výzvu soudu k předložení účtu nereagovala, soud tedy nemohl ověřit, zda hospodaření žalovaného vykazovalo pravidelný kladný či záporný zůstatek, co bylo zdrojem příjmů žalovaného apod. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neověřila schopnost žalovaného úvěr splácet.

5. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 29. 3. 2025 č. 25276496 včetně všeobecných obchodních podmínek, informací o spotřebitelském úvěru, autorizací ověření totožnosti a sazebníku, pravidly pro prověřování úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, upozorněním na prodlení ze dne 13. 8. 2025 a předžalobní výzvou ze dne 14. 12. 2025.

6. Soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 29. 3. 2025 postupem popsaným v žalobě úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 10 700 Kč, který mohl být čerpán postupně i opakovaně. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou. Smlouva je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru a jsou k ní připojeny informace o spotřebitelském úvěru. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovaný z úvěru vyčerpal celkovou částku 8 000 Kč. Soud ze shora popsaných důvodů uzavřel, že žalobkyně nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy prověřit úvěruschopnost žalovaného.

7. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Úvěr nebyl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném jeho skutečným majetkovým poměrům, žalobkyni proto z důvodu neplatnosti smlouvy vznikl pouze nárok na úhradu prostředků, které jí nebyly vráceny. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že jeho výše činí 7 990,74 Kč (poskytnutá částka 8 000 Kč mínus žalobkyní uváděná vrácená částka 9,26 Kč). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni vrátil vyšší částku, než žalobkyní zohledněných 9,26 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný s ohledem na svou procesní pasivitu nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti dluh splnit. Soud proto vycházel ze zákonem předvídané lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

11. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě (úroků, poplatků, smluvní pokuty) a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto ve zbývajícím rozsahu byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta.

12. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni byla z původně požadované částky 17 424,35 Kč přiznána částka 7 990,74 Kč, žalovaný tedy byl v řízení úspěšnější. Žalovaný náklady řízení nepožadoval (podle obsahu spisu mu ani žádné náklady nevznikly), soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku III.